Filtr povídek

Pootevře ústa. Líbám, ale je to jiné než obyčejně. Rozpaluje ho to, uvědomuje si, co to s ním dělá. Zaslechne svůj sten. Do mozku mu pomalu dochází událostí celého dne. Wapashi! Odtrhne se od něj. Dívá se do černých očí vysokého muže. Je zmatený. Jeho první polibek od muže. Neví ani co říct. Stáhne pokrývku, posadí se.

Z něj čiší jen živočišná touha a v téhle chvíli mně to paradoxně ani trochu nevadí. Teď nepotřebuju předehru, po které by brečela kdejaká holka, nechci žádné romantické šeptání do ucha. Potřebuju, aby mi ho tam vrazil, jinak se zblázním. On se k tomu ale nemá. Jen jeho jemné ruce bloudí po celém mém těle a zastavují se přesně na těch místech, která jsou k uzoufání citlivá. Pomalu a jemně si hraje s mými bradavkami a já cítím, jak tvrdnou a staví se, jsou citlivější než kdy jindy a v té chvíli je obě hrubě zmáčknul. V hlavě mi vybuchl krátký ohňostroj a nevím, jestli mám kňučet bolestí, nebo se svíjet slastí.

„Jsi to ty? Chyběl jsi mi,“ bleptá s úsilím. Neví, kdo to je. Zda halucinace, člověk nebo jeho vrah. „Ty mně taky.“ „Bude dobře, že? Už se nemusím bát.“ „Ne, nemusíš.“ Ruka ho pohladí, potom někdo zvedne jeho tělo. „Wapashi, pomůžeš mi?“ šeptá Gordon. Je šťastný, i když ví, že zemře. Možná právě proto ho vidí. „Když si to budeš moc přát.“ Postava se laskavě usměje, ale oči žhnou nesmiřitelnou krutostí.

„Nespíš?” Górdan mě otočil na bok a hrábl mi do rozkroku. Nespal jsem. Jeho erotická hra měla stejnej efekt jako ráno. Na oba. I jeho kláda se hlásila o slovo, proto chtěl vědět co a jak. „Sice jsi zbitý jak pes a zraněný, ale pusu máš, myslím, v pořádku,” uculoval se. „A pořád jsi můj sexuální otrok,” připomněl. Rukou mi přitom zlehka honil ocas, takže se ke mně jako k otrokovi rozhodně nechoval.

Pak se k němu to nahé štíhlé tělo přitisklo a Tim věděl, že je ztracený. Možná, že po tom podvědomě toužil od okamžiku, kdy Damiena poprvé uviděl. Jeho štíhlá postava, kaštanové vlasy a velké modré oči. Byl krásný, to si Tim jasně uvědomoval. Chtěl ho nenávidět, kvůli firmě, kvůli otci, ale nedokázal to. Damien ho očaroval.

Ben si uvědomoval, že pro tuhle chvíli není ničím víc než jenom pouhou hračkou sloužící ke Kamilovu uspokojení – a neskutečně ho to vzrušovalo. A stejně tak ho vzrušovalo, jak ho Kamil dokonale ovládal. Bylo totiž plně na Kamilovi, kdy se Ben může nadechnout zhluboka a kdy může dýchat jenom tak plytce. Bylo jenom na Kamilovi, v jakém tempu a jak hluboko bude Ben sát Kamilův penis. A je jenom na Kamilovi, jestli se ještě vůbec někdy narovnám v zádech, že… nebo jestli mě dnes nechá se vystříkat… Všecko to má pod kontrolou on. MĚ má pod kontrolou on. A je v tom neskutečně dobrej!

