• Filip Svlečený
Stylklasika
Datum publikace21. 3. 2016
Počet zobrazení2957×
Hodnocení3.88
Počet komentářů6

Středa

Byli jsme rozhodnutí, že trochu poškádlíme pojízdného prodavače snídaní. Takže když zazněl klakson, všichni jsme napochodovali před vrátka a začali u něj nakupovat, přičemž jsme se tvářili, jako by nic. No vlastně, bylo nám to dost vlastní, takže to nebyla ani žádná přetvářka. Chlap byl z nás chvíli rozpačitý, ale pak asi rezignoval a naší nahoty si nevšímal.

Myšák s tím nebyl moc spokojený, tak se mě zeptal, jak se chorvatsky řekne, jestli má lubrikační gel a šprcky. Pečlivě se to naučil a šel mu to přednést. „Zá što?“ zeptal se prodavač pohoršeně. „Zá sex!“ zaimprovizoval Myšák. „Mnógo li?“ probudil se v prodavači znovu obchodník. „Mnógo!“ odtušil Myšák. „Dóbro. Ču donyjéty.“ – „Chvála,“ odpověděl Myšák a hned se mě zeptal: „Co to čuje?“ – „Že to prej přiveze.“ – „Takže jsem ho pochválil správně?“ – „Naprosto.“ – „Chvála mnógo!“ poděkoval mu Myšák ještě jednou. Sice se říká „chvála lijépo“, ale prodavač to zjevně pochopil, tak jsem nic neříkal.

Během snídaně se u vrátek objevili naši němečtí „kamarádi“. K našemu překvapení byli oba nazí, jen v ruce drželi nějaké drobné oblečení. Pokynul jsem Patrikovi, ať se s nimi domluví, a že jim má všechno dovolit.

Mluvili spolu asi pět minut, načež dvojice zase odešla.

„Co že přišli nahatý?“ zeptal se Jarouš. „No, svlíkli se prej po cestě, když nikdo nešel,“ odpověděl Patrik a pokračoval: „Prej je u nich v penzionu ještě jeden německej pár, kterej má rád nudismus, tak jestli prej můžou taky přijít. Tak jsem jim to dovolil s tim, že je nesmí pohoršovat, co na pláži děláme. Prej to bude v pohodě.“

Když jsme dosnídali, vypravili jsme se na náš plácek. Zrovna přicházela naše oblíbená dvojice společně s úplně novou dvojicí. Nová dvojice byla trochu starší, kolem 50 let. Paní měla trochu širší boky a celkem velká, lehce povislá prsa, a představila se jako Doris. Pán byl vysoký, štíhlý, lehce prošedivělý, ale dost sympatický, a představil se jako Uwe. U toho představování došlo naší známé dvojici, že se vlastně dosud nepředstavila, takže jsme se dověděli, že borec se jmenuje Karsten a krasavice že je Angela.

Vyzval jsem je, ať si udělají pohodlí, Patrik to přeložil a my jsme si začali mazat těla. Němci se svlékli do naha, složili si oblečení na kraj plácku, a když nás viděli, tak si taky začali mazat těla. Když viděli, že si mažeme i ptáky, tak ženy začaly taky svým partnerům mazat ptáky. Uwe ho neměl moc velkého, řekněme asi tak jako Péťa, ale jak mu ho Doris mazala, tak se jí ho podařilo dobře postavit a stal se z něho pěkný macek.

Chvíli jsme se slunili, naše parta pokukovala po německých ocasech, a když nám opalovací krém zaschnul, všichni včetně Němců jsme naskákali do vody.

Jako vedoucí jsem chtěl předvést naše zvyklosti, takže jsem jako první vylezl z vody, vyzval dlouhoocasého Janka, aby mě následoval, a začal jsem mu olizovat sůl z přirození. Sledoval jsem, jak si Němci něco vysvětlují a jak potom vylézají z vody. Obě ženy pak začaly olizovat sůl z přirození svého partnera, až jim je dokonale postavily.

Angela pak ještě dlouho hladila Karstenův žalud, takže mu pořád krásně stál. Doris si lehla, Uwe se po nás rozhlížel a kupodivu mu pořád taky stál. Lehl jsem si vedle nich a se zalíbením se díval na jeho klacek, ani jednomu to evidentně nevadilo. Doris pak něco řekla a Patrik mi vysvětlil, že prej můžu. Tak jsem Uweho chytil za péro a hladil mu ho. „Gut,“ řekla Doris. „Go on, my husband is bisexual,“ dodala anglicky. Ach ták, ty vole!

Tak jsem mu ten klacek chvíli hladil, a pak jsem se Doris otázal: „Is that OK to suck him?“ – „Absolutely,“ odpověděla Doris, a tak jsem Uweho začal kouřit. Doris se na to dívala celkem se zalíbením, Angela taky, přičemž honila péro svému borečkovi, a o našich klucích ani nemluvím, těm se to líbilo moc.

Uwe se spokojeně vystříkal do mých úst a Doris mě pohladila po zadku a řekla: „You’re a sucking master, darling.“ – „Yeah, I am. Everybody knows here,“ odpověděl jsem bezostyšně pyšně. „Co si to tam vykládáte?“ zeptal se Janek. „Že jsem mu ho dobře vykouřil,“ zjednodušil jsem naši konverzaci. „A nechal by se od tebe opíchat?“ ptal se Myšák, ale na to už jsem se neptal. „Ještě by odpověděl, že jo, ale já tu mám práce dost, ne?“

Při obědě jsem všem doporučil, aby při odpolední opalovačce a koupačce udrželi zase svůj chtíč na uzdě, ať zvládnou večerní program. Po odpoledním odpočinku jsme se vydali na pláž, všichni čtyři naši němečtí „kamarádi“ se dostavili taky, Patrik jim vysvětlil, že máme odpočinkové odpoledne kvůli večernímu překvapení, a proto teď nijak zvlášť nedovádíme.

Po večeři, přesně v sedm hodin, zabrzdila před naším bungalovem známá dodávka. Všichni jsme vyšli z vrátek. Z místa spolujezdce vystoupil stejný hoch jako včera, s tím rozdílem, že už na sobě neměl žádné trenky. Prostě byl úplně nahý.

Chlapi ho chválili a poplácávali po zádech a hoch nás ochotně obsluhoval. Sice jsme měli pití dost, ale každý si u něj rád něco koupil. Řidič si zase opodál zapálil cigárko a spiklenecky na mě mrknul.

Šel jsem záměrně jako poslední, zakoupil jsem kvůli zítřejšímu programu dvě basy piv, hoch pokynul řidiči, každý jsme vzali jednu basu a dotáhli jsme je na terasu a pak do kuchyně, kde jsme pár piv našoupali do ledničky.

Jakmile jsme se vrátili na terasu, řekl Jarouš: „Hele, parťák hošanovi asi ujel.“ Myšák se na mě zadíval a pak řekl: „Já už vim, o co jde. Hošan je to Filipovo překvapení.“ – „Správně,“ odpověděl jsem. „Hošan se jmenuje Borko a chce s námi strávit večer, viď, Borko?“ – „Da.“ Myšák se ho zeptal: „Už jsi někdy viděl tolik penisů pohromadě?“ Borko tomu asi porozuměl, protože řekl: „Nýkad.“

„Tak na úvod bysme mohli skočit do vody, abysme Borkovi ukázali, jakou děláme prevenci proti alergické reakci,“ navrhl jsem, aniž bych věděl, jak dobrý je to nápad. Naskákali jsme všichni do vody, kromě Borka, který zůstal stát na vzdálenějším okraji betonového plácku. Když se ujistil, že všichni koukáme, rozběhl se, odrazil se od kraje betonu do neuvěřitelné výšky, udělal salto a vklouznul do vody čistou šipkou.

Když se vynořil, všichni jsme ho pochválili, Borko se zaculil a jal se plavat okolo nás. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nepoužíval jakýsi zvláštní styl. Ruce měl vpřed, téměř nehýbal nohama, jen se vlnil celým tělem a plul. Přitom na nás co chvíli vykouknul jeho roztomilý zadeček. Obeplul nás asi pětkrát a my jsme z něho nemohli odtrhnout oči.

