• Filip Svlečený
Stylklasika
Datum publikace16. 3. 2016
Počet zobrazení3243×
Hodnocení3.70
Počet komentářů8

Odjezd

„Takže, pánové,“ promluvil jsem ke všem účastníkům, když jsme si dávali cigárko při vyzvedávání posledního, „vítám vás všechny na našem superteplém zájezdu. Všichni jste se spolu už někdy viděli na nějaké naší hromadné akci, i když asi ne zrovna v tomhle složení. Jak jsem vám všem psal, máme zajištěno ubytování v příjemné klidné lokalitě, na celkem diskrétním místě, kde si v podstatě můžeme dělat, co chceme, a majitel bungalovu je srozuměn s tím, že jsme nudistická parta samých chlapů. Zatím budu řídit já, ale rád bych, abyste mě občas někdo vystřídal. Po cestě budu mít ještě pár návrhů a informací. Teď hlavně, ať se do toho vozu všichni vejdeme. Oceňuju, že každý z vás má jen malý batůžek, takže jste se snad řídili pravidlem, že jediné oblečení, které si s sebou vezmeme, bude to, co teď máte na sobě.“

„Tak já nemám ani ponožky, jak vidíte,“ řekl David, „a pod bermudama nemám ani spoďáry.“ – „Tak to máš pochvalu,“ odpověděl jsem mu, načež jsem musel stejnou pochvalu udělit i ostatním účastníkům. „Tak nastupovat!“ zavelel jsem a všichni se nasoukali do vypůjčeného VW Transporter o osmi sedadlech. A mohli jsme vyrazit.

„Už tam budem?“ zeptal se asi po pěti minutách Myšák. Zlobič jeden. „Jo, za chvilku. Do osmi do večera jsme tam,“ řekl jsem klidně. „Aha, já myslel, že pojedem dál. A už nám prozradíš, kam přesně jedeme, kromě toho, že to je Jadran?“ – „Stejně vám to nic neřekne. Rogoznica.“ – „A u čeho to je?“ – „U moře.“ – „Ty vole…“

„A vyvětráme si po cestě ptáky?“ zeptal se nejmladší Janek. „Jasný. Budem zastavovat na chcaní kdykoli. A chčijeme zásadně venku, žádný hajzlíky na benzínkách.“ – „Tak to je super.“

A chlapi pak začali kecat nesmysly o práci. Už mi to lezlo na nervy, kvůli kecům o práci přece na téhle výpravě nejsme. Zastavil jsem na prvním odpočívadle v Rakousku a vyhlásil jsem chcací pauzu. Postavili jsme se pěkně vedle sebe, vytáhli jsme čůrací orgány a vychcali jsme se. Než jsem je zahnal do vozu, rozhodl jsem se, že jim u cigára navrhnu jistá pravidla.

„Hele, holomci, nechci vás nějak buzerovat, ale chtěl bych se dohodnout na tom, že se nebudem bavit o práci, jsme přece na dovolený.“ – „Ale jo, klidně nás buzeruj, ty jsi vedoucí zájezdu a my tě budem poslouchat,“ řekl nejstarší Péťa. Všichni souhlasně mumlali a druhý nejstarší, Myšák, se optal: „Ty máš stejně nějakej plán, jak nás zorganizovat, viď, vedoucí?“ – „Mám,“ odpověděl jsem, „ale nechci ho nikomu nutit.“ Chlupáč Jarouš na to řekl: „Navrhuju, aby tady vedoucí zájezdu Filip řídil celej zájezd. Všichni jeho super nápady rádi poslechneme, ne?“

K jeho návrhu se všichni připojili, takže jsem mohl být v klidu, že průběh téhle týdenní dovolené bude v mojí režii. Nechtěl jsem jim nic nutit, ale teď už to vypadalo, že vše proběhne podle mého plánu.

Za volant sedl štíhlý Patrik, a tak jsem se hned rozpovídal, abych zabránil nějakým nesmyslným pracovním řečem.

„Takže, pánové. Na každý den pobytu mám nějaký nápad. Spíš takové téma dne. Jak se zdá, tak po něčem takovém toužíte a budete moje nápady respektovat.“ – „Jasně, vedoucí, ty jsi vedoucí!“ řekl někdo. „Takže souhlasíte s tím, že odteďka jsem velitel?“ Reakce ostatních byla jasná. Seděl jsem mezi Jankem a Patrikem, oba mi dali vděčnou pusu a bylo zjevné, že si všichni rádi užijí mých nápadů.

Asi jsem usnul, protože najednou jsme stáli někde asi v Alpách na nějakém odpočívadle. Když jsem to zjistil, vypotácel jsem se polorozespalý z auta a chtěl jsem se vychcat. „Veliteli, takhle se nevychčiješ, když ti stojí,“ řekl mi někdo. Měl pravdu, ale nabídky od minimálně tří účastníků, že mi ho vykouří, jsem odmítl, protože jsem si chtěl užít ten večer. Tak jsem se sice nevychcal, ale zklidnil a zavelel, že jedeme dál.

Po nějaké době jsem to chcaní nemohl vydržet, tak jsme zastavili na nejbližším parkovišti. Bylo dost rozlehlé, takže jsem rozhodl, že dojedeme až na jeho konec, kde je nejmíň lidí. Vyřítil jsem se z auta, doběhl na kraj trávníku, stáhnul kraťasy pod zadek a s holou zadnicí jsem začal chcát.

Jarouš zavolal: „Tak chlapi, všichni stejně jako vedoucí, ne?“ Všichni tedy přiběhli, postavili se vedle mě do řady, stáhli šortky pod zadek a případní kolemjedoucí mohli vidět osm nahých zadků vedle sebe. Tedy nejen mohli, někteří i viděli. Projelo nám za zády (totiž za zadky) nějaké auto a z něj na nás něco pokřikovali nějací výrostci německy, zdálo se nám, že nám fandí. Než dochcal poslední z nás, stále jsme vystrkovali ty prdele na lidi a projelo další auto. Někdo na nás něco zařval zase německy, znělo to spíš pohoršeně, a někdo vzdělaný z nás vysvětlil, že prý jsme prasata.

„No to teda jsme,“ odvětil jsem. „A mně navíc stojí,“ dodal jsem, protože jak jsem byl vychcaný jako první, trochu jsem si pomnul žalud a díky rajcovní situaci se mi rychle postavil. To se zalíbilo i ostatním a tak jsme tak ještě chvíli stáli a hráli si každý se svým ocasem, dokud nám všem nestál.

