vesnicky zavod banner 50

  • Michal
Stylklasika
Datum publikace18. 12. 2015
Počet zobrazení2239×
Hodnocení4.89
Počet komentářů6

Ležím ve své posteli a nemůžu zamhouřit ani jedno oko. Počítání oveček nezabírá a já jsem čím dál tím víc naštvaný na Larryho.

"Jak mi to jen mohl po tom všem udělat?!" šeptám do polštáře, do kterého se kromě mých slov vpíjí i moje slzy. I přes ten dnešní opravdu ošklivý rozchod ho mám pořád rád, tak jako jsem ho měl rád celých pět let, a bude mi chybět. Na stěnách a stropě mého pokoje se promítají světla pouličních lamp pronikající sem z venku, občas rozčísnuté odrazem jasnější záře vycházející ze světlometů auta projíždějícího dole po silnici. Pozoruji tu světelenou show a nemůžu pochopit, proč to Larry udělal takhle. Do světelných skvrn na stropě se mi začínají promítat všechny ty krásné chvíle, které jsme spolu prožili, a i když jsou zastřené mými slzami, rád se jimi zase brouzdám a užívám si to, co jsme tehdy během těch společných okamžiků zažívali.

Přetáčím se na bok a macek mi pořád pevně stojí, moje oči se náhle zaměřují do otevřených dveří vedoucích z ložnice na chodbu, protože na ní registruji pohyb. Silueta Dannyho sportovní postavy se rýsyje ve slabém světle nočního města, které sem proniká, a vytváří tak dokonalou a vzrušující kulisu pro dokonalé tělo mého kamaráda. Jsem maximálně vzrušený už jen z představy, že tu stojí a dívá se na mě. Cítím jeho dominanci, slyším jeho dech a vnímám jeho rychle pulzující srdce. Moje racionálnější já ale křičí ze všech sil, abych se ovládal, abych nedovolil svému chtíči pokazit naše přátelství. K tomu by určitě po sexu s Dannym došlo, přestože on by možná dovolil, abych ho alespoň vykouřil. Už k tomu také jednou došlo a to po jedné z mnoha propařených nocích na střední. Během ní se opil do němoty a byl extrémně vzrušený ze slečny jménem Helen, já byl méně opilý, ale o to víc poblázněný z jeho nádherného mladého těla. A tahle kombinace způsobila to, že divoká noční kuřba Dannyho ptáka v mém pokoji, zakončená mohutným výronem jeho sladké šťávy do mé pusy, vyplynula prostě samovolně ze situace.

Jeho dokonalé nechlupaté tělo sportovce, které si i s odstupem deseti let dodnes zachovalo svou pružnost a hebkost, se nyní dává do pohybu. Vstupuje do otevřených dveří mého pokoje a světlo pronikající z ulice oknem až k rámu dveří odhaluje to, že Danny je jen v trenýrkách. Zastavuje se, zvedá pravou ruku do úrovně obličeje a opírá se s ní o futro. Díky tomu se napínají jeho zádové svaly a vyniká dokonalost a vyrýsovanost jeho hrudního trojúhelníku, to vše je korunováno perfektně vykresleným prsním svalstvem a vyrýsovaným plochým břichem, které přechází v ladný pevně vypjatý podbřišek. Ten mizí v proklatě nízko usazených trenkách, natažených na proklatě úzkých, lehce do strany vytočených, bocích. Aby se mu v této poloze stabilněji stálo, pravou nohu mírně pokrčuje a opírá ji o špičku za sebe. Ležím nehnutě a ani nedutám, pozoruji to sexy tělo, a přestože v pokoji a v celém bytě panuje šero, vidím něco, co mě nemůže nechat v klidu. Toužím po jeho dotycích, polibcích a jeho extrémně potentním péru už od puberty. Celé noci jsem tehdy prosnil tím, jak mu olizuji to nádherné osmnácti centimetrové dělo, ozdobené poměrně velkými koulemi, a polykám jeho sladkou mrdku, kterou z nich tím kanónem láduje do mé pusy.

"Keve! … Spíš?" ozývá se jeho mužný hlas ode dveří.

"Ne! … Co je? Potřebuješ něco? … Stalo se něco?!" najednou mě napádá, že se mu přitížilo kvůli tomu rozbitému nosu.

"Ne v poho! … Já jen…," vystupuje z rámu dveří a tím se přibližuje k mé posteli. Vidím jeho vzedmuté trencle, napěchované k prasknutí jeho noční erekcí.

"Co blbneš, Danny?!" snažím se ukočírovat jeho, ale hlavně sám sebe.

"Já neblbnu! … Ale zrovna ty nejlíp ze všech víš, že to prostě potřebuju každej den a to ne jednou!" Stále se ke mně přibližuje a v mém nadrženém těle se zmenšuje dušička.

"Sakra, Danny…, vždyť jsem ti musel tenkrát po tom večírku u Helen slíbit, že i kdyby si škemral sebe víc, tak nepodlehnu!" bojuji s ním, s jeho sexapealem a hlavně sám se sebou. Erotické dusno, které v pokoji s jeho příchodem vzniklo, by se dalo krájet a sexuální napětí nás obou by se dalo rovnou posílat do rozvodné sítě.

"Ježíš, já vím…, ale to bylo tenkrát…, teď je teď a já jsem neskutečně nadrženej!" To už stojí přímo u mé postele. Já se stále neodvažuji pohnout, ležím na boku, konsternovaně zírám na tu bouli, která se mi teď vypíná nad obličejem, a nemůžu pořád uvěřit tomu, že se to opravdu děje.

