• Leckdo
  • honimrad
Stylklasika
Datum publikace13. 8. 2014
Počet zobrazení5357×
Hodnocení4.59
Počet komentářů0

Neděle večer. Konec dalšího v řadě letních víkendů, kdy se mi podařilo utéct z rozpálené Prahy na venkov a užít si trochu volnosti, kterou život svobodného mladého muže může poskytnout. Dnes se vracím o něco dřív, ještě není tma, což je ideální příležitost protáhnout moje nové BMV po okrskách a zjistit, jak dobře sedí v zatáčkách. Abych se nezapomněl představit. Jmenuju se Karel, je mi pětadvacet, před pár lety jsem nechal školu, abych založil malý startup, který mi postupně přerostl přes hlavu a vydělal na první pořádné auto. Kromě posilky, chlastaček s kámošema a poslouchání rocku můj volný čas vyplňuje moje neoblíbenější aktivita: mladí kluci. A tyhle víkendy neslouží k ničemu jinému než k načerpání trochy inspirace mimo Prahu, kde je rozhodně větší šance narazit na nějakého nevinného zajíčka než v prostopášném městě.

„Měj se, kámo, v pátek se tu zase objevím,“ rozloučil jsem se s Petrem a vydal se silnici. Neděle večer, oslava jeho narozenin se trošku protáhla, a tak se není co divit, že kapsa zůstala prázdná. Ale stálo to za to. S Petrem jsme nejlepší kamarádi už od základní školy. To, že se jeho rodiče odstěhovali na venkov, protože měli prostě jiné představy o životě, naše přátelství nezkazilo. Z Prahy to k nim do domku nebylo daleko, takže jsem za Petrem mohl téměř každý víkend jezdit. Suprově jsme si rozuměli, nezkazil žádnou srandu – prostě bylo s ním fajn. Na jeho sportovní postavu, zvláště teď, kdy chodil skoro celý den jen v kraťasech, jsem se nemohl vynadívat. Už kolikrát jsem měl chuť mu říct, že se mi líbí jeho tělo, že mě vzrušují chloupky, které mu jsou z kraťasů vidět a které se v proužku táhnou až k pupíku. Ale bál jsem se. Nechci ztratit super kamaráda jenom proto, že kdykoliv ho vidím, mám co dělat, aby si nevšiml mojí boule v kalhotách. Ale snad příští víkend se ho opatrně zeptám. Vyrazil jsem k hlavní silnici vedoucí na Prahu a doufal jsem, že mě někdo slušný vezme.

Silnice je zatím překvapivě volná, a tak si večerní jízdu celkem užívám, i když tuším, že po jejím skončení mě nečeká nic jiného než další týden otravných schůzek s obchodními partnery, administrativy a kontroly, jestli všichni dělají, co mají. Přece jen to ze začátku byla větší zábava, když jsme to s kámošem ještě na koleji vymýšleli a rozjížděli. Teď už se jenom klepu, aby vyšel plánovaný exit a já si mohl dát minimálně na rok voraz, než se zase do něčeho podobně šíleného pustím. Mezitím budu mít spoustu času na svoje záliby. Tok mých myšlenek přeruší něco bílého u krajnice. Prolítnu kolem toho a normálně bych to dál neřešil, ale šestý smysl v mém péru mi říká něco jiného. Možná mi v něm jen zacukalo při představě toho prosouštaného volna, ale rozhodně nehodlám riskovat, že by mi něco jen tak proklouzlo, zvlášť po tomhle docela nevýrazném víkendu. Na nejbližší odbočce otáčím zpět a tentokrát docela zvolna se vracím zpět. Po chvíli už mi je jasné, že jsem opravdu neprohloupil.

Čekám u krajnice v místě, kde může ochotný řidič bez problémů zastavit. Nemít v kapse čerstvý průkaz opravňující mě k řízení motorových vozidel, nevšímal bych si takových věcí. Zvlášť ne po víkendu stráveném s Petrem. Možná, že i on ke mně něco cítí. Nebo se pletu? Proč by pak odcházel z oslavy svých narozenin už po půlnoci a naznačil mi, že se mnou chce ještě pokecat, než odjedu? Proč by každé ráno u snídaně mazal rohlík i mně? A nebo je to prostě tím, že je slušný a ohleduplný, jednoduše takový, jak ho znám. To zase bude týden! Škola mě kupodivu baví a nemám větší problémy, ale přežít těch pět dní, než zase vyrazím na venkov, bude krušné. Ale zvládnu to!

Tak to už bylo několikáté auto, které bylo prázdné a které mě mohlo vzít. Jenže to by tu nesměli jezdit jak šílenci bez ohledu na značky a pravidla! To bílé BMW, které právě projelo, ale vypadalo fakt luxusně! Snad se na něco podobného jednou vzmůžu! Bylo by krásné mít ho s Petrem dohromady a vozit se po celém světě…

Můj první pohled instinktivně směřuje do rozkroku, zatím ale není vidět víc než černá látka kraťasů. Sjedu pohledem níž na lehce opálené nohy a od černobílých konversek (ten kluk má styl!) se odrazím nahoru přes jasně bílé triko (ten kluk má vážně styl!), přes které je tušit celkem slušná postava, až k úžasně klukovskému obličeji s černými vlasy a vyloženě prosícím pohledem. Mezitím, co jsem si ho prohlížel od hlavy až k patě, podařilo se mi dojet až k němu, zastavit a stáhnout okýnko. Ve výhledu se nejdříve objevily černé kraťasy, pod kterými takhle zblízka bylo přece jen tušit něco víc, a jen o vteřinu později jeho rozčepýřený kukuč s prosbou na rtech.

„Kampak to bude?“ začínám konverzaci, u které se předem těším na výsledek.

