• Filip Svlečený
Stylklasika
Datum publikace28. 2. 2016
Počet zobrazení5816×
Hodnocení4.19
Počet komentářů24

Martin a Jakub

Po maturitě jsem šel na vysokou, a abych nemusel dojíždět, šel jsem na kolej. Dost mě to předem trápilo. Ptal jsem se sám sebe: Budu moct bejt na koleji nahej? A jak si budu moct každej večer honit péro? Budu si ho muset honit zavřenej v koupelně? No, dost mě to děsilo. Hlavně jsem se nechtěl vzdávat domácí nahoty, na kterou jsem si už dávno zvyknul, natož na honění péra pěkně v pohodlí svýho pokoje. Uf, co mě asi čeká?

V předvečer zahájení akademickýho roku jsem teda přijel na kolej. Dostal jsem pokoj na takovém tom klasickém „dvojáku“ – za dveřma malinká předsíňka, vlevo koupelna s hajzlíkem, rovně dveře do „mého“ pokoje pro dva lidi (s prosklenýma dveřma, sakra… Sice to bylo takový to hrubý sklo, přes který není moc vidět, ale moc soukromí to nedává…), vpravo pak dveře do druhého pokoje (stejně prosklený dveře) pro tři lidi, jak jsem zjistil později.

Když jsem vešel, zdálo se, že v pokoji vpravo už někdo je, tak jsem zaplul do svého pokoje, kde zatím žádný spolubydlící nebyl. Vybral jsem si teda svou postel a skříň, a aniž bych si to uvědomoval, svlíknul jsem se do naha, jak jsem doma zvyklej. Došlo mi to, až když jsem se rozvalil na svou postel a začal si protahovat péro.

Pak mě napadlo, že bych se mohl jít oholit, dokud tu skoro nikdo není. Odvedle mezitím začala hrát nějaká muzika, tak jsem usoudil, že zatím bude klid. Vzal jsem teda holení a ručník a šel do koupelny. Byl tam sprchový kout, umývadlo a záchod, všechno dost blízko vedle sebe, ale dalo se to.

Před zrcadlem jsem usoudil, že ksicht si oholím ráno, tak jsem si začal holit jenom koule a péro. Při holení se mi jako obvykle postavil, tak jsem zastavil vodu a zlehounka jsem si ho honil.

V tu chvíli se ale otevřely dveře, ozvalo se „Jé, promiň,“ a dveře se zase zavřely. Ani jsem si nestihl všimnout, kdo to přišel, ale asi to byl ten týpek odvedle, který přes tu muziku neslyšel, že v koupelně tekla voda. Nejsem zvyklej se v koupelně zamykat, no…

Tak jsem se teda doholil a šel jsem zase na svůj pokoj. Rozcapil jsem se na postel a hledal v mobilu nějaký pěkný péčka.

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. Hodil jsem si přes rozkrok cíp peřiny a zavolal jsem: „No?“ Dveře se otevřely a v nich stál docela hezký týpek v trenkách a v tílku. Ovšem ihned jsem taky zaznamenal nechutně ochlupené podpaží…

„Čau, já jsem Jakub, bydlím vedle. Sorry, že jsem vlezl do tý koupelny, nevěděl jsem, že je obsazeno…“

„V pohodě, já jsem Oliver,“ řekl jsem mu. „Podal bych ti ruku, ale nejsem oblečenej, víš?“

„Aha… Ne, v pohodě, lež. Můžu si sednout?“

Nechápal jsem, proč by si měl sedat, ale asi si chtěl popovídat… „Jo, klidně se posaď.“

Fakt si chtěl povídat. Sice jsem na to neměl náladu, ale co jsem měl dělat? Řekli jsme si teda nějaký základní informace, takže jsem zjistil, že studuje tělocvik třetím ročníkem (tělocvik s neoholeným podpažím? No to mi poser!) a že na jeho pokoji bude bydlet s dalšíma dvěma tělocvikářema jako loni.

Pak se mě zeptal: „Počkej, a ty jako fakt jsi pod tou peřinou nahej?“ – „No jasně, proč?“ – „To je hustý. A proč?“ – „Jsem tak zvyklej z domova.“ – „Aha. No to je hustý.“ – „Proč?“ zeptal jsem se. – „Mi nikdy nenapadlo bejt nahej.“ – „Neke. Ani v posilovně nejsi nikdy nahej?“ – „Ani ne. Jenom ve sprše, ale i tam jdu v trenkách.“ – „Aha, no to já jdu do sprchy nahej, jen s ručníkem v ruce,“ řekl jsem mu. – „Jasný, někerý chlapi to tak dělají, ale to já se stydim.“ – „A proč?“ zeptal jsem se a pomyslel jsem si, že ho má asi malýho. – „No jsem stydlivej, no.“

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře a otevřel je. „Zdar, jsem tu dobře na pokoji 229a?“ – „Jo, jsi,“ řekl jsem mu. – „Aha, a není nás tu nějak moc?“ – „Já jsem tu jen na návštěvě, jsem od vedle, Jakub,“ řekl Jakub. – „Jo tak to jo, já jsem Martin,“ řekl příchozí, podal si s Jakubem ruku a přistoupil ke mně se slovy: „Martin.“ Podal jsem mu vleže ruku a řekl jsem: „Oliver. Nevadí, že u toho ležím?“ – „Ne, proč?“ – „To pochopíš,“ odvětil jsem mu.

