Trojka - 3

Ráno se Pavel probudí sám a protáhne se. Otočí hlavu na stranu. „Martin!“ Vyskočí z postele, když si uvědomí, že je pryč. Posadí se. Ani mu nepřipravil snídani a svačinu do práce. Zamračí se. Musí mu říct, aby ho budil. Nebude chodit do kanceláře hladový. Lehne si a zírá na paprsky slunce, které žaluziemi dopadají na postel.

Otočí hlavu, aby vzápětí opět vyjekl. „Sakra!“ Deset hodin a on má schůzku s Tomášem, což je přesně za hodinu. Útokem vezme koupelnu. Rychle si vyčistí zuby, toaleta, přečísne si neposlušné vlasy a shlédne se v zrcadle. Hned na to zpět do ložnice, pak do skříně. Triko, šortky. Kde má plavky? Najde je zastrčené vespod a pohlédne na hodinky. Deset patnáct. Stihne to, ale bude to o fous. Velký ručník do batohu, v kuchyni si prohlédne lednici. Vymetená, jako by tam byly myši. Zakleje, vezme drobné, klíče a dole v kolárně vyzvedne kolo. Zastaví se a přemýšlí, jestli má vše. Mobil!

Vyjede opět nahoru pro mobil. Tak a je to vše. Nasadí si ještě sluneční brýle, mrkne na hodinky a vyjede. Větřík se mu lehce opře do tváře, blankytně modré nebe je bez mráčků. Perfektní. Bude nádherné počasí. Už zdálky zpozoruje Tomáše, který pije z láhve.

„Ahoj!“ vyrazí ze sebe a žádostivě se zahledí na orosenou láhev.

„Chceš?“

„Jasně. Díky.“ Napije se z podávané láhve. „Aaaa!“ vzdychne rozkoší a přitiskne si studenou láhev k tváři. „To je přesně, co v tomto počasí potřebuji. Jsi můj zachránce.“

„Dokonale vychlazenou vodou?“ zasměje se Tomáš. Je už v pohodě, proto si pátravě prohlíží Pavla. Vypadá úžasně a tričko se šortkami toho moc nezakrývá, spíš dává rozvinout představám, jak to z toho úžasně štíhlého těla stahuje. Na nohou má obyčejné žabky, na zádech malý batoh.

„Víš, já na vodu zapomněl a k tomu musím něco koupit k jídlu.“ V ten moment mu zakručí v žaludku. Tomáš shodí velký batoh, z kterého po chvilce hledání vytáhne tyčinku. „Na Milicích se najíme a teď si vezmi aspoň tohle,“ podává mu meruňkovou müsli tyčinku.

„Dobrota. Jsi můj dvojnásobný záchrance. Pojedeme?“

„Připraven?“

„Ke všemu!“ Pavel polkne poslední kousek tyčinky. Usměje se.

Oba vyrazí na kolech cyklistickou stezkou, která vede ke komplexu továren. V polovině odbočí, projedou lesem, který vrhá stíny, a nakonec malou vesničkou. Šlapou a ničeho si nevšímají. Dojedou k mostu, z kterého nechají kola frčet setrvačností. Usmívají se a těší se z krásného počasí. Cestou je mine hodně aut, dokonce i několik nabušených cyklistů, kteří šlapou jako diví.

Tomáš odbočí na kamenitou stezku a zastaví se.

„Není to nádherný pohled?“ optá se a ukáže na modrou vodní plochu s mnoha ostrůvky a písčitými plážemi.

„Je a už se těším, jak ze sebe shodím hadry a vrhnu se do studené vody,“ zakření se Pavel a chce nasednout na kolo.

„Kam půjdeme? Na normál nebo nudy?“ optá se pátravě.

„Nudy?“ Pavel se stáhne do sebe.

„Jo. Bez plavek. Je tam méně lidi, ale znám jedno… Ty tam nechodíš?“

„No, já…,“ zrudne, když si vzpomene na Martina. Minulý rok s ním moc chtěl jít na nudy pláž. Vzpomene si na plavky v batohu. Přece to nemůže být tak strašné.

„Na nudy,“ vyhrkne s šlápnutím do pedálů. Jednou se začít musí, říká si. Tomáš ho snadno dohoní, protože je to polní cesta s pořádnými výmoly.

„Poprvé?“

„Ano. Můj přítel by chtěl moc chodit na nudy, ale já tam nikdy nebyl a stydím se,“ vyrazí ze sebe. Vzpomene si na svoji hubenou postavu, z které má komplexy už od základní školy. Tyčka, Párátko, Hubeňour, Štaflík – jen jedny z mála přezdívek.

„Neboj se. Nikdo tam kromě mě a tebe nebude.“

„Opravdu?“ optá se nedůvěřivě. Co viděl v televizi, jsou namačkání jeden na druhého.

„Samozřejmě.“ Jedou, až odbočí na sotva znatelnou stezku vedoucí lesem. Po dvou minutách les skončí a otevře se pohled na další plochu. Pavel uvidí nahého kluka a málem na vše zapomene. V duchu uznale hvízdne nad jeho perfektní postavou a odvrátí zrak.

„Ahoj, Tomáši!“ zvolá ten perfektní kluk.

Tomáš se před ním zastaví. „Ahoj, Oto. Jaká je voda?“

„Jako kafe. Stav se potom na kus řeči.“ Očima nenápadně sklouzne po Pavlovi.

Tomáš přikývne a jedou dál. Tomáš občas někoho pozdraví, ale Pavel si raději všímá cesty, kterou nezná. Je rád, protože neví, kam se dřív dívat nebo nedívat. Tomáš ho předežene, aby nakonec zastavil u velkého malinového keře. Rozhlédne se a stočí kolo za křoví.

„Jsme tu a vítej v mé představě ráje.“

Pavel se kolem sebe rozhlédne. Obrovský malinový keř je dokonale kryje z cesty a do vody vede úzká stezka vysekaná v rákosí. Břízy šumí svoji píseň a vítr lehounce si pohrává s listím stromů a keřů.

„Je tu nádherně!“ zvolá nadšeně.

