• Michal
Stylklasika
Datum publikace20. 2. 2016
Počet zobrazení2511×
Hodnocení4.72
Počet komentářů9

„Čau…! Co tady blbneš?!“ útočím na Dannyho ihned po tom, co jsem zaparkoval auto v boční uličce u Hill Street, přesně jak mě před tím instruoval do telefonu, a on se ke mně teď hrne s ukazovákem přes rty:

„Pssss!“

Tím samým prstem mi potom mlčky naznačuje, abych ho následoval. Vím, že mu můžu věřit, a také moc dobře vím, že otázky jsou zbytečné. Proto se o ně ani nesnažím a už jen vnímám Dannyho záda, která mě v přikrčení vedou mezi budovy skladů. Najednou mě Danny chytá dlaní za temeno hlavy a tlačí mi ji k zemi. Oba se tak schováváme za metrovou zídku lemující dvůr jednoho ze skladů. Já do toho jen slyším z dálky přicházející křik: „Tamhle je ten policajtskej zmrd!“ a po něm následuje několik výstřelů. Některé mi sviští nad hlavou, ale většina z nich končí v omítce zítky.

„Kde máš bouchačku?!“ štěká na mě Danny, který tu svou drží připravenou v pravé ruce. „Kruci, Keve, musíš poslouchat nás rozumnější!“

Je pravda, že mi do telefonu říkal, ať mám zbraň v pohotovosti, ale to říká dost často a myslí tím tu mezi mýma nohama. Tak jak jsem rozespalý uprostřed noci mohl vědět, že to zrovna dneska myslí vážně?!

Bezmyšlenkovitě proto vytahuji tu kovovou z pouzdra na opasku a odjišťuji.

Krčím se vedle Dannyho a neodvažuji se ani trochu nadzvednout: „Ty vole, co si tady vyváděl, že po tobě takhle pálej?!“

„Já?!“ zvedá Danny během pohledu na mě nevinně obočí: „To se zeptej toho svýho Johna, kterýho chceš tak moc Mansikovým vrátit. Teda jestli se ti ho povede najít, mazal odsud jako zajíc při honu, jen co mě zahlídnul, a tihle, co tam byli s ním, okamžitě zahájili palbu.“

„Kde byli s ním?!“ má otázka se rozléhá dvorem díky pauze ve střelbě.

„Našel jsem tu varnu v tajným sklepě pod támhle tím skladem…“ Danny lehce nadzvedává hlavu, ale jen tak aby nekoupil případný další výstřel: „…no, a tak sem ti hned volal.“

„HVÍZD,“ ten další výstřel právě proletěl nad našimi hlavami a my se oba s přivřenýma očima krčíme víc k zemi.

„Hele, chvíli to musíme vydržet!“ šeptá do toho Danny: „Šerif tu bude za chvíli s posilama.“

„No tak si měl rovnou volat jemu, ne?!“ snažím se překřičet další palbu. „Nebudeme střílet taky?“

„Ne…! Šerif říkal, že je máme jenom držet v šachu, aby nezdrhli,“ křičí na mě zpátky Danny a posouvá se ke mně blíž. „Hned co jsem s tebou domluvil, se tam začali ti magoři hádat a John odtamtud vyběhnul ven. Já byl schovanej ve tmě, a když běžel kolem mě, jsem mu chtěl dát najevo, že už nemusí utíkat, že mu pomůžu, ale on ještě přidal. Tím jsem se ale prozradil a ti, co vyběhli za ním s tý varny, po mně začali okamžitě pálit, tak jsem zavolal posily.“

„Poldové, vylezte! Ať si to s váma můžeme vyřídit!“ ozývá se místo palby od skladu.

Danny mi pokládá ruku na rameno: „Nereaguj na to! Jsou tam v pasti a chtěj se prostřílet.“

„Sakra, Danny, ty si pako!“ nechápavě kroutím hlavou. „A Johna hledat nemusíme, ten je u mě doma s Jackem.“

„Fajn! O starost míň,“ provinile se na mě usmívá Danny a já ho poplácávám po zádech, protože ho moc dobře znám a vím, že sem teď v noci šel kvůli mně, protože ví, jak moc jsem chtěl Johna najít. Touhle svou noční sólo akcí to chtěl vyřešit za nás oba, abych já měl klid na Jacka.

