• FentyXX
Stylromantika
Datum publikace31. 3. 2017
Počet zobrazení2493×
Hodnocení4.82
Počet komentářů14

Po ceremoniálu Selma všechny přenesla do jídelny v sídle. To jako by vyhaslo. Všude vál studený vítr a všechny louče byly zhasnuté. Odešel totiž jejich pán.

Gavin zůstal u jeho hrobu a držel poslední zapálenou louč. Nechtěl ji zapíchnout na jeho hrob, protože by tím stvrdil, že o něj opravdu přišel. V ruce mačkal přívěšek na klíčích a z jeho očí stále proudily slzy. Díval se na vysoký náhrobní kámen, na kterém bylo jeho jméno.

„Ty jsi mě tady nechal!“ vzlykl velmi bolestivě. „Proč? Copak jsi mě nemiloval?“ začal křičet nahlas. Jeho hlas byl slyšet až do jídelny samotného sídla, ze kterého všichni vyběhli na balkón v sále, ve kterém se poprvé objevili.

„Proč jsi se nepřenesl? Proč?“ řval na celé kolo, ale odpovědi se mu nedostávalo. Teprve až teď mu došlo, že už ho nikdy neuvidí, nikdy se nepodívá do jeho očí a nikdy mu nepošle zprávu po náhrdelníku. A v tom mu došlo, že těsně před tím, než ho Felix zabil, stiskl přívěsek pevně v ruce a něco mu poslal.

Podíval se okamžitě na zadní stranu a opravdu tam stála zpráva velmi malými písmeny a zdála se být dlouhá. Gavin použil zvětšovací kouzlo a v tu chvíli mohl číst.

Už vím, že zemřu, ale se mnou zemře i Felix, neboť ztratí veškerou svou magii. Řekl mi to ten hlas, který jsem slýchal. Gavine, miluju tě, nikdy na to nezapomeň. A vzkaž ostatním, že mi byli rodinou, po které jsem vždycky toužil. Ať hlavně nevrací matce vzpomínky, nechci, aby se trápila. S láskou Will.

Při čtení té zprávy, jako by slyšel jeho hlas. Gavin se usmál a s těžkým srdcem přistoupil až k náhrobnímu kameni. Políbil dva prsty a přiložil je na náhrobek. Na tom se pod daty začal objevovat velkým písmem nápis Will.

Přenesl se od jeho hrobu přímo do jídelny, kam se všichni hned zase vrátili, a když ho uviděli, měli pocit, jako když koukají na trosku. Gavin se tak rozhodně i cítil. Všichni se na něj koukali a hrdlo se jim svíralo. Všechna nenávist, kterou k němu všichni cítili, byla fuč.

Gavin se ztěžka nadechl a v ruce držel přívěšek. Derekovi se okamžitě vybavil ten Willův, který byl úplně stejný, jen méně opotřebovaný.

„Will,“ oddechnul ztěžka, když vyslovil jeho jméno a celé tělo se mu rozechvělo. „Před tím, jak stiskl ten přívěšek, poslal mi vzkaz!“ Gavin se stále víc klepal. Ani nevnímal, že má oči pořád zahalené pod obrovskými slzami, které mu sklouzávaly po tváři jako po skluzavce.

„Sedni si, prosím!“ vybídla ho Selma, která se nemohla koukat na jeho utrápenou tvář a klepající se tělo. Gavin poslechl a sednul si. Uviděl spoustu uplakaných tváří.

„Už vím, že zemřu, ale se mnou zemře i Felix, neboť ztratí veškerou svou magii. Řekl mi to ten hlas, který jsem slýchal,“ zastavil se ve čtení a pomyslel si, že svůj vzkaz jen pro něj si nechá pro sebe. „Vzkaž ostatním, že mi byli rodinou, po které jsem vždy toužil. Ať hlavně nevrací matce vzpomínky, nechci, aby se trápila. S láskou Will.“

Jídelnou zacloumalo hrobové ticho narušované jen tichým vzlykáním Aidena. Ostatním došly síly a nemohli už vybrečet ani kapičku té slané kapaliny. Nejhůř ze všech však vypadal Derek, který v obličeji zestárnul snad o pět let. Na sobě měl stále bílý oblek, zakrvácený Willovou krví.

