• zmetek
Stylromantika
Datum publikace14. 2. 2018
Počet zobrazení1916×
Hodnocení3.75
Počet komentářů12

Člověk si může plánovat, jak chce, může mít jasné představy o tom, kam se bude jeho život ubírat, ale ve skutečnosti to nefunguje. Přijde rána, která s ním zatočí alespoň o 540 stupňů. Mně to alespoň připadalo nejméně jako trojitý axel.

Ale od začátku. Kruci – já se vlastně ani nepředstavil! Petr. Hnědý vlasy, hnědý oči, střední škola. Tedy gympl. Na základce rodiče uvažovali o osmiletém gymplu, ale usoudili, že jsem vlastně ještě dost tele a kdoví, co vlastně budu chtít dělat, tak jsem vychodil základku a přihlásil se na čtyřletý gympl. Se známkami nebyl problém, s přijímačkami taky ne (rodiče potěšilo, že na seznamu přijatých bylo moje číslo v první polovině, mně to bylo celkem jedno).

Takže v září jsem nakráčel do nové školy. Našel jsem svou třídu, vlezl dovnitř a koukal, kam se posadím. Samozřejmě, poslední lavice už obsazený, ale tam jsem stejně nechtěl, do posledních lavic je dost vidět. Málokdo si uvědomuje, ale většina učitelů má jakousi slepou skvrnu ve vidění od katedry a ta slepá skvrna je střed lavic u dveří a tam bylo prázdno! Hned jsem tam hodil batoh, uhnízdil jsem se a začal očumovat své budoucí spolužačky a spolužáky.

„Máš tu volno?“ ozvalo se za mnou. Sakra, takových volných lavic a někdo musí prudit zrovna u té mojí? Ohlédl jsem se. Vyšší štíhlý kluk, černé rozčepýřené polodlouhé vlasy, modré oči. A když říkám modré, tak myslím modré – když vezmete vodovky a podíváte se, jaká je v nich modrá – nerozředěná, sytá…

„Martin,“ řekl a natáhl ruku. Stiskl jsem ji:

„Petr. Jo, je tu volno.“

„Dík. Tohle je plac, kde je člověk nejmíň nápadnej.“ Kruci, někdo má stejnou zkušenost! Podíval jsem se na něj znovu a on se usmál. Přišlo mi, že si snad musí bělit zuby, jak mu zasvítily.

Takže tak jsem se seznámil s Martinem. Postupně jsem zjistil, že je fakt fajn. Měli jsme i podobné zájmy. Dokonce jsme i spolu zašli do kina. Nic si nemyslete, bylo to na Star Trek, na to většinou holku nedostanete. Tedy, jedna ze třídy na to šla, sama – Dana, která chce na Matfyz a vypadá jako Amy z Teorie velkého třesku, takže ta se nepočítá… Jinak Marťase bavilo běhat a byl dost dobrej v atletice (dlouhý nohy se hodily). Já jsem chodil spíš do fitka. S našima jsem se domluvil, že mi na něj přispějou (teda přispějou – platili mi ho…). Dohodli jsme se, že v prvním ročníku budu chodit jednou týdně, ve druhém dvakrát a ve třetím třikrát a dál to nebudu hrotit – chtěl jsem být fit a vyrýsovanej, ale nechtěl jsem vypadat jako panáček od pneumatik Michelin. Prvák jsme překlepali v pohodě a přesunuli se výš.

Černý vlasy a modrý oči jsou atraktivní. Okolo naší lavice se ochomýtalo čím dál víc holek, které se snažily Marťase ulovit. Až mi bylo divný, že se nechytal. Na každý holce našel něco, co mu vadilo.

„Hele a co Simča? Je fakt pěkná a není blbá…“

„Viděl jsi její mámu? Hysterická zmalovaná rachejtle. Simona bude totéž. A na tý hysterii už začíná pracovat.“

„Přece si jí nebereš. Teď je to pěkná holka a zájem by asi měla. Vloni lovila ve vyšších ročnících, říká se, že se naučila, čím pobavit! Navíc osmnáct už jí bylo, sice čerstvě, ale jo.“

„Blbe!“

„Takže ti nebude vadit, když po ní vyjedu já?“

„Nebude… Jsi plnoletej…“ Ten pohled byl divnej. Něco tu bylo, co mi nedocvaklo. Chvilku jsem nad tím přemýšlel, ale pak jsem to pustil z hlavy. Vyjel jsem po Simoně. Byl jsem zábavnej, usměvavej, milej, pozornej, dáreček a kytka na Valentýna a vycházelo to! Tak jsem se jedno odpoledne, když její rodiče byli pryč, ocitl u Simči doma s krabkou kondomů v kapse…