Slyšel jsem, jak za námi celkem tiše zastavilo nějaké auto. Ohlédl jsem se a viděl, jak na nás nevěřícně koukají z auta čtyři holky, mohlo jim být něco přes dvacet, těžko říct. Nařídil jsem všem natáhnout šortky a nastoupit do vozu. Šel jsem jako první, a protože to auto s těmi děvčaty pořád stálo, vzal jsem to kolem nich, takže ty holky viděly osm chlapů pochodujících za sebou v šortkách, které měly ve předu tvar stanu.

U vozu jsem ještě svlíknul tričko, protože už bylo dost vedro, a kluci to vzali jako pokyn, že to mají udělat taky, tak jsme naskákali do auta polonazí jen v šortkách. Znovu jsme vyjeli a zhodnotili jsme, že ta situace byla dost rajcovní a že si to příště musíme zopakovat. To už jsem zase seděl za volantem a v hlavě se mi rodil plán.

Schválně jsem pak všechny potrápil minimálně tříhodinovou jízdou v kuse, aby se jim močáky pořádně naplnily, a ještě je nutil k „pitnému režimu“. Když už všichni dost skučeli, zastavil jsem na nějakém odpočívadle. Bylo sice menší, než to předchozí, ale zato tam byl trochu hustější provoz.

„Tak, támhle se vychčijeme, ale nikdo nezačne dřív, než zavelím!“ rozkázal jsem. Seřadili jsme se zase na kraj trávníku vedle sebe. „Kalhoty pod zadek, teď!“ Všichni provedli. „Uchopit péro, teď!“ Všichni provedli. „Ne to svoje! Sousedovi po pravici! Poslední vpravo ruku na zadek!“ Všichni provedli. „Můžem!“ A všichni jsme začali chcát hodně do dálky, přičemž každému držel péro soused.

Během toho chcaní bylo slyšet, jak za námi zastavilo nějaké auto a třikrát zazněla závěrka fotoaparátu. „Zůstaňte!“ poručil jsem klukům, otočil se a vypravil se k tomu fotografovi. Byl to nějaký starší pán a tvářil se omluvně a vystrašeně. Požádal jsem ho anglicky, jestli mi ty fotky může poslat na e-mail. Ochotně souhlasil, zapsal si mou adresu a vděčně nastoupil do svého vozu.

Když jsem se otočil zpátky na kluky, bylo jasně poznat, že využili situace a honí si péra. Totiž ne sobě, ale tomu, komu ho drželi. Připojil jsem se zpátky do řady a jen jsem prohlásil: „Hlavně pomalu, kluci, a nestříkat!“ Když kolem nás projelo asi tak pět aut, usoudil jsem, že by to stačilo, natáhli jsme kalhoty a šli jsme zpátky k autu.

Dali jsme si ještě někteří cigárko, když tu jsem pocítil, jako by mě štípl komár do stehna, plácl jsem se tam, ale pálilo mě to do ruky. Zjistil jsem, že jsem si tím cigárem vypálil slušnou díru do svých nylonových bermud a rychle začal uplácávat žhavé okraje té díry. „Kurva, kluci, hořím!“

Janek zrovna popíjel vodu, tak mi pomohl tím, že mi ty bermudy polil. Nijak zvlášť jsem se nepopálil, ale v bermudách vězela vypálená díra. Sundal jsem si je, abych si je pořádně prohlídnul, a prohlásil jsem: „V tomhle přece nemůžu chodit!“ A šel jsem je vyhodit do popelnice, vzdálené asi tak 50 metrů. Trochu to budilo pozornost uživatelů odpočívadla, ale bylo mi to jedno. Ne, nebylo mi to jedno, vlastně mě to trochu i bralo.

Vrátil jsem se ke klukům a řekl jim: „Bohužel s sebou nemám nic jinýho. Ani šortky, ani prádlo, ani plavky. Chtěl jsem vám jít příkladem a nemít s sebou nic jinýho, než oblečení na cestu.“ – „Tak já ti půjčím moje,“ řekl ochotně můj milovaný Jíra, svlíknul si svoje šortky a podal mi je. „Dík,“ řekl jsem a rozhlídnul se po ostatních. „Ještě někdo?“

Všichni ochotně začali svlíkat ten zbytek, co měli na sobě, a podávali mi svoje šortky. „Díky za sedm nových šortek, snad mi některý budou. Ale vy teď nemáte nic. No, nedá se nic dělat. Jedem!“ Hodil jsem všechny ty šortky do svého batůžku v autě a všichni jsme, teď už úplně nazí, nastoupili do auta a vyrazili jsme.

Po cestě pak vypukly mírné orgie, v rámci možností, které poskytovalo to auto. Chlapi si vzájemně honili péra a pokoušeli se je kouřit. Neustále jsem je musel napomínat, aby se ještě neudělali.

Jíra to ale nezvládl a vycákal se. Přísahal, že to nevadí, že jako pasiv bude večer k použití a že se mu jistě zase postaví.

Musel jsem se ale soustředit na jízdu, protože jsme se blížili k cíli a já musel bedlivě sledovat navigaci.

Příjezd

Když jsme uviděli moře, všichni se zklidnili a kochali se tím pohledem. „Tak támhle ten poloostrov, to je Rogoznica. Ale my nejedem přesně tam. Myslím, že jedeme asi tak támhle,“ řekl jsem jim a ukázal na okraj zálivu, ve kterém se poloostrov nacházel. Rýsovaly se tam skupinky domečků při pobřeží a nad nimi mírný kopec.

Pak se nám poloostrov ztratil z dohledu a já musel zabočit na takovou prašnou cestu. „Jsi si jistej, že to je zrovna tudy?“ zeptal se někdo. „Podle navigace i podle map jedu dobře.“ Museli jsme jet pomalu a trvalo to dobře půl hodiny, než se nám vpravo objevila scenérie velikého zálivu, uprostřed něhož byl poloostrov, tedy spíš vlastně možná ostrov připojený k pevnině nějakým náspem. To byla Rogoznica, vypadala hustě obydlená, zatímco na okraji zálivu, po kterém jsme jeli, to zatím na civilizaci nevypadalo.

Začal jsem vysvětlovat: „Tady ten břeh zatím není moc obydlenej ani zásobovanej. To všechno uvidíte. Ale teď už jsem si jistej, že jedeme správně. Hele, támhle jsou první domky.“

Před námi vlevo se objevila různá stavení. Jeli jsme stále po prašné cestě, vlevo stály různé domky a bungalovy v jedné řadě, za nimiž začínal svah vzhůru, vpravo pak betonové plážičky a mola, mezi nimiž byly kamenité průrvy směřující do průzračného moře. Všichni si užívali tu nádheru, zatímco já jsem se soustředil, abych počítal. Za čtvrtou skupinkou domů jsem hodně zpomalil, protože jsem věděl, že se tam má objevit osamocený bungalov.