Pak se zase zanořil a my jsme cítili, jak nám proplouvá mezi nohama, mezitím se objevila nad hladinou jeho prdelka a zase proplul někomu mezi nohama. Chvíli si s námi takhle hrál, a najednou zvolal David: „Ty vole, von mi ho volizuje! To jsem ještě nezažil, nechat si kouřit čuráka pod vodou, a ještě mořskou!“ – „A teď má mě,“ zvolal Péťa…

Nekecám, že nás všech osm postupně pod vodou pokouřil, aniž by vynořil hlavu. Když ji konečně vynořil, zase se zaculil, nadechl se, udělal salto vzad, a najednou jsem cítil, jak mi jeho ruce zezadu roztahují stehna, jeho hlava se mi mezi ně zezadu dostává, bere mi teď už tvrdý péro do pusy a kouří mi ho, přičemž jsem cítil mezi stehny jeho tělo a rukama mi dráždil díru. „Teda chlapi, až vám tohle udělá, tak se z toho zjančíte...“

Není divu, že mu jeden nádech na tuhle akci nestačil pro nás pro všechny, ale k nádechu se i tak vynořil jenom jednou. A když se pak zase objevila jeho hlava a viděla naše obdivné pohledy, položil se jako prkno na záda, takže mu jeho hezký klacek trčel kolmo vzhůru z vody ven. Připluli jsme k němu a začali jsme mu ho střídavě laskat rukou, Borko se tvářil slastně a trochu vzdychal a nechal se oblažovat. Pak ještě pomalu roztáhnul nohy, aniž by se nějak víc zanořil, a my jsme mu postupně mezi ty jeho nohy vplouvali a mohli mu celkem pohodlně pokouřit tu jeho okrasu.

„Chvála,“ řekl pak borec Borko, mrštil sebou a vrtulovitým pohybem se vydal ke břehu. Vystoupil nahoru, a než jsme se nadáli, udělal elegantní most. Prostě se ohnul dozadu, ruce dal na zem a na vrcholku toho mostu se mu tyčil čurák do výšky. „Dódžite!“ volal na nás. „Máme tam jít,“ vysvětlil jsem, možná trochu zbytečně.

Postavili jsme se kolem něj dokolečka a hráli si s tím mladičkým krásným klackem a Borko držel a držel.

„I sáda pázite na móje nóge,“ řekl nakonec, my jsme trochu couvli, a Borko předvedl nepochopitelný kousek. Nějak se zhoupnul v nohou, vymrštil se a stál na rukách. Obešel nás kolem dokola, pak se postavil přede mne a čekal. Stačilo se malinko předklonit a mohl jsem mu ho vzít do pusy, tak jsem to zkusil. Jemně jsem mu ho pokouřil, aby chudák nespadl, a poskytl jsem prostor ostatním, kteří si to taky rádi vyzkoušeli.

Načež pokrčil ruce, až měl obličej u země, rukama se odrazil a dopadl na nohy. „I sáda glédajte,“ řekl hned na to, sedl si do tureckého sedu, zakulatil záda, podal si čuráka do pusy a začal mu olizovat žalud. Ne že by měl tak dlouhý péro, prostě to byl hadí muž!

To mu ale nestačilo, převalil se na záda, nohy hodil za hlavu, rukama na zadku si přitáhnul rozkrok a začal ho sám sobě kouřit po celé délce. Začali jsme mu tleskat.

Úspěch se mu líbil, přestal si ho kouřit, nohy si zkřížil za hlavou, ruce položil na zem a ukázal nám svou dírku. „Molim,“ řekl.

Rozhlédli jsme se po sobě. Z toho úžasu nám ocasy stály jen tak napůl, ale Myšák zavelel: „Veliteli, musíš.“ Tak jsem nahonil péro, párkrát jsem si na něj plivnul, zakleknul jsem k té prdelce a zasunul. „Dóbro?“ zeptal jsem se. „Otlíčno!“ zvolal Borko. A tak jsem ho začal pomalu šukat, spíš v podřepu, a kluci koukali.

Nechtěl jsem se ještě udělat, tak jsem raději půjčil Borka ostatním. Zkusil si to nejen David, Myšák a Janek, ale i Jarouš a Péťa a dokonce i Jíra, který je jinak výhradně pasiv, ale jeho stále stojícímu péru to nedělalo problémy.

Borko to všechno vydržel a sténal u toho tak hlasitě, že se ve mně probudila zodpovědnost a navrhl jsem, že už raději půjdem na terasu. Borko to asi pochopil, ale zůstal ležet a vztáhnul ruce. Neuměl jsem si představit, jak to udělám, ale postavil jsem se rozkročmo nad něj, sehnul se k němu, on se mne rukama chytil pevně kolem krku a bylo jasné, co chce. Abych ho zvednul. Chvíli jsem hledal co nejstabilnější polohu svých nohou, ale Borko nebyl žádný žabař, ve vhodnou chvíli se nějak vzepjal, a já najednou stál na nohou, Borko na mě visel s nohama stále zkříženýma za hlavou, a mohl jsem jít.

„Akrobati se našli,“ poznamenal Myšák a všichni uvolnili prostor, abych mohl Borka odnést na terasu.

Na terase jsem Borka opřel o zeď bungalovu a chtěl jsem ho spustit dolů, jenže on malinko zakroutil hlavou a mě došlo, co chce, jenže jsem nevěděl, jak to udělat. „Kluci, podržte mi někdo péro, zkusím ho do něj takhle zasunout.

Dopomoc se našla okamžitě, pomalu jsem Borka sesouval dolů a pomocí něčí ruky jsem si ho napíchnul na ptáka. A bylo to boží. Takhle jsem ještě nikdy žádnýho borce nešukal, viděl jsem to jenom na videu. Za chvíli se mi nějak zatmělo v hlavě a cítil jsem, jak stříkám…

Byl jsem fyzicky totálně vysílenej a nevěděl jsem, jak se teď z téhle pozice dostat, aby mi Borko neupadl na zem, tak jsem zavolal: „Kluci, musíte ho ze mě sundat, já to nezvládnu!“

Kluci Borka sundali na zem, on rozmotal nohy, a místo aby si odpočinul, vyšplhal na železný sloup pergoly, pevně se o ni zachytil nohama, svěsil tělo dolů a rukama se přidržel pod sebou. „Molim,“ řekl, a když jsem se na to přišel podívat zblízka, bylo mi jasné, co chce. Jeho tělo viselo dolů v ideální výšce pro polohu 69, ale vstoje.

A tak mu chlapi jeden po druhém mrdali hubu a zároveň kouřili péro. A jeden po druhém se mu do huby poctivě vystříkali. Borko pak seskočil ze sloupu, pochválil nás slovy „chvála lijépo“, a protože věděl, že už jsme všichni vycákaní, lehl si na zem, hodil nohy za hlavu a poctivě si vykouřil čuráka. Až do konce.

Čtvrtek

Ráno se všichni divili, kde je Borek. „V šest hodin vstal, zavolal si taxíka a odjel,“ vysvětlil jsem jim. Protože Borek samozřejmě spal se mnou v posteli. Všímavý Péťa na to řekl: „Hele, a vy jste si všimli, že si s sebou něco přivezl? Například oblečení?“ – „Já jsem si všiml, že nepřivezl. Takže musel odjet tím taxíkem nahej,“ odtušil Myšák. „To bych chtěl vědět, jak to tomu taxikářovi vysvětlil a jak pak došel domů,“ řekl Patrik, aspoň myslím, že to byl on.

Pana snídaňáře jsme tentokrát nechtěli moc provokovat, aby u nás byl ochoten zastavovat, tak jsme se vypravili jen s Péťou. Levou rukou jsme si oba zakryli ptáky a koule, aby se na ně chudák prodavač nemusel dívat. Taky proto jsme šli dva, abychom ten nákup unesli. Chlápek to nijak zvlášť neocenil, ale netvářil se nepřátelsky.