Muž si pohrával se dvěma kusy dřeva, které se s trochou fantazie mohly podobat mečům. Poklekl vedle mladíka, zajel mu rukou do vlasů, nedokázal odolat, políbil něžně lákavá ústa. Meč i cvičná dřeva padly na zem, Kirem se dobýval pod volnou tuniku. Nire mu oplácel stejně. Přitáhl chlapce k sobě, sevřel pevné, štíhlé tělo, vstal. Došel k posteli, položil chlapce, odpoutal se od jeho rtů. Pomalu líbal krk a hrudník, prohlížel si každou jizvu. Znal je všechny, stále mu pohled na pozůstatky mučení působil fyzickou bolest.

„Pane, cíl cesty,“ ozve se příjemný mužský hlas, který si nechal implantovat místo původního ženského. Gordon se posadí rovně a nové poloze se přizpůsobí i sedadlo. Za chvilku auto zastaví a on vyjde ven. Nadechne se čistého nočního vzduchu. Jsou na okraji jedné z posledních rezervací na Zemi. „Pane?“ „Je to stejné, až na to, že jsem si myslel, že je to větší.“ Dvířka se zavřou. Auto pohasne a on klopýtavě jde ke dveřím domu, z kterého byl před deseti lety odveden.

Ben si na ten nový, zvláštní pocit pomalu, ale jistě zvykal. To je… hmmm… zajímavý… čímsi nepříjemný… tak zvláštně to tlačí… ale čímsi je to naopak šíleně příjemný… Když po chvilce ucítil, jak mu Kamil začal znovu zlehka masírovat jeho dokonale ztopořený, tím podvázáním ještě citlivější penis, škubl sebou a hlasitě zavzdychal do roubíku. Kamil se Bena dotýkal spíš zlehka, víc pozornosti věnoval nově objevenému místečku, do kterého znovu a znovu nořil svůj ukazováček, Ben sebou ale stejně házel stále víc.

Vejdu do domu. Rád bych řek, že mě tři patra schodů nějak uklidnily, ale asi ne. Najednou tam stojim. Tak jo. Natáhnu ruku, zmáčknu zvonek. Slyšim, jak zvoní. Zůstanu stát, už nemůžu zpátky. Stojim, čekám jako trouba. Nemám přece jen utéct? Půl minuta, minuta. Přijde mi to jako věčnost. Poslední šance se otočit. Ne? Notak co? Dveře se otevřou. Stojí tam On.

Potichu jde do kuchyně, kde by si něco dobrého zobl na ten další level. Má pocit, že tam zahlédl brambůrky, které jsou tam od jeho předešlé návštěvy, ale čert to vem. Vytáhne je. Sáček roztrhne, když ho něco pevného obejme a tlačí doprostřed místnosti. „Nech toho, Idire,“ namítne slabě, přestože celé tělo se mu chvěje touhou. „Co to děláš?“ „Polibek.“

Keď šli popri nich, zrazu Lukáš do Tomáša vrazil tak, že ten sa cez zvodidlo takmer prekotil. Než stihol zareagovať, Lukáš ho na zvodidle privalil, začal Tomáša hrýzť do krku, pod ktorým ho jednou rukou držal. Druhou sa mu začal hrať s jeho polkami, pekne obtiahnutými v tesných nohaviciach. Tomášovi to bolo príjemné, mal rád dominantných chalanov a niečo takéto rozhodne nečakal, takže prekvapenie tiež zohralo svoju rolu. Zrazu sa však Lukáš odtiahol, povedal len: "Prepáč," a išiel ďalej. Tomáš to nechápal, prečo ho prepána Lukáš takto naťahuje?

Budíček mě zastihl úplně zmatenýho. Vůbec jsem netušil, kde jsem. Až po pár vteřinách jsem se zorientoval. Vychovatel ve snu mi zrovna stáhl kalhoty a obnažil můj zadek před ostatníma studentama. Pokusil jsem se stáhnout půlky k sobě, abych neukazoval víc, než musím. Byl jsem ale tak hluboko ohnutej, že to nešlo. Čekal jsem první ránu, ale dočkal se probuzení řevem sirény.