Gay povídky

Bylo to příjemné – na chvilku jsem zapomněl na vše, co se stalo, ale jediné, na co jsem nemohl zapomenout, bylo Danovo tělo. V tu ránu se probudil můj malý/velký přítel dole a byl úplně v pozoru, podíval jsem se na něj a v hlavě si vybavil celý ten osudný večer. Začal jsem si pomalu jezdit rukou po celém těle a přitom si představovat Dana. Dana, který mě svou velkou rukou hladil a uspokojoval mé tělesné touhy. Zajel jsem si rukou až k péru, pořádně jsem ho chytil a začal pomalu masturbovat a přitom lehce vzdychat. Nebylo to samozřejmě jako s ním, ale v ten okamžik moje fantazie hrála vším možným a přišlo mi, jako bych byl zpět na tom onom místě v tu osudnou noc. Palcem jsem si pomalu začal přejíždět přes žalud a cítil jsem, jak sebou lehce škubu při každém dotyku špičky mého žaludu, bylo to krásné, ale někdo chyběl, Dan!

Bezvýhradně věřit, že vše, co se nám v životě děje, má nějaký osudový význam, je nebezpečné. Slepě se však spoléhat, že skutečnost je vždy až trapně prostá, je na druhou stranu jen spolehlivým receptem na to, jak po celý život nevycházet z údivu.

Jenže vtom jsem uviděl, co je vedle: Danovo péro mohlo mít tak dvacet dva centimetrů, vypadalo jako druh nějakého hada – krásné, dlouhé, silné péro. Když jsem si uvědomil, že zase civím, tak jsem radši oči od jeho péra odtrhnul a zadíval jsem se před sebe. „To jo, strašně to uteklo, vím, že jsme se moc nebavili, ale je fajn potkat známou tvář. Hlavně i já jsem se strašně změnil. Usadil jsem se, zmoudřel, uklidnil se, aspoň doufám.“ S pohledem na mě mi řekl, jak je vlastně teď úplně jiný a zdá se dokonalý člověk, a to mu ani neberu, byl dokonalý, byl přímo nádherný. „A jej, něco se ti překrvuje,“ dodal a podíval se s úsměvem na mě. Já v tu chvíli nepochopil, co tím myslel, až jsem sám ve své ruce ucítil, jak je můj pták tvrdej jak kámen a pořádně mi v něm cuká.

„Co to meleš? Ty si o mně vážně myslíš, že bych to táhnul se dvěma? Proč? Nemám čas ani na tebe, natož na dva chlapy! Nikdy, Syde! Pokud uznám za vhodné, že chci být s někým jiným, oznámím ti to dopředu a už se tě ani nedotknu. To jsem ti snad už řekl. My dva jsme se domluvili, že spolu žádné závazky mít nebudeme, přesto jsem monogamní. To, že jsem šel s kamarádem na koupák, ještě neznamenalo, že jsme si to v někde v kabince rozdali."

Posedával jsem a občas vyhlížel z okna na hřiště. Za chvilku přiběhli ti dva kluci k topolu, co rostl před šatnami, vyndali ocasy a očůrávali ho. Kochal jsem se pohledem na dva moc pěkné kluky, ten vyšší měl hezký ocásek, takový normální, pěkně si ohrnul předkožku a mířil s ním nahoru. Druhý kluk, skoro o hlavu nižší, mi vyrazil dech. 

Následující dlouhé minuty pak stál v kuchyni a tiše se po ní pohyboval, snaže se uvařit tak, aby tím svého… svého Davida neprobudil. I to znělo zvláštně. Můj David. Nedovedl by to vyslovit. Můj pitomec, to to v podstatě kopírovalo. S přidáním trochy pošťouchnutí, které to oslovení nabízelo, se to ale zdálo daleko bezpečnější. Můj David – bylo to tak intimní. Říkal by tím, že je jeho se vším všudy. Jinak – že ho chce se vším všudy. Jako Davida. Jako toho, kým ve skrytu duše byl. A to on chtěl. Ale vyslovit to, to by nemohl.