„To já vím,“ řekne beze vší skromnosti Tomáš, který zatím odloží kolo k stromu. Pavel svoje položí na Tomášovo a zamknou je. Tomáš vytáhne mobil, klíče a schová je do úschovny. Pavel mu podá svoje a potom Tomáš vytáhne deku a ručník. Rozprostře je po trávníku a hledí na udivený Pavlův výraz. Ten konečně pochopí objemný Tomášův batoh.

„Mám rád pohodlí,“ pokrčí rameny. Shodí ze sebe šortky, tričko a vystaví na odiv dlouhá svalnatá stehna, ploché břicho a vypracovaný hrudník.

„Tak šup dolu.“

Pavel se pomalu svlékne, přestože má chuť se zakrýt. Tomáš si ho s povzdechem prohlédne. Sakra, ten jeho přítel ale má kliku. Je nádherný se svoji štíhlounkou bezvadnou postavou a k tomu je úplně vyholený. Je jako pařížský dortík ve výloze cukrárny. Jen si ho zabalit, koupit a sníst. Bohužel každý kousek je zamluvený a prodaný. Zakleje.

„Jdu do vody. Jdeš taky?“

„Jasně.“ Má pocit, že se tam aspoň schová. Tomáš v duchu zavrtí hlavou nad jeho stydlivostí, ale je to strašně roztomilé. Vejde do vody a opláchne se. Pavel pozoruje kapky vody, které sklouznou po opáleném těle. Jsou jak stříbrné krůpěje a zaujme ho i hnědý zadek bez bílých proužků. To ten jeho je jak sýr na rozdíl od zbytku těla. Popravdě vypadá perfektně.

Asi si zvykne chodit taky na nuda. Vzpomene si, že i Martin je všude opálený, ale ten v zimě a na jaře chodí do solárka.

Tomáš skočí do vody, kde nadšením zaprská a zafuní. S elánem zahaleká a otočí se k břehu.

„Pojď, voda je teplá jako kafe! Oto tentokrát nekecal!“ Pavel na nic nečeká a taky se vrhne do vody. Zafuní a vynoří se těsně vedle Tomáše.

„Plaveme na ostrůvek?“

„S věcmi se nic nestane?“

„Jasně že ne a plaveme.“ Začne kraulovat, kdežto Pavel v klidu za ním prsa. Tomáš po chvilce přestane a leží na hladině. Pavel se skoro zakucká, když si všimne, jak mu vyčuhuje z vody klacek. Vypadá to sexy a přitažlivě, když k němu doplave. V očích čtverácký pohled.

„Není lepší plavat bez plavek?“

„Je, ale byl jsem hloupý, že jsem to nezkusil dříve. Hodlám se opálit jako ty.“

„Jak se ti líbilo kino?“

„Úžasné,“ rozplývá se Pavel. Doplavou k ostrůvku, kde se otočí nazpět. Mlčí a vychutnávají si svobodu, kterou jim poskytuje prostorná vodní hladina. Vnímají laskání vodních vlnek, jemný větřík jim hladí tváře, nic jim nechybí. Všechno zůstalo někde v dálce na břehu. Občas se nechávají nadnášet. Dívají se do modrého nebe s občasným bílým beránkem. Potom opět začnou plavat k sotva viditelnému cíli.

Zadýchaní vylezou z vody a plácnou na deku. Leží doslova roztažení po celé dece a pozorují jasnou oblohu. Pavel se přetočí na břicho a pozoruje brouka, co usilovně šplhá na stéblo trávy. Po chvilce se Tomáš zvedne, zahledí se na rozkošnou křivku páteře a na vystrčený roztomilý kulatý zadeček. Jen ho pohladit, potěšit se s ním. On snad nemá tušení, jak je sexy, jak na něho působí, pomyslí si. Nechápe, jak je to možné. Ten jeho přítel musí být divný, že mu to neřekne, ale podle něj měl i předtím milence. Tak proč? Ale když si vybaví některé kluky, jak lezou s každým kamkoliv, tak tohle je osvěžující.

„Půjdu se podívat za pár známými.“

„Jasně. Je tu příjemně,“ zabručí Pavel. Mírně naštvaný Tomáš, aniž ví přesně na co, odchází. Ještě se po něm otočí, ale jde na kus řeči k Otovi. Raději by byl s Pavlem, ale potřebuje nadhled, trochu se zchladit a s kamarády to bude to pravé.

Pavel se zatím otočí na záda a zahledí se na oblohu, po které plují načechrané obláčky. Tamten vypadá jako dort se šlehačkou a tamten zas jak koňská hlava. Větřík ho chladí po těle i ovívá rozpálenou tvář. Zamžourá. Vnímá tichý šustot listů u bříz, občasné zvuky ptáků a hmyzů. Se zívnutím se přetočí na břicho. Možná by měl na chvilku sejít do vody, aby se osvěžil. Malátný vleze do vody. Zadrkotá zuby, ale po chvilce je mu voda příjemná a on se do ní vrhne jako ryba. Chvilku se zkouší potápět, ale po chvilce jen leží na hladině a nechá se hýčkat vodou. Ta svoboda pohybu ho i teď okouzluje. Pozoruje osamělá oblaka, která už dávno mají jiný tvar. Přimhouří oči před sluníčkem a potopí se.

Když toho má dost, vyleze na břeh. Ignoruje kapičky vody stékající po pružném těle, vytvářející lákavé cestičky pro zrak náhodného diváka. Mokrý si lehne na ručník a naslouchá přírodě, která ho nevědomky ukolébá ke spánku. Nevšimne si stínu, který hltá jeho opálené roztažené nohy, sladkou křivku páteře a roztomilý zadeček.

„Měl bys vstát.“ Na zadeček rozpálený od sluníčka přistane chladná ruka, která probudí Pavla. Ten vyjekne pod studenou rukou.

„Tomáši?“

„A kdo jiný? Santa Claus v srpnu? I když podle toho, jak dlouho tu ležíš, máš zadek hezky červený.“ Opět ho pohladí a Pavel ho nechá, protože je mu to příjemné.

„Zapomněl jsem se namazat,“ poznamená. Chce vstát, když ho Tomáš zadrží a hrabe se v batohu. Vítězoslavně vytáhne oranžovou lahvičku, na které je napsáno opalovací mléko s panthenolem.

