• Leckdo
  • TomDog
Styltvrďárna
Datum publikace29. 11. 2014
Počet zobrazení7403×
Hodnocení4.56
Počet komentářů16

„Čau Honzo.“

„Čus Pavle, kde jsou Petr s Tomášem?“

„Psali, že tu budou za chvíli.“

„No, abysme to stíhali. Za hodinu zavíraj.“

„Neboj, dáme nejmíň stovku.“

„No jen aby.“

Oba kluci upřeli pohled na vchod do plaveckého bazénu. Místo jejich očekávaných kamarádů se tam ale objevil jakýsi útlý klučina, ne víc jak dvacetiletý. Nejdřív jeho pohled směřoval k nim, ale když si všiml, že ho sledují, zabořil ho přímo do země a propletl se vedle nich do místnosti pro personál.

„Dobrý štěně,“ poznamenal Honza.

„Jo, to jo, už jsem ho tu párkrát viděl. Dost po nás čumí. Měli bysme ho prubnout.“

„Jo, Petr ani Tomáš určitě nebudou proti.“

„Už je to přece jenom dlouho, co jsme všichni čtyři…“

„No, je to dost škoda a tohle by mohlo bejt celkem zpestření.“

Ale to už se znovu otevřely vchodové dveře a dovnitř vstoupili dva kluci. Oběma mohlo být tak pětadvacet, ostatně stejně jako Honzovi a Pavlovi. Všichni spolu totiž chodili už od dětství do stejného plaveckého oddílu, a i když už jim kvůli jejich zaměstnáním na profesionálnější plavání nezbýval čas, stále se alespoň jednou týdně scházeli v jejich domovském bazénu, aby si společně zatrénovali a pokecali. Navíc plavání a z něj vyplývající svalnaté postavy nebyly to jediné, co je po celou dobu spojovalo.

„Zdar kluci, snad nejdem moc pozdě,“ volal na ně už od vchodu Petr.

„Ne, vůbec ne. My sme tu aspoň vymysleli jednu akcičku, co by se vám mohla líbit,“ lákal je Pavel.

„To bude zas nějaká prasárna, jak vás znám,“ pochyboval Tomáš.

„Hele, nechte se překvapit. A už dem, nebo tu stovku dneska nestihnem,“ rozhodl Honza.

Všichni čtyři se vydali do šaten, kde už takhle večer skoro nikdo nebyl. Přece jen to bylo celkem maloměsto, kde v tuhle dobu už všichni seděli doma u televize a kde kromě hospod měli jen místní supermarket a bazén otevřeno až do devíti. Pokladní už začala pouštět jenom ven, a jak ji znají, za chvíli se vypaří domů a nechá zamknout toho klučinu, co je tu z plaveckého oddílu na brigádě.

Ten útlý devatenáctiletý klučina z plaveckého oddílu jsem byl já a takhle nějak to muselo proběhnout aspoň podle toho, co jsem se později dozvěděl od pokladní Čermákové, která má uši všude, a co se mi podařilo na základě dalšího dění domyslet. Já sám jsem v tu chvíli ale nemyslel na nic jiného, než že je zase pátek a že je děsná votrava, že tam zase musím zůstat jako poslední. Skoro půl hodiny před zavíračkou už na mě ječela Čermáková, že už se na to může vykašlat, že ji od toho sezení bolí zadek. Ale že by ho zvedla a někdy pomohla s úklidem, to jí nehne. Já tu pak makám, aby tu druhej den bylo uklizeno, pomyslel jsem si.