Bohužel jsme trochu zapomněli, že Myšák si objednal „mnógo“ šprcek a lubrikačního gelu. Chlapík vyndal karton se stovkou krabiček kondomů o třech kusech, čili nám přivezl tři sta šprcek, a řekl si za ně fakt nekřesťanskou sumu. Zavolali jsme na Myšáka, ať si to jde vyřídit, zaplatili jsme jenom potraviny a nechali Myšáka v jeho kaši.

„Mám tři stovky kvalitních jugoslávských šprcek,“ oznámil Myšák po návratu na terasu. „To je rarita, kterou u nás prodám za trojnásobnou cenu, než co jsem za to zaplatil.“

Bylo jasné, že se Myšák snaží holedbat, ale že nás nechtěl připravit o zítřejší snídani.

U snídaně jsem všem řekl, že dnešní program začne obědem a že erotická omezení nejsou tentokrát žádná. Po snídani jsme šli „na pláž“. Jako obvykle jsme si tam mazali těla opalovacími prostředky, když tu u nás zastavilo nějaké italské auto. Seděli v něm čtyři kluci, asi tak 25letí, možná míň, stáhli okénka a něco na nás pokřikovali a chechtali se u toho. Nevěnovali jsme jim pozornost a oni pak pokračovali v jízdě.

Po čase k nám dorazili naši němečtí „přátelé“, svlékli se, namazali se, a pak si šli zaplavat, všichni čtyři.

Zatímco plavali, došli k nám pěšky ti Italové, co se nám před tím chechtali. Každý měl v ruce lahev piva, chvíli nás pozorovali a stále se chechtali. Usídlili se na jednom velkém šutru kousek od nás.

Tedy chechtali se jako debilové, ale nebyl na ně špatný pohled. Všichni pěkně snědí, těla solidní, hezké plavky. Jeden měl plavky šedé barvy s kapsičkami po stranách s krátkými nohavičkami a zavazováním, druhý podobné, ale červené, s delšími nohavičkami, třetí měl elastické, s krátkými nohavičkami, zeleno-žluté, a čtvrtý oranžové, poměrně volné, ale elegantní.

Lezlo mi na nervy, že jim nebylo ani slovo rozumět, ale dělalo to dojem, jako že si z nás dělají srandu. Na chvilku pak naskákali do vody. Mezitím připlavali naši Němci a zaujali svoje místa na plážičce. Taliáni pak taky vylezli, všimli si těch nahých ženských a zjevně je komentovali. Borci Karstenovi to asi lezlo na nervy, tak se k nim vydal a začal jim něco vykládat. Zřejmě to mělo úspěch, protože chlapci se za chvilku zvedli a odešli.

Při obědě jsem všem nalil pivo a vyhlásil „pissing day“. „Nikdo dnes už nebude chcát ani na hajzlíku, ani někam do trávy. Kdo bude chtít chcát, oznámí to a pochčije někoho z nás. Zejména se rád nechá pochcat David, Jíra, já a Jarouš. Ale třeba se nabídne i někdo další.“

„Proto ta spousta piva, jo? Abysme potřebovali furt chcát?“ zeptal se Myšák. „Je moře slané?“ odpověděl jsem otázkou.

Po obědě dorazil pojízdný chlaďák. „Á, miničurák přijel…, Janku, vyřídíš to?“ Janek protáhl obličej, zřejmě zalitoval svého úterního slibu, ale šel. Za chvíli se dostavil v doprovodu toho nebožáka v trenkách. „Támo znamená tam?“ zeptal se Janek a chlapík ukázal na dveře do bungalovu se slovy: „Támo, támo.“ – „Támo, kámo,“ zavtipkoval Myšo vtipkár.

Nechali jsme je tam, za chvíli jsme zaslechli tlumené výkřiky a už to asi bylo. Vylezl chlapík, rozhlídnul se po našich ptácích, kroutil hlavou, pokrčil rameny a řekl: „Glédajte!“ A na chvíli stáhnul trenky, takže všichni viděli jeho malinké péro, ale aspoň na něj bylo vidět, narozdíl od úterý, protože si ho opravdu oholil. Vedle něj hned stanul Janek, s pocákanou bradou, krkem, hrudníkem i břichem a ještě to stékalo dolů. „Mnógo! Dóbar!“ zaimprovizoval učenlivý Myšák. „Chvála,“ řekl chlapík napůl smutně a napůl potěšeně, natáhl trenky, řekl: „Do vidžéňja,“ a odešel.

Vydali jsme se tedy na opalovačku-koupačku. Na šutru kousek vedle nás už byli ti čtyři kreténi, kteří, když nás viděli, měli spoustu nesrozumitelných komentářů. Popíjeli pivo, zjevně nebylo dneska první, a ve vodě se jim „chladila“ další piva. Tak ať si to užijou, kreténi, teplý piva a teplá banda naháčů...

Bezostyšně jsme si začali mazat těla a ocasy opalovacím krémem a schválně vystavovali stojící čuráky. Kreténi se mohli potrhat smíchy, ale nám to vůbec nevadilo. Protože jsem dodržoval pitný režim už od rána, chtělo se mi chcát, tak jsem se otočil na sedícího Davida, řekl mu, ať nastaví hubu a trefoval jsem se mu chcankama do huby. Kreténi to pochopitelně s chichotáním italsky komentovali.

Brzy přišli naši čtyři němečtí přátelé. Karsten kroutil hlavou nad přítomností těch kluků, svlíknul plavky a vypravil se k nim. Postavil se k nim tak, aby se mu ocas bimbal přímo před očima, a zdálo se mi, že u toho schválně podupuje nohou, aby se mu ten ocas co nejvíc kýval. Chvíli se o něčem dohadovali, Karsten pak pokrčil rameny a vrátil se ke své krasavici.

Chlapci trochu ztichli, zjevně pozorovali ty dvě nahé ženy. Karsten začal ve stoje mazat Angele záda, a když byl hotov, přitiskl se k ní zezadu, něžně ji kousal do ucha a zezadu jí začal roztírat opalovací olej po kozách, zjevně schválně tak, aby Taliáni na ty kozy viděli.

Angela pak začala mazat Karstenovi péro, které se hned postavilo, a začali se líbat a mazlit. Za chvíli se po sobě začali divoce válet na zemi, načež ji pak povalil na záda, zvedl jí rukama nohy do praku a začal s ní normálně souložit.

Pozorovali jsme ty italské debily. Ten v těsných plavkách si hladil rozkrok a zřejmě mu stál, což sice nebylo zcela vidět na tu dálku, ale soudím z toho, že ostatní se mu trochu pochichtávali. Ten ale prohodil něco, co podle výrazu znělo jako „No a co?“.

Uwemu se to nějak zalíbilo a začal souložit s Doris. Karsten pak něco zavolal směrem k Italům a Patrik se zasmál: „Super, pozval je, ať se jdou podívat zblízka.“ A Taliáni ztichli, rozhlídli se po sobě, ten v těsných plavkách pokynul hlavou a všichni se přišli podívat, jak spolu souloží borec a krasavice.

Blbeček nosí těsné plavky zřejmě záměrně, protože za to, co ukrývají, se rozhodně nemusí stydět. Opravdu mu ocas stál, a když přišli, bezostyšně ho vyndal z plavek a začal si ho honit. A že to byl fakt pěkný macek. Ostatní tři se na to chvíli tvářili rozpačitě, ale honič pokynul hlavou, ať ho klidně taky vyndají.

Ten s krátkými nohavičkami ho tedy vyndal spodem a připojil se ke kamarádovi. Ten s delšími nohavičkami se po chvíli osmělil taky, stáhnul si plavky pod své velké koule a začal taky honit. Jen ten v oranžových volných se asi styděl, pouze zasunul ruku do plavek a honil si ho tak.