„Tak se, Martine, pěkně ubytuj, jdu k sobě. Můžu pak ještě přijít na pokec? Kluci přijedou až zejtra, tak abych se nenudil.“ – „Jasně, Kubo, přijď,“ řekl Martin bez mýho souhlasu, „jen si vyndám věci, osprchuju se a pak klidně přijď.

No to byla vyhlídka. Ležím nahej s cípem peřiny přes ptáka, jeden se hodlá ubytovat a druhej zas hodlá přijít. A co moje honění, kurva? Ach jo, to bude život, na koleji zkurvený.

„Ty už ses osprchoval asi, co?“ zeptal se mě Martin. – „Jo, to jo, jen jsem si chtěl ještě jít vyčistit zuby,“ řekl jsem, aniž bych věděl, proč to vlastně říkám.

„Tak klidně jdi, mně to ještě chvilku potrvá, než se vybalím,“ řekl Martin. – „No jestli ti to neva, tak půjdu.“ – „Proč by mi to mělo vadit?“ – „No já jen, že nejsem oblečenej,“ odpověděl jsem. Zvedl jsem se, šel jsem do skříně pro kartáček a pastu a odebral jsem se (stále nahej) si vyčistit zuby. Zdálo se mi, že si Martin ani nevšiml, že jsem tam šel úplně nahatej, bez ručníku nebo tak.

Při čištění zubů jsem si trochu prohnal péro. Jen tak, aby dobře vypadalo, ale aby úplně nestálo. Už jsem to měl nacvičený… A s tímhle napůl ztopořeným pérem jsem se vrátil zpátky na pokoj. Martin zrovna seděl na posteli a bylo vidět, že si mýho péra všimnul. „Tak můžu?“ zeptal se.

„Jasný,“ řekl jsem a Martin šel do sprchy. V trenkách a v tričku. Rozvalil jsem se znovu nahej na posteli a připravil jsem si peřinu tak, abych si jejím cípem mohl rychle schovat péro. A takhle jsem čekal, dokud se můj spolubydlící nevrátí.

Když se vrátil, vytřeštil oči na moje nahé tělo, nebo spíš přímo na moje péro, načež jsem si ho přikryl cípem peřiny a řekl jsem jen: „Sorry.“

„Co že ses ještě nevoblík?“ zeptal se. „A co že ty chodíš do sprchy voblečenej? Se nedivím, že máš voblečení zpola mokrý,“ opáčil jsem. – „No to uschne. Přece nebudu chodit do sprchy nahatej.“ – „No to by mi za to sušení nestálo,“ řekl jsem mu, když v tu chvíli zaklepal a otevřel Jakub.

„Pojď dál,“ řekl Martin, oblečenej v trenkách a tričku, přičemž všechno měl zpola mokrý.

„Ty jo, Martine, co že seš celej mokrej?“ zeptal se Jakub – „Když si nosí oblečení do tý malý sprchy, tak se nedivím,“ řekl jsem na to.

„No to je vůl,“ řekl Jakub. Ono ho to za pár dnů přejde. Pochopí, že do sprchy se musí chodit v ručníku, jinak si všechno zmáčíš.“

Martin na to řekl: „Něco na tom bude. Ale já bez trička nechodim nikam.“ – „A to jako proč?“ ptám se. – „Nevim, prostě nechodim.“ Aha, asi se stydíš za špeky, pomyslel jsem si, ale neřekl jsem nic. „Jdu se převlíct do suchýho,“ řekl Martin, vzal si ze skříně suchý trenky a tričko a odešel do koupelny.

„No to mi poser, on se jde převlíkat do koupelny… Chápeš to?“ říkám Jakubovi. – „Ale tak je stydlivej, no a co. Já se taky zrovna nemusím vystavovat.“ – „Hele, nedáme si pivko? Dole jsem viděl bufet, mělo by tam bejt ještě otevřeno,“ navrhnul jsem, protože mi bylo jasný, že dneska už asi žádný honění nebude. „Super nápad, tak tam zajdem.“ – „Tak jo,“ řekl jsem a vstal jsem z postele, ale v tu chvíli mi došlo, že jsem nahej. Jakub to hned zbystřil a povídá: „Jo ty seš zase svlečenej…“ – „No… Teda ne zase, ale furt ještě,“ řekl jsem na to. „Jo tak. Tak se nevoblíkej, já tam skočim. Mám vzít pro každýho dvě?“ – „Ou kej, vem jich šest, pak ti to dáme.“

Jakub teda šel pro pivka, já jsem šel pro peníze a položil jsem na stůl akorát na ty moje dvě pivka. V tu chvíli se vrátil převlečenej a suchej Martin. „Ty se nevoblíkneš? A kde je Jakub?“ zeptal se.

První otázka ve mně nastartovala rebelii. „Co bych se voblíkal? Jestli nechceš, tak na mě nekoukej, stejně přes sebe hodim peřinu.“ A pak jsem odpověděl na druhou otázku: „Jakub šel pro pivko. Stačí ti dvě?“ – „Já pivo nepiju.“ – „Ty vole, proč?“ – „Mně alkohol nechutná, nepiju.“ – „No hlavně že jsi suchej,“ řekl jsem, ale vypadalo to, že Martin dvojsmyslnost mé poznámky nepojal. Tak jsem pojal cíp peřiny přes svoje péro, aby se ten suchar nemusel cejtit nějak pohoršeně.

