• Saavik
Stylromantika
Datum publikace2. 3. 2014
Počet zobrazení2114×
Hodnocení4.81
Počet komentářů0

NOVÝ DOMOV

Samson vedl Josefa do domu za ruku, jako by se bál, že si to chlapec na poslední chvíli rozmyslí a uteče mu. Ale Josef už neřešil, kam ho vede. Držel se ho jako dítě a bylo mu to jedno. Hlavně, že byl s ním.

- Matko Levano, tohle je ten chlapec, o kterém jsem ti vyprávěl -

Stará Židovka spráskla rukama.

- Kde jsi ho sebral? Na ulici? Koukej, jak je špinavý. Takhle do mého domu nemůže. Pojď hochu. Dáme tě trochu do pořádku. -

Žena vystrčila rázně Samsona pryč ze dveří a Josefa odvedla s sebou. Za chvilku už služky lily teplou vodu do dřevěné vany. Josef se nechal vydrhnout, umýt a ostříhat si vlasy a nehty. Pevné ruce, které vychovaly pět dětí, teď dávaly do pořádku i tohoto chlapce s mateřskou samozřejmostí.

Samson Josefa málem nepoznal, jak prokoukl.

- Ty šaty jsem rovnou spálila. Dám mu nějaké po Aaronovi. Běžte k tobě do světnice, nechám vám přinést jídlo. -

- Děkuju, matko Levano. -

Žena jen pokývla hlavou. Samson ani okamžik nepochyboval, že si při drhnutí Josefa všimla, že mladík není Žid. Ale neřekla k tomu nic. Když se jí v poledne zeptal, zda smí přivézt Josefa k ní do domu, souhlasila a na nic se neptala. A stejně samozřejmě jim sama přinesla jídlo. Samsonovi bylo jasné, že při společné večeři by asi Josef byl víc než rušivým elementem. Jedl rukama, mlaskal a otíral si ruce o kalhoty. Samson to ovšem chápal. Byl si vědom, z jakého přišel Josef prostředí. A nepochyboval, že za čas bude jako každý jiný. Jen mu to bude muset říct a vysvětlit. Teď ho ale nechal v klidu, věděl, že má hlad a potřebuje se najíst. Mimo to se mu líbilo dívat se, jak Josefovi chutná. No a co, že si olizuje prsty? Já už měl v puse zajímavější věci než své vlastní prsty, pomyslel si Samson.

Když se najedli, ukázal Josefovi, jak si má omýt ruce. Přece jen by asi bylo dobře začít s výukou co nejdřív. Nalil z konvice vodu do porcelánového umývadla a podal Josefovi mýdlo. Josef se ochotně čvachtal v teplé vodě. Samson si sedl na postel a díval se na něj. Připadal mu jako velké dítě.

- Josefe, pojď sem, - řekl mu mírně, aby to v mladíkovi nevyvolalo špatné vzpomínky. Josef se otočil, jako by si až teď uvědomil, kde a s kým je. Zatřepal mokrýma rukama a kapky se rozlétly po zemi.

- Tak ne. Vem si ručník a pořádně si ruce utři. -

- Omlouvám se pane. Asi vám musím připadat jako buran. Já vím. -

Hoch sklopil hlavu. Náhle si připad hloupě, jak si tak hrál s mydlinkami ve vodě.

- Ale jdi. Všechno se naučíš. Není to tak těžké. Zítra půjdeš se mnou a já ti koupím pořádné šaty a boty. Uvidíš, že tě za pár dní nikdo ani nepozná. Je ovšem pravda, že se budeš muset hodně věcí naučit, ale zase na druhé straně, jsi šikovný, ty to zvládneš. -

Josef se šel posadit k Samsonovi na postel. Přejel rukou po prostěradle. Nikdy na tak jemném neležel. Doma spali na zemi a ve službě měl slamník, proležený a propocený dlouhým používáním. Skoro se teď divil, že se Samsonovi nepříčilo si tam sednout, natož lehnout. Mlčky se položil vedle něj a čekal.

- Nemusíme spolu spát, jestli nechceš. Přesto bych tě rád měl u sebe. Opravdu. Nikdy tě nebudu nutit dělat to, co nechceš. Slibuju. Ty jsi s muži chodil jen proto, že jsi musel, je to tak? -

- Ano. -

Samson si povzdechl. Doufal, že tomu tak není. Až do této chvíle byl přesvědčený, že mladík s ním byl rád, že jeho lásku přijímal víc než ochotně. Tedy se mýlil Chlapec mu byl po vůli jen proto, že si chtěl vydělat pár drobných. Mlčky ho pohladil po tváři. A znovu si uvědomil, že z něj bude mimořádně hezký člověk. Ne, nezkazí mu život tím, že by ho měl k něčemu, co se mu samotnému příčí. Ale s sebou ho vezme. Tady ho už stejně nechat nemůže.

