Full.of: koho by borečci ve volných trenkách nebrali?

Povídka Skejťáci z Nuslí, ačkoliv vydaná těsně před koncem roku, stala se s přehledem Povídkou roku 2012 v kategorii klasika. Čekal jsi, že bude mít povídka takový úspěch?

Nečekal, jasně že ne. I když je pravda, že během příprav povídky jsme si oba uvědomovali, že text bude v určitém ohledu nový a že by neotřelá forma mohla zaujmout. Konec konců společné psaní váš server přece podporuje.

Kdo přišel s nápadem napsat povídku společně a jak jste vymysleli zrovna tohle téma?

Musím přiznat, že to byl Leckdo, i když já mám s tímhle stylem psaní (kde autoři píšou za své postavy a děj se odehrává spontánně) větší zkušenosti z jiné oblasti literární tvorby. No a skejťáci…, ti vyplynuli hlavně jako téma, které zajímá nás oba. Vlastně koho by mladí borečci ve volných trenkách nebrali? :-)

Na čem jste ze začátku domlouvali? Na postavách? Nebo už tam byl i nějaký rámec příběhu?

Domluvili jsme se jenom na tom, že to bude menší partička dvacetiletých kluků se skejty. Tušili jsme, každý tak nějak pro sebe, že nechceme psát o skupinové akci, ale až do poslední chvíle jsme neměli potuchy, jak zařídíme, aby ten třetí kluk Vakiho s Martym opustil. Až během psaní mě napadla ta možnost se sháněním jídla. Všechno se tedy vyvíjelo úplně přirozeně – možná i tak, jak bychom reagovali sami, kdybysme skejťáky skutečně byli a v Nuslích místo sněhových přívalů vrcholilo léto.

Jakým způsobem jste pak povídku psali?

Přes Skype chat. Střídali jsme se v odesílání krátkých kousků textu, ne víc než odstavce nebo dvou. Ostatně, asi je to při pozornější četbě také vidět, mezi jakými větami se vystřídali autoři.

Jinak celý text, který není zrovna krátký, jsme napsali asi během čtyř Skype chatů v průběhu jednoho měsíce. Já jsem v té době byl zrovna v Anglii a neměl kromě práce a pití předraženého (a teplého) britského piva moc co dělat, takže psaní s Leckdem bylo dobré zpestření.

Byly tam pro tebe nějaké překvapivé momenty z druhé strany nebo se příběh odvíjel podle očekávání?

Ve skutečnosti je tenhle styl psaní plný překvapení, protože nic se neplánuje dopředu. Nicméně tak jako v reálném životě, i tady za svou postavu do určité míry kontrolujete celé dění. V povídce se ale vyskytuje dobře patrný okamžik, kde se moje postava, Marty, dostala do úzkých. Bylo to právě ve chvíli, kdy Vaki přestal "pracovat" a převzal z ničeho nic iniciativu. Tenhle zvrat samozřejmě nebyl plánovaný. Stejně jako v příběhu pro Martyho, i pro mě jako pro autora to bylo docela velké překvapení.

Bylo něco z příběhu založeno na realitě?

Dobrá otázka. Prostranství, kde se vše odehrálo, samozřejmě existuje. Corinthia hotel je hned u výlezu z metra Vyšehrad, pokud budete chtít, můžete si najít přesně to místo, kde Marty s Vakim prožívali svoji první (a ne zrovna romantickou) zkušenost s klukem.

A kromě místa? Říkám si, že každý z nás už musel týpky tohoto typu někde vidět a neubránit se krátkému výronu fantazie. Když jsem text psal, dobře si vybavuju, že jsem si představoval jakési konkrétní obličeje obou kluků – fantazie si je vytáhla z paměti, jenom si teď, ať chci sebevíc, nemůžu vzpomenout, odkud je znám.

Plánujete společně napsat další povídku? A co ty sám? Pracuješ teď na něčem?

Zatím nejsme domluvení na žádné další povídce. Přestože se mi s Leckdem psalo výborně (a mohu ho pro takové záměry jiným hráčům doporučit ;-) ), rád bych zkusil něco napsat zase s někým dalším. Pokud by měl někdo zájem a chuť si to vyzkoušet, rozhodně se ozvěte!

Sám teď pracuju na jedné tvrdší povídce z prostředí poměrně netradičního – můžu prozradit, že jde o místo v Praze, kolem kterého většina z vás jednou týdně projede. Hlavním hrdinou bude nadšený a sebevědomý student žurnalistiky.

Zaujal tě koncept Ostrova a uvažuješ o vytvoření nějaké postavy?