„Balím, Kubo! Už jsou tam jen ti čtyři hošani! Tak je snad zvládneš vypustit.“ V hlavě se mi objevily dvě tváře nějakých rozesmátých kluků. Usoudil jsem, že se k nim pak museli připojit i ti dva další. Plavat tedy uměli, to se musí nechat. Sem tam, když jsem se šoural s koštětem nebo s kbelíkem kolem bazénu a dělal, jak něco uklízím, jsem je pozoroval. Ve vodě toho moc vidět nebylo, to je fakt, ale když skákali šipky, měl jsem co dělat, abych jim nečuměl tak upřeně na plavky a neodhadoval, co se pod nimi skrývá. Museli být tak nějak stejně staří, každý ale vypadal trochu jinak. Každý upoutal něčím jiným. Ale jinak prostě čtyři kluci, co si chodí zaplavat. Párkrát jsem prošel i sprchami, což je pro mě vždycky dost peklo. Vzruší mě snad i kohoutek vod umyvadla. Jasně, to přeháním, ale stejně…

„Kubo, nespi tam s votevřenýma vočima!“ halekala ta naše pokladní. Funivě se už oblečená vyvalila ze svého kamrlíku a propleskla mě lehce po tváři. „Jistě to tu zvládneš. Nezapomeň doumejvat hajzlíky. A pořádně zamkni. Už se nemůžu dočkat, až si sednu k telce. Starej má jít dnes do hospody, budu mít trochu klidu… Zamkni za mnou! Ahoj!“ Odemkl jsem dveře a vypustil důchodkyni Čermákovou na vzduch. Ještě mi mávla rukou, když jsem za ní zamykal. To bylo najednou ticho. V budově se ozývalo jen sem tam nějaké zasmání a žbluňknutí vody. Kluci jsou asi v nejlepším, říkal jsem si.

Popadl jsem kbelík, hadr, smeták a vyrazil uklidit nejdřív ženský záchody. Cestou jsem neodolal a nahlédl jsem do bazénu. Zrovna stál na okraji jeden z kluků, později jsem zjistil, že se jmenuje Petr, a ostatní na něj křičeli z vody. „Salto! Salto!“ No jak malí. Bazén mají pro sebe, tak blbnou jak malí kluci, snažil jsem se to odbýt, ale všiml jsem si i pěkný boule v plavkách… až mi v tom mým neposedovi zacukalo. Ach jo, zase plonkovej večer, doma jen sama máma a v mikrovlnce nachystaná večeře, povzdechl jsem si. Cejtil jsem v koulích, že dnes si u sebe v pokoji tedy pořádně proženu péro. Usmál jsem se a raději jsem zmizel, když si mě ten, co chtěl skákat, všiml. Záchody jsem měl umytý a setřený za chvíli a vyrazil jsem umejt i pánský. Pak už zbejvalo jen setřít po těch čtyřech sprchy a hurá domů. Zrovna jsem stíral kolem záchodů, když jsem ze sprch zaslechl hlasy.

„Tak sto jsme teda dneska fakt nedali,“ zlobil se Honza.

„No, za to jsme se ale pořádně vyblbli, ne?“ chlácholil ho Petr.

„Jo, jako za starejch časů,“ přidal se Tomáš.

„Hele, zas tak starý ještě nejsme ne?“ rozesmál se Pavel.

Místo reakce se ze sprch ozval zvuk sršící vody. Nejdřív jedna, potom dvě a nakonec čtyři sprchy začaly omývat od chlóru nahá těla všech kluků. Jak to že byli nazí? To samozřejmě s jistotou věděli oni sami, ale i tomu, kdo je jen slyšel, to muselo být úplně jasné. Proč by se přeci čtyři kamarádi v úplně prázdné šatně sprchovali v plavkách?

Slyšet sprchy a vědět, že pod nimi se koupají nazí kluci, to mi v hlavě probudilo gejzír obrazů a pocitů. Jako by se mi v hlavě rozjelo nejbujnější porno. Tedy to jsem dnes nadrženej…, zasmál jsem se pro sebe a odhodil smeták do rohu. Ještě mě čeká po nich setřít a pustit je ven. Snad si to budu muset udělat už tady, pomyslel jsem si, když jsem se podíval na svůj vyboulenej rozkrok.

Ze sprch zněly hlasy, smích a já jsem neodolal. Musel jsem si je pořádně prohlídnout. Nakoukl jsem zpoza zdi a spatřil ze svého výhledu právě toho skokana, co mě viděl, když jsem zvědavě koukal do plavecké haly. Stál pod tekoucí vodou a slastně přivíral oči. Namydlenýma rukama si jezdil po těle. Polkl jsem, když jsem zahlédl jeho péro. Polotvrdý se pohupovalo sem a tam. A jeho kámoš, Honza, vedle něj na tom byl stejně. Zbývající dva byli nevím kde, asi je schovala zástěna sprch naproti. Nebo že by byli jinde? Jen aby mě neviděli, pomyslel jsem si. Jen mi ta myšlenka prolétla hlavou, dotyčný skokan otevřel oči a spočinul přímo na mém zvědavém pohledu.

