Romány

„Wille?“ ozval se jako první Gavin, který vstal. Krve by se v něm v tu chvíli nikdo nedořezal. Will se posadil a prohlížel si celé to místo. V hrudi cítil, jak mu srdce buší o sto šest. Nechápal, co se stalo a jak to, že se opět nachází na tomhle místě.

„Pojďme k tý sázce!“ vypadlo najednou z Garryho, který před sebou uviděl Gavina. Garrymu připadal mnohem sebevědomější, než jak ho znal. Co je sakra zas tohle? pomyslel si Garry. „Dobře, tak zavři oči,“ přikázal Gavin se šibalským úsměvem. Garry váhal, navíc svoje tělo ani neovládal. Zdálo se, že je uvězněn v někom, kdo má o Gavinovi pochybnosti. Oči měl stále otevřené.

„Chybí mi!“ řekl Gavin, když přešli k Willovu náhrobku. V tu chvíli se vedle Garryho objevil Will, který soustředěně koukal na svůj náhrobní kámen. „Taky mi chybíš!“ řekl Will se zármutkem v hlase. Garryho napadlo, že by o tom, že Willa vidí, mohl říct Gavinovi, a mohl tak sloužit jako prostředník mezi nimi. Z toho nápadu ho ale vyvedl vzápětí Will.

„Jsi podobný jednomu…,“ zarazil se Gavin, který vypadal, jako že se za chvíli rozbrečí. „Našemu bratrovi, který před dvěma měsíci zemřel!“ dokončil za něj Derek velmi zarmouceným hlasem. „To mě mrzí!“ sklopil Garry hlavu. Přišel si teď ještě víc hloupě, když měl Gavina za blázna. „Nejmenoval se Will?“ zeptal se Garry a vysloužil si opět pohledy všech.

„Každá matka si zaslouží vědět i tu nejbolestnější zprávu o svém dítěti. Ale neudělám to, protože si to přál!“ odpověděla Selma a myslela na to, co by se stalo, kdyby ji tu paměť nakonec vrátila. Zřejmě by Lucy hodně dlouhou dobu trpěla, ale Will by nebyl zapomenut a mohli by uctít jeho památku i ve světě obyčejných lidí, kde měl Will spoustu přátel.

„Přinášíš mi dobré zprávy?“ zeptal se Felix syčivým hlasem. „Nevím, jestli dobré, pane,“ povstal Gavin a narovnal se. Stál teď jako voják. „Víš, co se stane těm, kteří mi nosí špatné zprávy,“ zamračil se a jeho obličej byl samá vráska. „Už vím, kdo je váš syn!“ vyhrkl Gavin a Will přešel po místnosti přímo před něj. Bylo jasné, že ho nevidí, ale Willovi šlo o to, aby si prohlédnul jeho tvář. Byla tak bledá a krásná a bez menšího náznaku citů.

Will se na Gavina upřeně díval. Ten stále mlčel a byl zaražený. Will na něm viděl, že ho přání zaskočilo, a tak už se chtěl přenést jinam, když v tom ho nakonec chytil bledý chlapec za ruku a on otevřel oči.

„Ty nebudeš zas tak chytrej, jak jsem si myslela,“ pronesla, když uviděla Willa, jak stojí nechápavě u oranžové kuchyňské linky. „Každej má ve svém pokoji jednu stěnu, která je prázdná! Ta slouží jako zprávomat. Stačí, když ohněm napíšeš do vzduchu, aby přišli, a jim se to na zdi objeví!“

„Felixe viděli po bále v kraji ohně – vrátil se. Rada nám dala dva týdny na tvůj trénink, jinak tě osobně předhodí Felixovi jako oběť,“ vzlykla Selma. Aiden stál jako opařený vodou, jelikož o tom, že by rada měla předhodit Willa Felixovi nic nevěděl.

Na židli, na které byl vyobrazen strom, jeho plody a půda, ze které strom vyrůstá, usedl Aiden. Židle se zlomeným stromem avšak náznakem větru patřila Derekovi, který na ni hned usedl. Třetí židle byla vyzdobena kapkou vody, která přivádí na svět úplně nový strom, a na ni usedl Noah. Další židle, v čele stolu, neměla žádný znak a na ni usedla Selma. Poslední židle, vedle Noaha, byla vyzdobena stromem v plamenech. Will věděl, že ta židle patří právě jemu. Dotkl se jí, aby ji odstrčil, když v tom se celá pevnost začala otřásat v základech. Stařena se opět na Willa usmála.

Ale vracím se do právě probíhající pauzy telefonickýho hovoru s ní, ve který setrvává právě díky svý inteligenci a schopnosti empatie, kterou získala při mnoha jednáních se zaměstnancema. A to přesně jsem teď já – zaměstnanec, tak mi dává čas a prostor, abych vstřebal a dobře pochopil informace, který mi chce šeptat do ovárku. Takže můj ovárek je připravenej přijímat informace, ale mozek nějak stávkuje a úroveň toho, jak jsem byl rozhozenej a nesvůj před tímhle hovorem se ztrojnásobila a já zase zírám, ve snaze uklidnit se, do zrcadla před sebou, zasazenýho do bílý stěny. Mám totiž rád věci jednoduchý a křišťálově čistý, a proto na něj koukám v marný naději, že tenhle pocit najdu v jeho křišťálovym povrchu. Ale i přes ten naleštěnej pohled začínám mít pocity jako Alenka za ním, v říši kde je všechno možný a z jejího předchozího tónu tušim, že to, co se dozvim, nebude ani jednoduchý ani křišťálově čistý.

A ejhle! Oba překrásní sexy kluci jsou čím dál tím víc přítulnější. Buďto je moje bujná představivost až příliš povzbuzená množstvím vypitýho alkoholu, na který nejsem zvyklej, anebo se mě kluci opravdu snaží svádět a intimita automaticky uzamčenýho pokoje, kterej se tak stal z chodby nepřístupnej, v nich probouzí chuť na to, co jsem si po vstupu do vztahu s Richardem s jinym klukem zakázal. Zákaz je zákaz, ale ve střízlivym stavu se dodržuje jinak, než v tom rozpoložení, ve kterym se nacházim právě teď já. To rozpoložení je tak trochu opilecký, protože mám v sobě spoustu sklenic šampaňskýho, který do mě, jak si až teď uvědomuju, nalejvali všichni tři nepřetržitě, aniž by sami upíjeli.