A pak jsem ho spatřil. Chvíli jsem zaváhal, jestli to je on, ale všechno nasvědčovalo tomu, že ano. Kromě toho, že bungalov jsem si představoval jako dřevěné stavení, zatímco toto bylo normálně zděné, nicméně poměrně malé a jednopodlažní a odpovídalo to fotkám z internetu. Zastavil jsem a řekl: „Kluci, tohle je asi ono, ale nejsem si úplně jistej…“

Chlapi dychtivě vyskákali ven a koukali na vybetonovanou a vydlážděnou plážičku vpravo od auta, kde byly zapíchnuté dva slunečníky a čtyři lehátka, a na útulný domeček s velikou terasou, do které nebylo ani moc vidět přes bujnou vegetaci vysázenou na nízké zídce, a na krásnou pergolu porostlou hustou vinnou révou. „Filipe, že to je ono, viď? Tady chceme bejt,“ vykřikovali.

V tu chvíli z vrátek vyšel bodrý opálený chlapík s bříškem, v němž jsem jasně poznal majitele. „Kluci, je to ono.“

Chlapík se na nás podíval a začal se hrozně smát. Klukům teprve teď došlo, že se procházejí kolem auta úplně nazí, a začali se porůznu schovávat za autem nebo vegetací. Ale já jsem hrdě přistoupil k tomu chlapíkovi, podal jsem mu ruku a řekl: „Zdrávo, Stípe.“ – „Dóbro dóšli, Fílip,“ – „Kluci, přestaňte se schovávat, jsme tu správně, pojďte se představit!“ zavolal jsem na ně.

Stipe mi pokynul, abych vešel na terasu, a ve vrátkách postupně vítal kluky. Každému podal ruku, řekl: „Dóbro dóšli,“ poplácal ho po rameni, kouknul se mu do rozkroku a řekl mu: „Da, dóbar,“ nebo „takódže dóbar“ nebo „super“.

Kluci se nevěřícně rozhlíželi po té terase, která byla diskrétně, ale zároveň ne úplně oddělená od cesty, a která byla dost rozlehlá na to, aby se na ní daly podnikat všelijaké aktivity. Kromě stolu a židlí tam byla i čtyři lehátka. A pak nás Stipe vzal dovnitř.

Uprostřed byl vchod do hlavní místnosti, což byl jakýsi obývák a zároveň kuchyň. Dva rozkládací gauče, sporák, trouba, televize, lednička a mrazák. Vlevo vchod do dvou pokojíků, dvoulůžáků s přistýlkami, vpravo vchod do koupelny se dvěma umývadly a sprchovým koutem.

Zatímco jsem se se Stipem loučil s tím, že všechny informace mám, kluci si prohlíželi ten krásný přístřešek. Stipe pak jen zavolal: „Dovidžéňja!“ a šel domů, kam to měl asi 500 metrů.

„Haló, kluci! Nechcete se vykoupat?“ zvolal jsem a všichni se seběhli a naskákali jsme do moře. Voda byla příjemná, skoro až moc teplá. Slunce ještě nezapadlo, takže když se všichni dost vyblbli, nechali se sluníčkem osoušet.

Nejbližší stavení po obou stranách bylo minimálně sto, možná dvě stě metrů vzdálené, a na betonových pláccích před nimi se slunili a koupali lidi. Z jedné strany se k nám blížila nějaká dvojice. Když přišla dřív, nemohli jsme se vynadívat na její pánskou polovinu (i když ta holka byla taky moc pěkná). Byl to namakaný opálený týpek v přiléhavých plavkách. Ani se nijak výrazně nedivili, že se tu tolik chlapů koupe nahých, a šli dál.

Janek prohlásil, že toho týpka by si s chutí dal a ještě chvíli jsme pozorovali tu vzdalující se prdelku. Pak jsem všem řekl: „Někde jsem četl, že slaná voda může způsobit alergickou reakci na citlivých místech těla, jako je předkožka nebo žalud. Měli bysme si teda pořádně olízat ocasy.“ To se setkalo s velikým ohlasem, tak jsme si vzájemně začali olizovat naše slané ocasy, které se všem postupně postavily. „Tohle bysme teda měli dělat po každé, když vylezeme z vody, že jo, vedoucí?“ navrhl David. „Rozhodně,“ odpověděl jsem, „berte to jako závazné pravidlo.

Spatřil jsem, jak se v dálce vrací ta dvojice, co kolem nás prošla. Navrhl jsem tedy, že půjdem dovnitř, protože ty lidi nemusí hned první večer vědět, co jsme zač. Vrátka, kterými se šlo na terasu, byla dost úzká, mohl jimi projít jen jeden člověk naráz, takže chvilku trvalo, než jsme se dostali dovnitř všichni. Šel jsem jako poslední a ještě se ohlídnul po té dvojici, která už byla natolik blízko, že mohla zaregistrovat, že nám všem stojí péra. Ale nijak mi to nevadilo.

V mrazáku byly pro nás připravené nějaké pizzy, které stačilo ohřát v troubě, tak jsme si připravili večeři. Janek pak vykrojil do jedné pizzy díru uprostřed, ulehl na lehátko a pizzu si navlékl na péro. „Dejte si, kluci,“ vyzval nás. Myšák se na to zadíval a řekl: „Hm. Čurák s oblohou.“ Pavel neváhal, vzal si podprdelník, položil ho vedle lehátka, usedl na něj a začal ukusovat. Z druhé strany ho následoval Pája, a protože se nám nápad líbil, vzájemně jsme si takto střídavě poskytovali podnos pod pizzu.

Po této veselé večeři jsem prohlásil: „Máme tady šetřit vodou, protože je dost sucho, takže si ty zadrobený rozkroky omyjeme v moři. Sůl si pak z nich zase olížeme.“ A jak jsem řekl, tak jsme udělali. A protože byl zrovna západ slunce, přinesl jsem víno a koukali jsme na tu nádheru.

Když jsme se vynadívali, ohlásil jsem konec romantiky a řekl jsem, že si teď pěkně zamrdáme na terase. Tak jsme se odebrali na terasu, poručil jsem, aby si všichni vzájemně pomohli pusou k erekci, což bylo raz dva, a už to jelo.

Rozhodl jsem se na úvod vymrdat všechny pasivní prdele. Nejdřív jsem tedy šel do nejstaršího Péti, který má sice trochu zavalitější postavu, ale zato má krásně vyjebanou díru. Dával jsem pozor, abych se neudělal, a za chvíli jsem přesedlal na další dobře vyjebanou díru Jaroušovu. David, Myšák a Janek osedlali další díry, ale poslušně se se mnou střídali, takže jsem pak chvíli jebal ještě Patrika, který má krásnou prdelku, a nakonec milovaného Jíru.