Davidovi se roztřásly ruce a začaly se potit, přesto byl schopný ještě promluvit a pozdravit ho. Nejraději by se otočil na podpatku a utekl, věděl ale, že by to byla hloupost a ukázka jeho slabosti. Bylo to tak dávno. David si celou dobu nalhával, že tato epizoda jeho života už na něj nepůsobí jinak než jen jako nepříjemná vzpomínka, ale když se nyní zblízka díval do těch šedomodrých očí, věděl, že i po těch letech má na něj vliv. „Rád tě vidím, Davide, moc ses za ta léta nezměnil. A jak se máte vy, Vavřinče? Tenkrát mně váš bratr zakázal si vás pozvat na kontroly, tak ani nevím, jak jste na tom zdravotně dál."

Adam stejně nereagoval, ležel na břiše, byl jenom v tričku a boxerkách, tak jsem ho začal zlehka hladit po stehnech. Na to už zareagoval, byl totiž hrozně lechtivý. Začal kopat nohama, cukat se a strašně se smál. „Prosím, nech toho, to hrozně lechtá, prosím, prosím, přestaň.“ Otočil se na záda. Chvíli jsem si hrál s jeho bradavkami, stáhnul jsem mu boxerky a začal jsem si hrát s jeho pérem, které bylo ještě v klidu. Strašně mě lákalo mít ho v puse a cítit, jak mi tam roste.

A on si položil hlavu na moje rameno. Chvíli jsme tak mlčky seděli na sněhu a hladil jsem ho po zádech a po vlasech, když jsem viděl, že se tomu nebrání, spíš naopak, tak jsem se k němu naklonil a dal mu pusu na tvář. Adama to ani nezaskočilo a pak se naše rty přiblížily k sobě a začali jsme se líbat. Bylo nám úplně jedno, jestli nás někdo uvidí nebo ne.

„Byli jsme spolu něco přes měsíc, stál mě spousty nervů, starostí, peněz, času a slz. A stále po něm toužím. Stále na něho myslím, snažím se ho z mysli vypudit, a tak si užívám, kde mohu, ale nic, stále se tam ve mně někde drží zuby nehty. Přestože vím, že si mé lásky nevážil, tak po něm toužím, stále. Vše bych mu odpustil, zapomněl. Navalil jsem si na sebe spoustu práce, učení a starostí, jen abych ho vytěsnil, aby mi nezbyla co jen milisekunda pro myšlenku na něho. Přijde večer a já brečím a usínám s myšlenkou na něj.“ Jirka mne objal a rukou hladil záda. Stékaly mi slzy. Toužil jsem po Andrém, chtěl jsem ho, vzal bych ho na milost? Nééé! Už né! Poroučel rozum.

Odemkl dveře kolárny. Bylo tam. Jeho milované kolo. Od doby, co se téměř před třemi lety rozešli s Honzou, na něm seděl sotva třikrát. Koupili si je (stejná, jen v jiné barvě) chvíli před úplným koncem vztahu. Chtěli tehdy nové vybavení pro pokračování společných cest životem i Evropou. Pak se jeho partner bláznivě zamiloval do nového španělského programátora u nich v práci.

„Nebudu vás zdržovat nijak dlouho," přisadil si Syd ještě, aby tak doplnil svého matikáře. „Dobře. Dobře, tak já na chvíli půjdu. Počkejte na mě před školou, jen si zabalím věci a hned jsem u vás," ujistil ho David. Syd s vítězným úsměvem na tváři zpražil pohledem Roberta a sebevědomě vyplul ze dveří. David stiskl pevně čelist, až se mu napnuly svaly na lících. Otočil se na Roberta a silně vycítil jeho nevoli. Jejich pohledy se prolnuly a ten Robertův zřetelně hlásal: „Ty ses zbláznil!"