„Namažu tě,“ prohlásí, ale hrdlo se mu svírá touhou. Klekne si vedle Pavla a odšroubuje uzávěr. Nanese na ruce mléko a trochu ukápne na kulatý zadeček, který je před ním lákavě vystavený. Očima hltá krásnou rýhu, která mizí mezi nohami. Vůbec mu nevadí, že je momentálně hezky červený. „Bude to trochu bolet,“ varuje ho.

„Nevadí. Maž!“ přikáže mu.

Ruka se dotkne zadečku a začne mu roztírat mléko nejdříve po levé půlce a potom přejde na pravou. Po chvilce uzná, že víc než maže, si s ním hraje a hladí ho. Dělá mu to dobře, když si všimne, že se mu postavil. Kruci, vzrušuje mě to! přizná si naplno a rukou zajede mezi rozevřené nohy. Začne ho laskat a má co dělat, aby se ovládl a nepronikl prstem do dírky.

Pavel slastně zamručí a trochu se vyděsí, když si všimne, jak na něho působí Tomášovy ruce. Neví, jestli se má trochu nadzvednou a ulevit si nebo ten tlak přetrpět. Když mu ruka zajede mezi nohy, má chuť vstát, zmizet, ale zároveň to tak nechat. Miluje laskání a jemné doteky, které ho vzrušují.

Co má dělat?

„Díky,“ řekne pouze a přetočí se.

„Namažu tě i zepředu. Potřebuješ to jako sůl,“ prohlásí rezolutným hlasem, který nepřipouští odpor.

„Já…,“ neví, co odpovědět, proto se raději nedívá, co s ním vyvádí. Tomáš se potěšeně usměje a ještě mastnýma rukama ho namaže kolem údu. Je překrásný. Štíhlý a dlouhý s jemně růžovou špičkou a je hlaďounký jako samet. Stojí proti němu, dychtí po pozornosti a on uvažuje, nakolik by to Pavlovi vadilo, kdyby se ho dotkl rty. Nakonec se skloní a jazykem mu přejede špičku penisu. Zakmitá a lehounce ji do sebe vsaje. Potěší ho slabý povzdech, který rozhodně není nesouhlasný. Zanechá mazání a rukou sevře varlata a kořen penisu. Špičkou jazyka opět zakmitá po údu a přejede od špičky až po kořen zanechávaje mokrou stopu slin. Začne ho zkušeně lízat a sát. Spokojeně zamručí, když pod jeho laskáním ještě víc zmohutní.

Pavel neví, jestli je v ráji nebo ne, a tak si ničeho nevšímá kromě Tomášova jazyka a rukou. Pod zkušeným Tomášovým hlazením zasténá.

„Ještě trochu a budeš,“ zašeptá smyslně Tomáš. Prohlíží si, co má v rukou. Je nádherný. Krásnější, než si myslel, než si ho představoval. Olízne drobnou kapičku a zasune si ho do úst, jak nejvíc to jde. Povytáhne a opět. Když ucítí slabé cuknutí, stáhne se. Rukou přejíždí po celé délce klacku, až vyvrcholí. Nechá dopadat na opálené tělo mléčnou smetanu, kterou pečlivě rozetře kolem klacku a na břiše.

Pavel neví, jestli křičel nebo ne, ale v tuhle chvílí je mu všechno jedno, protože je mu nádherně. Spokojeně leží na dece a vnímá jen Tomášův stín a jeho spokojený, možná trochu vítězoslavný úsměv. Nevnímá ani spálený zadek, který se začíná ozývat.

Polibek na rty.

Cukne sebou a zardí se, když si uvědomí, co tu s ním Tomáš prováděl. Otočí se na bok, když ucítí Tomášovu ruku na těle. Hladí ho po celém těle a jemu se to líbí. Kruci, proč mu nemůže odolat? Je to jím nebo dotyky? Nebo jen chce mít sex?

„Neotáčej se.“

„Já… promiň mi to,“ zašeptá Pavel, ale dál se schovává. Má pocit, že je rudější než rajče.

Tomáš znejistí. „Jen slunce, tráva a voda. Nic to nebylo,“ snaží se mu ulehčit. Nechápe, proč na něj bere takové ohledy. Každého jiného by už přetočil a šoustal, až by to bylo slyšet na kilometr daleko, ale vůči Pavlovi je to prostě jinak.

„Ale,“ namítne Pavel, který se otočí.

Tomáš mu přiloží prst na rty. „Nic neříkej a užívej si volna. Kdyby ses nechtěl dívat, otoč se na břicho,“ poprosí ho v klidu.

Pavel nic nechápe, ale udělá, co po něm chce, a potom otočí hlavu k Tomášovi. Ten si sedne, aby viděl na Pavla, a vezme do ruky svůj úd. Podívá se mu do očí a Pavel se zardí, když mu dojde, co chce udělat. Ten pohled mi dělá dobře, uvědomí si. Roztáhne ještě víc nohy a provokativně vyšpulí zadeček.

„Tak ty jsi provokatér?“ zašeptá Tomáš, zatímco si rukou přejíždí po klacku a jeho oči hltají nahého Pavla. Představuje si, jak se s ním miluje bez zábran. Jak mu líže zadek a potom zajíždí svým klackem do jeho dírky až po kořen. „Máš rád, když se na tebe někdo dívá?“ šeptá smyslně, zatímco jedna ruka přejíždí pravidelně klacek, druhá zajíždí mezi nohy a hraje si s varlaty. Jeho to vzrušuje, když se někdo dívá, ale kromě jeho bývalého přítele to nikdo neví.

Objevili to náhodou zde na písáku, ale je to minulost. Zrychlí pochyby rukou a Pavel se zavrtí na dece. Vzrušuje ho pohled, kterým se na něho Tomáš dívá, a přál by si ho mít v sobě. Má krásný úd, i když trochu mohutnější než Martin. Zděsí se svých myšlenek, když mu dojde, co ho delší dobu ruší.

Telefon. Martin.