Asi si panáčci ani nevšimli, že David, Myšák a Jarouš na ně šijou kulišárnu. Ti se totiž nenápadně vytratili a potichoučku se postavili za ně. Němci do svých Němek už docela hustě bušili, zejména Karsten se dost předváděl a Angela na Italy posílala lascivní pohledy. Ital v těsných plavkách to už nevydržel a začal cákat, a v tu chvíli David, Myšák a Jarouš jim začali chcát přímo na prdele, schválně se natáčeli tak, aby co nejdřív zmáčeli všechny čtyři kretény. Ti začali řvát a zběsile nadávat, vztekle se šli opláchnout do vody, sebrali si svoje piva a šli směrem, odkud přišli. A tentokrát jsme se jim pořádně vysmáli my… „Tak ty už se k nám asi neodvážej přijít, co?“ chechtal se Myšák. „A ty tři si to nestihli ani udělat!“

Janek, Jíra, Patrik a Pája pak kluky za jejich výkon odměnili pořádným zechcáním od hlavy až k patě. Němci na to koukali trochu udiveně, tak jsem jim řekl: „Pissing day, OK?“ – „I see,“ řekla Doris a Němci se tomu pobaveně zasmáli.

Uwe pak něco říkal Patrikovi. „Hele, chlapi,“ řekl pak Patrik, „Uwe by si přál, jestli bysme ho všichni nezechcali. Chtěl by ležet tady na tý prašný cestě a bejt pořádně zechcanej a pak se v tom prachu vyválet…“

To se nám docela zalíbilo, tak jsme Uwemu slíbili, že to pro něj uděláme. Otevřeli jsme si tedy každý další pivko, aby bylo co chcát.

Když jsme se pak shodli, že už všichni můžeme, lehl si Uwe na cestu. Nešlo to z nás najednou, spíš tak postupně, čehož Uwe využil a mezi jednotlivými dávkami se válel v tom prachu, takže po posledním vychcání byl celý obalený šedohnědým blátíčkem. Pak vstal, poděkoval a nechal se vyfotografovat nejdřív sám, pak v objetí s Doris a nakonec ještě s námi všemi.

Vypili jsme za to odpoledne docela dost piv, takže jsme večer spíš klábosili, než šukali, a hlavně chcali. Pochcali jsme snad každý každého. Chlapi postupně odpadali, až jsem zůstal na terase sám.

Najednou jsem zaslechl šplouchnutí, jako by někdo u nás skočil do vody. Šel jsem se podívat, kdo to je. Viděl jsem, jak ve vodě někdo plave, a když jsem došel blíž, uviděl jsem ve svitu měsíce na zemi oranžové plavky toho Itala, který se styděl vyndat péro. Nechtělo se mi věřit, že ten ve vodě je on, tak jsem počkal, až se vrátí.

A byl to skutečně on. Vylezl z vody, nahý, bez plavek, trochu zavrávoral a začal ze sebe dlaní shazovat kapky vody. „Čau,“ řekl jsem mu. „Čao,“ on na to. „Co tady děláš?“ Zeptal jsem se normálně česky, spíš proto, že jsem nevěděl, co udělat nebo říct. Kluk, zřejmě přiopilý, se nemotorně posadil na molitanové lehátko, které tam bylo, a začal mi něco italsky vysvětlovat, nerozuměl jsem mu ani slovo. Ale trochu u toho gestikuloval, tak se mi zdálo, že mluví o tom, že se kluci opili a šli spát.

„Ty sis prostě chtěl zkusit, jaký to je, zaplavat si nahej, viď?“ Kluk se na mě zadíval a něco mi odpověděl, jako by mi rozuměl a jako bych já měl rozumět jemu, ale ani jeden jsme neměli tušení, co ten druhý říká. Pozvedl jsem ty jeho plavky a tázavě jsem se podíval, jestli je nechce podat. Chvíli na ně koukal a pak jen mávnul rukou. „Super, řekl jsem mu. Nedáš si víno?“ – „Si,“ pokýval hlavou. Slovu víno asi rozuměl.

Došel jsem tedy pro dvě sklenice vína. Vstoje jsem mu jednu podával a on, jak si ji ode mě bral, zadíval se mi na chvíli do rozkroku, který měl přímo před obličejem. Koukal mi tam tak nějak nepřítomně, ani mi nebylo jasné, jestli mi tam kouká záměrně, nebo jestli se jenom nezakoukal do blba. „Grácia,“ řekl pak a napil se.

Posadil jsem se vedle něj a napil jsem se taky. A pak se Taliánek zase rozhovořil. Sledoval jsem, jak mluví, aniž bych mu cokoli rozuměl, prohlížel si jeho obličej, na kterém bylo vidět, že i když byl oholený, rostly mu husté vousy pěkně rovnoměrně po celé tváři, jeho rošťácký sestřih, zpola vyholenou hlavu s krátkým trávníčkem nahoře, a zachytil jsem jeho pohled, jeho černé oči, ve kterých se odrážel svítící měsíc, jeho husté řasy a tenké obočí. Zjistil jsem, že se mi ten kluk strašně moc líbí. A vůbec jsem nechápal, kam se v něm poděl ten idiot z odpoledne.

Díval jsem se mu do očí a snažil jsem se pochopit, co mi asi tak může říkat. Jeho oči vyjadřovaly celou škálu pocitů. Tu a tam smutek, tu a tam vzpomínky, tu a tam zasnění, tu a tam nějakou mně zcela neznámou touhu. Ale celé mi to sděloval s nějakou zvláštní intenzitou, jako by se mi zároveň omlouval a zároveň jako by mě o něco prosil. Cítil jsem, že prostě potřebuje nějaké pochopení, vypovídat se, a že je zřejmě úplně jedno, že mu nerozumím ani slovo.

Pak ale pronesl dvě slova, kterým jsem rozuměl: „Mamma mia.“ Vzápětí si lehl na záda a zakryl si rukou oči, jako by se snažil potírat pláč. Lehl jsem si vedle něj a přátelsky, konejšivě jsem mu položil ruku na rameno. Jeho reakci jsem ale vůbec nečekal. Rukou, kterou si přikrýval ty oči, mě chytil za zápěstí mé ruky na jeho rameni. Zpočátku jsem myslel, že mi ji chce dát pryč, ale on mě pevně držel za to zápěstí, jako by chtěl, abych tam tu ruku nechal.

Otočil ke mně hlavu a něco zašeptal. Kdybych ho neznal jako kreténa, který se odpoledne smál bandě nahých chlapů a který si, byť nenápadně, honil péro nad souloží dvou heteráckých dvojic, tak bych si snad myslel, že mě chce. Chvíli jsem mu opětoval jeho zvláštní pohled a pak jsem pohnul rukou na jeho rameni. Vůbec se nebránil, jen mě stále pevně držel. Pomalu jsem ruku přesunul na jeho prsa a on ten pohyb následoval. Chvíli jsem ho hladil po bradavce a cítil jsem, jak dýchá, přerývaně, skoro bych řekl, jako by se snažil skrývat nějaké pocity, ne-li vzrušení.

Nechtělo se mi tomu věřit, ale stálo mi to za pokus. Pokračoval jsem pomalu rukou níž. Přestal na mě koukat, zahleděl se na hvězdy a přivřel oči. Dostal jsem se až k jeho chloupkům v podbřišku a on mě v tom stále podporoval tím, jak mě držel za zápěstí a zároveň následoval můj pohyb.

Opatrně jsem ho šimral v chloupcích, narazil na kořen jeho péra a s údivem jsem zjistil, že mu stojí. Nechal jsem ruku tam, kde byla, trochu jsem se nadzvedl, abych se mu podíval do očí, a našel v nich nějakou zvláštní prosbu. Kluk neznatelně pokýval hlavou a řekl: „Si.“

Začal jsem mu jemně hladit péro a malinko mnout žalud a kluk u toho lehounce vzdychal. Bylo jasné, že se mu to strašně líbí. Jeho ruka přestala svírat moje zápěstí a pomalu směřovala po mé paži nahoru, k rameni, a nakonec až na krk, a pak si mě za krk přitáhnul k sobě a zadíval se na mě tak, jako by snad chtěl políbit, nebo co.

„Ty vole, ty jsi hustej, kreténe,“ řekl jsem mu tónem, ze kterého mohl spíš usoudit, že mu říkám „Jsi krásnej kluk, chci tě.“ A zkusil jsem ho tedy políbit.