„Co tu děláš?“ ozvalo se zezadu.

„Co by tady dělal? Očumuje,“ odpověděl mu druhý hlas.

Stáli tam ti dva, co měli být přece úplně jinde. Stáli tam, oba úplně nazí a po jejich těle ještě stékala voda. První z nich, Tomáš, byl o něco vyšší a štíhlejší, měl krátké blond vlasy a po těle včetně okolí celkem dlouhého a úzkého péra ani jeden chloupek. Za to ten druhý, Pavel, byl menší, s výraznějšími bicepsy i břišními svaly, kaštanovými lehce kudrnatými vlasy a řadou tmavých chloupků vedoucí od pupíku až k své sice trochu kratší, ale za to tlustější chloubě, kde se kultivovaně rozdělovaly na obě strany, aby se opět sešly pod mohutnými mírně povislými varlaty.

Než si je vůbec bylo možné i přes leknutí takto důkladně prohlédnout, jakékoliv únikové cesty byly odříznuty druhou dvojicí kluků, kteří byli nejprve oběťmi sledování. Jejich polotvrdá péra už předtím upoutávala spoustu pozornosti, ale teď se zdála ještě o něco větší a nebylo to rozhodně jen jejich docela těsnou blízkostí. Petr, v bazénu rozjařený, pod sprchou roztoužený a nyní s šibalským výrazem ve tváři měl sice ze všech čtyř nejméně vyrýsované svaly, ale za to jeho postava působila ze všech nejmladší, snad ještě klukovsky. Jeho rovné tmavě hnědé vlasy se doplňovaly s přirozeně opálenou kůží a chomáčem chlupů, z něhož vystupoval lehce nadprůměrně dlouhý pták s kontrastně růžovým žaludem, kterého byla zatím vidět jenom špička. No a co Honza? Ten naopak vypadal ze všech nejmužněji. Na rozdíl od ostatních plavců neměl oholené nohy a i na břichu a hrudi měl nějaké ty chlupy, i když poctivě zastřižené. Jeho chlapské vzezření dokreslovaly na ježka oholené černé vlasy a do šířky i délky snad největší péro ze všech, které již také začalo nabývat do své plné velikosti.

Úplně jsem nadskočil, když jsem za sebou zaslechl dotaz, co tu prý dělám… Otočil jsem se, vyjekl jsem a snad i zrudl. Nešlo se nedívat na jejich napůl naběhnutá péra. Byla to jen chvíle, ale stihl jsem je ohodnotit. Blonďáček se usmíval a ani nevím, zda dotyčnou otázku řekl on nebo vedle něj stojící týpek, chlupatější a s drzejším úsměvem. Jeho vocas se pěkně pohupoval a já jsem měl najednou sucho v puse. Než jsem stačil něco vykoktat, zazněla za mnou druhá věta. Znovu jsem se otočil. Ani jsem nemusel odpovídat, neboť dotyčný usměvavý týpek, co jsem ho před chvílí pozoroval, jak se slastně sprchuje, odpověděl za mě. Byl jsem tak zblbnutej, že jsem jen přikývl a tím řekl, že je očumuju. Nešlo to vzít zpět.  Asi i proto jsem byl tak zmatený, že jsem hleděl na chlupáče vedle něj a hlavně na jeho tvrdnoucí péro. Byl to snad největší čurák, jakýho jsem kdy viděl. Jak jsem se vzápětí dozvěděl, byl to Honza, kterej se chlubil tou největší ozdobou mezi nohama. A že jsem jich tady v bazéně viděl.

„Tak zase jsi zabodoval, Honzo, jako první. Ten tvůj je nepřehlídnutelnej!“ smál se ten vedle něj.

