• Amater
Stylklasika
Datum publikace11. 12. 2012
Počet zobrazení4834×
Hodnocení4.52
Počet komentářů0

Martin zaplatí útratu a ještě chvilku sedí při pití, když se pomalu zvednou a vyjdou na náměstí. Slunce zapadlo a chladnější noc provoněná létem i městem je ovijí jako druhá kůže. Větřík pomalu chladí rozpálené ulice a ovívá jim tváře. Náměstím jdou pomaličku k parkovišti, kde mají auto, a jako by se jim nechtělo opustit atmosféru poklidného letního večera, vdechují voňavý vzduch a rozhlížejí se po otevřených zahrádkách u restaurací, kaváren s lidmi, kteří se baví při rozsvícených lampičkách a svíčkách, jejichž plamínky se lehce třepotají ve vánku. Tichý nezřetelný šumot, občas přerušený hlasitým smíchem, vzbuzuje dojem, že nejsou sami a jsou jako ostatní. Kolem projde slečna a zanechá po sobě oblak vůně, která je mimoděk ještě víc vzruší. Klapot podpatků se rychle ztrácí na dlažebních kostkách. Přidají do kroku, nedočkaví toho, co má přijít. Spěchají a matně si uvědomují tmu, přerušovanou pouze lampami a osvětlenými výlohami.

Sjedou do podzemních garáží, když Pavel chytí Martina za ruku. Proplete prsty a sevře je. Je šťastný, protože tak nádherný večer už dlouho nezažil. Chce být už doma a dokončit tento nezvyklý den.

Martin se rozhlédne po zaparkovaných autech a napne uši. Zdá se, že v tuto dobu zde nikdo není a všichni se baví na povrchu města. Najdou svoji modrou felicii a Martin ji chce otevřít, když si to rozmyslí a obejde ji. Pavel ho nechápavě sleduje.

Podezřívavě i s trochou vzrušení sleduje, jak se k němu blíži. Každým krokem je blíž a blíž. Mimoděk se otočí. „Co chceš dělat?“ Ani neví, proč to řekl.

„Co bych měl dělat se svým přítelem, který mě vzrušuje?“

„Tady? To nemyslíš vážně, že ne?“

„Ale ano!“ přitiskne se k Pavlovi, kolenem mu roztáhne nohy a tlačí mu ji do klína. Skloní se k lákavým rtům, představuje si, jak do něho proniká, jak mu dělá dobře. Zasténá, když si uvědomí, že Pavel je vzrušený tím, jak mu tře nohou o kalhoty. Růže spadnou na zem.

„Ne!“ Snaží se mu odporovat Pavel, ale cítí, že se v něm vzmáhá touha po tomtéž. „Nemůžeme…,“ naposled se pokusí o odpor.

„Proč ne? Jistěže můžeme. Všechno můžeme!“ Vyhrne mu tričko a chtivě se dotkne pokožky. Rty se přisaje k odhaleným bradavkám, které ovane studenější vzduch a vztyčí se. Rukama rozepne pásek, knoflík, zip a vsune do nich ruku. Začne ho hladit a třít přes látku. Líbí se mu to, když cítí, že mohutní. „Jsi vzrušený. Líbí se ti to. Jako mně.“

Pavel mlčí a snaží se nesténat nahlas. Vzrušuje ho to, ale zároveň se bojí odhalení. Pocity se v něm sváří s touhou utéct, ale zároveň zůstat.

Je rozjitřený po celém těle a to ho doslova vytáčí. Když Pavla hladí, cítí odezvu, touží se do něho zabořit a vzít si ho. Vyhrne mu triko ještě výš a přetáhne ho přes hlavu, až ho tím uvězní a přitom má před sebou lákavou nahotu. Rty klouže po hrudníku a laská hladké tělo, které se vypíná vstříc lačným dotekům. Miluje jeho steny, které vydává i to, jak pod jeho rukama doslova rozkvétá. Chce být uvnitř něj, aby ho uvěznil ve svém těle a nepustil ho. Vytáhne z kapsy kalhot kondom, který položí na kapotu. Vzrušuje ho tma jen chabě osvětlená matnými světly a možnost, že každou chvílí budou prozrazení, ale v ten moment je mu to jedno.

Přestává se kontrolovat a stáhne Pavlovi kalhoty. Úd se pod látkou prudce vztyčí a ční před Martinem jako lákavá pochoutka. Sevře ho, jemně hněte a usmívá se. Je tak rozkošný, tak nedočkavý. Jeho malá pochoutka, kterou za chvilku ochutná.

„To je… přestaň,“ zaprosí tiše Pavel, ale zároveň chce, aby pokračoval. Přeje si vyvrcholit, vystříkat a poznat slast, kterou mu poskytují Martinova ústa.

„Ne!“

Martin mu stáhne boxerky a vezme ho do úst. Doslova ho pohltí těšíce se z Pavlovy reakce, jak mu boky vyjde vstříc. Chce ho vidět, jak je na něm závislý, jak bez něho nemůže být. Patří mu celičký od plavých konečků vlasů až po prsty na nohou. Každé zasténání, každý pohyb jeho těla je jeho. Podebere vyholené koule a jemně je promne, čímž ho donutí ještě víc zasténat. „Jen křič a sténej!“ myslí si. Zajede ještě níž mezi nohy, ale cítí, že už bude. Ještě pár pohybů rty, prsty skoro zběsilé kloužou po hladkém penisu a do dlaní mu vystříkne semeno. Garáží se rozlehne výkřik úlevy.