Není možné, že zastavil! Fakt jo – on se snad i vrátil, zkouším si vybavit jízdu bílého BMW při mých myšlenkách na Petra. Řidič vypadá sympaticky – mladík, který zjevně ví, co od života chce, a který na to začíná mít. Jeho štíhlá postava mi v něčem připomíná Petra – i on má sportovní postavu, ale ne ty uměle udělané postavy z fitek, které se nám oběma tak nelíbí. Není nad přirozenou mužskou krásu. K tomu nemusí být ty pneumatiky z posilky.

Zřejmě se mě na něco ptal, vytrhuju se z přemýšlení. Asi kam jedu, uvažuji, abych se neztrapnil hned na poprvé.

„Jedete směrem na Prahu?“ ptám se.

Ten kluk na mě kouká jako na zjevení. Sleduju, jak mě sjíždí pohledem a jak několik dlouhých vteřin vůbec nereaguje na můj dotaz. To mě donutí se široce usmát. Nesmím si ho ale hned vylekat, Praha je ještě docela daleko, takže na všechno bude spousta času.

„Jasně, jedu přímo do Prahy, tak nasedej,“ odpovím. „Koukám, že cestuješ nalehko,“ komentuji nepřítomnost jakéhokoliv zavazadla. Ne, že by to nějak vadilo, ale takovéhle věci mi vždycky vrtají hlavou.

Usmívám se na něj, když se on tak krásně zubí na mne.

„To byste byl hodný,“ říkám a nastupuju do auta. „Jedu od kamaráda zpátky domů. Byl jsem u něj na víkend.“

Zapínám si pásy a auto se rozjíždí.

Poté, co se moje BMW lehce odpíchne od vozovky, znovu ho rychle sjedu pohledem. Jeho péro už je takhle zblízka celkem slušně tušit, díky čemuž v tom mém začne pěkně cukat. Roztáhnu trochu víc nohy, abych měl ve svých celkem upnutých džínech větší pohodlí, a snažím se hned uvolnit konverzaci:

Hele, snad zas o tolik starší nejsem, abys mi musel vykat. Já jsem Karel,“ podávám mu pravici, zatímco levou rukou vytáčím lehce ostřejší zatáčku.

„Nechtěl jsem vás teda tebe urazit. Nevypadáš starej, neboj,“ usmívám se a přijímám nabízenou ruku. „Těší mě, jsem Jarda.“

Nemůžu si odpustit obdiv nad tím, jak frajersky a přitom bezpečně řídí. S jakou jistotou projel tu na první pohled nebezpečnou zatáčku. Je vidět, že už má něco za sebou. Nenápadně si ho prohlédnu od hlavy až dolů trošku líp. Jeho roztažené nohy vypadají hodně sexy. A zdá se mi to nebo se fakt látka v jeho rozkroku pohnula? Ne, to jsou jen moje představy a sny o Petrovi. Musím myslet na něco jiného, nebo se mi zase postaví.

Tak představení bychom měli. Jarda – celkem pěkné jméno. Všímám si, jak si mě při podání ruky znovu projíždí pohledem a že se zastavuje na stejných místech jako já. Ruka se mu vůbec neklepe a navíc se stále směje, takže není nervózní, spíš tedy zvědavý. To je dobře. Zpomaluji před vjezdem do obce a pokračuji v nenucené konverzaci:

A jak bylo u kamaráda? Jste byli někde u vody v tomhle vedru, ne?“

Asi si všimnul, že si ho prohlížím, napadá mě, když se tak mile usmívá. Vypadá fakt pěkně.

„Byli jsme u vody a blbli tam s kámošema. Pak jsme si dali limonádu u něj doma a ještě se osvěžili u něj v bazénu. Známe se dlouho a je super.“

Přemýšlím, zda jsem nebyl moc nadšený, aby si nemyslel, že na Petra myslím. Ale i kdyby – tak co? Doveze mě do Prahy a už se asi neuvidíme. I když v tomhle fáru bych se svezl častěji!

Jeho popis ve mně hned vyvolal představu několika skoro nahých mladých kluků skotačících ve vodě, dotýkajících se svými svalnatými těly, potápějících se vzájemně pod hladinu a nakonec z vody vybíhajících s boulí vyrýsovanou mokrými přiléhajícími šortkami. V mém péru znovu zacukalo a já jsem ucítil, že se mi v těch upnutých kalhotách dělá pořádně těsno.

„To je super, že máš takovýho kámoše na společný víkendy. Počítám, že bude stejně namáklej jak ty, co?“ schválně provokuju trochu nadhodnoceným komplimentem. Namáklej zas tolik není, ale postavu pěknou má.

Řekl namáklej, jo? Já a namáklej? Jak k tomu došel? Nemyslím si o sobě bůhví co, ale namakanej rozhodně nejsem. Tomu jsme se s Petrem vždy vyhýbali. Ale podle jeho šibalského úsměvu soudím, že trošku provokuje. Vypadá fakt sympaticky.

„Není namáklej,“ usmívám se. „Má sportovní postavu a sportuje normálně. Netráví dlouhé hodiny ve fitku – to si raději dáme 50 kiláčků na kole, zaplaveme si a tak. Je u toho víc srandy a nestojí to vstupy do fitka. Ty ale asi chodíš, co?“ znovu se podívám na jeho postavu a nemůžu si nevšimnout, že se mu v rozkroku fakt dělá boule. To jsem zvědavej, jak tohle dopadne…

„No, když v práci člověk pořád sedí, tak mu nic jinýho nezbývá, ale taky mám radši, když se svaly nabíraj přirozeně, vypadá to pak o dost líp,“ vsunul jsem do věty další kompliment. Myslím, že už si všimnul toho zvětšujícího se objemu v mém rozkroku, však se ho taky nesnažím nijak skrývat. Očividně ho to vůbec nerozhodilo, takže mu snad nebude vadit ani moje žádost:

„Hele, nebude ti vadit malá zajíždka? Nechce se mi trčet někde v koloně na dálnici a auto se po okrskách aspoň pořádně protáhne.“

„Taky se mi líbí přirozený vývoj svalů. Vypadá to výrazně líp než borci z posilky,“ říkám a dívám se poočku na tu jeho bouli na kalhotách. Zcela viditelně se tam hýbe jeho penis.

