Romány

  • P.Waits
Stylromantika
Datum publikace20. 11. 2026
Počet zobrazení375×
Hodnocení4.75
Počet komentářů0

Bylo čtvrt na deset. K neochotně vyprchávající dezinfekci a starému dřevu se v síni přidal pach papíru, který leží delší chvíli na slunci. Topení už nebylo potřeba, i když venku bylo jaro jen zpola. Jeden z těch ošidných dubnových dní, které se do oběda tváří jako léto a odpoledne se zase ochladí skoro jako v zimě. Tomáš měl před sebou sklenici vody, kterou mu nalila Klára. Nepil. Sklenice tam stála netknutá od začátku jednání. Občas sklouzl pohledem k odrazu stropních zářivek na hladině a hned zase uhnul očima. Soudce oznámil, že soud přistoupí k výslechu svědků, a požádal zapisovatelku, aby zavolala první svědkyni. 

  • Oliver
Stylromantika
Datum publikace16. 11. 2026
Počet zobrazení1295×
Hodnocení4.58
Počet komentářů5

Život na intráku šiel ďalej. Dano je fakt férový týpek. Moje priznanie si nechal pre seba. Nešlo však nevšimnúť si jednu vec…, a možno ešte jednu. Od toho rozhovoru už nechodil po izbe nahý. Rovnako ranné stoporenie údu sa snažil zakrývať. Snáď preto, aby som si to nevysvetľoval inak, no zaiste ma nechcel provokovať. Pravdupovediac bol dobre stavaný, taktiež aj značne vybavený, inakšie by si v porne nijako neškrtol. Že vraj nie je môj typ. Opäť klamstvo. Stačilo by jediné súhlasne znamenie, nezaváham a urobím to. Svetlovlasý, tmavovlasý, holohlavý…, na tom predsa vôbec nezáleží. Dôležité sú skôr sympatie, jemné iskrenie, a ak zapracuje chémia, potom ktorýkoľvek chalan uvažuje inou časťou tela… Rozhodne to nebýva rozum.

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace15. 11. 2026
Počet zobrazení1319×
Hodnocení4.10
Počet komentářů1

Naposledy přijel Emil do Vranjaku, aniž to tehdy věděl, čtyři roky předtím, než zemřel – v létě, kdy mu bylo čtyřiaosmdesát a kdy cesta autobusem, na kterou byl zvyklý celý život, trvala tak dlouho a bolela ho v zádech tak silně, že mu syn nakonec koupil letenku, „protože táto, tohle už si nemůžeš sám sobě dělat“, a Emil s tím nesouhlasil ze zásady a souhlasil v duchu z úlevy. Syn ho doprovodil až k letadlu, což Emil předtím nikdy nedovolil, a na rozloučenou mu stiskl rameno a řekl: „Užij si to, tati. Vždycky se vrátíš jako úplně jiný člověk, víš to? Šťastnější. Mladší, i když to nedává smysl.“ Emil na to neřekl nic, protože pravda by vyžadovala vysvětlení, které ještě nebyl připravený dát, možná už nikdy nebude.

  • P.Waits
Stylromantika
Datum publikace13. 11. 2026
Počet zobrazení1443×
Hodnocení4.75
Počet komentářů2

Po pár dnech se začaly projevovat vedlejší účinky chemoterapie. Nevolnost, slabost, občasné zvracení. Kryštof si nestěžoval. Mluvil méně. Jedl méně. Postupně potřeboval pomoc i při běžných úkonech. Na toaletu začal chodit s chodítkem a čtečku musel opírat o stojánek, protože ji dlouho neudržel. Když ale přišel Tomáš na směnu a zastavil se u jeho postele, Kryštof k němu vždycky stočil oči a nepatrně povytáhl bradu.

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace8. 11. 2026
Počet zobrazení1431×
Hodnocení4.05
Počet komentářů4

Večer si to Jakub v hlavě přehrával tak dlouho, jak přesně to Lukovi řekne, že mu to nakonec, jak už to tak bývá, nikdo neumožnil říct po svém. Celý den si v hlavě skládal a rozkládal tu samou větu, zkoušel ji nahlas v koupelně, když si myslel, že ho nikdo neslyší, a pokaždé mu zněla hůř než předtím – příliš dramaticky, nebo naopak příliš lehkovážně, jako by se omlouval za rozlitou kávu, ne za to, co doopravdy udělal. Pracovali spolu celé odpoledne na poslední velké opravě před koncem měsíce – výměně shnilého schodu u zadního vchodu – a Luka byl v tak dobré náladě, vtipkoval o tom, jak Jakub konečně drží kladivo jako člověk, ne jako někdo, kdo se ho bojí, že Jakub si dvakrát pomyslel, jestli by nebylo lepší počkat s přiznáním na jindy, na den, kdy by to nezničilo něco tak dobrého.