Po čtyřech, tak aby ho Tomáš viděl, jde ke skrýši, odkud vytáhne mobil, zatímco Tomáš sleduje jeho vyšpulený zadeček a tělo, které před ním defiluje a říká: Neboj se a vezmi si mě. Očima klouže po rýze až k dírce, která zve k hrátkám. Představuje si, jak do něho proniká prsty, jak ho líže, potom přikládá k dírce úd a pomalu se do něho tlačí, až zajede hluboko dovnitř těla. Povytáhne ho, aby ho vzápětí opět zarazil do toho rozkošného tělíčka.

Mít ho, dělat to s ním… Zasténá a rychle se přiblíží k Pavlovi, který zkoumá telefon, ale přesto si všímá i Tomáše. Dva poslední pohyby a stříká na Pavlovo tělo. Rukou rozetře semeno po opálené kůži. Políbí na kříž.

„Děkuji.“

Pavel zírá na mobil a snaží se ignorovat celou situaci. Najednou se stydí za to, co tu vyváděl. Snažil se nebýt takový. Nikdy netoužil si užívat s dvěma naráz. K tomu je Martin žárlivý, i když dosud mu to nijak nevadilo. „Musím jít.“ Tvář před Tomášem schovává.

„Přítel?“

„Ano. Omluv mě.“ Ve vodě ze sebe smyje provinění. Je mu stydno, že nedokázal odolat, ale bylo to tak krásné, něžné. Nedívá se po Tomášovi a rychle se obleče. Proč cítím vinu, vždyť jsem nic nedělal. Já… „Skončil dřív, víš a…,“ zabalí si věci, rozpačitě pohlédne na Tomáše, vytáhne kolo na stezku a ujíždí, jako by ho honily příšery.

Tomáš praští pěstí do deky, ale nakonec si na ni rezignovaně lehne. Stejně to byl krásný zážitek hodící se k létu. Když byl za přáteli, Oto se ho ihned ptal, kdo to je. Odpověděl: Kamarád. Málem, že Ota neřekl: Dobrý vtip. Jen se usmál jako by nic a dál si povídali o všem možném.

Zírá do stejné oblohy s jinými mráčky. Přivře oči, aby si vybavil každý moment společného zážitku. Jak ho uspokojoval rukama i rty, jeho výraz ve tváři a nakonec pohled, když se před ním ukájel, až nechal dopadat své semeno na Pavlovo tělo. Nejhorší je, že toho mohlo být víc nebýt toho otravného Pavlova přítele. Nejraději by ho zaškrtil. Určitě by se dal svést a pomilovat by se s ním pod širým nebem. Pitomý telefon, jeho věrnost a jeho džentlmenství? Ušklíbne se. Je stejně nalomený, takže nakonec stejně bude jeho.

„Dost!“ poručí sám sobě. Pavel má přítele. Byla to jen krátká osvěžující letní epizodka, jakých je spousta. Nechce vidět Pavla zarmouceného, i když netuší proč. Styděl se za to, co mu provedl nebo co cítil? Je možné, že by to bylo kvůli tomu? Může opravdu být tak věrný nebo to jen předstírá? Se zasténáním natáhne ruku k rozkroku.

Neví, zda je to vzduchem, sluncem nebo vodou, ale strašně rád se tu miluje, což podle blízkých zvuků i jiné páry. Mohl by se na ně podívat, ale nechce se mu. Chtěl by hladit rozpálený kouzelný červený zadeček lehce vystrčený. Líbat usměvavé rty i nevinné oči, které jsou přesto zkušené.

Ví, že není nevinný, jak vypadá. Ale se svoji útlou postavou a velkýma očima, které hledí na svět rozjařeně, ho upoutal na první pohled. Musel mít spoustu milenců se svým vzhledem, ale stejně vypadá, jako by to byl jeho první zážitek. Doprčic, čím to je, že na něj působí jako droga?

Zasténá a zvedne ruku. Přimhouří oči a olízne si prst. Půjde si raději zaplavat, než aby myslel na kluka, co má přítele. Vnímá chladnou vodu na rozehřátém těle i jak ho objímá a hladí mezi nohama a dává svobodu. Je tu krásně a on by tu chtěl s Pavlem opět přijet a zažít to vzrušení při pohledu na tvář při vyvrcholení. V tu chvíli je mimo nejen on, ale i Pavel.

„Zbláznil jsem se a zamiloval do kluka, který má jiného, kterého miluje,“ povídá si sám k sobě uprostřed vody. Neví, zda má být rád nebo ne.

„Co si to pro sebe povídáš?“ zaslechne vedle sebe. Otočí se k modrým očím svých kamarádů. Kdyby nevěděl, kdo jsou, myslel by si, že jsou bratři.

„Oto, Romane, co vy tady?“

„Posloucháme tvoji zpověď o zamilovanosti,“ směje se Roman. Šlapou vodu a zjevně nikam nespěchají, protože si ho prohlížejí skoro zamilovaně.

„Do prdele!“

„Takhle sprostý? Že se nestydíš, Tomášku. Romane, co bys poradil?“

„Užít si a zapomenout. Znáš toho druhého?“

Tomáš zavrtí hlavou. „Hele, jestli se to proflákne, jste mrtví. Je to jasné?!“

„Ale no tak. Umíme držet jazyk za zuby. Jenom to řekneme u nás v klubu,“ zasměje se Ota. „Dobře. Nic neřekneme, ale musím uznat, je krásný. Kdes takový skvost vyhrabal?“

„A hlas má pěkný, že Otí? Zpívá jak slavíček,“ dobírá si ho Roman.

„Tvůj je krásnější, proto raději poplaveme, jinak z nás udělá omeletu. Tak zas jindy a pozdravuj svého kamaráda,“ dořekne ironicky a rychle se vzdalují.

Tomáš za nimi hledí, a kdyby mohl, nejspíš by do něčeho praštil. A to si myslel, že uprostřed písáku bude mít soukromí. Hovno… má a zasměje se. Dyť mají pravdu. Proč by si nemohl užít? Je tak lehké ho svést. Párkrát se s ním vyspí a zapomene. Potopí se, až vykoukne nad hladinu zadek, aby vzápětí vyplaval. Zatřese hlavou, otře si obličej a v klidu plave na břeh. Ještě by mohl chvilku lenošit, aby chytil trochu bronzu.

