Brigáda v pizzerii VI.

„Který to byl? Ten film, ve kterém Nicolas Cage tolik nepřehrává?“
„Je to vůbec možný?“
„Myslím, že jo.“

Takhle jsme si většinou psali. Občas jsme jen tak filozofovali.

„Já si myslím, že každý může svůj život naplánovat. Není to osud, ale tvoje rozhodnutí. Chápeš co myslím?“
„Jo, jenom mám na tohle svůj vlastní názor.“
„Nesouhlasíš?“
„Co je vážně zajímavé, je nekonečno. A všechny ty paralelní vesmíry. A to jak velký všechno je a jak jsme my malí v porovnaní s tím. Možná někde v paralelním vesmíru si teď píšou dva lidi o tom samém, jen například mají jiné vlasy a barva místnosti je jiná.“
„Je to hezká představa, jen si myslím, že jsi trošku naivní.“
„Nikdy jsi o tom nepřemýšlel?“
„Ne, to fakt ne XD.“

Většinou jsme si psali o samých blbostech, ale už jsme se nevrátili k tématu, proč jsem (zdrhl) nedorazil na setkání. Za to jsem byl rád, protože jsem opravdu nevěděl, co bych mu na to napsal.

„Jak jsi vlastně přišel na to, že jsi gay?“ zeptal se jednou.
„Když mi bylo patnáct. Tehdy se kluci začali bavit o holkách ve třídě a začali si je zamlouvat. Já jsem to nikdy neřešil, kdo se mi líbí a kdo ne. Ale když o tom ostatní začali mluvit, tak jsem se nad tím zamyslel. Měl jsem ve třídě dobrou kamarádku. Krásnou brunetku, která měla postavu na svůj věk velmi dobrou. Kluci mi záviděli, že se se mnou bavila, ale já to tak nikdy nebral. Byla kámoška, ale nelíbila se mi. A tehdy jsem se nad tím zamyslel, proč to tak je. Pak jsme začali chodit místo těláku do bazénu a já si místo holek v plavkách všímal spíše, jakou postavu mají moji spolužáci. Pak jsem si uvědomil, že se na ně dívám až moc často, a že někteří se mi dokonce i líbí tak moc, že se mi občas o nich i zdálo. Hlavně Petr. Měl krásnou postavu. Ale nejlepší bylo, když jsme se sprchovali, to jsem se tajně vždy díval.“
„Aha :-)“
„Ty?“
„Co já?“
„Jak jsi na to přišel ty?“
„To bylo na střední. Tehdy jsem se zamiloval do svého učitele na chemii. Ironií bylo, že bydlel ve stejném paneláku jako já. Jen o dvě patra výš. Všiml jsem si, že tam za ním často chodí spíše muži než ženy. Pak jsem ho jednou uviděl v gay klubu. Byl jsem trochu na mol, takže jsem nepřemýšlel nad tím, co dělám. Přisedl jsem si k němu a v podstatě se mu vyznal, jak jsem do něj zamilovaný. Řekl, že si to už dlouho myslel, ale nebyl si jistý.“
„Páni. Ty jsi chodil s učitelem?“
„Ne, to ne. Nakonec mě dost odbyl. Řekl, že nemůže chodit se studentem, a navíc že opouští školu a stěhuje se. Takže by to bylo k ničemu.“

„Začíná se to rýsovat.“
„Taky myslím.“
„Díky kluci, ale jsem teprve v půli.“
„No tak abys to do konce prázdnin stihl. A ne jen tu stěnu,“ řekl Patrik.
„Jo, já vím.“

Měl pravdu samozřejmě, musím to nějak stihnout. Ale samozřejmě i kdyby se něco stalo a já se s ním dal dohromady, bude konec prázdnin a já zase pojedu domů a půjdu do školy. Sice babička nebydlí zas tak daleko, ale dojíždět sem? No nevím, jak to všechno nakonec dopadne.

Občas, když jsme si psali, jsem měl chuť se s ním opět sejít, ale vždy jsem si to zase rozmyslel.