Byl jsem rád, v jakém jsme složení. Byli jsme vlastně čtyři aktivové a čtyři pasivové. Tedy Péťa a Jarouš jsou versatilní, ale to ještě obohacovalo možnosti, které jsme před sebou na ten týden měli.

Když jsme se teda během asi tři čtvrtě hodiny všichni udělali, šli jsme opláchnout naše zpocená těla do moře. A tam, na té plážičce, jsme u vína spokojeně strávili zbytek večera.

Pondělí

Ráno asi v 9 hodin zatroubilo před naším bungalovem auto. Chlapi se divili, co to znamená, ale já jsem to věděl. Nicméně jsem jen řekl: „Uvidíte“ a šel jsem. Vyšel jsem z vrátek a chvíli jsem se kochal, jak nevěřícně na mě kouká její řidič, který právě vystoupil z vozu. Došel jsem k němu, řekl omluvně: „Nudismus,“ a z nabídky, kterou měl v dodávce, jsem vybral pro všechny něco k snídani. Řidič byl z mojí nahoty trochu nervózní, takže se choval dost zmateně. Jo, kdybys věděl… Pomyslel jsem si.

„To byla snídaně. Každý ráno sem jezdí dodávka s čerstvým pečivem, ovocem a s potravinama vhodnýma k snídani,“ řekl jsem, když jsem vešel na terasu. Tam už posedávali ostatní a radovali se z této informace. „Jak se tvářil řidič, když u něho nakupoval nahatej zákazník?“ zeptal se někdo. „Koukal jako zjara. Však on si zvykne.“ Janek prohlásil, že zítra chce jít pro snídani on, tak jsem souhlasil, protože Janek má z nás nejdelší péro.

Po snídani jsem oznámil, že během dne bude víceméně volná zábava a program že bude po večeři. Všechny jsem vyzval, aby si přinesli své prostředky na opalování, a pak jsem vyhlásil další pravidlo: „Je přísně zakázáno aplikovat opalovací sračky sám na sebe. Každej, kdo se bude chtít namazat, musí někoho požádat. A nejde jenom o záda, prostě po celým těle.“ Vzájemně jsme se začali mazat a pak jsem ještě poznamenal: „Nezapomeňte taky namazat čuráky, ať se vám nespálej.“

A tak jsme si začali mazat i ocasy, což samozřejmě způsobilo, že se nám všem postavil. Dohodli jsme se, že tedy chvíli počkáme, až nám trochu ovadnou, protože nevíme, jaký bude provoz okolo pláže. Trochu nám to tedy oplasklo, až na Jíru, kterému trčel stále dopředu jako kůl a ještě mu slintal. Vyšel jsem tedy z vrátek, rozhlídl se a viděl, že pohoršení momentálně nehrozí, tak jsem pokynul, že můžeme jít včetně Jíry, i když mu stojí.

Cílem dnešní opalovačky bylo zjistit, co si můžeme na plážičce dovolit. Zjistili jsme, že provoz moc hustý není. Tu a tam projelo nějaké auto, někteří si ani nevšimli, že jsme nudisti, někteří si nás zvědavě prohlíželi, ale nikoho to zjevně nepohoršovalo. Pravda, během dopoledne jsme žádnou extra erotiku neprovozovali, jen Jírovi pořád stál, ale když se blížilo auto, zalezl do vody.

Během dopoledne se nevyskytl dokonce ani žádný pěší kolemjdoucí, všichni pobývali na plážičkách u svých domků.

Při obědě připraveném z polotovarů z mrazáku jsem všem poděkoval, že drží svůj chtíč na uzdě, a vyhlásil další pravidlo, že každý bude během dne erotiku provozovat do takové míry, aby byl schopen večerního sexuálního programu.

Po odpoledním odpočinku jsme zase šli na pláž. Provoz byl stejně málo hustý, jen k večeru asi třikrát šli okolo nějací lidi. Někdo na nás pobaveně koukal, někdo dělal, že nás nevidí, někdo dělal, že se nekouká, ale pokukoval.

Před sedmou hodinou jsem všechny vyhnal na přípravu večeře, protože jsem věděl, co za chvíli nastane. Pět minut po sedmé u našeho bungalovu zastavila velká dodávka a zatroubila. „Co je zas tohle?“ zeptal se někdo. „Nápojový vůz. Každý den kolem sedmé sem jezdí auto s výběrem nápojů. Limonády, víno, pivo, všechno i chlazený. Napoprvé jdu sám a uvidíme, jak se obsluha bude tvářit. Co mám vzít?“ Chlapi si řekli, co by kdo chtěl, a já pak vyrazil k dodávce.

Řidič a prodavač v jednom, když mě viděl, začal se pobaveně usmívat. Choval jsem se zcela přirozeně a začal si poroučet nápoje. „Nudýsty?“ zeptal se mě během toho. „Da, da,“ odpověděl jsem. Když jsem dokončil nákup, nabídl se, že mi s tím pomůže dovnitř, tak jsem souhlasil. Však ty uvidíš, pomyslel jsem si.

Vešel jsem na terasu první a za mnou řidič prodavač. Když viděl bandu dalších sedmi nahých chlapů, pobaveně se smál. „Táko mnógo gólich muškaráca!“ řekl pak a složil nákup na stůl. „Móram réči prijátelju,“ řekl ještě na odchodu, pozdravil a šel.

„Co to říkal?“ ptali se mě. „Že je nás tolik nahejch chlapů. A že to musí doma vyprávět.“ Trochu jsem to záměrně překroutil, protože jsem čul něco zajímavýho. „Myslím, že je v pohodě, ne?“ dodal jsem. „Tak až zejtra přijede, nemusíme se nutně schovávat sem, ne?“ řekl David. „No jasně, můžeme si jít koupit pití každej zvlášť.“

Sklidili jsme nákup, nalili si každý svoje pití a mohl jsem vyhlásit program.