„No pokud mě někde nezatáhneš do lesa, tak proč ne,“ směju se. „V tomhle vedru se mi v koloně na dálnici taky nechce stát!“

„Neboj, to není můj styl zatahovat stopaře do lesa. Už jenom to bodavé jehličí není moc příjemné a já mám rád pohodlí,“ reaguji přímo na jasnou provokaci. Moje péro jeho pohled očividně magnetizuje a to na něj reaguje jak na vyvolávače hadů. Napraný v džínách v tomhle stavu nevydrží moc dlouho. Jestli to takhle půjde dál, budeme muset ale beze srandy za chvíli někde zastavit. Lovím v paměti, zdali tu někde po cestě není nějaký odpočívadlo nebo prostě plac, kam by se dalo hodit auto.

Jeho odpověď mě zarazila, ale i vzrušila. Citím, že ačkoliv jsem stále v mysli u Petra, ten můj sebou začíná v kalhotách cukat. Ale třeba to tak nemyslel.

„No jasně, i já mám rád pohodlí a ne otravné jehličí,“ usmívám se a přistupuji na jeho hru. Pohled do jeho rozkroku se už ale nesnažím zakrývat.

Teď když už na mě bez okolků civí a pod jeho šortkama to očividně začíná vřít, si můžu dovolit pronýst něco ze svý lidový moudrosti, kterou každej bystřejší kluk musí pochopit jako návrh:

„Člověk si ale musí umět pohodlí udělat. Dám příklad. Třeba tohle auto. Jedu jako třeba dneska přes půl republiky a například začínám bejt unavenej. Někdo by zastavil na kafe nebo něco, jinej by to neřešil a jel dál, ale mně prostě stačí zastavit na nejbližším volnym place, sklopit sedačku a trochu se uvolnit a odpočinout si. V tomhle autě se daj dělat věci, který by prostě jiný lidi nenapadly, protože si neuměj udělat pohodlí, chápeš?“

Chápal jsem až moc dobře a asi jsem to dal i najevo tím, že jsem zrudnul. Napadlo mě totiž jedno jediné, když mluvil o sklopení sedaček a dělání věcí, které by jiné lidi nenapadly.

„Jo, chápu,“ řeknu tiše a trošku nejistě. „Ty jsi koukám připravenej na všechno,“ dodám, a aniž bych to chtěl, můj pták mi začal tvrdnout v kalhotách.

„Je dobrý bejt vždycky připravenej na všechno, jinak ti můžou důležitý věci proklouznout mezi prsty. A taky musíš přesně vědět, co chceš. No a já mám teď pocit, že ty seš nejenom připravenej, ale taky hodně chceš. Takže ti nebude vadit, když si na chvíli uděláme pohodlí na támhletom odpočívadle, ne?“

Nečekal jsem ani na odpověď, která byla stejně jasná z jeho zvědavýho pohledu i napnutých kraťasů, a odbočil jsem na takový malý odpočívadlo akorát pro jedno auto, navíc oddělený od silnice pruhem vzrostlých keřů. Nic lepšího jsem si snad přát ani nemoh.

V klacku mi začíná hučet čím dál víc, když si představím, co může následovat. Myslel jsem si vždycky, že Petr bude první cizí člověk, který bude mít toho mého v ruce nebo jinde. Ale jak je vidět, tak asi ne. Ale láká mě to moc. To je pravda. Petr se to nikdy nedozví – mě to sice bude trápit, ale dodá mi to třeba odvahu k tomu, abych mu konečně řekl, jaké city k němu chovám. Navíc tenhle kluk vypadá moc sexy a slušně. Tak snad to dobře dopadne.

„Ano, jsem připravenej na prima odpočinek,“ usmívám se. „A chci to,“ dodávám a projíždím si rozkrok.

Zastavil jsem, zařadil neutrál, zatáhnul ruční brzdu, ale motor jsem nevypnul. Není nic horšího než trapný ticho před sexem. Klučina se očividně pěkně rozjíždí sám. Vidím, že ho moje tělo pěkně rajcuje, přesto ho ale nechci do ničeho tlačit. Je to ještě mládě, tak bych byl hodně nerad, aby pak něčeho litoval. Spíš ho nechám, ať si hraje, a pak se prostě uvidí.

Pár pohyby posouvám svoji sedačku dozadu a sklápím ji až dolů. Uléhám na ni, schválně trochu vytáhnu triko, aby se odhalilo moje plochý bříško s jemnými chloupky mířícími od pupíku až k mé chloubě, která se v téhle poloze ještě zvýraznila. Ačkoliv teď vidím jen záď jeho sedačky, tuším, že jeho pohled teď krouží kolem mého rozkroku.

„Tak si vem, na co jsi připravenej,“ vybídnu ho.

Nemůžu uvěřit tomu, co vidím. Lehnul si na sklopenou sedačku, vyhrnul si triko a ukazuje mi tu proužek chloupků táhnoucích se od pupíku až pod kalhoty. Můj pták je nalitej jako nikdy, trčí mi v kalhotách tak, až to bolí. Otáčím se na sedačce, a i když se mi třesou ruce, podaří se mi sedačku také sklopit dolů. Ležím tak vedle něj, vnímám jeho krásný tělo, cítím jeho mužský pach. Osmělím se a opatrně ho pohladím po ruce. Nebrání se, a tak hladím dále a pomalu se přesouvám po paži až k rameni a přecházím na obličej. Velmi opatrně ho hladím a přitom se usmívám. Asi vypadám jako blb, ale tohle se mi fakt líbí. Pak začnu hladit ty rajcovní chloupky u pupíka a zajíždím rukou pod triko. Hrozně mě láká sáhnout si tu jeho bouli, ale mám pocit, že jak mu na něj sáhnu, vystříkám se sám. Ale nakonec neodolávám a velmi opatrně mu bouli přejíždím. Dýchám velmi trhaně, dost mě to vzrušuje a podle toho, jak se tváří on, tak i jemu se to líbí.