„Já tomu pořád nerozumím,“ řekl zničehonic Patrik, když jsme byli sami.
„Čemu?“
„Proč jsi utekl? Musel jsi mít nějaký důvod.“
„Jo to jo. Těch důvodu je víc ale…“
„Ale co?“
„Jde o to, že se mi podobná situace už stala.“
„Aha. A jaká?“ zajímal se dál.
„Měl jsem ve škole kámošku, které jsem se svěřil, že jsem gay. Ona nad tím jásala, protože má prý údajně bratrance, který je taky. Chtěla nás seznámit. Tak mi dala na něj číslo a my si začali psát. Přes SMS působil mile, pak mi ukázala jeho fotky. Byl opravdu krásný a já se nemohl dočkat, až ho potkám, ale když jsme se setkali, už tak nepůsobil.

„To je jako von?“ řekl arogantně.
„Jo, to je Tom.“
„Ty vole. Koho jsi mi to přivedla?“

„Aha. A proč se tedy bojíš, že tenhle bude stejný.“
„No, tak zatím se to té situaci dost podobá. Přes mail působí mile, ale když jsem ho uviděl. Byl tak krásný. Prostě mi to připomnělo tu situaci.“
„Jo, vím, že byl pěkný. To mi hned vylíčil Pavel,“ smál se Patrik. „Jo, když o něm mluvíme. Nezdá se ti nějaký divný?“
„Vlastně jo. Všiml jsem si.“
„Myslím, že za to může Dan. Stejně se mi už od začátku nelíbil.“
„Jo, je to možný.“

Neřekl jsem mu o tom videu. Ani o těch modřinách. Ale i on si všiml, že je Pavel poslední dobou nějaký zamlklý.

***

„Si děláš prdel? Jak dlouho si mě už natáčíš?“
„Bože, to nepoznáš ani srandu? Se uklidni, ne.“
„Jak se mám asi uklidnit? To video vidělo přes deset tisíc lidí.“
„No, to není moc.“
„Víš ty co? Končím.“
„Tak to ne, chlapečku,“ vstal Dan z křesla a chytl Pavla silně za paži.
„Jestli chceš, abych to video smazal, bude tě to něco stát.“
„Co?“
„Trojka. Se mnou a Zdeňkem.“
„Tak na to ti seru.“
„Fajn. Tak to video nesmažu a přidám tam i další, které jsem si s tebou pořídil.“

Pavel neměl na výběr. Takhle ho pak vydíral Dan dost dlouho. Ale nikomu to neřekl.

„Dobře, fajn. Ale pak to video smažeš!“
„Jasně zlato. Tak nezapomeň v pátek.“

***

„Potřebuji jet do centra. Musím tam něco zařídit a taky nakoupit. Patriku, postaráš se tady o to?“
„Jasně, šéfe.“
„Dík.“

Jeli jsme do centra, kde měl Karel nějakou schůzku ohledně pronajmutí prostoru, který je hned vedle naší restaurace. Karel by chtěl totiž zvětšit restauraci. Je pravda, že poslední dobou sem chodí více lidí a většinou si nemají ani kam sednout.

„Kluci, asi se to prodlouží, mohli byste zajít támhle za roh. Mám tam zamluvené další židle.“
„Jo, jo. Neboj, my to vyřídíme,“ odpověděl Pavel.

Šli jsme přes tržnici, kde bylo celkem narváno. Někdo do mě strčil a já se otočil, abych se podíval, kdo to byl. Ani jsem si toho nakonec nevšiml, protože mezi stánky jsem zahlédl "tajného ctitele". Nebyl jsem schopný pohybu. Pavel si toho všiml.

„Co je?“ Ale odpovědi se mu nedostalo. Koukl se mým směrem.
„Hele, to je náhoda.“
„Jo, to tedy jo. Musíme zmizet.“
„Sakra, Tome, přestaň se chovat jako malý kluk a postav se tomu.“

Chtěl jsem za ním jít, ale v tom k němu přišel nějaký starý muž. Hned jsem ho poznal. To je ten, co nám předtím vozil zásoby. Něco mu povídal, pak mu podal nějaké papíry a odešli.

„Zvláštní.“
„Hm. Tak jdeme.“

V pátek se Pavel vymlouval, že bude muset odejít dříve. Že toho má ještě hodně na práci a podobně. To by mě zajímalo, o co jde.

***

Pavel šel hned domů, kde se osprchoval, oholil a zase spěchal pryč. Dorazil do Danova bytu, kde už čekal i Zdeněk. Oba dva leželi nazí na posteli. Bylo vidět, že jsou pěkně nadržení, protože oběma stál.

