• Keira
Stylklasika
Datum publikace21. 7. 2021
Počet zobrazení2052×
Hodnocení4.65
Počet komentářů13

Otáčel se na své židli zleva doprava a přemýšlel. Byl to už měsíc, co vlastnil striptýzový bar, který šlapal jako hodinky. Přesto byl z nějakého důvodu nespokojený. Jako by podniku něco chybělo. Jenže nemohl přijít na to, co by to mohlo být.

Z přemítání ho vytrhl energický hlas sekretářky. Ta ženská byla živelná pohroma. A očividně jí jeho vzhled nenaháněl hrůzu jako všem ostatním. Líbila se mu!

„Pane Grante, je tady jakýsi…,“ odmlčela se, jako by hledala správná slova, „mladý muž, který prohlašuje, že je očekáván.“

Raven zamrkal. Rozhodně nikoho neočekával. Pocítil zvědavost. Chtěl vědět, kdo má takovou drzost bezostyšně lhát přímo v jeho kanceláři. A krom toho, chtěl vědět, co zapříčinilo sekretářčino odmlčení.

„Jistě, jistě, pošlete ho dál, Sylvie.“

Ve chvíli, kdy ten kluk vstoupil do místnosti, mu došlo, co znamenalo to odmlčení. Dokonce on sám musel několikrát zamrkat, aby se ujistil, že nemá halucinace. Neměl. Ten kluk měl skutečně svítivě oranžové vlasy a piercingový kroužek v koutku rtů. Ravenův zrak k němu bezděky několikrát zabloudil během následujícího rozhovoru.

„Tak za jakým účelem jste očekáván?“ zeptal se poněkud jízlivě Raven a pohodlně se opřel do židle. Tohle vypadalo na vskutku zajímavý začátek dne.

Měl takovou drzost, že se nad svou bezostyšnou lží ani nezačervenal. „Chet Burges k vašim službám,“ představil se mladík a Ravenovo obočí vystřelilo vzhůru. Úplně ke všem službám? pomyslel si v duchu. Hleděl do těch šedých očí a vyčkával.

„Přišel jsem vám nabídnout své tělo,“ vyhrkl Chet.

Raven tu informaci chvíli vstřebával. Představy, které mu okamžitě proběhly před očima, byly vskutku zajímavé. A lákavé, uvědomil si překvapeně. Nicméně si byl jistý, že mladík to asi nemyslí tak, jak si on představoval.

„Cože prosím?“ zeptal se, aby se dočkal vysvětlení.

Chet si uvědomil, jak to vyznělo, a konečně jeho tvář pokryla červeň. S jeho oranžovými vlasy to nevypadalo příliš lichotivě. Přesto z něj nedokázal odtrhnout zrak a trpělivě vyčkával. Překvapeně si uvědomil, že mu slabiny napětím pocukávají.

„Chci u vás pracovat jako striptér,“ vysvětlil konečně Chet.

Raven na něj mlčky hleděl a první, co ho napadlo, bylo, že je to nějaký nejapný vtip. „Žertujete,“ pronesl po chvíli, kdy na něj mladík jen napjatě hleděl.

„Ani v nejmenším,“ ujistil ho. „Předvedu vám malou ukázku!“

A než stihl Raven cokoliv říct, začal se vlnit do hudby, kterou slyšel jen on sám, a pomalu odhazoval svršky. A šlo mu to zatraceně dobře!

Raven na něj hleděl s vyschlými ústy a stále se zvětšující erekcí. Žádný striptér z jeho baru na něj neměl tak zničující účinek. Žádný! A že zaměstnávali celkem kousky k sežrání!

A teď? Takové třeštidlo způsobilo, že je tvrdý jako kámen během pár sekund. Doslova…

Chet shodil poslední kousek oblečení (černé boxerky) a stál před ním zcela nahý. A Raven nedokázal odolat, z čistě profesionálních důvodů, pochopitelně, sklouzl pohledem k jeho rozkroku. Šokovaně přitom vytřeštil oči. On měl piercing i tam! Několik vteřin hleděl do podlahy, protože měl pocit, že vybuchne. Odolal nutkání zhluboka se nadechnout, rozhodně mu nechtěl předvádět, jak šíleně po něm touží. Pomalu se vracel pohledem zpátky, až spočinul na jeho pohledném obličeji. Rozhodně měl co nabídnout. To potvrzovala i boule na Ravenových kalhotách.

„Můžu vás vykouřit,“ pronikl mu do hlavy opředené závojem rudé mlhy jeho hlas. Tentokrát se přece musel přeslechnout. Určitě mu nic takového nenabídl. Ačkoliv jen díky té představě téměř vyvrcholil jako nějaký školák!

„Co prosím?“ zeptal se ostře, protože se mu vůbec nelíbilo, co se to právě dělo.

„Že můžu nastoupit kdykoliv.“ Na Chetově tváři hrál zvláštní úsměv a Raven přemýšlel, jestli to skutečně takhle řekl.

Odkašlal si, aby mu snad nepřeskočil hlas, a teprve potom promluvil. Bylo to celkem těžké, vzhledem k tomu, že před ním stále stál nahý a naprosto uvolněný. Do uvolněnosti měl totiž Raven hodně daleko. Rozhodně na to nebyl zvyklý.

„To je od vás sice laskavé, pane Burgesi, ale já ještě ani neřekl, jestli vás vezmu.“

Neřekl ani slovo, ovšem v jeho očích jasně svítilo: Ale vezmete! „Dobrá. Předpokládám, že teď mi řeknete, že se mi ozvete. Což samozřejmě nikdy neuděláte.“

„Nechte mi své telefonní číslo.“

Chet mu na roh jakési smlouvy, kterou si drze vzal z jeho stolu, napsal požadovaný údaj. Raven kývl neurčitě na stůl a předpokládal, že tam ten papír položí.

Neudělal to.

Držel ruku tak dlouho, dokud se Raven nenatáhl, aby si smlouvu vzal zpět. Chet se zcela úmyslně otřel o jeho prsty a sledoval jeho reakci. Navenek se žádné nedočkal. Na to se uměl muž v křesle dostatečně ovládat.

Uvnitř Ravena však vybuchla sopka.

Mlčky sledoval, jak se Chet obléká, a téměř litoval, že zakrývá něco tak dokonalého.

„Děkuji za vaši… hmm… podnětnou návštěvu, pane Burgesi,“ pronesl, když na sebe ten navlékl poslední kus oděvu.

Chet se skoro posměšně uklonil, ale v očích mu hráli všichni čerti. „Potěšení na mé straně.“

Jakmile se za ním zabouchly dveře, zavolal Sylvii, ať ho nikdo neruší.

Rozepnul si poklopec.

Několika rychlými pohyby se udělal.

Rozhodně budu muset dnes v noci navštívit Phoenixův podnik, pomyslel si, když očišťoval zbytky svého semene.

Rázně zaklepal u obyčejně vyhlížejícího domu. Rozhlédl se po ulici, která byla naprosto prázdná. Do večera nakonec nevydržel. Rozjel se sem asi hodinu po Chetově odchodu, protože se nedokázal zbavit toho frustrujícího napětí, které uvolní jedině sex.

Překvapeně mrknul, když mu neotevřel majordomus, ale Thierry, Phoenixův partner.

„Ravene!“ zvolal překvapeně. „Co tě sem přivádí?“ ptal se zvědavě a ustoupil, aby mohl bratr jeho milence vejít dovnitř.

Zašklebil se na něho. „Co by mě sem asi tak mohlo přivádět, Thierry?“ povytáhl významně obočí.

„Takže rozhovor s bratrem to asi nebude, že?“ zasmál se ten.

„Ne," zavrtěl hlavou. „Obstaráte mi v tuhle dobu někoho?“

„Proč bych měl někoho kvůli tobě dostávat z postele po celonoční šichtě?“ ozval se za jeho zády hlas bratra.

Otočil se a krátce se objali. Kupodivu se nyní vídali častěji než kdy dřív. Rozhodně to byla změna k lepšímu.

„Protože jsem tvůj bratr a platící zákazník, co nechá štědré spropitné. A krom toho musím večer být zpátky v klubu.“

Phoenix si bratra zamyšleně prohlížel. Bylo to poprvé, co se rozhodl využít služby „jejich“ bordelu.

„Žena, nebo muž?“ otázal se věcně Thierry, který v podniku už sice nepracoval, alespoň ne oficiálně, ale nezapřel, že to tu dlouho vedl.

Raven ho sjel takovým pohledem, že se raději rychle vydal hledat vhodného partnera.

„Něco se stalo, Rave?“ zeptal se Phoenix, když ho vedl do své kanceláře, kde mu nalil drink.

„Absolutně nic,“ pokrčil rameny dotázaný. Pohled, který mu bratr věnoval, se mu příliš nezamlouval. Od té doby, co byl Phoenix šťastný s Thierrym, hledal všude okolo známky zamilovanosti.

Než se stihl Phoenix na cokoliv zeptat, do pokoje se vrátil Thierry. „Našel jsem někoho přesně pro tebe, Ravene!“ zvolal a oba bratři povytáhli obočí, až se překvapeně zamračil. „Co je?“ podivil se.

„Najít někoho pro Ravena rozhodně není nic jednoduchého. Můj drahý bratr je až příliš vybíravý.“

„Sklapni!“ zavrčel ten dobromyslně a následoval Thierryho. V duchu však musel dát Phoenixovi za pravdu. Protože toho, koho nedokázal dostat z hlavy, tady najde asi těžko. Takové vlasy prostě nemá nikdo.

Thierry otevřel dveře a rychle vstrčil Ravena dovnitř. Asi se bál, že si to muž rozmyslí. Ten pomalu přivykal přítmí pokoje, až našel na posteli pohodlně rozvaleného mladíka. Vypadal, jako by se právě probudil z nějakého pěkného snu. Spokojeně se protahoval, aby ukázal, co nabízí.

Raven si ho prohlížel. Přejel jeho dokonale vypracované tělo až k jeho… Oranžovým vlasům!

„Co tady sakra děláš?!“ vyjel, než se stihl opanovat. Mladík na něj překvapeně hleděl. Jakmile popošel blíž k němu, uvědomil si, že to není Chet. Jen jakýsi zrzavý kluk s potměšilým úsměvem a zelenýma, nikoli šedýma, očima.

„Pracuju tady?“ odpověděl na jeho otázku a přemýšlel, co mu to Thierry zase strká do postele za magora. Ale říkal, že je to bratr šéfíka, takže by se měl sakra snažit.

Raven mávl rukou. „To nic, s někým jsem si tě spletl,“ vysvětlil, ačkoliv si byl jistý, že nic takového dělat nemusel. Přešel k posteli a sedl si na okraj. „Tak ukaž, co nabízíš,“ zamumlal a bez okolků mu sáhl do rozkroku.

Mladík se jen usmál a roztáhl nohy, aby měl lepší přístup. Bylo mu jasné, že tenhle maník s tvrdýma očima a děsivým vzhledem rozhodně nebude pasiv. Mimoděk sjel očima k jeho poklopci, který se začínal nadouvat. Olízl si rty. Vypadá to na celkem slušnou výbavičku, pomyslel si.

„Nesundáš si ty hadry?“ vyzval Ravena, který si stále pohrával s jeho penisem. Jen kývnul a rychle ze sebe shodil oblečení. Vždy vše perfektní, pomyslel si, když na něj z nočního stolku zamrkal kondom a lubrikant.

„Otoč se!“ vyzval toho kluka a on bez okolků poslechl a vyšpulil na něj vypracovaný zadek. Raven sice byl vzrušený, ale po zběsilé touze, která se ho zmocnila ráno, nebylo ani památky. V duchu si vynadal do hlupáků a nasadil si kondom.

„Připrav se,“ zachraptěl a on pochopil. Raven sledoval, jak se natáhl po lubrikantu, jehož štědré množství si nanesl na prsty, a začal se přímo před ním připravovat na jeho vpád.

Raven si uvědomil, že to sleduje, jako by se na vše díval zpovzdálí.

Moc nad tím přemýšlíš! okřikl se v duchu a díky tomu téměř přeslechl udýchané: „Můžeš.“

Nebyl něžný.

Chtěl prostě jen ukojit touhu, která ho sžírala, ale zároveň věděl, že ji dokáže utišit jen povrchově.

Prudce do něj přirážel a kluk vzdychal jako smyslů zbavený. Těžko říct, jestli to jen hrál, nebo zda byl Raven opravdu tak úžasný, jak se ho snažil přesvědčit svým hlasovým projevem. Po několika přírazech přišlo uvolnění.

Raven si zklamaně uvědomil, že je stejně protivný, jako když sem šel.

Rychle se upravil a vypadl z pokoje, než pronesl něco, čeho by zaručeně později litoval. Když už ne kvůli tomu klukovi, co ho právě uspokojil, tak kvůli Phoenixovi. Nechtěl, aby si brácha myslel, že ho zklamal.

„To bylo docela rychlé,“ prohodil tiše Phoenix, když se objevil na prahu jeho pracovny. Byl rád, že měl dostatek duchapřítomnosti a zaklepal. Přejel pohledem Thierryho, který si spěšně upravoval košili, i potměšilý úsměv Phoenixe a bylo mu jasné, co se tu asi odehrávalo.