Sleduju jeho rozkošný obličej s lehce připitomělým úsměvem, těkajícíma zvídavýma očima, rozcuchanými havraními vlasy a vůni nasávajícím nijak velkým ani malým nosem, zatímco jeho ruka nesměle objevuje povrch mého těla, kterému tím vytváří velmi příjemné pocity. Jestli přejížděl po mém břiše jako po tom nejjemnějším sametu, boule v rozkroku se snad dotýká jen polštářky konečků prstů. Z jeho nepravidelného dechu je cítit velké vzrušení, které se všemi smysly přenáší i na mě. Nikoho tak dychtivého a zároveň tak ostýchavého už jsem dlouho nepotkal. Nevzpomínám si, že bych kdy takový sám byl, vrhal jsem se do všeho po hlavě často bez rozmyslu. Rozhodl jsem se ho v jeho úsilí lehce podpořit a ukázat směr, jak se nejlépe dostat ke všemu slastnému, co nás dnes rozhodně čeká, a položil jsem svoji levou ruku na tu jeho, která se tak láskyplně starala o obsah mých kalhot. Ucítil jsem lehké škubnutí, snad se jen trochu vylekal, ale neprotestoval, jeho ruka zůstala na místě a vstřebávala do sebe pocity z těch nových tvarů a snad mohla cítit i pulzy krve valící se proudem z čím dál rychleji pumpujícího srdce.

Nemůžu se nabažit toho pocitu dotýkat se mužského těla. A zrovna u takového sympaťáka. Bude mít určitě dost zkušeností. Už to, jak mě nechal objevovat všechny taje jeho těla, svědčí o tom, že nechce žádné rychlovky. Překvapilo mě, když si přitlačil mojí ruku na svůj ohromný nástroj. Cítím ho zatím jen pod látkou džín, ale určitě bude pěknej. Trošku jsem se asi vylekal, ale musím být více aktivní, aby si nemyslel, že jsem nějaký ňouma. Ruku jsem na jeho bouli nechal, trošku jsem přitlačil a začal ho tam hladit. Druhou rukou jsem přestal laskat jeho tělo a začal si přejíždět po mojí bouli. Jsem tak nadrženej, že jak na mě sáhne, tak asi exploduju!

Zatímco jedna jeho ruka stále laskala moje péro přes látku, druhou jasně naznačoval, že je tu taky on, kdo je nadmíru nadržený a potřebuje s tím pomoct. Vůbec jsem se plnění této žádosti nebránil, přece jen jsem si chtěl konečně sáhnout na jeho přirozeně svalnatá prsa, útlý pas a nakonec i na jeho rozkrok hrdě oznamující, že ho ani zde příroda nijak neochudila. Zvedl jsem ruku z té jeho, která už teď své počínání zvládne sama, natočil se na bok, abychom oba měli ke svým tělům lepší přístup, a položil ji na jeho hruď do míst, kde byla tušit bradavka. Jeho prsní svaly byly jako pevně tvarovaný polštář. Zatlačil jsem jemně prsty a čekal na jeho reakci.

Změna polohy se mi líbí, budu to mít k němu blíže a snáze budu moct hladit jeho tělo.

„Áááá, ježíš to je příjemný,“ vyjeknu, když cítím, jak jeho prsty tlačí na moji bradavku. „Netušil jsem, že mě tohle dokáže takhle vzrušit,“ trošku omluvně říkám. Jednou rukou přitom začínám víc intenzivně hladit jeho bouli na kalhotách, druhou si masíruju opatrně toho mého. Zažívám pocity, které jsem zatím nezažil, a moc si to užívám.

Možná to je ten důvod, proč preferuju mladší kluky – stačí jim jen sáhnout na bradavky a jsou za to vděční. Kdybych tohle udělal někomu staršímu, bude se na mě jen divně dívat a čekat, kdy ho konečně tvrdě omrdám, a pak bude mít ještě kecy, že jsem mu u toho zároveň nehonil péro. Mladí kolouši se navíc tak citelně vzruší, že se to okamžitě přenáší i na mě, a i když pak jsou třeba trochu neohrabaní, můj orgasmus je v konečném důsledku kvalitnější než s borcem s několikaletými zkušenostmi. Nakonec jsou taky hodně vynalézaví a pokaždé je napadne něco, co chlap v zajetých kolejích nikdy ani ve snu neudělá.

„Super, a to jsme teprve na začátku,“ povzbuzuji ho v jeho velmi záslužném počínání v mém rozkroku. Moje ruka pak sjíždí po jeho hrudi dolů na břicho, kde opatrně zajíždí pod triko, aby ho mohla následně lehce vyhrnout a dostat se k aktuálnímu místu jeho rozkoše napřímo. Konečně tak můžu na vlastní oči vidět jeho nádherně ploché bříško s jemným chmýřím vedoucím od pupíku až k pro všechny zatím zapovězenému území.

„Áááá, to fakt super,“ sténám blahem a vypínám se proti jeho ruce, aby byl kontakt co největší. Cítím teplo jeho ruky, ale v tom vedru kolem to není nepříjemný. Naopak – je mi to velmi příjemné a rozkoší mi kromě péra stojí snad všechny chlupy na těle. Vychutnávám si to a přeju si, aby to nikdy neskončilo. Ruku ze svého rozkroku přemisťuju k jeho bradavce a hladím jí. Tím, pokud bude chtít, má přístup k mému rozkroku volný. Dál mu hladím rozkrok a osměluji se. Natahuji se k jeho krásně opálenému tělu a líbám ho nesměle na jeho už vzrušenou bradavku.