„Co bude teď?“ zeptal se Derek s vybrečeným hlasem.

„Měla bych skočit pro tvou matku,“ řekla Bella s úplně červeným bělmem a upírala svůj zrak na duchem nepřítomného Gavina. Ten ale neposlouchal, před očima měl stále Willovu tvář.

„To je dobrý nápad, Joey, jdi s ní!“ řekla Claudie, která celou tu dobu tiskla Derekovi ruku.

Bella s Joeyem se okamžitě z místnosti vytratili a jídelnou stále panovalo obrovské ticho.

„Ty jsi nepřeběhl, protože ses chtěl zbavit Felixe, že ne?“ zeptal se Noah, kterému ta otázka hlavou běžela od té doby, co se dozvěděl, že jsou s Willem spřízněné duše.

„Ne!“ odpověděl Gavin a hleděl na skleněný stůl. „Přeběhl jsem, protože jsem chtěl být s ním!“ vysvětlil.

„Měla bych se jít podívat po Radě. Noahu, Aidene, pojďte se mnou, budu potřebovat vaši pomoc!“ řekla Selma a pomalým krokem šla ke dveřím.

„Počkejte, půjdu s váma!“ řekla Claudie a pustila Derekovu ruku. Najednou v místnosti zbyli jen Derek s Gavinem. V jídelně panovalo obrovské ticho a ani jeden neměl slov. Najednou měl Derek obrovské nutkání odejít do Willova pokoje. Nevěděl proč, ale prostě ho tam něco táhlo. Vstal ze židle a podíval se na Gavina, který si opravdu nebyl podobný.

„Chceš jít se mnou?“ zeptal se Derek a natáhl ke Gavinovi ruku. Ten zvedl hlavu a podíval se na Dereka, načež si setřel slzy z tváří.

„Kam?“ zeptal se Gavin bez náznaku rivality.

„Uvidíš!“ řekl Derek přátelským hlasem a stále měl ruku natáhnutou ke Gavinovi. Gavin vstal a ruku mu po zaváhaní nakonec podal.

Ostré tornádo je přeneslo rovnou doprostřed Willova pokoje. Gavin se rozhlédl a zahleděl se na Dereka, který začal něco hledat ve Willově skříni.

„Co to děláš?“ zeptal se Gavin zmateně a cítil Willovu vůni po celém pokoji. Srdce se mu při tom opět sevřelo smutkem. Derek ze skříně vytáhl krabičku s cigaretami. Byly tam poslední dvě. Derekovi se vybavilo to, jak Will stál u okna a prohlížel si kraj, načež si popotahoval z cigarety.

„Tohle byl jeho uklidňovací rituál,“ ozval se Derek, když tu krabičku otevřel.

„Co to je?“ zeptal se Gavin zmateně. Uvnitř uviděl dvě dlouhé, poměrně tlusté tyčky obalené bílým papírem.

„To jsou cigarety,“ odpověděl Derek a přemýšlel, zda by Willovi nevadilo, kdyby si jednu vzal. Derek v životě nekouřil, ale chtěl si vyzkoušet ten pocit uvolnění, který viděl na Willovi tenkrát v jídelně.

Nakonec si jednu strčil do pusy, ale neměl ji čím zapálit. Neměl u sebe zapalovač a nikde nehořelo, neboť pán ohně zemřel.

„Gavine, mohl bys vyčarovat oheň nebo prostě něco, co hoří?“ zeptal se Derek a Gavin lusknul prsty a vyčaroval malou hořící tyčku. Derek si rychle zapálil, ale oheň neuhasil. Kouř z cigarety vtáhl do sebe a začal se dusit.

