No, letos jsou ty Vánoce nějaký… divný. Jako jo, já vím, že bych neměl brblat – já si zjevně všechny dárky rozbalil už dopředu: to, že mě Petr oslovil… a že mě pozval na rande… a tu naši pusu… a to, že spolu chodíme… Jenže teď, když je tu doopravdickej Štědrej den, tak je mi najednou nějak smutno. Jakkoliv se rozhodně nenudím, a jakkoliv mi můj mobil neustálým pípáním zpráv nebo vyzváněním hovorů připomíná, jak moc jsem mezi lidma oblíbenej, tak přesto – dva lidi, na kterých mi záleží nejvíc, mlčí. A zatímco s Adamem se ignorujeme záměrně, tak Petr je evidentně zaměstnanej jinýma lidma a jinýma činnostma… Mezi svátkama mu zkusím napsat sám, že jako jestli se mu ulevilo, že už je teda po Vánocích, a jak je na horách, ale vůbec mi neodpoví. A i když mi to avizoval, že se uvidíme až v lednu, tak mě stejně zamrzí, že mu zjevně vůbec nechybím, že ho nezajímá, jak se mám já a tak.