  • P.Waits
Stylromantika
Datum publikace6. 11. 2026
Počet zobrazení1571×
Hodnocení4.76
Počet komentářů7

Soudce vešel a všichni vstali. Tomáš také, jen o zlomek vteřiny později než ostatní. Ne ze vzdoru. Jen mu trvalo, než si uvědomil, co se po něm chce. Poslední měsíce strávil v jakémsi polospánku. Svět kolem něj dál běžel svým obvyklým tempem. Tomáš chodil do práce, byť na jiném oddělení, občas zajel za rodiči na nedělní oběd, občas si došel navečer zaběhat. Všechno to ale prožíval jako člověk po silné narkóze. Registroval každého a všechno, nic se ho však nedotýkalo natolik, aby dokázal zareagovat včas. Jediné, co zvládal bez prodlevy, bylo vyhýbat se lidem, kteří ho na ulicích a v obchodech okázale mlčky míjeli.

  • Oliver
Stylromantika
Datum publikace2. 11. 2026
Počet zobrazení1455×
Hodnocení4.69
Počet komentářů5

Až teraz som si uvedomil faktickú skutočnosť. Bol úplne nahý. Postával tam predo mnou, pripomínajúc významného atléta v celej svojej vyšportovanej kráse. Sotva ho moje prekvapené oči uzreli, prebehla mi hlavou myšlienka, že práve on musel  v niektorom z minulých životov, pravda ak dáke skutočne jestvujú,  stáť Michelangelovi predlohou k vytvoreniu sochy povestného Dávida. Temer dokonale identická podoba. Husté, tmavé, vlnisté vlasy, aristokratická tvár, pôsobivo vymodelované, hladké  telo bez ochlpenia. Teda... Poniže brucha ma zaujal hustý chumáč kratunkých čiernych chĺpkov a ešte čosi. Jasný dôkaz toho, že jeden evidentný rozdiel odlišujúci ho od chýrnej sochy tu predsa bol. Viktorova mužská pýcha sa v mojich očiach javila byť podstatne výraznejšia než tá Dávidova. V ten moment moja myseľ usúdila jediné. Mám asi najmenší penis na svete. Spamätávajúc sa z prekvapenia mi z hrdla vyšlo: „Ahoj.“ 

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace1. 11. 2026
Počet zobrazení1417×
Hodnocení4.00
Počet komentářů1

Zbytek srpna se proměnil v něco, co Jakub v žádné verzi svého předchozího života nedokázal předvídat: rutinu, do které se zamiloval skoro stejně jako do muže, se kterým ji sdílel. Ráno vstávali společně, ne už kvůli kladivu, ale protože žádný z nich nechtěl ležet v posteli sám, když ten druhý byl vzhůru o patro níž a dělal kávu ve staré konvici, která teď fungovala perfektně, jako by věděla, že ji někdo konečně doopravdy poslouchá. Střecha byla hotová. Fasáda byla hotová. Elektřina fungovala v devíti z dvanácti pokojů, což bylo o šest víc, než kolik jich fungovalo, když Jakub přijel.

  • Oliver
Stylromantika
Datum publikace26. 10. 2026
Počet zobrazení1433×
Hodnocení4.50
Počet komentářů5

Posledné úpravy a ľudia zmizli. „Chalani, zvršky dole, zostanete len v bielizni. Tak a ideme na vec,“ prikázal režisér. Usadol do svojho kresla, komunikujúc s kameramanom, mu dával posledné inštrukcie. Obaja sme vyzliekli odev a postávali v boxerkách. Ja v červených a Chevalier v bielych. „Šup do postele,“ oznámil Radek so smiechom. Spočiatku išlo všetko dobre. Držiac sa režisérových pokynov sme hrali presne podľa jeho predstáv. Nasledovali veľavravné pohľady, nesmelé dotyky, prvé opatrné bozky. Doposiaľ žiaden problém. Zakrátko som ucítil, ako Chevalier celý stuhol a na nepatrný okamih akoby vypadol z koncentrácie a tým aj z celého deja. Jednoducho takúto reakciu nešlo nevšimnúť si. Obaja stále v pevnom objatí.