„Sakra, ještě se udusíš, zahoď to!“ řekl Gavin vylekaně. Derek však věděl, že to k tomu bude patřit, a tak si popotáhl znovu. Pocítil, jak se mu uvolnily nohy i ruce od toho stresu. Cítil se být o něco lehčí.

„Je to přesně takový, jaký jsem čekal!“ řekl Derek a usmál se se slzami v očích.

„A tohle Will používal?“ zeptal se Gavin, jelikož pořád nechápal, o co jde.

„Ano, šetřil si je pro situace, kdy se cítil vyčerpaný, slabý a ve stresu,“ stékala mu slza po tváři.

„Půjč mi to!“ řekl Gavin a Derek mu cigaretu předal.

„Musíš popotáhnout až dovnitř do plic,“ řekl Derek. Gavin se poprvé začal dusit stejně jako Derek a po druhé ucítil také to uvolnění. Málem mu oči vyskočily z ďůlků, když se cítil o něco lehčí.

„To je nějaký kouzlo?“ zeptal se Gavin a nemohl se toho pocitu nabažit. Sice se celý klepal a v puse cítil divnou pachuť, ale byl uvolněný.

„Víš, Will nevyrůstal jako my. Vyrůstal ve světě mezi lidmi bez kouzel. O tom, že je pánem ohně, se dozvěděl před měsícem a něco!“ vysvětlil Derek a vzpomněl si na první setkání s ním. Jak vyletěl, když mu Selma řekla, kým je, a jak on ho už od začátku podezíral kvůli jeho očím. Oba se posadili na gauč u zdi vedle dveří a sledovali tu tmu, která tam panovala. Všude se linula jeho vůně a pokojem stále zněl jeho hlas.

„Je až neuvěřitelný, že jsem tady s ním ještě před pár hodinama mluvil a teď je fuč,“ řekl Derek a jeho slzy se stále koulely po jeho tvářích.

„Myslíš, že věděl, že jde na smrt?“ zeptal se Gavin a také slzy neudržel pod kontrolou.

„Ze začátku se rozhodl, že to vezme klidnější cestou a zemře, ale já mu dal naději, že přežije. Udělal jsem chybu!“ popotáhl si znovu z cigarety.

„Předevčírem jsem s ním strávil noc. Myslím, že to všechno tak urychlil a řekl mi, co cítí, aby se se mnou rozloučil,“ řekl Gavin a vytrhl Derekovi cigaretu z ruky. Popotáhl si a tělem mu projelo další uvolnění, načež vydechl kouř. „Byla to nejlepší noc, kterou jsem v životě zažil!“

„To věřím!“ popotáhl si Derek znovu a poprosil Gavina, zda by ten vajgl mohl nechat zmizet. Ten jenom lusknul prstem a vajgl zmizel.

„Měli bychom se vrátit do jídelny, než nás začnou hledat,“ navrhnul Derek a Gavin kývnul, když v tom uviděl, že mezi nimi leží nějaká stará kniha. Podíval se na ni, ale pořádně neviděl, neboť byla v pokoji opravdu velká tma. Vzal ji do ruky a luskl prstama. V tu chvíli oba seděli na stejných místech, kde seděli před tím, než se vydali do Willova pokoje.

Najednou Gavin spatřil svou matku, která se zdála být vyděšená. Bella s Joeyem seděli vedle ní, a když si i ona všimla Gavina, vstala a šla k němu. Gavin také vstal a svou matku pevně objal. V tu chvíli začal znovu vzlykat jako malé dítě.

Bella s Joeyem už jí stačili říct, co Will pro Gavina znamenal, a tak se nemusela vyptávat. Jen pevně přitiskla syna k sobě.

Srdceryvnější brek ještě v životě nikdo z nich neslyšel a to opět vehnalo slzy do očí všem. Derek si všiml, že na stole před židlí, kde seděl Gavin, leží nějaká kniha. Uchopil ji do ruky a už se ji chystal otevřít, když v tom se v místnosti objevila Selma s jeho bratry a Claudií. Před nimi ležela čtyři popálená bezvládná těla.