Večer na kole přemýšlí o tom, jestli se Pavlovi jelo dobře. Trochu se ušklíbne nad svým rozháraným přístupem k Pavlovi. Když ho předjedou svalnatá lýtka, uvědomí si, že se vleče jako šnek. Takhle by mohl být doma pozítří. Zítra mu opět zavolá, rozhodne se. Je na něm něco, co ho přitahuje jako můru světlo.

„Ahoj!“ Pavel zavolá ode dveří s pocitem, že mu zadek shoří.

„Co je ti?“ zděsí se Martin, který vyjde z kuchyně s borůvkovým jogurtem ruce.

„Byl jsem na Milicích a spálil jsem si zadek.“

„Cože?“ nechápe Martin, když sleduje Pavla do koupelny.

Pavel si v koupelně svlékne šortky i boxerky. Vyděšeně se otočí. „Ježíši!“ zaúpí, když sleduje v zrcadle červený zadek. Ještě dobře, že nebyl na zádech. Při představě, jak by to dopadlo zepředu, se mu udělá špatně.

„Ty jsi byl na nuda?“ chladný Martinův hlas ho skoro přibije k podlaze.

„Ano.“

„Jaké to bylo?“ ozve se křečovitě. Chtěl tam být napoprvé s Pavlem, ale místo toho tam byl sám. Sám? Co když tam nebyl sám? víří mu v hlavě. „Jaká byla voda?“

„Skvělá. Zaplaval jsem si na ostrůvek. Víš ten velký…,“ hlas mu odumře, když se zadívá do Martinových očí. Udělá krok vzad. Na zadek okamžitě zapomene.

„Tak ty jsi byl u toho druhého písáku?“

Pavel v duchu zakleje. „Jo. Hledal jsem pěkné klidné místo, víš, jak nesnáším davy, co koukají, jaká jsem tyčka. Tak jsem narazil na ten druhý písák. Martine, co je ti? Vypadáš divně.“

„Nic. Jen jsem doufal, že tam půjdeme poprvé spolu. Víš, chtěl jsem ti to tam ukázat už loni, ale nechtěl jsi to a já nenaléhal. Chtěl jsem, aby ses rozhodl sám.“

„Já vím, proto jsem tam chtěl jít sám. Jako na zkoušku, jestli to půjde. Abys nebyl zklamaný.“

„A spálil sis zadek.“

„Ano,“ řekne žalostně.

Martin si povzdechne. „Pojď do pokoje. Namažu ti ho panthenolem.“

„Díky moc.“ Svlékne se a jen v tričku jde do ložnice. Lehne si na břicho a pozoruje béžový polštář. Úlevně si povzdechne, když mu na zadek dopadne chladivý sprej a Martinovy ruce mu jemně vtírají pěnu do kůže.

„Teď lež, ať se to vstřebá. Půjdu pověsit ručník.“

Vyjde na chodbu, kde vezme do ruky batoh. Vytáhne mokrý ručník s navlhlými plavkami. Najednou se zarazí a dívá se do prázdného batohu. Kde je lahvička s opalovacím krémem? Měl ho na kůži. Otočí hlavu k ložnici. Lže snad? Sevře batoh do ruky, udělá krok k ložnici, ale zas ustoupí. Hloupost. To nic neznamená. Možná mu tam někdo půjčil krém. Představa, že by se ho někdo dotkl… Ne.

„Dost!“ okřikne se, když věší ručník na balkon. Chvilku se dívá dolu na lidi, kteří se promenádují v tílkách a tričkách.

„Nic se nestalo, Martine. Je to hloupost. S nikým nebyl,“ ale do myšlenek se mu neodbytně vtírá někdo třetí. Zničehonic zjistí, že je zpět v minulosti, miluje se s Tomášem na Milicích. Věděl tehdy, že se někdo dívá na jeho přítele, ale vzrušovalo ho víc, že on má a ten druhý ne. Žárlivost se jako by vytratila do neznáma. Povzdechne si.

Zatne pěsti. Nemůže se v sobě vyznat. Má to rád, ale přitom nechce, aby ho kdokoliv viděl. Vyznat se v tom, co vlastně chce.

„Martine!“

„Už jdu!“ Položí batoh na poličku ve skříni na chodbě a vejde do ložnice.

Pavel má otočenou hlavu, ale usmívá se, i když trochu křečovitě. „Příště půjdeme spolu, ano. Bylo tam krásně. Chci tam být s tebou.“

„Půjdeme, ale teď se převlékni.“ Sedne si k němu a sáhne na čelo. „Máš lehkou horečku, tak se z ní vyspi.“

„Dám si jen sprchu a půjdu.“ Vstane a zavrávorá. „Dostalo mě to sluníčko, ale víš je tam krásně. Už se nebudu jinak koupat.“ Klesne zpět na postel. „Promiň, asi půjdu spát,“ zamumlá a lehne si. Zamračený Martin mu svlékne tričko. Přikryje ho lehkou pokrývkou, ale ta je za chvilku dole. Sáhne na čelo. Pouze slabá horečka s únavou. Usměje se, políbí ho na spánek. Nechá otevřené dveře ložnice, aby ho slyšel, a jde se posadit k počítači. Vyřídí si aspoň poštu.

„Tak co dovolená Martine? Už sis vybral, kam pojedeš?“ Martin zvedne hlavu k svému šéfovi, který stojí ve dveřích a culí se jako uspokojené sluníčko.

„Ještě ne. Nemám nějak čas,“ zabručí. Proč ho musí rušit? Takhle to nestihne.

„Tak padej, abys ještě něco hezkého našel.“

„Cože?“ Šéf je fajn, ale taky otrokář. Drží je v práci do poslední minuty a nenechá nikoho odejít. Hlídá je jako ostříž a nejeden už kvůli tomu odešel. Serfovat po netu? Ani náhodou. Volat? Ihned vyhazov. Ovšem peníze mají, proto si může najít pořádnou dovolenou.