- Máte pravdu, dělal jsem to, protože jsem musel. Ale když jste přišel vy, bylo to jiné. Neříkám to proto, abych se vám zavděčil. Já jsem s vámi rád, opravdu. -

- Ale vypadáš spíš, jakože by ses raději obešel. -

- To ne. Jenom vidím, že ani se neumím chovat. Když jste chodil za mnou, bylo to jiné. Ale tady Nepatřím sem. Vy patříte do velkého kupeckého domu a já do maštale. Na tom se nic nezmění. -

- Změní, můj milý. To víš, že změní. Neboj se. Nemusíš to dělat, pokud nechceš, ale rád bych ti ukázal, že nejsou všichni muži takoví jako ti, které jsi poznal. -

- Já vím. Vy jste jiný, byl jste na mne vždycky hodný, nikdy to nebolelo. Když mi ubližovali, myslel jsem na vás. Když jsem seděl ve vězení, plakal jsem, že vás už nikdy neuvidím. -

Samsonovi nebylo víc třeba. Pochopil, že Josefa vyléčí jen láskou. Jen takovou láskou, jaké ho naučili bratr Dominik a Hubert. Nebýt těch dvou, možná by byl stejně hrubý jako ti druzí muži. To bratr Dominik mu vysvětlil, že ani tajná láska by se neměla odbývat. Nesmí to být stejné, jako když si člověk odskočí na ono místo, aby si ulevil. To potom není láska, ale jen další tělesná potřeba. Než to, tak už raději nic. Ano, on naučí Josefa té správné lásce, kdy se člověk usměje jen při vzpomínce, kdy chlapec sám bude toužit po jeho objetí a ne jen trpně čekat, kdy si bude přát, aby si ho zavolal, a ne si přát, aby to už bylo za ním. Chtěl, aby po něm Josef sám toužil, a ne jenom poslušně ulehl k němu, když on zavolá.

Josef se díval, jak Samson vytáhl ze svých věcí malou lahvičku. Světnicí zavoněl levandulový olej a on se usmál. Dal se Samsonovi plný vděčnosti, ale i v očekávání slasti, kterou mu milování toho muže přinášelo. Milovali se už mnohokrát, ale přece to dnes bylo jiné. Dnes se nemuseli bát, že je někdo přichytí. Samson měl čas Josefa pomalu a důkladně uspokojit. Vždy dbal na to, aby se milování s ním Josefovi líbilo. Ale tak jako to mohl udělat teď, tak to dřív nešlo. Nahé tělo pod ním se chvělo a cukalo orgasmem a on cítil, jak se okolo jeho chlouby v pevných stazích svírají chlapcovy vnitřní svaly. Dobře si uvědomoval, že tomu tak nemuselo být. Vzpomínal, jak na cestách potkal mladíka něco málo přes dvacet. A ten se chlubil, že bez problémů dokáže pojmout dva muže naráz. No dobře, ale co za pár let? To skončí kdoví kde prolezlý nemocemi a s tělem zhuntovaným. A před tím on Josefa musí uchránit. Cítil jeho pevné obětí, něžně tišil tiché vzlyky a setřel pot z bílého čela.

- Ššš, můj milý, už je to, už je dobře. Nelíbilo se ti to? -

Nové objetí, rozechvělé polibky, nechybělo mnoho a Samson by se měl k činu podruhé. Ale byl si vědom, že chlapec se potřebuje vyspat a odpočinout si, a tak ho k sobě jen přivinul a díval se, jak usíná. Pod teplou pokrývkou mu bylo horko, ale když viděl, jak se do ní Josef zachumlal, nechal si ji i on. Usnul se rty na Josefově čele.