Kocourek se pořádně rozjel. Ani jsem se nenadál a už se mi přisává na moji bradavku, jako by snad tušil, že tohle místo mám maximálně citlivý. Využívám svoji volnou ruku, abych mu trochu víc přitáhl hlavu k tělu a ukázal mu, že tady se může tvrdě vyřádit. Miluju, když ji někdo líže nebo ji dokonce kouše!

„Přidej, kotě, jen si hraj!“ vyzývám ho a moje druhá ruka bloudí znovu dolů, aby nakonec velice pomalu zajížděla tu zleva, tu zprava pod jeho šortky. Nechci mu hned sahat na péro, protože vím, jak krásně se stupňuje vzrušení, když jen kroužím kolem a oddaluju to.

Netušil jsem, že někdy něco podobného zažiju. A jak ho tak vidím, tak tohle zdaleka nebude konečná dnešního odpoledne. Plně si užívám možnost dotýkat se mužského těla na těch nejintimnějších místech. V mysli si pořád představuji, jaké by to bylo, kdybych tu teď ležel s Petrem, ale (a říká se mi to těžko) myšlenky na Petra jsou stále řidší. Tohle tělo si chci vychutnat. Jen doufám, že to nezkazím.

Lížu jednu bradavku, pak druhou a zase se vracím zpět k té první. Hrozně mě to baví a užívám si to. Obzvláště když cítím, jak mi šátrá velmi zkušeně pod boxerkama. Bože a jak to krásně natahuje, aby mi nesáhl hned na péro.

Práci na mých bradavkách vzal opravdu svědomitě. Navíc při tom vůbec nezapomíná na moje péro. To se ale teď v kalhotách už dost nemilosrdně tísní, a jestli nepůjde okamžitě ven, tak je snad rozerve. Moje ruka proto zajíždí ještě důsledněji pod ty jeho a po milimetrech se přibližuje k jeho koulím. Za chvíli začínám cítit odpor jeho chloupků a s tím i reakci v podobě několika vzrušených záchvěvů. Nechávám ho, aby si to naplno užíval, a potom mu jednoduše celou svou dlaní ty koule přikryju.

Když se vrátí z prožitýho blaha trochu do reality, lakonicky pronesu malej návrh na vylepšení své situace: „U mě dole je už taky dost těsno.“

„Ouuu, málem jsem stříknul,“ zvolám. „Děláš to moc dobře a já bych to nerad zkazil,“ říkám omluvně.

Dál líbám na střídačku bradavky a zkouším i malinko stisknout zubama. Viděl jsem to v pornu, tak se to třeba fakt klukům líbí. Podle reakce Karla soudím, že to má rád. Jednou rukou začínám opatrně propátrávat obsah jeho kalhot. Když tam zajedu, překvapí mě, že je na ostro. To mě vzruší ještě víc. Cítím jemné chloupky, které budou asi sestřižené do určitého tvaru na pérem. Ale to teď rukou nepoznám. Hladím chloupky a opatrně se dotýkám i jeho chlouby. Nemůžu uvěřit tomu, co ruce nahmataly! Tušil jsem, že bude mít pěkného macka, ale tohle! To snad ne. Třeba se nebude zdát takovej velkej, až ho uvidím. Ne že by se mi velký péra nelíbily, ale kdybych ho třeba zkusil vzít do pusy, abych se neudusil.

Jeho ruka už konečně dělá tolik potřebný prostor kolem mého ptáka, a navíc ho i velmi příjemně laská. Jeho drcení mých bradavek mě pořádně rozjíždí, a tak se odvažuji přistoupit zase o kus dál.

„Neboj, nic nezkazíš. Klidně zvolním, abys měl prostor. Můžeš si vlézt ke mně, místa je tu dost,“ vybízím ho. Fakt nerad bych ho hned udělal. Ne že by se mu do minuty znova nepostavil a nedal by to znovu, ale tuším, že už by to pak nebylo ono. Přece jen z něho chci dnes dostat trochu víc než jen osahávání ptáků.

Dělá mi prostor a já jsem tak nažhavenej, že neváhám ani sekundu a přelézám k němu na sklopenou sedačku. Ještě několik políbení a jemných kousnutí do jeho krásně nadržených bradavek a mířím dolů. Tam, kde se ukrývá jeho krása, na kterou jsem od chvíle nastoupení do jeho auta zvědavej. Opatrně rozepínám knoflík u jeho kalthot a rukou pak přejíždím od pupíku po cestičce z chloupků až ke kořeni jeho péra. Rozepínám zip a vidím to, co jsem tušil: jeho penis je nádhernej a až neskutečně velkej. Opatrně zasunuji ruku dovnitř a jemně ho hladím. Každé i tohle velmi jemné pohlazení způsobí, že mu v něm zacuká a penis se, pokud je to vůbec možné, ještě o něco zvětší. Takhle zblízka jsem penis ještě neviděl. Takhle zblízka bych si přál vidět, hladit a laskat Petrův ocásek. I když je pravda, že když si to natrénuji (jiné slovo nevystihuje podstatu lépe) na Karlovi, tak u Petra, pokud k tomu někdy dojde, budu méně nervózní a půjdu na jistotu.

„Teda, ten je ohromnej!“ hlesnu.

Ten klučina je opravdu dobře vyjevenej, vypadá to, jako by snad nikdy neviděl pořádný chlapský péro. Možná ho opravdu ještě neviděl! Takhle představa mě dost rajcuje – poprvé je prostě poprvé. Musím ho zas trochu povzbudit, aby se nebál:

„A je celej jen tvůj.“

„Páni,“ hlesnu a zadívám se na tu obrovskou kládu.

Uchopím ji nejdříve dvěma prsty a začnu pomalu stahovat předkožku. Když se objeví žalud, nevěřím svým očím. Macatý, velký, krásně fialově-červený s nádhernou roztaženou štěrbinkou. Zase vrátím předkožku zpět a cítím, jak v něm cuká. Karel začíná oddechovat a zdá se tedy, že mu to dělá dobře. Proto se osmělím a uchopím ho celou dlaní tak, jako když si dělám dobře sám. Jde to bez problémů a podle cukání a oddechů se zdá, že to dělám docela dobře. To potvrzuje i předmrdina, která vytéká ze štěrbinky, a promazává tak žalud. Předkožka krásně klouže a já postupně zrychluji tempo. Dost se mi to líbí a jsem plně soustředěn jen na tu krásnou kládu přede mnou, že si málem ani nestíhám vychutnávat Karlovy hrátky v mých kraťasech.