„Nepřeháněj, Petře, i toho tvýho stihl zaregistrovat!“

„Pánové, nechtěl jsem vás nějak rušit…,“ koktal jsem a snažil jsem se před nimi couvnout, ale zarazily mě ještě mokré ruce, které mě objaly kolem ramen, čímž mi sevřely ruce k tělu. Pootočením hlavy jsem postřehl, že mě drží chlupatější z těch dvou. Blonďáček mi hned sáhl mezi nohy a je jasný, co tam nahmátl.

„Hele, Pavle, držíš pěkně nadrženýho zmrda, co ho asi mohlo tak vyrajcovat?“ ptal se s chlípným úsměvem blonďáček. V jeho hlase zněla perverzní radost. Jeho oslovení mi způsobilo další zacukání v péru, které mi svíral.

„Stáhni mu ty kalhoty, ať se podíváme všichni, Tome!“ radil svalnatej Pavel. Došlo mi, že už je znám dle jména všechny.

Začal jsem se cukat, ale Pavel mě pevně svíral rukama. „Ale ale…, on se nám chce cukat,“ smál se mi do ucha.

„Prosím vás, pánové, jen mi neubližujte, prosím, udělám, co jen chcete…,“ kňučel jsem a bál se, že bych mohl dostat nakládačku. Ale vzápětí jsem si v duchu zanadával, že asi není můj strach na místě. Tihle borci nechtějí zmlátit zvědavýho voyera, ale dle jejich tvrdnoucích klád mají zcela jiné úmysly. Když mi tedy Tomáš sundal zaráz na stehna pracovní kalhoty i se spodkami, už jsem se nebránil a do světa mezi čtyři kluky mířilo moje věčně nadržený péro.

„To zní jako dohoda,“ uchechtl se Honza.

„Tak co s ním provedem?“ nadnesl řečnicky Petr.

„No tak dole dobrý, co zbytek?“ komentoval trčícího ptáka Honza.

„Tak dělej, ruce nahoru,“ přikazoval Tomáš a hned hbitě sundal celé triko.

„Tak co?“ nadhodil Pavel, který se teď už celkem nevybíravě i se svým nadrženým ptákem tiskl zezadu.

„No, dobrý, no, to by šlo,“ hodnotil Honza.

„Hele, nelep se na něj tak, mě očumoval nejvíc,“ pronesl naoko naštvaně Petr.

„Snad se o něj nepoperete,“ pobaveně vyprskl Tomáš.

Všichni čtyři kluci se vzájemně špičkovali a popichovali, až to vypadalo jako hra koček s myší, tedy spíš kocourů s myšákem. Zatímco kocouři byli už hotoví chlapi, myšák měl v sobě ještě pěknou dávku klukovské nevinnosti. A nemohly to změnit ani plaváním celkem vyrýsované prsní svaly a namakané bicepsy, ani nakrátko střižené hnědé vlasy, ani celkem slušně dlouhé péro. Kocouří hraní postupně zvyšovalo napětí. A spolu s napětím stoupala i jejich nadrženost. Jejich péra už stála v naprostém pozoru a to Pavlovo i přes protesty ostatních stále doráželo na myšákův zadek.

Bylo to jak u vidění. Péra rostla víc a víc a nevěděl jsem, kam se mám dřív dívat. Na zadku jsem ucejtil Pavlovo tvrdý péro a bez ostychu mě jím projížděl mezi půlkama. Automaticky jsem vyšpulil zadek, což oba kluci za mnou kvitovali s nadšením a smíchem.

„Pěkná a nadržená děvka!“ smál se blonďatej Tom.

Než jsem se nadál, vrazil mi Pavel do huby prsty a nechal si je olízat, aby mi za okamžik vrazil prst do zadku a ohodnotil. Když ho vytáhl, dal mi ho opět olízat.

„Čisto! Ten snad s nějakým mrdáním i počítal, zmrdík!“ smál se Pavel a několikrát proceduru opakoval, až do mě prst vjížděl pěkně s mlaskavým zvukem.

