Filtr povídek

Strejda Peťan byl pohlednej chlap. Nebyl moc velkej, štíhlej, pohyblivej, rozcuchaný černý vlasy. Skoro jsem si ho nedoved představit bez cigára. A taky nevím, jestli dělal někdy jiné povolání. Strejda byl česplák, jezdil na lodi. Nákladní – po Labi do Hamburku a zpátky. Vím, že jsou řeči o námořnících, že musej mít ženskou v každým přístavu. Nevím, zda to platí i pro říční plavbu. Ale myslím, že pro strejdu to platilo. Měl obrovský charisma, ženský z něj byly celý vedle.

Maty tiše pokračoval: "Když jsem byl menší a začal se koukat po klucích, tak jsem z toho měl takový divný pocity, jako že to je něco špatnýho, zakázanýho, nějakej hřích." Nahodil jsem takovej pseudoterapeutickej všechápavej (Sára by asi řekla 'retrívrovitej') pohled. Nechtěl bych se v případě nějaký zásadní svěřovačky přitrouble tlemit a udělat tim mýmu kámošovi na srdci další pidišrám: "A teď si myslíš co?" –– "Že je hřích nepoužívat to tvý skoro dvacítkový péro!"

Lukáš nevěděl, zda na ni přistoupil, ale najednou měl ptáka v teple a vlhku Hansových úst. To bylo úžasné. Vlastně ho Hans ani nevykouřil, stačilo párkrát olíznout žalud a přejet mu po klacku rty a Lukáš stříkal. Nedá se říct, že by tyhle společné seance Lukášovi vadily, nebo že by se mu líbily. Bylo to oboje. A hlavně se bál, bál se, že se to dozví Marie, že se to dozví kdokoliv. Co se mu ale líbilo, po čem opravdu toužil, to byl prostý fyzický kontakt s tělem. Když bylo po všem a jen tak seděli, Hans ho držel kolem ramen a povídali si, to byly pro Lukáše ty nejkrásnější chvíle.

Na obrazovce uviděl symbol plavidla, podle parametrů a identifikace královský pátrací modul. „Do prdele, Simone, v čem jsi to namočenej?“ začínal tušit, že tohle bude kolosální průser. „Gile, můžeš to uspíšit?“ „Provedu, pane.“ Erik se na něho otočil. Proč má pocit, že v jeho odpovědi je víc? Mladík tázavý pohled neopětoval, plně se soustředil na řízení.

Erik se otočil a upustil složky na zem. Zůstal stát jako solný sloup. Přešlapoval tam ten malý barevný človíček z černobílého filmu. Sledoval ho upřímnýma nazelenalýma očima a rudé čírko mu plápolalo na hlavě. Hned přispěchal a začal zvedat papíry, co spadly. Nakonec mu je ledabyle posbírané a složené podal.

Probudilo mne nasazení černé masky na oči. „Neboj se, to jsem já,“ zašeptal mi do ucha. Klidně mohl zůstat zticha, stejně jsem ho poznal podle vůně. Ucítil jsem jeho ruce na svých citlivých koulích a pak uslyšel cvaknutí a pochopil, že očkem kroužku byla provlečena karabinka. „Pojď se mnou a důvěřuj mi,“ tichý a magický hlas muže, kterého jsem miloval a patřil mu celou svou duší i tělem. „Nestane se ti nic zlého, víš, že to bych nikdy nedopustil.“ Pohladil mne po ocasu, který stál vzrušením jako svíce a potom jsem ucítil lehký tah za koule a pochopil, že mám ke kroužku poprvé v životě připnuté vodítko.

„Počkej, máš tady…,“ Lukáš se natáhl a dotkl se ukazováčkem Richardova spodního rtu. Ten pohnul rty a vtáhnul si první článek do úst, zlehka ťuknul špičkou jazyka o bříško prstu, potom silněli, nakonec ho olízl. Jeho světlé magické oči byly upřeny přímo na Lukáše, ten měl pocit, že se dívá přímo do něj. Vztáhl ruku k jeho blonďatým rozcuchaným vlasům, jako by si ho chtěl přitáhnou blíž, když si plně uvědomil, co dělá. Rychle mu prst pustil a odtáhl se.

„Tak se pustíme do další dvouhodinovky, co říkáš?“ zeptal se se smíchem v hlase a já věděl, že následující hodiny budou to nejintenzivnější, co jsem kdy zažil. A taky jo. Petr dodržel slovo a opravdu přesně poznal, kdy jsem s orgasmem na hraně. Vždy se však zarazil na vteřinu přesně. Už jsem se nedokázal ovládat a začal jsem opět zhluboka dýchat. Petr ale tentokrát nepřestal a pokračoval dál v honění. Minuty se mi začaly slívat a dostával jsem se do transu. Jediný, na co jsem se dokázal soustředit, byl dokonalej pocit vyvolaný neustálým provokováním mýho čuráka.

„Tak jdeme! Mám chuť na jedno kolo ještě před večeří!“ zavelel tónem, který nepřipouštěl diskuze. Pak mi zkroutil ruku za záda, čímž mě přinutil k předklonu, a strkal mě k sobě do ložnice. Tam za námi zamkl dveře a doslova mě hodil na postel. Sílu měl tedy obrovskou, asi jako každý psychopat a já začínal rozumět tomu, co se mi Frank snažil říct. Toho násilníka bych fakt nepřepral, takže jedinou šancí, jak vyváznout bez zranění, byla poslušnost.

Richard mu roztáhl tlusté půlky zadku a opatrně mu zasunul kolík do zadku, opatrně proto, že ho nechtěl poranit tak, aby musel vyhledat lékařské ošetření. Když překonal svěrač, už tak něžný nebyl a pořádně mu kolíkem protáhl díru. Tohle chtěl udělat celý den každému, s kým měli co do činění (Emilce ne), věděl však, že by Martin hrubě nesouhlasil, a jeho spolupráci potřeboval. Dovolil mu to až nyní.

„Kde je Blanka?“ zeptal se ospale. „Odjela dolů ke kámošce, že prý se mnou v jednom pokoji spát nebude,“ odpověděl Petr a všiml si, jak se Láďovi zrychlil dech a zrůžověly mu tváře. Mimo jiné asi proto, že si Petra důkladně prohlédl ve spodním prádle. Přišel těsně k němu, stoupl si na špičky, Petr k němu sklonil obličej a vzájemně se propletli jazyky.

Tretí večer sme nielenže skončili v mojej posteli, ale po prvý krát sme sa navzájom vyhonili, pričom sme sa celý čas bozkávali. Nemusel som sa ani veľmi ovládať, aby som mu po tele neprešiel jazykom a nevzal si jeho vtáka do úst. Stačilo mi, že sa bozkávame a pritom sa navzájom honíme. Na niečo viac príde čas, hovoril som si v duchu.

„Tak ho nějak zaurgujte nebo jak dlouho budu ještě čekat?“ vytáčím se pomalu, ale jistě. „Zkoušeli jsme všechny standardizované postupy. Žel bohu, zatím bez výsledku,“ mele si pořád svou úředničinu. „A kdybych tě vojel, to by pomohlo?“ Nemůžu uvěřit, že jsem to řekl nahlas! Cejtim, jak rudnu, ale nemůžu nic dělat. „To by asi nepomohlo, ale můžeme to zkusit,“ zůstává v roli, ani na vteřinu se nezarazí.