„Jsou také mrtví!“ řekla hned, když uviděla Derekův pohled. Gavin i jeho matka se také otočili. „Popáleniny byly moc velké na to, aby to jeden z nich mohl přežít.“

„Co s nimi?“ zeptal se Derek, načež si všiml Claudie, jak si prohlíží vysokou blondýnku s Gavinem.

„Musíme je spálit, tak jak se sluší a patří,“ řekla Selma. Claudie stále nespustila oči z Gavina a jeho matky.

„My to zařídíme!“ řekl Joey a podíval se na Bellu, která se zdála být velmi vyčerpaná, ale souhlasila s Joeyem. Stařena po chvilce váhání svolila a těla před ní společně s Bellou a Joeyem zmizela. Selma vstala a šla se posadit. Byla pro dnešek unavená a vyčerpaná, jako ještě nikdy ve svém životě.

„My už bychom také měli jít!“ řekla blondýnka o hlavu větší než Gavin, čímž upoutala pozornost všech.

„Vy budete jistě Isabelle Hooková, že ano?“ zeptala se vysíleně Selma. Žena jen kývla.

„Nevím, kam byste chodili, tohle je stále Willův palác a myslím si, že matku svého Fuominda by určitě rád poznal a já osobně také,“ řekla nakonec Selma a Isabelle se na ni usmála. Derek je pobídl, ať se posadí.

Claudie vyčarovala alkoholický nápoj, kterému se říkalo medovník. Po Zambii byl velice známý, neboť to bylo nejoblíbenější alkoholické pití. Mělo takovou nažloutlou barvu a opravdu to vypadalo jako med.

Derek váhal, zda má tu tlustou a širokou knihu před ním otevřít. Gavin, který teď seděl vedle něho, váhal také.

„Co to máte?“ zeptal se Noah a unaveně zamrkal.

„Našli jsme to u Willa v pokoji!“ odpověděl Derek a ztěžka oddechoval.

„Otevři to,“ řekla Selma zvědavě, neboť tušila, co za knížku to je. Derek to tedy otevřel a uviděl fotografie. Podle očí toho malého dítěte okamžitě poznal, o koho se jedná. Malý špunt s dudlíkem měl travnatě zelené oči a vlnitě hnědé vlásky.

Všichni se okamžitě kolem Dereka a Gavina seběhli a koukali na fotografie. Selma si Willa pamatovala jako malého a nemohla slzy udržet na uzdě. Zkrátka si znova mohla vybrečet oči. Pláč u ostatních se spustil až u jedné fotky.

Vypadal stejně starý, jako když ho poznali. Na fotce měl maturitní hábit i s tou směšnou čapkou. Bylo vidět, že se na fotce směje opravdu od srdce, a oči se mu jen jiskřily. Kolem něho byla dvě děvčata, která se také usmívala.

Gavin fotku vytáhl a zblízka se na ni podíval. Vypadal na té fotce tak šťastný a neutrápený. Pohladil fotku tam, kde měl Will tvář, a cítil teplé slzy, jak stékají po jeho tváři. Jeho matka ho jen s úžasem pozorovala. Znala ho jako silného kluka, kterého jen tak nic nezlomí. Ale tohle mu doslova sebralo půlku jeho krásy a života.

Fotku vrátil zpět do alba a oni listovali dál. Všichni do jednoho se rozbrečeli nad fotkou, která byla úplně poslední. Will těsně před oslavou poprosil jednoho skřeta, aby je nenápadně všechny vyfotil, fotku mu vykouzlit do hmatatelné podoby a založil ji na poslední místo v albě. A jak bylo vidět, tak skřet to doopravdy splnil.

„To jsme my!“ hlesnul Noah a dal si ruku před ústa.

„Byli jsme pro něj opravdu jako jeho nejbližší, když nás dal do svého alba!“ řekl Aiden ubrečeně.

