• Saavik
Stylromantika
Datum publikace7. 1. 2015
Počet zobrazení1718×
Hodnocení4.69
Počet komentářů0

Období dešťů skončilo. A Hubert se dal s pomocí ostatních do stavby altánu. Celou dobu, kdy se kvůli dešti vytrvale se valícímu z oblohy nedalo vycházet, trávil tím, že vyřezával a chystal. Udělal si i nákres a podle něj zhruba propočítal, kolik čeho bude potřeba. Původně chtěl vlastně jen menší altán, takový jaký viděl u Avrama. Ale Lucas ho přivedl na jinou myšlenku. Když mu pomáhal chystat dřevo a uviděl nákres, zeptal se:
- A nebude to malé? -
- Malé? Pro nás šest to přece stačí. -
- Ale když příjde návštěva, tak budeme namačkaní jak slanečci v sudu. -
- Návštěva? Myslíš třeba dva muže v kutně? -
Lucas zrudl. Ale Hubert neměl v úmyslu dělat si z něj posměšky. Jak bylo jeho zvykem, položil mu ruku na rameno a řekl:
- Vím, že se ti Michael líbí. A myslím, že i ty jemu. Mám tě rád, ale je mi jasné, že deset přátel nenahradí jednu opravdu blízkou duši. -
- Nechtěl bych být nevděčný. Přijal jsi mne do svého domu, vzali jste mne s sebou, i když jste nemuseli, Jakub je opravdu jako můj starší bratr, ale někdy -
- Já vím a rozumím ti. Někdy v noci se cítíš hodně osaměle, mám pravdu? -
Chlapec sklopil hlavu. Co měl říct? Hubert ho objal svou medvědí náručí a pevně ho k sobě přitiskl.
- Nerad tě ztratím, ale pokud budeš mít pocit, že tam budeš šťastnější, nebudu ti nijak bránit. -
- Ale vždyť ani nevím, jestli by o to stál. -
- Možná, že jsi mu nedal dost najevo, že ty bys stál o něj. -
- A bratr Dominik? -
- Je to velmi rozumný člověk. -
- Vy vy jste o tom mluvili? -
- Ne. Jen se na tebe ptal. Řekl jsem mu pravdu. Že jsi moc hodný a šikovný, dobře vaříš a -
- Tamto, víš to, co se stalo v cirkuse Oni to ví? -
- Ne. Jen, že jsi utekl z cirkusu, protože tě tam týrali. Nic víc. -
- Možná by bylo lepší, kdyby to věděli. Těžko se mi o tom mluví. -
- Tedy o tom nemluv. -
- Ale ty sám vždycky říkáš, že lhát se nemá, protože člověk se potom tak do lži zamotá, že neví kudy kam. -
- To je pravda. Mimo to, pravda se líp pamatuje. -
- Možná se mne pak ani nedotkne -
- Proč? On pochopí, že to nebyla tvoje chyba. Spíš se bude bát, aby ti neublížil a nevyvolal v tobě zlé vzpomínky. -
Lucas se vděčné usmál. Kéž by to byla pravda.

Konečně altán stál v plné kráse a Hubert nešetřil chválou svých pomocníků. Johan pracoval se dřevem stejně obratně jako on a Lucas opatřil lavice pohodlnými měkkými vycpávkami, aby se dobře sedělo. Jakub aspoň natíral a maloval a Josef se mu smál, že vypadá jako motýl, samá barevná tečka.
- Mohli bychom tu jíst, teď, když je v domě tak dusno, - navrhl Johan.
- To je dobrý nápad. Vysadím okolo nějaké popínavé rostliny, aby byl stín, - souhlasil s ním Josef.