„Nech to být a běž nebo tvůj přítel nakonec pojede na dovolenou k Máchovu jezeru. Už víš o nějaké destinaci?“

„Ne. Vyberu až tam, ale chci něco klidného u moře.“

„Tak zkus Exotic Tour. Mají kancelář vedle autobusového nádraží. Byl jsem s nimi loni i letos a byl jsem spokojený. Mají i nezvyklé zájezdy.“

„Mohl bych to zkusit,“ přikývne. Šéf každé léto jezdí k moři do exotických koutů planety. Vždy přijede velmi spokojený s hromadou fotek, které si povinně prohlížejí.

„Tak běž. To je rozkaz.“

Martin nevěřícně zavrtí hlavou, ale pak mu bleskne hlavou. Kontrakt. Získal nějakou novou smlouvu, což by pro ně bylo perfektní. Proto zářil jako sluníčko na Sahaře. Pozavírá okna, zabalí si pár věcí. Zapne mobil, prohlédne si ho, zda má nějaké SMS. Žádné zprávy, žádné volání. Ráno zavolal do hypermarketu a omluvil Pavla. Měl trochu výčitky svědomí, když ho nechal na pospas úpalu, ale o polední přestávce zajel domu. Nestihl se naobědvat, ale co. Pavel je důležitější a viditelně na tom byl lépe, i když stále unavený.

Nasedne do auta, v kterém chvilku sedí jen tak. Nevzpomíná si, že by někdy z kanceláře odešel před čtvrtou hodinou. Spíš to bylo před pátou, před šestou a poslední dobou i před sedmou. Ale je rád, že mu šéf dal volno, protože bude moct klidně vybrat vhodný zájezd. Jen doufá, že Pavlovi se bude jeho výběr líbit.

Vyjede směrem k autobusovému nádraží. Je vedro a lidi šílí. V horku se plouží jak zombie nebo naopak nadávají. Dojede k nádraží, když zahlédne dva řidiče v sobě. Naťuknutý nárazník, ale nadávají si s parádní energií. Zařadí, až dojede na parkoviště. Sako nechá v autě, protože jinak by se zaživa usmažil. Horko k zalknutí. Prostě k neunesení. Zbláznil se, když chce jet na dovolenou na jih, kde je ještě větší vedro než v tuto chvíli.

Tady by to někde mělo být, když si prohlíží výlohy s cedulemi. Zahlédne černočervenou ceduli s nápisem Exotic Tour. Ve výloze se skví slon a Buddha s plachetnicí. Bože, kam ho to šéf poslal?

Uvnitř ho do rozehřátého těla uhodí chlad. Díky bohu, klimatizace. Rozhlédne se po příjemném, i když rozhodně zajímavém prostředí. Na stěnách visí divné zbraně, africké nebo jaké masky a všude květiny. Slečna za počítačem se zrovna věnuje staršímu páru, který se jí na něco ptá. Druhý je volný, ale evidentně vypnutý. Počká tu chvilku.

„Prosím, posaďte se, kolega za chvilku přijde,“ usměje se a ukáže bílé zuby jak z reklamy. Rukou pokyne k volnému počítači, kupě katalogů a křesílku. Posadí se, vezme katalog, kterým si začne listovat. Zaregistruje slovo Egypt a potom tiché ano. Takže velbloudi, písek, pyramidy, …

„Dobrý den…,“ Tomášovi odumře hlas překvapením a Martin zvedne hlavu. V duchu zakleje a skoro se zvedne z křesílka. Potom se posadí. „Ahoj Martine.“

„Ahoj Tomáši,“ zavrčí. Slečna od druhého počítače se tázavě zadívá na Tomáše.

„Soňo, to je kamarád, jen jsme se dlouho neviděli.“

Dlouho jo? Před pár dny, pomyslí si znechuceně Martin nad Tomášovou lží.

„Tak co to bude? Dovolená?“

„Právě jsem si…“

Tomáš se posadí, zapne monitor, který předtím vypojil. Snaží se vypadat velmi, ale velmi profesionálně. V poledne ho mamka poprosila, jestli by za ni nevzal práci, že si potřebuje udělat aspoň půlden volno k návštěvě kadeřníka, nehtů a kosmetiky. Souhlasil. Stejně neměl co na práci a Pavel volal, že mu je blbě.

„Už jsi přemýšlel o destinaci? Nemyslel jsem, že jsi zbabělec,“ tiše zašeptá.

Martin zčervená a sevře tašku. Čert aby ho vzal. Jen ať si nemyslí, že na něj má vliv. „Nevím. Co mi doporučíš?“

„Záleží, jestli chceš na hory, k moři nebo savanu, nebo prales? Pustý ostrov? Máme všechno.“

„Ten by vyhovoval nejlépe. Klidné místo u moře, ale aby se tam dalo něco navštívit. Nějaké historické centrum a výlety.“

„Jasně. To je klasika.“

„Tím chceš říct co?“ naježí se Martin.

„Nic. Jen, že tu máme Čínu nebo Thajsko, Austrálii nebo poušť. Taky cestu kolem světa nebo okružní plavby po mořích. Jsou čím dál tím oblíbenější.“

„Ne díky. Nám stačí jen ta klasická obyčejná dovolená.“

„Pro dva?“

„Ano.“

Soňa zatím vybaví starší pár a tiše naslouchá synovi své šéfové. Začíná ji to zajímat. Spíš to vypadá na fotbalovou přestřelku než na nabídku zájezdu, ale když jsou kamarádi, tak se do toho nebude míchat.

„Nechceš už to tady zabalit?“

„Ale ještě…,“ namítne překvapeně Soňa.

„Zvládnu tu to. Začínali jsme tak.“

„Tak díky.“ Okamžitě vytáhne mobil. „Hele, ahoj mám už volno, můžeš přijít k paláci? Jo, samo. Taky tě miluji, pa broučku.“ Schová telefon do kapsy, popadne tašku, zkontroluje svůj vzhled v pozlaceném Buddhovi a vypadne rychlostí blesku.

„To byla rychlost.“

„To tedy ano,“ přikývne Martin, který je taky v šoku.

„Zřejmě svého přítele opravdu miluje. Tak dovolená pro dva.“

„Ano.“

„Vzpomínám si, že jsme se na dovolenou nikdy nedostali.“

„To ne.“

„Chtěl jsem jet.“

„To já taky, ale byl jsi někde pořád pryč…,“ namítne klidně Martin.