Odolal nutkání prohrábnout si vlasy. Uvědomil si, že normálně žárlí. On, velký a neotřesitelný Raven Grant, záviděl svému mladšímu bráškovi jeho lásku. V duchu se nad sebou ironicky ušklíbl.

Navenek přešel ke karafě, která stála u baru, a nalil si štědrou dávku whisky.

„Jasně, jen si posluž,“ pronesl kousavě bratr. Raven ho propálil pohledem, který se ovšem minul účinkem. Phoenixe jeho vzhled neděsil už od začátku. Nakonec tedy pokrčil rameny, obrátil do sebe obsah sklenky a dolil si další dávku.

Pak se spokojeně rozvalil v křesle naproti bratrovi a uvolněně zavřel oči.

„Něco tě žere,“ poznamenal Phoenix. Prosté konstatování, které ťalo do živého.

„Hm, hm,“ zabručel neurčitě a dál relaxoval. Thierry mezitím diskrétně vyklidil prostor, aby si mohli nerušeně promluvit.

„Tak to vysyp!“ vyzval ho zvědavě Phoenix a vyčkávavě si podepřel bradu dlaní.

Raven otevřel oči, ve kterých se odráželo tolik potlačované touhy, že Phoenixovi skoro chytly konečky vlasů. „A sakra,“ ucedil. „To byl tak špatný?“ zamumlal, ale tušil, že problém se skrývá jinde.

„Cože?“ zamumlal nepřítomně Raven. Pak pochopil. „Ale ne, vše bylo v pohodě. Jen mám nějaké starosti v práci.“ A s jedním přidrzlým spratkem, dodal v duchu.

„Můžu nějak pomoct?“ zeptal se se zájmem, protože věděl, že nemá smysl domáhat se opravdového důvodu jeho rozmrzelosti. Až bude chtít, řekne mu to sám.

„Vlastně bys mohl. Přišel za mnou jeden, hm…,“ odmlčel se, když si vzpomněl na zářivě oranžové vlasy a dokonalé tělo. A piercingy, Ježíši! Náhle měl v ústech Saharu. „Takový maník,“ rozhodl se nakonec pro diplomatickou odpověď, „který chtěl místo jako striptér. Přemýšlím, jestli ho přece jenom nevzít na zkoušku.“

„Je v tom nějaké ale?“ povytáhl obočí Phoenix.

Jen takové, že odmítám, aby dělal striptýz někomu jinému než mně, to je vše. „Nikoho momentálně nepotřebujeme, ale od začátku mám pocit, že v tom podniku něco chybí.“

„A myslíš, že on by to mohl oživit?“

No můj klín teda oživil stoprocentně. Ravene! okřikl se v duchu. Soustřeď se. „Myslím, že by to nemuselo být marné,“ pokrčil co nejlhostejněji rameny.

„V tom případě ho ber,“ usmál se na něj Phoenix a bedlivě sledoval bratrův výraz. Zdál se mu lehce nepřítomný. Mimoděk se začal usmívat o něco víc. Že by na bráchu udělal až takový dojem?

„Čemu se sakra tlemíš?“ zavrčel Raven, ale Phoenix se jen rozesmál nahlas.

„Vůbec ničemu,“ lámal se v pase nad stolem.

Raven ho nějakou chvíli pozoroval, pak do sebe kopl zbytek whisky a s nezřetelným: „Tak čau!“ se raději zdekoval.

Druhý den opět seděl v kanceláři a klel pod vousy. V noci se moc nevyspal a rozhodně to nebylo proto, že by přebral whisky.

„Sylvie!“ štěkl do intercomu.

„Ano, pane?“

„Zavolejte pana Burgese, ať se dostaví do mé kanceláře.“

„Jistě,“ odpověděla sekretářka a raději se zdržela komentáře. Jak to tak vypadalo, šéf není v dobré náladě. Chudák kluk, pomyslela si mimoděk a zvedla telefon, aby kontaktovala toho podivína ze včerejška.

„Slyším!“ bafnul v telefonu jeho hlas.

„Dobrý den, pane Burgesi, tady Sylvie Chadwicková ze striptýzového baru…“

„Ano, já vím, kdo jste,“ přerušil ji mladík.

Žena se zamračila na telefon, ale neřekla nic. „Pan Grant by s vámi rád osobně hovořil. Kdy se můžete dostavit do jeho kanceláře?“

„Za deset minut?“

„Ehm… Vy jste snad někde poblíž?“ zeptala se zmateně.

„I tak by se to dalo říct,“ zamumlal Chet. Ve skutečnosti byl o dvě ulice dál. Jen tak se poflakoval a tak nějak mimovolně zabloudil na dosah klubu.

„Promiňte, musím to nejprve zkonzultovat s panem Grantem,“ zamumlala a na chvíli odložila sluchátko na stůl. Zaklepala na šéfovi dveře a po nevrlém „Dále!“ nakoukla dovnitř.

„Pan Burges tu může být za deset minut, pane, vyhovuje vám to?“

„Ano!“ štěkl a sekretářka se raději stáhla, ačkoliv byla v pokušení na něj vypláznout jazyk. Bručoun jeden!

„Pane Burgesi?“

„Ano?“

„Můžete přijít.“

„Děkuji, na shledanou za chvíli,“ téměř zašvitořil a zavěsil. Sylvie hleděla na sluchátko a přemýšlela. Tohle bude ještě velice zajímavé. Na rtech jí mimoděk zahrál úsměv.

„Jistě, vstupte!“ zařval nevrle Raven, když se mu do kanceláře nahnal ten oranžovovlasý přízrak.

Chet se na něj jen usmál. „Prý jste mě chtěl vidět?“ šklebil se. „Je to proto, že mě chcete zaměstnat, nebo chcete další soukromou ukázku?“

Raven na něj chvíli jen tiše zíral. Sakra, klel v duchu. Jak mu mám dělat šéfa, když bych ho nejraději přehnul přes ten stůl a… Zahnal tyhle myšlenky a zamračil se na něj. „Jsem ochotný vás zaměstnat, pane Burgesi, ale pouze na zkoušku. Na měsíc. Shodou okolností mi onemocněl jeden z pracovníků a vy ho tedy můžete zastoupit.“

„Hm,“ promnul si mladík bradu, „a až se vrátí, tak mě prostě vyrazíte?“

„Uvidíme, jak se osvědčíte u zákazníků, pane Burgesi,“ odvětil stroze.

„A když se osvědčím?“

Raven na něj úkosem pohlédl: „Tak pro vás možná najdeme uplatnění.“

„Dobře," usmál se zářivě. „Kde to mám podepsat?“

„Rovnou k věci, že?“ Podal mu smlouvu a Chet ji podepsal. „Buďte tak laskav a doplňte údaje, které jsem nemohl zadat, a předejte smlouvu mé sekretářce.“

Tím považoval celou záležitost za uzavřenou a předpokládal, že Chet odejde smlouvu vyplnit k sekretářce. Ten se však posadil proti němu a sklonil se nad papír. Raven chtěl protestovat, ale nedokázal od něj odtrhnout oči. Respektive od jeho rukou. Měl nádherné ruce. Ne velké tlapy, jako on sám, ale ani malé, že by se daly považovat za ženské.

V jednu chvíli vzhlédl a přistihl ho při pozorování. Usmál se na něj a Raven rychle uhnul očima. Tohle je nebezpečné, pomyslel si mimoděk.

„Tak tady,“ podal mu Chet vyplněnou smlouvu. A zas to nepatrné střetnutí jejich prstů. Doprovázený vzrušeným zajiskřením. Mladík mu hleděl do očí.

„Díky. Nastoupíte zítra v osm večer,“ pronesl ještě Raven a pak se otočil k oknu. Tím to pro něj skončilo.

„Na shledanou,“ zamumlal ještě Chet a opustil kancelář.

Druhý den večer seděl Raven v jednom z křesel, která byla v nejzazším rohu klubu, a pozoroval dění kolem. Dělal to tak pokaždé, aby měl kontrolu nad situací v podniku. Věděl, že se již několikrát stalo, že se zákazníci nechali unést a rozhodli se, že chtějí nějakou konkrétní striptérku či striptéra prostě mít pro sebe. Neváhali uchýlit se i k tomu, že vystupujícím nasypali něco do pití, a pak doufali, že se k nim nějak nenápadně dostanou. Většinou to končilo tak, že je odchytl vyhazovač a ručně a stručně jim vysvětlil, že takhle to tady nechodí a o několik ulic dál že je regulérní bordel. Zákazník se samozřejmě už nikdy nevrátil.

Jenže tentokrát si Raven musel přiznat, že tady není kvůli bezpečí svých zaměstnanců. Ostatně kvůli tomu tady měl dost vyhazovačů, kteří vše bedlivě sledovali. Ne, ne, dnes tu byl kvůli novému striptérovi, který měl začít, podíval se na hodinky, za deset minut. Mladík, který uváděl hosty dovnitř, už mu byl oznámit, že se tu objevil jakýsi mladík a tvrdí, že má nastoupit do práce.

„Všechno v pořádku, Clancy. Zavolej Mary, ať se o něj postará a vše mu ukáže. Je tu zatím na zkoušku.“

Mladík přikývl a rychle odešel vyřídit šéfovy rozkazy. Sledoval, jak Mary, která měla striptéry na starosti, vede Cheta do zákulisí. Museli přejít celým klubem a Raven z něj nespouštěl oči. Zároveň ale vnímal, že není jediný, koho tenhle excentrický mladík zaujal, sakra. Sbalil ruce do pěstí a velice rozvážně je položil na opěrky křesla, ve kterém seděl. Na tváři udržel lhostejný výraz, dokonce i ve chvíli, kdy si ho mladík nějakým záhadným způsobem všiml. Zazubil se na něj a mávl zvesela rukou. Raven jen kývl.

Volně vydechl až ve chvíli, kdy zmizeli za dveřmi, které vedly do šaten. Velice pomalu se rozhlédl po místnosti a viděl několik žen, ale i mužů, jak za dvojicí upírají oči. Stiskl čelist a na jednoho z mužů, kterému téměř stékaly sliny, se zamračil. Muž okamžitě začal sledovat dění na pódiu, kde tančila jedna ze striptérek.

O pár minut později se na pódiu objevil Chet. Raven se mimoděk naklonil dopředu a položil si ruce na kolena. Hudba začala hrát a mladík začal se svou show. Naprosto zhypnotizoval každého v dosahu, včetně Ravena. Jeho pohyby, tentokrát doprovázené skutečnou hudbou, byly ještě erotičtější než v kanceláři. Cítil, jak mu po zádech probíhá mrazení. Sledoval mladíkovu zpocenou pokožku, hltal každičký sval, který odhalil.

Pouze silou vůle se dokázal opanovat, opřít se do křesla a rozhlédnout se po místnosti. Většina žen a minimálně půlka mužů z mladíka nedokázaly odtrhnout oči.

Když zkontroloval, že všichni vyhazovači jsou na svých místech a bedlivě sledují téměř každý pohyb zákazníků, vrátil se pohledem k Chetovi. Jeho číslo bylo u konce, odcházel z pódia za bouřlivého potlesku. Ještě než zmizel v zákulisí, vrhl po Ravenovi značně znepokojující pohled.

Většina striptérů měla tak dvě tři představení za noc a pak se mohla volně pohybovat po klubu. Sem tam se někdo zapovídal s nějakým zákazníkem, nebo si domlouvali soukromé tance, které se odehrávaly v privátních místnostech, a bylo za ně samozřejmě dost tučné spropitné. Když se proto objevil Chet pouze v černém županu a vydal se k baru, aby si dal něco k pití, pozornost se téměř bezvýhradně otočila k němu. Včetně té Ravenovy.

Sledoval ho ostřížím zrakem, jak si objednává vodu a pije ji přímo z lahve. Jeho poklopec se opět povážlivě napnul, když sledoval, jak polyká. „Sakra!“ zavrčel a odvrátil od něj pohled.

„Tak jak jsem si vedl?“ ozvalo se najednou nad ním a on vzhlédl k Chetovi. Zamračil se na něj. „Takže špatně?“ zeptal se a v jeho hlase zaslechl i stopu nejistoty.

Ježíši!

„Podle bouřlivého potlesku jsi snad nic nepoznal?“ zeptal se chladně s povytaženým obočím.

Chet se mírně sklonil a zašeptal: „Ale jejich názor mě nezajímá.“ Jeho horký dech ovanul Ravenovy vlasy těsně u ucha.

Otočil se k němu, jejich obličeje byly tak blízko, že kdyby chtěl, mohl by ho políbit. „Nejsem tady proto, abych hodnotil výkony zaměstnanců,“ pronesl.

Zklamání, které přeběhlo po Chetově obličeji, ho překvapilo a zároveň v něm vzbudilo podezření. Proč by mu sakra mělo tolik záležet na tom, jestli se Ravenovi jeho vystoupení líbilo? Měl snad nějaké postranní úmysly, když se tady snažil získat místo? Jeho podezřívavost se naplno projevila a neústupně na mladíka hleděl.

Chet rychle své zklamání zakryl zářivým úsměvem. „Viděl jsem vás,“ zašeptal. Ravenovo obočí vyletělo téměř až k vlasům, ale nijak to nekomentoval. „Ten váš pohled mluvil za vše,“ ujistil ho Chet a pak se prostě otočil a odešel.

Raven za ním chvíli mlčky hleděl. Ten kluk se mu snad jen zdál. Ta jeho sebejistota ho dráždila na nejvyšší míru. Umínil si, že se musí začít ovládat.