Vjela na to jak divá. Žádné mazlení, žádné předehry, jen jsem stačil nasadit gumu a byl jsem v ní. A přišel šok. Simona začala ječet. Nejdřív jsem se lekl, pak jsem teprve zjistil, že si to užívá. Musel to slyšet celý barák. Byl to děs. Nevěděl jsem co, tak jsem zrychlil přírazy, připadal jsem si jako pneumatické kladivo, ale jí se to zjevně líbilo, protože přidala na hlasové intenzitě. To, že se udělala, muselo vědět už celé sídliště… Vyjel jsem z ní, strhl a odhodil gumu, položil se vedle na „devětašedesátku“ a zacpal jí ječící pusu svým ptákem. Šukal jsem jí hubu, až se dávila, a současně jsem jí znovu udělal, tentokrát jazykem a vzápětí jsem stříkal… Zvedl jsem se. Simona měla docela blažený výraz, pusu od spermatu, usmívala se… proč jsem najednou měl strašné nutkání vrazit jí facku? Sebral jsem z podlahy gumu, zabalil jí do papírového kapesníku, oblékl jsem se a vypadl. Gumu jsem vyhodil do nejbližší popelnice. Nenáviděl jsem Simonu, nenáviděl jsem sebe a celej svět a nevěděl proč.

Holky si svý zážitky sdělujou rády a ve velkým. Takže jsem najednou zjistil, že mám nejen pověst sexuální mašiny (což bylo lichotivé), ale současně i strašného debila, kterému jde jen o jedno. Holky z celého ročníku začaly mít blbé narážky, dělaly drobné schválnosti a provokace… Tereza z vedlejší třídy, která měla vcelku pověst drsné holky, se opřela v sexy póze o dveře naší třídy, udělala oči a pronesla přede všemi:

„Tak co, dáme šuk?“ Přejel jsem ji několikrát očima a pak jsem ucedil:

„Ti radši koupim nový baterky do vibrátoru…“

„Zmrde!“ naštvala se a odkráčela do jejich třídy. Měl jsem strašnou potřebu o tom s někým promluvit a uvědomil jsem si, že mám vlastně jen jednoho dobrého kamaráda a ten sedí vedle v lavici. Jednou po vyučování jsme sedli v parku před školou a já mu vyklopil všechno, úplně všechno – i to, jak jsem se cítil, i to, že vlastně mám pocit, že nevím, co se děje… Poslechl si mne a řekl:

„Nevím, jak ti mám pomoct. Nevím. Jestli ti pomůže, že budu poslouchat, tak mluv. Já budu poslouchat a nikam dál se to nedostane. Ale to je jediné, co mohu.“

„Dík. To je nakonec možná víc, než si zasloužím.“ A pak mi došlo, že já ho otravuju svými problémy a ani vlastně nevím, jestli nemá nějaké problémy on.

„Hele, obrátíme teď list. Co ty? Holky okolo tebe lítaj jak vosy kolem lízátka a ty se nějak nechytáš. Vždyť některý nejsou vůbec marný! Táňa z áčka na tebe kouká jak na svatej obrázek! Vždyť je docela pěkná? Nechceš to zkusit?“ Modré oči se na mne dívaly a já měl pocit, že mi prohledává myšlenky v hlavě.

„Myslíš jako: Když nemůžeme mít to, co milujeme, musíme se naučit milovat to, co máme?“

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (54 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (47 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (49 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (50 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (58 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0

Pořád přemýšlím, jestli nejsem jen zbytečný člověk - zmetek. Tak se alespoň (většinou) snažím dělat jiným radost.

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #12 Dobrý počinDoublemo 2018-02-24 13:26
Kvituji, že vášnivý čtenář a kritik (záporný, ale i kdadný) se sám pustil do tvorby. Přeji hodně štěstí a dobrých komentářů.
Citovat
0 #11 No Ty jsi mi frajer!Ficklip 2018-02-19 00:49
Velmi napadité, jak ukrátit čas, než se vyjeví další díl se sundaváním vibračního kroužku.

Taky jsem zvažoval, ale že bych navázal. Ale úcta mi to nedovolila. A to bych ani nelhal, kdybych začal: "Ahoj, tady Filip!" (-:
Citovat
+2 #10 Odp.: Spolužák 1.Dušan Bartoň 2018-02-18 11:04
Ale jdi, ty budko.
Řekněme, že je to v té lepší polovině. Aspoň pro mne tedy určitě.
Citovat
0 #9 Odp.: Spolužák 1.zmetek 2018-02-18 07:31
Cituji Dušan Bartoň:
Ahoj,
takže jsem to přečetl a teď by to chtělo hodnocení...
Určitě mi nevadí rychlé shrnutí, pořád lepší, než se donekonečna rozepisovat o detailech, které já třeba rovnou přeskočím.
Je to malinko předvídatelné, ale jen malinko, protože ještě není konec a oni můžou skončit s kýmkoliv, včetně holky, protože okolí, rodina, ohledy - známe to všichni.
Takže držím palce a jsem rád, že ses dal na psaní.

Já to své vzdal, asi mi popis toho co znám, jde líp, než něco sám vymyslet. Pořád mi z toho vycházela červená knihovna.