Drsně ho otočí, až se Pavel prohne v zádech a vystrčí zadek. Uspokojený Pavel bezmocně sleduje příjezdovou cestu. Opírá se o kapotu auta, ale nemá odvahu Martina zastavit. Chce, aby se v něm udělal.

Vzzz? Klap?

Zdá se, že něco zaslechl. Trne hrůzou, ale zároveň ho to nesmírně vzrušuje. Cítí Martinovy ruce na zadku, jak do něj pozvolně proniká prsty a rozevírá ho, aby do něho mohl snáze proniknout. Sevře bolestí rty, ale i tak mu unikne slabý sten. Cinkot rozepínaného pásku mu neujde, ale napíná sluch, aby zaslechl i další zvuky.

Auto? Jsou to světla auta nebo ne? Nejsou. Klapot podpatků? Bože ne a zasténá, když do něho Martin pronikne.

Vzrušení v Pavlovi opět narůstá, i když se tomu brání. Martin ho hladí po zádech a hladce zajíždí dovnitř zadku a zase ven. Miluje ten pohyb sem a tam, jemný pleskot koulí o zadek, steny svého milence i vzrušení tou neobvyklou situaci. Cítí, že za chvilku bude. Stiskne ještě víc boky, přitvrdí tempo a naslouchá kňouravým zvukům Pavla. Klidně vykřikne úlevou, když vyvrcholí. Je mu jedno, jestli ho někdo slyšel nebo ne. Klidně ho mohou slyšet, dokonce si přeje, aby všichni věděli, že si zde užívá. Chce zažít orgasmus znovu a znovu. Chce být v Pavlovi a dělat mu to opět a opět, dokud nebude úplně mrtvý. Políbí Pavla na kříž a pomalu z něho vyjede. Je mu moc dobře. Pohladí vypnutý zadek, sroluje kondom a pohodí ho pod druhé auto. Objeví se světla a on přikryje Pavla tělem. Svit oči auta je slabě lízne a Pavel se zachvěje. Co kdyby auto vjelo o minutu dřív?

„Bylo to nádherné.“ Polibek na rty a Pavel se spěšné obléká, zatímco Martin v klidu.

„Bál jsem se,“ vyčte mu, zatímco se upravuje a rozhlíží kolem sebe, zda je přece jen někdo neviděl.

„Já ne. Líbilo se mi to a tobě taky.“ Opět vášnivý polibek na rty a přitisknutí na kapotu. Jazyky se propletou v milostném rytmu. Smích a hlasy. Odtrhnou se od sebe a Martin Pavla pohladí po tváři. „Miluji tě.“

Pavlova tvář se rozzáří. Obejme ho kolem krku a přitiskne se k němu. „Já taky a moc.“

Nasednou do auta a Martin má položenou ruku na Pavlově stehně a nepatrně ho hladí.

„Vzrušuje mě to,“ poznamená s přídechem vyzývavostí Pavel.

„Bohužel jsem starý kmet,“ hbitě odpoví Martin a rozesměje se. Pak si vzpomene na šlehačku na zmrzlinovém poháru. Možná by to mohl zkusit ještě jednou. Cítí, že je stále při chuti. Ještě jednou, pomaleji a důkladněji.

Řídí klidně, beze spěchu a vychutnává si Pavlovu přítomnost, jeho vůni a lehké vzrušené očekávání, které mu pomaličku stoupá tělem. Občas se mrkne na Pavla, který má odvrácenou tvář a pozoruje ulice. Stále se na něho zlobí, ale ruku ze stehna mu neodsunul.

„Ještě se na mě zlobíš?“ otočí se k němu, když zaparkuje před domem a políbí ho v temném autě na rty. Drží ho za tvář a proniká do úst jako před chvílí do jeho těla. Hraje si s jeho jazykem a rty bloudí po tváři a krku.

„Zlobím a budu hodně dlouho a nemysli si  co to děláš?“ vyjekne, když zaslechne zvuk zipu. Zadrží mu ruku a doslova vyskočí z auta. Milovat tady? Ani náhodou! Ještě by je viděl nějaký soused a drbal by je s dalšími. Doběhne ke dveřím, kde na něj čeká. Pozoruje, jak Martin zavře auto a klidně k němu jde. Zachvěje se. Je krásný a líbí se mu. Je šťastný, že je jeho přítelem. Je chytrý, má pěknou postavu a je fajn. Kdyby nebylo těch jeho občasných záchvatů, bylo by to ideální. No možná má ještě jednu chybičku, a to zálibu v milování se na neobvyklých místech. Většinou se tomu dokáže vyhnout, ale někdy ho dostane. Jako dneska, kdy neodolá jeho naléhání a podlehne mu. Má pocit, že ho vzrušují nejen ta místa, ale i to jeho vyhýbání, a potom, jak lehce se podvolí jeho laskání a lačnosti po sexu. Trošku se zamračí a zadumá, proč mu to vlastně nakonec nevadí.

Martin otevře dveře a pustí Pavla dovnitř. Pavel se o něj otře a má pocit, že se roztříštil. Martin se pousměje a ve výtahu ho k sobě přitiskne. „Víš, co budeme dělat?“

„Nevím, ale určitě mi to řekneš.“

Martin se na něj pátravě dívá. „Nebo chceš, aby to bylo překvapení?“

„Ne, ano, nevím…,“ vydechne zmateně a přivine se k němu ještě víc. Začne se o Martina otírat, když cinkne zvonek a oni vyjdou ven. Martin otevře dveře a zničehonic popadne Pavla do náruče a přenese přes práh. „Jako nevěstu,“ pošeptá mu do ucha. S břemenem v náručí balancuje, kopne do dveří, až se hlasitě zavřou. Oba se ušklíbnou, když si vzpomenou, kolik je hodin.