Vypálené náboje nám ještě chvíli sviští nad hlavami, ale jejich salva ustává s první policejní sirénou, která se přibližuje od centra města. Střelcům na druhé straně zídky je už jasné, že dostříleli.

*** 

Následující dopoledne žije celá stanice zatčením bývalých kolegů Loula a Sanderse, kteří byli v noci mezi dalšími střelci na Hill Street. Jejich výslech si s potěšením v hlase zamluvil sám šerif Jackson, ale až na dnešní podvečer, protože do té doby je mimo město. Ostatní policisté, včetně mě a Dannyho, se proto soustředí na výslechy jejich kumpánů. Z nich ale postupem času jasně vyplývá to, že se nic nedozvíme. Všichni mlčí a je na jejich reakcích poznat to, že to jsou všechno jen malé ryby, které poslouchaly příkazy někoho důležitějšího.

Je to marná snaha, proto všichni, kteří byli u nočního zásahu, dostávají na zbytek dne volno. 

***

„Jsem doma! Jabadabadůůůůů!“ používám svou oblíbenou frázi pro příchod do jeskyně. Po boku Jacka si totiž dobře vzpomínám na to, jaké to je, když tam na mě někdo čeká a já si můžu připadat jako ochránce a živitel, který svou jeskyni a její obyvatele chrání proti všemu vnějšímu zlu s dominantním bušením se do prsou.

„Ahoooooj! Jsme v kuchyni,“ volá na mě Jack.

Nakukuji do dveří kuchyně: „Jak je?“

„V pohodě!“ usmívá se na mě Jack, ale John je v napětí: „Postříleli jste je?“

„Neblbni, tohle není divokej západ!“ pobaveně si jdu pro hrnek na kafe a míjím sedícího Johna, který za mnou točí hlavu: „Ale já myslel, že když po vás ve službě někdo střílí, tak ho můžete zastřelit!“

Konečně do sebe liji první doušek kávy a po něm se opírám o linku: „To jo, ale s těma ze skladu má šerif jiný plány. A to se týká i tebe! S tebou si budu muset taky pořádně pokecat, ale až pozdějc, sem utahanej jako kotě, tak se jdu prospat.“ Pokládám nedopitou kávu na kuchyňskou desku a na chvilku se ještě zastavuji ve dveřích: „Ne abyste tady dělali nějakej binec, děcka!“

„Rozkaz, poručíku!“ salutuje Jack.

Tohle jsem si vždycky přál: dva mladí krásní kluci v mojí kuchyni, kteří mě poslouchají na slovo.

„Dobrou!“ pronáším už v chodbě, a potácím se do sprchy a rovnou do postele.

***

Po chvíli se dveře mojí ložnice otevírají a v nich se objevuje nahý a vzrušený Jack: „Spíš?“

Aniž by počkal na mou odpověď, vstupuje dovnitř a za ruku sem vtahuje i stejně oblečeného Johna.

„Skvostný péro!“ letí mi hlavou při pohledu na jeho rozkrok, který se zdobí ztopořeným ohonem těch nejdokonalejších proporcí a tvarů. Hebká neopálená kůže se napíná na jeho šlachy takovým způsobem, že mi z toho jde okamžitě zbraň do pozoru.

„Kluci, co blbnete?!“ zmáhám se jen tiše vyslovit, ale přesto si přeji to, aby blbli dál a víc.

Oba se ke mně přibližují a já se v duchu kárám za to, že si nevšímám Jacka a jen upřeně, hladově a uslintaně sleduji Johna a jeho vzrušení. Koule se mu ladně pohybují mezi stehny během jeho krátké chůze k mé posteli a já už je ve svých představách laskám jazykem, olizuji je a rukou mu u toho masíruji to jeho nádherné tvrdé péro. To moje už nadzvedává deku, kterou mám přehozenou přes sebe, a já roztahuji nohy, aby to všechno tam dole mělo dost místa. A nemusím se ani moc snažit, Jack odhrnuje deku a stehna mi ještě víc rozevírá, aby se dostal co nejvíc k mým koulím a kořenu ohonu, který začíná pomalu sjíždět pusou po celé jeho délce. John se naklání k mému obličeji a vášnivě mě začíná líbat, zakusuje se mi u toho do rtů a dráždí tím zvíře ukryté v mém nitru. To se probouzí záhy. Popadám ho za ramena, Jack uskakuje od mého rozkroku a já se i Johnem stáčím tak, že ho pokládám na záda. John se najednou ocitá pode mnou na posteli s nohama skoro za ušima a já do něho zabodávám dlouhými a táhlými zásuny svůj slintající ohon. On se u toho kouše do ruky, aby utlumil bolest, kterou poznává poprvé v životě. To mě rozrajcovává ještě víc, a tak přidávám na intenzitě mrdání. Jack se plazí zespoda u mého přirážejícího rozkroku a olizuje mi koule, které rychle kmitají a plácají o Johnův zadek. Sám se u toho zběsile honí a já jen slyším jeho slastné: „Keve, vstávej!“