Ale děje, protože Danny si kleká na postel vedlě mě a nastrkuje mi k puse svůj ohon stále schovaný a narvaný do celkem těsných trenýrek. Ty už nedokážou na tuhle malou vzdálenost zadržet kořeněnou vůni jeho rozkroku a já ji nasávám jako drogu, která mě udržuje při životě. I když jsem si do teď myslel, že už to víc nejde, klacek mi ještě víc ztvrdnul. Začíná mi v něm pulzovat energie živená právě Dannyho vůní, kterou můj mozek zpracoval do energetických impluzů a ty teď pohánějí vášeň a touhu mého ohonu. Ale první se o slovo hlásí mé rty, které se přibližují k tomu ztopořenému pokladu a jemně ho dráždí přes tkaninu spodního prádla. Ta po krátké chvíli začíná vlhnout, jak její strukturou prosakují první, ale masivní kapičky touhy, ke kterým se přidávají i v mém rozkroku ty moje. Danny totiž začíná slastně vzdychat a moje varlata už se nemohou dočkat masáže, kterou jim Danny svým přirážejícím nářadím snad uštědří. A stejně jako má varlata i má pusa se nemůže dočkat jeho kůže, jeho mužně a dráždivě vonícího potu dochuceného kořeněnou příchutí jeho třísel a šourku. Stahuji mu proto spoďáry ke kolenům. On ale nechce být ničím limitovaný, proto slézá z postele, ale jen na tak krátkou dobu, aby si je mohl úplně svléknout a za pár okamžiků se ke mně vrací. Tentokrát si přikleká pravým kolenem a levou nohu nechává na podlaze, díky čemuž je pěkně heterácky rozkročený, a své náčiní tak může snadno natlačit až k mému obličeji. Nechávám se chvíli unášet pohledem na dokonalé rovné žilnaté mužství nádherného samce, který ví, jak o své nářadí pečovat a udržovat ho, tak aby bylo lákadlem pro každého, komu ho nabídne. Rozpumpovaný vonící kolík, zdobený mužnými žílami a větším obřezaným žaludem, se právě teď nabízí mě. Já jen obdivně očima hladím každý jeho milimetr a končím u jeho kořene, kde je pár nedávno střižených jemných chloupků a tam, kam mé oko v šeru dohlédne, se napíná hebká, dokonalá, vonící a lehce opálená pokožka.

"Bože!" Už jsem zapomněl, jak moc krásný je to chlap, takhle ztopořený ohon jsem u něho viděl jen párkrát a jen jednou takhle zblízka. Ten pohled mi bere dech a veškerou nápaditost.

"Doufám, že se teď nezačneš modlit!" nedokáže si ani teď odpustit to svoje heterácké vtipkování.

"Seš vůl…, já jen, že si fakt nádhernej!"

"Já ti dám vůl…, jsem nadupanej bejk a taky to za chvíli poznáš!"

"Sliby, chyby!" Jsem z něho tak moc vzrušený a vykolejený zárověň, že prostě nevím, jak začít, a tak ho trapně pošťuchuji.

Na jeho žaludu, který mám těsně před obličejem, se objevuje další kapka preejakulátu a v tom samém okamžiku se Danny odhodlává k frontálnímu útoku na moji pusu. Roztírá mi žaludem po rtech to, co z něho vyteklo, a žadoní: "No tak! … Pokuř ho! … Tak jako tenkrát! … Moc se mu to líbilo a nezapomněl na to, žádná čubka to zatím nedokázala tak jako ty!"

Ústa se mi plní slinami a já nedokážu odolat, podléhám našemu společnému chtíči a společně s tím zahazuji všechna svá předsevzetí o našem nesexuálním vztahu. Jeho ocas mi zajíždí hluboko do krku, mandle ho těsně obepínají a Danny slastně sténá. Cítím chuť jeho namakaného klacku, chuť chlapa, který je těsně před výstřikem. Pravou rukou ho chytám za koule a opakovaným přitáhnutím si jeho uslintané nářadí cpu znova a znova do krku, v němž ho laskám jazykem. Střídavě přejíždím špičkou jazyka přes jeho uzdičku a krouživě mu masíruji celý žalud a při tom cítím, jak z něho vytékají masivní dávky touhy, a stejné potěšení cítím i já. Přestože se mě nikdo nedotýká, mým ohonem a celým tělem projíždí taková slast, že v rozkroku cítím vzrůstající teplo a napětí. Danny zajíždí svým ptákem do mé pusy a já slintám jako bernardýn, aby to pořádně mazalo a já ho co nejslastněji uspokojil. Pronikání Dannyho ptáka do mých úst se zintenzivňuje a zrychluje, v puse cítím rozkoš a stejná se mě zmocňuje ve vartlatech, protože Danny mě chytil za koule a jemně je zmáčknul. Můj ohon pod tímto tlakem nezvládá už déle udržet mou mrdku a ta se rozstříkává všude kolem. Zmítám se rozkoší, kterou mi poskytuje kuřba Dannyho ocasu, jenž mi láduje první cákanec jeho sladké šťávy do krku. Danny se přidržuje oběma rukama čela postele a sténá, křičí a s posledním razantním přírazem mi do krku láduje zbytky svého spermatu. Všechno to nepoberu, a tak mi jeho smetana vytéká z úst a vpíjí se do mého polštáře místo slz, kterými jsem ho skrápěl na začátku téhle báječné noci. Noci, která zdaleka nekončí a jejíž rozkošnější a na pohyb náročnější dějství mě teprve čeká. A já se ho nemůžu dočkat.

"Sakra, Keve…, já věděl, že jsi třída, ale tohle byla nádhera…, tys mě vycucnul jako vysavač!" šeptá Danny, ale já na to nereaguji, protože stále ještě laskám a olizuji jeho klacek, který mi stále po kapkách dává trochu jeho mlíčí, a já se té chuti nemůžu nabažit.

"Tak už ho nech! … Má pro tebe v koulích další dávku, ale tu bych ti rád nasázel jinam, jestli dovolíš," chytá mě pravou dlaní za pusu a bříškama prstů z mých tváří stírá zbytky svého semene a pak mi je těmi samými prsty vtírá mezi rty zpátky do pusy, odkud před chvílí pod tlakem jeho výstřiků vytekly.

"Ach…, bože…, ty jsi nádhernej samec…, já už úplně zapomněl, jak dokonale láduješ tu mrdku ven z ohonu," chrochtám blahem a olizuji jeho tlusté prsty, které se mi otírají o pusu.