Opíral jsem se o stehna, hekal a vystrkoval zadek jak na vyšetření konečníku. Tom, Petr i Honza s tím svým velečurákem náhle stáli přede mnou. Drželi se kolem ramen a pleskali mě svými tvrdými klacky po tváři.

„Tak jak se ti to líbí, šmírači?“ smál se nadrženě Petr.

Souhlasná odpověď vyprovokovala všechny čtyři nadržený kluky k akci. Zatímco vzadu bylo celkem jasno a Pavlovo péro už se pomalu rvalo do vyčištěný uvolněný prdelky, vepředu se málem strhla bitka o to, čí pták se jako první ponoří do ještě volného hřejivého a vlhkého prostoru. Pro začátek sice mohli vybrat něco rozumně velkého, ale to by Honza nesměl být ze všech třech nejsilnější a nejnadrženější. Jeho mohutné péro si proráželo cestu tak rychle, že se vůbec nedalo zvládnout ji včas pořádně otevřít.

„Odpor je marný,“ prohlásil Honza a slastně vzdychnul, když jeho stále ještě částečně čouhající péro narazilo na mandle.

„Viděls ten překvapenej výraz!“ rozesmál se Tom.

„Se nediv, tohle by nedal ani zkušenej,“ kontroval Petr.

„Ale moje bys dal, ne?“ nadhodil Tom, mlsně se olízl a jeho oči šibalsky zazářily.

„To je tak akorát,“ souhlasil Petr a pokleknul na dlaždičky, aby dosáhl na Tomovo úzké, ale dlouhé péro.

Mezitím se ozvalo další heknutí – to Pavel zajel až nadoraz.

Pavlovo péro se mi zavrtávalo do útrob. Svou tloušťkou mi rozráželo díru jako ledoborec led. Dorazil až po koule. „Kluci, tak jsem už nadoraz v tý děvce!“ Pochvaloval si za mnou a poplácával mě po zadku a chvíli si to jen tak užíval.

Nevěděl jsem, na co se mám soustředit dřív. Zejména, když mě ten největší čurák, co jsem kdy viděl, projížděl hubou. Honza s nadšením sténal a mně z huby koutky padaly na zem kapky slin…

Koutkem oka jsem pozoroval Petrova ústa, jak s nadšením kouří Tomovo péro. Prostor se rozezněl mlaskavými zvuky. Sem tam někdo z kluků pronesl peprnou poznámku.

Pavel do mě začal bušit. Ani hekat jsem nemohl, jak jsem byl ucpanej z obou stran. To se mi to očumování zvrtlo. Ale kdesi v hlavě mi zářilo světýlko spokojenosti. Konečně mám to, po čem jsem vždy toužil a na co jsem byl připraven pomalu dnem i nocí.

Honza po chvíli zavelel: „Střídačka!“

„To snad,“ hlasitě oddychoval Pavel, „nemyslíš vážně! Už jsem skoro byl!“

„No právě a my si chcem taky užít,“ prohodil Tom, načež hodil omluvný pohled směrem k Petrovi, který měl jeho péro stále zaražené v puse. Opatrně ho vysunul, vyplivl nahromaděné sliny a prohlásil:

„Jo, já se mám jako dělat sám, či co?!“

„Hej, no tak pojď místo mě, ta děvka kouří celkem slušně,“ dirigoval Honza, „Tom už má rozkouříno, tak může zezadu, no a my s Pavlem už se o sebe postaráme, co?“

V šatnách se neslo souhlasné bručení kluků a během pár vteřin se konfigurace změnila přesně podle Honzova plánu. Nikdo se samozřejmě neptal toho pátého, který tu v tuhle chvíli sloužil jen jako teplý a vlhký stojánek na péra dvou kluků. Vepředu se tedy místo mužného Honzy objevila Petrova opálená klukovská postava i s jeho dlouhým pérem a růžovým žaludem a zezadu bylo cítit péro užší, za to o dost delší, což přinášelo úplně nový druh slasti.

Byla to rychlovýměna. Kluci byli sehraný tak, že jsem si říkal, že tohle nedělají poprvé. Věděli o sobě a svých choutkách hodně, pokud jsem vůbec stačil něco sledovat. Tomáš do mě vjel ve chvíli, kdy jsem měl volnou hubu… Uniklo ze mě táhlé zasténání. Kluci se smáli a Tomáš mě poplácával po zadku.