„Co?!“ rychle se dostávám do sedu na posteli.

Chvíli se nechápavě rozhlížím po ložnici a pak zastavuji oči na Jackovi, který se nade mnou naklání a upřeně na mě kouká. Chvíli čeká, až se úplně proberu: „No tak, zlato, vnímáš mě?“

Zívám, rukou si potahuji po ohonu, který je tvrdý jako kámen, a prohrabávám koule, v nichž mám hustě naládováno: „Jasně! A budu tě vnímat ještě víc!“ popadám Jacka za ruku a vtahuji ho k sobě do postele. Jeho mladé krásné tělo se ke mně tiskne a já cítím jeho teplo všude tam, kde ho právě chci nejvíc cítit.

On se ale vysmekává z mého sevření: „Neblbni! John utekl!“ ale přesto si nemůže odpustit to, aby mi po ohonu nepřejel rukou a nepohladil viditelně nadržené koule.

Já se ale po jeho posledním slovu dostávám ze svého testosteronového rauše: „Co si to řek?!“ a sedám si na okraj postele. Nohy pouštím na zem, chvíli si masíruji neodpočatý obličej a mnu strniště na tvářích s jasným výrazem dožadujícím se opakování poslední Jackovy věty.

„No jo, nekoukej na mě takhle těma svýma krásnýma očima, slyšel si dobře! Já si odskočil, a když jsem se vrátil, byl pryč.“

„Do hajzlu!“ vyskakuji na nohy: „Já toho kluka zabiju sám!“ a popadám uniformu, kterou bleskově oblékám. Z nočního stolku beru mobil a vytáčím Dannyho: „John zdrhnul! Jedu pro tebe, musíme ho co nejdřív najít!“

Jack jen tiše leží na mé posteli a kouká na mě, jako bych právě řídli svět z Oválné pracovny.

„Co?!“ vyštěkávám vzápětí jako reakci na to, co mi Danny oznámil do mobilu, a běžím k oknu.

„Co se děje?“ otáčí se za mnou Jack.

„Danny je u baráku. Chytil Johna kousek odsud a čekají na mě v autě. Já musím běžet, lásko!“ a v letu mu dávám takovou pusu, jakou si bude pamatovat až do mého návratu.

„Keve, počkej! To myslíš vážně?“ letí z něho hned po tom, co jsou naše rty ochotné se oddělit a on si na posteli sedá.

Držím ho jemně za bradu: „Co jestli myslím vážně?“ a snažím se ho ještě chvíli potrápit.

Jeho pohled je prošpikovaný nejistotou: „Tu lásku?!“

Přitahuji si ho blíž k obličeji: „Já jen tak do větru neplácám! To si pamatuj!“ a nechávám ho sedět na mé posteli přemýšlet o tom, co jsem mu právě řekl.

***

Přibližuji se k policejnímu autu zaparkovanému kousek od mého domu, Danny z něho vystupuje a jde mi naproti: „Pojď sem!“ a táhne mě stranou: „Šerif už má za sebou první výslech Loula a Sanderse a to budeš koukat na drát. I mně se z toho zarazily slova v krku.“

Házím na něho pohled, který sem vyrobil asi poprvé v životě: „Co se stalo?!“ a očima u toho sklouzávám přes jeho rameno na Johna sedícího na zadním sedadle služebního vozu. Dál už nemám šanci se soustředit na Johna, protože mou pozornost si bere zpátky Danny: „No já ti to nebudu prozrazovat, protože Jackson chce konfrontaci a to teď hned na stanici, a během ní si to určitě užiješ v přímým přenosu. Řeknu ti jen jedno, před Johnem se mě na nic neptej!“