Přišel Jakub a jeho šest piv. „Dobrá zpráva, Jakube, máme každej tři piva. Martin pivo nepije,“ oznámil jsem mu a došlo mi, že na stole je tím pádem málo peněz, tak jsem zase šel do skříně, abych na stůl přihodil za to třetí pivo, který bylo míněný pro Martina.

Jakub to sledoval, poděkoval za peníze a řekl: „Ty vole, Olivere, tebe už asi oblečenýho nepotkám, co?“ Přišlo mi to jako dobrá výzva, a tak jsem řekl: „No, venku asi jooo…“

Otevřeli jsme si pivo, fajnově jsme si pokecali, teda spíš my dva s Jakubem, protože Martin toho moc neříkal, po druhém pivu jsem musel jít chcát, a to už jsem se nežinýroval jít nahej, pak už jsem se ani nesnažil si zakrývat na pokoji péro, a kecali jsme a kecali. Jakub pak šel ještě pro další čtyři pivka, Martin usnul, což bylo asi dobře, protože to je opravdu suchar. Po těch pěti pivech už šel Jakub spát, což jsem byl rád, protože se mi ještě furt chtělo honit a Martin vypadal, že slastně spí. Tak jsem si lehl na postel a krásně jsem si ho vyhonil. Martin spal a Jakubovi vedle hrála muzika…

David a Jarda

Druhej den po škole, když jsem přišel, hned ve dveřích mě přivítal Jakub. „Čau, hele pojď hned k nám, představím tě mejm spolubydlícím.“ Zul jsem se a šel jsem teda k nim. „Tak tohle je Oliver odvedle, tohle je David a tohle Jarda. S Oliverem je fajn pokec, jen má takovou srandovní úchylku, a David s Jardou jsou mý dobrý kámoši,“ představil nás.

Prohlídl jsem si ty dva týpky. David byl vyšší sportovní kluk, měl na sobě jen trenky a měl super kozy. Zdálo se mi, že si je holí, ale hned jsem to nepoznal. Jarda byl takový menší, řekl bych skoro prcek, ale pohlednej byl, měl přiléhavý tričko, který prozrazovalo namakaný kozy a pěkný bicáky. Jeho volný tepláky ale neprozrazovaly nic.

Podali jsme si ruce a David se zeptal: „A co máš za srandovní úchylku?“ – „No… To časem poznáš,“ vykrucoval jsem se. Ale jeho zvědavost mě dost nahodila. „Tak mě těšilo, chlapi, jdu nejdřív k sobě, dám sprchu a pak můžem pokecat,“ řekl jsem a šel k sobě.

Martin tam ještě nebyl, tak jsem se v klidu svlíknul a jen tak s ručníkem v ruce jsem si vyšel do sprchy. Vedle v pokoji byl hlasitý hovor, tak jsem se v klidu vysprchoval. Osušil jsem se a ještě chvíli jsem si v zrcadle nad umyvadlem prohlížel svoje celkem už namakaný kozy a lehce si mnul péro.

Najednou se otevřely dveře a v nich stál David, jako před tím, jen v trenkách. Abyste rozuměli, to umyvadlo je hned za dveřma, takže musel vidět, co u toho umyvadla dělám. David řekl: „Jé, sorry, chtěl jsem se jenom vychcat.“ – „Klidně jdi, to je v poho,“ řekl jsem, ale David řekl: „Ne, já počkám,“ a zase zavřel dveře.

Vychcat se teda klidně mohl, hajzlík je vevnitř oddělenej dveřma, tak by mu nic nebránilo. Ale nechtěl jsem ho nechat čekat, tak jsem si ještě vyčistil zuby a šel jsem na pokoj.

Slyšel jsem, jak David hned šel do koupelny, zamknul se, vychcal se a šel zpátky na pokoj. Za chvíli zaklepal a vešel Jakub. „Tak co, ty vole, přijď, piva je dost,“ řekl a pak šeptem dodal: „Ale trochu se přivoblíkneš, že jo?“ Podíval jsem se na svý nahý tělo a odpověděl jsem: „Jasně, hned jsem tam.“ Hodil jsem na sebe svoje oblíbený, hodně vykrojený slipy, ve kterejch se mi krásně rýsoval čurák i koule, přes tělo jsem si oblík takovou krátkou bavlněnou košili s krátkýma rukávama, kterou jsem si nezapnul, a šel jsem mezi kluky.

Kluci byli nejdřív zvědaví, jaká že je ta moje srandovní úchylka, ale já jim nic neřekl a Jakub se mnou držel basu. Tak jsme tam tak chlastali ty pivka, mezitím přišel Martin, ale nechtěl se k nám připojit. Když už jsme se nakecali a nachlastali dost, šel jsem na svůj pokoj. Martin už zase spal, tak jsem se v pohodě svlíknul do naha, ale ještě na mě přišlo chcaní. Šel jsem se teda vychcat, načež jsem si v umývadle umýval péro, jak to vždycky dělám, když tu se otevřely dveře a tam stál Jarda.

„Ty vole, sorry,“ zamumlal trochu přiopile. „Si tu honíš péro, nebo co? Musím se vychcat…“ – „Už jdu, klidně se jdi vychcat,“ odpověděl jsem mu a šel jsem na pokoj.

Schválně jsem poslouchal za dveřma, co bude dál. Jarda se vychcal, umyl, vrátil se na pokoj a ani za sebou pořádně nezavřel dveře. „Ty vole, ten Oliver, von si tam honil čuráka!“ řekl ostatním. Pak se spustil nějaký rozhovor, kterýmu jsem nerozuměl, jak mluvili jeden přes druhýho.