"Už nech toho boha na pokoji a posuň se!" velí Danny a pokládá se vedle mě na postel. Sunu se po posteli, tak abych mu uvolnil své původní místo, a on ke mně přiléhá a hladí mě po břiše, po prsou a pomalu sjíždí níž a níž. Nabírá u toho loužičky mého semene, kterým jsem se celý pocákal. Jeho prsty jsou díky tomu kluzké a jemně se dotýkají mého zadku a začínají se pomalu zlehounka dobývat dovnitř. Najednou vyskakuje jako pominutý, kleká si k mému rozkroku, chytá mě za chodidla, která zvedá nahoru, a tím si přistrkuje mou díru ke svému ztopořenému ocasu. Drží mě jako ulovené zvíře a stejně tak se mnou i zachází. Kdyby chvíli počkal, podal bych mu lubrigační gel, který mám po ruce v nočním stolku, ale heteráci si s tímhle hlavu nelámou a já mám právě jednoho nadrženého v posteli. Danny ale jako barbar dobyvatel jen pouští dávku svých slin tam, kam zakrátko noří svůj klacek, a já se nemůžu ubránit silnému zasténání. Má touha po jeho dominanci je ale tak nepřekonatelná, že se neodvažuji bránit, abych mu nepřerušil jeho testosteronovou špičku. Natahuji své dlaně jeho směrem a špičkami prstů mu dráždím ztvrdlé bradavky, to ho rozpaluje ještě víc, a tak ve mně rajtuje jako o život. Velice rychle chytám jeho rytmus a přizpůsobuji se mu a naše souznění se mění v symfonii vzdechů, výkřiků a slastného mručení. Není to ale žádná opera, spíše jen etuda na téma Dannyho mohutná ejakulace do nejlepšího kamaráda. Celým tělem se mi rozlévá teplo a nepopsatelná rozkoš živená energií sálající z jeho cákajícího ohonu. Je to tak moc stimulující, že se můj ocas začíná pod sílou Dannyho nadvlády samovolně zmítat, škubat sebou, a já cítím vlhko, které se mi rozmáhá v rozkroku.

V tom se probouzím. Otevírám pomalu oči a neochotně si přiznávám to, že jsem usnul během vzpomínání na chvíle prožité po boku Larryho. 

"Ty si vůl! … To se ti fakt mohlo jen zdát. Heterák by se s tebou nemazlil a pak tě ještě nevojel po tom, co se ti vycákal do pusy, ty naivko!" vysmívám se v duchu sám sobě, když se mi daří otevřít obě oči. Do nich se mi tlačí velká mokrá skvrna, kterou mám v rozkroku. Tak trochu jsem si během noci nacákal do textilu a prožil po dlouhých letech opět poluci. Nejen Dannyho přítomnost v mém bytě, ale i rozchod s Larrym s mou psychikou zamával tak, že chci zase řádit jako puberťák, a tenhle sen a samovolný noční výron spermatu je asi začátek.

"Nazdar chlape!" hřmí sytý Dannyho hlas chodbou a zakrátko se i on rozcuchaný objevuje ve dveřích. Na jeho polonahém těle jsou nerovnoměrně rozmístěné vlnky a drážky přeležené kůže, která díky tomu vypadá jako divoce tetovaná, a i to je na něm neskutečně sexy.

"Ty čuně! … Ty jsi tu měl v noci chlapa a ani ses nerozdělil! … Jáááááá bych se přidal!" povídá s doznívajícím zíváním. Culí se u toho na mě a zírá na moji poluční mokřinu.

"Ty určitě! … Ty netykavko heterácká!" Nedá mi to a musím si rýpnout i proto, abych trochu otupil stud, který cítím za své zcákané kalhoty.

"Fakt že jo! … Mně ten ksicht už v noci začal přicházet k sobě, protože ta injekce a prášky, co sem dostal na pohotovosti, přestaly nějak zabírat a udělal bych cokoliv, aby se mi ulevilo. I kdybych měl vopíchat chlapa, nebo dva!"

"Tak to rovnou jedem na tu chíru…, tam ti zase něco píchnou!"

"Ale já nechci bejt píchanej…, já bych píchal ty chlapy!"

"Buďto ještě spí, nebo si ze mě dělá prdel!" nadávám v duchu, protože to u něho v takovýchto chvílích nesnáším.

"Sakra nědělej si prdel, to je vážná věc! … Jestli tě to bolí, tak jedeme bez snídaně. Já stejně nemám hlad!"

"No jo furt! … Jsi horší než moje máma a já si chtěl jen trochu zalaškovat!"

"Hele laškuj si s těma tvejma kočičkama a koukej se oblíkat, ty Quasimodo!"

"No hlavně, že ty teď vypadáš jako Esmeralda!" reptá a mizí v pokoji, ve kterém jsem ho v noci uložil. Po jeho podlaze sbírá svršky, jenž tam před spaním rozházel a teď je na sebe neochotně natahuje zpátky.

Sedíme v přecpané čekárně chirurgické ambulance místní nemocnice a čekáme, až na Dannyho přijde řada. V tom se rozlétávají postranní lítačky naproti naší lavici, v nich se objevuje nádherná sestřička a míří rovnou k Dannymu.

"Jéééé, to je baba!" vychází z něj, ještě než se ta holka dostane úplně k nám, ale ona to přesto zaslechla, a když se dostává na naši úroveň, povídá:

"No to pěkně děkuju, od slona jsem tohle ještě neslyšela… a já myslela, že sloni radši slonice a ne baby!" A během toho podebírá Dannyho podpaží a snaží se ho tím přinutit, aby vstal. Její poznámka řečená dost nahlas vhání úsměv do tváří ostatních pacientů a u některých dokonce vyvolává smích.

"Jakýho slona… co to mele?!" Danny nechápavě stáčí pohled na mě. Chudák totiž ještě nepochopil, že jeho zafáčovaný nos mu nedovoluje mluvit úplně srozumitelně, a hlavně to opravdu zní, jako kdyby někdo tahal slona za chobot. 