Je to předvidatelné a asi je jasné, jak to skončí. Pokud tedy redakce usoudí, že to pustí. Varianta, že usoudí, že je to blbost a odmítne to je ve hře pořád a já se poslušně vrátím do kurzu skromnosti.
Citovat
0 #8 Odp.: Spolužák 1.Dušan Bartoň 2018-02-18 00:29
Ahoj,
takže jsem to přečetl a teď by to chtělo hodnocení...
Určitě mi nevadí rychlé shrnutí, pořád lepší, než se donekonečna rozepisovat o detailech, které já třeba rovnou přeskočím.
Je to malinko předvídatelné, ale jen malinko, protože ještě není konec a oni můžou skončit s kýmkoliv, včetně holky, protože okolí, rodina, ohledy - známe to všichni.
Takže držím palce a jsem rád, že ses dal na psaní.

Já to své vzdal, asi mi popis toho co znám, jde líp, než něco sám vymyslet. Pořád mi z toho vycházela červená knihovna.
Citovat
0 #7 Odp.: Spolužák 1.zmetek 2018-02-16 21:24
Cituji kikiris53:
Nic se neboj hodnocení, že skáčeš po událostech. Lidské myšlenky se někdy při vzpomínkách ubírají divným směrem. Mně osobně se povídka četla velmi dobře. Už se těším na další díly. :roll:

Děkuju moc. Dvojku jsem už poslal, trojka a čtyřka jsou už taky hotové.
Citovat
+7 #6 Spolužák 1.kikiris53 2018-02-16 20:12
Nic se neboj hodnocení, že skáčeš po událostech. Lidské myšlenky se někdy při vzpomínkách ubírají divným směrem. Mně osobně se povídka četla velmi dobře. Už se těším na další díly. :roll:
Citovat
0 #5 Odp.: Spolužák 1.zmetek 2018-02-16 17:18
Cituji Jaachim H. T.:
Mám takový divný pocit, jako bych se dozvědel o strašně moc událostech během pár odstavců textu, kde se skáče od jednoho k druhému, ale ne až tak, že by to znemožňovalo číst, spíše je to takové nepříjemné. :)

Každopádně jsem rád, že je tady někdo další, kdo se do toho taky vrhnul. Každá snaha se cení, a i když to nebyl perfektní začátek, tak nutno říct, že nikdo není dokonalý a žádný učený z nebe nespadl. :) Námět je to dobrý, hezký, nenáročný na čtení, tak se budu těšit, jak to rozvedeš. :D Hodně štěstí! A děkuju!

Vím, že je to skákání během dvou let a že je to nesourodé, jsou to jen snad důležité okamžiky před třeťákem, kde je 2.-4.část
Citovat
0 #4 Odp.: Spolužák 1.zmetek 2018-02-15 14:25
Cituji Jaachim H. T.:
Mám takový divný pocit, jako bych se dozvědel o strašně moc událostech během pár odstavců textu, kde se skáče od jednoho k druhému, ale ne až tak, že by to znemožňovalo číst, spíše je to takové nepříjemné. :)

Každopádně jsem rád, že je tady někdo další, kdo se do toho taky vrhnul. Každá snaha se cení, a i když to nebyl perfektní začátek, tak nutno říct, že nikdo není dokonalý a žádný učený z nebe nespadl. :) Námět je to dobrý, hezký, nenáročný na čtení, tak se budu těšit, jak to rozvedeš. :D Hodně štěstí! A děkuju!

Kiitos!
Citovat
+5 #3 Odp.: Spolužák 1.Jaachim H. T. 2018-02-15 13:58
Mám takový divný pocit, jako bych se dozvědel o strašně moc událostech během pár odstavců textu, kde se skáče od jednoho k druhému, ale ne až tak, že by to znemožňovalo číst, spíše je to takové nepříjemné. :)

Každopádně jsem rád, že je tady někdo další, kdo se do toho taky vrhnul. Každá snaha se cení, a i když to nebyl perfektní začátek, tak nutno říct, že nikdo není dokonalý a žádný učený z nebe nespadl. :) Námět je to dobrý, hezký, nenáročný na čtení, tak se budu těšit, jak to rozvedeš. :D Hodně štěstí! A děkuju!
Citovat
0 #2 Odp.: Spolužák 1.zmetek 2018-02-15 11:30
Cituji Saavik:
Ahoj,
jsem rád, že ti k tvé zdejší prvotině můžu blahopřát jako první.
Bylo to dobré, opravdu. Přečetl jsem to celé, nic jsem nepřeskakoval.
Tak ti držím palce k dalšímu psaní

Dekuju strašně moc. Jsi moc hodnej...Dvojku zaslu redakci zítra,trojka je rozepsana.
Citovat
+8 #1 Odp.: Spolužák 1.Saavik 2018-02-15 10:29
Ahoj,
jsem rád, že ti k tvé zdejší prvotině můžu blahopřát jako první.
Bylo to dobré, opravdu. Přečetl jsem to celé, nic jsem nepřeskakoval.
Tak ti držím palce k dalšímu psaní
Citovat