„To je super!“ otočím hlavu a usměju se na Karla. „Hrát si s jedním ocasem a s tím mým, když si hraje někdo jiný!“

Ten kluk mi dává dost zabrat. Pumpuje moji kládu jak duši na kolo. Jestli to takhle půjde dál, tak by mě snad za chvíli i udělal. To ale fakt nechci. Za prvý jsem jeho péro ještě ani pořádně neviděl, i když už o něm mám dost slušnou představu díky mým rukám šátrajícím pod jeho boxerkami. A za druhý bych v téhle poloze zadělal mrdkou půlku auta, což by se mi fakt nechtělo uklízet. A vůbec, takhle drahocennou šťávou by se podle mýho nemělo jen tak plejtvat.

„Začíná tu bejt pěkný vedro,“ prohodím a hned využívám jeho pozici a nejdřív z něho stahuju bílý triko a po chvíli mu spustím kraťasy i s boxerkama až ke kolenům. Konečně mám možnost vidět ho v celý svý nevinný kráse. Má fakt nádherný štíhlý tělo a to péro k němu dokonale sedí – ne nijak extrémně dlouhý, úzký s úžasně červeným žaludem. Beru ho letmo do ruky a párkrát přetáhnu předkožku. Je vidět, že má co dělat, aby se hned neudělal.

Ta prudkost a přitom něžnost, s jakou ze mě stáhnul triko a kraťasy i s boxerkama, mě překvapila a vzrušila. V péru mi zacukalo a postavilo se snad ještě víc, pokud to vůbec je možné.

„Áááá, to je paráda,“ už skoro křičím a zatínám ruce v pěst. Až po chvíli si uvědomím, že jsem v jedné právě držel jeho péro.

„Bože, já jsem pako, nezlob se, prosím,“ říkám omluvně a velmi opatrně stahuju rukou předkožku na jeho krasavci a zkoumám, zda jsem mu neublížil. Soudě podle Karlova oddychování se zdá, že ne. Abych potvrdil, že svoji omluvu myslím vážně, skloním se nad jeho obnaženým a krásně naběhlým žaludem a dám mu na něj pusu.

Je to velmi zajímavý pocit dotknout se pusou cizího péra. Dost mě rajcuje představa, že se pusou žaluda nejen dotknu…

Ten týpek mi nejdřív pořádně drtí péro a pak ho na omluvu přitiskne se svým rtům. Přesně tohle by nikdo starší nikdy neudělal. A mě to tak bere! Musím ale hned využít toho, že má hlavu na velmi vhodném místě:

„No, možná bude potřebovat ještě trochu péče, tak si hoď nohy sem, ať máš větší pohodlí.“

Aby pochopil, co od něho chci, jednou rukou mu tlačím na hrudník směrem ode mě a druhou mu tahám za nohy ke mně. Očividně se hned chytnul, protože za chvíli už mám jeho péro těsně před obličejem. Není to sice tak pohodlný, jak jsem deklaroval, protože konstruktéry té sedačky nenapadlo, že by se na ní mohli chtít válet dva borci vedle sebe, ale to, že jsem se zadkem otíral o dveře a zároveň jsem se snažil, aby se on nepraštil o řadicí páku, mi pohled na tohle krásný péro plně kompenzoval.

Na nic moc jsem nečekal a dotkl se špičkou jazyka přímo jeho krásnýho žaluda. Měl příjemně slanou chuť a slast, kterou jsem v něm tím vyvolával, se mi i s úrokem vracela na druhý straně okamžitě zpět.

Když jsem za Karlovy pomoci dostal do nové polohy, měl jsem jeho péro přímo před sebou. Cítil jsem jeho rajcovní vůni. Trošku potu, trošku moči, trošku šťávičky, kterou rozkoší (prožitou nebo očekávanou) začalo pouštět. Prostě šíleně rajcovní – nikdy jsem nebyl péru blíže.

Jakmile mě začal laskat jazykem na mém péru, zavzdychal jsem a chytil se křečovitě lemu sedačky. Tělem mi projela vlna rozkoše, ale orgasmus jsem potlačil. Začal jsem si podobně hrát s jeho pérem. Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude takhle rajcovat jazykem olizovat cizí péro. A teď se na to těším. Olízávám opatrně celý žalud ze všech stran a vychutnávám si tu vůni i chuť šťávičky. Karlovi se to zjevně líbí, protože silně oddechuje a věnuje se velmi důkladně tomu mému. Schválně, jestli bych dokázal toho macka vzít do pusy. Tím bych asi způsobil majiteli větší rozkoš, ne? Jenže, abych mu neublížil třeba zubama. Ale když si vzpomenu na ty kluky z péček, která jsem viděl, tak vím, že to tak dělají. Otevírám tedy pusu na maximum a sjíždím hlavou tak, aby se mi to krásný péro dostalo do pusy. Překvapivě se mi tam v pohodě vešlo, takže můžu pusu zavřít a rty péro pevně obemknout. Slyším, že Karel zasténal hlasitěji než jindy.

Ty vole, mohl jsem si říct kvůli jeho péru zacpaný puse jen v duchu, když jsem ucítil, že to moje celý zmizelo v té jeho. Nečekal jsem, že se o to bude pokoušet, natož aby se mu to napoprvý povedlo. Musel ho mít narvaný až do krku. Každopádně jsem si ten pocit vyvolávaný ptákem kompletně napraným v příjemně vlhkém a horkém prostředí naplno užíval.