Ráno po snídani vzal Samson Josefa s sebou na trh. Samson prodával šperky, ale byly dny, kdy jeho krám byl o mnoho skromnější. A tak i teď dokázal vybrat dobré a pevné oblečení a pořádné boty. Chlapec seděl u něj v krámě a hrál si s lesklými cetkami, aniž by tušil jejich skutečnou hodnotu. Noci trávil v Samsonově objetí. Občas se doslova zajíkal silou dosud nepoznaného citu. Občas uvažoval, co by se stalo, kdyby po něm Samson žádal, aby se přiklonil k jeho náboženství. A v zápětí se musel vysmát sám sobě. Ještě před pár dny by udělal doslova cokoliv, jen aby si zachránil holý život. A teď, když se má jako pán, tak by se zdráhal zaplatit. Jak je člověk nevděčný Mimo to, Samson mu, bůhví proč, neustále zdůrazňoval, že se oba modlí k témuž Bohu. Všiml si, že se Samson modlí celkem často, a přemýšlel, jestli je tak zbožný nebo se tak často modlí všichni z jeho lidí. On sám si do kostela chodil hlavně odpočinout a nejednou tam i usnul. Každé ráno vídal Samsona, jak se myje, pokrývá si hlavu, okolo ruky si váže řemínek s jakousi krabičkou a jiný takový okolo hlavy. Byl velice zvědavý, co to je, ale bál se zeptat. Věděl, že Samson si těch věcí jistě velmi váží, protože je vždy pečlivě ukládal do zvláštního koženého pouzdra. Jednou už to zvědavostí nevydržel a pouzdro otevřel. Prohlížel si krabičky s takovým zaujetím, že si nevšiml, že se Samson vrátil. Až jemné zakašlání ho probralo. Lekl se a zareagoval jako dítě  rychle se pokusil všechno schovat zpátky. A jako dítě taky dopadl. Všechno mu popadalo.

- Copak to vyvádíš? To není hračka. -

Poprvé od té doby, co žil se Samsonem, uslyšel z jeho hlasu neskrývanou výtku. I když muž ani nezvýšil hlas, bylo jasné, že není spokojený s tím, co viděl. Josef k němu zvedl oči náhle plné slz. Vždyť ho nechtěl rozzlobit, jen chtěl vědět, co to je, jen se chtěl podívat. Když k němu Samson vztáhl ruku, bezděky přivřel oči v očekávání rány. Ale neuhnul. Ucítil ruku ve vlasech. Stejně jako jindy i teď ho Samson pohladil.

- Pojď sem, já ti to vysvětlím. To jsou modlitební řemínky, tenhle se používá na hlavu, tenhle na levou ruku, protože levá je slabší. Někdy se také říká, že je to proto, že je blíž srdci. Když něco budeš chtít vědět, prostě se zeptej, ano? -

- Omlouvám se, můj pane, nechtěl jsem. -

- Josefe, možná bude lepší, když nebudeš pořád říkat to "můj pane". Nejsi přece můj otrok. -

Mladík sklopil hlavu a na Samsonovu ruku začaly padat jeho slzy. Ramena se mu otřásla potlačovaným pláčem.

- Ale no tak, co je to? Vždyť se nic nestalo. Nemohl jsi to vědět. -

- Ale zlobil jste se. -

- No tak, rád jsem opravdu nebyl, ale nezlobím se. Večer si vyberu omluvu. Ale víš, proč jsem se vrátil? Potřebuju, abys mi pomohl. Ty se přece vyznáš v koních, že ano? Potřebuju dobrého koně, pomůžeš mi ho vybrat? Nerad bych se nechal ošidit. -

Josefova tvář se rozjasnila a Samson se tiše zeptal:

- Co kdybych si omluvu vybral hned? Nebo že bych se omluvil já tobě, že jsem po tobě tak vyjel? -

Josef zavrtěl hlavou.

- Koně jsou nejlepší ráno. Když přijdeme až jako poslední, už tam nic pořádného nebude. -

Samson si s úsměvem prohrábl vous a vstal. Byla to pravda. Měl už zamluveného hezkého, černého koníka. A teď se jen díval, jak ho Josef zkušeně obchází, zkouší, jestli si koník nechá poslušně zvedat nohy, jak chodí, jestli nekouše. A pak Josef začal smlouvat. Nevěděl, že kupec je se Samsonem v podstatě dohodnutý. A tak vysoko nasazenou cenu začal smlouvat na nižší. Konečně se dohodli, Samson zaplatil a koník byl jejich.

- Jak se bude jmenovat? -

- Jmenovat? Je to zvíře, nepotřebuje jméno. Ale jestli chceš, tak mu nějaké dej. Bude to tvůj kůň. -

- Můj? Řekl jste  můj kůň? -

- No jistě. Pozítří jedeme domů. Myslím, že jet tak dlouho přede mnou v sedle by moc pohodlné nebylo, co? -

- Pane…, děkuju, moc děkuju. -

Aby zakryl své pohnutí, obrátil se Josef ke koni. Něžně ho hladil a líbal mu nos.