„Takže pánové. Na dnešní večer mám soutěž pro nás aktivy, kterou si všichni pasivové dobře užijou taky. Je to soutěž, kdo nejdýl vydrží s tvrdým ocasem v análu. Všichni čtyři najednou zasuneme, a kdo vydrží nejdýl, vyhrává. Není u toho nutný vyloženě šukat, důležitý je v tom análu co nejdýl vydržet.“

Všem se nápad líbil a já jsem pokračoval: „Protože díry všech přítomných pasivů mám vyzkoušený, rozdělil jsem dvojice tak, aby každej aktiv měl přibližně stejný podmínky, čili spároval jsem tloušťky ocasů s přiměřeně těsnou dírou. David ho má nejsilnějšího, takže půjde do Jíry, Janek ho má nejtenčího, takže půjde do Patrika. Jarouš má myslím díru trochu míň vykloktanou než Péťa, takže do Jarouše zasunu já a do Péti Myšák.“

„A všichni ve stejný pozici, jo?“ zazněla otázka. „Určitě. Pasivové si přitáhnou z postelí matrace a zakleknou na všechny čtyři, a my do nich zasuneme vkleče zezadu. Zároveň si každej zařiďte, ať máte po ruce, co potřebujete, čili pití, cigára a tak. Tak šup!“

Všichni se tedy připravili, matrace jsme umístili do kolečka tak, abychom na sebe vzájemně viděli, vydal jsem pokyn k rozkouření ocasů a když už nám všem spolehlivě stál, zavelel jsem: „Zásun, teď!“ A všichni jsme se zabodli do příslušné zadnice.

Zpočátku měli všichni tendenci šukat, ale když viděli moji taktiku, že se jen tak občas lehce zavrtím, v klidu u toho popíjím a pokuřuju, a dokonce konverzuju, začali to dělat taky tak. Pasivové víceméně sténali blahem.

Nejmíň se dokázal ovládnout Myšák. Měl neustále tendenci přirážet. Dokonce chvilku i dost divoce mrdal, ale pak se snažil uklidnit a jenom v Péťovi zůstal zaražený. Jenže asi deset minut po zásunu vzdychl: „Ach jo. Já jsem se udělal. Ani jsem si pořádně nezamrdal.“ Poradil jsem mu, že když vydrží zasunutý, stále je ve hře. „No jo, ale mně už vyklouznul.“

Myšák a Péťa dostali pokyn, aby nám dolili pití, a my ostatní jsme pokračovali v soutěži. Mám svoje tělo pořádně prozkoušené a vím, co na mě platí. Takže jsem se nežinýroval pít dostatek vína, což mě pěkně otupovalo, takže jsem si mohl dovolit tu a tam i pěkně divoké přirážení. Jarouš u toho sténal slastí a asi na nás byl pěkný pohled, protože ve 25. minutě vstřelil vlastní gól David, když z úplného klidu začal zuřivě mrdat a s obrovskými výkřiky se udělal.

Janek to nevydržel o moc déle. Snažil se svým dlouhým pérem jen pomalu zasouvat a vysouvat, ale pak zvolal: „Musim!“ Asi si to chtěl pořádně užít, takže se opatrně uvedl do polohy, kdy už neklečel, ale spočíval na zemi chodidly, a začal do Patrika bušit rychlými pohyby celou délkou svého devatenácticentimetrového ocasu. Patrik hekal tak, že už to vypadalo, že to nevydrží, ale Janek se naštěstí udělal s úžasnými výkřiky slasti.

Myšák to glosoval: „No, vedoucí si vymyslel soutěž pro sebe, u který si byl jistej, že vyhraje…“ Na to se pode mnou ozval Jarouš: „A to už soutěž končí? Já bych ještě vydržel… „Neboj, čas se měří dál,“ řekl jsem mu, trochu jsem ho zase pomrdal a pak promluvil k ostatním: „Kvůli zítřejší soutěži potřebuju, aby se všichni pasivové co nejdřív udělali taky. Takže se, prosím, chopte jejich ocasů a vycákejte je.

Patrik prohlásil, že už se udělal během šukání, a Jarouš pode mnou řekl, že se udělá asi brzo, ale že ho i pak můžu ojíždět dál. Janek začal zuřivě kouřit péro Péťovi a David si klekl před stojícího Jíru a s nastavenou pusou mu ho honil. Pohled na Jírovo luxusní péro, silné a s obrovsky naběhlým žaludem, mě dost rozpaloval, takže jsem do Jarouše stále divočeji zarážel, nicméně stále jsem vydržel.

Péťa se pak pěkně vystříkal Jankovi na jeho krásné kozy, načež začal cákat Jíra na Davidův vyplazený jazyk. David to pečlivě spolykal a ještě jim oběma ocucal žaludy pěkně do sucha. Zeptal jsem se Jarouše, jak je na tom, a ten řekl, že furt dobrý.

Ve 47. minutě to na mě začalo přicházet. Stejně už jsem byl vítězem, takže jsem se přestal ovládat, pojal jsem Jarouše ve stejné pozici, jako před tím Janek Patrika, a zuřivými přírazy jsem ho mrdal jak o závod, totiž vlastně to o závod bylo.

Těsně před koncem jsem čuráka vytáhl a vstoje si ho honil, přičemž Jarouš se pode mnou otočil na záda a taky honil. V okamžiku, kdy to ze mě začalo stříkat, to Jarouše vyrajcovalo tak, že začal stříkat taky, a obě ty mrdky mu dopadaly na kozy, na břicho a něco i na krk.

„Tak 48 minut,“ poznamenal Jíra. „Ve mně Filip vydržel o tři minuty dýl.“ – „No jo, lásko, ale to jsme se tenkrát milovali, pamatuješ?“

Zůstal jsem stát, ždímal jsem ze sebe zbytky mrdky, a vyhlásil program příštího večera. „Tak chlapi, všichni jsme se vystříkali přibližně ve stejnou hodinu. Na zítřejší den vyhlašuju zákaz ejakulace, a tím budeme mít večer všichni stejný podmínky na další soutěž. Bude to mastrubační maraton.“

„Ty vole, další vytrvalostní soutěž,“ posteskl si Myšák, „takže zase vyhraje vedoucí.“

„To nebude, kdo se nejdřív udělá?“ zeptal se naivně mladý Janek.

„Právě že naopak, kdo nejdýl vydrží,“ odpověděl jsem. „Ale tentokrát soutěžíme všichni, takže i tady páni pasivové můžou mít větší výdrž než já.“

Stejně všichni ocenili nápad s masturbaratonem, a pak jsme se šli opláchnout do moře a zbytek večera strávili s vínkem na plážičce.

Úterý

Okolo půl deváté ráno mě vzbudilo nějaké zvonění. Byl to Jankův telefon, respektive budík v něm. „Co blbneš?“ ptám se. „Jdu přece dneska pro snídani.“ – „Ale ta přijede až tak za půl hodiny.“ – „Já vim, ale mně vždycky po ránu stojí. Tak si radši před tím chci zaplavat.“

Vtom se ozval Jíra, kterého jsem bezděčně objímal, asi proto, že ho stále bezděčně miluju, i když už spolu dávno nejsme. „Filípku, můžu jít pro snídani s ním?“ Nevím, proč se mě ptal, ale potěšilo mě, že žádá o svolení. „Klidně jdi, ale bylo by lepší, aby ti nestál, tak jdi s Jankem do vody raději hned.“

Uvědomil jsem si v tu chvíli, že vím o jeho ranní erekci, protože ho bezděčně držím za péro. Jíra se totiž musel vymanit nejen z mého objetí, ale i z objetí mojí ruky jeho ocasu…

Do devíti už jsem neusnul, ale kupodivu jsem nezaslechl žádný klakson, zato pak jsem uslyšel na terase chichot Jíry a Janka a chrastění nákupu. Vyšel jsem tedy ven na terasu, kde vybalovali snídani Janek s poslušně visícím dlouhým ocasem a Jíra s neposlušně trčícím tlustým ocasem.