"Já ti to pak vysvětlím! … Teď si hlídej chobot, ať ti ho slečna neutrhne!" popoháním ho ve vstávání, protože je mi jasné, že asi přišel na řadu a sestřička ho odvede na ošetření. Musím jako vždy zakročit, protože on místo toho, aby sebou pohnul, raději řeší to, co si o něm ta holka myslí.

"Jo tak to se nebojte, pánové, na choboty jsem extra jemná!" sestřička nezapře smysl pro humor, ale to už Dannyho táhne za ruku k těm lítačkám, ve kterých se před chvílí objevila. Po jejich dovření, když tam všichni tři stojíme na prázdné nemocniční chodbě, tak trochu spiklenecky povídá: "Pan primář si vás ošetří osobně nahoře na plastice, jeho dva synové jsou totiž taky policajti, tak má k tomu vašemu řemeslu určitou posvátnou úctu. Tady byste čekali hrozně dlouho."

"Já k vám mám taky posvátnou úctu, teda jako k vaší práci," lepí se na ni Danny a už zase ten nadrženec využívá situace, aby si sáhnul na dívčí pozadí. Jeho sexappeal však holce zabraňuje, aby se tomu bránila. Jen se letmo otáčí na mě dozadu a ujišťuje mě, že bych měl jít také, protože Danny bude potřebovat po zákroku doprovod. Kráčíme chodbou k její zadní části, v níž jsou tři dopravní výtahy, a jeden z nich se zrovna ve chvíli našeho příchodu otevírá. Z něho vyjíždí sanitářem tlačené pojízdné lehátko s bezvládným tělem mladého polonahého kluka. Danny se za ním jako v tranzu otáčí, a i když ho sestřička už skoro celého natlačila do otevřených výtahových dveří, on se jí vysmekává a zrychlujcí se chůzí se snaží sanitáře s lehátkem předhonit.

"Máš problém, frajere?!" supí na něho životem zdevastovaný zřízenec, když se mu Danny staví do cesty, a on tak musí tlačené lehátko zastavit.

"To je von!" křičí Danny a ukazuje na pacienta.

"Kdo?" naprosto netuším, o čem to mluví.

"No ten zmetek ze včerejška, co mi zrychtoval fasádu!"

"To není možný, to by byla moc velká náhoda…, to ses spletl!"

"Ne, ne určitě je to von…, ten ksicht jasně poznávám! Musíme za ním a zjistit, co je to za parchanta!"

"Jo mladej, to asi nepude! … Tohohle chudáka našli policajti úplně dokopanýho ve skladištích a ten vo sobě neví a my vo něm taky nic," rozkecává se sanitář a posunutím lehátka vpřed odstrkuje stojícího nevěřícně zírajícího Dannyho a tím si uvolňuje cestu k další jízdě.

"Pojďte! … Pan primář sice operuje, ale už také mohl skončit a může tam na vás už čekat!" chytá za ruku Dannyho sestřička a cpe ho zpátky do výtahu. Během jízdy zdviže pozoruji Dannyho a vidím, jak s ním šijou všichni čerti, a přestože já nejsem úplně přesvědčený o tom, že to tam dole na tom lehátku byl opravdu ten skejťák ze včerejška, povídám:

"Hele, tady se o tebe už dobře postarají, tak já skočím domů, převlíknu se do služebního, nahlásím na centrále, že jsem ve službě, a s odznakem se na toho kluka poptám." Na Dannyho tváři se objevuje cosi jako úsměv a já se otáčím na sestřičku s otázkou: "To ho vezl na intenzivní?"

Holka jen přikyvuje hlavou a náš výtah se zastavuje v pátém patře, kde sídlí oddělení plastické chirurgie. Dveře výtahové kabiny se pomalu odsouvají od sebe a před námi se objevuje luxusně vypadající prostor. Na rozdíl od spodních partií nemocniční budovy je to příjemná změna. Vystupujeme z výtahu a sestřička nás usazuje do prázdné čekárny naproti recepčnímu pultu. Odchází do nejbližších dveří s informací, že se podívá, jestli doktor už skončil s operací, a že si pak pro Dannyho přijde. Já už jí moc nevnímám, protože mou pozornost, a to nejen oční, přitáhnul nádherný mlaďoučký kluk v uniformě sanitáře, který se prohrabává štosem složek pacientů ležících na recepci a očividně nějakou nemůže najít.

"Ježiš, ten je krásnej…, to snad ani není možný!" šušká mi do hlavy moje chtivé já. Moje oči ho sjíždějí od hlavy až k botám a mé smysly se nedokážou nabažit jeho černých vlasů porovnaných do dokonalého účesu, alabastrové čisté pleti a štíhlého podélného obličeje, který je teď soustředěně zabořený do pátrání po něčem asi hodně důležitém. Můj chlípný zrak pokračuje dolů a sjíždí jeho štíhlou postavu, dokonale úzké boky s perfektně tvarovanou prdelkou.

"Tak já si tě tady pak vyzvednu zlato!" povídám Dannymu, a protože jsem z kluka na recepci vykolejený, neuvědomuji si, že Dannyho oslovuji tak, jako jsem oslovoval Larryho. V tom okamžiku se do mě zabodly modré oči toho krasavce stojícího u recepce. Já jako v tranzu pokračuji v hovoru k Dannymu a přesto u toho nemůžu odtrhnout oči od překrásného sanitáře: "Já si ještě odskočím!"

"Už mazej! … Musíme tohoto skejťáka dopátrat a natrhnout mu za ten včerejšek prdel!" vyštěkává Danny, který ve svém rozčilení ani nepostřehnul to, že jsem mu řekl před chvílí zlato. Kluk na recepci nechce věřit svým uším, a protože netuší, že náš hovor není o tom, že budeme někoho znásilňovat, nedokáže zabránit tomu, aby se jeho tváře nezačaly cudně červenat. Já ho míjím a mířím ke dveřím označeným obrázkem, na němž je čůrající panáček.