„Nemusíš tolik spěchat,“ pošeptá mu Pavel a okouzleně zírá do jeho tváře a modrých očí. Přitom se mu snaží vytáhnout košili z kalhot. „Kam mě neseš?“

„Uvidíš,“ řekne a otevře dveře do kuchyně. Zatím mu Pavel šikovně vytáhne košili a hladí ho po zádech.

„Budeme jíst? Nemám hlad.“

„Tak se podívej, co tam máme?“

„Moc ne. Musím nakoupit. Džem?“

„Brrr.“

„Snad majonézu?“

„Nemám ji rád. Vyber něco, co nám oběma způsobí potěšení.“

Pavel nevinně houpe nohama a přemýšlí. „Nejsem těžký? Dobře, já mám rád šlehačku.“

„Výborně. Teď ji vytáhneš, ano?“

Pavel sáhne dovnitř a vytáhne šlehačku. Přiloží si ji k tváři. „Je studená.“

„A to máš rád.“ Pavel zavře dvířka u ledničky a mazlí se s láhví šlehačky. Provokativně ji přejíždí po celé délce, a dokonce ji olízne.

„Ďáble.“ Proč je doma tak uvolněný, zatímco venku upnutý, pomyslí si Martin.

„Satane,“ vrátí mu to Pavel a Martin ho hodí na postel. Dívá se na něho seshora a Pavel ví, co má dělat. Přileze k němu po čtyřech a skloní se ke klínu, ale nejdřív ho začne přes látku kalhot dráždit.

„Líbí se ti to?“ řekne vyzývavě jako zkušená kurtizána a olízne si rty.

„Pokračuj,“ tiše ho pobídne Martin a Pavel rozepne pásek, pak knoflík. Pomaličku rozepne zip, zoubek po zoubku, až vykouknou tmavé boxerky. Skloní hlavu a políbí ho přes látku. Jazykem ji zvlhčí a potom rukou zamne na intimních partiích. Prsty se vrátí ke gumě a pomaličku ji přejede po obvodu, aby ji na bokách zachytil a vklouzl dovnitř. Pomalu je stahuje, až je prostředek zaražený o vzdouvající penis, a potom najednou povolí a proti němu stojí pyšně Martinův klacek. Mlsně se olízne, sáhne za sebe a zatřepe. Ví, že Martinovi nevadí zašpiněný oděv, a tak maličko nastříká šlehačky na špičku a mlsně ten bílý kopeček olízne.

„Dost.“

„Ale já chci pokračovat,“ zaprosí a zatřepe láhví znovu.

„Ne a svlékni se,“ nedovolí mu pokračovat Martin. Pavel odhodí nádobku na postel, z kalhot si vytáhne triko a přetáhne je přes hlavu. Odhodí je na zem. Rukama sjede na hladký hrudník a dráždí si bradavky. Nedívá se na Martina, ale na sebe, jak se pod jeho trochu drsnými doteky bradavky napřimují. Vezme šlehačku a přejede je ještě chladnou nádobkou. Odloží ji a stiskne je mezi prsty. Lehounce je pohladí, až je spokojený jejich vzhledem. Nasliní si prst a přejede je opět. Potom rukama sklouzne ke klínu a začne se usilovně třít. Stále se nedívá na Martina, který si zatím pomalu přejíždí rukou pohlaví.

Pavel přestane s třením a lehne si. Ruce položí na pásek a rozepne si ho. Knoflík a zip následují, potom stahuje kalhoty dolů. V polovině toho nechá a rukou si zajede do klína a polaská se přes spodní prádlo. Má tam už pěknou boulí a těší se, až bude ležet nahý a jeho úd osvobozený a připravený. Tělo má vzrušené a touží po tom, aby mu pořadně projel jeho zadek.

Martin se se vzrušeným povzdechem úplně svlékne. Stojí rozkročený u postele a stále se laská, zatímco si prohlíží Pavla, který se tu před ním vystavuje jak děvka ve výloze. Pomalu si ho honí, zatímco pozorně sleduje svého přítele, který se dráždí a ukájí přímo před jeho očima. Zbožňuje pohled na Pavla, když se dráždí, aby ho vyprovokoval.

Pavel rukama sklouzne ke kalhotám, zvedne nohy do vzduchu, až vystrčí kulatý pevný zadek ve vínových boxerkách. Kalhoty odhodí na podlahu. Rukama sjede za gumu boxerek a stahuje si je stejně. Zvedne nohy do vzduchu a ukáže zadek v celé své kráse. Boxerky odhodí za kalhotami a vyzývavě leží na posteli s roztaženýma nohama a vzrušeným pohlavím.

Nádobkou se šlehačkou si začne přejíždět vzrušené tělo a chlad láhve ještě umocňuje zážitek. Ví, že Martin pečlivě sleduje každý jeho pohyb, a vzrušuje ho to. Je rád, když se na něho dívá a touží po něm.

Položí nádobku na hrudník a dotkne se bradavek, které pod chladem ještě víc ztvrdnou, sjede níž a břicho se stáhne lačností. Sjede ještě níž až ke vzrušenému penisu a sevře ho do ruky. Zatřepe nádobkou a sedne si. Pečlivě, jako by zdobil dort, si na něj nastříká malý bílý kopeček a lehne si nazpět. Rukou sjíždí níž a níž k cíli určení, když je ruka zadržena silnými prsty.

„Já sám.“

Teprve teď se Pavel podívá na svého přítele a sklouzne dolů. Je vzrušený a jen čeká, kdy v něm se bude moci ukojit. Martin se k němu sehne, skloní hlavu a jazykem slízne kopeček pečlivě nastříkané šlehačky.