„Ty vole, jak to ten chlap zvládnul?“ zeptal jsem se jich. Janek začal vysvětlovat: „Dobrý. Jíra plaval, ale furt mu stál. Přijela dodávka, tak jsme vylezli. Chlap koukal jako blázen na obě naše péra. Řekl jsem mu, že nudismus a ranní erekce. Chlap něco vykládal, ale nerozuměli jsme ničemu. Jenom jsme rozuměli ‚Sodoma Gomora‘.“

„No, hlavně aby ráno zase zastavil…,“ řekl jsem, pomohl klukům připravit snídani a svolali jsme ostatní.

Po snídani jsme šli rovnou na plážičku a po zkušenosti ze včerejška jsme se vzájemně mazali až na místě. Než jsem se stačil rozhodnout, s kým se budu vzájemně mazat, zbyl na mě Jíra. Nejdřív mě namazal on, přičemž když mi mazal péro, málem jsem se udělal. Pak si on lehl na lehátko, mazal jsem mu záda a pak prdel, což mě tak rozrajcovalo, že jsem si na něj lehnul a hrubě mu do té prdele zasunul péro.

„Vyhlásil jsi na dnešek zákaz ejakulace, pamatuješ?“ rejpnul si Myšák. „Jasný, vím o tom,“ řekl jsem co možná nejvíc sebejistě, přestal souložit a skočil jsem do vody. Jíra skočil za mnou, doplaval ke mně a připomněl mi, že jsem ho ještě nenamazal zepředu. Blbec! No ne, blbec jsem já…

Celý den byli všichni kluci v pohodě, čuráky si olizovali od soli opatrně, aby je pokud možno ani nepostavili, jen Jírovi pořád stál a mě to nějak provokovalo, takže mi taky pořád stál. Celý den jsem se obával, že budu muset sám sebe na večer diskvalifikovat pro porušení zákazu ejakulace, nebo že totálně prohraju, protože se udělám hned.

Před druhou hodinou odpolední se ve mně vzbudila zodpovědnost a vyhnal jsem všechny na přípravu oběda. „Moc toho už v mrazáku není,“ poznamenal někdo, ale já jim řekl, ať se nebojí, protože jsem věděl, že je dneska čeká ještě jedno překvapení.

Krátce po druhé hodině se před bungalovem ozval klakson. Na tázavé pohledy jsem odpověděl, že v úterý a ve čtvrtek sem jezdí dodávka s chladicím boxem, ze které lze dokoupit mražené polotovary k obědu nebo k večeři. Chtěl jsem jít sám, ale chtěli se ke mně přidat Jíra a Janek. Jankovi jsem to dovolil, protože mu poslušně visel ocas, ale Jírovi ne, protože mu zase stál.

Chlapík z dodávky si nijak nevšímal, že k němu přicházejí dva nahatí chlapi, a věnoval se otvírání boxu a úpravám cedulí. Když jsme k němu došli, otočil se na nás a řekl: „Dóbar dán, izvólite?“ Sám měl jen trenky a jak jsme stáli blízko něho, zřejmě si nevšiml, že jsme nazí celí, protože nám koukal do očí. „Mógu li?“ zeptal jsem se ho a začal listovat brožurou, kde měl nabídku svého zboží. „Narávno,“ řekl a nechal nás, abychom si vybrali, co chceme.

Poodešel a pak si zřejmě teprve všiml našich nahých prdelí, protože zvolal: „Zášto vy góli?“ – „Normálno, nudýsty,“ odvětil jsem a oba jsme se k němu otočili. Zůstal viset očima na Jankově dlouhém ocasu a po chvíli řekl: „Tákav dúg kurác!“

„Co říkal?“ zeptal se Janek. „Že máš dlouhý péro.“ – „Řekni mu, že až tak dlouhý neni.“ – „On káže da nyje tákav dúg.“ – „Nyje? To nýsu víděli moj,“ – „Prej jsme ještě neviděli jeho,“ vysvětlil jsem Jankovi. „Tak ho ukaž,“ řekl mu Janek. „Šta káže?“ zeptal se chlapík. „On žéli víděty.“

Chlapík na chvíli stáhnul bermudy a zařval: „Najmáni na svjétu! Glédaj!“ Janek se zadíval do jeho rozkroku, kde v hustém houští bylo jeho péro sotva patrné, a zeptal se mě: „Glédaj? To ho jako mám jít hledat?“ – „Ale né, glédaj znamená koukni.“ Chlapík zas natáhl kalhoty. Chtěl jsem ho uklidnit, tak jsem řekl: „Nýje táko lóš,“ a hned jsem Jankovi vysvětlil: „Jako že ho nemá tak špatnýho.

„Má, ale to mu neříkej,“ odvětil Janek. „Ale klidně mu řekni, že mu ho příště vykouřím, jestli chce, ale musí se vyholit.“ Pro mou chorvatštinu to byl trochu oříšek, ale týpek začal mluvit sám: „Nýjedna žéna chťéla ga púšity! Kátastrófa! Glédaj!“ řekl a zase na chvilku stáhnul kalhoty.

Mezitím jsem si rozmyslel, jak mu chorvatsky vysvětlit Jankův návrh. „Brijáně támo i my čémo ga popúšity.“

Trochu jsem to zase překroutil. Navrhl jsem mu totiž, že bychom mu ho pokouřili oba, když se vyholí. „Stvárno? Prékosútra?“ – „Da, stvárno, prékosútra,“ řekl jsem mu, že pozítří a opravdu. Chlapík se tvářil nadšeně, prodal nám vybrané zboží a ještě nám dal slevu.

„Co jste tam dělali tak dlouho?“ ptali se ostatní, když jsme se vrátili s nákupem. „Ále, ten chlap záviděl Jankovi jeho čuráka. Ukazoval nám svoje miniaturní péro, tak jsme mu slíbili, že když si ho oholí, tak ho příště vykouříme. Prej ho žádná ženská ještě nikdy nechtěla kouřit,“ vysvětlil jsem stručně situaci.