„Ne, počkej!“ chytám ho za ruku, abych zastavil jeho odchod: „Kde si ho chytil a jak si věděl, že je venku?“

„To byla náhoda. Šerif ti chtěl volat, abys ho přivezl na tu konfrontaci, ale já tě znám, princezno, tak jsem věděl, že budeš chrnět. Tak mě pro něho šerif poslal. Po cestě jsem ho zahlídnul, jak metelí po chodníku tři bloky odsud. No a hned jak jsem ho usadil do auta, jsi zavolal. No prostě souznění duší!“ culí se na mě u toho, ale rychle se otáčí k autu a usedá za volant.

Já mám po tom ale v hlavě tolik dalších otázek, že už se nemůžu dočkat příjezdu na stanici. John na zadním sedadle celou cestu kouká z bočního okénka, jako bychom tam my dva vůbec nebyli.

***

„Kevine, prosím!“ lísá se ke mně John ve vyšetřovací místnosti se zrcadly, ve které jsme zůstali sami. Sedí pode mnou na židli a chytá mě za stehno, rukou mi lehce zajíždí do rozkroku a nahmatává tam můj ohon. Prsty mi podebírá koule: „Já tě vykouřím, jen mě nech utéct, já se s těma grázlama už nechci nikdy vidět. Oni se mi budou mstít, když budou vědět, že jsem je prásknul zrovna já.“

Je zoufalý a já už chápu, že právě jeho zoufalství ho dohnalo včera večer ke dveřím mého domu, když uniknul z té přestřelky a doufal, že já mu pomůžu zmizet z města. Ale tohle opravdu nemůžu, i když představa toho, jak mu plním pusu mrdkou, je lákavá. Přesto se mi daří udržet mé libido a testosteron na uzdě. I uzdičku zasouvám rukou zpět do slipů, odkud pod Johnovým dotykem vyklouzla, a chytám ho za rameno: „To nejde, Johne. A prozrazení se bát nemusíš, oni budou za zrcadlem a neuvidí tě. My od tebe jen potřebujeme, abys je identifikoval a poslechl si jejich výpovědi, který učiní během konfrontace, a doplnil je.“

***

A Johnovo doplnění bude opravdu potřeba, protože Loul i Sanders pod nátlakem dalšího šerifova výslechu prozrazují všechno do nejmenších detailů, protože je jim jasné, že z tohohle už se nevykoupí, ani nikoho nezastraší. A my ostatní natlačení ve vedlejší odposlechové místnosti s každou jejich další větou napínáme uši k reproduktorům čím dál tím blíž, protože překvapením, která se z nich linou, nechce nikdo z nás uvěřit.

Naši předchůdci na severním okrsku totiž popisují, jak pracovali za nemalou provizi pro varnu nové drogy, která byla ukrytá v podzemí pod jedním ze skladů na Hill Street. Náplní jejich práce bylo mazat stopy, které by mohly varnu prozradit, zastrašovat svědky, kteří s ní měli co dočinění, a vydírat kluky, kteří drogu pod nátlakem prodávali. K tomu těm dvěma sloužily videozáznamy, na kterých byli ti kluci natočení, jak jsou znásilňovaní. Veškerá ta videa byla totiž natáčena až po podpisu smlouvy, kterou každý z těch kluků podepsal, aniž by si ji pořádně přečetl, pod naivní vidinou lukrativní práce ve fotomodelingu. Proto jakákoliv udání by byla jejich ostudou, že dobrovolně natáčeli homosexuální sadomasochistické porno, a ta by se s pomocí Loula i Sanderse dostala až k jejich vzdáleným rodinám a do škol.

Dalším bodem povinností Loula a Sanderse bylo zprostředkovávání prodeje těchto videozáznamů bohaté homosexuální klientele, která si kupovala i čerstvé sperma znásilněných chlapců. A nemalé finanční částky z těchto obchodů od nich inkasovali agenti Fox a Merner z Národní protidrogové centrály, kteří celý tenhle video byznys vymysleli jako vedlejší produkt obchodu s drogami, o kterém veděli, ale kvůli svým nemalým příjmům ho kryli. Proto se také oni dva po prvotním nalezení Toma objevili ihned v nemocnici na intenzivním oddělení a nechtěli, abych ho já vyslechnul.