Než se za mnou stačí dveře pánských toalet zavřít, slyším, jak si sestřička odvádí Dannyho do ordinace k ošetření a za mnou křičí, abych si ho tady tak za dvě hodiny vyzvednul. Dveře toalet zajíždějí do futra, ale než stíhám dojít k pisoáru, se opět jakoby opatrně otevírají a v nich se objevuje andílkovská tvář sanitáře, který ještě před chvílí stál u recepce.

"Můžu vás vyrušit a zeptat se na něco osobního? … Nebojte, teď už tady na patře kromě nás a těch v ordinaci nikdo jiný není!" vklouzává už celý za mnou na toalety.

"Jasně…, jen se ptej!" Jeho nerozvážnost je okouzlující, vzrušující a nesnesitelně dráždivá. Začínám cítit ve svých tříslech dominanci, která by se ho nejradši ihned zmocnila, ale snažím se zůstat nad věcí.

"Vy jste gayové?"

"Jak jsi na to přišel?" dělám blbého a snažím se kluka ještě víc znervóznět, protože jeho nervozita je opavdu sexy.

"Já zaslechnul kousek vašeho rozhovoru, a tak jsem myslel…"

"Chlapče, my jsme policajti a bavili jsem se o včerejším nezdařeném zásahu a "zlato", tak si říkají heteráci normálně mezi sebou."

"Aha, tak to já se moc omlouvám…, já jsem vás nechtěl urazit," opatrně ze sebe souká hezounek a snaží se co nejrychleji zmizet z dohledu.

Já jsem ale pohotovější a hlavně asi i nadrženější, a tak ho nechci jen tak pustit, proto hbitě povídám: "Mě nemůžeš urazit, protože já jsem neřekl, že nejsem gay!" Jeho modré oči se rozzářily a on sebou trochu škubnul, jako by se ke mně chtěl rozeběhnout.

"Kolega je heterák, ale já jsem totálně na kluky a to zrovna na takový, jako jsi ty!" Víc už říkat nemusím a to nádherné nadržené mládě se dává do pohybu a kleká si k mému rozkroku. V něm se mi okamžitě dělá těsno a stejně těsno mám i v hlavě. Dokážu celkem pochopit to, že se stále citím svázaný s někým v páru, a proto jsem i před chvílí samovolně oslovil Dannyho, jako bychom byli milenci. Co ale pochopit nedokážu, je to, že jsem tak rychle schopný z toho páru vyškrtnout Larryho a byl bych schopný ho velice snadno nahradit jiným klukem. Až moc mě asi zasáhnul způsob, jakým se se mnou Larry včera rozešel, a proto jsem schopný a ochotný ho tak rychle vymazat ze svého života. Možná proto, abych tím co nejrychleji zahojil rány, které mi způsobil. A ty se zacelují až podezřele rychle, mám na sobě totiž jen sportovní kalhoty, které jsem na sebe ráno rychle natáhnul, když jsme kvůli sílící bolesti Dannyho zranění vyběhli narychlo z domu, a ty gatě ani přes svou kvalitní pevnou bavlnu nedokážou zadržet mé bobtnající mužství, a můj rozkrok se tak zdobí velkou boulí. V klukovi se viditelně všechno zastavuje, protože takhle blízko pořádnému a vzrušenému chlapovi je asi poprvé a o to víc se můj macek zvětšuje. Je to neskutečně vzrušující okamžik a já cítím v ohonu, že by stačilo málo a cákal bych hned jako hasič. Ale protože nejsem hasič, ale policista, který má ještě k tomu neodkladnou povinnost, musím to zarazit a hladinu svého vroucího testosteronu snížit na společensky únosnou úrověň. Co kdyby přeci jen někdo na toalety vešel a uviděl nás v téhle sexuální pozici. Je to sice dost namáhavé, ale po chvilce cítím, jak to spalujcí napětí v mých varlatech a ohonu slábne, konečně se můžu normálně zhluboka nadechnout. Beru kluka, který zhypnotizovaně pozoruje mé slabiny a stále bez dechu klečí pode mnou, za ramena a tím ho pobízím k tomu, aby vstal. On na mě posílá prosebný pohled škemrající o to, abych to nedělal, jako by u mého rozkroku chtěl zůstat už na věky.

"Neblázni! … Tak krásnej kluk jako ty se nemůže plazit na veřejných hajzlíkách po zemi a škemrat o semeno. Takhle tě brzo někdo něčím nakazí. Musíš si dobře vybírat a musíš si bejt jistej, že on je zodpovědnej. Jestli se nebojíš vlízt cizímu chlapovi do bytu, tak tě zvu dneska večer k sobě. Až totiž použiju tuhle místnost, musím rychle odejít, mám ještě nějakou neodkladnou práci. Ale věř mi, že se mi nechce a zcákal bych tě tu na místě celýho od hlavy až k patám, proto bych tě rád ještě viděl." Kluk zakňučel jako štěně u prázdné misky, ale já toho nedbám a pokračuji: "Musím odejít co nejdřív, abych se sem zase stihnul vrátit pro parťáka."

"Nebojte, pane…!" vyštěkává kluk.

"Kevin…, jsem Kevin a neříkej mi pane!" Už mi pomalu začíná vadit, že se ke mně chová s přehnanou úctou a já si kvůli tomu začínám připadat starý, tak ho navádím k tomu, aby mě bral jako kámoše a ne jako velitele.

"Promiň, Kevine! … Já jen chtěl říct, že ti tu parťáka pohlídám, kdyby si se nestihnul vrátit."

"Hodnej kluk!" Jihnu pod tíhou jeho poddajnosti a přes všechny okolnosti si nedokážu pomoct a uštědřuji mu pořádné a dlouhé francouzské políbení. Kluk se u toho oběma rukama zapírá o můj pas a mně z toho zase začíná tvrdnout macek. "Tak dost, kluku! … Jinak se odsud nedostanu."

"Jack! … Já se jmenuju Jack Murso a budu tvůj hodnej kluk, jak dlouho budeš chtít!"