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace25. 10. 2026
Počet zobrazení1411×
Hodnocení4.02
Počet komentářů0

Roky se skládaly na sebe tak pravidelně, že Ivo přestal počítat, kolikátý je to už srpen, a začal počítat jinak – podle toho, kolik šedin přibylo Emilovi na spáncích, kolik vrásek kolem očí, o kolik pomalejší byl při chůzi po té stezce ke skryté pláži, kterou teď museli oba zdolávat s většími přestávkami, ale se stejnou vytrvalostí jako v roce, kdy ji našli poprvé. Ivo si všiml prvních příznaků vlastního stárnutí dřív u Emila než u sebe – možná proto, že vlastní tvář člověk vidí v zrcadle každý den a přestane si všímat drobných změn, zatímco tvář, kterou vidí jenom jednou za rok, ukazuje čas najednou, ve velkých, nepřehlédnutelných skocích. Každé léto tak vítal trochu staršího muže, než kterého loni v srpnu vyprovázel, a každé léto se s tím trochu hůř vyrovnával.

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace18. 10. 2026
Počet zobrazení1482×
Hodnocení3.98
Počet komentářů2

Kavárna na náměstí měla čtyři stolky a výhled na přístav, a Kranjc už seděl u toho nejlepšího z nich, s deskami dokumentů srovnanými do úhledné hromádky a úsměvem, který se ani na vteřinu nezachvěl, když Jakub dosedl. Jakub dorazil o pět minut dřív, jak to dělal celý život před schůzkami, které v sobě nesly nejistotu – přijít brzy, zabrat pozici, mít pocit kontroly nad situací, která ho ve skutečnosti kontrolovala úplně. Kranjc byl už tam, samozřejmě, o deset minut dřív než on, s tou profesionální trpělivostí muže, který se nikdy nenechá zaskočit vlastním časovým rozvrhem.

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace11. 10. 2026
Počet zobrazení1458×
Hodnocení4.02
Počet komentářů0

Tři týdny ve Vranjaku Jakuba naučily i čtvrtou věc, kterou prvních deset dní ještě nestihl pochopit: že člověk si dokáže zvyknout na cokoliv, i na to, že bydlí v cizím domě s cizím mužem a každé ráno ho budí zvuk nástrojů, dokud si jednoho dne neuvědomí, že ten zvuk čeká s napětím, ne s otrávením. Tři týdny přinesly i rutinu, kterou by Jakub před měsícem nepoznal jako rutinu, protože by ji považoval za dovolenou: ranní káva na verandě, dopolední práce, odpolední siesta, kterou teď oba bez řečí dodržovali, protože slunce mezi dvanáctou a čtvrtou nešetřilo nikoho, a večer, kdy jeden z nich vařil a druhý mu nadával, že to dělá špatně, přestože žádný z nich nebyl o moc lepší kuchař než ten druhý.

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace4. 10. 2026
Počet zobrazení1844×
Hodnocení3.87
Počet komentářů4

O čtyři léta později přijel Emil do Vranjaku popáté, s kufrem o dvě knihy lehčím než obvykle, protože jednu dočetl už v autobuse a druhou nechal doma, rozečtenou, jako by tím chtěl dokázat sám sobě, že se určitě vrátí, aby ji dočetl. Za ty čtyři roky se toho změnilo víc, než by čekal – v Praze i ve Vranjaku přibylo aut, ubylo koní, a hranice, přes kterou jezdil, se před dvěma lety na pár měsíců napjala tak, že si nebyl jistý, jestli vůbec pojede, než se zase, jako obvykle, nějak uvolnila, protože svět měl svůj vlastní rytmus dechu, nezávislý na tom, co potřebovali dva muži na jednom molu.

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace27. 9. 2026
Počet zobrazení2082×
Hodnocení3.88
Počet komentářů13

Deset dní ve Vranjaku Jakuba naučilo tři věci: že káva z té staré konvice chutná lépe než z jakéhokoliv kávovaru, který kdy viděl v Praze, že sluneční krém se musí nanášet znovu každé dvě hodiny bez ohledu na to, jak moc člověk věří ve vlastní odolnost, a že Luka Marinković se směje mnohem častěji, než by na první pohled kdokoliv čekal – jenom to dělá potichu, jako by se bál, že by ho ten smích mohl někam zavázat. „Dnes fasáda,“ oznámil Luka toho rána, vrážeje mu do rukou štětec tak nečekaně, že Jakub skoro upustil kávu. „Jižní stěna. Nejvíc vidět z cesty, takže nejvíc ostudy, když to bude křivé.“ „Nikdy jsem nemaloval dům.“ „Nikdy jste netahal hřebíky, taky jste to zvládl.“ „To se nedá srovnávat.“