„Miloval vás až do poslední chvíle!“ vyhrkl náhle Gavin, který jediný na fotce nebyl. Ani ho to nemrzelo, protože měl něco cennějšího, než měli oni. Měl vzpomínku na tu nejkrásnější noc s ním.

Ještě dlouho seděli a předávali si zážitky, které s chlapcem se zelenými kukadly zažili. Nakonec se uchýlili do ložnic. Selma ukázala Isabelle a Gavinovi ložnici, ve které mohli přespat. Všude v sídle panovala obrovská tma a jediné světlo, které propůjčovalo sídlu alespoň trochu světla, byl měsíc, který právě v tuto velmi smutnou noc zářil tak moc, až by někteří řekli, že je venku den.

Další ráno všichni vstali brzy, a i přesto, že byli skoro celou noc na nohou, nebyl nikdo z nich unavený. Sídlo bylo uklizené do jediného puntíku. Tentokrát se skřeti opravdu překonali.

Jako bylo každodenním rituálem, sešli se v jídelně na obvyklou snídani, kterou připravovala Bella. Selma stůl rozšířila o dvě další místa – pro Gavina a Isabelle. Když dosedli a před nimi se objevil na talířcích chléb s jahodovým džemem, u stolu bylo prázdné místo, které bilo do očí.

Gavin okamžitě věděl, že ta židle patřila Willovi, a nemohl z ní spustit oči. Cítil, že má srdce tak sevřené, až by řekl, že ho něco zevnitř sevřelo velmi pevně v pěsti.
I Derek na místo zíral a stále si nepřipouštěl fakt, že už se tam Will nikdy neobjeví.

„Stejně by mě zajímalo, jak to, že Felix ztratil svou sílu,“ namítla najednou Selma. I ona na Willovo místo hleděla velmi žalostně.

Nikdo z nich však nemohl Selmě poskytnout odpověď, která by ji uspokojila. Nebo snad ano?

„Mám takovou teorii,“ vyslovila najednou Isabelle, která dojídala chléb. Všichni na ni upřeli svůj zrak. Claudie ji ovšem stále probodávala pohledem. „Jednou jsem četla, že když někdo obdařen takovou mocí, jakou měl Felix, zabije dítě splozené z jeho vlastní krve, matka příroda mu moc odejme a on v tu chvíli zestárne přesně o tolik, kolik by mu vlastně mělo být!“

Jídelnou zavládlo ticho, přerušované mlaskáním Joeyho, když právě dojídal poslední sousto.

„Takže Felix nesměl zabít Willa, aby přežil?“ zeptala se Selma a začalo jí všechno docházet.

„Ano, vlastně ano,“ odpověděla Isabelle a cítila se v tu chvíli, jako by něco provedla, neboť si všimla Claudiina podezíravého pohledu.

„Proto byl Will strážcem ohně!“ vyjekl najednou Noah, který seděl vedle prázdné židle. Všichni, až na Selmu teď, pro změnu, upírali svůj zrak na něj. „Vy to nechápete?“ zeptal se Noah, kterému, stejně jako Selmě, vše došlo.

„Dlouhé roky se strážcům živlů nepodařilo porazit Felixe, až si sama matka příroda musela sama sjednat plán. Zřejmě byl Felix nějakou chvíli v obyčejném světě,“ začal vysvětlovat Noah, avšak ho přerušila Isabelle:

„Ano, to opravdu byl. Dlouhá léta strávil mimo Zambii a nikdo nevěděl, ani kde je!“

„Vidíte!“ vyjekl Noah. „Zřejmě narazil na Lucy a v té asi našel zalíbení. Nebo spíš je svedla dohromady matka příroda. On se potom vypařil a Lucy zjistila, že je těhotná. Matka příroda nechtěla, aby chlapec zdědil všechny živly, ale jen jeden. Proto se mé matce narodila Bella až za pět let po Aidenovi! A proto byl Will nejmladším z nás a zdědil pouze oheň. Matka příroda čekala na správný čas, aby se Felix dozvěděl, že má syna. A proto ty hlasy předpovídaly Willovi smrt, která přinese klid pro Zambii!“ dokončil svou úvahu a Selma se jen usmála, neboť by to lépe nevysvětlila.