„A hádali jsme se. Ne, ty jsi vyváděl kvůli každé blbině.“

Martin sevře rty. Bohužel to tak bylo, ale podle něj oprávněně. „Minulost.“

„Hmm. Tak si vyber Evropa nebo zámoří. A jestli mohu vědět, kolik na to máš?“

„Nezajíme…“

„Nech toho. Potřebuji to vědět, abych ti nedal dovolenou za půl milionu.“ Snad je nemá, protože jestli ano, je z něho parádní osel s bambulkami kolem krku.

„A máš takovou?“

Do prdele. Usměje se. „Nemám!“ Oba se začnou smát, čímž se uvolní atmosféra.

„Chceš něco k pití?“

„Něco studeného. Venku je úděsně.“

Martin dojde do zadu a za chvilku přijde s dvěma skleničkami coly.

„Žádný alkohol?“ podiví se Martin a usrkne. Vzdychne. Tohle potřeboval, i když si to neuvědomoval.

Tomáš se zadívá na orosenou skleničku. „Ne,“ odpoví úsečně. Poté, co boural s alkoholem v krvi…

„Co se stalo?“

„Nehoda. Nic víc. Přežil jsem to, ale uvědomil si, že to tak dál nejde. Tak kolik?“

„Padesát tisíc.“ Mohl by dát víc, ale chce si něco nechat v záloze a na výdaje. Šetřil jako ďábel.

„To už se dá něco najít. Mám výhodnou nabídku na Krétu nebo Kanárské ostrovy. Pětihvězdičkový hotel. Kdy chcete jet?“

„Chtěl jsem za čtrnáct dní na deset dní. Dá se ještě něco sehnat?“

„Že jsi to ty, dám ti slevu. Kréta bude nádherná, i když vím o jednom místě, kde je překrásně a k tomu soukromí. Je to pouze na moje doporučení. Malá vilka na útesu, z kterého je nádherný pohled na moře. Je to bez obsluhy, ale je tam klimatizace, auto k dispozici i bazén. Soukromá písčitá pláž. Co se týče výletů, je to Kréta. Památky na každém rohu.“

„Za kolik?“ Zní to velmi dobře, a co ví o Krétě, je tam památka na památce. K tomu si mohou vybrat ještě nějaký výlet lodí. Určitě tam nějaké najdou.

Tomáš vytočí číslo podle vizitky. Začne mluvit anglicky, usmívá se, zatímco Martin naslouchá. Nerozumí všemu, ale základním věcem ano.

„Zdá se, že volno by měl na čtrnáct dní. Máte kliku. Potom je to obsazeno.“

„Čtrnáct dní?“ Chtěl méně, ale čert to vem. Má víc dovolené, než si chtěl vzít. Rychle přikývne. Usměje se a napije studené coly. Jen doufá, že ho Tomáš z pomsty neposlal do nějakého pekla.

„Chce za to dost, ale nevím o nikom, kdo by se vrátil nespokojený. Většinou má obsazeno, ale někdo odřekl pobyt na poslední chvíli. Čtyřicet pět,“ vypálí částku.

„Já vím a co let? Je v tom?“

„Něco levného najdu nebo pojedete se skupinou jako turisti. Prodám vám jenom let a tam vás přítel vyzvedne. Je moc milý,“ povzdechne si.

„Čtyřicet pět je hodně.“

„Kvalita, můj milý Martine, je drahá, ale dám let zadarmo.“

„Jen abys nás neposlal do nějaké žumpy.“

„Za co mě máš? Nikdy bych to neudělal, protože cestovku vlastní naše rodina.“

„Aha. Nikdy jsem nevěděl, odkud bereš peníze na chlast a to další,“ začervená se, že mu to tak neomaleně připomněl.

Tomáš nad tím mávne rukou a pohodlně se usadí. „To je minulost, ale co ty? Tam v kině jsem měl pocit, že nejsi zrovna nadšený, že jsi mě viděl.“

„Ty taky.“

Oba se opět rozesmějí. Uvolněně a Martin začne opět vnímat Tomáše. Jeho hnědé rozčepýřené trochu dlouhé vlasy, svůdná ústa a opálené tělo, které mu v minulosti dalo tolik rozkoše. Najednou je rád, že investoval do solárka a vypadá stále dobře, ale i přesto musí začít důkladně cvičit.

„Vypadáš dobře,“ prohodí, i když nechápe proč. Pociťuje lehounké vzrušení z toho, že proti němu sedí.

Tomáš má co dělat, aby nezrudnul. „Snažím se. Přestal jsem tolik pít, cigaretu si dám občas a začal jsem pro sebe něco dělat. Člověku se obrátí svět vzhůru nohama.“

„To znám moc dobře.“ ON se změnil s příchodem Pavla. Jako by uhlazoval jeho drsnější já, spíš vzteklejší a jeho úsměv v něm vyvolává ty lepší stránky. „Máš někoho?“

„Momentálně nemám, ale rád bych. Někoho na stálo, ale je to těžké. Mladí mají většinou jeden jediný zájem a starší… mě příliš nevzrušují,“ řekne rozpačitě, když si uvědomí věk Martina. Byl jedinou starší výjimkou v jeho životě.

„Pro mé ego je to těžká rána,“ zabručí. Kruci, přece není až zas tak starý. Bylo mu třicet. To je nejlepší věk.

„Ty jsi byl výjimka…,“ nechá slovo viset ve vzduchu. Odkašle si. „Doufám, že se tobě a tvému příteli bude dovolená líbit.“

„Taky doufám. Je to překvapení.“

„Myslím, že bude mít radost,“ neví, co říct, protože by taky rád jel.

„Je hrozně nenáročný,“ začne se usmívat při vzpomínce, jak z Pavla doloval, kam chce jet. „Stačilo by mu pověstné Máchovo jezero, ale chci ho vzít někam jinam.“

Naprosto se změnil. Dřív by tak nepřemýšlel. Začíná ho zajímat, kdo je ten druhý, že Martina tolik změnil. Vypadá klidněji a to, jak se zasnil. Dřív byl jiný. Tvrdší, zlostnější… prostě maličkost a po bytě lítaly talíře a někdy nejen to. Byl rád, že neskončili v nemocnici, protože tam směřovali s prudkosti padajícího letadla.