„Pěkně jsi ho roztáhl, Pavle, tím svým pérem. Příště bych raději šel sám první. A ty sevři pořádně tu svou rozjetou díru,“ přirazil Tomáš a já už ani nemohl reagovat, protože mi mezi rty vjíždělo Petrovo péro jak lokomotiva do tunelu… Hned jsem slintal, jak mě pořádně ten nadrženej kluk začal čurákem dusit.

Honza se svým širokým pérem i přírodou obdařený Pavel objali kolem ramen Petra, co mi přirážel do pusy. Mohl jsem tam zblízka sledovat jejich péra, hladit je a honit.

Nosem jsem cejtil jejich vůni a slyšel, jak Tomáš za mnou s chutí sténá. A já už snil o tom, kdo bude první stříkač a kde skončí první dávka mrdky.

„No, vidíš, Pavle, ani se nepředřeš,“ zhodnotil nastalou situaci Honza.

„Jo, ta kunda se fakt stará,“ souhlasně zamručel Pavel, jehož pták narážel do sevřené ruky, jako by ji mrdal.

„Zaslouží si pořádnou nálož, co Tome?“ houkl na druhou stranu Petr, jehož předchozí kuřba Honzova děla dost rozjela, čímž naznačil, že už by se vůbec nebránil popohnání téhle jinak dosti příjemné seance ke konci.

„Už…,“ vzdychl Tomáš, „už se to nabíjí…“

Tak už se to chystá, říkal jsem si v duchu. Petr versus Tomáš. V ruce jsem cejtil velečuráka Pavla. Cukalo v něm. Honza na tom nebyl o moc líp.

Kdo z nich bude dřív? Chci ochutnat pořádnou dávku, znělo mi v hlavě. Petr, jako kdyby mi do ní viděl, začal sténat tak nahlas, že bylo jasné, že předběhne Toma.

„Dej mu to sežrat,“ povzbuzoval ho jeden z mrdáků, jejichž péra jsem držel v ruce, ani jsem nepoznal, kdo to byl, neboť jsem vnímal jen cukající maso v hubě… Málem jsem se udávil, jak mi první salva zamířila do krku. Pak už ho povytáhl víc ven a cákal mi pěkně do pusy. „Polykej, děvkooooo,“ řval na mě a cukal sebou. Ještěže ho kluci drželi.

Ani jsem se nestačil vzpamatovat a vychutnat tu příchuť Petrovy šťávy, když se za mnou ozval hlas Toma…

„Ááááárgh,“ zařval a jeho mrdka plným proudem stříkala do řádně roztažené prdelky. Po celou dobu orgasmu nepřestával a v mocných záchvěvech přirážel ještě intenzivněji.

„Vymaluj mu tu kurevskou díru,“ podpořil ho ještě Pavel, jehož péro už nemohlo vydržet stisk zatnutých pěstí, „já mu zacákám ksift.“

„Zmalujem ho,“ vykřikl Honza a z jeho tlustého péra se začala řinout hustá bílá mrdka přímo obličej jejich dnešního vyvolence. Stékala mu po tvářích až na stále ještě zasunutého Petrova ptáka, který už byl mezitím kompletně očištěn.

„Smi ho zaprasil,“ rozčiloval se na oko Petr, který už pomalu vydýchal svoje vyvrcholení.

„Neboj, ti ho očistí, tedy až,…“ nedořekl už taktéž uspokojený Tom, protože ho přehlučel Pavlův orgastický řev.

„Ááách,…, uch,…, ááách,…“ střídalo se v pravidelných vlnách jednotlivých dávek mrdky, která nejen že ještě víc zadělala Petrovo péro, ale skončila taky na vlasech a zádech toho, kdo tenhle nabitý kanón nebyl schopen udržet, a dokonce až na Tomově břiše.

„Tak to si někdo slíže!“ přidal se k Petrovu hněvu Tom.