„Takže se narodil jen proto, aby ve správný čas zemřel?“ zeptal se Aiden a jeho oči se začaly lesknout. Všichni strnuli a nikdo se v tu chvíli neopovážil říct ani slovo. Všechny ta otázka doslova odrovnala.

I Isabelle, která Willa spatřila jen na té oslavě, to přišlo velmi nespravedlivé, že ona se narodila, aby žila, kdežto on byl chován jako ovce na porážku.

„Myslíte, že to Lucy věděla, když se tak zdráhala Willa tu s námi nechat?“ zeptal se najednou Derek, úplně si drtil levou ruku svou pravačkou zlostí a smutkem.

„Myslím, že to tušila. Přece jen věděla, jak to v našem světě chodí, a že jsem ztratila své bratry a sestru v boji proti Felixovi. Lucy v tom byla úplně nevinná, protože Felixe nikdy nespatřila!“ odpověděla na jeho dotaz Selma.

„Will si přál, abys jí nevracela paměť, ale ty chceš, že ano?“ položil další dotaz Aiden, který měl co dělat, aby udržel slzy na uzdě.

„Každá matka si zaslouží vědět i tu nejbolestnější zprávu o svém dítěti. Ale neudělám to, protože si to přál!“ odpověděla Selma a myslela na to, co by se stalo, kdyby jí tu paměť nakonec vrátila. Zřejmě by Lucy hodně dlouhou dobu trpěla, ale Will by nebyl zapomenut a mohli by uctít jeho památku i ve světě obyčejných lidí, kde měl Will spoustu přátel.

Dlouho se přemáhala, aby nevyběhla z jídelny a nevrátila Lucy její vzpomínky. Naštěstí byla Selma velice rázná žena a poslední přání dokázala vyplnit a uctít památku zesnulého.

Dlouho bylo ticho, než se jídelnou ozval nějaký zvuk. Všichni byli zahalení v černém a Aiden nemohl přestat bojovat se slzami v očích. I Gavin měl chvilku pocit, že mu srdce vyskočí ústy žalem, když pozoroval prázdnou židli.

Derek si stále v hlavě přehrával, jak se matka příroda nespravedlivě zachovala. Noah byl vykolejený z toho, na co se Selmou přišli, a také, stejně jako pro Dereka, to bylo velmi nespravedlivé. Joey utěšoval Bellu, která se snídaně ani nedotkla a stále jen brečela. A Claudie na krátký čas spustila Isabelle z očí a pozorovala Dereka, který neskutečně zestárl v obličeji.

„My bychom se měli vrátit domů, máte určitě spoustu práce a my vám jen překážíme!“ přerušila ticho Isabelle, která sledovala svého syna, který vypadal ještě hůř než Derek.

„Kam domů?“ zeptala se Claudie, která už zase probodávala Isabelle pohledem.

„Do pátého kraje!“ ozval se najednou Gavin. To místo nesnášel už od mala. Připomínalo mu těžké časy s otcem a Felixův návrat, který hned uvěznil jeho matku v žaláři.

Jediné místo, kde se Gavin cítil opravdu bezpečně, bylo jeho sídlo. Věděl ale, že když se tam vrátí, ten pohled na celou tu místnost, ve které se s Willem scházeli, ho velmi dojme.

„Co?“ vykřikl Derek, který nemohl uvěřit svým uším. Gavin byl však zaneprázdněn tokem svých myšlenek, aby mu odpověděl.

„Isabelle, on vážně existuje?“ chytla Selma Isabellinu ruku nevěřícně.

„Jistě, odkud by Felix plánoval útoky a ke by měl své sídlo, když všude v krajích jsou jen chatrče a na kopci nad krajem se tyčí obrovský palác.

„Musíš nás tam dostat!“ řekla Claudie a postavila se.

