• Tomáš98
Stylromantika
Datum publikace9. 5. 2018
Počet zobrazení1219×
Hodnocení4.80
Počet komentářů8

Bazén byl fajn. Byli jsme tam jenom chvíli, spíš to bylo jen rychlé ochlazení, protože i když jsme si mysleli, že je už dostatečně vyhřátý, tak tomu tak úplně nebylo. Natáhli jsme velkou deku, na kterou by se vešlo v pohodě i 5 lidí. Sedl jsem si a vzal si sluneční brýle. Tom si lehl na záda, pak ale vstal a šel dovnitř. Za chvíli se vrátil s krémem na opalování. Já jsem hlupák, je sice už září, ale sluníčko může pořád ještě spálit. Tom si lehl opět na deku, ale tentokrát na břicho.

„Mohl bys mi namazat záda, prosím?“
„Jo, jasně.“

A do hajzlu, on mi stojí. Co teď? Jestli se otočí, tak to musí vidět. Vzal jsem krém a pomalu mu ho nalil na záda. Pak jsem ho začal roztírat. Přejížděl jsem po jeho horkém těle. Když byla záda namazaná, váhal jsem, jestli mám jet níže. Zkusím to. Pomalu jsem přešel na nohy. Dobrý, nic neříká, tak mu to asi nevadí. Moje vzrušení pomalu opadlo, ale ještě ne úplně. Měl krásně tvarovaná lýtka. Když jsem skončil, tak poděkoval, a zeptal se, jestli taky nechci namazat záda.

„Ne, to je dobrý, děkuji.“

Nechtěl jsem, aby se posadil, protože mi ještě trochu stál a v plavkách to bylo dost vidět.

„OK.“

Opalovali jsme se asi půl hodiny a já se nemohl vynadívat na jeho tělo, i když byli vidět jen jeho záda. Vlastně ne jen záda, jak už jsem zmínil, měl krásně tvarovaná lýtka. Ale nejkrásnější část byl zadek. „Sakra, koukej se jinam,“ říkalo mi mé lepší já. Měli krásnou zahradu. Posázené kytky a stromy různých barev. Nebylo to přehnané, ale tak akorát. Zabralo to, mé vzrušení už opadlo. Tedy spíše opadlo by, kdyby se Tom neotočil na záda. To snad udělal naschvál. „Nedívej se tam. Nedívej se tam,“ říkal jsem si.

„Nechceš se jet projet?“
„Sakra, já se lekl. Myslel jsem, že jsi spal.“
„Jen chvíli.“
„Jo, tak jo. A kam bysme jeli?“
„Někam. To je jedno kam. Hlavně se projet. Je tu celkem nuda.“
„Tak jo.“

Vzali jsme kola a jeli. Nikde nikdo. Tom umí vybrat cesty, po kterých nikdo nejezdí, takže jsme měli klid. Mohli jsme jet vedle sebe a přitom si povídat. Dojeli jsme k malému rybníku.

„Nepůjdeme si zaplavat?“
„Jo, klidně.“

Odložili jsme kola, sundali si oblečení, pod kterým jsme už měli plavky. Šel jsem první, protože mě voda hrozně lákala. Je to sice jen rybník, ale já si vždy představuji, že je to moře. Nikdy jsem u něj nebyl, protože jsme na to neměli peníze. Tak jsem měl jen ty představy. Když jsem byl ve vodě, otočil jsem se, a uviděl, jak Tom stojí a kouká na mě.

Dorazili jsme k rybníku, u kterého jsme si jako malí hrávali s kámošem. Vůbec se to tu nezměnilo. Skoro nikdo sem nechodí, takže jsem věděl, že budeme mít klid. Sundával jsem si kraťasy, ale Dominik už šel do vody. Koukal jsem se, jak jeho tělo pomalu mizí ve vodě. A jak se zase vynořilo. Jak po jeho krásně tvarovaném těle stékala voda. Byl jsem neschopný pohybu. Dominik se na mě otočil.

„Tak jdeš?“ smál se na mne.
„Jó, už jdu.“

Sedl jsem si na břeh a dal nohy do vody. Byla celkem studená, ale šlo to. Vůbec jsem si nevšiml, že se Dominik přibližoval, až byl skoro u mě. Celou dobu se na mne šibalsky usmíval.

„Co je?“

Ale místo odpovědi mě chytl za obě ruce a stáhl do ledové vody. Rychle jsem se vynořil a uviděl, jak se mi Dominik směje.

„Tak to jsi posral, kámo.“

Skočil jsem po něm a stáhl pod vodu. Takhle jsme blbli asi hodinu. Jak malí kluci. Ale čím víc jsme blbli, tím víc jsme si nevšímali, že už neplaveme, ale stojíme a vodu máme někde pod koleny. Najednou jsem upadl, protože jsem si nevšiml, že jsme na břehu. Cestou na zem jsem ale stihl chytnout Dominika za ruku, takže spadl se mnou. Tedy spíše na mě. Oba jsme se smáli jak opilí. Ležel jsem na zemi a Dominik ležel na mě. Když v tom se přestal smát a políbil mě. Opravdu mě políbil. A byl to ten nejkrásnější polibek, co jsem kdy zažil. Najednou, jako by si uvědomil, co vlastně udělal. Podíval se na mě vytřeštěnýma očima. I já byl celkem v šoku.