Lapám po dechu, když ze mě vyklouzlo Petrovo péro, ale hned jsem ho popadl, abych z něj slízal mrdku těch dvou vycákaných kluků. Vnímal jsem chuť Petrovy šťávy a říkal jsem si, jakej to je stříkač, že mě skoro udávil.

Pavel mi stíral mrdku svým cukajícím velečurákem z ksichtu a nabízel mi vše k olízání… Po stehně mi z díry stékalo semeno, a já se cejtil pořádně zprasenej. Tomáš se stále ve mně mírně pohyboval a já lízal a čistil.

„Ta děvka je fakt skvělá. Vyhlídli jsme si ji dobře,“ oddechoval nade mnou Honza. Pavel se zasmál.  Petr jen pokejval hlavou ke mně: „Tak co, mladej, líbí se ti uspokojovat čtyři nadržený kluky?“

Jen jsem přikývl a dolízal poslední zbytky, co jsem viděl…

To už ze mě s mlasknutím vyjel Tomův čůrák. A na zem dopadly kapky mrdky…

Všichni čtyři kluci se na sebe spokojeně podívali a všem bylo hned jasné, že nejméně pro dnešek toho bylo víc než dost.

„To už si uklidíš sám, co mladej?“ komentoval mrdkou postříkané dlaždičky Tom a plácl jejich dnešní „odšťavňovač“ přes rozjebaný zadek.

Další tiché kývnutí všechny ubezpečilo, že tu zítra ráno nikdo neobjeví byť jen náznak toho, co se tu stalo. Jako na povel se čtyři mužská těla pohnula zpět ke sprchám. Po ani ne minutě důkladného smytí zbytků spermatu a potu, který se jim na kůži během jejich výkonu objevil, usušili hbitě vše od hlavě až k patě. Vůbec při tom už nemluvili, snad si ještě každý z nich chtěl užít zbytky slasti, která postupně vyprchávala, až jen chvíli před tím, než zmizeli v šatnách, pronesl nahlas Honza směrem k místu, kde se všechno odehrálo:

„Za týden přijdem zas.“

Opřenej o stěnu sprch jsem sledoval, jak moji čtyři sexem nabití mrdáci, provádí očistu. A urychleně odchází. Ještě jsem se klepal a cejtil jsem na sobě jejich vůni a dotyky. Nejen zvenku, ale i uvnitř. Když jsem uslyšel ono „Za týden přijdem zas“, v mých koulích zacukalo a já smutně koukal na svý tvrdý péro…

To už jsem v hlavě plánoval možnosti, sny, touhy, kde a jak se může odehrát další prima odvaz…

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (49 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (53 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (49 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (49 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (57 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk28

Stále se něco učící ajťák se zájmem o filozofii, sociologii a politoligii, činný ve sdružení nejen pro queer studenty.

Autor
Celé jméno-
Věk26
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #16 ReakceRedakce 2017-06-06 00:54
Ahoj,

děkujeme za reakce. Pokusíme se na ně reagovat:

Cituji Dušan Bartoň:
Ježiš kluci, co blbnete s tím cenzurováním?

Už jsme ten filtr odstranili. Zavedli jsme ho potom, co jsme byli upozorněni, že bychom neměli mít odkaz na server s potenciálně "závadným" obsahem. Divili byste se, kolikrát jsme už museli při provozování tohohle serveru konzultovat právníky :-? Teď už tenhle argument padá.

Cituji Dušan Bartoň:
Se začátku jste v klidu otiskovali i ty samé povídky.

Ano, otiskovali jsme a otiskujeme povídky, které nám jejich autoři pošlou, i když je dají někam jinam. Nikdy jsme žádnou povídku bez souhlasu autora odnikud nekopírovali.

Cituji Saavik:
Věčná škoda těch povídek, některé byly opravdu velmi dobré.

Pokud by se vám do toho někomu chtělo, tak se některé povídky dají najít na https://web.archive.org. Je to ale trochu archeologie :D

Cituji houseboy:
Pořád mi ji neopublikovali, nevíte někdo, jak dlouho na tomhle webu trvá schválení povídky redakcí? V průměru?