Altán se brzy stal oblíbeným místem nejen na podávání jídla, ale zvali sem i své přátele. Jen Samson dál své obchody vedl pěkně postaru pod střechou a obklopen knihami. A sem si v poslední době stále častěji vodil Abraháma s Avramem a o čemsi tu rokovali. V ty dny odcházel Josef do obchodu sám a sám také vedl obchodní jednání. Brával s sebou Johana, aby mu pomáhal. Huberta občas napadlo, jestli je to doopravdy jen kvůli obchodu. Nepochyboval, že Josef by to vše lehce zvládl sám. Na druhé straně, on i Samson stárli. A někdo musí převzít otěže. A stokrát raději bude, kdyby se ukázalo, že ti dva si rozumí nad rámec přátelství, než kdyby se začali hádat a rozešli se ve zlém. A ať už to bylo, jak chtělo, tento dům i vše v něm patřil Samsonovi, který ho od obchodní společnosti odkoupil. On ho sice rozšířil a zvelebil, ale zase za Samsonovy peníze. Nebyl chudý, protože Samson jemu i chlapcům vyplácel poctivě mzdu, a ne malou. Ale takhle pohodlně a bezstarostně by se jim už nežilo. Navíc chápal, že mladí se budou družit a mít si spolu o čem povídat. Občas slýchal v podvečer veselé hlasy a smích se zahrady a v takových chvílích se jeho a Samsonova ruka setkaly. Nešli za svými přáteli. Seděli spolu a povídali si a vzpomínali. Občas se k nim přidal i bratr Dominik a to potom dlouho do noci hořela svíce a nejedna sklenice byla vypita. Michael, sám ještě dost mladý, se družil zase spíš s mladými. Uměl zajímavě vyprávět a procestoval kus světa. A jeho oči se stále častěji setkávaly s Lucasovýma. Tušil, co se v chlapci odehrává, ale nijak na něj netlačil. Hubert si ho nakonec vzal stranou a jemně naznačil, k čemu byl Lucas v cirkuse nucen. Michael moc dobře věděl, že první krok musí udělat Lucas. On mu nanejvýš může vyjít vstříc. A tak se omezil na úsměvy a přátelská objetí při příchodech a loučení.

Josef usedl na posteli a zvláštním hřebenem rozčesal Samsonův dosud hustý vous. Dělal to už od těch prvních dnů, kdy k Samsonovi přišel.
- Jak pak se vyspala moje ženuška? - škádlil Samson Josefa. - Nic moc, nic moc. Pan manžel ráčil trochu moc spát nahlas. -
- Mohl jsi mne vzbudit. -
- Nemohl. Jistě byste si to špatně vyložil a já vás nechtěl unavovat, když toho máme dnes tolik udělat. -
Josef mluvil vážně a tvářil se starostlivě, ale oči se mu smály a rty se stáčely podezřele nahoru. Samson ho mlčky stlačil na postel a dokázal mu v okamžiku, že o únavě nemůže být řeči. Josef se nebránil. Milovali se beze spěchu a maximální snahou potěšit toho druhého. Josef byl málo kdy ten aktivnější. A tak, když tomu dnes tak bylo, užíval si to Samson se vším všudy a s blahým vědomím, že je milován.
Neslyšeli tiché kroky na schodech. To Hubert šel nahoru, protože před chvílí zaslechl slova Samsonovy modlitby, a tak předpokládal, že ho bude moct přijmout. Teď se zarazil. A s úsměvem se otočil a stejně tiše, jako přišel, tak i sestoupal. Když se jeho oči střetly s Johanovým pohledem, lehce trhl rameny.
- Aspoň máš čas v klidu zapřáhnout. A dej pozor, jestli je kůň v pořádku. -
- Nic proti, ale řekni mi, proč chce Samson vždy jen koně? -
- To ti řeknu. V muslimském světě platí, že žádný dům nesmí být vyšší než mešita, tedy minaret u ní. A nikdo nesmí mít hlavu výš než muslim. A tak tedy ostatní a především Židé mají nařízeno chodit pěšky, nanejvýš smí jet na oslu. A teď se to někteří snažili prosadit i zde. A znáš Samsona Proto si vždy bere koně. Ostatně, sednout si na osla, tak bude mít nohy málem na zemi. -
- Takže to, před čím jsme utekli, nás dostihlo. -
- Ne tak docela. Pamatuj, že obyčejní lidé se domluví skoro vždy. Ale pak přijde někdo výše postavený a z touhy po zisku a někdy i jen ze zlé vůle ty obyčejné lidi rozeštve. Tak bylo, jest a bude. -

Když po chvíli sešel Samson s Josefem, zašeptal Hubert Samsonovi do ucha:
- Nemám doplnit vodu v nádobě se dvěma ušima? -
- Možná by sis měl raději hlídat své, abys za ně nedostal. - 
Židé každé ráno, ale i během dne, používají na omytí rukou nádobu zvanou natla. Ta má dvě uši a na nic jiného se použít nesmí. A Hubert teď naznačil, že tuší, co bylo příčinou zdržení a proč se Samson znovu omýval, i když tak učinil již před ranní modlitbou.