Byl jsem spokojenej, že si toho všimnul, Martin už spal jako dudek, tak jsem se rozvalil na postel a krásně jsem si vyhonil čuráka. A život na koleji mi přestal bejt tak nezkousnutelnej.

Zamykat se nehodlám

Martin byl tak suchej, že jsem si před ním přestal brát servítky. Prostě jsem na pokoji byl pořád nahatej a bylo mi jedno, co si o tom Martin myslí. Vstával dřív než já a chodil spát taky dřív než já, takže jsem si po večerech v klidu mohl honit péro a nijak ho tím nerušit.

Zajímavější to bylo s klukama od vedle. Pořád jsem měl tendenci je nějak provokovat. Do sprchy jsem chodil pořád nahatej a čekal jsem, co z toho bude.

Za pár dnů jsem zrovna byl v koupelně a holil si koule. Vrazil tam Jarda, zase pravil: „Ty jo, sorry,“ a já jsem mu opáčil: „Klidně pojď dál, jestli chceš sprchu, nebudu překážet.“ – „Ty vole, proč se nezamykáš?“ zeptal se. – „Proč bych měl?“ – „No já se v koupelně zamykám…“ – „Já ne, nevidím důvod,“ odpověděl jsem sebejistě.

Jarda zavřel dveře a z pokoje od vedle bylo slyšet nějaký dohadování, ale nerozuměl jsem tomu. Pak ale bez zaklepání otevřel dveře David a zeptal se mě: „Prej si tu honíš péro. Aha, holíš,“ usoudil nad tím, co jsem tam dělal.

„Hele, mně to je jedno, ale Jarda se dost vzteká, že se v koupelně nezamykáš…,“ řekl, a tak jsem mu odpověděl: „V koupelně se prostě nezamykám. Nemám důvod. Ať je rád, že se vůbec zavírám…“ – „No ne, já ti fandim, ale jen abys věděl, že Jardu to trochu sere…“

Tak nějak mi to dalo další výzvu… Ať jsou rádi, že se vůbec zavírám. Co kdybych se ani nezavíral?

Zavírat se nehodlám

V úterý se obvykle vraceli ze školy společně v půl pátý, tak jsem krátce před půl pátou vlezl do koupelny, ani jsem se nezavřel a začal si holit koule. Vlastně jsem si je jen namydlil a čekal jsem, až někdo otevře dveře.

Kupodivu přišli každej zvlášť. Nejdřív Jakub. Přišel, viděl otevřený dveře do koupelny, kde jsem si evidentně holil koule. „Čau. Koukám, žes apgrejdoval. Už se ani nezavíráš…“ – „Co bych se zavíral, stejně už mě všichni znáte,“ odpověděl jsem. Jakub odešel do pokoje a hned za ním vešel Jarda. „Ty vole, ty už se ani nezavíráš?“ povídá. Opakoval jsem to samé, co Jakubovi: „Co bych se zavíral, stejně už mě všichni znáte.“

Jarda zaplul do pokoje a přišel David s taškou lahváčů. Kouknul do koupelny a pravil: „Hustý. Ty už se ani nezavíráš!“ Chvilku na mě koukal a pak řekl: „Hele, piva je dost, máš u mě jedno jen tak za to, jak se nestydíš.“

„OK, díky za nabídku. Dodělám se, něco na sebe hodím a přijdu,“ – „Hele, mně by to nevadilo, ale radši na sebe něco hoď,“ dodal ještě David a spiklenecky na mě mrknul.

Poslechl jsem ho. Hodil jsem na sebe ty těsný slipy a nezapnutou košili a šel jsem k nim na pivko. Kluci byli standardně oblečení, včetně Davida, kterej měl na sobě jen přiléhavý slipy, nic víc. Vystavoval svoje krásný kozy, takže jsem byl ochotnej s nima trávit jakoukoli dobu.

Přišla řeč na to, že chodím do koupelny nahej a že se tam ani nezavírám. Prohlásil jsem, že na tom nehodlám nic měnit. Jarda chvíli protestoval, ale kupodivu Jakub i David se za mě postavili (slovně tedy), a Jarda se tak nějak vzdal oponentury k takový diskusi.

Pak začali mluvit o holkách, k čemuž jsem teda neměl co říct, ale stačilo jen se usmívat, bavit se a mít drobné komentáře. Hlavně vyprávěl David svoje sexuální zážitky s holkama. Je to dost proutník, ale frajer, a já jsem mohl oči nechat na jeho kozách a bicákách. Normálně se mi z něho postavil. Tak jsem raději šel na záchod a pokusil jsem se vychcat. Za chvíli se mi to podařilo a péro se mi aspoň trochu svěsilo.

Když jsem se vrátil, David řekl: „Hele, Olivere, dohadujeme se tady s klukama, jestli ti stál, když jsi odcházel na hajzl.“ Odpověděl jsem po pravdě: „Jo, stál.“ A dodal jsem lživě: „To bylo z těch tvejch řečí vo šukání. „A to sis ho tam stihnul vyhonit?“ zeptal se Jakub zvědavě. „Ne, vychcal jsem se a je to dobrý.“ David se podíval na moje slipy a zasmál se: „No, úplně dobrý asi ne, co?“ – „No tak skoro dobrý.“ Jarda si povzdychnul: „Ty vole, ty jsi hrozný hovado. Ale asi si na tebe budu muset zvyknout, co?“ To měl teda pravdu!