„Já si říkal, co tu ti dva panáci dělaj!“ komentuje odposlouchávané informace Danny sedící vedle mě. Fox a Merner totiž sedí ve vedlejší vyšetřovací místnosti, přestože na práci agentů Národní protidrogové centrály je v této fázi výslechu ještě brzy.

Největším překvapením pro všechny přítomné je ale to poslední, co jsou Loul a Sanders ochotni ještě během Jacksonova výslechu prozradit.

Výrobu drog a všechno kolem ní podle nich totiž neorganizovali ani Fox s Mernerem, ani oni dva, ale dvojčata John a Tom Mansikovi.

A to mě nadzvedává ze židle.

Vybíhám z odposlechové místnosti a rovnou mířím do té vyšetřovací, kde jsem před chvílí nechal Johna, který je na příkaz šerifa pod dohledem jednoho z kolegů. Toho odvolávám, abych s Johnem zůstal zase na chvíli sám.

Vcházím k Johnovi a usazuji se naproti němu: „Zklamal si mě a myslím, že nejen mě!“ zapírám se dlaněmi o desku stolku mezi námi: „Jen mi řekni proč? Co vám v Orlandu chybělo?!“ a doufám, že to, co právě řekli Loul se Sandersem, je lež a on mi svou výpovědí dokáže svou nevinu.

John na mě ale hází jen oprsklý škleb: „Jdi do hajzlu, buzerante! Tom byl stejná sračka jako seš ty a taky nám to tím posral. Kdyby se nezabouchnul do Alana a nezačal mě tlačit k tomu, abysme s tím přestali, mohlo to všechno jet krásně dál. A policajtský šmějdi, jako si ty, by naprosto netušili, která bije!“ oprsklost v jeho tváři se střídá s výsměchem. „Nejdřív si ten malej teploušek myslel, že o jejich vyšukávání nevím, protože vypínal kamery před tím, než vlezl do buňky, ale já tam měl nastavenou pojistku, abych věděl, kdo případně kamery vypíná. A když jsem na něho uhodil, začal tlačit na to, aby se to netočilo vůbec.“

Opírám se o zapřené dlaně, vyskakuji přes stolek, který letí pod mým nátlakem stranou, a já chytám toho grázla pod krkem. Židli, ke které je připoutaný, sunu i s ním k protější zdi. Koleno mu tlačím do rozkroku a dívám se mu přímo do očí: „Řekni mi přímo do očí, a věř, že budu trvat na tom, aby si to zopakoval i před rodičema, že si bráchu zabil jen kvůli tomu, že ti kazil kšefty s drogama!“ Cítím jeho ohon a koule na svém koleni, které s chutí tlačím kupředu. On se svíjí bolestí, ale je mu jasné, že odpovědět i tak bude muset: „Jo! … Nejdřív jsem ho nalákal do tý uličky a nechal tam tu pověšenou tašku, protože jsem doufal, že ho chytíte a já ho nebudu muset nechat odstranit, ale on si myslel, že kdyby se nechal chytit tak prozradí i mě, proto udělal všechno proto, aby vám utekl, i když to byla buzerantská sračka, která se neuměla ani prát.“ S ještě větším potěšením drtím jeho koule svým kolenem a tím z něho ždímám nejen jeho slzy, ale i další vysvětlování: „Proto, když se vrátil, a to ještě bez tý igelitky, nechal jsem Loula a Sanedrse, aby se ho zbavili. Jenže ty tupý policajtský jelita ho nedokázali zabít. Proto se do toho vložili Fox a Merner, který mají místní drogovou scénu pod palcem a nejsou to takový měkký sračky. Když ho vytáhli z toho špitálu, konečně se postarali o to, že nakonec zkapal.“

Jeho obličej se kroutí v křečovitých bolestech, které mu způsobuje tlak mého kolena. On je ale tak vzteklý a naštvaný, že stále nechce svou porážku přijmout: „Jen si užij buzno! Já jsem tě viděl, jak si ho osahával v tom skladišti, taky proto jsem doufal, že mi pomůžeš zdrhnout.“

A to zase rozpumpovává mě. Pouštím jeho krk a rozepínám mu poklopec, ukazovákem a prostředníkem pravé ruky mu zajíždím pod koule a pokračuji dál a tvrdě a nasucho mu je zarážím do análu: „Jak chceš! … Když užít, tak užít!“ Místností prolétává jeho výkřik a po tvářích se mu kutálejí slzy.