Chet mezitím začal korzovat klubem. Sem tam ale pohlédl na Ravena, který stále seděl na svém místě. Dával si pozor, aby si muž nevšiml, jak si ho prohlíží. Jeho tvrdé rysy s nepřístupnou maskou. Jizvy, které hyzdily jeho dokonalou tvář. A ty oči. Doutnalo v nich tolik vášně, kterou se ale Raven snažil skrývat za chladem. Líně klouzal pohledem po jeho těle a útroby mu sevřela touha. Živě si dokázal představit, jak se k tomu nádhernému muži tiskne a ochutnává každičkou část jeho těla.

Najednou ucítil, jak ho po zadku plácla čísi ruka. Trhl sebou, protože to nečekal, a podíval se na muže, který si to dovolil. Opile se na něj usmíval. „Fešáku, líbil ses mi na tom pódiu, co takhle mi udělat soukromý taneček na klíně?“ ptal se hlasitě.

Chet se za každou cenu snažil ovládnout vlnu odporu, která se v něm zdvihla. Sladce se na muže usmál. „Obávám se, že tohle,“ obsáhl rukou své tělo, „si nemůžete dovolit, je mi líto.“

Chlapík na něj dál zíral a vypadal, že by se rád dohadoval, ale najednou vedle Cheta stál jeden z vyhazovačů. Muž se okamžitě stáhl a rozhodl se upnout svou pozornost jiným směrem.

„Díky,“ zamumlal Chet a obrovský chlap, který mu pomohl, jen kývl.

Chet se neubránil tomu, aby se nepodíval směrem, kde seděl Raven, a zklamaně zjistil, že už tam není.

Raven musel odejít. V podstatě utekl, protože ve chvíli, kdy se ten chlap Cheta dotkl, prudce se postavil a téměř k němu vyrazil, aby tomu parchantovi zlomil ruce. Naneštěstí si jeho reakce všiml David, vyhazovač, který stál poblíž, a pochopil. Vyrazil k tomu nováčkovi, aby mu pomohl s prvním obtěžujícím zákazníkem, ale ten kluk vypadal, že si docela dobře poradil i sám. Co ho však překvapilo, byla šéfova reakce. Nikdy se takhle nechoval. Většinou byl chladný, ale o své lidi se staral, to rozhodně ano.

Zamyšleně se zadíval na Cheta. Tohle bude asi ještě zajímavé, pousmál se v duchu. Měl Ravena rád. I když se tvářil jako ledovec, o svoje lidi se staral a to dokázal David ocenit.

Raven za sebou třísknul dveřmi do kanceláře a prudce se napil whisky rovnou z láhve. Když to udělal potřetí, cítil, jak napětí pomalu polevuje. Prohrábl si vlasy. Co se to tam sakra stalo? Když viděl, jak ten parchant plácl Cheta po zadku, málem se neudržel. Co to na tom klukovi sakra bylo, že na něj měl takový účinek? Viděl ho včera poprvé, proboha!

Posadil se za stůl a zíral před sebe. Nedokázal pochopit, jak ho mohl tak přitahovat takovýhle kluk. Bylo to snad tím, že se od ostatních tak lišil? Svými vlasy, chováním, vším? Nezdál se být z Ravena vyděšený jako většina těch, co ho vidí poprvé. Včera ani nemrkl okem, když viděl jeho jizvy.

Raven na ně byl vždy citlivý. Věděl, jak na lidi působí, zvykl si na to. Možná už viděl zděšenou reakci prostě všude. S povzdechem si prohrábl vlasy. Proto se nikdy nesnažil o žádný vážnější vztah. Jen rychlé jednorázovky. Věděl, že jeho tělo by mu kdekdo mohl závidět, a taky zatraceně dobře věděl, jak někomu způsobit rozkoš. Ale ta představa, že by snad s někým měl být, měl s ním chodit do společnosti, dotýkat se ho na veřejnosti, ta ho děsila. Ty soucitné pohledy, které by patřily jemu nebo snad jeho partnerovi. Ne, tohle odmítal dopustit. Jistě, mohl by jít na plastiku, ačkoliv dost pochyboval, s jakým výsledkem by odešel. Krom toho mu připomínaly nejtěžší období v jeho životě a také vzdor, který díky nim cítil k otci, takže nebyl jen zastrašeným pohůnkem mocného Isaaca Granta.

Jenže čím častěji viděl Phoenixe s Thierrym, tím více si uvědomoval, že mu to chybí. Probudit se vedle někoho, mít si s kým promluvit.

„Pitomče,“ zasmál se sám sobě nevesele. Jistě, existovali v jeho minulosti muži, kteří se snažili k němu proniknout, ale on jim to nedovolil. A nejen kvůli jizvám. Nikdy nevěděl, jestli se k němu snaží dostat jen proto, aby se vlichotili otci, nebo aby ho využili ve svých machinacích. Krom toho nikdo stejně nevydržel. Když je k sobě nepustil dostatečně rychle, tak to prostě vzdali.

Zavrtěl nad sebou hlavou. Když se přesvědčil o tom, že se dostatečně uklidnil, rozhodl se vrátit do klubu. Nepřekvapilo ho, že to bylo zrovna ve chvíli, kdy měl Chet další vystoupení. Tentokrát zůstal stát ve stínu tak, aby si ho mladík nevšiml, a bezostyšně vychutnával jeho pohyby. Dokázal si představit, jak se takhle vlní na jeho vlastním těle.

„Ježíši!“ zasyčel. V životě nebyl takhle nadržený, snad ani jako puberťák.

Trhl sebou, když se o něj náhle kdosi otřel ramenem. Otočil hlavu a hleděl do rozesmátých očí Cheta. „Přišel jste si pro opáčko?“ zašeptal mladík a vyzývavě na něj zíral.

Raven jeho pohled chladně opětoval. „Říkal jsem ti, že tady nejsem od hodnocení,“ pronesl jízlivě, ale Chet se nevzdával.

Velice nenápadně se dotkl Ravenova stehna a ten okamžitě ztuhnul. I Chetem projela náhlá vlna touhy. Odolal nutkání se k němu prostě přitisknout a vychutnat si jeho vzrušení. Protože to se velice přesvědčivě rýsovalo pod džíny. „Ale stejně se vám to líbilo,“ pronesl chraptivě nespouštěje z něj oči.

Bylo to tam. Nenápadné, ale bylo. Ta malá jiskřička vášně, už zase. Málem Chetovi sežehla útroby. A pak byla pryč. Nahrazená chladem. Bez jediného slova se Raven odlepil ode zdi a odešel. Chet za ním tiše hleděl. Cítil, jak mu bolestivě škube ve slabinách. Připadal si jako nadržený puberťák. Netušil, že něco podobného se odehrávalo i v Ravenově hlavě. Napětí mezi nimi se nedalo nevnímat.

O dvě hodiny později se Chet opíral před klubem o zeď a čekal, až pro něj přijede taxík. Byl unavený a dost frustrovaný. Měl pocit, že cestou domů asi vybuchne. A to se ho Raven ani nedotkl. Takhle na něj prostě působila jeho přítomnost.

Kdesi v ulici bouchly dveře a Chet sebou mimoděk škubl. A pak překvapeně ztuhl, protože z postranní uličky vyšel Raven. Ještě si ho nevšiml, tak si mladík dovolil hltat ho pohledem. Dlaně ho svrběly touhou se ho dotknout, rty brněly touhou ho políbit. Prudce vydechl a ten zvuk upoutal Ravenovu pozornost. Celý se napjal a pomalu se vydal k němu.

Chet z něj nespouštěl oči. Když se Raven přiblížil natolik, že ucítil jeho vůni, olízl si rty. Všiml si, jak Raven očima hypnotizoval to gesto a ještě jednou ho zopakoval. Ostrý nádech ho ujistil o tom, co už dávno poznal. Že mu rozhodně není lhostejný.

„Co tady děláš?“ zeptal se Raven chraptivě.

Pokrčil rameny. „Čekám na taxík,“ odpověděl.

„Odvezu tě,“ nabídl Raven a Chet si s tou myšlenkou chvíli pohrával. Jenže pak si uvědomil, že bydlí nedaleko vysoké školy, kde studuje. A že by Ravenovi mohlo dojít, že Chet tady není jen pouhou náhodou. Zavrtěl proto hlavou.

„Není třeba,“ zamumlal a ulevilo se mu, když právě v tu chvíli u chodníku zastavil taxík. „Tak zítra,“ usmál se ještě na Ravena a ten jen úsečně kývl. Nechal ho odjet. Dlouho ale ještě stál na chodníku a hleděl za koncovými světly auta.

Stále více si uvědomoval, jak se napětí mezi nimi stupňuje. Chet už zde pracoval čtrnáct dní. Nechodil každý den, protože současně s touhle „brigádou“ studoval vysokou školu. To však nezabránilo tomu, aby se stal miláčkem publika, a Ravena už od věčného zatínání čelistí bolely zuby. Pokaždé byl však přítomen, ačkoliv ho pohled na toho mladíka téměř až bolel. Prahl po něm. Nebyl tak pitomý, aby si to nebyl schopný přiznat. Zároveň ale věděl, že mu nemůže podlehnout. Chet nebude typ na sexuální aférku.

Ačkoliv v jeho očích, ach, v těch hořely Pompeje, kdykoliv se na Ravena podíval. Nevynechal jedinou příležitost, aby k němu po představení přišel. Náhodně se ho dotkl nebo jen něco plácl. Ravenova sebekontrola byla napnutá k prasknutí. Už jen čtrnáct dní, přesvědčoval sám sebe. Celkem bezúspěšně. Byl si celkem jistý, že ho tady pracovat dál nenechá. Pravděpodobně by totiž vybuchl potlačovanou touhou.

Ani dnešek nebyl výjimkou. Seděl opět v rohu místnosti, Chet právě slezl z pódia do zákulisí a Raven tak mohl pátrat bystrýma očima po potížích. Nic ale nenasvědčovalo tomu, že by se k něčemu schylovalo. Očima se zastavil na tom chlapovi, který ten první den vyjel po Chetovi. I teď viděl, jak na něm pokaždé visí pohledem, jak ho doslova hltá. Plíživá bestie žárlivosti se mu plazila po zádech, když na něj hleděl. Nejradši by ho odsud vykázal, ale neměl jediný důvod. Přesto věděl, že dříve či později se něco stane. A on si toho hajzla náležitě vychutná.

Ani si nevšiml, že se k němu přiblížil Chet. Trhnul sebou, když se letmo dotkl jizev na jeho tváři. Byl to jen jako peříčko lehký dotek, přesto měl pocit, že mu do tváře vypálil cejch. Mrazivě se na něj podíval. „Tohle,“ ucedil skrz sevřené rty, „už nikdy nedělej.“

Chet si ho pozorně prohlížel. Vyzývavě na něj hleděl, klopy županu svůdně rozhalené, jako by lákaly k podívání se. Ale Raven odolal a dál na něj mrazivě hleděl. Mladík se pomalu sklonil k jeho uchu.

„A co kdybych vám řekl, že toužím ty jizvy políbit?“ zašeptal. „Co kdybych vám řekl, že toužím je ochutnat jazykem, jednu po druhé?“

Ravenova ruka bezděky vystřelila a sevřela mladíkovo zápěstí. Měl by být znechucený, ale místo toho cítil, jak ho jeho šepot vzrušuje. Přitáhl si Cheta tak blízko, že se skoro dotýkali rty. Mladík si mimoděk olízl ret a Raven měl chuť ten jazyk chytit do zubů. Prudce pustil Chetovo zápěstí a zabořil se do křesla.

Hořící šedé oči ho ještě chvíli pozorovaly. Pak se Chet ještě jednou sklonil. „Nezdá se, že by vašemu ptákovi ta představa vadila,“ pronesl vyzývavě, a než po něm stihl Raven znovu drapnout, byl pryč.

Zaslechl ještě jeho tichý smích a věděl, že má pravdu. Stál mu tak, až se bál, že se prodere ven. Nejradši by se zvedl, přitlačil toho malého provokatéra ke zdi a pořádně tvrdě si ho vzal. Přímo tady. Bez ohledu na to, kolik svědků by to vidělo. Sledoval, jak Chet odchází se svou obvyklou lahví vody. Bez rozmyslu se zvedl a vyrazil za ním. Už to nebude snášet! Musí ho mít.

Jenže jak tak zdolával chodbu dlouhými kroky, jeho odhodlání sláblo. Jistě, viděl že Cheta přitahuje. Ale pořád se nemohl zbavit dojmu, že tady cosi nehraje. Co když je to jen nějaká hloupá hra? Nerozuměl sám sobě. Kde se to v něm bere? V minulosti by mu bylo úplně jedno, že si s ním Chet hraje. Chtěl ho, tak by si ho prostě vzal, bez ohledu na Chetovy vlastní pohnutky.

Zastavil se a překvapeně si uvědomil, že došel k šatnám, kde obvykle tanečníci trávili čekání na další vystoupení. Neozýval se odtamtud žádný hovor, což znamenalo, že je tam Chet nejspíš sám. Už natahoval ruku ke klice, aby tam prostě vtrhnul a konečně uvolnil to sexuální napětí. Jenže si uvědomoval, jak se na něj Chet občas díval. V jeho očích se občas objevilo něco víc než jen touha. A Raven si nebyl jistý, co to je. Příšerně ho to ale děsilo.

