„Vem ho na světlo, ať si ho pořádně prohlídnu,“ zapálil si Henry cigaretu a divně se na mě díval.

„Jo, ty si ho chceš jako prohlídnout, jo?“ prohodil Lee s takovým zvláštním důrazem, až mě z toho zamrazilo.

„Nechte mě jít, musím na letiště,“ zkoušel jsem protestovat a zároveň se vytrhnout Leeovi. Ten mě ale držel pevně za ruce za zády.

„No tak, buď přece hodnej kluk, nezlob strejdy,“ vyfoukl mi Henry kouř přímo do obličeje. Nesnáším kouř a nesnáším cigarety. Rozkašlal jsem se.

„Ono je to nějaký moc fajnový, tohle kuře, co?“ přidal se Lee a přejel mi rukou po zadku.

Udělalo se mi zle. Vůbec jsem nečekal, že by jim mohlo jít o tohle. Všechno se mi sevřelo strachy a vykřikl jsem: „Nešahej na mě, ty dobytku!“

Oba se rozesmáli, až jim v plicích chrčelo. A hned že se jim to začíná líbit ještě víc a spousty dalších úlisných poznámek. Byla ve mně malá dušička.

„Drž ho pořádně, nějak se vzteká,“ nařídil Henry Leeovi a zajel mi rukou pod košili a hladil mě po bradavkách. Pak ji ze mě sundal, ohmatával mě po těle a nakonec mi zajel pod kalhoty. Sám se u toho držel za poklopec, který se pomalu měnil ve velkou bouli.

„Nešmatej na mě!“ kopnul jsem Henryho do kolena. Ten zařval bolestí a skácel se k zemi. Lee mě chytil pod krkem a vlepil mi pár facek.

„To bylo naposledy, ty malá děvko! Řikám ti, konec hry. Teď nám tady pěkně podržíš a uděláš všechno, co budeme chtít, nebo odtud už nikdy nevylezeš živej,“ řval na mě Henry.

„Pořádně ho vomrdáme a necháme ho tady těm čmoudům co? Voni si s nim už poraděj,“ chechtal se Lee.

Díval jsem se na ně jako v transu. Jak se vzájemně hecují, rozepínají knoflíky kalhot a loví v nich svoje tvrdnoucí přirození. Ne, to přece nemůže tak skončit, musím něco udělat! Těsně před tím, než jsem podlehl naprostému zoufalství a jen stěží potlačoval pláč, celou mou bytostí projelo: Kdyby tu tak byl Matt!

„Dělejte si, co chcete, ale jedno si pamatujte, Matt vás nakonec dostane, a jak ho znám, tak ty vaše ubohý ocásky namele do sekaný!!“ zaječel jsem na ně.

„Co to meleš?“ zarazil se Henry, ale z ruky si ho nepouštěl. „Jakej Matt?“

„Snad ne Damon!“ řezal se Lee, „máš ho v pokojíčku na plakátu?“

„Můj Matt, průvodce džunglí!“ odsekl jsem. Vůbec nevím, kde se ve mně najednou vzala ta vzpurnost, snad jenom Mattovo jméno samo o sobě mi dodávalo odvahy.

„Počkej, počkej,“ zarazil se Lee, „takovej vysokej, udělanej týpek, ruce jako lopaty…“

„Jo a na pravý ruce tetování draka,“ štěknul jsem po něm, aby si uvědomil, že je to on. „Jsme tady na expedici, dělá nám průvodce.“

„Že by to byl fakt Vlčák? Tak si to prověříme, podrž ho,“ houknul na Henryho a sáhnul po vysílačce.

Ani jsem nedýchal. Mattovo jméno fungovalo jako zaklínadlo. Lee se s ním za chvíli skutečně spojil a já slyšel jeho hlas. V očích se mi hromadily slzy. I toho odpornýho Zacha ti odpustím, když mě tady s nima nenecháš! A přísahám, že už nikdy bez tebe neudělám ani krok. Matte, slibuju!

Ani jsem nevnímal, co si vlastně pořádně povídali, bylo toho na mě nějak moc. Chtěl jsem tomu všemu ještě dodat větší důraz. Proto když domluvili, přisadil jsem si: „Matt mě miluje, a jestli mi něco uděláte, rozčtvrtí vás za živa!“

Henry a Lee ztuhli. Henry se chvíli díval k obřadišti a pak řekl: „Jo takhle je to, Matt chce mít zase něco extra, nejhezčí péra, nejtěsnější díry, vždycky všechno voprcat jako první! Tak to teda ne! Lee, mrkni se, u toho oltáře mají čmoudi někde ten svůj zázračnej nápoj. Než se dostaví náš princ na bílým koni, trochu si tady s mladým pohrajeme!“

Pak se ke mně těsně přitiskl a do ucha mi zašeptal: „Vymrdám ti duši z těla! Až ti počtvrtý nebo popátý po třech hodinách nekonečnýho, tvrdýho mrdání vystříkám díru až po okraj, budeš jí mít už navždycky tak vytahanou, že tě ten tvůj zázračnej Matt už nebude chtít.“

Všechno se ve mně vzbouřilo. Obrovská vlna vzteku mi dala sílu se mu vyškubnout a vší silou jsem ho znovu kopl do toho kolena. S řevem se odporoučel k zemi, kde se svíjel jak překousnutá žížala. Lee slídil dole u obřadiště, měl jsem šanci utéct. Jako zázrakem jsem pod schody objevil svůj batoh, který jsem tam hned na začátku nechal. Vyběhl jsem ven.