„Není to dobré?“ optá se přiškrceným hlasem Pavel.

„Naopak, sladké. Myslím, že si dám ještě trochu, když jsem neměl zákusek.“

„Tady.“ Podá mu ji vzrušený, co bude dál.

Martin od něj vezme nádobku a zatřepe. Pavel pozoruje, jak stříká šlehačku na bradavky, břicho a jak bílá stezka pokračuje ke klínu. Malé kolečko kolem jeho penisu a sněhobílý kopeček na žalud. Martin odhodí nádobku a slízne šlehačku. Rád si hraje, a když se předtím udělal, už nemusí tolik spěchat, ale pořádně si vychutnat, co si vysnil u společného jídla v restauraci. Snad tisíckrát si tam promítal, jak Pavel leží na stole s roztáhnutýma nohama a on z něho slizuje šlehačku. Ostatní hosté se závistivě dívají.

Teď si ten sen plní. Jazykem putuje níž, slízne šlehačku ze špičky údu a vezme ho do úst. Aniž se dotkne šlehačky kolem penisu, v pravidelném rytmu si ho zasouvá a vysouvá. Přestane, olízne špičku a roztáhne mu nohy. Přemístí se mezi ně a sní šlehačku naaranžovanou kolem údu a koulí. Popadne nádobku a donutí Pavla, aby dal nohy nahoru, jak to nejvíc jde, a držel je od sebe. Nanese ji na koule, ještě níž až k otvoru, který čeká na jeho pozornosti. Pečlivě šlehačku olíže, potom přiloží náustek nádoby k otvoru, opatrně zatlačí dovnitř a potom zmáčkne, až se šlehačka rozletí do všech směrů. Odhodí nádobku a začne ji slízávat a sát.

Pavel zasténá, jak je mu neuvěřitelně. Tohle ještě nikdy neudělal a nemůže se dočkat, až se v něm Martin ukojí. Ten se natáhne k nočnímu stolku, vytáhne kondom a nasadí si ho. Políbí Pavla a vezme polštář. Podloží Pavlovi kříž a zadek a rukama pohladí sametová stehna až k prstům. Miluje tuhle pozici, kdy je mu otevřený a chce ho. Je mu vydaný na pospas a on do něho pomalu proniká, aby si vychutnal proniknutí. Špičkou pyje zajede dovnitř, pak povytáhne. Díky šlehačce do něj snadno pronikne a za chvilku je v něm celý až po koule. Pavel se proti němu chce pohnout, ale to už na něm Martin leží a přiráží, až je slyšet jen jeho sténání, a tak se ho křečovitě drží.

Pavel vnímá tření těl a svého údu, který je mezi nimi. Cítí, že za chvilku vyvrcholí a vykřikne úlevou, když se mezi nimi rozlije semeno. Tělo se ještě víc uvolní, zatímco Martin do něho zajíždí a vyjíždí v pravidelném tempu. Najednou mu zatlačí nohy až skoro k hlavě. Pavel zaúpí rozkoší i bolestí, ale je mu dobře.

„Ještě trochu. Vydrž, už budu. Je to nádherné tě šoustat,“ vykřikne slastí a cítí, jak do něj stříká. Martin se nehýbe, jen mu přidržuje nohy, které vzápětí pustí. Pavel je natáhne podél Martinova těla. Ten na něm leží a mlčí. „V pořádku?“

„Jo, je.“ Obejme ho a nohy ovine kolem beder, zatímco Martin je ještě stále uvnitř něj. Je mu dobře a zívne. „Půjdeme spát?“ navrhne se zívnutím. Nějak ho to vyčerpalo, že ani nemá chuť na další hrátky. Martin se zvedne, vyklouzne z něho.

„Sprcha a jdeme spát.“

„Dobře.“ Vyskočí nahý, jak ho pánbůh stvořil, a zatočí se do kolečka. Rukama se pohladí po těle. „Líbilo se mi to s tou šlehačkou. Zopakujeme si to?“

„Určitě a teď do koupelny.“ Plácne ho po nahém zadečku, až na něm zůstane rudý otisk. Pavel vyjekne a přeběhne do koupelny. Martin uklidí věcí, potom se zastaví u okna. Má chuť na cigaretu, ale doktor mu to zakázal. Jednou začas si ji dá, ale raději bude žít o několik let déle, než skončit brzy na krchově. Jde pod sprchu, kde vlepí Pavlovi polibek a důkladně ho umyje, aniž by vynechal cokoliv. Přitom si ho pečlivě prohlíží, zda je všude do hladka vyholený.

Dvakrát za večer, to je na starého pána slušný výkon, ocení se, ale dnes byl Pavel slaďoučký nebo na něj zapůsobilo setkání s Tomášem. Co se spolu navyváděli, to by člověk nevěřil. Milovali se snad všude, kde to šlo, a oběma se to líbilo. S Pavlem takhle odvázaný nikdy nebyl. Občas ho jemným nátlakem donutí k neobvyklým místům jako dneska, ale ví, že si to nemůže dovolit často. Zajímalo by ho, jak se má Tomáš.

 

Tomáš nespokojený a frustrovaný dojede domu. To setkání mu zkazilo celou náladu, a co tam vůbec Martin dělal? Možná byl s někým nebo na někoho čekal? Rozhodně mu to připomnělo staré rány i to, proč od něho odešel. Hádky, hádky, hádky. Proč? Chtěli být spolu, ale nešlo to. Olej a voda se nikdy nesmísí.