„Tak tady ho máme. Hvězdu internetu,“ smál se Zdeněk.
„No, co čumíš? Vidíš, že snad na tebe už čekáme dlouho, tak se pusť do práce,“ a ukázal na svůj penis.
„Ty vole, tak na to fakt nemám,“ chtěl se otočit, ale Dan mezitím zamkl dveře a klíč někam zahodil.
„Jestli chceš, abych to video smazal, tak uděláš, co řeknu.“

Neměl na výběr. Šel k posteli a klekl si mezi Zdeňkovy nohy.

„Sundej si triko, zlato. Ať vidím, co jsem do teď Danovi záviděl.“ Pavel chodil do posilovny, takže měl krásně vypracovanou postavu.
„Pěkné. Tak pokračuj.“

Vzal jeho penis do pusy a začal mu ho jemně kouřit. Zdeněk začal vzdychat a pomalu se nadzvedávat. Chytl Pavla za vlasy a určoval tempo. Dan mezitím sundal Pavlovi kalhoty a natřel si svůj penis lubrikantem. Začal do něj vnikat a pak přirážet. Pak Pavla položili na postel, na záda. Tentokrát si to vyměnili. Danovi musel kouřit a Zdeněk si vzal jeho nohy na ramena a začal do něj vnikat. Ani si nevšiml, že Dan opět zapnul kameru a vše důkladně natáčel.

***

„Mám pro vás dobrou zprávu,“ hulákal Karel, hned co přišel do práce.
„Jakou?“ divil jsem se.
„Pronajal jsem ty prostory. V říjnu budeme přestavovat.“
„To je super, Karle.“
„Jak se ti ho povedlo přemluvit?“ zajímal se Patrik.
„No, vlastně je to celkem vtipná historka. Víte, jak se říká, že svět je malý? Tak ten, co jsem s ním sjednával, je bratranec Yany.“
„Hezky. Takže ti dal slevu?“ smál se Patrik.
„To úplně ne, ale ty prostory chtěl původně prodat nějaké firmě, ale nakonec se rozhodl pro nás.“
„Super. Tak to musíme oslavit.“
„Co musíme oslavit?“ ozval se Pavel, který teprve teď přišel.
„Hele. Náš sedmispáč, že?“ šťouchl do něj hned Patrik.
„Moc vtipný.“
„No když už se mluvilo o té oslavě, může být u nás. Babička jede na pár dnů do lázní. Tak mám volný kvartýr.“
„To by bylo fajn. Každý vezmeme nějaký chlast,“ těšil se Patrik.

V sobotu večer jsem všechno nachystal. Nějaký jednohubky, chlebíčky a podobně. Pavel se nabídl, že mi s tím pomůže.

„Tak co? Je to video smazané?“ zajímal jsem se.
„Jo je. Díval jsem se a už tam není.“
„A vysvětlil ti Dan, proč si tě nahrával bez tvého souhlasu?“
„To neřeš.“
„Děje se něco?“

Pavel se na mne podíval a chtěl něco říct, když v tom zazvonil zvonek.

„Tak jsme tady a neseme chlast. Jo a taky vzácného hosta.“

Vzácný host to opravdu byl. Karel se pochlapil a pozval i Yanu. Sice Yana nepije, ale měla štěstí, měl jsem i nealko nápoje.

Bylo kolem jedné ráno a všichni jsme už měli trochu upito. Tedy krom Yany, která nás trochu držela na uzdě. Atmosféra byla uvolněná a všichni jsme byli i více otevření. Dozvěděli jsme se toho o každým hodně. I věci, které by nás ani o tom druhém nenapadly. Ale nejvíce šokující byla zpráva od Yany. Ona a Karel chodili do stejné školy. Karel v té době byl na škole dost populární. Chodil vždy s těmi nejhezčími holkami. Ale nikdy ani pohledem nezavadil o ni, kdežto ona měla oči jen pro něj. Když se přistěhovala sem a otevřela si obchod, ani netušila, že pizzerie naproti patří právě jemu. Když to zjistila, začala tam tajně chodit a doufala, že si jí Karel všimne. A tak se i stalo.

„Tak proč jsi mi hned něco neřekla?“
„To byla má malá pomsta.“
„Za co?“
„Za to, že sis mě nikdy předtím nevšiml,“ smála se Yana.

Jak říkám, atmosféra byla úžasná, jen jeden člen se nebavil. Pavel. Všiml jsem si, jak zrovna kouká do mobilu a má vytřeštěný výraz.