„Pane bože, promiň. Vůbec nevím, co to do mě vjelo.“

Začal se omlouvat, vstal a šel se obléct. Nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem něco říct, ale jako bych nenašel slova. Jako by mi mozek nedovolil, abych něco řekl. Vstal jsem a šel se také obléct. Celou cestu zpátky ani jeden z nás nepromluvil. Co to se mnou sakra je? Vždyť se mi ta pusa líbila. Tak proč mu to neřeknu? Když jsme dorazili zpátky, tak venku už se grilovalo, hrála hudba a všichni se smáli. Táta mě zavolal, abych mu s něčím pomohl. Dominik mi řekl, že se jde osprchovat a převléct, ani jsem na to nestačil odpovědět a už zalezl dovnitř. Tátovi jsem pomohl jen přinést pár stolů a židlí navíc. Když jsem přišel do pokoje, seděl tam Dominik na posteli a koukal do země. Když si všiml, že jsem přišel, podíval se na mne takovým smutným pohledem. Sedl jsem si vedle něho.

„Dominiku…,“ začal jsem pomalu, „nevím, jak to mám říct. Víš, mně se ta pusa líbila, jen jsem to prostě nečekal, proto ta reakce. Nevěděl jsem, co na to říct, nebo co mám udělat.“

Dominik se na mě podíval, tentokrát překvapeně. Chvíli bylo ticho. Jen jsme seděli a koukali na sebe.

„Takže jsem se nespletl?“
„Zřejmě ne.“

Usmál jsem se na něj. A tentokrát ho políbil první já. Chytl mě za tváře a začal mě líbat. Naše jazyky se proplétaly. Naklonil se a zatlačil mě tak, že jsem si lehl a on na mě. Pořád jsme se líbali. Dominik mi zajel rukama pod triko a dotýkal se mě všude možně po mém těle. Začal mě líbat na krku. Myslel jsem, že se zblázním. Vůbec jsem netušil, že jsem na krk tak citlivý. Byla to ta nejkrásnější chvíle mého života, ale bohužel byla přerušena. Někdo bouchal na dveře. Oba jsme se lekli a hned si sedli. Vešel dovnitř strejda. Zřejmě už měl něco málo upito, protože měl nějakou dobrou náladu.

„Tak co vy dva? Jdete jíst?“
„Jo, jo. Hned jsme dole.“

Když odešel, podívali jsme se na sebe a začali se hlasitě smát.

„Tak to bylo o fous.“
„To tedy jo.“

Nakonec jsem se také převlékl a šli jsme dolů k ostatním.

Když vešel jeho strejda do pokoje, strašně jsem se bál, že to na nás snad pozná. Nebo spíše na mě. Byl jsem červený jak rak. Jen se zeptal, kdy přijdeme, a zase odešel. Pak jsme se na sebe s Tomem podívali a začali se oba smát. Nakonec se šel Tom taky osprchovat a převléct. Šli jsme pak dolů, kde už voněly buřty a grilovaná zelenina. Vzali jsme si jídlo a sedli si kousek stranou od ostatních.

„Nemůžu tomu pořád uvěřit.“
„Čemu?“ divil se Tomáš.
„No ty, já. Že jsme se líbali. Už jsem si nemyslel, že k tomu kdy dojde.“
„Upřímně, já taky ne,“ usmál se na mě.

Pak bylo chvíli ticho.

„Měl jsi už někdy kluka?“ zeptal se mě.
„Jo. Tedy vlastně, nechodili jsme spolu. Jen jsme spolu spali. Byl to můj spolubydlící. Díky němu jsem přišel na to, že jsem gay.“
„Aha.“
„Ty?“ zeptal jsem se.
„Ne. Ale už delší dobu jsem věděl, že jsem na kluky.“

Bavili jsme se ještě chvíli, pak nás ale zavolali od stolů, ať si přisedneme. Pití byla opravdu spousta. Hlavně pivo a slivovice. Tu jsem párkrát měl, tak jsem si dal jednoho štamprle. Tom se chvíli vymlouval, že by neměl. Prý mu vždy stačil jen jeden a hned usnul. Nakonec se nám ho s jeho strejdou povedlo ho přemluvit alespoň na jednoho. Pak jsme si všichni dali ještě pár piv. Nálada byla úžasná, ale už začala být celkem velká tma a zima. Nakonec jsme to zabalili a šli dovnitř. Když jsem se koukl na hodiny, bylo kolem půl jedné ráno. Páni, to se to ale protáhlo, pomyslel jsem si. Tom se začal trochu motat. Tak jsem mu pomohl do schodů. Byl o mě opřený celým tělem, spíš to tedy vypadalo, jako bych ho nesl. Dorazili jsme do pokoje a já ho položil na postel. Zničehonic se začal strašně hlasitě smát.