Pomalu se otáčel k odchodu, když zaslechl, jak uvnitř místnosti něco bouchlo. Znělo to, jako by něco spadlo na zem. Nerozmýšlel se a prudce vtrhl dovnitř. Na několik vteřin přestal dýchat, než se vzpamatoval. Na zemi ležel Chet, vedle něj poloprázdná lahev vody.

Okamžitě k němu přiklekl a zkontroloval pulz. Pochopil, co se stalo, když se natáhl, aby prozkoumal lahev s vodou. Nepochyboval o tom, že do ní někdo něco hodil, ale neměl nejmenší chuť ji sám ochutnávat. Pečlivě lahev zavřel, aby ji mohl později nechat prozkoumat na omamné či jiné látky. Vzal mladíka do náruče, ach, konečně ho měl tak blízko, že neodolal a na vteřinku si ho k sobě těsně přitiskl, a položil ho na nejbližší pohovku. Pak z pokoje vystřelil jako šipka.

Tušil, kdo to má na svědomí, a ráznými kroky se vydal zpět do klubu. Neušel ale ani pět kroků, když se proti němu kradl ten sráč.

„Ty zkurvysynu!“ zasyčel a vrhl se na něj. Muž nestihl udělat vůbec nic.

Probouzel se velmi pomalu. První věc, kterou si uvědomil, byla ta, že mu příšerně třeští hlava. Druhá, že rozhodně není u sebe v posteli. Třetí, že je vzrušený téměř bolestivě. Myšlenky měl ztěžklé a nedokázal si vzpomenout, co se stalo. Cítil se, jako by měl kocovinu, ale to nebylo možné. Už čtyři roky se nedotkl alkoholu. Pokusil se otevřít oči, ale bolest hlavy byla tak nesnesitelná, že jen zasyčel a nechal víčka stisknutá.

Zaslechl kroky a napjal se. Co se stalo? Kde to je? Unesl ho někdo? Ale jak?

Pak mu to došlo. Museli mu dát něco do pití!

Trhl sebou, když na čele ucítil teplou dlaň.

„Chete,“ zaslechl tichý hlas, který ve snech slýchal tolikrát. Tentokrát se mu podařilo oči otevřít a vytřeštit je na Ravena, který se nad ním skláněl. Oči měl zarudlé, jako by snad celou noc nespal. Nad levým obočím čerstvou jizvu, která si vyžádala sešití.

„Ravene?“ zašeptal. „Co se stalo?“ spíš zaskřehotal, než že by se zeptal. V ústech měl úplně vyschlo. Raven vzal sklenku vody z nočního stolku a pomohl mu napít se. Pak odstoupil od postele a přešel k oknu. Postavil se zády k němu a hleděl ven.

Nemohl uvěřit tomu, že je u Ravena doma. Ale spousta věcí mu vůbec nedávala smysl. Pohledem hltal tělo muže, který stál jen kousek od něj, a přesto byl tak daleko. Všiml si, že má klouby na rukou zarudlé.

„Co se stalo?“ zeptal se ještě jednou, tentokrát již o něco silnějším hlasem.

„Ten zkurvysyn,“ zasyčel Raven a jeho ramena se napjala. Čišel z něj vztek, ale Chet cítil, že není namířen na něj. Trpělivě vyčkával. „Ten chlápek, co tě obtěžoval první den, pamatuješ si na něj?“

Chet kývl. „Ano.“ Pokoušel se moc nevrtět, ale pokrývka, kterou měl na sobě, byla náhle příliš těžká a jitřila jeho vzrušením týrané tělo. Co se to děje?

„Dal ti něco do pití a měl v plánu…," odmlčel se a prudce se na Cheta otočil. Zaklesl se do něj svýma modrýma očima, ve kterých plál neuvěřitelný vztek. „Měl v plánu tě v šatně znásilnit. Zrovna se kradl chodbou, když jsem tě našel. Skoro jsem z něj vymlátil duši,“ zašeptal a mimoděk se přiblížil k posteli o něco blíž.

Chet se natáhl po jedné z jeho rukou a přitáhl si ji ke rtům. Políbil jednotlivě každičký odřený kloub jeho pěsti. Stále přitom hleděl Ravenovi do očí. Ten se ostře nadechl, ale jinak nereagoval. Jen žár v jeho očích se zdál ještě intenzivnější. Hněv nahradila syrová touha.

„Děkuju,“ zašeptal Chet a velice pomalu vsál jeho ukazováček mezi rty. To už nedokázal Raven snášet. Cosi nesrozumitelně zavrčel, vytrhl mu svou ruku a vrhl se na něj. Žádostivě ho políbil na pootevřené rty a Chet se k němu přimkl. Zavzdychal a zdvihl boky proti němu. Na okamžik ho jeho chování vyplašilo, ale Ravenův jazyk, který neúprosně útočil na ten jeho, dokonale odvedl pozornost jinam.

Raven bez okolků uchopil jeho penis do ruky a začal ho dráždit. Nejprve ho hladil pomalu, zkoumal jeho velikost, ale když Chet vzrušeně zasténal, hladil ho rychleji. Mladík pod ním škubal boky ve snaze dostat víc.

Jemně kousl Ravena do spodního rtu a jeho zasténání zafungovalo jako spouštěč. Zahanbeně si uvědomil, že mu zašpiní povlečení, ale nedokázal se ovládnout. „Promiň,“ zašeptal a cítil, jak rudne.

Raven ho chvíli mlčky pozoroval, pak vytáhl zpod peřiny svou ruku pokrytou jeho semenem a labužnicky ji olízl. Nespouštěl přitom z Cheta pohled a ten cítil, jak jeho vzrušení opět prudce stoupá. Zdálo se mu, že snad hoří a potřebuje nutně uspokojit, protože to začínalo být téměř nesnesitelné.

„Chci tě,“ zašeptal a pokusil se k němu natáhnout, ale Raven ho zatlačil na matraci a dál ho jen pozoroval. „Potřebuju tě v sobě,“ pokračoval tiše Chet a Ravenova zeď sebeovládání se v tu chvíli houpala na velice tenké nitce.  

Strhl z mladíka přikrývku, aby se mohl pokochat tím pohledem. Hladil ho po celém těle, zvláštní péči věnoval piercingu v jeho přirození. Něžně ho škádlil, zkoumal. Chet si překvapeně uvědomil, že už je opět tvrdý jako kámen. Než se nad tím mohl zamyslet, Raven sklonil hlavu a vzal ho do úst.

Neudržel se a zasténal, jak ho vtáhl do vlhkosti svých úst. Pokusil se natáhnout, aby se mohl Ravena dotknout, ale překvapeně si uvědomil, že je zesláblý jako moucha. Ještě několikrát se nechal olíznout a pak vyvrcholil. Zase. Co se to sakra děje? Ne že by ho samozřejmě Raven nevzrušoval, ale tohle bylo podezřelé. Stačil sebemenší dotyk a on byl opět vzrušený téměř bolestivě.

„Ravene?“ zašeptal lehce vyděšeně. „Co se to děje?“

Muž se přestal věnovat mladíkově očistě a vzhlédl k němu.

Chet viděl jeho vzrušení, ale on se nijak nepokusil uvolnit. Něco bylo hodně, hodně špatně. Tak dlouho po tomhle toužil a nakonec to dopadne takhle?

„V té vodě nebyly jen prášky na spaní, ale i poměrně silné afrodiziakum,“ vysvětloval tiše Raven. „Proto jsi tak vzrušený. Je to skoro bolestivé, že?“ šeptal. Chet přikývl. „Neboj se, pomůžu ti,“ ujistil ho.

Lehl si k němu do postele a přitáhl si ho do náruče. Leželi za sebou a Chetův penis se opět nalil. Raven ho vzal do ruky a něžně ho hladil. „Víc,“ zašeptal Chet. „Prosím, musíš být tvrdší,“ žadonil a Raven mu vyhověl. Tohle se ještě několikrát opakovalo, dokud mladík vyčerpáním neusnul.

Raven se tiše vyplížil z ložnice a šel si dát ledovou sprchu. Byl to šok, ale pomohla. Tak rád by se do něj prostě zabořil a ztratil se v něm, ale nebyl takový hajzl, aby ho takhle zneužil. Věděl, že po něm Chet touží, nebylo pochyb, ale nechtěl, aby se to stalo pod vlivem nějakých afrodiziak. Chet by toho později litoval. A on ostatně taky.

O několik hodin později sebou Chet prudce trhl a vystřelil z postele jako šipka. Téměř se složil, jak se mu zatočila hlava, ale nutkání zvracet bylo v tu chvíli silnější. Modlil se, aby postranní dveře opravdu vedly do koupelny, jak se domníval. Jinak se totiž vyzvrací přímo do Ravenovy skříně.

Naštěstí se nemýlil, padl na kolena a jen tak tak se stihl sklonit nad mísou. Dávil v podstatě jen žaludeční šťávy, protože v posledních hodinách nic nejedl, o to to bylo bolestivější. Když za sebou zaslechl pohyb, překvapeně zjistil, že mu po tvářích tečou slzy hanby. Nechtěl, aby ho takhle viděl.

„Jdi pryč!“ vyrazil ze sebe mezi dávením. Raven neposlechl. Klekl si k němu a něžně ho hladil po zádech. Po několika dalších minutách se Chet vysíleně opřel tváří o chladné kachličky na zemi. „Omlouvám se,“ zašeptal.

„Za co by ses ty měl omlouvat?!“ vyštěkl Raven, ale rychle se pokusil zmírnit tón, když si všiml, jak sebou to nebohé stvoření na jeho zemi trhlo. „Chete,“ oslovil ho a jemně mu shrnul zářivé vlasy z upoceného obličeje. „Nemáš absolutně žádný důvod se omlouvat, ani se stydět, jasné? Tys toho hajzla nijak nevyprovokoval, to jen on si v hlavě domyslel bůhví co.“

Chet na něj mlčky upíral pohled. Přestože se Raven stále tvářil rezervovaně, něco v jeho hlase, v jeho očích se mírně změnilo a z toho Chet čerpal neuvěřitelnou energii. Raven se zvedl a opatrně pomohl na nohy i jemu. Musel se o něj mírně opřít, aby neupadl. Pomohl mu k umyvadlu, kde si mladík několikrát vypláchl pusu, ale pachuť zvratků stále zůstávala.

„Počkej tady,“ pronesl Raven a přešel ke skříňce v rohu, kde vyhrabal náhradní kartáček. Vmáčkl na něj trochu pasty a podal jej Chetovi. Ten s vděčným pousmáním kartáček přijal a rychle si vyčistil zuby.

„Mnohem lepší,“ zašeptal, když skončil. Raven kývl a pomohl mu zpátky do ložnice.

„Co je dneska za den?“ zeptal se tiše Chet.

„Pátek,“ odpověděl Raven, pak se podíval na své hodinky a opravil se: „No vlastně už sobota.“

„Cože?! Ale vždyť poslední vystoupení jsem měl ve čtvrtek.“

„No, byl jsi docela mimo, když jsem tě přivezl. A pak ses potřeboval vyspat,“ pokrčil rameny muž a posadil se na okraj postele.

Chet zrudl, protože si náhle uvědomil, co v téhle posteli vlastně probíhalo. Uhnul pohledem, ale Raven ho přinutil se na něj znovu podívat.

„Nemáš. Se. Za. Co. Stydět!“ cedil skrz zuby a Chet se pokusil usmát. „Krom toho si nemysli,“ šeptal Raven a skláněl se k němu níž, až se téměř dotýkali rty, a Chet si vzpomněl, jak zničující účinek na něj jeho polibek měl, „že když už jsi v mé posteli, tak toho nehodlám využít.“

Mladík zamrkal a pak slastně vzdychl, když ho Raven počastoval rychlým polibkem. „Ale až se budeš svíjet touhou, bude to tentokrát jen proto, že se nebudeš moct dočkat, až budu v tobě, a ne kvůli nějakým afrodiziakům,“ pokračoval nemilosrdně ten nádherný trýznitel, až Chet cítil, jak ho začíná opanovat vzrušení.

Raven se rychle zvedl, aby ho víc nepokoušel, protože mu bylo jasné, že ho nejdřív musí dostat zpátky do formy. „Myslíš, že do sebe teď dostaneš něco k jídlu?“ zeptal se už z bezpečné vzdálenosti. Chet na něj ublíženě hleděl z postele a Raven se jen zakřenil.

„Myslím, že teď asi ne,“ odpověděl a široce zívl.

„Jdi spát,“ vyzval ho muž měkce a popřál mu dobrou noc.

„Kde budeš spát ty?“

„V obýváku na gauči,“ pronesl a zamítavě zvedl ruku, když se Chet nadechl, pravděpodobně proto, aby protestoval. „Ani to nezkoušej. Dobrou noc, Chete.“

„Dobrou noc, Ravene,“ zašeptal na oplátku a zavřel oči. Tiché klapnutí dveří už slyšel z velké dálky.

Když se tentokrát probudil, cítil se překvapivě svěží a odpočatý. Ještě chvilku se povaloval v posteli, ale pak se rázně přinutil vstát. S úlevou zjistil, že se mu netočí hlava, a navíc měl hlad. Považoval to za velice dobré znamení. Pak si uvědomil, že je jen v trenýrkách. Bezradně se rozhlédl kolem, jestli neuvidí své věci.