Nasazuji škodolibý úsměv. „Vidíš, že si taky kvůli bráchovi pobrečíš! … Já věděl, že nejsi úplnej necita!“ a oba prsty zasouvám ještě dál: „A co ta pěněžka s tvejma dokladama, kterou jsme u něho našli, to mělo znamenat co?!“

„Hajzle, hajzle buzerantskej…, si to vypátrej!“ letí z něho jen křik, sliny a slzy.

„Jak chceš, tak já budu pátrat!“ a přidávám do pátrání i prsteník.

„Kurva, kurva, tak jo…, tak jo! To jsem tam nechal já, abych vás zmátnul, protože na bráchu by tenhle byznys nikdo netipoval. Proto jsem doufal, že když si budete myslet, že John je mrtvej, nikdy vás nenapadne, že by ten byznys řídil Tom," kroutí se u toho a snaží se vytáhnout si moje prsty ze zadku. Já je do něj tlačím tak, aby pochopil, že dokud nevyklopí všechno, nepovolím. A tak se svíjí a pokračuje: "On by ho taky nikdy nevymyslel a neřídil! Měl jen strach se do Orlanda vrátit s ostudou. Myslel si totiž, že jsme naletěli. Já mu nakecal, že ta smlouva na to focení z New Yorku byla podraz a že z nás tady chtěl jeden chcípák udělat kurvy. Ten naivka ale ani netušil, že tu smlouvu jsem nám poslal já sám, protože jsem toho měl už v Orlandu plný zuby. Byli jsme jen šašci na ukazování, ale já chtěl víc. Chtěl jsem svůj rajón, kterej budu ovládat a všichni se mě v něm budou bát. A proto, abych tu báchorku s falešnou smlouvou potvrdil, jsem z jednoho místního chcípaka musel udělat buzerantskou kurvu. A vono to bylo tak věrohodný, že se to chytlo, a pak už to žilo svým vlastním životem."

Jsem z těch jeho keců tak vytočený, že už se neovládám: „Tak ty chceš něco víc!“ a zaražím mu všechny tři prsty ještě hlouběji.

„Auuu!“ vříská na celou místnost. „Jediný, co mě sere, je to, že mě ten tvůj zkurvenej parťák nakopal tak, že jsem tejden nemohl chodit a že si za to přišel jen o tři zuby.“

Vytahuji z něho prsty a dávám mu přičichnout: „Tohle je buzeranstká kurva a uvědom si, z koho jsem je vytáhnul! A kdyby si na to náhodou chtěl přesto zapomenout, oni ti to ostatní vězni rádi a rychle připomenou, ty grázle!“

***

„Sakra…! Sakra…! Sakra!“ tluču hlavou o stěnu chodby, hned po tom, co jsem vylezl z vyšetřovací místnosti od Johna. Letí mí skrz ní totiž pomyšlení na to, že jsem mu opravdu málem naletěl.

I když jsem si už nad Tomem ležícím na smrťáku říkal, proč jsou ti nejkrásnější kluci takový parchanti, nebyl jsem ani přes to dost ostražitý a imunní proti jejich kráse a touze po sexu s některým z nich, protože ten z nich z obou přímo čpěl.

„Tak takhle zamilovanýho jsem tě ještě neviděl!“ huláká Danny, který se ke mně blíží chodbou. „Co blbneš?!“ dodává a zastavuje se u mě, chytá mě za bradu a prohlíží si moje otlučené čelo: „Jdi domů…! Já tě u šerifa vomluvim, ten je stejně v sedmým nebi, protože se nám podařilo asi rozbít celej drogovej obchod na severním okrsku.“

Vysmekávám bradu ze sevření jeho prstů: „Co?!“ a snažím se hrát překvapeného a tím zakrýt to, že jsem už uskutečnil svůj soukromý výslech Johna Mansika.