Doma si klíčem otevře dveře a okamžitě pustí počítač. Znechuceně hledí na ICQ, až ho nakonec vypne i s počítačem. Nemá na žádného ze svých kamarádů náladu. Jeho kocour Trap se mu otře o nohy a hlasitě zamňouká. „Hádám, že chceš jídlo, ty nenažranče. Jsi moc tlustý, víš to?“ Zvedne se a dá mu granule do misky, vymění vodu a chvilku se dívá, jak jí a kmitá ocasem po podlaze. Kéž bych byl kocourem, povzdechne si a jde nazpět do obývacího pokoje. Zakaboní se. Ani se mu nechce číst nebo dělat cokoliv jiného. Nakonec vytáhne oblíbenou knihu a namátkově ji otevře. Po dvou stránkách, které přečetl za půlhodiny, to vzdá. Udělá si nějaké jídlo, rozhodne se.

„Chutná to jako piliny,“ když do sebe háže makarony s tuňákovou omáčkou. Blevajs. Jak je jindy miluje, dnes by to nedal sežrat ani svému kocourovi. Kde vůbec ten zmetek je? Určitě se schoval, protože vytušil, že by mu neměl chodit na oči. Přitom po tuňákovi se může utlouct.

„Trape, kde jsi? No tak, neschovávej se. Mám tu tuňáka! Zvíře pitomé,“ zavrčí a nakonec zbytek špaget vyhodí do koše. Hledat ho nebude.

Vytáhne mobil a vejrá na něj. Co asi teď Pavel dělá? Propadl mu dost snadno a velmi rychle. Viděli se dvakrát. Tomu se říká rekord. Kruci, taky další záležitost, s kterou si neví rady. Co má dělat? Má přítele a on po zadaných nejede, jenže ho šíleně vzrušuje. Naposled ho takhle vzrušoval jeden kluk, dokud nezjistil, že bere peníze od starších pánů za rychlíky v temných uličkách za bary. Vzdal to. Chtěl by mít někoho natrvalo. Je to divné, ale tou nehodou prozřel. Ušklíbne se a vytáhne učebnici matematiky. Nesnáší ji a odhodí ji na koberec. Lehne si a nohu dá přes nohu. Pozoruje bosou nohu, jak se houpe do neviditelného rytmu. Po chvilce zjistí, že si představuje, že mu ji nahý Pavel olizuje a říká mu přitom, že ho to nesmírně vzrušuje.

Zcvokl se.  

Nakonec se přetočí na břicho a zírá na budík. Bude devátá a on tu čumí do blba a to kvůli tomu pitomci Pavlovi a Martinovi. Nechť je trefí šlak! Možná by ještě stihl zajít do nějakého baru si dát sklenku, mimořádně sbalit nějaké rozkošné neopeřené koťátko a zavést si ho sem a naučit ho pár zajímavých věcí. Zavrtí hlavou. Jen by byl dál frustrovaný. A potom si vzpomene. Zajede o víkendu k dědovi. Má dva koně a on strašně rád jezdí. Spokojeně přikývne a zahledí se na vypnutý počítač. Snad by si mohl s někým popovídat. Bosky přejde ke compu a nastartuje ho. ICQ. Seznam otevřený… Alder. Super. Toho chce slyšet a už o pár minut později je v živé konverzaci. Kolem půlnoci, zívaje na celé kolo, jde spát.

Ráno se probudí, vystrčí nohu z postele, když se rozpomene, že je sobota a nikam nemusí. Vlastně ano. Chtěl jet k dědovi na koně, a tak rychle vyleze z postele, hodí na sebe tričko, seprané džíny, udělá chleba s gothajem, který položí na stůl. Zabalí to nejnutnější, popadne do ruky chleba a vyrazí ven. Je krásné počasí a nebe bez mráčku dává tušit slunečno. Možná až moc, zjišťuje po dvou minutách v autobuse Tomáš. Ještě klika, že jede vlakem. Koupí jízdenku do Havl Brodu. Sedí na dřevěné lavičce, prohlíží si pěkné nohy mladíků. Jo, léto člověku přeje, zašklebí se. Vida pěkné tetování nad kotníkem. Taky o nějakém uvažuje, ale ještě není rozhodnutý na sto procent. Nejraději nějaké maličké na kříž nebo nad kotník. Na boku taky nevypadá špatně, i když to prý bolí.

Ve stejnou dobu na nádraží u okénka stojí Martin, který kupuje lístky do Řečan. Jede na pravidelnou návštěvu k dědovi a babičce a rozhodl se jim představit Pavla. Sice to nepochopí, ale přece jenom by měli vědět, s kým chodí. Jen doufá, že tam nebude někdo z rodiny, jinak to bude trapas.

„Tak jdeme. Jede nám to za pět minut.“

Pavel s batohem na zádech, dvěma bagetami v rukou a colou pod paží má co dělat, aby to zvládl.

„Jasně, ale mohl jsi tam jet sám. Jako vždy.“

„Ne. Je na čase tě představit. Je to moje jediná rodina z otcovy strany. Z matčiny strany…,“ odmlčí se a zesmutní. Po prarodičích se mu stýská. Když jim řekl o své orientací, vzali to moc dobře.

Pavel se zamyslí. On tu svoji ještě má, ale nehlásí se k sobě. Otec prohlásil, že neexistuje, a matka hned vzápětí za ním a brácha? Ten se mu pošklebuje a zmlátil ho za to, že se mu kluci kvůli němu smějí a nazývají ho bukvicí. Střídá holky jak ponožky. Někdy je mu smutno, že nemá rodinu. Rád by někomu Martina představil jako svého přítele.