Odpoledne jsem se snažil trávit v blízkosti Janka, protože Jíra pro mě pořád znamenal trochu problém. Naštěstí se Jírovi věnoval Myšák, takže jsem dokázal dodržet zákaz ejakulace.

Nějak jsme přestali sledovat provoz kolem nás a najednou jsem zjistil, že na cestě u naší pláže stojí ta dvojice, namakanec a krasavice, a pozorují nás. Když borec zaznamenal můj pohled, zeptal se: „Sprechst du Deutsch?“ Zavolal jsem na Patrika, ať se s nima domluví, protože já se německy nedomluvím.

Patrik s nimi chvíli hovořil a pak si oba dva návštěvníci odložili plavky a šli do vody. Stihl jsem jenom zahlédnout jeho výbavu, ale zřejmě bude dost veliká, protože se mu to pořádně bimbalo. Patrik vysvětlil, že ho požádali, jestli by u nás chvilku nemohli být. Mají taky rádi nudismus, ale v penziónu, kde jsou ubytovaní, to není dovoleno. Tak jim to Patrik dovolil, což jsem mu schválil.

Dychtivě jsem je pozoroval a čekal, až zase vylezou z vody. Mezitím jsem poprosil Jíru, ať si vleze do vody a vyleze chvilku poté, co vylezou ti dva.

Nakonec oba vystoupili na plážičku a my jsme mohli vidět nádheru toho borce. Měl ocas možná ještě delší, než náš Janek, nalité koule, a vyholený podbřišek mu zdobily vytetované zeleno-červené plamínky. Patrik jim nabídl, aby si k nám lehli, a mezitím vylezl Jíra, jak jsem ho poprosil. Chtěl opatrně skrýt svou erekci, ale já jsem k němu přišel a řekl: „Je třeba olízat sůl.“ A kleknul jsem a začal mu olizovat slané péro.

Patrik začal našim návštěvníkům něco vysvětlovat, zjevně naše pravidlo olizování soli z penisu. Ohlédl jsem se po nich a spatřil jsem, jak krasavice vzala borci ocas do pusy a olizovala mu sůl z žaludu. Patrik nám sdělil, že jim to dovolil. Krasavice byla zřejmě šikovná, protože borcovi se za chvíli postavil a my jsme všichni zírali na ten krásný kůl. Krasavice nám ten pohled asi chtěla dopřát, natáčela se tak, abychom na ně všichni viděli, a snažila se borcův klacek nezakrývat rukou ani ho příliš dlouho schovávat v puse, nicméně ho celkem kvalitně kouřila.

No co vám budu povídat, na celé naší plážičce jeden ocas nezůstal viset. Kdyby nebyl zákaz ejakulace, tak jsme tady asi všichni vystříkali, ale my jsme se našich klacků raději ani nedotýkali. Zákaz ejakulace ale neplatil pro naše hosty, a to bylo dobře. Borec za chvilku začal skučet a pak začal stříkat svoje semeno krasavici do pusy. Trochu jí to teklo koutky, ale vylízala mu žalud do sucha, pak se na nás omluvně usmála a řekla: „Sorry.“ My jsme ale ukázali vztyčený palec a Patrik něco pronesl německy. „Navrhls jim, doufám, že si k nám můžou klidně chodit ulevovat?“ zeptal jsem se. „Přesně tak.“

Ještě asi hodinu jsme pak měli možnost obdivovat tělo a výbavu toho borce a zjevně jsme se nemuseli stydět, když se nám někomu postavil.

Po večeři jsem všem připomněl, že až přijede nápojový vůz, může si každý bez obav sám koupit, co chce. Když jsme slyšeli přijíždět auto, vyšli jsme všichni před vrátka. Pak nás ale čekalo překvapení! Chlapík nejel sám. Z místa spolujezdce vystoupil mladý, asi dvacetiletý, opálený štíhlý hoch ve volných červených trenkách. „Dóbar dán!“ řekl a se zájmem si nás prohlížel. Potom vystoupil chlapík a vysvětlil: „Prijátelj. Žélio vas víděty kad sam mu rékao o váma.“

Zapálil si cigáro, stoupnul si opodál a pozoroval dění. Hoch otevřel korbu a řekl: „Izvólite?“ A jakoby nic nám začal prodávat, co jsme si poroučeli, ale přitom nenápadně pokukoval po našich ocasech. Pak přišel na řadu Janek, který se schválně dlouho rozhlížel po vnitřku korby a jakoby bezděčně, rošťák jeden, se lehce drbal v podbřišku tak, aby se mu jeho dlouhý ocas co nejvíce kýval. To se hoch už trochu zapomněl a nepokrytě to bimbání pozoroval, zatímco my, včetně chlapíka, jsme se bavili nad tím, jak se mu pomalu začínají vzdouvat trenky.

Ještě ale přišel na řadu Jíra, který si ho schválně ještě trochu pohonil, aby mu pěkně stál. Když to hoch viděl, houplo mu totálně. „Opróstyte,“ řekl omluvně Jírovi, který mu opáčil: „Se neomlouvej, tak ti stojí, no. Mně taky stojí.“

Ztopořený hoch nakonec zavřel korbu a nastoupil do auta a chlapi si odnesli své nákupy. Ještě jsem si šel s hochem krátce, nenápadně promluvit, rozloučil se s osádkou vozu a vrátil se na naši terasu.

„Takže, pánové,“ spustil jsem, „začíná masturbační maraton neboli masturbaraton. Vyhrává ten, kdo si dokáže nejdýl honit péro, než vystříká, aniž by porušil pravidla. To znamená, že každý si jakýmkoli způsobem bude mnout nebo dráždit ocas, přičemž ruka se nesmí ani na chvíli zastavit, musí bejt neustále v pohybu. Střídání rukou je dovoleno, ale ani na okamžik nesmí žádnej ocas zůstat nedrážděnej. Všichni honíme sami sebe. Kdo uvidí, že někdo porušil pravidla, nemilosrdně ho musí prásknout. Takže ke startu, připravit, pozor, teď.“

Všichni si začali opatrně mnout ocas. Bylo vidět, že někteří ani nechtějí, aby se jim postavil. Jírovi tedy stál už před startem, mně se taky hned vztyčil. Zajímavě na to šel dlouhoocasý Janek, který si uchopil péro dvěma prsty, mezi ukazovák a prostředník, těsně u kořene, a mával jím ze strany na stranu nebo nahoru a dolů, až mu péro pleskalo o stehna nebo o břicho. Tahle jeho hra nás všechny dost vzrušila, takže jsme už skoro všichni měli klacky tvrdé, kupodivu kromě Janka, který si tím pleskáním zřejmě oddaloval erekci, a kromě Patrika, který chtěl asi vyhrát a raději se na nikoho z nás nedíval.