"Těší mě, pane Murso! … Já jsem Raiks…, poručík Kevin Raiks. A ten tam uvnitř…," hlavou posunuji směrem k operačnímu sálu, v němž před chvílí zmizel Danny v doprovodu krásné sestřičky, "… je poručík Danny Brool a prosím tě, s nikým jiným než se mnou ho odsud nepouštěj. On je totiž schopnej i po operaci odkráčet v doprovodu nějaký slípky, která na něm bude celou noc rajtovat a ještě mu u toho rozhází stehy!"

"Rozkaz, poručíku!" salutuje Jack a svým úsměvem zesvětluje celý prostor toalet.

"A teď už mazej, ať se můžu uklidnit a v klidu se konečně vyčůrat. Večer v osm tě čekám na týhle adrese. Jsem na zvonku, tak se ohlaš!" Z pěněženky, kterou mám v náprsní kapse, vytahuji svou soukromou vizitku a podávám ji Jackovi. Ten ji schovává, neochotně opouští toalety a já konečně můžu vyvenčit svého teď už uklidněného macka.

Vybíhám z nemocnice a spěchám domu, abych si stihnul obléknout uniformu, nahlásit šerifovi svůj dnes neplánový návrat do služby, vypátrat v nemocnici toho dealera ze včerejška a nakonec nahoře na plastice vyzvednout Dannyho po operaci. Na časový limit dvou hodin je těch úkolů až dost, a proto chvátám proti proudu času jako losos před vytřením. Jsem sportovec a tenhle fakt mi dopomáhá k tomu, že se do nemocnice vracím v uniformě policisty se zářicím odznakem připevněným na hrudi za úctyhodných čtyřicet minut a mířím rovnou na oddělení intezivní péče, na kterém by měli mít v ošetřování toho výtečníka, který zlomil Dannymu jeho překrásný nos. I proto jsem skálopevně odhodlaný vypátrat, co je to zač, a postarat se o to, aby skončil před soudcem nejen pro napadení policisty, ale prokážu mu i minimálně pokus o obchodování se zakázanou chemickou látkou. Šerif Jackson mi totiž během našeho telefonického hovoru, v němž jsem se mu před chvílí hlásil do služby, citoval výsledky laboratoře, které potvrdily naše včerejší podezření na novou drogu. Zatím neznámý a nebezpečný fet, jehož distribuce se v severním okrsku v posledních dnech nekontrolovatelně rozmáhá, a to v podobě psaníček, která jsme včera s Dannym zadrželi. Teď už jen stačí dokázat to, že ten kluk si do té slepé uličky šel pro tu schovanou igelitku.

"Zdravím…, asi před hodinou vám sem přivezli hodně pomlácenýho kluka," přistupuji s otázkou k sestřičce na příjmu.

"Jo, jo…, to jste si teda dali na čas! … Ten chudák dřív umře, než vy něco vypátráte!" láteří sestra očividně neoplývající stejnou náklonností a úctou k policii jako primář na plastice.

Neochotně pokládá desky s chorobopisem, které zrovna drží v ruce, a zvedá se od svého pracovního stolu.

"Tak pojďte! … Před chvílí se probudil, ale myslím, že vám toho stejně moc neřekne," vystrkává mě u toho ze dveří své kanceláře a tím mě navádí do protější místnosti, v jejímž středu je jedno jediné lehátko a na něm leží nahý štíhlý kluk, který má jen přes rozkrok přehozené do pruhu složené nemocniční prostěradlo. Zbytek těla má obnažený a jeho mladá kůže je na několika místech přelepena fáčem a náplastí, zpod kterých jsou vidět nažloutlé fleky rozetřené zaschlé desifenkce, což pozrazuje řezná zranění. Tělovou barvu jeho lehce svalnatého těla doplňuje na většině jeho povrchu plejáda různě barevných podlitin. Obličej má dokrášlen natrženým rtem, obočím a podlitým okem, na které zřejmě vůbec nevidí, protože s mým vstupem do místnosti, stáčí hlavu křečovitě ke dveřím, aby se na mě podíval. Když se mu daří mě zdravým okem zahlédnout, vidím, jak se začal chvět a na jeho hebkém těle naskočila hůsí kůže a chloupky na rukách se mu zježily.

"Poznal mě, hajzl!" říkám si v duchu, a i když je kluk v zuboženém stavu, nedokážu s ním mít soucit, protože i já jsem teď bezpečně poznal jeho a to, že Danny měl dole u výtahu pravdu. Je to ten útočník ze včerejška a mně okamžite naskakuje před očima scéna z obchodní pasáže, v níž Dannymu zlomil nos a mě málem pořezal nožem.

"Ale upozorňuju, že má velký bolesti, a když usoudím a řeknu, že máte odejít, tak okamžitě odejdete…, jasný!" burácí na mě opět sestra ze dveří pokoje a po mém přikývnutí je z venku zavírá.

Přistupuji blíž k posteli a s každým centimetrem mého přiblížení začínám shledávat, že je kluka škoda. Je to přesně ten týpek, jací se mi líbí a nejvíc mě rajcujou. Nechlupaté lehce vysportované tělíčko, o něco menší než já, obličej anděla s ostře řezanými rysy, na kterém jsou teprve párkrát holené vousky, aby už mohl holkám říkat, že se musí oholit, a mohl si díky tomu připadat jako dospělý chlap. Koukám na něho a říkám si, proč jsou ti nejkrásnější vždycky takoví parchanti. Tenhle na mě vystrašeně kouká jedním okem a chvěje se u toho. Už mi ho začíná být snad i líto, a tak povídám: "Neboj! … Já tě sice poznal, ale mlátit tě nehodlám."

V tom se v něm jakoby rozpohybovává do teď zastavená krev. Chytá mě za ruku, z očí se mu začínají kutálet obří slzy a z poraněných rtů se obtížně soukají šeptaná slůvka: "Oni mu ublíží…, oni mu ublíží…, zachraňte ho! … Prosím…, zachraňte ho!"