Od té doby, co ho vyhodili, bydlí, kde se dá. Většinou s někým žije, dokud buď on neodejde, nebo ho ten druhý neopustí. Má v balení kufrů docela slušnou praxi, ale co je s Martinem, cítí, že by s ním mohl být navždy. Dokonce ho donutil dodělat si školu, kterou tehdy nechal.

Martin s velkou taškou jde na peron a tam si ji z ramene sundá.

„Tady máš kuřecí pikant.“

„A ty sis dal co?“ optá se Martin Pavla.

„Taky kuřecí jenže ne pikant,“ zašklebí se rozpustile Pavel, i když je mu trochu nevolno z toho, jak na něj budou Martinovi prarodiče reagovat. Víceméně má špatné zkušenosti.

Tomáš zatím okouzleně pozoruje nohy v kiltu. Kruci, cítí, že se mu začínají sbíhat sliny v puse, a přemýšlí, jestli ten kluk něco pod tím kiltem má nebo ne. Slyšel, že pod kiltem se chodí na ostro, a vzruší se. Dost! Je rád, že majitel kiltu i pěkných nohou odejde. Otře si čelo. Tak to dalo zabíračku a zvedne se. Mrkne na hodinky. Deset minut. Loudavým krokem jde na peron. Mrkne se na tabuli, kde se objeví osobák do Prahy, číslo peronu a kolej. Ten nepotřebuje a ještě chvilku očima provrtává tabuli. Pět minut a seběhne schody do tunelu, kterým se dostane ke svému vlaku. Vlak tu stojí a on hned obsadí kupé u okénka. Teď ještě, aby tu nikdo neotravoval vzduch.

Vedle jeho vlaku stojí ten pražský vlak, který zrovna odjíždí. Dívá se a promne oči. Blbost. Pavel a Martin. Už je vidí všude. Natáhne nohy a vytáhne MP3. Pustí si hudbu a lebedí si. Těší se na dědu i na koně.

 

V neděli večer úplně grogy stojí u okna, nechá se ovívat větříkem a ignoruje Trapyho mňoukání i tření o nohy. Jídlo má, vodu má, co asi chce? Zajímalo by ho, jak Pavel strávil víkend. Na Martina nechce myslet, i když si ho uvědomuje.

Mobil se známou melodii a číslem. Pavel oknem pozoruje Martina s košem. Chtěl ho vynést sám, ale Martin nepovolil. Víkend proběhl v pořádku a prarodiče jím nebyli překvapeni. Najedl se domácího jídla, přivezl buchty a sklenice s ovocem, džemem a okurky. Kéž by měl taky někoho takového.

„Ahoj.“

„Ahoj.“

Pavel se zarazí nad odměřeným tónem Tomáše.

„Já se omlouvám, ale nešlo nic dělat. Nevím, jak se ti omluvit.“

„To je dobrý.“

„Já… Co děláš zítra?“ Má volno a pevně svírá telefon, zatímco pozoruje, jak Martin vysypává koš. Dlouho venku nebude. Je mu smutno, že musí tohle tajit. Rád by mu řekl, že poznal někoho úžasného.

„Zítra? No chtěl jsem jet k vodě,“ odmlčí se. Telefonát ho překvapil. Nečekal, že mu zavolá. Vždyť přece říkal, že svého přítele miluje, tak proč volá?

„Aha.“

„Nechceš jet se mnou?“ nabídne mu, i když se vzápětí prokleje.

„Já? Rád! Ano prosím, prosím.“

Nudí se snad? Podiví se Tomáš. „Tak dobře. V jedenáct u polikliniky. Znáš to tam?“

„Jasně. Budu tam a děkuji moc.“

Tomáš se opět podiví. Nechápe Pavla, ale nechápe ani sebe sama, proč leze někam, kde není vítán. „Tak jo. Zítra.“

„Zítra,“ šťastně zopakuje Pavel s upřeným pohledem na vracejícího Martina. Uklidí mobil. Vytáhne hrnce a potraviny.

Otevírání dveří, šustot, polibek na krk. „Budeš vařit? Nemusíš.“

„Já vím, ale dostal jsem recept od Růženky.“

„Mám žárlit?“

„Prosím tě. Udělám jen lečo. V pátek jsem nakoupil levnější papriku a rajčata. Salám je taky v pořádku, tak proč toho nevyužít. Podle ní bych to měl zvládnout.“ Od té doby, co je s Martinem, se začal učit vařit. Dřív na to kašlal. V obchoďáku, kde pracuje, je spoustu ženských, které se baví o jednom zvláště před víkendem: co uvařit rodině. No a Růženka z oddělení textilu si ho vzala pod patronát. Vždy přinese pro dva a přidá k tomu recept. Hned si to vždy pro jistotu vyzkouší a druhý den proberou, co dělá špatně a co dobře.

Je na něj moc hodná. Snad proto, že se na ni děcka vykašlala a ona to nedokázala přenést přes srdce. Snad proto se rozhodla si ho adoptovat. Nejdřív byl v rozpacích, když mu přinesla dle něho kbelík jídla, aby zesílil, ale po čase ji začal brát jako pravou rodinu. Má ji moc rád.

„Chceš pomoct?“

„Ne. V žádném případě. Běž si něco dělat. Jak tu budeš stát, nejspíš se pořežu, a kdyby něco  mám v záloze chleba!“ široce se usměje.

Martin se rozesměje a políbí ho. Láskyplně se podívá na Pavla, který stojí u linky v široké zástěře s nápisem Dokonalý kuchař, a jde si sednout k počítači. Když to udělá teď, bude mít později víc času. Jakmile zapne obrazovku, pohltí ho projekty. Pavel zatím s nožem upřeně pozoruje papriku.