Nakonec musel drze vlézt Ravenovi do skříně, protože svoje oblečení našel v pračce. Půjčil si triko a tepláky. Ty mu sice byly trochu dlouhé, ale muselo to stačit. Pokrčil rameny a tiše vykoukl z ložnice.

Pohled na budík mu totiž prozradil, že je teprve půl sedmé ráno, a něco mu říkalo, že se Raven potřebuje pořádně vyspat. Chtěl se proplížit co nejtišeji do kuchyně, ale když očima zabloudil ke gauči, kde Raven spal, přikovalo ho to k zemi. Nikdy ho neviděl bez trička a málem se rozpustil jako kostka másla na slunci. Fascinovaně sledoval jeho vypracovaný hrudník a tetování, které se mu táhlo od ramene přes levé prso. Uvědomil si, že je to tetování havrana.

Přinutil se od něj odtrhnout zrak a rychle zaplout do kuchyně. Hrozilo totiž, že by se na něj prostě vrhl.

Zastavil se ve dveřích do kuchyně a zůstal zírat s otevřenou pusou. To byl tedy luxus. Samé moderní spotřebiče a obrovská kuchyňská linka ve tvaru U. Okamžitě se do ní zamiloval.

O hodinu později musel smutně konstatovat, že jeho kuchařské schopnosti jsou opravdu bídné. A to se ještě docela šetřil. Vypadalo to totiž, jako by tu bouchla bomba.

Nešťastně na tu spoušť zíral, když se ode dveří ozvalo dlouhé hvízdnutí. „Páni, proč to vypadá, jako by mojí kuchyní prošla rota vojáků doprovázená tankem?“ zeptal se pobaveně Raven.

Provinile k němu vzhlédl. Raven se lehce usmíval a Chet v tu chvíli zapomněl, jak se mluví. Strašně mu to slušelo. Párkrát otevřel ústa a zase je zaklapl. „Chtěl jsem ti udělat snídani,“ vymáčkl ze sebe nakonec nešťastně.

„A vyrušila tě u toho rota vojáků s tankem?“

V první chvíli, kdy Raven vstoupil do kuchyně, ho to málem položilo. Ale když viděl ten nešťastný uzlík nervů uprostřed, jen se usmál. Přešel k němu a zvedl mu hlavu, aby se mu podíval do očí.

„Co to mělo být?“ zeptal se a snažil se u toho nevypadat příliš pobaveně. Chet mávl rukou k jakési hroudě mouky a bůh ví čeho ještě.

„To byly lívance,“ zamumlal. Pak mávl ke sporáku, kde bylo černé cosi v pánvi. Raven to odhadoval na vajíčka. „To byla míchaná vajíčka.“

Koutkem oka zahlédl, jak na lince cosi kouří, a rychle přiskočil k topinkovači a vypnul ho.

„A to topinky.“ Chet se s každým slovem choulil víc a víc, až vypadal minimálně o hlavu menší. Raven k němu přišel a zvedl mu hlavu.

„Víš co? Já udělám snídani a ty to tady zatím uklidíš, ano?“ zazubil se a políbil ho na špičku nosu. Chet na něj chvíli jen omámeně hleděl, než přikývl a pustil se do práce.

Raven mezitím vytáhl druhou pánev a pustil se do míchaných vajíček. Vesele si přitom pohvizdoval. Už dlouho se necítil takhle uvolněný. Kdyby mu kuchyň takhle zaneřádil kdokoliv jiný, řval by jako tygr bengálský, ale když viděl Cheta, jak tam uprostřed té spouště stojí a spodní ret se mu tak svůdně chvěje, musel se prostě jen usmívat.

Chet rychle všechno vyházel a vydrhnul. Pak se tiše proplížil až za něj a objal ho zezadu kolem pasu. Políbil ho mezi lopatky a Ravenova ramena se napjala. „Tohle bys neměl dělat, nebo připálím i tohle jídlo!“ zavrčel tiše.

Mladík za ním se jen zazubil a opět ho políbil. Tentokrát přejel jazykem podél páteře. Další zavrčení a pak Raven vypnul sporák a otočil se. Několika rychlými kroky ho přinutil zacouvat k ostrůvku linky, o který se opřel.

Chet na něj vyzývavě hleděl. Raven ho popadl za boky a vysadil ho na skříňku. Pak se mu vtiskl mezi stehna a vášnivě ho políbil. Chet jeho polibek s radostí opětoval a tiskl se k němu, jak nejblíž dokázal. Škádlivě ho kousl do jazyka a sten, který se Ravenovi vydral z hrdla, ho nesmírně vzrušil. Posunul se kousek blíž k okraji linky, objal Ravena kolem boků nohama a přitáhl si ho k sobě.

Raven mimoděk pohnul boky proti němu, takže mohl v plné kráse pocítit jeho vzrušení. Tentokrát to byl Chet, kdo zasténal. Raven se od něj odtáhl a zasypal polibky jeho čelist až k ušnímu lalůčku, který lehce zkousnul.

„Chci tě ve své posteli,“ šeptal mu a opět proti němu trhnul boky. „Nahého,“ další zhoupnutí, „na všech čtyřech.“

„Ano,“ zavzdychal Chet.

„Drž se,“ zašeptal ještě Raven a zvedl ho z ostrůvku. Chet se ho pevně chytil kolem ramen a nohama ještě více stiskl jeho boky. Cítil, jak se o sebe otřeli penisy, a zasténal téměř současně s Ravenem.

Konečně došli do ložnice. Tam ho, ne zrovna šetrně, hodil na matraci a začal se svlékat. Chet hltal každičký odhalený kousek. Zalapal po dechu, když uviděl jeho penis. Byl obrovský. A nádherný v každém směru. Mimoděk si olízl rty a Raven zavrčel.

„Svlíkni se!“ přikázal mu. Chet ze sebe rychle shodil všechny svršky, co měl. Raven ho hypnotizovaně pozoroval, jak se tak rozvaloval v jeho posteli. „Otoč se!“ další ostrý příkaz. Chet cítil, jak mu po zádech přebíhá vzrušující mrazení. Poslechl ho a otočil se na břicho. Cítil, jak ho Raven doslova propaluje pohledem.

„Ravene, prosím,“ zasípal, ale muž mlčel. Jen si ho prohlížel.

„Na kolena!“

Chet si nebyl jistý, jestli ho jeho ruce udrží, ale poslechl. Věděl, že by se měl cítit zranitelný nebo ponížený, ale jediné co vnímal, byl intenzivní pohled Ravenových žhavých očí. A pak se matrace prohnula, jak si na ni Raven klekl.

Viděl, jak se mladík chvěje a jeho vzrušení téměř dosáhlo svého vrcholu. Natáhl ruku a lehce přejel od šíje až k půlkám svého milence.

„Ravene,“ zasténal ten.

„Pst,“ zašeptal a sklonil se, aby zasypal jeho páteř polibky. Odshora dolů a zase zpátky. Pak se na něj přitiskl celým tělem.

„Nemůžu se dočkat, až budu v tobě,“ šeptal mu do ucha. Jednou rukou ho uchopil za bradu a otočil k sobě, aby ho mohl vášnivě políbit. Chet polibek hltavě opětoval a zkusmo se zavrtěl. Raven zasyčel, když se otřel o jeho penis. „Sáhni do šuplíku v nočním stolku,“ vyzval ho a Chet se tam natáhl. Vytáhl lubrikační gel a kondom.

Raven si natáhl ochranu a na prsty si vymáčkl pořádnou dávku gelu. Pak se vrátil k líbání jeho páteře. Chet zasténal, když do něj vnikl prvním prstem. Postupně přidával další a další, aby ho co nejlépe připravil na svůj vpád. Toužil se do něj zabořit až po kořen, ale věděl, že musí být opatrný.

Nanesl další dávku gelu na penis a přitom v něm nepřestával pohybovat prsty.

„Ravene,“ zasténal, „já už to dlouho nevydržím!“

Viděl, jak se mu chvějí ruce a jen s největším vypětím sil se na nich stále drží. Chytl tedy penis do ruky a opatrně ho navedl k jeho vstupu. Postupoval pomalu a s každým posunutím musel zatnout zuby, aby se ovládl a prudce do něj nevrazil. Byl tak těsný!

Chet už to nevydržel a sesunul se na polštář. Raven mu zvedl boky a dál se do něj dobýval. Chet pod ním zatínal zuby, jak se snažil nesténat bolestí, která ale zároveň ustupovala rozkoši.

„Jsi tak těsný,“ zašeptal Raven, když byl konečně celý uvnitř a přestal se hýbat. „Je to úžasné,“ šeptal dál a Chet zkusmo zhoupnul boky, protože cítil, že pálení ustoupilo rozkoši. Raven to pochopil jako pobídku a začal přirážet. Nejprve pomalu, ale když zaslechl mladíkovo slastné zasténání, jeho pohyby se zrychlily. Sáhnul dopředu, aby dopřál pozornost i Chetovi, a ten jen sténal jeho jméno a zběsile proti němu vyrážel boky. Netrvalo to moc dlouho a Raven se s chraplavým výkřikem udělal. Ještě několikrát zapumpoval rukou, aby dopřál uvolnění i Chetovi. Pak se se zasténáním svalil na bok a mladíka strhnul sebou. Vyklouzl z něj, rychle se zbavil kondomu a na chvíli zmizel v koupelně.

Vrátil se s namočenou žínkou, kterou jemně očistil Cheta. Pak ji zahodil na zem a vlezl si k němu do postele. Přetáhl přes ně deku a přitáhl si ho sobě. Zapadal k němu dokonale.

„To bylo…,“ snažil se ze sebe Chet dostat smysluplnou větu, ale dýchání měl ještě zrychlené a celý se chvěl.

„Neuvěřitelné,“ doplnil za něj Raven a on jen kývnul. Přitulil se k němu a v tuhle chvíli byste jen těžko našli spokojenějšího člověka.  

Trhnutím se probudil a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co ho to vzbudilo. Zvuk domovního zvonku nadále neodbytně drnčel. Políbil Cheta na odhalené rameno, natáhl si tepláky a vyrazil ke dveřím.

„No jo, už jdu!“ zařval, protože ten někdo se k tomu zvonku snad přilepil. Otevřel dveře a vytřeštil oči. Za nimi stál Hawk a kousek za ním Phoenix a Thierry. Všichni se na něj zubili a chtěli vejít, ale on se nehnul ani o píď.

„Ravene, snad jsi nezapomněl, že máme dneska přijít?!“ vyhrkl Hawk. Ravenovi se přes rty prodralo několik neurvalých slov, ale stále stál jako socha.

„Vypadá to, že zapomněl,“ pronesl pobaveně Phoenix a zvědavě bratra pozoroval. Stál tam jen v teplácích, vlasy rozcuchané.

„Myslím, že jsme ho asi vyrušili v nevhodnou chvíli,“ ozval se tiše Thierry a oči mu pobaveně jiskřily.

„Ravene?“ ozvalo se za ním a čtyři páry očí se upřely na Cheta. Ten stál uprostřed obýváku a těkal očima z jednoho na druhého. Na sobě měl Ravenovo triko i tepláky. Raven se otočil a probodl pohledem tři muže, kteří třeštili oči na toho mladíka v jeho bytě. Jediný pohled stačil, aby ani jeden z nich neřekl ani slovo.

„Měli bychom jít, vypadá to, že dneska s námi Raven nepočítal,“ ozval se po chvíli Thierry a vzal Phoenixe za ruku. Ten na bratra zkoumavě hleděl. Hawkův pohled byl plný zklamání a Raven opět zaklel. To Hawk navrhl, aby se aspoň jednou měsíčně scházeli na večeři u někoho z nich doma, protože neměli čas se vídat častěji.

„Pojďte dál,“ zamručel a konečně uvolnil dveře.

„To není nutné,“ ozval se Hawk, ale Raven ho opět probodl pohledem, takže raději všichni poslušně vstoupili a zavřeli za sebou dveře. Až nyní si Raven uvědomil, že Thierry má v ruce mísu. Už tady několikrát byli, takže mávl rukou ke kuchyni.

„Zatím připravíme stůl,“ ozval se Phoenix a společně s Thierrym zmizeli v kuchyni. Raven se otočil na Cheta, který vypadal prostě k sežrání, jak tam tak rozpačitě stál. Všiml si, jak si ho Hawk prohlíží. A rozhodně se mu to ani trochu nelíbilo. Vyrazil k mladíkovi, drapl ho za ruku a odtáhl ho do ložnice.

Chet několikrát naprázdno otevřel ústa, než byl schopný promluvit. Tohle bylo víc než trapné. Obzvlášť, když se Raven neobtěžoval ho ani představit. Cítil se… ani nevěděl, nejspíš poníženě? „Měl bych jít,“ ozval se tiše. „Tohle je očividně rodinná záležitost.“

Raven se na něj zamračil. „Nikam nepůjdeš!“ zavrčel a Chet povytáhl obočí. „Zapomněl jsem, že mají přijít, ale to neznamená, že musíš odejít.“

Chet se neklidně ošil. „A co jim asi tak řekneš? Tohle je Chet, dělá u mě v striptýz baru a jen tak mimochodem jsem ho před pár hodinami ošukal?“ Páni, nechtěl, aby to vyznělo tak hnusně.