Literární RPG není v ČR sice úplnou novinkou, přenést ho ale do světa naší erotiky je fakt zajímavý počin. Samotného mě to už několikrát dříve napadlo, ale myslel jsem si, že je to nerealizovatelné. Snahu lidí z redakce plně podporuju – a oni to ví :-)

Zatím si myslím, že čas pro "hru" na Ostrově ještě úplně nenadešel, protože je potřeba nejprve vytvořit komunitu nejméně pěti šesti lidí, aby vzájemné interakce byly realistické a dostatečně svobodné. Celý tento web je na počátku, komunita se rozvíjí, postupně přichází noví lidé – nejde očekávat, že něco tak speciálního jako je RPG Ostrova lze spustit tři měsíce po startu serveru. Jakmile čas pro Ostrov uzraje, a nemyslím, že by to mělo být víc než tak půl roku, rád se ke hře přidám – to mi věřte.

Kromě Skejťáků z Nuslí jsi napsal ještě melancholickou povídku Ladovský podzim, která měla také veliký úspěch, na druhou stranu jsi také autorem poměrně drsné série Otrokem v New Yorku. Jaký žánr ti vyhovuje více? A dočkáme se někdy pokračování té nedokončené série?

Ladovský podzim byl vlastně experiment. Inspiroval mě k tomu jeden Ladův obrázek na chodbě možná z roku 1970, znáte je asi všichni. Představil jsem si, že za tím ladovským kýčem popisujícím hochy u ohýnků a pečení brambor se ve skutečnosti mohla vyskytovat naprosto normální syrová realita. A ti hodní hoši spolu taky mohli spát.

Otrokem v New Yorku jsem před lety začal. Dlouho přemýšlím o pokračování, které mám vlastně i rozepsané možná rok a půl. Hlavní hrdina se dostane do "zajetí" paintballového týmu operujícímu v horách pustého státu Vermont. Abych řekl pravdu, v dalším psaní mě brzdí fakt, že si text přečetli i někteří mí kamarádi (kteří mě pod přezdívkou znají), a já tak ztratil úplnou anonymitu. Mno, až ze sebe setřesu ostych, pokračování bude ;-)

Když teď odhlédneme od psaní povídek, máš rád také jejich čtení? Čteš raději romantické povídky nebo ty drsnější? Jaká povídka tě v poslední době na našem serveru zaujala a proč?

Když o tom tak přemýšlím, možná raději povídky píšu, než je čtu. Nicméně dobré povídce, která mi sedne jak formou tak obsahem, dávám přednost před jiným druhem erotického materiálu. Text má totiž tu velkou výhodu oproti například videu, že může snadněji obsahovat estetické kvality. Mám na mysli to, že při četbě člověk může cítit jisté vzrušení a zároveň potěchu z něčeho, co je jednoduše hezké. To je kombinace, kterou jsem v žádném "filmu" ještě neobjevil. A ta kombinace je hrozně silná!

Asi je to už z mých textů cítit, rád mám ve vašem slovníku vše od středu (klasiky) až po tvrďárny s mírou. Pro mě je vzrušení často spojené s nějakým pnutím nebo nepohodlím, proto také v erotice má u mě místo i nátlak, lest, poměřování se, souboj, který může člověka přimět k neočekávanému.

Z povídek jsem si oblíbil Jimovo Metro a více textů od redakce jako Olympijské hry nebo Tomův Ostrovní deník. Drsoula a Amatera velmi oceňuji pro jejich literární kvality.

Vidíš nějaké konkrétní přínosy pro svoji tvorbu v publikaci na tomto serveru? Jak ti vyhovuje redakční práce a další funkce serveru?

Hlavní přínos vidím v tom, že si moje texty čtou stovky čtenářů (redakce byla tak laskavá a poskytla mi údaje o počtu unikátních přístupů na moje povídky) – tenhle pocit jsem předtím moc nezažíval. Dále hlavně do budoucna očekávám, že s rostoucí čtenářskou základnou přibudou také hlasy v diskuzi, klidně i kritické. Chci asi jako každý autor o svých dílcích s lidmi mluvit a vidět, že se to líbí, nebo zjistit, co můžu dělat lépe.

Je něco, co bys chtěl vzkázat nejen svým čtenářům, ale třeba i potenciálním autorům povídek?

Chci poděkovat lidem, kteří za tímto serverem stojí, protože mám z celého snažení dobrý pocit. Čtenářům děkuju za čtení povídek a chci je poprosit o komentáře – a to nejen k mým textům, ale i k povídkám ostatních lidí. Autorům přeju mnoho inspirace a trpělivosti nad klávesnicí a také nechť naše řady brzy posílí!

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně inspirace do dalšího psaní.