Když trochu povolil a záplavy slasti mírně poklesly, rozhodl jsem se, že to mu to oplatím, a vsál jsem jeho klacek až po kořen, jak nejlépe jsem za ta léta praxe uměl. Muselo ho to dost překvapit, protože jsem uslyšel jen přes mé péro tlumenej hlasitej vzdech a taky jsem cítit, jak mu v tom jeho pořádně zacukalo. Bylo jasný, že postačí, když se po něm jen párkrát zkušeně projedu, a dostanu z něho všechnu šťávu, kterou si tam od posledního honění nashromáždil.

To, co jsem ucítil, předčilo všechna moje očekávání. Bože, to byl neskutečný pocit, když jsem ucítil, že mám svoje péro v jeho puse celé! Zatnul jsem snad všechny svaly v těle, abych nevycáknul! Ale i tak to dlouho nevydržím. Abych nemyslel na svoje požitky a trošku ještě ten slastný orgasmus oddálil, začínám se věnovat tomu jeho klacku. Pomalu a pravidelně po něm začínám přejíždět svými rty. Je mi trošku trapné, že mi z pusy teče spousta slin, ale pro ten pocit rozkoše to teď neřeším. Snad to Karlovi nebude vadit. Navíc moje sliny smíšené s jeho šťávičkou, která se mu ve štěrbince objevuje dost pravidelně, chutnají docela dobře. Jednou rukou si opatrně hraju s jeho pytlem a nalitými varlaty. Opatrně je mnu mezi prsty, hladím a houpu s nimi. Naplno si užívám to, co jsem zatím vídal jen na počítači v mém pokoji.

Ten kluk se asi musel hodně dívat na porno, protože na nováčka to dělá fakticky bezchybně. Sliny sice nestíhá polykat, ale ty na sedačce stopy nezanechají. Nemusím se tedy ničím znervózňovat a můžu se naplno věnovat jeho péru. Po jeho vzoru (zdá se mi to nebo to mládě učí mě?) ho chytám za koule, a jelikož mi je jasné, že tohle už dlouho nevydrží, rozjíždím to naplno, aby si orgasmus maximálně užil. Čím rychleji a důsledněji kouřím jeho péro, tím větší slast cítím z toho mého, jako kdybych si snad kouřil sám sobě. Tohle je ale samozřejmě mnohem pohodlnější a rajcovnější.

Cítím, jak mi začíná cukat péro a jak se někde hluboko v těle sbírá horká tekutina, která se chce za každou cenu dostat co nejrychleji ven. To samý se pak děje přímo před mým obličejem. Polykám sliny a připravuju se na pořádnou dávku, aby mi neunikla ani kapka z tohohle vzácnýho panickýho semene.

Cítím, jak se jeho péro postupně napíná a zase povoluje. Cítím, jak se mu krev hrne do žaludu a ten se zvětšuje. Když se na chvilku donutím přestat a podívám se na jeho žalud, vidím, jak je rudej a velkej. Pak se zase věnuju jeho masáži. Podle jeho vzdechů, které jsou tlumeny mým pérem, se zdá, že se blíží k vrcholu. Mám přestat a trošku ho potrápit? Nebo mám pokračovat dále? Soudě podle toho, že i on pokračuje v olizování a kouření mého péra dál, ačkoliv musí tušit, že tuhle jízdu už dlouho nevydržím, pokračuju i já dál.

„Já už to nevydržím,“ zakřičím najednou, protože cítím, že okamžik, kdy moje péro začne chrlit proud bílé tekutiny, se blíží. Hned si ale beru znovu do pusy toho jeho.

To vůbec nemusel říkat, protože jeho péro už cukalo jako pominutý. Vzápětí jsem ucítit první spršku horký lávy přímo na jazyku. Ještě než jsem ji stačil spolknout, valila se na mě další, navíc o mnoho mohutnější. Sladká chuť mladického mlíčí byla posledním spouštěčem mého orgasmu. Cítil jsem, jak si valící se mrdka proráží cestu mými útrobami a jak při svém výstupu zprudka naráží na Jardův jazyk. Kdybych se nemusel plně věnovat rychlému polykání stále nekončících dávek spermatu, určitě bych v tuhle chvíli zařval jako tur.

„Božeeeee,“ stačím zařvat vlastní rozkoší a už cítím, jak se mi do pusy řine Karlova mrdka. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jakou má mrdka chuť, jestli ji někdy ochutnám (svoji jsem si lízl a moc mě nezaujala), natož jestli budu schopen mrdku polykat. Teď jsem byl ale tak vyrajcovanej, že jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Navíc jsem cítil, že Karel všechno moje mlíčko polyká, tak jsem polykal i já. První výstřik byl poměrně slušný a krátký. Pak to ale byla taková fontána, že jsem měl co dělat, abych stíhal polykat. Občas něco ukáplo nebo odstříklo na Karlovo břicho, ale tomu jsem se věnovat nemohl. Polykal jsem tu přímo od zdroje a zjišťoval jsem, že mi to chutná. Fakt to bylo dobrý! Možná zafungovaly předsudky, které říkaly, že to přece bude hnusné, nedobré a tak, ale fakt mi Karlova šťáva chutnala.

Cákal dlouho a dost mohutnými výstřiky. Když cákání ustalo, olízal jsem mu žalud, vylízal štěrbinku a lačně jsem slízal i to málo, co se dostalo na bříško nebo podbřišek. Teprve potom jsem se snažil popadnout dech po té prožité extázi.

Ten kluk je fakt dokonalej. Nejenže napoprvý skoro všechno spolykal, navíc ještě, co se dalo, poctivě uklidil. Sedačka byla úplně suchá, protože i mně se podařilo nenechat ani kapku nazmar. Po očištění jeho péra jsem mohl konečně slastně vydechnout a v klidu si užívat chuť jeho mrdky a uvolnění mého napjatého klacku.