- Tak se nezlob. To já jen závidím, že já už se každé ráno omývat nemusím. -
- Obávám se, to není má zásluha, - tiše řekl Samson.
Hubert hodil okem po Josefovi. Pozvedl obočí a vesele se usmál. Nebylo to ještě tak zlé, jak tvrdil. Ovšem je pravda, že Josef jistě dokázal vzbudit touhu v partnerovi jakéhokoliv věku.
- Nechceš synku někdy ráno přijít vzbudit i mne? -
- Však by ses divil, kdyby se to stalo. -
- Ale nezlobil bych se. -
- Samson má pravdu. Ty nikdy starý nebudeš, protože jsi vlastně nikdy nedospěl, - napodobil Josef káravý tón svého přítele.
- No, tak se koukejte najíst a jeďte, nebo z toho obchodu nebude nic a Avram si najde někoho jiného, spolehlivějšího. -

Muži vyšli po snídani na dvůr a zamířili ke koni, který už netrpělivě přešlapoval. Náhle k nim přistoupil Lucas a jaksi rozpačitě se obrátil k Samsonovi.
- Pane, mohli byste mne vzít sebou? Potřeboval bych mluvit s bratrem Dominikem. A když pojedete okolo sirotčince, nebude to velká zajížďka. Já se potom vrátím domů pěšky. -
Samson pozvedl malinko obočí, ale na nic se neptal. Jen přikývl. Lucas se vděčně usmál a vyhoupl se na kozlík. Až když vyjeli do ulice, Samson řekl:
- Jeď nejdřív k Avramovi, už tak jdeme pozdě. Pak můžeš jet do sirotčince a večer pro nás přijedeš. Není bezpečné, abys tu běhal po ulici sám. -
- Děkuju pane, jste moc hodný. -

Avram je uvítal, jak se sluší a patří. Možná ještě o trochu víc, protože od tohoto možná posledního jednání si hodně sliboval. Možná, že zajistí své syny do konce života. Myšlenky na Shoshanu vytěsnil z mysli. Protože kdykoliv si vzpomněl na to, co se stalo, zalil ho vztek. Na důstojníka, ale i na ni. Holka pitomá, co ji to napadlo. Když se to tehdy dozvěděl, vrhl se na Shoshanu pln zuřivého hněvu. A tehdy se mu jeho vždy mírná a poddajná manželka postavila s takovou rozhodností, že ho to až překvapilo. Bránila dceru a křičela na celý dům. Přispěchali rodiče a Abrahám ho mlčky vzal za ramena a vyvedl z místnosti. Matka a žena pak celé dny trávily ošetřováním Shoshany. Měl už pro ni vyhlédnutého ženicha, bohatého syna jednoho známého. A teď z toho nebude nic. A pokud bude chtít dceru ještě vůbec vdát, bude muset sáhnout hodně hluboko do kapsy, aby velké věno přimělo ženicha k tomu, že přehlédne fakt, že nevěsta není panna.
Ale teď si na to zakázal myslet. Musí na Samsona udělat co nejlepší dojem, protože peníze, které si od něj hodlal půjčit, byly pro něj velmi důležité, a navíc se nejednalo o malý obnos.