Absolutně jsem nedokázal odhadnout, jak tenhle závod může být dlouhý. Asi po půl hodině stále nikdo nic, všichni pomaloučku honili. Když nastal západ slunce, navrhl jsem, že půjdem honit na plážičku, s čímž všichni souhlasili. Vylezli jsme tedy na plážičku, postavili se na její okraj nad moře, honili si péra a koukali na zapadající slunce.

Pak jsem zaslechl nějaké kroky. Ohlídnul jsem se a viděl naši oblíbenou německou dvojici, jak si to rázujou přímo k nám. Museli vidět, co děláme, ale neváhali přijít až k nám a postavit se vedle nás do řady. Pozdravili, chvíli jen tak koukali na zapadající slunce, krasavice se pak přitulila k borci, začala ho hladit a líbat a koukala u toho na naše honění.

Nažeč se trochu natočila bokem, sáhla borci do rozkroku a vytáhla jeho ztvdlý obrovský ocas, který šikovně mnula tak, abychom na něj všichni viděli. Patrik, který stál uprostřed řady, jim něco řekl, načež si vyměnili místa, takže páreček se ocitl uprostřed nás a všichni jsme měli lepší výhled.

Ale po chvíli borec své krasavici něco řekl, krasavice šla k jednomu lehátku a zaujala pozici k souloži zezadu. Borec k ní přistoupil, chvíli si mnul svůj obrovský klacek, a když jsme se všichni přemístili tak, abychom na to dobře viděli, pomaloučku ho do ní začal zezadu zasouvat. Chvíli v ní setrval, načež začal vykonávat dlouhé, pomalé pohyby ven a dovnitř, takže nám tu a tam poskytl i pohled na svůj naběhlý žalud.

Nějakých deset minut se nám takhle předváděl, pak to ale asi nevydržel a začal se oddávat divokému šukání, jako bychom tam snad ani nebyli. Docela tvrdě ji mrdal, což se jí ale podle zvuků, které vydávala, líbilo. Na závěr se však borec asi rozhodl, že nás o ten pohled neochudí, a těsně před vyvrcholením z ní vytáhl svůj klacek, párkrát si ho protáhl rukou a pak jí postříkal záda mohutnými výstřiky mrdky.

V tu chvíli Jíra vykřiknul a udělal se.

A Myšák jim zatleskal a k tomu se přidal Patrik.

„Tak máme první tři odpadlíky najednou…,“ poznamenal jsem. „A jo, já kretén!“ řekl Myšák a Patrikovi taky došlo, že kvůli tleskání přestali honit.

Dvojice nám poděkovala, my jsme poděkovali jí, oni si sebrali oblečení, které bylo poházeno po plážičce, a zřejmě protože už byla skoro tma, ani si to oblečení neoblíkli a vyrazili do svého apartmánu jen tak, nazí.

Janek po nich dlouho koukal, pak zvolal: „Tý brďo, ta jeho prdelka, ta by ho tam zasloužila!“ a začal šíleně honit svého teď už úplně tvrdého čuráka. „Už budu, vzdávám to. Kdo to chce?“ řekl hned na to. Nastoupil David, pokleknul před Janka, otevřel pusu a vypláznul jazyk.

A Janek mu to nastříkal do chřtánu a David se u toho udělal.

„Tak už jsme jenom tři,“ poznamenal jsem. Patrik i Myšák sice pořád honili, ale už byli mimo hru. Takže už kromě mě hráli jenom Péťa a Jarouš. „Neříkal jsem, že pasivové v téhle soutěži mají velkou šanci?“

Neměl jsem žádnou touhu vyhrát, ale zároveň jsem chtěl opět předvést svou výdrž, tak jsem se v téhle trojici ještě držel. Vzájemně jsme se trochu hecovali, odpadlíci nás taky hecovali, dokonce se nás snažili různě dráždit po těle, abychom se brzy vystříkali, tedy zejména provokovali mě…

Vydržel jsem pomalu honit ještě tak hodinu. Péťa pak prohlásil, že už je z toho unavený, že to vzdává, a přestal honit. Dokonce se ani neudělal. Takže už jenom já a Jarouš. Chtěl jsem ho nechat vyhrát, tak jsem si začal honit péro tvrdě a rychle, řekl jsem, že se asi už udělám a že to chci nacákat do moře, došel jsem na kraj plážičky, Jarouš vedle mě, a s mohutným výkřikem jsem to vycákal do slané vody. A Jarouš, v tuto chvíli už vítěz, to po mně s radostí zopakoval.

Jarouš byl tedy prohlášen za masturbaratonce. Chlapi se pak ptali na zítřejší program. „Přes den volná zábava, večer veliké překvapení,“ řekl jsem tajemně.

---

Povídka má samozřejmě pokračování až do konce pobytu. Rád ho uveřejním, ale chtěl bych vidět zájem ve formě komentářů. Pište a dočkáte se…

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (24 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

-1 #8 Je to dobrécmeli60 2016-03-20 21:12
Piš dál a nenech se odradit. Jsme zvědavi na pokračování a já si jdu ještě prostudovat speciálně některé pasáže :D
Citovat
+1 #7 názortom 2016-03-19 16:10
proč taky odsuzovat.... i když každý si může říct svůj názor.... určitě není jednoduché psát "povídku" .... slátanin se najde dost:-)
v každém případě to má příběh, autor se v tom neztrácí a hlavně je to psané češtinou .....:-)
Citovat
+2 #6 Odp.: Nudistický zájezd 1mojmir 2016-03-19 14:30
své čtenáře si to jistě najde, proč ne... lepší postnout něco než kdyby tu nic nebylo. je to spíše pro fanoušky nudismu nebo exhibicionismu, mě osobně to taky nic moc neříká, ale rozhodně neodsuzuji
Citovat
-1 #5 Bylo by dobré...Rudolf II 2016-03-18 05:12
kdyby na Ostrovních začali publikovat také jiní autoři. Upřímně - absolutně nechápu frenetické nadšení publika z těchto hloupých, špatně napsaných slátanin, kde je v jedné větě 4x konstatováno, že je někdo nahý nebo že si ho někdo honí. Prosím vás, pište taky někdo jiný!
Citovat
+1 #4 :-)))unhostez 2016-03-17 22:09
super
Citovat
+1 #3 Supertom422 2016-03-17 17:12
Super už se těším na další pokračování.
Citovat
+1 #2 superGeorge 2016-03-17 08:36
Skvělý, těším se na další díl :-)
Citovat
+2 #1 :-)tom 2016-03-17 05:45
dobře se to čte.... a dělá to dobře:-)
Citovat