Nechápe, proč tohle dělá. Měl by být šťastný, že má Martina, a on si zatím tajně volá s Tomášem. Zbláznil se? Lze mít rád dva lidi? Ne, miluje přece jen Martina. Zatne zuby a začne krájet papriku, rajčata, cibuli a nakonec salám. Postupně to hází do velkého hrnku. Nějak hodně, zamyslí se nad množstvím. Tak budeme mít na zítra, rozhodne se nad hromadou budoucího leča.

Zamíchá a nechá vařit. Tiše po špičkách vyjde z kuchyně  jde se podívat na Martina. Něco píše. Zřejmě už je unavený, protože zakroutil krkem. Přistoupí k němu. Zakašle.

„Chceš namasírovat krk?“

„Jen maličko,“ usměje se Martin a lépe se usadí. Pavel položí ruce na krční svalstvo a jemně začne hníst namožené svaly.

„Ah!“ zavrní a zároveň zasténá Martin. Tohle je ono, to mu dělá dobře. „Díky. Je to úleva.“

„Měl bys hodit na masáže. To sezení ti nedělá vůbec dobře.“

„Já vím, ale potřebujeme ty peníze. Voní to krásně,“ změní téma.

„Děkuji a asi už to bude. Ulož to, bude se večeřet.“

„Dobře.“ Opraví poslední věc a uloží práci. Chvilku vejrá do počítače, sundá brýle a promne si kořen nosu. Je šíleně unavený, ale jeho dovolená se už blíží. Zahledí se na kalendář, který má položený na poličce s knihami o počítačích. Příští týden má zakroužkované datum, kdy v práci skončí dřív a půjde se optat na zájezd.

Vzali si s Pavlem dovolenou na konec srpna, že si spolu užijí a nebudou nic dělat. Jenom neví, jestli by Pavel byl raději na pláži nebo jezdil po památkách nebo aktivní dovolenou. Dlouho na to šetřil, tak se nechce omezovat. Jenže než tu dovolenou bude za tři týdny mít, bude z něho sušená treska, co si užije akorát houby.

„Večeře!“ zaslechne z kuchyně a uvědomí si vůní. Usměje se. Pavel je moc hodný, když se o něj tak stará. Zachmuří se. V poslední dny se mu zdá, že něco není v pořádku. Hloupost, namlouváš si to a jsi unavený. Nasadí si brýle a vyrazí za vůní do kuchyně.

„Voní to nádherně,“ zamumlá, vtiskne mu polibek na tvář a usedne za stůl.

„To jsem moc rád. Je toho víc, tak budeme mít ještě zítra k večeři, pokud ti to nevadí.“

„Samozřejmě, že ne. Aaa, lečo jsem neměl léta. Brambory?“

„Ano, chleba nám nějakým podivným způsobem došel.“ Při omluvě se uculí, jako by něco vyvedl.

„Došel?“

„Zplesnivěl,“ rozesměje se, když si vzpomene na mechově zelený chleba. „Omlouvám se za něj. Co chceš k pití?“

„Jenom vodu. Studenou.“ Pavel nalije do sklenky vodu a sobě džus. Usedne a vezme do ruky lžíci.

„Zítra si vyjedu na Hrádek. Mám volno.“

„To je dobře. Má být krásné počasí a opálíš se.“

„Souhlas a k tomu je tam krásně.“

„Pavle, řekni, kam bys chtěl jet na dovolenou?“

„Dovolená? Chtěl bych ji strávit s tebou. Můžeme jet na venkov nebo být tady a jezdit k vodě. To by se mi líbilo.“

„Ale já myslel na tvou vysněnou dovolenou. Kdybys mohl, kam bys jel? Někam do ciziny,“ pracně z něho doluje Martin, který se začíná vztekat. Kruci, proč je to s ním tak těžké? Tomáš, kruci, proč ten se mi tady objevil, ten by to řekl ihned. Chci tam a tam, ale Pavel mlčí jak zařezanej kapr. Písák? Na to nešetřil, nedřel po nocích a zanedbával svého rozkošného přítele.

„Tím myslím, zda bys chtěl jet na pláž nebo někam do ciziny?“ zkouší znovu.

„Do ciziny? Ale na to nemáme. Doma je dobře a mně stačí písák a samozřejmě ty.“

Je to sice chvályhodné, pomyslí si, ale… Martin sevře lžící a zařve: „Tak kam bys chtěl jet!?“

Pavel se trochu přikrčí. „Já nevím. Ale ženské u nás vykládaly o Španělsku a Chorvatsku a byly moc…“

Martin v duchu zaskučí. Marné. Je to jak rýt dubovou lžící do skály.

„Nechutná ti to?“ optá se úzkostlivě Pavel, když si všimne, že se ještě leča nedotkl a brambory stydnou.

„Ne, je to výborné. Jen jsem chtěl vědět tvoji vysněnou dovolenou. Ne pitomé Chorvatsko, kam jezdí každý blb!“ vyjede naštvaně.

Pavel se zasní. „Aha. No, osaměla chatička někde u vody. A chata by měla být vybavená a být blízko nějakého historického centra, ale zas tam chci mít klid a no velká postel…,“ to už zrudne a podívá se úplně mimo. „A ty. To je jasně, ale víš co? Mně to stačí tady a těším se na dovolenou. Jen po prázdninách mi začne škola. Poslední rok a budu mít ten pitomý papír a snad najdu lepší práci a pomohu ti.“

Martin spokojeně přikývne. Bude hledat Pavlův sen. I jemu by něco takového vyhovovalo. Hlavně soukromí a pláž, kde si může lehnout a dívat se na nahého Pavla. Letos ještě nebyli u vody a minulý rok se mu to nepovedlo, ale chtěl by si zajít na nuda pláž a obdivovat štíhlé Pavlovo tělo a potom v bílých peřinách ještě jednou, ale to už opálené… Znechuceně ponoří lžíci do leča. Proč pokaždé skončí u sexu?