Bylo to z jeho strany trochu rozpačité líbání, zjevně se s chlapem líbal poprvé, nebo možná vůbec poprvé, ale nedal mi šanci toho nechat, stále mě držel za zátylek. Když už hrozilo, že se udusí, povolil můj krk a zašeptal „Grácia.“

Pak se dotkl ruky, která dráždila jeho péro a koule, a decentně mi ji přesunul kousek pod koule, do oblasti hráze. To už měl nohy pokrčené a mírně roztažené. „Chceš, abych tě zmrdal, ty dobytku?“ řekl jsem mu co nejněžněji a začal mu prstem přejíždět mezi hýžděmi. „Per favore,“ zašeptal a začal mě oběma rukama hladit po celém těle a dychtivě vzdychat.

V té zvláštní situaci jsem mohl říkat cokoli, a protože jsem měl dojem, že se mu líbí, když na něj mluvím, začal jsem šeptat vášnivě a trochu snad i něžně to, co mi běhalo hlavou.

„Ty můj blbečku, já tě zmrdám, neboj… Vím, že jsi to s chlapem nikdy nedělal, ale se mnou to nebude bolet, neboj. Jen tě na to musím trochu připravit, víš? Kdybys věděl, kolik kluků už jsem připravil o panictví, tak bys tady možná se mnou neležel, ale kdo ví. Líbí se ti, jak ti dráždím dírku?“ – „Si, si,“ odpověděl kluk, jako by věděl, na co se ptám.

„Hodnej zmrd, hodnej,“ pokračoval jsem a pomaloučku zasunul prst do jeho panického análu. „No vidíš, zmrdečku, jak to jde, nebolí to?“ – „Si, si,“ odpověděl, protože mi nerozuměl, a musel si myslet, že se ptám, jestli můžu pokračovat.

„Když si, tak si,“ jel jsem dál svůj vnitřní monolog, „tak zkusíme dva prsty… Hm, i dva se ti vejdou. A když s nima takhle zarejdím, vydržíš to?“ – „E bello,“ odpověděl vášnivě, a i když jsem si nebyl jistý, co to znamená (dávná studia latiny mi napovídala, že to bude souviset se slovem krásný), utkvěl mi ten výraz v hlavě.

To už mi bylo jasné, že do něj bez problémů proniknu. Roztáhnul jsem mu nohy, plivnul si několikrát na péro, přidržel jsem si ho za kořen a nastavil k dírce. „Teď to možná trochu zabolí,“ varoval jsem ho zbytečně a co nejopatrněji a nejpomaleji jsem do něj zasunul žalud. Trochu jsem zakroutil pánví, abych mu anál ještě víc uvolnil, a zmrdeček mě chytil za zadek a skoro jako by mě navigoval, jak rychle do něj můžu vnikat.

„No vidíš, zmrdečku, a máš v sobě celýho mýho čuráka, to čumíš, co?“ řekl jsem mu, když se zadařilo zasunout až na doraz. „Bello, bello, per favore,“ vzdychl zmrdeček v odpověď. „Tak jo, blbečku jeden italskej, teď ti vymrdá prdel jeden českej frajer, že na to do smrti nezapomeneš.“

Trochu jsem to vyjadřování přeháněl, ale nesmírně mě to celé vzrušovalo. Připravit krásného Itala o panictví, mluvit na něj nežně a vášnivě a přitom říkat prasárny. Ne, nemrdal jsem ho tak hrubě, jak jsem to říkal, pomalu jsem vysouval a zasouval péro v jeho díře, do paměti se mi vrývalo jeho „E bello, e bello,“ užíval jsem si jeho slastného výrazu a jeho krásného mlaďoučkého tělíčka a něžně a zároveň nemilosrdně jsem ho šukal.

A když už jsem věděl, že to mám na krajíčku, vytáhl jsem péro ven, přiložil jsem si ho k jeho stojícímu klacku, uchopil je oba rukou a řekl mu: „Tak, zmrdečku, teď se uděláme oba najednou, jo?“

„Si, si, si, si,“ opakoval zmrdeček stále dokola a užíval si, jak naše péra k sobě přiléhají, až to v něm začalo cukat, takže jsem to u sebe tak nějak povolil a opravdu jsme se vystříkali najednou.

Zadíval se mi pak do očí, ve kterých se odrážel rozvlněný svit měsíce z hladiny moře, a řekl mi: „E stato bello.“ Nevěděl jsem jistě, jestli to znamenalo „Bylo to krásné“, ale měl jsem důvod se domnívat, že to pro něj krásné bylo.

Pátek

Když jsem se vzbudil, muselo být už po deváté hodině. Ležel jsem rozvalený na posteli, krásný Ital mi lehce masíroval mou ranní erekci a venku byl hlahol, takže snídaně už asi dorazila.

„Ty blbečku jeden nádhernej italskej… Líbí se ti moje péro?“ – „Si, si. E stato bello.“ – „Tak mi nastav prdelku, trochu tě ještě vojebu,“ řekl jsem mu, vzal ho za prdel, otočil jsem si ho tak, aby klečel na čtyřech přede mnou, a zcela bez problémů jsem do něj zasunul. „Dobrý, zmrde?“ – „Si, e bello.“

Začal jsem ho tedy ojíždět, když se najednou ve dveřích objevil Myšák. Zakroutil očima a naznačil mi, že venku je snídaně. Italský zmrdeček jeho příchod ani nezaregistroval a slastně hekal pod mými přírazy. Řekl jsem Michalovi: „Došukám a přijdu,“ takovým tónem, aby si zmrdeček mohl myslet, že to říkám jemu a že ho chválím.

„Došuká a přijde,“ oznamoval venku Myšák co nejvíc nahlas ostatním, co zjistil. „Sotva vstane, tak šuká, dobytek,“ řekl někdo taky schválně nahlas. „No, kdybych se probudil s takovým kocourkem v náruči, tak ho taky asi začnu hned šukat,“ řekl další.

Šukalo se mi dobře, ale nechtěl jsem se hned po ránu udělat. Řekl jsem tedy klukovi: „Zmrdečku, musíme jít na snídani, nebo nám všechno sežerou.“ Ital to možná pochopil, ale slovy a gestikulací mi začal něco vysvětlovat, z čehož jsem posléze pochopil, že se asi stydí vyjít ven nahej a jestli bych mu nedonesl plavky, které zůstaly na pláži.

„Ty jsi kokot. Stejně ti to neprojde, ale dojdu ti pro ně,“ řekl jsem mu a vyšel ven.

„Ty vole, jak jsi dokázal sbalit toho italskýho heteráckýho kreténa?“ zeptal se mě Myšák hned. „Válel se nám na pláži úplně vožralej, tak jsem z něj stáhnul plavky a pořádně jsem ho za to zmrdal,“ schválně jsem zvulgarizoval celou situaci. „Jdu mu pro ty plavky, aby mohl nenápadně odejít.“

A šel jsem pro ty plavky. Pořád tam byly, a když jsem je sebral, dostal jsem takový nápad. Oblíknul jsem si je. Na terase jsem hned prohlásil: „Omlouvám se za porušení zásadního pravidla. Je to jen na chvíli a má to svůj účel.“ A šel jsem za svým zmrdem.

„Tady jsou,“ řekl jsem mu. „Grácia,“ řekl blbeček a musel si ty plavky ze mě stáhnout. Než jsem ale nadzvedl nohy, aby je mohl získat, chvilku jsem vytrvával. Poslušně mi pokouřil péro a pak jsem z těch plavek vystoupil.

Kluk si natáhnul plavky a vyšli jsme na terasu. „Tady ten blbeček s námi posnídá, jestli vám to nevadí,“ řekl jsem a pokynul klukovi, aby usedl a dal si snídani. „Ale tady u nás chodíme nahatý, tak co ty plavky?“ řekl Myšák Italovi, který na to řekl: „Si, si, grácia.“

„Ty vole, von neumí česky, nebo co? A jak jste se teda dorozumívali, když ty neumíš italsky?“ zeptal se mě Myšák. „Ani nevim. Nějak to šlo. Něco jsem rozuměl. Třeba si, si, nebo grácia, nebo e stato bello.“ Taliánek to poslouchal a ihned reagoval: „Si, si, e stato bello, grácia.“

„A jak se jmenuješ?“ zeptal se Jarouš zmrdečka, načež vrhnul pohled na mne. „Já nevím, jak se jmenuje,“ řekl jsem. „Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal jsem se ho. „Ty vole, nejmíň dvakrát jsi s ním mrdal, a ani nevíš, jak se jmenuje?“

Nevím, jak je to možné, ale zmrdeček asi pochopil, o čem se bavíme, vstal a řekl: „Peppe.“

„Peppe? Takže Pepíno?“ uchichtnul se Myšák. „Si, si, Peppino,“ řekl Pepíno.