Už jsme ji publikovali. Nejsme tu 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Snažíme se to opravit nebo alespoň napsat reakci do několika dnů. To, co zde není vidět vůbec, jsou povídky, které jsme museli přečíst a odmítnout (nedostatečná kvalita, porušení pravidel atp.).

Kdybyste měli ještě nějaké otázky či připomínky, napište nám. Kdybyste nás chtěli podpořit v dalším úsilí (jako třeba Saavik - ještě jednou díky!), stačí se podívat na stránku www.ostrovni-povidky.eu/podporte-nas :-) Díky!

Redakce
Citovat
0 #15 SaavikThomasMay 2017-06-05 16:10
Jojo, já to chápu ;)
Citovat
+1 #14 Odp.: Čtyři plavci a jáSaavik 2017-06-05 15:39
Tak někdy to může trvat delší dobu. Zažil jsem i deset dní. Ale ber to zase tak, že třeba mají i jinou práci, nebo zrovna dělají korekturu nějaké nezáživnosti. Vydrž.
Citovat
0 #13 houseboyThomasMay 2017-06-05 13:06
Hele nevím, taky počítám, jak dlouho to bude trvat :D
Citovat
+1 #12 ?houseboy 2017-06-05 10:50
Pořád mi ji neopublikovali, nevíte někdo, jak dlouho na tomhle webu trvá schválení povídky redakcí? V průměru?
Citovat
+1 #11 JJhouseboy 2017-06-04 16:05
Už jsem poslal, doufám, že mi ji publikují ;-)
Citovat
+2 #10 JJThomasMay 2017-06-04 14:04
urcite budu rad, kdyz das ;)
Citovat
+1 #9 JJhouseboy 2017-06-04 09:47
Už jednou, když ty stránky spadly, jsem psal jejich adminovi, který povídky archivoval a podařilo se mu je tehdy znovu nahodit... pak ty stránky spadly znovu a už se mi mu nechtělo podruhé psát. Ale některé povídky mám uložené v PC, tak nemám problém je dát sem ;-)
Citovat
+4 #8 pro adminyDušan Bartoň 2017-06-03 20:57
Ježiš kluci, co blbnete s tím cenzurováním?
Sami jste ten web před lety použili jako reklamu na tuhle stránku, oslovili jste přes vzkazy autorům půlku jejich přispěvatelů a teď si tu hrajete na nevím co...
Se začátku jste v klidu otiskovali i ty samé povídky.
Citovat
+3 #7 Odp.: Čtyři plavci a jáSaavik 2017-06-03 20:15
Ahoj,
i já kdysi začínal na Undergear.... Psal jsem tomu klukovi, co to vedl, ale bez odezvy... Snad to vzdal, možná měl nějaký osobní důvod. Hrášek se dokonce nabídl, že za něj zaplatí hosting, ale neodepsal....
Věčná škoda těch povídek, některé byly opravdu velmi dobré.
Citovat
0 #6 houseboyFaciesUtFerveat 2017-06-03 14:20
Houseboy ty jsi psal na Under gear? Nevis co se stalo? Mas neco archivovane?
Citovat
+7 #5 Odp.: Čtyři plavci a jáhouseboy 2017-05-27 22:52
Chtěl jsem napsat, že jsem dával povídky na under-gear, nevím, proc je to tady cenzurováno.
Citovat
0 #4 Odp.: Čtyři plavci a jáhouseboy 2017-05-27 22:49
Já bych si klidně psal spolu s tebou :) Dával jsem nějaké povídky dřív na Undergear, který ted už nefunguje :/ A hrozne by mě vzrušovalo být v roli Kuby a učit se takhle mužnosti od druhých kluků...
Citovat
0 #3 OkTomDog 2017-05-27 22:31
Dal bych klidně pokračování , nebo psaní s někým, ale není to snadný....

Pokud by někdo věděl o někom, kdo by si chtěl společně psát příběh, jsem pas/ až suban..
Citovat
0 #2 Odp.: Čtyři plavci a jáhouseboy 2017-05-27 18:30
Jj, moc rajcovni :) Chce to pokračování.
Citovat
0 #1 Chci ještěRadek 2017-05-21 23:23
Chci moc pokračování
Citovat