Chvíli jsem se zmateně rozhlížel, byla už skoro tma. Trochu pudu sebezáchovy jsem ale přece jen získal, a tak jsem se nepouštěl nikam do džungle, ale držel jsem se při skále. Nevím, jak dlouho jsem utíkal, ale když jsem se otočil, nikoho jsem za sebou neviděl. Zdálo se, že jsem z nejhoršího venku. Po pár dalších kličkách mezi kameny jsem si všimnul, že to místo je mi povědomé. Ano, tady někde je přece ta dutina, kde jsme spolu byli s Mattem poprvé. Tam přečkám noc.

Muselo mi trvat asi půl hodiny, než jsem kobky našel, ale mně to připadalo jako věčnost. Vlčák lovec, který je podstatou mojí bytosti, toužil po tom vidět Adama v náručí tří nadržených chlapů a to, jak si na něm uspokojují mužské potřeby a chtíče.

Před očima mi běžel biják s Adamem v hlavní roli. To kotě se v prvním obraze toho klipu plazilo uprostřed nás tří, kteří jsme stáli dokola rozkročení a vzrušení, a nastavovali mu ohony. On se chytal našich macatých stehen a střídavě olizoval a lačně pokuřoval klacky trčící mu před obličejem. Pak už záběr rychle střídal záběr a Adama jsem chvíli mrdal já, pak Lee a Henry mu rval ohon do pusy. Jeho mladé sametové a pružné tělo se svíjelo v extázi a ohon mu škubal rozkoší. Hladil jsem ho po břiše a bradavkách a užíval si pohled na mladého kluka, který chce cítit sílu a dominanci pořádného chlapa. Nevěřil jsem vlastním očím, když Adam polykal všechno, co z nás vytékalo a stříkalo, a ochotně si do pusy jazykem vracel to, co náhodou uniklo.

Musel jsem se zastavit. Ty fantazie byly tak živé, že mi z toho houpnul a já nemohl pokračovat v úprku ke skalnímu městu. „Lehni!“ zavelel jsem polohlasně a rychle začal myslet na to, že je Adam ve skutečnosti v nebezpečí, protože Lee i Henry sice mrdat mladé kluky uměli festovně, ale já nemohl po následných zkušenostech s nimi dopustit to, aby si vzali do parády mého Adama.

A dařilo se, ohon pozvolna klesal a rovnal se mi v trenkách zpátky podél stehna.

Velkou zásluhu na tom měl i romantický týpek, který se pomalu ale jistě začal stávat nedílnou součástí mé bytosti a od chvíle, kdy jsem Adama vzal poprvé do náruče, bránil Vlčákovi převzít nadvládu. Tihle dva se prali v mém nitru a jejich lítý boj mi dodával energii k pokračování v běhu.

Dorazil jsem na místo. Všude kolem už byla tma, kterou rozbíjel jen svit úplňkového měsíce, kterému se na několika málo místech povedlo proniknout hustou spletí větví a větviček. Ale najít tu správnou kobku, která byla mým cílem, nebylo těžké, protože i přes hlasité zvuky džungle jsem slyšel až nelidský křik, který se ozýval z jedné z nich a prozrazoval to, že to je ta pravá.

Sestoupil jsem pomalu po schodech dolů a schoval se za jedním z nosných sloupů, zpoza kterého jsem pozoroval to, jak Lee a Henry leželi přivázaní na kamenných stolech obklopení početnou tlupou divochů, kteří na nich vykonávali vymítací rituál. Lee a Henry totiž při svém vstupu do kobky asi polevili ve své ostražitosti a divoši je překvapili.

Rituál v kobkách byl ale trochu odlišný od toho ve vesnici. Oba měli v análu zaražený jeden z dřevěných modelů falu, které byly rozestavěné všude kolem, po celém interiéru kobky. To ještě před tím, než jsem dorazil, způsobilo vydráždění jejich prostat, které vedlo k okamžitému vzrušení a ztopoření jejich tlustých ohonů. Divoši tím docílili celkem rychlého vystříkání několika dávek mrdky, kterou právě teď měli oba na zatnutém břišním svalstvu. Dál už se ale divoši se zahajovací fází vymítání démona nezdržovali. Ve chvíli, kdy jsem se krčil za sloupem, už Henrymu rvali otrávený hrot do štěrbiny žaludu a nařezávali mu koule. Ten ještě chvíli řval a po pár okamžicích upadnul bolestí do bezvědomí. Lee řval snad ještě hlasitěji, protože hrot připravený pro jeho ohon, který divoši teprve namáčeli do misky s jedem, byl mnohem tlustší a nůž připravený vedle stolu na jeho pytel zubatější.