Kanec David

Brzy jsem měl zajímavou možnost se přesvědčit na vlastní uši, jakej je David kanec. Jednou jsem přišel a slyšel jsem vedle hihňání nějaký holky. Martin už byl na pokoji, tak jsem se ho zeptal: „Kdo tam má tu holku?“ – „David. Poslal kluky do hospody a ona pak přišla.“ – „No ty vole, tak tam asi bude jebačka.“ – „Proč myslíš?“ – „David by si nepozval holku na to, aby si spolu jenom povídali. Jen počkej.“

Svlíknul jsem se a šel se vysprchovat. Když jsem pak zastavil vodu, byl z vedlejšího pokoje slyšet pořádnej rachot. Holka řvala jako pominutá, David dlouze sténal a ozývalo se rychlé pravidelné bouchání jeho postele o zeď, která sousedila s tou naší. Došel jsem na pokoj a tam seděl na posteli vyděšenej Martin. „Co jí to tam dělá?“ zeptal se pitomě. „Co by jí dělal, šuká ji.“ – „Ale mně se zdá, že ji to musí bolet…“ – „Tohle neni křik od bolesti, ale od rozkoše.“ – „Určitě?“ – „No jasně. To bys měl slyšet mě, jak křičim slastí, když tu nejsi a honím si péro.“ – „Ty si to děláš i přes den?“ – „No někdy jo. Proč se ptáš?“ – „A to ti to nestačí skoro každou noc?“ – „Ty o tom víš?“ – „Skoro vždycky mě vzbudí vrzání tvojí postele.“ – „Aha, tak sorry teda.“

Otevřel jsem dveře našeho pokoje, abysme to šukání líp slyšeli, a sedl si na židli skoro k těm dveřím. S obrovskejma výkřikama a bušením do zdi se pak ti dva vedle udělali, asi oba najednou. Chtěl jsem tu holku vidět, tak jsem zůstal u těch otevřenejch dveří. Z těch ale vyšel David, a pozor! Úplně nahej! Péro měl ještě naběhlý a měl fakt krásnej rozkrok. Vyholenej všude do hladka a měl ho možná většího než já.

V ruce držel šprcku, kterou hodil do koše, pak si všimnul, že tam sedím a koukám na něj. Udělal jsem na něj vztyčenej palec a on udělal stejný gesto směrem na pokoj, abych pochopil, že ta holka je super. Zašel do koupelny, krátce se opláchnul a po cestě zpátky ještě strčil hlavu k nám a zašeptal: „Chlapi, to je dobrá děvka! A ty kozy!“ Zamával nám čurákem a zaplul zas dovnitř.

Pak se nějakou chvíli zase ozývalo hihňání a netrvalo to ani půl hodiny, když začali šukat znovu. Martin to nevydržel a šel se projít. Když bylo jasný, že už došukali, šel jsem schválně do koupelny a dělal jsem, že jsem se právě holil.

V otevřených dveřích se najednou objevila ta holka, v červenejch krajkovanejch tangách a červený krajkovaný podprdě, která pokrývala docela objemný kulatý kozy. „Jé, promiň,“ řekla mi, „chtěla jsem se jenom vyčůrat.“ – „Tak jdi, to je v pohodě, už jsem hotovej.“ Zasmála se: „Hi hi, to já už dvakrát…“ – „Já vim,“ řekl jsem. – „Asi to bylo slyšet, co? Tak promiň.“ – „V klidu, rád jsem si to poslech,“ řekl jsem jí, uvolnil místo a šel do předsíňky. Vyndal jsem z lednice pivo a čekal, až holka vyjde, než jsem ho otevřel.

Holka vylezla, chvíli si mě prohlížela a pak řekla: „To je hustý, vy tady všichni normálně chodíte nahatý? I před holkama?“ David se postavil do dveří a frajersky prohlásil: „No jasně. My se přece nemáme za co stydět.“ Holka se chvíli střídavě dívala na moje a na jeho péro a pak řekla: „No to vidim. Kdo z vás ho má většího?“ – „To nevíme,“ řekl David, „my jsme si je nepoměřovali.“ – „A co kdybych vám je poměřila?“ David chtěl asi zapůsobit jako největší frajer, protože hned odpověděl: „Tak jo.“

Už jen při představě, že uvidím Davida se stojícím pérem a budeme si je poměřovat, jsem začal bejt vzrušenej. A vůbec mi nevadilo, že nám je bude poměřovat holka.

„Tak můžu?“ zeptala se a mírně napřáhla ruce na obě strany, na Davida ve dveřích a na mě opřenýho o ledničku naproti němu. „Jasně,“ řekl David a já téměř současně: „Jdi do toho.“ Když jsem viděl, jak Davidovi stoupá, začal mi pořádně tvrdnout. Má ho opravdu krásnýho.

Oběma nám teda stál a holka nás přitáhla jednoho ke druhýmu se slovy: „Musíte se postavit proti sobě a dotknout se žaludem toho druhýho, aby to bylo poznat.

A tak jsem stál proti Davidovi a jeden druhýho jsme se dotýkali žaludem, z čehož jsem málem vytekl, ale uřídil jsem to.