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace20. 9. 2026
Počet zobrazení1745×
Hodnocení4.03
Počet komentářů7

Jedenáct dní ve Vranjaku Emilovi stačilo na to, aby se naučil rozeznávat všechny členy rodiny Marinkovićových podle kroku po schodech, aby si zvykl na chuť černé kávy tak silné, že by v Praze platila za urážku, a aby zjistil, že dokáže usnout i s oknem otevřeným dokořán a kohoutem, co si spletl svítání s půlnocí. Draga a Zora se mezitím staly jeho neoficiálními tlumočnicemi a nejpřísnějšími kritičkami výslovnosti, a Petar, i přes svou obvyklou mlčenlivost, se s Emilem sblížil nad večerním vínem natolik, že mu jednou beze slova podal svou vlastní sklenici, když viděl, že Emilova je prázdná – gesto, které v jejich domě znamenalo víc, než by kterákoliv věta dokázala vyjádřit.

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace13. 9. 2026
Počet zobrazení1647×
Hodnocení4.30
Počet komentářů0

Ráno ho vzbudilo kladivo. Ne budík, ne rackové, ne moře – kladivo, pravidelné jako metronom, přicházející odněkud zespodu, z místa, kde by podle všech pravidel slušnosti mělo být v sedm hodin ráno naprosté ticho. Jakub ležel ještě chvíli s polštářem přes hlavu a počítal rány, jako by tím mohl odhadnout, kolik dalších týdnů podobných rán ho ještě čeká, než se vzdal a rozhodl, že spánek proti Lukově pracovní morálce nemá šanci. Jakub sešel dolů v tričku, ve kterém spal, a našel Luku na verandě, jak vytahuje shnilá prkna z podlahy tak soustředěně, jako by to prkno bylo osobně zodpovědné za všechno, co se mu kdy v životě nepovedlo. „Dobré ráno,“ řekl Jakub. Luka na něj pohlédl přes rameno, ohodnotil ho pohledem od bosých nohou po rozcuchané vlasy a vrátil se k prknu. „Máte rád snídani, nebo rovnou kávu?“ „Kávu.“

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace6. 9. 2026
Počet zobrazení1592×
Hodnocení4.18
Počet komentářů1

Do Jugoslávie jel Emil vlastně omylem. Ne úplně omylem – omylem jela soudružka Nováková z účtárny, která na poslední chvíli otěhotněla a rekreaci přes ROH musela odřeknout, a Emil byl na seznamu náhradníků jako druhý, hned za panem Dvořákem, který ale nikam jet nechtěl, protože nedůvěřoval lodím. Emil lodím nedůvěřoval taky, ale nedůvěřoval o něco míň než tomu, co ho čekalo, kdyby zůstal v Praze další léto sám ve dvoupokojovém bytě po rodičích a poslouchal, jak sousedka nahoře pouští na gramofonu pořád tu samou desku. Tak jel.

  • PovídkyJožka
Stylromantika
Datum publikace30. 8. 2026
Počet zobrazení1638×
Hodnocení3.68
Počet komentářů4

Cesta do Vranjaku trvala jedenáct hodin a tři dopravní prostředky, a Jakub strávil posledních čtyřicet minut v taxíku, který zjevně naposledy viděl servis někdy za Titovy éry, přemýšlením, jestli existuje nějaký způsob, jak tenhle výlet zvládnout za den. Neexistoval. To mu bylo jasné už z e-mailu od notáře, psaného tou zvláštní, uhlazenou byrokratickou češtinou, která dovede slovo „dědictví“ udělat stejně vzrušující jako daňové přiznání: Vzhledem k poloze nemovitosti a nutnosti osobní přítomnosti obou dědiců doporučujeme počítat minimálně s několikadenním pobytem. Několikadenním. Jakub si sbalil na tři dny, což se, jak se mělo brzy ukázat, stane jedním z několika rozhodnutí toho týdne, která se později budou jevit jako pozoruhodně naivní.

  • Elizabeth Cheese
Stylklasika
Datum publikace15. 8. 2026
Počet zobrazení2591×
Hodnocení4.64
Počet komentářů9

Otevřel jsem oči a viděl ho, jak se sklání. Naše tváře se přiblížily, Jony pootevřel rty a bylo jasně vidět, že chce ochutnat to, po čem už roky touží. Pro Kristovy rány, byl tak nádherný, mohutný a svalnatý. Ve světle z lamp od nočních stolků se mu leskla jeho nahá majestátní hruď, vlhká – a to nejspíš hlavně protože byť já jsem byl ve stresu, on musel být taky, a hlavně tu bylo najednou neskutečné horko. 