Já jsem ale i přes to děsuplné představení byl v klidu, protože jsem nikde neviděl Adama. Uklidňoval mě fakt, že nebyl důvod k tomu, aby ho divoši vytáhli z kobky ven a táhli někam jinam. Muselo se tomu rošťákovi povést z kobky utéct ještě před jejich příchodem. Přestože jsem nevěděl, kde je, jsem cítil, že je v pořádku.

Ty dva jsem musel nechat jejich osudu, protože i kdybych zasáhnul jako ztělesněný bůh, a ten rituál zastavil, pro Henryho už bylo pozdě a Lee si to zasloužil. Hlavou mi proběhla vzpomínka na to, kolika klukům po tom, co jsem je omrdal, on ublížil a já se to dozvídal až zpětně. To byl také důvod, proč to byl můj už bývalý parťák, protože až časem jsem zjistil, že to byl sadista, a proto také skončil tak, jak činil druhým. Ven z kobky mě hnala touha najít co nejrychleji Adama a přivinout ho k sobě.

Horečnatě jsem přemýšlel, kam mohl jít. Moc míst tam neznal, a jak jsem už dávno pochopil, jeho orientační smysl se pohyboval na úrovni záporných hodnot. Proto jsem své myšlenky poslal cestou nejmenšího odporu a vydal se podél stěny skalního města, kudy by se podle mého uvažování vydal i on, potom co se vypotácel z kobky ve snaze rychle utéct těm dvěma.

A vyšlo to!

Choulil se v „naší“ dutině přesně tak jako předevčírem za bouřky pod stromem. Spadl mi kámen ze srdce, teda z něho spíš odpadl kus obrovské skály, když jsem ho tam zahlédnul, a to tak, že to muselo být i slyšet. Zvedl oči a jeho pohled nejdřív vypadal odevzdaně a smířeně s tím, že umře. Po chvíli ale i v té tmě poznal, že jsem to já, a trochu se usmál, ale byl asi tak vyčerpaný, že se na víc už nezmohl.

Vytáhnul jsem ho ze skály a vzal do náruče: „Neboj, už jsem u tebe!“

Odnesl jsem si ho do našeho tábora, kde jsem konečně osvobodil navztekaného Zacha a zavelel mu, aby opekl maso k večeři, protože jsme se všichni tři potřebovali ze všeho nejdřív vydatně najíst.

„Přestaň na něj pořád zírat, Zachu!“ došla mi už trpělivost s mým „kámošem“, když jsem si asi už po stopadesáté všimnul, že hází po Mattovi roztoužené pohledy a hypnotizuje jeho rozkrok. Měl jsem všeho už dost, chtěl jsem odtud pryč. Nedokázal jsem Mattovi odpustit to se Zachem, i když jsem si tisíckrát přísahal, že za tu záchranu by si to zasloužil. Nakonec, utekl jsem sám a z dutiny bych ráno trefil. Tak jakápak záchrana.

„Drž hubu, Adame!“ přitočil se ke mně Zach s jídlem v rendlíku, „nepotřebuju tvoje svolení. Matt mě chce a ty na tom nic nezměníš.“

Píchlo mě u srdce. Nezmohl jsem se na nic. Zach pokračoval: „Teď ho pořádně nakrmím masem, pak s ním půjdu do jeho boudy a tam budeme mrdat, Adame. Dlouho a pořádně!“

Udělalo se mi zle. Nechal jsem jídlo jídlem a odešel jsem k sobě. Nocí se neslo prásknutí dveřmi, až v nich ruplo pár prken.

„Co se mu stalo?“ slyšel jsem Matta přes moskytiéru nataženou přes větrací otvor.

„Asi má menses, co by se mu mělo dít,“ odsekl Zach.

„Pohádali jste se?“ divil se Matt.

„Žárlí. Řekl jsem mu, že jsme teď spolu. Jsme přece spolu ne? Po tom, co se stalo před tím…“

„Co to meleš? Co se jako mělo stát? Sám víš nejlíp, že nic nebylo,“ zvýšil Matt hlas.

„Kdybys za něco stál a postavil se k tomu jako chlap, tak by bylo!“ vyštěkl Zach.

Ozvalo se několik plesknutí. Pak Mattovy nadávky a Zachův hysterický pláč. Co se to tam proboha děje? Vyšel jsem ven a poslouchal.

„Zachu, do hajzlu, vrať se! Kam chceš teď jít?“ volal Matt za postavou mizející v džungli, „nebo víš co, táhni třeba do prdele, debile!“

Přišel jsem k Mattovi blíž a pořád mi nějak nedocházelo, co se vlastně stalo. Chytil mě za ramena a trochu mnou zatřásl, aby získal mou pozornost.

„Zalez do boudy a nevylejzej dřív, než se vrátím. Já tu rozmazlenou primadonu nemůžu nechat sežrat zaživa, jde taky o mou pověst.“ A před tím, než sebral nějakou výbavu a vydal se za Zachem do džungle, mi dal ještě pusu.