„Bude tam nebezpečí! Nevíme, jestli se Felixovi přívrženci nespojili a nechtějí se pomstít!“ vyhrkl na ni Gavin, který také povstal. „Proto bude nejlepší, když se tam teď vydám jen já! Ani pro matku to není bezpečné!“

„Půjdu s tebou! Budu neviditelný!“ řekl Derek a v ten okamžik se mu připomnělo, jak chtěl jít s Willem za Gavinem.

„Nemůžeš! Odhalili by tě dřív, než bys stačil říct kraj. Půjdu sám, do hodiny se vrátím!“ řekl Gavin a v tu chvíli zmizel.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (40 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (40 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (40 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (38 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (41 hlasů)

Komentáře  

+5 #14 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)karlos 2017-04-06 15:48
Šupem pokračování uz se nemůžu dočkat jestli ten nas hrdina zůstane v zemi nebo nějakou silou čar obzivne
Citovat
+4 #13 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)Kat 2017-04-04 18:41
A někdo šikovný se jich zbavil obou náraz! Klobouk dolů. :P A stačil k tomu matka příroda:D
Citovat
+7 #12 PokračujMichal13 2017-04-03 14:34
Ahoj opět vynikající jen jsem čekal zázrak s Willem ale kdo zná moc fénixů tak se snad dočká.........Piš prosím rychle to čekání je příšerné a zvědavost ještě větší jsi fakt borec!!!
Citovat
+10 #11 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)adamm 2017-04-01 21:42
Prosím napiš rychle další díl. Je to opravdu super povídka, jen to čekání mě ničí. Máš fakt obdivuhodný talent
Citovat
+10 #10 Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)kikiris53 2017-04-01 21:40
Píšeš krásně ale smutně. Jen doufám, že to jako každá pohádka skončí dobře. Piš, piš, piš.
Odchod Willa mě dostal.
Citovat
+8 #9 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)zip 2017-04-01 21:20
Fantastické, ale asi mě čeká další bezesná noc a přemýšlení, co bude dál. Perfektní sloh. Ani nezvládám dýchat, když čtu. A napadá mě spousta dalších superlativ, aby bylo jasné, jak moc se mi to líbilo!
Citovat
+7 #8 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)Marlys 2017-04-01 20:20
Super... Chci dalsi dil... Jsem zvedavy co bude dal a co bude s gavinem zamiluje se jeste... Prosim napis co nejdriv dalsi dil... :-)
Citovat
+7 #7 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)karlos 2017-04-01 19:33
Ja chci taky Willa zpátky qa5yn
Citovat
+7 #6 Tak už jsme skoro u konce :(FentyXX 2017-04-01 19:22
Ohnivá vášeň s příštím dílem definitivně skončí :/ Ale máte se na co těšit, slibuju :) Jinak, co se týče smrti Willa, tak se moc omlouvám, jestli jsem někomu zkazil víkend, ale muselo to tak být, ale můžu prozradit, že v dalším díle se dozvíte důležitost Fénixů :) Všem vám moc děkuju za komentáře a až výjde poslední díl, tak si ho pořádně vychutnejte :)
Citovat
+9 #5 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)ISeeYou 2017-04-01 10:47
Prosím, Prosím rychle další dil. A nějak zachraň Willa Prosím. Je škoda že umřel :sad:
Citovat
+9 #4 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)Medvidek 2017-04-01 10:18
Já chci Willa :cry: :cry:
Citovat
+6 #3 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)Meda Jirka 2017-04-01 00:19
Děkuji za rychlé pokračování příběhu. Jen je škoda odchodu Willa... :-| , doufám, že pokračování bude brzo následovat moc se těším,....
Citovat
+7 #2 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)míra 2017-03-31 23:43
Bomba, super, neuvěřitelný :-) Prosíííííííííííííííím, napiš rychle to pokračování. Moc se těším :-)
Citovat
+6 #1 Odp.: Ohnivá vášeň - Pátý kraj (1. část)Honziik 2017-03-31 23:39
Super....i když s odchodem Willa se budu srovnávat dlouho...
Citovat