V pokoji, kde hosty přijal, seděl už Abrahám a nějaký starší muž. Byl to Holanďan, od kterého chtěl Avram koupit jeho plantáž. Muž nehodlal ovšem smlouvat ani o jedinou penci. Chtěl cenu, kterou udal hned na začátku jednání. Byl ochoten počkat, než si Avram peníze sežene, ale to bylo vše. Jenomže Samson byl víc než zdatný obchodník, byl i znalec lidské duše. Rychle zjistil, že Holanďan poněkud znejistí, když se na to či ono ptá. Sehnal si o něm všechny informace a hlavně o jeho plantáži a stavu jeho pozemků a budov jak obytných, tak čeledníků a stájí pro zvířata. Pozemky byly bez chyby, voda blízko. Ale do budov už se neinvestovalo, protože muž věděl, že se bude vracet do Evropy. A tak se Samsonovi podařilo pomocí svých informací cenu poněkud srazit. Ne o moc, pravděpodobně jen o tolik, kolik byl muž ochoten slevit tak jako tak. Ale aspoň něco. Taky tak nenápadně naznačil Avramovi, že není možné kupovat, aniž by člověk věděl přesně, v jakém stavu jeho příští majetek je. Josef tiše seděl a bez dechu sledoval ten souboj Samsona s Holanďanem. Vlastně už zcela vyloučili Avrama ze hry a už se celý obchod odehrával jen mezi nimi. Dohadovali se o každou položku, o každou drobnost. Začínal mít pocit, že si to ti dva dokonce jistým způsobem užívají.
Konec. Dohodnuto. Prodáno. Smlouvu sepsal Josef svým úhledným písmem, všichni muži se pod ni pak podepsali a Avram se Samsonem a Holanďanem se pak odebrali k notáři. Josef zůstal zde a měl tu počkat na ně a pak se měl podávat oběd. Holanďan se poděkoval s tím, že spěchá, a nikdo ho nenutil. Bylo vždy trochu obtížné stolovat a jíst košer, když byl u stolu gój.
Když muži odešli, vzal Josef malou šperkovnici a obrátil se k Abrahámovi.
- Tady je něco, co posílá Samson Banitě a tvé vnučce. Myslíš, že je vhodné, abych k nim šel a dal jim to? Tady je tolik podivných zvyků, že se v nich nevyznám. -
- Můj syn vede jinou domácnost, spíš evropskou. Zde je dovoleno mluvit se ženami. Ale pojď, půjdu s tebou, ať nejsou řeči. -
Banita si se zalíbením prohlížela šperky, ale Shoshana po nich jen tak přelétla očima. Otec byl vždy přísný a od té doby, co se to stalo, měla pocit, že jeho hněv nad ní visí jako kletba. Nejraději by odešla z domu, ale nebylo kam. Dokázala vést domácnost, ale to bylo vše. A jít někam jako služka, to nechtěla. I když i to by možná bylo lepší než věčný strach z otce. Mlčky pohlédla na Josefa. Od prvního dne se jí líbil, ale nijak o tom nepřemýšlela. Až teď ji napadlo, že by jí možná mohl pomoct. Třeba zná nějakou rodinu, kde by ji vzali jako vychovatelku k dětem.
- A zde, paní, je náhrada za to sárí, které jste asi omylem poslaly s prádlem, když byl Jakub nemocný. -
- Sárí? Nic takového jsme neposlaly. -
- To já matko. Nemohla jsem se na ně podívat, natož abych ho ještě někdy vzala na sebe…, - řekla tiše Shoshana.
Josef pochopil, že to sárí měla na sobě onen osudný večer. Když viděl její oči plné slz a bolestí staženou tvář, sevřelo se mu hrdlo lítostí. Dobře si pamatoval, jak se cítil on, když ho muži zneužívali. Shoshana se otočila a vyběhla z místnosti. Matka vyšla za ní a Josef s Abrahámem osaměli.
- Nechápu svého syna. Jedná teď s Roš hůř než se služkou. A až koupí tu plantáž, bude to ještě horší. Zde má aspoň několik přítelkyň. Tam nebude nikdo, koho by znala. Jistě, byla to chyba. Ale což je možno vrhnout se na bezbranné děvče? Kde je tak zvaná čest důstojníka? - starý muž jen mávl rukou.
Josef si povzdechl. Bylo mu Shoshany líto. Ale pomoci jí nemohl. Když se muži později vrátili, uviděl Avram dceru, jak sedí u vyšívání a povídá si s babičkou.