"Kdo komu ublíží?!" stačím ze sebe vyštěknout jednu jedinou otázku, ale v tom se rozlétávají dveře pokoje a v nich se objevuje ona nabroušená sestra a za ní dva chlapi v černých kvádrech.

"Tak končíme a odchod!" burácí ta ženská ještě razantněji než před chvílí a v očích se jí jiskří obrovská radost z toho, že má nad někým nadvládu a není to zrovna některý z jejich bezmocných pacientů.

"Ještě chvíli…, prosím! … On zrovna…," snažím se dostat šanci zjistit, o kom a čem to kluk mluvil.

"Ne! … Jak sestra řekla, teď to tady přebíráme my a vy musíte ihned odejít!" povídá jeden z těch chlápků stojících za sestrou.

"A vy jste kdo?!" nechci se jen tak vzdát, protože cítím, že za tím vším je něco většího než jen jeden neúspěšný kurýr.

"Národní protidrogová centrála, agenti Fox a Merner!" pokračuje chlapík v proslovu, během něhož odstrkuje sestru, přibližuje se ke mně a mává u toho před obličejem svým služebním průkazem.

"Odchod, poručíku!" dokončuje svou řeč ve chvíli, kdy se zastavil přímo u mě a z bezprostřední blízkosti mi kouká do očí s až nevýdanou povýšeností, kterou asi chytil od té zdravorní sestry.

V tom mě kluk chytá opět za ruku a pevně ji tiskne a teď už mlčky prosí o to, abych mu pomohl. Já ale v této situaci nemohu nic dělat, agent je vyšší šarže a já ho musím uposlechnout. Vysmekávám se proto klukově ruce a odcházím z pokoje doprovázem škodolibým úšklebkem u dveří stojící zdravotnice.

Takových situací už jsem zažil dost na to, abych věděl, že tohle mě nemůže odradit. Právě naopak, tahle scénka mě utvrdila v tom, že teprve teď skutečně chci vypátrat to, co je to za kluka a o kom to mluvil.

Vybíhám do oddělení s plastickou chirurgií, protože se přiblížila chvíle, kdy by měl mít Danny už po operaci. Čekárna je v době mého příchodu ale stále prázdná. Bouchnutí dveří, které za mnou zaklaply, přilákalo do recepce Jacka, krásného nemocničního zřízence a moji příští sexuální oběť.

"Bože, tobě to v tý uniformě sluší!" Kouká na mne jako na svatý obrázek a vzdychá u toho jako nadržená holka. Je to sexy a já se o to víc nemůžu dočkat dnešního večera. Teď mě ale s pohledem na jeho nemocniční mundůr napadá jiná věc, a tak se k němu stáčím a až intimně ho přitlačuji k pultu recepce: "Hele Jacku!"

On má slova ale považuje za flirtování a využívá našeho bezprostředního spojení k tomu, aby mi položil ruku do rozkroku. Pomalu tam začíná hladit moje policejní kalhoty a v nich ukryté nářadí, vždy připravené k bleskovému zásahu. Jeho teplý dech se mi vpíjí do obličeje, žadonicí oči se mu tetelí touhou a ruka u mého ocasu se stará o jeho potěšení. Přitahuji své rty k němu blíž a lehce špičkou jazyka olizuji ty jeho, zhluboka nasávám jeho klučičí vůni a posílám ji do svého mozku, ten ale křičí nesouhlasem a dožaduje se splnění nastoleného úkolu.

"Ne, počkej! … To si necháme na večer a na noc!" Lehce ho od sebe odstrkuji, upřeně mu hledím do očí a ptám se: "Jak jsi na to s pohybem po jiných odděleních a se zjišťováním informací o pacientech?"

Jack krouží očima, jako by nechápal moji otázku, ale přesto se na ni snaží odpovědět: "Jo! … To není problém, jako sanitář mám přístup na všechna oddělení, protože pomáháme při sběru prádla a jeho odvozu do prádelny a pak taky… můj táta je primář na interně, což taky hraje svoji roli."

"No paráda…, tím si měl začít!"

"Já ale furt nechápu, o co ti jde, tak nevím, kde mám začít! … Osobně bych začal s úplně něčím jiným."

"Kluku nadržená! … Ještě to vydrž! … O to to bude slastnější."

"To doufám!" tetelí se Jack a hází na mě spiklenecký úsměv.

"Mně teď jde o to, že potřebuju zjistit jméno kluka, kterýho asi před dvouma hodinama přivezli na intenzivní a leží tam teď v tom první pokoji naproti sesterně."

"To je smrťák!" skáče mi do řeči Jack.

"Co?!"

"No smrťák! … Tak se tomu jen říká, tam se dávají pacoši, který nejsou úplně jako na kapačky a plicní ventilaci, ale jsou ve stavu, kdy musí být co nejblíž sesterně, kdyby náhodou něco, a taky se stalo, že to příjem neodhadnul a ten člověk měl jít přímo na intenzivku, ale nešel a v tom pokoji u tý sesterny umřel. Tak se tomu říká smrťák."

"Sakra, to je drsný!" nedokážu se ubránit krátké reakci, ale hned pokračuji dál: "No tak ten kluk teď leží na tom smrťáku, ale byla tam taková nepříjemná sestra a hlavně mi tam do toho vlítli z drogovýho a vyhodili mě, ještě něž jsem zjistil, jak se kluk jmenuje, odkud je a kde ho našli takhle domlácenýho. Jak to převzalo protidrogový, my teréňáci se k těmhle informacím už nedostaneme a ta sestra mě tam už určitě nepustí."

"Pohov, poručíku! … To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. Ty informace budu mít večer schovaný někde na těle a ty si je budeš muset vypátrat a najít, ale bez použití policejního násilí!" Jack se mnou laškuje a mně se z toho začíná stavět kladivo. Trochu jsem se uklidnil, že mi pomůže v mém pátrání, a tak opět myslím na sex.