Tak jsem se dověděl, jak se jmenuje kluk, kterého jsem už dvakrát mrdal. Ovšem za chvilku se ve vrátkách objevili ti tři spratci, se kterýma přijel. Něco pokřikovali, Pepíno se na nás zatvářil omluvně a vyšel ven.

Tam se spustila nesrozumitelná, ale ostrá hádka. Šel jsem se na to podívat a zdálo se, že se schyluje ke rvačce. „Kluci, pojďte mi pomoct,“ zavolal jsem na ostatní. Vyrazili jsme všichni ven, vytrhli těm debilům Pepína, protože se zrovna evidentně chystali mu dát do držky, a přesilou počtu se nám podařilo je zahnat.

Vrátili jsme se zpátky a Pepíno nám všem začal děkovat. „Grácia, grácia,“ říkal každému. No, chlapi toho samozřejmě využili, aby si Pepína objali, a poplácávali ho po zádech, teda vlastně i po zadku.

Nakonec jsem ho objal já a užíval si jeho vděčnosti, načež před domem zastavilo nějaké auto, klaply dveře a vrátky vlítnul dovnitř nějaký batoh. Pepíno vyběhl z vrátek, bylo slyšet, jak auto odjíždí, pak se Pepíno vrátil zpátky a smutně, a zároveň prosebně, něco řekl italsky. Pak vzal do ruky ten batoh, přistoupil ke mně a řekl: „Per favore.“

Pochopil jsem. „Chlapi, tady Pepínovi asi ujeli kamarádi. Budu ho muset k sobě vzít. Zítra stejně jedeme pryč, tak bysme ho vzali někam do města na letiště nebo na trajekt.

„Ok, tak mu ale vysvětli, že v plavkách prostě nebude. Nahatej, jako my, nebo nic,“ řekl rezolutně Jarouš.

Vzal jsem Pepínovi batoh, chytil jsem ho za ruku a odvedl ke své posteli. „Tady budeš dneska spát, se mnou. Ale nahý, víš? Takhle,“ řekl jsem mu a svlíknul mu ty plavky. „Si si, grácia.“

A vyšli jsme spolu na pláž… Když ho chlapi spatřili, chválili jeho výbavu. Pepíno se na mne tázavě podíval, tak jsem mu řekl: „E bello!“ – „Grácia,“ řekl Pepíno všem a lehl si na nejbližší molitanové lehátko. Začalo se mu stavět péro, tak si ten trouba lehl na břicho. Zatím jsem ho ale nechal a vyhlásil program dne.

„Dneska budeme mít soutěž o největší počet šukání. Každej, kdo si zašuká, ať už aktivně, nebo pasivně, udělá si na rameno čárku. Počítá se i šukání huby. Stříkání není podmínkou, jen to nesmí být moc kratičký šup šup.“

„Super nápad! Přinesu propisku,“ řekl Myšák, přinesl propisku a udělal mně a Pepínovi čárku na rameno. „To je za to ráno,“ poznamenal Myšák.

Můj pohled pak spočinul na Pepínovi, který nám ukazoval svou prdelku. Neodolal jsem, trochu jsem nad něj nalehl, ale s rukama nataženýma, a začal jsem ho hladit ocasem mezi půlkami. Ocas mi samozřejmě naběhl, a to pořádně, takže jsem mu mezi půlkami mohl rejdit trochu víc zostra, půlky jsem mu trochu roztáhnul a víc se na něj položil a mohl jsem mu přejíždět tvrdým čurákem kolem dírky. Pepíno trochu sténal, ale hlavu měl zabořenou mezi dlaně.

Naznačoval jsem kopulační pohyby, ale pak jsem sebou nějak smýknul, a aniž bych to takhle rychle plánoval, zajel jsem mu do análu. Pepíno syknul, tak jsem počkal, až se dostatečně uvolní, a pomalu jsem ho začal šukat. Pepíno se ochotně nechal, vzdychal a dokonce občas ukázal i obličej.

Rozhlídnul jsem se, jestli máme úspěch, a zjistil jsem, že mezitím Janek začal podobným způsobem klátit Jíru, jen to bylo trochu divočejší. A kromě toho se právě dostavili Uwe a Doris, tleskali a volali: „Bravo!“ Pak ale poznali, že šukám jednoho z těch parchantů ze včerejška, a nevěřícně kroutili hlavou.

Abych se hned takhle brzo neudělal a zároveň abych Uweho a Doris ještě víc překvapil, přestal jsem Pepína šukat, otočil ho na záda, začal ho hladit po celém těle včetně péra a líbat se s ním.

Patrik si pak s nimi něco povídal, načež nám oznámil: „Uwe by si přál, abysme ho v naší soutěži taky použili…“

Myšák se hned ozval: „Tak moment!“ vzal propisku, udělal čárku na rameno mně, Pepínovi, Jankovi a Jírovi, nahonil čuráka, stoupnul si nad Uweho a řekl: „Bitte.“ Uwe políbil Doris a ochotně se umístil do polohy na čtyřech, Myšák mu trochu prohmatal díru, řekl, že dobrý, a zajel do něj. „Bravo,“ volala Uweho manželka.

Pozorovali jsme s Pepínem to podivuhodné divadlo, když se objevili Karsten s Angelou. Víc než to divadlo je překvapilo, když uviděli Pepína. Karsten tázavě krčil rameny a kroutil hlavou. Patrik teď nebyl k použití jako překladatel, protože právě sloužil jako objekt k šukání Davidovi. Abych jim pantomimicky vysvětlil situaci, otočil jsem si Pepína zadkem k sobě, zajel jsem do něj a krátce jsem zamrdal. Myšák v tu chvíli vytáhl ocas z Uweho, řekl, že se ještě nechce udělat, tak nám jde udělat čárku na rameno, a když to provedl, poukázal Karstenovi a Angele na to, že už jsem ho dneska šukal potřetí.

Do toho si Péťa s Jaroušem vzájemně šukali huby a Uwe už měl v sobě třetí ocas, tentokrát Jankův. Zajímalo mě, jak se šuká Uweho prdel, tu jsem ještě neznal, a tak jsem šel udělat Jankovi čárku na rameno a požádal ho, že ho vystřídám. Omluvně jsem pohlídnul na Pepína, ale ten se zdál v pohodě a přišel se na to zblízka podívat.

Tak jsem mu pěkně ukázal, jak se to dělá, jak si nahoním čuráka, prohmatám díru, pomalu zasunu, chvíli tam setrvám a začnu jebat. Pepíno na to užasle koukal a na něco se mě zeptal. „Ty si to snad chceš vyzkoušet?“ Přestal jsem se šukáním a gestem nabídl, ať si to zkusí. „Si, grácia,“ řekl a dokonale napodobil všechno, co jsem mu před tím předvedl, a velmi šikovně začal mrdat Uweho.

Všichni okolo pomalu přestali souložit a hleděli na to, jak ten spratek, co se nám včera smál, náruživě jebe ženatou prdel před zraky manželky…

Pepíno je ale mladý kluk a houby vydrží, rozjel se tak, že se udělal. Chvilku zůstal zasunutý, oddychoval, usmíval se na mě, pak ocas vytáhnul a šel se ke mně přitulit. David Uwemu ještě vylízal zbytky Pepínovy mrdky z análu a Myšák nám s Pepínem šel udělat další, tedy čtvrtou čárku.