„Fakt že jo, brácho, během tý přestřelky tam byli všichni šéfové toho gangu a jeden to teď hází na druhýho, ale největší boss byl John. On se je tam snažil včera večer rozeštvat, protože tušil, že jde do tuhýho, a doufal, že se tam navzájem postřílí nebo že je postřílíme během zásahu my. On by pak u tebe doma hrál zachráněnou oběť, protože z ostatních svědků ho nikdo neviděl a nemohl by ho usvědčit.“ Danny neveřícně pokyvuje hlavou: „Měl to vymyšlený, zmetek, ale na frajery jako jsme my si takovej cucák nepřijde! A neboj, šerifovi budu tvrdit, že jsi ho doma držel pod zámkem, protože už si měl jako podezření. O metál se podělíme!“

„Dík Danny! Já se du dospat, ale až tady skončíte, klidně přijď na pivo!“

Danny mě bere kolem ramen „Neblbni! Máš tam Jacka a myslím, že si beze mě vystačíte, a pak taky já má rande!“ a mrská u toho obočím jako ryba na suchu.

„Doufám, že ne s upírkou?!“ vysmekávám se z jeho objetí.

Danny se jen chechtá: „Co blbneš?!“

„Vono to podle toho tvýho mrskajícího se obočí vypadalo, že budeme jedna rodina!“

„To bych si radši začal s tebou!“ chechtá se Danny dál.

„Tak pak to nechápu?! Slípka na jednu noc, to u tebe není nic zvláštního!“

Danny cítí, že jsem z případu dvojčat rozčarovaný, a tak se mě snaží rozveselit: „No jo vlastně! Máš pravdu! Já zapomněl!“ ale to už mě, zase kolem ramen, táhne k hlavnímu vchodu, vzápětí mě z něho vystrkává ven na ulici a já se vydávám domů za Jackem.

***

Ležím nahý na zádech ve své posteli a ani nevnímám Jacka, který má hlavu položenou v mém klíně a laská mi ztopořený ohon. Automaticky a bezmyšlenkovitě ho prsty natažené ruky dráždím na análu, ale myslím u toho na dvojčata: „Jak může někdo úmyslně ubližovat tak krásnýmu klukovi?!“ a asi to nechtěně říkám i nahlas, protože se mi Jack lehce zakousává do žaludu: „Na jakýho krásnýho kluka myslíš?!“

Beru ho za zátylek: „Jenom na tebe, lásko, vždyť vidíš, jak mi z tebe trčí,“ a zasouvám mu ohon až na mandle, protože vím, že se mu to líbí a rád se dáví mým žaludem. V koulích cítím, že to nebude poslední hluboký zásun dnešního večera, a tak přirážím tak, až se mu z pusy linou proudy slin. Ohon mám díky nim tak kluzký, že se nemusím trápit s mazáním. Přilehám k Jackovi zezadu, tisknu se na jeho rozpálené krásné tělo a líbám ho na ramenech a krku. Hladím ho u toho přes vysportovaná prsa, pevné rovné břicho a pomalu mu dlaní zajíždím do rozdováděného rozkroku. V ohonu mu škube a touha mu vytéká po kapkách z jeho žaludu. Chytám ho za něj a chvíli svírám jeho teplé péro v dlani a užívám si to mladické pulzování, tu nespoutanou sílu uvězněnou v jeho šlachách, žílách a výtocích. Ten můj už se samovolně tlačí na jeho anál a naše těsně spojení je příčinou toho, že díky silnému promazání do něho pronikám žaludem a on se svíjí rozkoší v mém objetí. V koulích mám takový přetlak, že to moc dlouho nevydržím, protože to, co jsem dnes zažil, rozpumpovalo mou mužnost na maximum. Jsem spravedlivý chlap a nemám rád, když hezká stvoření trpí kvůli něčí krutosti. A pokud se tak děje, probouzí se ve mně neandrtálec toužící po agresi, kterou by použil jako zbraň proti té nespravedlnosti. Jsem napumpovaný takovou silou, ale protože vím, že nespravedlnost spáchanou na Tomovi už neodčiním, musím si svou agresivitu vybít na Jackovi, protože vím, že on to za nespravedlnost považovat nebude, a naopak za ni bude rád.