„Co je?“
„Niiic,“ řval na celý pokoj.
„Bože, ty jsi opilej.“

Ale taky jsem se začal smát. Jeho smích byl strašně nakažlivý. Stál jsem u postele a Tom mě chytl za ruku a stáhl mě na postel. Zase jsem ležel na něm, jako u toho rybníku. Ale tentokrát jsme se tak hlasitě nesmáli. Jen jsme se na sebe koukali. Začal jsem hladit Toma všude možně po těle, pak jsem zajel pod triko a hledal jeho bradavky, které jsem hladil a pomalu mačkal. Bylo vidět, že se mu to líbí, neboť začal rychle oddychovat. Sundal jsem si triko, a pomohl mu z toho jeho. Začal jsem ho líbat, přitom jsem nepřestával hladit jeho dokonale tvarované prsní svaly. Sjížděl jsem níž ke krku, kde jsem zjistil, že je na něj zvlášť citlivý. Sjížděl jsem níž, až jsem byl u pupíku. Jak už jsem řekl, měl krásně štíhlý pas. Sjel jsem ještě níž, až jsem byl v podbříšku.

Neměl jsem si brát toho panáka, říkal jsem si sám pro sebe. Budu zase úplně mimo. Nebo hůř, usnu ještě dřív, než se něco stane. Začala být celkem tma, a i zima. Všichni si začali brát na sebe bundy a svetry. Jen já měl pocit, že je pořád tak pětadvacet. Podíval jsem se na Dominika, ten se na mě tak krásně usmál, strašně jsem ho v tu chvíli chtěl políbit, ale před ostatními by to asi nebyl dobrý nápad.

„Tak už půjdeme dovnitř, je celkem zima,“ slyším tátův hlas. Všichni pomalu vstali a odnášeli nádobí. Jen já byl neschopný pohybu.

„Tak jdeš?“

Podívám se, kdo to na mě mluví. Můj Dominik, řeknu si v hlavě. Bylo na něm vidět, že ví, že jsem úplně mimo. Tak mi pomohl vstát. Pobral přitom ještě pár kusů nádobí a pomohl mi dojít dovnitř. Ani do schodů bych to bez jeho pomoci nedal. Nakonec mě položil na postel. Byl jsem totálně mimo. Ani nevím proč, ale připomnělo mi to jednu komedii, na kterou jsem se nedávno díval. Zničehonic jsem se začal smát. Dominik přistoupil k posteli a podíval se na mě. I on se musel usmát. Chytl jsem ho za ruku jako předtím u toho rybníka. Spadl a svalil se na mě. Ležel na mě a díval se mi do očí, až jsem se v těch jeho ztratil. Cítil jsem jeho ruce, jak mě hladí po těle. Pokračoval až nahoru, kde skončil u mých bradavek. Sundal si triko a mně se poskytl pohled na jeho dokonalé tělo. Začal mě líbat, pak mě políbil na bradu a pokračoval na krk. Určitě mi tam udělal cucflek, pomyslel jsem si. Pokračoval níže, až byl u mého pupíku. Zavřel jsem oči a užíval si ten pocit. Pokračoval níž a níž… a tma…

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (24 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoTomáš Schwarcz
Věk20

Já si myslím, že život je jak film. A každý může být režisérem svého života.

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #8 Odp.: Ještě dva roky, díl IV.Tomáš98 2018-05-25 12:53
Cituji zmetek:
Vzal jsem to celé znova. Na prvotinu fakt hodně dobrý. Budu se těšit na pokračování. A omlouvám se za šťouchnutí za pravopisnou chybu, dělám taky překlepy...


Děkuji. A v pohodě, já bych to jinak úplně přehlédl. :lol:
Citovat
0 #7 Odp.: Ještě dva roky, díl IV.zmetek 2018-05-14 22:01
Vzal jsem to celé znova. Na prvotinu fakt hodně dobrý. Budu se těšit na pokračování. A omlouvám se za šťouchnutí za pravopisnou chybu, dělám taky překlepy...
Citovat
+1 #6 Ještě dva roky, díl IV.kikiris53 2018-05-11 09:53
Slušně se to rozvíjí. :roll:
Citovat
0 #5 Odp.: Ještě dva roky, díl IV.Redakce 2018-05-10 23:19
Díky za tip. Opraveno.
Cituji zmetek:
Pozor , jazyky se propletaly , korekturou prošla chyba?
Citovat
+1 #4 Odp.: Ještě dva roky, díl IV.Ahoj 2018-05-10 19:13
Hezké pokračování
Citovat
+2 #3 Odp.: Ještě dva roky, díl IV.karlos 2018-05-10 18:36
Krásný
Citovat
+1 #2 Odp.: Ještě dva roky, díl IV.zmetek 2018-05-10 07:28
Pozor , jazyky se propletaly , korekturou prošla chyba?
Citovat
0 #1 Odp.: Ještě dva roky, díl IV.zmetek 2018-05-09 23:08
Fajn, děkuju. :-)
Citovat