  • Tychob
Stylromantika
Datum publikace2. 8. 2026
Počet zobrazení3378×
Hodnocení4.60
Počet komentářů13

Uběhlo dalších pár let a náš život byl naprosto poklidný. Přesně takový, jaký jsme si ho na stará kolena vysnili. Vše, co bylo třeba, jsme si na stáří vybudovali tak, aby nás nic nezaskočilo, byli z nás hrdí dědečkové, pyšně jsme vozili kočárek s Evkou a Vašíkem po Vojkově, a když je Libor přivezl k nám do Záboří, tak jsme obvykle jezdili ve třech s Kaká, někdy se k nám přidala Petra nebo Šárka nebo obě. Později, když děti povyrostly, tak jsme je brávali po naší vlasti, chodili s nimi do lesa a učili je poznávat přírodu.

  • Tychob
Stylromantika
Datum publikace26. 7. 2026
Počet zobrazení3041×
Hodnocení4.71
Počet komentářů7

Stárli jsme. Uplynulo pár let, kdy Robin částečně předal firmu Liborovi, a ten nám dělal jenom radost, jeho vize, kam dál firmu posunout, vyšla. Už nešlo jen o dětské prolejzačky, ale začali vyrábět i dětský nábytek, kterému nechyběla hravost a veselost. To se setkalo s ohromným úspěchem. Bohužel pro Libora to znamenalo spíše firmu kočírovat, než se věnovat řemeslu, ale i na to si našel sem tam čas.

  • Tychob
Stylromantika
Datum publikace19. 7. 2026
Počet zobrazení3125×
Hodnocení4.76
Počet komentářů3

Po svatbě obvykle následuje svatební cesta, tu jsme neabsolvovali ihned, ale slíbili si, že za nějakého půl roku si cestu uděláme, a ne nějakou romantiku u moře, ale pořádně dobrodružnou odyseu. Vybrali jsme Argentinu a lepší volbu jsme nemohli udělat. Hned na začátku nás uchvátilo živoucí Buenos Aires a jeho noční život. Poté jsme se začali přesouvat k nádherným vodopádům Iguazu, což bylo naprosto pompézní, ovšem jak jsme čekali, bylo to turistické peklo. Nicméně ani to nám nevzalo zážitek z té nádhery. Pak už jsme si půjčili auto a záměrně cestovali mimo turistické oblasti. Opuštěná krajina nás přímo sváděla vyrazit na neprobádaná místa. Ať již to byla otevřená pouštní krajina, nebo skalní útvary, vše mělo své kouzlo.

  • Tychob
Stylromantika
Datum publikace5. 7. 2026
Počet zobrazení4339×
Hodnocení4.60
Počet komentářů16

Smůla se konečně prolomila a Canarie přinesla štěstí, přesně tak, jak Robin prorokoval. Ačkoli u nás se začalo ochlazovat a toho roku byla tuhá zima, my jsme měli všechno sluncem zalité a ani si nevšimli, že nějaká zima je. Po návratu jsem si byl zase zaběhat s Dominikem, a když jsme měli chvilku pauzu, vyzvídal, jak bylo na dovolené.

  • Tychob
Stylromantika
Datum publikace28. 6. 2026
Počet zobrazení3064×
Hodnocení4.81
Počet komentářů4

Za Robinem jsme jezdili každý den, jen jsme na doporučení doktora zatím nevzali kluky z party, i když je vše v pořádku, je lepší, když omezí počet osob, které by za ním chodily. Nicméně šlo jen o pár dní, Robinova rána na stehně byla prakticky zahojená a i celkový stav se zlepšil natolik, že mohl být propuštěn do domácího léčení. Měl prozatím přísný zákaz pracovat a žádné oslavy, i když se cítí už dobře, je třeba ještě odpočívat, a na to jsem měl dohlédnout já.

  • Tychob
Stylromantika
Datum publikace21. 6. 2026
Počet zobrazení3169×
Hodnocení4.85
Počet komentářů7

Okamžitě se mi zatmělo před očima, volá Šárka v takovouhle hodinu, to znamená, že se něco stalo, něco se změnilo: „Jo, spal jsem, tak jsou tři hodiny, co se stalo?“ „Slíbila jsem ti, že když bude nějaká změna, že ti hned zavolám, ale prosím tě, hlavně mě nikomu nepráskni, to bych odsud vyletěla.“