Ač jsem se stále nemohl na jeho ptáka vynadívat, přece jsem zatoužil vidět znovu jeho roztomilej kukuč. Proto jsem se zvedl, opatrně přehodil nohy na druhou stranu a moje hlava se náhle objevila pár centimetrů před tou jeho. Stále ještě oddychoval a díval se přimhouřenýma očima uvolněně a vděčně. Pohladil jsem ho po rozcuchanejch vlasech a zašeptal mu otázku, na kterou minimálně ještě teď nemohl dát jinou odpověď:

„Tak co? Jsi rád, že jsi chtěl?“

„Ano, jsem rád,“ řekl jsem udýchaně a trošku jsem se začervenal. Ale už ne tolik jako na začátku naší cesty. V puse jsem pořád cítil chuť jeho mrdky a i teď to nebylo zlé. Zjevně jsem objevil další oblíbený nápoj, který budu od teď asi vyžadovat často.

I já jsem Karla pohladil po jeho vlasech a rukou pak zajel k jeho bradavkám. Hladil jsem je a přitom jsem stále ještě nabíral dech.

„Bylo to fakt super, netušil jsem, že něco takového někdy zažiju!“ rozpovídal jsem se. Najednou jsem měl potřebu to ze sebe dostat. „Jsem moc rád, že jsme tu zastavili. Fakt díky,“ usmíval jsem se a stále Karla hladil. „Nevím, jak ti dostatečně poděkovat.“

„No, úplně stačí, když mi dáš číslo, a občas se ozveš, když se v Praze budeš nudit,“ ulítlo mi bezděčně. Hned jsem si za to ale v duchu nafackoval. Jako kdybych s takovými kluky neměl už moře zkušeností. Buď jim je to tak trapný, že se už nikdy neozvou, nebo se naopak hnedka zamilujou a pak je problém se jich zbavit. Varianta, která by mi vyhovovala nejvíc – tedy jednou za čas si to v dobré náladě zopáknout – byla ve většině případů zoufale nedostupná. No, ale už jsem to řekl, tak se uvidí, přinejhorším budeme po zbytek cesty mlčet.

„Fakt bys chtěl? I když jsem nezkušený?“ zeptal jsem se překvapeně. Dost mě to potěšilo.

„Víš, já se ti přiznám, i když se tím možná shodím,“ začal jsem opatrně, ale měl jsem pocit, že to říct můžu. Znám Karla sice jen několik desítek minut, ale budí důvěru. A když se mi vysměje tak co – nedám mu číslo a už se nikdy neuvidíme.

„Jak jsem ti vyprávěl o tom kámošovi, co jsem u něj byl, tak je fakt super. Natolik super, že bych si to s ním chtěl rozdat, chtěl bych, aby se naše přátelství posunulo dál. Nevím, jak mu to řeknu, ale po dnešní zkušenosti mu to řeknu. Natolik ho znám, že se nenaštve. Ze začátku, když jsi mi zastavil, tak jsem se toho bál, že to skončí tak, jak to teď skončilo. Přišlo mi, že budu Petrovi nevěrný, i když zatím nic nebylo. Tys mi ale ukázal, jak to může být pěkný a jak to může být mezi dvěma kluky fajn. A za to jsem ti vděčný. Když se budeš chtít tedy někdy vidět, nebudu se bránit, klidně občas zavolám nebo napíšu. Ale přednostně stojím o Petra. Nevykládej si to ve zlém. Ty pro mě budeš můj první, i když to Petrovi, pokud se mezi námi něco pěkného stane, nikdy neřeknu.“

Koukal jsem se před sebe a čekal, jak Karel zareaguje. Když se naštve a vyhodí mě, tak mi snad zastaví někdo jiný na ten poslední kus cesty do Prahy.

„Hele…,“ neudržím se a rozesměju se. „Hele, s Petrem nebo bez Petra, u mě je pro tebe postel vždycky volná. A kdybys chtěl třeba pomoct zjistit, jestli je na kluky, nebo pak naučit nějaký zaručený techniky, prostě zavolej a já přijedu. Platí?“

Představa, že budu zaučovat kluka, jak to má dělat jinýmu klukovi, mě znova pořádně vzrušila. Péro už mi zase stálo v pozoru, ale i když bych si určitě nechal říct ještě jednou, tma, která se mezitím venku rozhostila, mě přesvědčila, abych se raději začal svižně oblíkat a potom rychle vyrazil, jinak dneska do tý Prahy vůbec nedorazíme.

„Dobře, díky. Nejdříve to zkusím sám, jo?“ usmívám se a trošku ho škádlím. Naposledy se podívám na jeho krásný tělo a i já se začínám oblíkat.

„Jsem rád, že jsem tě potkal. Teď už to Petrovi řeknu určitě. A kdo ví, třeba se ve tvé posteli sejdeme,“ nedá mi to ho nepoškádlit.

Ta poslední věta ve mně rozvířila až nemístně bujnou fantazii. Dva mladé borce najednou jsem ještě neměl. Vzápětí jsem ale přestal myslet pérem a pochopil, že si ze mě trochu utahuje.

„Aby se mu to pak se mnou nelíbilo víc,“ vrátil jsem mu to i s úroky. To už jsem ale udělal vše, co bylo potřeba k tomu, abych jako řidič nepobuřoval, tedy jsem se především oblékl a narovnal sedačku. Následně jsem otevřel dveře, aby se z auta dostala všechna vlhkost, kterou jsme svým vzrušeným dýcháním vytvořili, a nakonec jsem si ještě odskočil do lesa na malou. Když jsem se vrátil zpět k autu, našel jsem Jardu sice zamyšleného, ale za to připraveného k další cestě.

„Tak vyrážíme,“ pronesl sem, usedl za volant a vydal se směr Praha. Až toho kluka vyložím, budu muset nejspíš ještě zavolat Markovi, aby mě co nejrychleji zbavil mého silným zážitkem a dalšími fantaziemi znovu vybuzeného stojícího péra.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (13 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor
Celé jméno-
Věk30
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!