Dveře ordinace se rozlétávají a v nich se objevuje ta krásná sestra, která si před tím Dannyho odvedla a teď ho přivádí podepřeného zpět. Danny je sice při vědomí, ale ještě mírně omámen anestezií. My od sebe s Jackem odskakujeme ve chvíli, kdy se ti dva objevili ve dveřích ordinace.

Danny náš pohyb zaregistroval a hned mu je jasné, o co jde, a tak to dává se svou vrozenou heteráckou neurvalostí najevo: "Já tam trpěl jak zvíře, při životě mě udržel jen pohled tady na sestřičku a ty se tady muchluješ…, že se nestydíš, ty čuně! … Vždyť je to ještě dítě!" směje se, ale kvůli obvázanému nosu mu to moc nejde.

Já se směju také, protože jsem na tyhle jeho vtípky a veřejné popichování už zvyklý, jen Jack kouká rychle zmizet z dohledu.

Sestra na Dannyho vtipkování nereaguje vůbec, usazuje ho na nejbližší sedačku a promlouvá ke mně: "Měl by tu zůstat, ale on to zásadně odmítá, tak mu pan primář povolil domácí rekonvalescenci. Tady má recept, to si vyzvědněte dole v lékarně, každé čtyři hodiny jednu tabletu a pozítří tady v deset na kontrolu. A hlavně, pánové, klid na lůžku! … Dohlédněte na to!"

"Rozkaz, velitelko!" snažím se trochu odlehčit situaci a vyloudit na dívčině tváří úsměv, ale nějak se mi to nedaří.

"Já vím, to znám…, velitelko, velitelko a pak se ani jeden neukážete!" pobrblává sestřička a mizí za dveřmi do ordinace.

"Tak pojď, ty můj heteráku!" Podepírám Dannyho a nutím ho tím, aby se zvednul ze sedačky a oba jsme se co nejrychleji dostali ke mně domů, kde ho ubytuji po dobu jeho léčení.

"Promiň!"

"Za co?!"

"Já ti toho koloucha asi vyplašil, ne?!"

"Ty jsi vůl Danny!"

"Jak vůl?! … Co vůl?! … Já se ti tu omlouvám a ty tu svoji teplotu nedokážeš ani na chvíli snížit a mluvit se mnou normálně!"

"Fajn! … Sorry! … Já jsem dost vytočenej z intenzivky, tak jsem potřeboval někomu vynadat. Byla tam hrozná sestra, prostě kráva, a její stádo se pak ještě rozrostlo o dva pořádný voly z národní protidrogový, takže jsem z toho rozmašlovanýho kluka nedostal nic."

"Do hajzlu! … Co budeme dělat?! … Toho si jen tak utýct nenechám! … Za ten nos mi zaplatí, hajzl feťácká!"

"Klid, Rambo ! … To už je zařízený. … Ten kolouch, co jsi mi ho tak pěkně vyplašil, večer přijde ke mně a donese o tom tvým dealerovi nějaký info, který posbírá tady ve špitále."

"Sakra…, tak to abych se umyl, navoněl a voholil."

"Zklidni testosteron! Ten je můj!"

"Ježíš, vždyť já vím! … Si dělám prču, vždyť víš, že tebe vždycky rád poškádlím!"

"No jo, já vím…, ty prčo…, tak už pojď!" Vytahuji Dannyho z nemocnice a lehce omámeného z doznívající narkózy ho soukám do auta a odvážím do svého bytu, kde bude během své rekonvalescence pod mým spolehlivým dohledem a kde dnes budeme oba netrpělivě čekat na Jackův večerní příchod, i když netrpělivost každého z nás bude živena jinou touhou.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (20 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoMichal Reho
Věk41
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #6 DěkujiMichal 2015-12-23 12:00
Moc si toho vážím ! Poručíci Kevin a Danny si sice dají přes Vánoce pohov a místo nich se vás pokusí pobavit svou krátkou epizodou hasiči Robert a Sam, ale brzy se vrátí s dalšími pokračováními, která mám v hlavě a doufám, že nezklamou. Díky ještě jednou ! Michal
Citovat
0 #5 pokračovanieh2o_polo 2015-12-23 00:25
Tak ako prvý diel tak aj toto pokračovanie nemá chyby len tak ďalej už sa neviem dočkať ďalšieho pokračovania.
Citovat
0 #4 DěkujiMichal 2015-12-20 12:46
Děkuji, děkuji, děkuji ! Za všechny tři komentáře, akorát jsem pořád jen začátečník a také dělám začátečnické chyby jak trefně říká komentář Svatého otce. Jsem proto rád, že to vůbec někdo čte, a že to občas někomu dokonce stojí za napsání komentáře. Jsem za vaše pochvaly i připomínky vděčný a další příběhy poručíků Kevina a Dannyho jsou už na cestě.
Citovat
0 #3 Já také...Martinxxl 2015-12-19 18:12
Souhlasím s prvním komentářem ...i přes připomínky z druhého komentáře, bych si to klidně koupil také a jsem zvědavý co bude dál.
Citovat
+1 #2 85%svatý otec 2015-12-19 09:34
Myslím, že tudy vede cesta. Pěkně rozehraný příběh, fantazie a vtip. U některých těch dialogů jsem se fakt zasmál. Pozor na jazykovou jednotu (buď zůstaň u kapky touhy nebo u preejakulátu, obojí v rámci jednoho vyprávění působí nesourodě). Některé ty situace a dialogy jsou trochu kostrbaté (třeba chvíli si připadám jak v Nemocnici na kraji města a chvíli zase v Chicago Hope) a chtěly by dopilovat, a na mě je to pořád moc dlouhé, ale jinak OK, super ;-)
Citovat
+1 #1 Odp.: Policejní hlídka: 2. Rozbitý nosTenBezMena 2015-12-19 05:30
Fuuuuuu. Tak toto je dobre napínavé :D. Neviem sa dočkať ďaľšieho dielu. Po dokončení by som si to vedel predstaviť ako knihu, ktorú by som si kúpil na 100% alebo ako seriál. Ani sa slovami nedá vyjadriť akú fascinujúcu poviedku si vymyslel. Thank you very much.
Citovat