Raven překonal těch několik metrů, co je dělilo, a prudce ho k sobě přitáhl. Divoce se mu přisál na rty. Chet se snažil nereagovat, ale po chvíli dorážení se se zasténáním podvolil a polibek opětoval.

„To, co jsme spolu dělali, bylo víc než zřejmé už ve chvíli, kdy ses objevil," pronesl tiše Raven a opřel se o něj čelem. „Nicméně, není nutné jim cokoliv vysvětlovat. Do mého osobního života jim vůbec nic není. Takže tam půjdeme, v klidu se navečeříme a užijeme si příjemný večer. Pak, až odejdou, se vrátíme a já tě ošukám do bezvědomí.“

Chet se proti své vůli zachvěl při té představě. „V koupelně máš čisté své oblečení, takže se v klidu připrav a přijď za námi,“ pronesl Raven. S tím se od něj odtrhl a sám otevřel skříň, aby si vzal něco vhodnějšího než jen tepláky.

Po několika minutách trapného ticha, které nastalo při představování, se nakonec atmosféra uvolnila a oni se mohli pustit do jídla.

„Jak jste se seznámili?“ zeptal se Thierry, který si nevšiml varovného pohledu od Phoenixe. Nebo možná všiml, jen se rozhodl ho ignorovat.

Chet se pohodlně opřel v židli a pobaveně pozoroval Ravena. Tohle tedy rozhodně nebude vysvětlovat on. Netušil, co všechno chce Raven mužům prozradit. Ten jen pokrčil rameny. „Udělal mi striptýz,“ pronesl nevzrušeně a Hawk, který zrovna pil, se skoro udusil.

„Cože?!“ zasípal a odehnal Phoenixe, který mu dal pořádnou herdu do zad. Samozřejmě až poté, co se přestal dusit.

I Chet při tom konstatování vytřeštil oči. To tedy rozhodně nečekal.

„Pracuje u mě v baru,“ pronesl opět naprosto bez emocí Raven a snažil se nevšímat si pobaveného výrazu Phoenixe a Thierryho. Nejraději by je totiž uškrtil.

„Potřeboval jsem si přivydělat ke studiu,“ vložil se do toho Chet a snažil se znít co nejméně rozpačitě. To vzbudilo zájem u Hawka, který se k němu otočil a pozorně si ho prohlédl. Raven se v duchu ušklíbl. Nechtěl věřit, že by ho snad mohl ve škole, pokud spolu chodili do stejné školy, přehlédnout. Ta jeho hlava svítila na kilometry daleko, sakra.

„Nechodíme spolu na biologii?“ zeptal se a tentokrát to byl Raven, kdo šokovaně vytřeštil oči, a to se tedy rozhodně nestávalo příliš často. Otočil se k Chetovi, který se neklidně ošil.

„Ano, chodíme,“ pronesl rozpačitě. „Ale neměl jsem nejmenší tušení, že bys o mně mohl mít tušení.“

Cítil na sobě Ravenův pohled, ale přinutil se na něj nepodívat. Doufal, že to snad nevezme, jako že mu lhal. Protože to tak rozhodně nebylo. Nepříjemné ticho, které se rozhostilo, nakonec přerušil Phoenix.

„Myslím, že bychom měli jít,“ pronesl tiše a vstal.

Raven nic nenamítal, protože s bratrem souhlasil. Potřeboval si s Chetem očividně vyjasnit pár věcí. Jako had se opět připlížilo ono podezření, které měl zpočátku. To, že mu Chet neříká úplně vše. Doprovodil hosty ke dveřím, kde se rozloučili. Pak se s chladnou maskou přes obličej vrátil do obývacího pokoje, kde z nohy na nohu přešlapoval Chet a hleděl do podlahy. Chlad se pomalu šířil po Ravenově páteři, protože očekával ránu pod pás.

„Nechtěl bys mi něco říct?“ vyštěkl, když se Chet nemohl rozhoupat.

Chet k němu konečně vzhlédl provinilýma očima a zhluboka se nadechl. „Ravene, já…," hlas mu přeskočil, ale přinutil se pokračovat. „Nepřišel jsem před čtrnácti dny do tvé kanceláře náhodou,“ začal tiše. Pomalu se narovnal a vystrčil odhodlaně bradu. „Jednou jsem tě zahlédl a šíleně moc jsem tě chtěl poznat.“

Ravenovo obočí se zmateně stáhlo. Co to sakra plácá? Kde ho asi tak mohl vidět? Dost pochyboval, že by si té jeho zářivé hlavy nevšiml, kdyby ho někde potkal. A co to má co dělat s tím, že se u něj rozhodl pracovat?

„Jednou jsi byl vyzvednout Hawka ve škole. Tehdy jsem tě uviděl poprvé, když jsi čekal u auta. Je to asi měsíc zpátky.“

Zamračil se. „Takže ty znáš Hawka ze školy.“

Chet zavrtěl hlavou. „Chodíme spolu na biologii, ale nikdy jsem s ním nemluvil. Upřímně jsem do dneška nevěděl, že on vůbec ví, že existuju. O práci jsem tě požádal proto, že mi bylo naprosto jasné, že bych jinak neměl šanci se k tobě dostat, abych tě mohl poznat.“ Opět sklonil hlavu, protože když to tak vyprávěl, hořely mu tváře. Tohle byl opravdu velice nepříjemný rozhovor.

„Takže já si to shrnu,“ ozval se po chvíli tíživého ticha Raven. Byl rád, že se na něj Chet nedívá, protože měl co dělat, aby udržel tu chladnou masku. „Jednou jsi mě viděl, jak vyzvedávám Hawka, a natolik jsem tě zaujal, že sis musel zjistit, kde pracuju. A pak sis řekl, že bude dobrý nápad, požádat mě o pracovní pozici, i když je to ve striptýzovém baru?“

„Jo,“ zabručel. Z Ravenových úst to znělo ještě hloupěji než od něj. Měl chuť se propadnout pod zem.

Odvážil se zvednout hlavu a zadívat se na něj. Všiml si, jak se Ravenova ramena otřásají, a vyděsil se, že ho tak rozzuřil. Pak si ale všiml jiskřiček v jeho očích a došlo mu, že se ten prevít směje. Chet zadržel dech. Ještě nikdy ho neviděl se smát, usmívat ano (a že to byl sakra žhavý úsměv), ale tenhle uvolněný smích ho úplně proměnil. Byl nádherný a Chetovi se nedostávalo dechu. Ještě chvíli ho okouzleně pozoroval, ale pak se natáhl pro polštář na pohovce a hodil ho po Ravenovi. To jen vyvolalo další salvu smíchu.

„Jsi neuvěřitelný,“ zašeptal Chet, hlas náhle zastřený syrovou touhou.

Ravenův smích rázem ustal. Dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost mezi nimi a prudce ho políbil. Přinutil ho couvat, dokud se neposadil na pohovku. Pak do něj lehce strčil a lehl si na něj. Chet se slastně zachvěl, když na sobě ucítil jeho nádherné tělo. Objal ho kolem zad, do nichž zarýval nehty. Polibek se prohloubil a Chet mimoděk pohnul boky proti Ravenovým.

Ani jeden později netušil, jak se tak rychle zbavili oblečení. Anebo jak se dostali do ložnice. Jediné, co byli v tu chvíli schopni vnímat, byla syrová touha, která je oba spalovala, když do něj Raven pronikal. Chet zasténal do jeho úst a prohnul se mu vstříc.

Jenže Raven si chtěl hrát. Celých čtrnáct dní ho ten ďábel pod ním přiváděl k šílenství. Teď je řada na něm. Přestal ho líbat a zadíval se mu do očí. Pak z něj pomalu vyklouzl, až Chet zklamaně zasténal. Raven se uchechtl a opět do něj pomalu zajel.

„Ravene!“ zavrčel Chet, když se to opakovalo potřetí. „Potřebuju víc.“

Sklonil se k němu blíž a lehce zuby zatahal za kroužek u jeho rtu. „Já vím, že ano,“ ujistil ho šeptem Raven a prudce přirazil. Ani on už nedokázal protahovat nevyhnutelné, proto se jeho tempo prudce zrychlilo. Chetovo sténání ho přivádělo na vrchol extáze. „Dotýkej se sám sebe,“ vyzval ho šeptem a Chet okamžitě uchopil vlastní penis do ruky. Pohyboval s ní se stejnou zběsilostí, s jakou do něj Raven přirážel.

Ravenovo mohutné tělo se otřáslo orgasmem, jenž téměř vzápětí následoval ten Chetův. Pak se na něj svalil a těžce oddechoval do ohbí jeho ramene. Chet ho hladil po zádech a užíval si tu vítanou tíhu jeho těla na svém.

Opět seděl v baru a pozoroval představení jednotlivých striptérů. Nenamáhal se nalhávat sám sobě, že nečeká na toho jediného. Pokaždé ho dokázal dokonale přikovat ke křeslu jen tím, že vyšel na pódium. I teď, když sledoval, jak ze sebe pomalu svléká oblečení, mu oči žhnuly touhou. Celou dobu se Chet díval jen na něj. Tančil jen pro něj.

Přesto se Ravenovi po páteři plazila žárlivost. Nejradši by na to pódium vlítnul, přehodil si ho přes rameno a odtáhl ho do své kanceláře. Věděl, že smlouvu mu neprodlouží, protože nesnesl to, jak ho všichni v baru hltali pohledem. Bylo jedno, že večer odcházel s ním.

Představení skončilo a Raven konečně volně vydechl. Chet mu věnoval poslední žhavý pohled, který mu cukl ptákem, a odešel. Za chvíli už stál u něj.

„Ahoj,“ pronesl zastřeně, oči mu hořely.

Raven neodpověděl, ale jeho pohled mluvil za vše. Chet si ho vyložil správně, protože se zachvěl očekáváním. Poslední týden a půl to probíhalo stejně. Když byl ve strip klubu, vždy večer odcházel s Ravenem k němu do bytu, kde následoval maraton sexu. Nedokázali se jeden druhého nabažit. Když měl volno, byl u sebe doma a snažil se dohnat učení. Začínalo mu zkouškové a on se musel začít pořádně učit. Nicméně jeho myšlenky stejně stále bloudily u Ravena. Přes víkend se většinou nevídali a Chet se vždycky nemohl dočkat pondělí, až ho zase uvidí.

Když teď shlížel do jeho modrých očí, musel se velice ovládat, aby se k němu nesklonil a nezačal ho líbat přede všemi v baru. Raven ho dál propaloval pohledem bez jediného slova a Chet cítil, jak se mu ježí vlasy na zátylku.

„Jestli na mě nepřestaneš takhle zírat, asi se na tebe vrhnu,“ zachraptěl a olízl si náhle suché rty.

Raven se prudce vymrštil z křesla. Cítil žár, který z něj sálal. „Pojď se mnou!“ zavrčel a odešel. Chet okamžik počkal a pak překotně vyrazil za ním. Bylo mu jasné, že zaměstnanci si rychle dají dohromady, co se mezi nimi děje, ale bylo mu to jedno.

Sotva vyšel na chodbu vedoucí k šatnám, Raven po něm chňapl a prudce ho přirazil ke zdi. I přes jeho naléhavost, byly rty, které se přitiskly k jeho, neuvěřitelně něžné. Dychtivě se k němu přimkl a prohloubil polibek. Zasténal, když se jejich jazyky dotkly, a do páteře mu vyšlehl záblesk chtíče.

Raven ho začal líbat na krk a ztěžka oddechoval. „Dneska tě odvezu domů,“ pronesl.

Chet si povzdychl. Byl pátek a to ho většinou Raven vysadil před bytem, kde se pak mohl učit. Zapletl mu ruku do vlasů a zhluboka se nadechl. Uvědomoval si, že riskuje, ale musel se zkusit zeptat. „Mohl bych si vzít učení k tobě, kdybys chtěl,“ zašeptal.

Druhý muž k němu zvedl hlavu a zadíval se mu do očí. Jeho výraz byl naprosto nečitelný a Chet z něj nedokázal poznat, jestli přestřelil. Pochopil, že Raven chce jen sex a že tohle uspořádání mu vyhovuje. Chetovi ostatně taky. Dokud však nepřišel víkend. Nebo den kdy měl volno. Uvědomoval si, že Raven mu začíná chybět. A ne proto, že s ním chtěl sex. Chtěl mu prostě být nablízku.

S napětím očekával odpověď. Byl si jistý, že ho Raven odmítne. Jeho vzrušení opadlo, jak se ticho prodlužovalo. „Víš co?“ usmál se. „Zapomeň na to, byl to jen spontánní návrh.“

Chtěl se odvrátit, ale Raven položil ruce vedle jeho hlavy a zapřel je o zeď. „Fajn,“ zabručel. „Vezmeš si učení ke mně, pokud věříš, že se dokážeš soustředit.“

Pak ho líně políbil a Chetovi se z hlavy vykouřily všechny myšlenky. S tímhle nepočítal. Odtrhli se od sebe lapajíce po dechu a Raven se na něj ďábelsky usmíval. I přes jizvy, které hyzdily jeho tvář, mu tenhle neuvěřitelný chlap bral dech. Opatrně vztáhl ruku a něžně ho pohladil po jedné z jizev. Očekával, že ho opět sjede jako poprvé, když se o to pokusil.