Chytám ho levou dlaní pod krkem a zasouvám do něho celý svůj ohon až po koule. Cítím na špičce žaludu jeho měkoučký anál a to mou sílu a chuť vybít si agresivitu ještě víc podněcuje. Jack se kroutí v mém náručí pod tlakem mého ohonu, ale své kroucení využívá k tomu, aby na něj ještě víc nasedával a tlačil si ho hlouběji do sebe. A to se mi líbí. Pomáhám mu s tím, seč mi síly stačí, a zasouvám do něho ohon tak hluboko, že on musí být vdečný za to, že ho nemám ještě delšího. Koule se mi slastně přitahují k tělu a já cítím mrdku, která se mi tlačí do ohonu. Pouštím Jackův krk a dlaň pokládám na jeho bříško a rytmicky si ho za něj přirážím na rozkrok. Ještě než první dávka mé rozpálené mrdky pronikne do jeho roztouženého análu, on zcákává mé nové povlečení výrony nedočkavé mrdky mladého kluka, kterou už neudržel v koulích, a ten pohled je tím, co vypouští i mou šťávu do něj. Koušu ho u toho do ucha a hlasitě opakovaně vykřikuji jeho jméno. On sténá a svíjí se tak, aby z mého mohutně cákajícího ohonu vyždímal co nejvíc do svého análu. Přetáčím se trochu na břicho a zaléhám ho a nechávám samovolně vytékat z ohonu to, co moje koule ještě dávají.

Jack leží na břiše pode mnou a zhluboka oddychuje: „Musíš chodit z práce takhle naladěnej častějc!“

Líbám ho do vlasů: „Radši ne, lásko! Já se nechám pro příště rozdovádět už jen od tebe!“

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (34 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoMichal Reho
Věk41
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #9 balsaminovbalsaminov 2018-02-17 19:00
naprosto senzační
Citovat
0 #8 MirkoviMichal 2018-02-11 13:30
Sice přeháníš, ale krásně se to čte a potěší, díky! Už jsem se znova vrhnul na povídky, můj nový výtvor "R.A.F. - Útok" je akorát v redakci na korektuře, tak snad zase potěším já Tebe a možná i někoho dalšího.
Citovat
0 #7 Opět skveleMirek 2018-02-10 18:38
Jelikož mě nadchnulo tvoje dílo, románová pohádka, tak jsem se pustil do čtení kompletní tvé spisovatelské práce, opět skvělé. Krásně všechno vykreslený. Zatím jsi můj top autor tady. Škoda jen, že jak vidím už tu od tebe dlouho nic nepřistálo, protože až to dočtu všechno, tak mi to bude líto. Pokud publikuješ i jinde, tak mi prosím napiš kde, klidně do mailu: bucekmiroslavgo@seznam.cz
Díky za krásné čtení. Fantazie je mocná čarodějka.
Citovat
0 #6 Odp.: Policejní hlídka: 6. Případ dvojčataLejla 2016-09-22 17:50
Tak takéto rozuzlenie príbehu som vážne nečakala. Máš plných 5 bodov (hviezdičiek) + jednu navyše za záver.
Citovat
0 #5 Skvělá sérieLeckdo 2016-03-30 23:32
Tohle byla opravdu skvělá série - autentické postavy, netradiční prostředí, napínavý příběh. Moc se těším na další autorovy počiny!
Citovat
+1 #4 Samé kladné hodnoceníFilip Svlečený 2016-03-15 20:42
a tak málo komentářů? Podpořte autora, vždyť je to pěkné!
Citovat
0 #3 Naprostý souhlasGood Guy 2016-02-27 08:16
se svatým otcem! Tomu se nedá nic vytknout.
Citovat
+1 #2 100%svatý otec 2016-02-21 06:23
Velmi vydařená série a rozhodně zásadní adept na výroční ocenění pro příští rok. Má to nápad, je to uvěřitelné, má to vtip a je to zábavné, napínavé a vzrušující zároveň. Trochu mě dráždí ty neustálé nedokonavé vidy ("rozpumpovává", "vylítává", apod.), ale už jsem se to naučil brát, že to je prostě autorský otisk :-) No a jinak mě samozřejmě mrzí, že heterák Danny zůstal neposkvrněn, pro mě osobně nejsympatičtější postava série.
Citovat
0 #1 Odp.: Policejní hlídka: 6. Případ dvojčataCrazy Wolf 2016-02-21 00:35
Precetl jsem vsechny dily v jeden den a musim uznat, ze tohle je uzasny pribeh!! :)
Citovat