Ze všech lilo a blížil se čas oběda, takže jsme naskákali do vody, a když jsme vylezli, obtáhl jsem všem čárky na rameni. Tím pádem jsem zjistil, že tedy zatím vedeme, jinak však že každý má aspoň dvě čárky, aniž bych byl před tím zaregistroval, že si je zasloužili, ale věřil jsem jim. Měl jsem sám co dělat se závoděním…

Po obědě, když všichni odpočívali, jsem zatáhnul Pepína do koupelny. Ukázal jsem mu, že hlavní rozdíl mezi mojí a jeho výbavou je v tom, že moje je vyholené, zatímco on tam má roští. Naznačil jsem mu, že kouřit péro v roští je míň příjemné, než kouřit vyholené péro, ukázal jsem na střihací strojek a žiletky a Pepíno souhlasil, že mu provedu depilaci.

Dalo to trochu práce, chlapi už se začali chystat na pláž a volali na nás, jestli už jdeme. „Jestli tam šukáte, tak to neplatí, protože my to nevidíme,“ rejpnul si Myšák.

„Jděte napřed, za chvíli jsme tam,“ zavolal jsem nazpátky a dokončil svoje dílo. Postavil jsem Pepína před zrcadlo, ten chvíli hleděl na svůj ocas, který teď vypadal větší, než před tím, a tak řekl: „Si! E bello! Grácia!“

Začal si ho hladit, takže mu mírně naběhnul, z čehož naběhnul i mně, ale já jsem mu řekl: „Kocourku, jdeme ven, kluci čekají.“ Vzal jsem ho za ruku a vyšli jsme na pláž.

Nová vizáž nového italského kamaráda vzbudila rozruch. Jeden po druhém přistupovali k Pepínovi, chválili mu ptáka a brali ho do pusy. Přestože Pepíno už dneska stříkal, zase se mu postavil, takže všem chvilku mrdal hubu a kluci mu přidělili osm čárek. Tím pádem jich měl dvanáct a já jenom 5.

„To jsem zvědavej, jestli ho doženeš, lásko,“ řekl mi jízlivě Jíra. Trochu mě to za něj mrzelo, skoro jako by žárlil. Ale patří mu to. Byl to on, kdo tenkrát opustil mě, tak ať si teď žárlí.

Jenže pak ještě přišli Němci a Pepíno se nechal pokouřit od Uweho, takže dostal třináctou čárku. Mlsně, ale nesměle pokukoval po Karstenově krásném dlouhém ocasu. Angela si toho všimla, začala si s Karstenem hrát, dokud mu ho nepostavila, něco si chvíli povídali, Karsten se postavil, zavřel oči a Angela gestem pozvala Pepína, že si ho smí pokouřit. Pepíno fascinovaně přistoupil, poklekl před Karstena a začal ho hulit, zatímco Angela stála za Karstenem a různým hlazením mu udržovala erekci.

Pak se stalo něco komického. Karsten zřejmě zcela bezděčně sáhl Pepínovi na hlavu. Když ucítil jeho krátký sestřih, polekal se, otevřel oči, prudce vytáhl svůj ocas Pepínovi z huby, otočil se ke své partnerce a začal se s ní líbat, až upadli na zem a Karsten s ní začal tvrdě šukat.

Tomu už jsme nevěnovali pozornost, Jíra ochotně přišel k Pepínovi a udělal mu čárku. „Čtrnáct,“ řekl s jistou jedovatostí v hlase mně do očí.

Okolo se vesele souložilo, ale mně se zachtělo věnovat se Pepínovi. Jeho vítězství je teď téměř jisté, tak jsem se rozhodl ho trochu zdržet. Položil jsem ho na záda a hrál si důkladně se jeho krásně vyholeným ptákem. Co nejlíp jsem mu ho pusou vydráždil, abych ho postavil, navíc jsem si vysloužil šestou čárku.

Naslinil jsem si prst a začal si mnout díru… Nasedl jsem na špičku Pepínova žaludu a zašeptal: „Opatrně, kocourku, nevím, jestli se mi tam vejdeš.“ Co nejvíc jsem se uvolnil a podařilo se mi dostat do sebe jeho žalud. Zabolelo to, tak jsem zastavil a čekal, jestli to půjde dál. Pepíno mi koukal do očí, vděčně, až skoro zamilovaně, a ten pohled způsobil, že jsem nějak roztál, nebo co, a najednou jsem na něm seděl a celou jeho kládu jsem měl v řiti.

Rozhlídnul jsem se po ostatních, kteří na mne valily bulvy. Ještě nikdy mě totiž neviděli, abych se nechal šukat. I když, ve skutečnosti mě Pepíno vyloženě nešukal, jen jsem na něm seděl a vrtěl se, tak, jako si to doma dělám dildem… Jenže tohle nebylo dildo, bylo to péro krásnýho mladičkýho Itala, bylo to mnohem krásnější. Chlapi se seskupili okolo nás mnuli si péra – sobě sami i vzájemně, Janek si pak stoupnul rozkročmo přes Pepína a strčil mi péro do huby. Po nějaké chvíli uvolnil místo jinému, kleknul si k Pepínově hlavě a strčil péro do huby jemu. Myslím, že se takhle na nás vystřídali všichni, ani jsem to nedokázal vnímat, jak jsem byl v anální extázi.

Když mi konečně zase uvolnili pohled Pepínovi do tváře, lehl jsem si na něj, začal ho něžně líbat a on mi v této poloze jemnými, krátkými pohyby šukal anál. Asi už to nemohl vydržet. Vzal mi hlavu do dlaní, trochu ji oddálil, aby na mě viděl, párkrát zasunul, vytřeštil oči, otevřel ústa, vydal několik nesmírně hlasitých výkřiků a já cítil, jak do mě proudí jeho mrdka.

Objali jsme se a já jsem ho nechal v sobě zasunutého tak dlouho, dokud mu péro samovolně nevyklouzlo.

Mezitím chlapi ale asi hojně šukali nebo kouřili, nevím, nějak jsem nevnímal svět, ale když jsem vstal, měli všichni na rameni spoustu čárek, Němci už byli pryč a zjistil jsem, že už je dost hodin. „Chlapi, pojďme na večeři…“

Myšák u večeře spočítal čárky a navrhnul, že bychom tak mohli soutěž uzavřít, protože se stejně už všichni vystříkali. „Aha, kromě mě, teda…,“ podivil jsem se. „To nevadí, stejně máš skoro nejvíc čárek. Víc čárek má jenom Pepíno, ale já nevim, jestli se počítá do soutěže, když není jeden z nás.“

„Kolik jich má?“ zeptal jsem se Myšáka. „Dvacet sedm.“ – „No ty krávo. Včera v noci měl prvně svýho ptáka v hubě chlapa, prvně čuráka ve svý tlamě, prvně ptáka ve svým análu, a během necelejch čtyřiadvaceti hodin má teda na kontě třicet šukaček včetně toho, že ošukal Uweho i mě… Já bych navrhoval mu nechat vítězství,“ okomentoval jsem to.

Všichni s tím tak nějak souhlasili, tak jsem šel Pepína políbit, česky, ale s gestikulací jsem mu vysvětlil, že vyhrál soutěž a že během jednoho dne zažil třicetkrát nějaký druh šukání. „Grácia, e stato bello, super!“ řekl vděčně mě i ostatním.

Zbylo nám spoustu vína, takže jsme poslední večer zájezdu strávili na plácku před bungalovem, chlastali jak o život, vzpomínali na to, co jsme zažili za ten týden, dokud všichni neodpadli. Zůstali jsme nakonec jen s Pepínem. Už jsem měl tedy alkoholu dost, ale vzhledem k tomu, že jsem tak jako tak za celý den nestříkal a byl jsem nadržený jako blázen, řekl jsem mu co nejněžněji: „Ještě tě naposledy vomrdám jako děvku, jo, ty můj zmrde?“ – „Si, per favore.“

A prožili jsme spolu další krásný sex. Ale bylo to jiné. Takové nějak intimní, i když venku, a takové nezvykle něžné, aspoň pro mne. Pomalu a jemně jsem zasunul ocas do jeho díry a on si mě k sobě přitisknul rukama. Chvíli jsme se jen tak mazlili, hladil mě po zádech a po zadku, líbali jsme se spolu, a ani jsem ho vlastně zpočátku nešukal, jen jsem v něm zůstal zasunutý. Užíval jsem si těsný dotyk s jeho krásným mladým tělem a on si užíval mě. Postupně jsem ho zlehýnka začal šoustat, ale byli jsme stále v pevném objetí a stále jsme se hladili všude, kde se dalo, a něžně jsme se u toho líbali.