Jenže v hospodě asi už zavřeli a otevřely se dveře. Jarda a Jakub. Jarda hlesnul: „Ty vole, co to je?“ – „Monika nám poměřuje čuráky,“ řekl David sebevědomě. Jakuba to pobavilo a zeptal se: „Jo? A kdo ho teda má většího?“ Monika to lehce rozebrala: „No, řekla bych, že je to tak jedna ku jedný. David ho má maličko delšího, ale tady ten,“ ukázala na mě, teda spíš na moje trčící péro, „ten ho má zase maličko tlustšího. A hele, vy prej tady všichni chodíte pořád nahatý, jo? To je hustý…“

David se rychle ujal slova: „Moniko, tady ten, to je Oliver. Ten tu začal chodit nahatej a naučil nás, že se před sebou nestydíme, a všichni tady chodíme furt nahatý. Že jo, kluci?“ A významně, až výhrůžně dělal na kluky grimasy, aby souhlasili.

Jarda zakroutil očima a prohlásil: „Jo, my se před sebou nestydíme.“ – „Vy jste hustý, kluci. Tak já se jdu už pomalu oblíknout a vy se můžete pomalu svlíknout,“ řekla Monika, zaplula do pokoje, David a kluci taky, a já vzal toho lahváče a šel za nima, protože jsem byl zvědavej, co bude. Abych to nějak odůvodnil, tak jsem řekl: „Můžu si u vás dát to pivko, kluci?“ Ale díval jsem se u toho významně na Davida, kterej nečekal a hned odpověděl: „Jasný, sedni si tady.“

A oba jsme upřeně sledovali kluky, co teď udělají. Monika si pomaloučku navlíkala punčochy a bylo vidět, že nenápadně po očku taky pozoruje, co kluci udělají.

Jakub se evidentně dost styděl, ale protože je vynalézavej, tak se pokusil se tomu nějak vyhnout: „No, abys nebyla zklamaná. My ho tady s Jardou nemáme zdaleka tak velkýho, jako David s Oliverem.“

Pohled na Jardu byl v tu chvíli srandovní. Vytřeštil na Jakuba oči, zakroutil hlavou, asi uraženě, chvíli přemejšlel a světe div se, začal se svlíkat. Sice dost pomalu a neochotně, a když už byl jenom v trenkách, tak chvilku zaváhal, ale pak svlíknul i ty trenky. A my jsme poznali, proč to udělal. Jeho krásný vyholený péro mu viselo skoro do půlky stehen a jeho dlouhý povislý koule se mu bimbaly minimálně do třetiny dýlky péra.

„Jo, my se před sebou nemáme za co stydět. Jdu si lehnout,“ řekl a rychle si lehnul a hodil přes sebe peřinu.

Přemejšlivej Jakub svůj nechtěnej omyl hned vysvětlil: „Chtěl jsem ho vyhecovat. Stydí se před cizíma lidma. Ale má ho z nás nejdelšího, to je pravda. Jenom je z nás nejmenší. Jdu do sprchy,“ řekl, velmi šikovně se svlíknul do naha tak, aby mu nebyl vidět předek, a rychle se odebral do koupelny. Tam se sice nezavřel, ale zůstal ve sprše se zataženým závěsem, dokud Monika neodešla…

Monika se mezitím oblíkla, řekla Davidovi: „Díky, bylo to super. Seš kanec,“ a dlouze ho políbila. Pak se otočila ke mně, zlehka mě políbila a řekla: „A ty musíš bejt taky dobrej kanec… Tak ahoj, kanci!“

Když za sebou zavřela dveře, Jarda prohlásil: „Vy jste takoví čuráci, jaký svět neviděl!“ A David mu odvětil: „Hm, ale na druhou stranu ty máš čuráka, jakýho svět neviděl…“

Jakub se vrátil ze sprchy obalenej ručníkem, tak jsem jim všem popřál dobrou nahou noc a šel si vyhonit péro do pokoje. Zrovna v nejlepším se vrátil Martin, a když mě viděl, jak stříkám, řekl: „Ježišmarja…“ – „Buď rád, žes tu nebyl. To bys toho viděl mnohem víc…“

Kanec Jarda

David od tý doby chodil do koupelny taky nahatej a taky se tam ani nezavíral. Dokonce si tam i někdy honil péro a bylo mu úplně jedno, jestli někdo přišel. Klidně honil dál. Totiž, většinou jsem přišel já, abych se pokochal, jinak ostatní kluci to řešili trochu víc, každý po svým.

Martin, to je jasný, ten když viděl světlo v koupelně, tak se zase vrátil na pokoj.

Jakub, když potřeboval chcát, tak prostě vešel, i když tam zrovna byl David nebo já, a věděl, že to není problém, i když vždycky tam šel v trenkách a v tílku.

Jarda začal chodit bez trička a místo tepláků začal nosit přiléhavý boxerky, ve kterých se mu krásně rýsoval ocas i koule. Obvykle si koule umístil na jednu stranu a péro na druhou. A když potkal mě nebo Davida nahýho, tak schválně nahlas utrousil: „A pak že já jsem prcek,“ a prohrábnul si rozkrok.

A jednou jsem přišel trochu později na kolej, otevřel jsem dveře a potkal se s nahým Jardou. „Čau, ty vole, nahej, jo?“ prohodil jsem. „No co, mám návštěvu.“

Martin je sice suchar, ale když je doma, všechno ví, asi má dost citlivý uši. Takže jsem se dověděl, že Jarda poslal kluky do hospody, protože si pozval holku, a ta tam teď už je. „Takže bude zase jebačka?“ zeptal jsem se provokativně a Martin se raději zase šel projít.