Raven sebou sice trhl, ale jinak nereagoval. Chetův žaludek se stáhl, když ho opatrně hladil. Raven z něj nespouštěl pohled a Chet si v tu chvíli uvědomil, jak šíleně se do něj zbláznil. Pomalu stáhl ruku a usmál se. Pochopil podle napjatého postoje, kolik sebeovládání Ravena stálo, aby ho nechal se jizev dotknout. Kdyby do něj už nebyl zamilovaný, stalo by se to právě v tuhle chvíli.

Mírně se předklonil a lehce přejel svými rty přes jeho. Vydechl úlevou, když Raven zareagoval a opět ho začal vášnivě líbat. Horečně mu zajel rukama pod župan a hladil ho po nahém trupu.

„Ravene,“ zasténal, když si jazykem začal pohrávat s piercingem v jeho rtu. Přitiskl se k němu boky, aby mohl cítit, jak moc je vzrušený. Raven zavrčel.

Odtrhl se od něj a těžce oddechoval. „Jestli toho okamžitě nenecháme,“ šeptal mu drsně do ucha, „tak si tě vezmu hned tady u té zdi.“ S těmi slovy od něj odstoupil a snažil se zklidnit dech. Chet mimoděk zabloudil pohledem k jeho rozkroku.

Postavil se na špičky, aby mohl Ravenovi zašeptat do ucha: „Jak rád bych tě teď vykouřil.“ Raven ho od sebe prudce odtáhl a s posledním zavrčením rychlým krokem vyrazil do kanceláře. Chet za ním se smíchem hleděl. Nemohl se dočkat večera.

Sotva za nimi zapadly dveře Ravenova bytu, už klečel na kolenou a rozepínal Ravenovi kalhoty. Něžně ho vzal do dlaní a vzhlédl. Raven se pohodlně opřel o dřevo za sebou a shlížel na něj těma svýma neuvěřitelnýma očima. Chet, aniž by z něj sám spustil oči, ho pomalu vzal do úst.

Raven zasténal a vpletl mu ruce do vlasů. Pomalými přírazy ho šukal do té jeho neuvěřitelně talentované pusy, aniž by od něj byť jen na okamžik odtrhl pohled. Celý den byl tak nadržený, že stačilo opravdu málo, aby do něj pustil celou dávku. Chet se zasmál, pak se smyslně olízl a vstal.

„Tohle jsem chtěl udělat celý večer,“ zašeptal a Ravenův pták cukl na pozdrav. Chet se opět zasmál, pohladil Ravena po krku a šel do obýváku, aby tam položil svou tašku, kterou si vzal, když se stavovali u něj doma.

Raven se ještě chvíli opíral o dveře. Pak si upravil kalhoty a vyrazil za ním. Objal ho zezadu kolem pasu a začal mu rozepínat kalhoty. Chet prohnul záda, když Ravenova ruka vklouzla do boxerek a pevně stiskla jeho ptáka. Opřel mu hlavu o rameno a nechal ho, ať si s ním dělá, co chce.

„To je tak zatraceně dokonalý,“ šeptal a Raven v odpověď jen cosi zavrčel a zrychlil pohyby rukou. Chet mu do ní začal přirážet jako smyslů zbavený a za chvíli vykřikl, když s ním trhl orgasmus. Raven se mu spokojeně uchechtl do ucha. Chet se o něj uvolněně opíral zády a zhluboka oddechoval.

„Padej se umýt!“ přikázal mu a plácl ho po zadku. Chet se po něm překvapeně ohlédl a pak se zazubil a zmizel v koupelně. Chet se dlouze osprchoval, protože potřeboval dostat pod kontrolu city, které jím zmítaly.

Překvapeně povytáhl obočí, když se vrátil do obýváku, kde na stole v rohu, který používal Raven jako pracovní, byly vyndané jeho učebnice a svítila tam lampička. Srdce se mu prudce rozbušilo nad tím gestem. Nebylo to bůhví co, ale od Ravena to bylo nesmírně pozorné. Dotyčný se pohodlně rozvaloval na pohovce s pivem v ruce. Chet k němu přešel, jen v teplácích, jež mu visely volně na bocích.

„To byla dlouhá sprcha,“ povytáhl Raven obočí, v očích mu šibalsky jiskřilo. Chet mu ukradl rychlý polibek, což muže podle výrazu, překvapilo. Sáhl po jeho pivu a dlouze se napil. Pak si sedl vedle něj.

„Nepustíme si nějaký film?“ zeptal se.

„Neměl by ses učit?“

Chet se zasmál. „V půl třetí ráno?“

Raven k němu otočil hlavu, vztáhl ruku a přitáhl si ho za šíji blíž k sobě. „V tom případě mám mnohem lepší nápad než film,“ zamumlal a začal ho dlouze líbat.

„Ten se mi taky moc líbí,“ ujistil ho Chet, když se odtrhli, aby se mohli nadechnout. Přesunuli se do ložnice, kde mu Raven dokazoval, jak moc dobrý nápad to je.

O pár hodin později pozoroval Raven spícího mladíka, jenž spočíval hlavou na jeho hrudi. Něco se změnilo. Pochopil to na té chodbě dnes večer. Podle toho něžného dotyku na své tváři. Měl mu v tom zabránit. V prvním okamžiku i chtěl, ale on se tvářil tak neuvěřitelně zaujatě, že si ten dotek nedokázal odepřít.

A když nad tím teď přemýšlel, pořádně ho to vyděsilo. Ne, to bylo slabé slovo. Byl hrůzou bez sebe. Díky Chetovi se v něm cosi pohnulo. Cosi o čem si myslel, že je to zakrnělé a mrtvé. To něco se pomalu probouzelo k životu a Ravena na smrt děsilo. Pochopil, co to znamená. A překvapeně si uvědomil, že ho to mrzí. Opatrně ho políbil do vlasů a doufal, že tím mladíka neprobudí. Něžné gesto mu stáhlo hrdlo, až téměř nemohl dýchat.

Strach ho úplně ochromil.

Jen silou vůle se přinutil opanovat. Nedovolí, aby Chet musel čelit opovržlivým pohledům, kdykoliv by se s ním ukázal na veřejnosti. Poznal, že mu jizvy nevadí, ale to bylo teď. Moc dobře ví, jak by to dopadlo za pár týdnů či měsíců.

Opatrně se vymanil z jeho náruče. Ztuhl, když mladík, cosi zamumlal. Vzápětí ho opět ochromila panika, protože si uvědomil, co to bylo. „Miluji tě.“

Z pokoje vystřelil tak rychle, div si nezlomil nohu. Slova se mu ale vypálila do mysli. Miluji tě. V prvním okamžiku ho prostoupila radost, která ale okamžitě ustoupila onomu vše umrtvujícímu strachu. Tu noc už nedokázal usnout.

Chet se ráno probudil sám. To nebylo nic neobvyklého, Raven byl téměř pokaždé vzhůru dřív než on. Podle studené poloviny, ale poznal, že tady s ním nespal. Vyděšeně se posadil, protože ho v první chvíli napadlo, že se něco stalo. Rychle vstal z postele a oblékl si tepláky a tílko.

Na prahu do obývacího pokoje si oddechl, protože na pohovce seděl Raven. Pod očima měl tmavé kruhy a v ruce svíral hrnek s kávou. Tiše k němu přešel a muž k němu zvedl unavené oči.

„Ravene?“ zašeptal a prohrábl mu vlasy. „Nemohl jsi spát?“

Raven ho chytil za zápěstí a stáhl si ho vedle sebe. Chet nic nenamítal a jen se k němu z boku přitulil. „Ravene?“

Konečně se na něj podíval. Sklonil se a lehce ho políbil. „Jestli chceš kafe, je v kuchyni,“ pronesl. Chet kdesi v hlavě zaslechl poplašné zvonky. Něco bylo špatně.

„Stalo se něco?“ zeptal se úzkostlivě.

Raven z něj nespouštěl oči. Konečně se lehce usmál. „Nic. Jen jsem nemohl spát a nechtěl jsem tě probudit tím, že se budu pořád převalovat, tak jsem si šel lehnout sem.“

Chet ho políbil zespodu na čelist a usmál se na něj. „Tak já si půjdu dát kafe a pustím se do učení.“

„Jasně.“

Pomalu se vydrápal z pohovky a šel si pro kafe. V zádech cítil jeho pronikavý modrý pohled a poplašné zvonky hrály serenádu.

Postavil si hrnek s kávou vedle učení a svalil se do židle. Za chvíli se do toho ponořil natolik, že ani nepostřehl, že Raven odešel.

O několik hodin později se Chet protáhl a podíval se na pohovku, která byla prázdná. V tu chvíli zaslechl cvaknutí dveří. Vstal a pomalu se vydal do chodby. Raven zrovna položil na botník tašku s jídlem a sundal si boty.

„Ahoj,“ zašeptal Chet a hltal toho nádherného chlapa pohledem. Přešel k němu, vytáhl se na špičky a políbil ho. „Kde jsi byl?“ ptal se zvědavě.

„Nechtěl jsem tě rušit,“ zamumlal Raven, položil mu ruku kolem pasu a přitáhl si ho k sobě blíž. Uvěznil jeho rty v dlouhém vášnivém polibku, při kterém Chet cítil, jak moc ho chce. I jeho vzrušení začalo stoupat. Přitiskl k němu boky a zasténal, když se o sebe otřeli. Vychutnával si Ravenův jazyk, který si hrál s kroužkem v jeho rtu.

„Chci tě,“ zašeptal. „Krom toho stejně potřebuju přestávku, aby mi nevybuchla hlava. Nebo jiná část těla,“ pokračoval, sjel rukama na Ravenův zadek a přitiskl si ho k sobě. To byla poslední kapka, která zničila Ravenovo sebeovládání.

Prudce ho otočil a přirazil ke zdi. „Ach ano, ano,“ šeptal, když ucítil jeho rty na šíji a jeho ruce stahující mu tepláky. Přinutil ho rozkročit se, lehce ho pleskl přes zadek, až sebou cukl, stejně jako jeho pták.

„Ani se nehni,“ zavrčel mu do ucha a odešel. Chet se chvěl nedočkavostí, ale ani se nepohnul. Za chvíli byl Raven zpátky a tiskl se k němu celým tělem. Cítil jeho spalující polibky. Ve chvíli, kdy do něj vklouzl jedním prstem, Chet zasténal, stejně tak Raven. Otíral se o něj tvrdý jako kámen.

„Ravene!“ zasípal, když z něj vytáhl prsty a připravil žalud k jeho vstupu. „Ošukej mě,“ vydechl a Raven s potěšením přesně to udělal. Přirážel do něj prudce, skoro zoufale a sténal společně s ním. Chet potřeboval cítit jeho prsty na svém ptákovi tak zoufale, až ho začal prosit, ale on mu přitiskl dlaně ke zdi, propletl s ním prsty a jen do něj přirážel.

„Chci, aby ses udělal jen z toho, že do tebe buším," šeptal mu žhavě a Chetovi se zatmělo před očima. Po několika zběsilých přírazech jím otřásl orgasmus, jaký ještě nikdy nezažil. A to se ho prosím pěkně ani nedotkl.

Třásl se ještě ve chvíli, kdy se k němu Raven přitiskl v posledním mohutném přírazu, a pak i jím zazmítal orgasmus.

Kdyby s ním Raven neměl stále ještě propletené prsty, pravděpodobně by se svezl na zem, jak se mu třásly nohy. Ucítil, jak ho líbá ze strany na hrdlo a pootočil hlavu, aby se zmocnil jeho rtů.

Takhle probíhal celý víkend. Učení bylo prokládáno tím nejlepším sexem, který kdy zažil. Překvapilo ho, jak dokázal být Raven něžný. Vždycky si spolu užívali neuvěřitelně vášnivé šukání, ale v jednu chvíli to bylo tak neuvěřitelně něžné.

Když ho v neděli večer vysazoval před bytem, aby se mohl připravit na pondělní zkoušku bez rozptylování, políbil ho tak sladce. Chetovo srdce v tu chvíli mělo problém s tím udržet se ve správném rytmu. Zároveň se s tím ale opět ozvaly poplašné zvony, nikoliv zvonky, které tam byly celý víkend někde v pozadí.

„Tak ahoj zítra večer,“ zašeptal, když se od sebe konečně odtrhli. Raven neřekl nic, jen trhl bradou v krátkém přikývnutí.

„Co myslíte tím, že mám VÝPOVĚĎ?!“ Ani si neuvědomil, že zvýšil hlas, jak tak nevěřícně zíral na Mary, která mu podávala kus papíru. Nesáhl po něm, ruce se mu začaly tak třást, že dost pochyboval, že by ho vůbec dokázal udržet.

„Skončil měsíc, který jsi u nás byl na zkoušku, Chete, a pan Grant se rozhodl, že ti smlouvu neprodlouží. Je mi to líto,“ pronesla upřímně Mary. Dnes ráno za ní přišel Raven, s naprosto nečitelnou tváří jí vrazil tenhle papír a zase odešel.

Chetem zazmítal hněv. Tak to teda ne, sakra! Už o víkendu poznal, že se něco děje, ale takhle snadno se ho nezbaví, zatraceně. Rozzuřeně se otočil a vyrazil do kanceláře Ravena. Tam se ho jeho překvapená sekretářka pokusila zastavit, ale nedal jí šanci. Prudce vrazil dovnitř a zůstal stát na prahu.