Občas mě chytil za tváře, zadíval se mi do očí a něco mi italsky povídal, já jsem mu odpověděl něco ve smyslu „jasně, kocourku, je mi s tebou taky krásně“, aniž by náš rozhovor musel dávat smysl, a zase jsme se objali a pokračovali v té pomaloučké, ale o to víc vzrušující souloži, kterou jsem nezažil snad několik let.

Snad jsem se ani nevystříkal, už nevím. Vím jen, že jsme ještě dlouho leželi v objetí a povídali si.

Sobota

Ráno nás vzbudil hlahol. „Vstávejte, je plno hodin a měli bysme jet!“ Rozhlídnul jsem se a viděl, jak ležím s Pepínem na pláži na molitanových podložkách a kolem nás všichni ostatní. „Chtěli jsme vám přinést snídani do postele, ale tam jste nebyli, a místo toho jsme vás našli tady.“

Snažil jsem se co nejrychleji vzpamatovat. „To jste zlatý, kluci. Vstávej, zmrde, máme snídani,“ třásl jsem spícím Pepínem. „Domluvil jsem se s Pepínem, že ho vezmeme do Splitu. Tam chytne nějakej trajekt nebo loď tam k němu, je to prej přímo naproti Splitu, v tý Itálii,“ začal jsem vysvětlovat.

„Domluvili jste se? Jak jste se proboha domluvili, když mluvíte každej jinym jazykem?“ podivoval se Myšák. „Až v noci jsem zjistil, že se s nim dá celkem v pohodě domluvit anglicky. Nějak mě to před tím nenapadlo,“ řekl jsem a políbil vstávajícího Pepína.

„Vedoucí, řešíme jeden problém,“ pokračoval Myšák. „Aha?“ Netušil jsem, o co jde, celý rozespalý. „Nemáme co na sebe. Jak dojdeme doma domů?“

„Neblbněte, vždyť já vám ty vaše šortky vrátim.“ – „Ale pak nemáš co na sebe ty.“ – „Moment,“ řekl jsem a otočil jsem se k Pepínovi: „Že mi věnuješ ty tvoje památný plavky, kocourku? Jako že na památku?“ – „Si, si,“ odpověděl Pepíno a ještě něco dodal italsky. „Ty vole, on ti jako rozuměl a ty víš, co ti řek?“ – „Asi ne. Ale to nevadí. My si nějak rozumíme nonverbálně…“ – „No to mi poser!“

Sbalili jsme se a vyrazili. Pepíno mi v autě musel sedět na klíně a usilovně jsme se celou dobu líbali. Ve Splitu jsme dorazili k přístavu, Myšák za volantem zavelel: „Dolíbat, vystupovat!“ a já musel otevřít dveře a vypustit Pepína vstříc jeho osudu.

A Pepíno šel, v nějakých zelených šortkách, a pomalu se vzdaloval. Myšák nastartoval, ale já jsem ještě zaprosil: „Ještě okamžik, prosím tě.“ Otevřel jsem dveře, vystoupil jsem, pochopitelně nahý, jako jsme byli všichni, zavolal: „Pepíno!“ a Pepíno se otočil a ještě se na chvilku vrátil. Objímali a líbali jsme se tak dlouho, dokud si nás někdo nezačal fotografovat. „Promiň, kocourku, napíšem si, jo?“ Pepíno se na mě podíval chápavě, naše ruce sjely k dotyku dlaní, pár okamžiků jsme si je ještě drželi a Pepíno se otočil, aby co nejrychleji vykročil směrem k domovu.

Rychle jsem nastoupil do auta, zavelel jsem, že jedem, a jeli jsme.

„Veliteli, všichni potřebujem kafe!“ probudil mě najednou něčí hlas. Koukal jsem, že stojíme na parkovišti u benzínky v bůhvíkterém státě. „Ale žádný s sebou nemáme,“ pokračoval ten hlas.

Došlo mi, o co jde. „V kufru v mým batohu najdete svoje trenky. A hoďte mi sem ty oranžový toho italskýho zmrdečka.“

Po týdnu jsme se tedy všichni ocitli zase trochu oblečení. Na benzínce jsme si koupili kafe a najednou se ozval můj telefon. Smska. „Pepíno?“ rýpnul si Jíra. Kouknul jsem na displej. „No jo.“ – „Copak ti píše?“ To se ptal asi Myšák, nevím, bál jsem se to otevřít a nic jsem nevnímal. Ale otevřel jsem to. A pousmál se na ostatní. „Neumim italsky, ale vypadá to jako název nějaký písničky, kterou jsem asi někdy slyšel.“ – „A to?“

Ještě jednou jsem se na ty dvě slova zadíval a pak jsem jim je přednesl.

„Ti amo.“

„Ty ámo? No, ty krávo…,“ povzdechnul si Myšák.

„Se nebojte, chlapi. Vám zůstanu věrnej. A třeba Pepíček dokáže přijet na příští akci. Nebo si s ním všichni užijete za rok…“

„Hele, prodám na Aukru ty jugoslávský šprcky a všechno věnuju na cestu Pepína na příští akci,“ hrdě navrhnul Myšák a všichni ostatní se připojili, že na Pepína taky přispějou.

„Ale všem nám ho půjčíš!“ zahrozil Janek. „No jasně, kluci,“ řekl jsem, „to nebude problém a já budu rád, že se s ním uvidím.“

A zbytek cesty jsme strávili vzpomínkami nad těmi neuvěřitelnými lidmi, které jsme na zájezdu potkali, nad těmi zážitky, které jsme s nimi měli, a už jsme začali plánovat, že příští rok si to musíme rozhodně, ale rozhodně zopakovat. Včetně Pepína, Borka a našich německých přátel.

---

Mám v zásobě i další povídky na různá témata. Pište komentáře, dočkáte se dalších!

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #6 Odp.: Nudistický zájezd 2míra 2016-07-28 00:14
Tohle byl jeden z nejhezčích příběhů, který jsem tady četl. Doufám že napíšeš pokračování.
Máš fakt talent, jen tak dál :D
Citovat
0 #5 Pěkná minisérieLeckdo 2016-03-31 00:05
Je to sice až trochu schématické, ale linka s Pepínem to nakonec celkem zachránila. Jsem zvědavý na další autorovy fantazie.
Citovat
0 #4 Odp.: Nudistický zájezd 2zlobidlo 2016-03-29 23:07
Zajimave, vzrusujici a originalni styl psani! :-)
Citovat
0 #3 krásaeinsiedler 2 2016-03-29 12:18
Moc vzrušující příběh, to se musí nechat, jen "gracia" není italsky, je to spíš španělsky, ale ani tak to neznamená díky, ale to je velmi časný omyl čechů v itálii nebo i ve španělsku, čistě technický jazykový rozdíl pro nás minimální (gracia x gracias španělsky, nebo grazia x grazie italsky, gratia x gratias latinsky), významový ale dost velký, a podobnost mezi italským "bello" a latinským "pulcher" moc nevidím :) ale to jen tak, že z dávných studií latiny si ještě něco pamatuju :) , vim, jsem puntíčkář, chorvatsky nemumin ani ň, :) krásný den!
Citovat
0 #2 krásný romanticko-naturalistický příběhcmeli60 2016-03-27 00:35
Jak vidno autor zdaleka nezapomněl řeč svých předků, v příběhu se objevil i Zlatý déšť ( který také miluje), špetka fetiše - záliba v plavečkách a pěkném pánském prádle i důvěrná znalost hetero zkušeností. Příběh je i sepjetím mezi HET,BI,GAYsvětem. Tak nějak nenásilně, i když Němci vystupují jako vedlejší postavy. V neposlední řadě drží formu, dobře se v tom čtenář orientuje. Pěkné počtení před i po půlnoci dne , kdy se mění čas na letní... Že by příslib inspirace a letních žhavých dobrodružství ? :P
Citovat
+1 #1 krásný závěrtom 2016-03-22 05:54
jen tak dál..... umíš to:-)
Citovat