- Co tu tak okouníš?! Nemáš jinou práci než to hloupé vyšívání? Však já tě naučím! - 
Ubohá Shoshana se jen přikrčila v očekávání rány. Josefovi připoměla vystrašeného králíčka. Do dveří naštěstí vešla Banita a zvala všechny ke stolu. Avram něco zabručel a šel. Josef se náhle rozhodl. Obrátil se k Samsonovi.
- Pane, mohl bych s vámi mluvit? O samotě. -
- Jistě. -
Samson se ani nesnažil zakrýt své překvapení. Co až tak důležitého mu chtěl Josef říct, že to nemohlo počkat domů?
- Pane, nechtěl byste se oženit? - zeptal se Josef, když osaměli.
- Velmi rád. Jen se obávám, že nás dva by žádný rabín nesezdal, - zasmál se Samson.
- Myslel jsem se Shoshanou. -

Když se všechny děti povozily na koni a dostatečně si s Lucasem pohrály, teprve tehdy měl chvilku klidu, aby si s bratrem Dominikem promluvil o tom, proč sem vlastně přišel. A stejně jako Josef i on se zeptal:
- Bratře Dominiku, mohl bych s tebou chvilku mluvit? -
- Mám vás nechat a jít dohlédnout na děti? - zeptal se ohleduplně Michael.
Vlastně původně Lucas chtěl být s Dominikem sám. Ale teď si to rozmyslel.
- Víte asi, proč mne prodali do cirkusu…, - začal trochu ze široka.
- Vídal jsem tě ráno, jak ses myl u studny, když jsem ošetřoval nemocného Jakuba. Takže tuším, - přisvědčil starý mnich.
- Mohl… dokázal bys mne toho zbavit? - zeptal se Lucas. Dal by nevím co za to, kdyby vypadal jako všichni druzí.
- Obávám se, že nikoliv. Mohl bych ti podat opium a uspat tě. Ale když odříznu takový kus tkáně, bude to hodně krvácet. Musel bych ti ránu vypálit. Neumíš si tu bolest ani představit. -
- Ale Michael říkal, že jsi nějakému muži uřezal nohu a on to přežil, uzdravil se a dokonce zase pracuje? -
- No to ano. Ale on měl v té noze už počínající sněť. Neměl co ztratit. -
- A co můžu tratit já? -
- Život synu. A taky nikde není psáno, že -
- Nechci být takový. V cirkuse mne vystavovali jako nějakou zrůdu. A nutili mne dělat věci, které by normálnímu člověku ani nepřišly na mysl. Tak co mám dělat? -
Lucas sklopil hlavu a začal plakat. Tajně doufal, že mu Dominik pomůže. Vlastně tomu věřil a teď si uvědomil, že už bude muset navždy zůstat takový, jaký je. 
- Pojď se mnou, něco ti ukážu. -
Dominik ho vzal za ruku a vedl ho dozadu za špitál. Tam v několika malých domcích žila skupina malomocných. Lucas s hrůzou i odporem hleděl na jejich znetvořené údy. Pochopil, že jeho problém je spíš nepohodlnný než co jiného. S těmito lidmi by opravdu neměnil. Vrátil se s Dominikem zpět a ten ho poslal za Michaelem s tím, že má nějakou práci. Když osaměli, Michael tiše řekl:
- Vím, že být jiný, být odlišný, není moc dobré. Ale jsou i horší věci, věř mi. Jsi hezký a zdravý, co můžeš chtít víc? -
Vzal Lucasovu hlavu do dlaní a začal ho líbat. Netrvalo dlouho a ucítil, jak se k němu zvedá Lucasova touha. Vzal ho do náručí a položil ho na svou a Dominikovu širokou postel.
- Nechci ti ublížit jako ten v cirkuse. Chceš mne? Jestli ne, stačí říct a -
Lucas ho nenechal ani domluvit. Bylo to už tak dlouho, co se s nikým nemiloval. Teď nechtěl myslet na muže, kterým ho v cirkuse patron prodával. Teď myslel jen na to, jak ho Michael opatrně a něžně vede tam, kde ho mít chtěl. Stačilo jemné pobídnutí a on rozevřel stehna a dovolil Michaelovi, aby ho pomiloval

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (11 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (8 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (9 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (8 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (13 hlasů)