Raven seděl za stolem úplně stejně, jako když tam přišel poprvé. Jeho tvář byla prosta jakéhokoli citu či výrazu. Chladně na mladíka hleděl a ten cítil, jak mu puká srdce. Pochopil, co se stalo. Skončilo to. Tohle byl Ravenův způsob, jak mu to říct.

Tiše za sebou zavřel dveře a přešel blíž ke stolu. „Dostal jsem padáka?“ zeptal se. Z hlasu mu zazníval hněv.

„Říkal jsem, že to bude jen na měsíc na zkoušku,“ pronesl Raven chladně. Chet sebou mírně trhl. Pryč byla jakákoliv vášeň nebo snad vřelost. Pochopil, že se o víkendu něco stalo, ale nečekal, že to dopadne takhle. „Byla radost s vámi pracovat, ale už se vrátil striptér, jehož jste zaskakoval, a není tedy již vašich služeb třeba.“

Chet měl pocit, jako by dostal facku. „Chápu,“ pronesl. Zvedl bradu a dovolil vlastní hrdosti, aby převzala kormidlo. „Rád jsem byl užitečný. Spolupráce s vámi byla opravdu velice poučná.“ Ještě naposledy se pokusil v tom cizím muži, který tu seděl, najít toho Ravena, který s ním byl několik minulých týdnů, avšak marně.

Přešel ke stolu a natáhl ruku, aby si s ním potřásl. Teď. To malé zaváhání, které mu prokmitlo očima. Tohle byl ten Raven, kterého znal a miloval. Nicméně téměř okamžitě byl pryč. Jeho stisk byl rychlý a tvrdý, přesto v něm dokázal zažehnout jiskru touhy.

„Sbohem,“ pronesl ještě a rychle odešel, protože jinak si nebyl jistý, zda by nepadl na kolena a nezačal ho prosit.

Jakmile se za ním zabouchly dveře, Raven se zhroutil do sebe. Otočil se od stolu, zajel rukama do vlasů a položil lokty na kolena. Cítil, jak to, co v něm posledních pár dní pomalu začínalo přicházet k životu, opět umírá. Místo úlevy, kterou to ale mělo přinést, cítil jen bolest.

Několik dalších dní v jeho společnosti bylo nesnesitelných. Neustále na všechny štěkal, odpovídal jen kuse. Dokonce i jeho nebojácná sekretářka se zdržela jakýchkoliv poznámek, které by ho mohly rozčílit.

Jediní, kdo s ním byli schopní vydržet v jedné místnosti, dokonce se ho pokoušeli i rozptýlit, byli bratři. Žasl nad jejich výdrží. Chodili k němu na večeři, jak byli domluvení. Jenže se stavovali stále častěji a on měl pocit, že je brzy pravděpodobně zavraždí.

Nejtěžší bylo udržet jazyk za zuby a nezeptat se Hawka, jak se má Chet. Tak zoufale potřeboval vědět, že se přes to přenesl, ale nedokázal se přimět to zjistit, protože se bál záporné odpovědi. Tušil, že se šrotí na zkoušky, takže doufal, že mu nezbude čas nad ním příliš přemýšlet.

„Co se stalo s Chetem?“

Raven si málem ukousl jazyk. Sakra, on mu snad čte myšlenky nebo co? Pomalu se podíval na Phoenixe, který tu otázku položil. Byli u Hawka doma a hráli poker. „Skončil. Byl jen záskok na měsíc,“ pronesl klidně.

Pohledy, které se na něj upřely, dávaly jasně najevo, že mu nevěří ani slovo. Nešlo o to, že by se před nimi snad tvářil či choval jinak než obvykle. Oni ho prostě jen příliš dobře znali.

„Aha,“ pronesl Hawk a pozorně na bratra hleděl. Vypadal, jako by chtěl ještě něco dodat, ale nakonec si to rozmyslel.

„Co?!“ štěkl po něm Raven, protože jeho sebeovládání bylo u konce.

Bratr zvedl ruce na obranu. „Nic, vážně. Je to tvoje věc.“

Raven se na něj zamračil. Pak hodil karty na stůl a vstal. „Mizím. Čau,“ zavrčel a vyrazil ke dveřím. Hawkův hlas ho ale přikoval na místě.

„Pořád se tváříš jako drsňák, který přijal svoje jizvy, Rave,“ řekl tiše. „Nejspíš tomu tak i je a tys je opravdu akceptoval. Ale nedovolíš nikomu, komukoliv, aby je akceptoval taky. Myslíš si, že kdokoliv se na tebe podívá, ucítí lítost nebo bůhví co, a že ten, kdo by ti stál po boku, by toho měl za chvíli plné zuby. Měl bys akceptovat, že je na tobě mnohem víc než jen jizvy.“

Nic víc nedodal a Raven ještě několik vteřin stál na místě, jak se do něj ta slova ostře zabodávala. Pak však rázně vyšel ven a prásknul za sebou dveřmi.

Proto nyní seděl v autě před Chetovým domem a zíral do prázdna. Kdy jeho nejmladší bratr sakra takhle zmoudřel? Jak to, že na něm něco takového poznal? To byl tak nápadný? Nebo bylo jejich sourozenecké pouto silnější, než si myslel.

Nic to ovšem neměnilo na tom, že s Chetem byl konec. Ale ani tohle vědomí nedokázalo tu krvácející ránu zavřít. Ještě naposledy vzhlédl k rozsvícenému oknu, za nímž byl rozeznatelný obrys Cheta sedícího u stolu. Pak otočil klíčem v zapalování a odjel domů.

Tam sebou plácnul na postel a několik hodin prostě jen zíral do stropu a hlavou mu toho táhlo tolik, že měl pocit, že to nedokáže pojmout.

Hawkova slova mu v hlavě bušila jak kovadliny. Ale nedovolíš nikomu, komukoliv, aby je akceptoval taky. Myslí mu táhly vzpomínky na ty něžné doteky Chetových prstů, když se jizev dotýkal. Když to udělal poprvé, měl chuť zlomit mu ruku, ale ovládl se a jen mu držel zápěstí. Když to udělal podruhé, tak ten dotek dokázal vydržet, ačkoliv cítil, jak mu po zádech stéká ledový pot. Ale ten hrdý něžný pohled, který mu Chet poté věnoval, v něm vyvolal…

Prudce se posadil na posteli. Srdce mu zběsile bušilo v marné snaze vyskočit z hrudi. Seběhl schody, zapadl do auta a vyrazil.

O několik minut později bušil na dveře, o kterých se domníval, že jsou pro něj navždy zavřené.

„Proboha, jsou tři ráno!“ ozvalo se zevnitř bytu naštvaně a pak se ty dveře prudce otevřely. Chet na místě ztuhl, když ho uviděl stát na svém prahu. „Ravene?“ zašeptal, spíš jen zformoval jeho jméno rty.

Byl rozcuchaný, vlasy mu trčely na všechny strany a na sobě měl jen tepláky, které na sebe zřejmě v rychlosti hodil. Raven ho hltal pohledem a pak udělal krok dopředu. A pak další. Chet před ním začal ustupovat, ale zastavil se, když narazil do zdi.

Nyní u něj stál tak blízko, že mohl vidět, jak se mladík chvěje. Raven na něj mlčky zíral a oči mu žhnuly. Chet se neodvažoval pohnout. Neodvažoval se dýchat. Nemohl uvěřit tomu, že Raven stojí u něj v bytě.

A pak vzal jeho obličej do dlaní. Jeho ruce byly chladné, nebo možná jen Chetovy tváře byly tak rozpálené, nevěděl. Nebylo to důležité. Pořád neřekl ani slovo, jen se k němu sklonil a vtiskl mu neuvěřitelně něžný polibek, ze kterého se mu podlomila kolena. Prudce se ho chytil za předloktí, aby neupadl. Polibek se prodlužoval, až v nich opět zažehl touhu, ale Raven se dokázal ovládnout a odtáhl se od něj.

Opřel se o jeho čelo svým vlastním a zadíval se mu do očí. „Miluju tě,“ zašeptal a Chetova kolena vypověděla službu. Nebýt bleskového zásahu Ravena, který ho chytil v pase a přitiskl k sobě, nejspíš by se svezl dolů podél zdi.

„Jsem idiot,“ pokračoval Raven tiše. „Tak moc mě vyděsilo, jak mi s tebou bylo, že jsem si myslel, že když to skončím, bude všechno jako dřív. Jenže nebylo,“ šeptal. „Ať jsem byl sebechladnější, ať jsem kolem sebe štěkal, jak jsem chtěl. Nic nedokázalo znovu oživit to, co umřelo, když jsi odešel. To, co se začalo probouzet, když jsi byl se mnou. To, co mě tak šíleně vyděsilo, když jsem si uvědomil, že se to probouzí a chce to žít. Víš, co to bylo?“

Chet nedokázal promluvit. Hltal toho nádherného chlapa před sebou a uvědomoval si, jak moc ho muselo stát před ním takhle odhalovat nitro. Mimoděk vztáhl ruku a opatrně ji položil na tvář, kde měl jizvy. Očekával, že sebou opět trhne, nebo ho odstrčí, ale Raven překryl jeho ruku svou vlastní a přitiskl si ji k tváři.

„Byla to naděje a touha, že by mě mohl někdo milovat i přes moje jizvy. Že by někdo dokázal proniknout tou bariérou, kterou jsem kolem sebe roky budoval. Jenže díky tomu, co mi dnes řekl Hawk, že jsem nikdy nikomu nedovolil, aby akceptoval mé jizvy jako součást mě samého, díky tomu jsem si uvědomil, že ta bariéra je pryč. Zbortila se jako domeček z karet, když jsem slyšel, jak jsi řekl, že mě miluješ."

Chet se nadechl, aby protestoval, že nic takového neřekl. Jenže jak tak hleděl do těch žhavých modrých očí, uvědomil si, že je to naprosto fuk. „Miluju tě, Ravene,“ zašeptal místo toho a pomalu odtáhl ruku od jeho tváře. Pak si stoupl na špičky a každou jizvu něžně políbil. Cítil, jak se ten nádherný, hrdý muž celý chvěje a přitáhl si ho k sobě. Objal ho kolem zad a přitiskl k sobě.

Raven mu s ulehčením zabořil hlavu do krku a nechal ho, aby ho dlouhými klidnými tahy na jeho zádech uklidnil. Protože tohle byl Chet. Jediný, kterému dokázal uvěřit, že ho dokáže akceptovat včetně jeho jizev.

Těch na tváři i na duši.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (55 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (51 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (50 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (51 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (64 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0

„V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu.““

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #13 Odp.: Je libo striptýz?Rudybxbhs 2021-09-17 17:58
Úplně mě to pohltilo,vsálo a naštvalo mě,že skončilo. VÍC takových příběhů
Citovat
+4 #12 Odp.: Je libo striptýz?gayděvka 2021-07-25 10:35
Já chci Ravena. :D Přeci nezáleží jak kdo vypadá, ale jaký je. :lol: Teda pravda s Chetem bych měl problém a primární důvod rozhodně není , že je vlastně pasiv. Asi bych měl na delší dobu co dělat ho strávit. :lol:
Tak ty narážky v první půlce ve mne vyvolávaly různé nápady co je zač, ale opravdová a úplná zamilovanost mne fakt nenapadla. :D Děkuji, zato jak to dopadlo.
Citovat
+4 #11 Odp.: Je libo striptýz?Zdenda tb 2021-07-23 13:35
Naprosto sqělé. Co dodat a ano, další povídka, která není přesně zařaditelná.
Citovat
+6 #10 Odp.: Je libo striptýz?Ilona 2021-07-23 07:51
Nádherné! Pohltilo mě to, taková dávka napětí s romantikou. Díky!
Citovat
+4 #9 Odp.: Je libo striptýz?realutopik 2021-07-23 00:44
Perfektně udělaný příběh z velkého anglosaského světa sexbyznysu. A dlouhý.
Citovat
+7 #8 Odp.: Je libo striptýz?Tob 2021-07-22 20:00
Moc moc dobře napsaný a vyvážený :-) DIKY
Citovat
+8 #7 konečně!Michal 2021-07-22 14:41
Hurá! Konečně další klasik, a dobrej! Super. Jen tak dál!
Citovat
+6 #6 Odp.: Je libo striptýz?aduška 2021-07-22 11:16
To bylo prostě wow. Skvělý, žhavý příběh. Diky
Citovat
+8 #5 DikJtrek 2021-07-22 11:03
No páni. To zase byl vítr. Diky
Citovat
+10 #4 Odp.: Je libo striptýz?HonzaR. 2021-07-22 10:12
Hezký. A sexy. Jen tak dál.
Citovat
+11 #3 Odp.: Je libo striptýz?zmetek 2021-07-22 08:18
Další důkaz, že kategorie vlastně neexistují, protože tohle je vlastně skoro esence romantiky, vyprávěná prostředky klasiky. Moc dobrý. ;-)
Citovat
+6 #2 Odp.: Je libo striptýz?OMICRON 2021-07-22 01:41
MOC FAJN, DÍKY :-)
Citovat
+12 #1 TAHLE...Tamanium 2021-07-21 21:10
...povídka bude patřit k mým nejoblíbenějším. Přečetl jsem ji jedním dechem. Moc se mi líbí a rozhodně jsem ji nečetl naposledy. Snad taky někdy potkám takového Cheta :-) Děkuji
Citovat