Tak jsem si zase otevřel dveře a čekal jsem, co bude. Slyšel jsem tichý hihňání a tlumenej hovor. Pak se ovšem ozvalo vrzání postele a tlumený sténání. Po nějaký čtvrt hodině to ustalo. Do předsíně vrazil nahej, ano, stále nahej Jarda, v ruce měl šprcku s dost velkou dávkou semene, kterou hodil do koše, a pak si všimnul, že ho vidím. „Ty vole, co čumíš?“ zašeptal. „Fandim ti,“ odpověděl jsem mu. „Ty jsi dobytek,“ řekl Jarda a šel do koupelny.

Bylo slyšet, že se sprchuje. Najednou se ve dveřích objevila ta holka. Co vám budu povídat, byla to Monika. Nakoukla do mýho pokoje, rychle ze sebe vypravila: „Vy jste tady všichni asi kanci, co? Jaroušek je super, jenom je škoda, že jsem musela bejt potichu, von na tom trval… Promiň, musím zpátky, než se vrátí. Zakázal mi se s tebou vidět, ale mně to stálo za to…“ A zmizela zpátky do pokoje a zavřela dveře.

Chvíli jsem přemejšlel, co udělám, a pak jsem se vydal do koupelny. Jarda si tam zrovna nad umývadlem mydlil péro. „Se jenom vychčiju, jo?“ – „Si dělej, co chceš.“ Viděl jsem, jak mu péro furt pořádně stojí a jak je krásně dlouhý. „Hele, seš sice z nás nejmenší, ale máš ho krásně dlouhýho. Koukej tu holku ještě jednou pořádně vojet a nestyďte se, že bude trochu kraválu. Mně to nevadí,“ řekl jsem mu šeptem. A on se na mě podíval, poprvé celkem přátelsky, a řekl: „Tak jo. Fakt ti to neva?“ – „Ne, pořádně to na ní rozbal.“

Odešel jsem na pokoj, zavřel dveře a počkal, až Jarda dojde do pokoje. Když zavřel, otevřel jsem naše dveře a poslouchal.

Asi tak deset minut se ozývalo jen špitání a hihňání, ale pak to začalo. Slyšel jsem hlasitý narážení pelesti o zeď, Moničiny výkřiky slasti a Jardovo slastný sténání. Šukali takhle dobře dvacet minut a pak se oba asi udělali. Zavřel jsem dveře, abych jim zachoval trochu tý diskrétnosti.

Po pár minutách se potichu otevřely dveře, nakouknul do nich nahej Jarda a řekl: „Díky, seš fakt kámoš. Bylo to takhle super.“ A zase potichu zavřel a šel se opláchnout. Za okamžik se znovu potichu otevřely dveře, v nich stála úplně nahá Monika, zašeptala: „Díky, seš fakt kámoš. Podruhý to bylo ještě lepší než poprvý. Vy jste tu fakt všichni kanci, co?“ – „Nemáš zač,“ zašeptal jsem. „Příště dám tobě, jo?“ řekla a zase rychle zmizela, aniž bych jí stačil cokoli vysvětlit, což jsem byl rád.

Blížil se čas, kdy by se kluci měli vrátit z hospody, takže Jarda Moniku vypoklonkoval. Pak zaklepal na moje dveře. „No?“ Jarda otevřel, pořád úplně nahej, péro měl ještě mírně naběhnutý. „Můžu?“ – „Jasně, pojď dál, posaď se.“ – „Ty vole, to je děsná děvka! A ty kozy!“ A chvíli mi ještě vyprávěl, jak ten sex s ní byl super. A pak řekl, dost sebejistě: „A víš, co mi řekla? Že mám z vás největší péro a že nikoho jinýho z vás by nechtěla. A bylo jí úplně jedno, že jsem menší než ona! A prej že jsem úžasnej kaneček!“

No, neříkal jsem mu, že mi slíbila, že příště dá mně. Vždyť bych ani holku šukat neuměl. „No vidíš. Máš nejlepšího čuráka z nás, tak co se stydíš?“ – „Ty vole, máš pravdu. Furt jsem se styděl, že jsem z vás nejmenší, ale zato mám největší péro.“ – „No, to máš. Tak ho občas ukaž a my se proti tobě budem cejtit takhle malí!“

V tu chvíli se vrátili kluci z hospody. „Hele, ty vole, Jarda je úplně nahatej!“ zvolal David. „No to se mi snad zdá, čim to, Jardo?“ zeptal se Jakub.

Jarda se postavil čelem k nim a řekl: „Kdo ho má nejdelšího, aha?“ David se mu zadíval do rozkroku a řekl: „No, asi ty. Ale ještě jsme neviděli, jakýho ho má Martin, ani vlastně tady Jakub…“

Jakub, zřejmě dost přiopilej, odvětil: „Mám ho asi nejmenšího, no a?“ Odešel na svůj pokoj, a než jsme se stihli rozpovídat o tom, co se tu ten večer dělo, šel úplně nahej do sprchy. Něco jsme zahlídli, ale asi jsme to všichni chtěli vidět na vlastní oči, tak jsme se vydali jeden po druhým se na něj podívat, protože se v tý sprše nezavřel.

A všichni jsme pochopili, proč se stydí za svou nahotu. Tak jako v podpaží měl v rozkroku normální houští, prostě to měl celý zarostlý, a to snad ještě víc, než je průměr. To jsem ale nedokázal vyhodnotit, protože jsem neupravený ochlupení viděl snad jenom na hodně retro fotkách.

Byli jsme u mě na pokoji, a když se Jakub vracel s tím svým houštím, David se ho otázal: „Hele, Jakube, tys asi ještě neměl holku, co?“ – „Jak to můžeš vědět?“ zeptal se Jakub. „Tohle by ti žádná holka nedovolila,“ odpověděl David a ukázal na jeho přirození.