„Půjdu a děkuji.“ Vstane, protože pociťuje ve slabinách napětí. Vzpomínka na Pavla a přítomnost Tomáše v něm otevřely všechno, co bylo, ale hlavně to něco mezi nimi. To proč spolu vydrželi, i když se rvali jako kočka a pes.

„Jasně. Pošlu ti všechny doklady a samozřejmě číslo účtu, pokud mi dáš adresu. Víš, jsem rád, že jsem tě mohl vidět.“

Martin přikývne, načmárá adresu a vezme tašku. Najednou vedle sebe ucítí Tomáše a potichu zakleje. Je to tu opět. Má pocit, že plave v mlze a existuje jen Tomáš.

„Je to jako dřív,“ zaslechne lehounce chraptivý hlas.

„Ano,“ hlesne.

„Sakra, udělej něco! Zařvi!“ zaprosí, když k němu přistoupí ještě blíž. Cítí Martinovu vůní. Stýskalo se mu po ní.

„Běž pryč?“ zašeptá Martin. „Mám přítele…,“ popadne ho, přitáhne ho k sobě a začne ho líbat, zatímco rukou zajede pod tmavě zelené tričko. Zasténá, když se dotkne teplé pokožky a ucítí vlnící se svaly. Ústy horečnatě putuje po tvářích, krku, rtech. Neví, co dřív dělat, co dřív ochutnat. Minulost je zpět v jedné vteřině přiblížení.

Tomáš si matně uvědomí, kde jsou, a tlačí ho z dosahu výlohy. Přece jen by mamka neměla porozumění pro eskapády svého syna za výlohou rodinné cestovky.

Martin horečnatě svléká Tomáše. Skoro si neuvědomuje, kde je, ale chuť se milovat převáží nad vším a nechává se strhnout do víru vášně. Klesne na kolena a rozepne knoflík u kalhot. Vyprostí ho ze zajetí kalhot a boxerek. Bez rozpaků, stejně jako před léty, ho vezme do úst. Pohltí ho rty i rukou, kterou ho hladí a hýčká. Tomáš se zvrácenou hlavou, jemně pohybující bedry se poddává ústům i chtíči, který je ovládá. Vykřikne a nechá dopadat semeno na tvář svého expřítele. Martin vstane a vášnivě ho políbí.

„Teď já!“ Polonahý Tomáš klesne na kolena. Už trochu rafinovaněji mu vysouká košili, zajede rukama na břicho, pohladí ho, nedočkavýma rukama vjede za pásek kalhot a rozepne sponu, zatímco se tváří mazlivě tře o klín. Pásek cinkne, knoflík a zip přeruší ticho a rychlý dech milenců.

„Je stejný,“ zamumlá, když olízne naběhlou špičku žaludu. Zakmitá po ní jazykem a rukou hladí zbytek penisu. Hladí ho, svírá a jemně hněte koule. Těší se, že pod jeho péči vzkvétá, mohutní a dožaduje se dalších pozorností.

Martin mu zatlačí hlavu proti klínu, zatímco pohybuje bedry proti jeho ústům. Chce se udělat, chce se mít skvěle jako před léty. Dívá se na Tomáše, který klečí a zasouvá si ho do úst.

„Do prdele, už budu!“ vykřikne a donutí Tomáše polknout mléčnou tekutinu. Tomáš zvedne hlavu a bez rozpaků si olízne rty. Usmívá se a vstane. Přitiskne se k němu. Rozepnuté kalhoty a ochablé pohlaví se navzájem dotýkají. Něžně se líbají a o ničem nepřemýšlejí.

„Pořád skvělý. Nic se nezměnilo.“

„Aspoň něco se nezměnilo,“ přitaká rozpačitě Martin, když si prohlíží uvolněný Tomášův obličej.

„To na tobě miluji. Ďábel a zároveň něžný králíček, který umí vypadat nevinně.“

Martin ztuhne, když zaslechne králíček a nevinný. Pavel! Odstrčí od sebe Tomáše. Proč tohle udělal? Vždy měl jen jednoho partnera, když nepočítá období s Tomášem, a najednou byl nevěrný. Udělá se mu špatně.

„Co je ti?“ Tomáš se ho starostlivě dotkne. Martin setřese ruku.

„Musím jít. Promiň!“ zapne se, jak takž upraví a vypadne. Neupravený Tomáš za ním nevěřícně zírá. Potom si vzpomene na svůj vzhled a rychle se doobleče.

„Sakra, co to mělo znamenat?“ nesmyslně kopne do malého, ale bytelného dřevěného stolku. V poslední chvílí zachytí sošku gejši. „Do pekla s tím idiotem. Do pekla s těmihle prázdninami. Jo, tak tohle je moje nejhorší léto.“ Sedne si za stůl a zamračeně hledí do počítače. Je rád, že v ten moment nikdo dovnitř nevešel.

„Tak jak bylo?“ těsně před zavírací hodinou dovnitř vejde jeho mamka.

„Dobře. Dohodil jsem vilku na Krétě.“

„Vynikající a můžeš jít. Zavřu to tu sama.“

„Díky mami.“ Přistoupí a políbí ji na tvář. Od jisté doby to vyžaduje, i když neví proč. Možná to je tou Paříží, kde byla na dva týdny s otcem.

Martin dojde do auta, otevře, usadí se za volant. Rukou bouchne do vedlejšího sedadla. Vybaví si, jak tam seděl Pavel a on mu rukou hladil stehno. Těšil se na sexy pokračování v posteli. Proč tohle udělal? Opravdu je tak pitomej? K tomu ještě se svým expřítelem. A nejhorší bylo to, že to bylo nádherné. Opře se a zírá ven okénkem na napůl zahalená lidská těla. Až sem je slyšet jejich smích a bezstarostnost, zatímco jeho hlava je v chaosu. Pavel – Tomáš. Nebo je to naopak? K čertu! Dupne na plyn.