- Koníčku, miláčku, - šeptal rozechvěle.

- Co kdybys mu říkal Doran? To znamená hebrejsky "dar", - navrhl tiše Samson. Chápal, jak asi chlapci je. Ještě si pamatoval, jaké to bylo, když dostal svého prvního koně.

 

Josef se rozvíjel doslova před očima. Už nedržel lžíci jako kost, koupal se stejně jako Samson dvakrát týdně a bratr Dominik si ho vzal do parády a začal ho učit mluvit. Josef občas nešel pro nějaké hrubší slovo daleko, ono mu to ani nepřišlo. Ale tady to nepřicházelo v úvahu. Bratr Dominik se občas chytal za hlavu, když to slyšel, a Samson se smál, až padal z křesla.

- Můžeš mi, můj milý, prozradit, kde jsi toho kluka ukradl? Kdyby takhle promluvil u nás, tak otci převorovi snad začne vřít svěcená voda, - křížoval se mnich.

- A když jdeš okolo ty, bratře, tak nic nevře? - ušklíbl se Samson a mrkl na dávného přítele. Mnich se jen zasmál. Vždy bylo komu se vyzpovídat. Rozhřešení zaručeno.

Jednoho dne řekl Samson:

- Josefe podej mi tu knihu, kde je napsáno POHLEDÁVKY. -

- Jakou má barvu? -

- Modrou. Ale vždyť je to tam nap Odpusť, já zapomněl, že neumíš číst. -

- Škoda, že neumím. Pomáhal bych vám. -

Samson se zarazil. Proč by se to nemohl Josef naučit? Vzal by nějakého chudého studenta, aby mu dával kondice. Asi to bude chvilku trvat, ale jistě se to naučí, je to chytrý mládenec.

- A chtěl bys to umět? Když slíbíš, že při učení nebudeš koukat z okna, ale do papíru, tak se můžeš učit. -

Do roka Josef četl i psal a počítal málem rychleji než Samson. V té době přijal bratr Dominik jakýsi tajný úkol a když se loučili, tak Samson zdaleka netušil, že se setkají až po letech a za velmi zvláštních okolností. Spíš vzpomínal na Huberta, jak se i s ním loučil. Snad se nebude muset rozloučit aspoň s Josefem. Snad mu ho poslal do cesty osud. Lidé v okolí si povídali, že ten hezký mládenec je jistě Samsonův nemanželský syn a on jim to nebral. Ale sám za sebe byl rád, že tomu tak není. Hlavně večer, když se okolo jeho šíje ovíjely dvě štíhlé ruce a k bokům se mu tiskly Josefovy nohy.

Tak přešlo několik let. Samson nikdy nezapomněl na Huberta, ale uvědomoval si, že je tu přece jen rozdíl. Hubert byl přítel, měl ho velmi rád, ale nemiloval ho. Za to Josefa ano. Když se vrátili tehdy před lety a bratr Dominik ho přišel navštívit, jen uznale hvízdl. Ale i on vycítil, že tentokrát je cosi jinak, a nikdy ani slovem nezavadil o jejich vzájemnou náklonnost, natož tak aby Josefa oslovil "můj milý". A Samson mu byl vděčný. Nedokázal si představit, že by se měl o chlapcovu lásku dělit.

Blížila se zima, jindy už padal sníh, ale letos pořád nic. Samson měl už od rána pocit, že se něco stane. Už několik dní se mu pořád vracely dávno lety zasunuté vzpomínky na Huberta. Copak se asi děje, že na něj pořád musí myslet. Před několika lety za ním přišel mladý mnich, náhodou procházející městem a přinesl mu pozdrav a vzkaz, že se Hubert vrací domů do Čech a už tam chce zůstat.

- Pane, milostivý pane…, - vytrhl ho ze vzpomínek vrátný, celý udýchaný.

- Copak? Co se stalo? -

- Milostivý pane, pan Hubert přijel a s ním -

Víc Samson neslyšel. Vyskočil z křesla jako mladík a běžel ven. Tam bezeslova padl do náručí zarostlému obrovi a samým dojetím a radostí mu do očí hrkly slzy.

- Můj bratře, tak ses přece jen vrátil Můj drahý příteli -

Josef stál u okna a díval se na to vřelé přivítání. A v jeho duši se poprvé za deset let zachvěl podivný neklid

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (12 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (11 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (12 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (10 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (13 hlasů)