„Kluci, já jsem uplně hotovej. Jdu spát,“ zablábolil Jakub a zapadl do pokoje. Jarda se zatím pochlubil Davidovi, jak jebal dvakrát suprovou děvku a jak jsem mu dovolil, aby u toho dělali kravál. Nepochlubil se tím, že ta děvka byla Monika, tak jsem k tomu taky mlčel. David pak šel na pokoj, ale hned se vrátil a celej vysmátej nám řekl: „Kluci, Kuba usnul nahej!“ No to jsme se museli jít podívat. Fakt, ležel rozcapenej na zádech, celej nahej…

Tak měl svoji premiéru.

---

Toto je jedenáctý díl z třináctidílné série Jak jsem se přestával stydět. Pokud bude ohlas, rád postupně uveřejním některé další díly. Na požádání je můžu poslat… 

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (35 hlasů)

Komentáře  

0 #24 Odp.: Jak jsem se přestal stydět na kolejiPeter San Wyrghef 2018-04-30 23:23
Sakra dobre :D prosim o zaslani vsech dilu na bujarysynok@email.cz
Citovat
0 #23 Odp.: Jak jsem se přestal stydět na kolejiMil 2016-12-22 13:25
Taky bych rád poprosil o zaslání předchozích dílů. Na email domajezdravo@seznam.cz Díky
Citovat
0 #22 .blek 2016-11-30 20:09
prosím o předchozí díly na blek14@volny.cz, děkuji
Citovat
0 #21 Chci vícLukáš 2016-06-19 14:25
Rád bych požádal i o předchozí díly z této série. Mail bbluky@seznam.cz
Citovat
0 #20 Sice pozdě, ale zkusím to...blob 2016-05-20 06:29
Ahoj, sice pozdě, ale mohl bych poprosit za poslání série na mail bob.bobovsky@technet.ms díky :D
Citovat
-1 #19 Fíhaandy22 2016-03-15 22:02
Wow. Máš nádherný styl psaní. A to téma mě velmi zaujalo! Jsem zvědav, jak se příběh rozvine
Citovat
0 #18 superGeorge 2016-03-13 23:45
super, pošli mi prosím další díly :lol: cockshy@seznam.cz
Citovat
0 #17 Další díly?Radek 2016-03-09 14:55
Rád bych si přečetl i pokračování. Můžu poprosit o zaslání na new-bie@seznam.cz Děkuji ;-)
Citovat
0 #16 mailova schrankaRej. L 2016-03-03 15:28
m;j mail sankturis@centrum.sk pre prípad, že by si bol ochotní mi poslať aj dalšie diely jak jsem se prestal stydet na koleji. vdaka.
Citovat
0 #15 A kam?Filip Svlečený 2016-03-03 15:04
Cituji Rej. L.:
a musím žasnúť nad odvahou a narcismom hlavného hrdinu a jeho kamarátov prebehlíkov:D Bol by som rád, keby si mi poslal všetky predchádzajúce diely, chcel by som vedieť ako toi všetko začalo vdaka

Poslal bych, ale kam? A dej komentář i k další uvedené povídce ;)
Citovat
0 #14 Ahjoj, je to super.Rej. L. 2016-03-03 11:39
a musím žasnúť nad odvahou a narcismom hlavného hrdinu a jeho kamarátov prebehlíkov:D Bol by som rád, keby si mi poslal všetky predchádzajúce diely, chcel by som vedieť ako toi všetko začalo vdaka
Citovat
0 #13 Odp.: Jak jsem se přestal stydět na kolejihonic 2016-03-02 17:05
Ahoj. budu moc vdecnej kdyz mi posles vsechny. dekuju
honic998@gmail.com
Citovat
+1 #12 skvělédenis 2016-02-29 18:57
Mám velký zájem o zaslání všech povídek na email rigo.d@email.cz
Citovat
+1 #11 ExcelentnéTomi 2016-02-29 16:33
Tiež by som mal zaujem o všetky diely. Môj mail je tomi.d@atlas.sk
Citovat
+1 #10 superBoris 2016-02-29 13:04
Super poviedka, zaujimaju ma všetky diely. Prosim o zaslanie na mail boris_l@orangemail.sk
Citovat
+1 #9 Odp.: Jak jsem se přestal stydět na kolejigum 2016-02-29 12:52
Cituji Filip Svlečený:
Cituji Gum:
Prosím pokračování.....nebo pošli další díly na mail.

Ahoj, no to bys mi musel nějaký mail dát... Brzy už bude další díl.

d.a.v.e@seznam.cz

Předem díky ;)
Citovat
+2 #8 Odp.: Jak jsem se přestal stydět na kolejiFilip Svlečený 2016-02-29 10:22
Cituji Gum:
Prosím pokračování.....nebo pošli další díly na mail.

Ahoj, no to bys mi musel nějaký mail dát... Brzy už bude další díl.
Citovat
+1 #7 Super povídkaGum 2016-02-29 08:12
Prosím pokračování.....nebo pošli další díly na mail.
Citovat
+1 #6 BezvadnýKaja23 2016-02-28 21:04
Pokud můžeš pošli prosím pokračování :oops: kondor.m@seznam.cz
Citovat
+2 #5 koleje:-)tom 2016-02-28 20:36
jestli stačí jen poprosit, tak prosím pošli:-)
Citovat