„Budeš ještě pracovat?“

„Trošku. Zítra možná skončím trochu dřív. Zavolám ti.“

„Dobře. Až budeš vyjíždět z práce, prozvoň mě. Vyjedu z Milic, abychom byli doma společně.“

„Těšíš se do školy?“ optá se zvědavě.

„Trochu, ale spíš ne. Mám pocit, že jeden učitel si na mě zasedl.“

Martin se zamračí. To by nerad. Tolik se snaží, aby ten papír získal. „Uvidíme,“ zamumlá a po jídle ještě jde pracovat s počítačem. Usedne a opět ho otevře. Z kuchyně k němu doléhá cinkot sklenic a talířů. Vybaví si na seznámení s Pavlem.

Jel jako každý pátek do obchodu na páteční nákup. Už předem byl znechucený. Spousta lidí, spousta důchodců a uřvaných děcek s maminkami. Kupodivu bylo to klidnější, za což byl nesmírně rád. Sobotu s nedělí rád prolenošil, aniž by se zabýval nějakými nákupy, ale hladovět taky nedokázal. Jako první byla návštěva zeleniny. Už předem nabručený, vzteklý… Když ho tam uviděl.

Byl jak světlý paprsek v tom hnusném nákupním dni. Málem, že nevrazil do vozíku jedné paní, a stál a koukal. Byl rozkošný a jeho úsměv byl teplý a vřelý jako čokoláda. Prostě byl božský. Jenže… Právě to bylo, že se vůbec neodvážil byť k němu přiblížit, a sáček s bramborami se mu tak klepal, že se divil, že nepraskl. Něco pod pultem četl a usmál se tak vřele, že se mu málem zastavilo srdce. Ten den přinesl domů věci, o kterých netušil, jak se do košíku dostaly. Šlehačka, dvě kila zmrzliny, sladké bonbony, které bytostně nesnáší. V sobotu tam jel znovu, ale blonďák tam nebyl a on s radostí seřval zelináře, jak to že nemají brambory, které měl doma. Měl hnusnou náladu. Od té doby se tam snažil být co nejčastěji. Vždy měl radost, když ho tam viděl. Jednoho dne to z něho vypadlo. Pozval ho na večeři.

Měl pocit, že nic není na místě, a když pozvání odkývl, létal v oblacích. Dodnes nechápe, proč koupil osm láhví veltlína, ale stálo to za to.

Od té doby je to kouzelné, že dokonce i ta jeho nemístná žárlivost se scvrkla. Někdy vybuchne, ale není to už tak často jako dřív. Trochu se bojí, co bude, až Pavel odejde. Přece jen jsou od sebe skoro dvanáct let. Pavel ho ujišťuje, že vypadá na dvacet, ale sám dobře ví, jaké to je. Zestárne, nebude mu stíhat. Jednoduše únava materiálu. Má Pavla moc rád, ale musí být realista. Ale zatím je to daleko.

„Jdu spát. Dobrou noc a neponocuj dlouho.“ Tiché zavření dveří ho vyruší z přemýšlení. Otočí se za ním. Tolik se o něho stará a on někdy takhle vybuchne, ale když byl s Tomášem, bylo to daleko horší. Málem že ho nezavřel do pokoje a nepřipoutal k posteli. Pravdou je, že prostě měl sex s jinými, což on nesnášel. Nejen žárlivost, ale prostě to ostatní. Neměl rád, když k němu přišel s vůní cigaret a s červeným flekem na krku. Bože, jak to neměl rád. Chtěl, aby byl s ním, a hádali se. Nejspíš jim to vydrželo tak dlouho, protože jim to klapalo perfektně v posteli. Měli sex snad všude. Bylo to jedno. Jako králicí. Bylo jim dokonce fuk, jestli je někdo vidí, a rádi se i dívali. Několikrát skončili dokonce ve větší skupině a on potom řádil. Netušil jak a proč. Byl to divoký půlrok s neméně divokým rozchodem. Řekl si, že už nikdy.

Po zdravotním vyšetření byl rád, že je zdravý.

Proto se bojí, že Pavel od něj může odejít nebo si najít někoho jiného. Neví, jak by to snesl. Černá noční můra, která ho trápí, že se někdy z ní probudí. Potom Pavla obejme a vdechuje jeho vůní. Bojí se, že zůstane sám.

„Píp,“ oznámí počítač jedenáct hodin a on sáhne na myš, jemně jí pohne a ukončí celou práci. Sedí na židli a zírá na strop. Má v hlavě vymeteno, že neví, co má udělat. Nakonec se těžce zvedne a dojde do koupelny. Vyčistit zuby, dojít na toaletu. Na trenýrky, v kterých spí, se vykašle. Stejně je vedro. Zadívá se na Pavla, který opět spí s cípem pokrývky pod tváří a je celý odkrytý. Svůdný pohled, když pozoruje vystrčený zadeček a jak se nazdvihuje hruď. Miluje ho. Vklouzne do postele a snaží se nahradit cíp pokrývky. Pavel zamumlá, ale nechá se přitáhnout. Zavrtá se ještě blíž, ale nevzrušeně spí dál.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (20 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (20 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!