Romány

„Slíbil jsem ti trest, ale dneska bude speciální,“ uculoval se Górdan a ve mně by se krve nedořezal. Jeho speciální tresty byly většinou šílený. Pokaždý vybral něco, co jsem úplně nesnášel, něco, co mě vyškolilo v sebeovládání.

„Vidět, nebo si šáhnout?“ rozhodl jsem se mu to neusnadnit. „Jestli mi chcete pod záminkou prohlídky vyprstit díru, chci víc peněz,“ řekl jsem pevně. „Za tohle zboží se platí, kámo,” zabodl jsem mu pohled do očí. Neuhnul očima. Byl opravdu dobrej. Tvrdej parchant, kterej byl zvyklej shánět pánovi mladý masíčko. A před tím ho ochutná, jestli je OK.

Master Frederic do mě konečně zasunul celou tu kovovou věc a já pochopil, že to je anální zrcadlo, kterým mi rozevře svěrač. Připravil jsem se na bolest, která se pozvolna stupňovala, jak se průměr zrcadla zvětšoval. Můj mučitel byl ale opatrnej, takže jsem to i s odřeným zadkem bez problémů zvládl.

„O tom nepochybuju,” řekl Górdan potichu a zlověstně. Pořád se ale neměl k tomu, aby mě osvobodil. Můj trest ještě neskončil. Znovu mě obešel dlouhými kroky. Slyšel jsem, že bere do ruky něco jinýho než jezdeckej bičík. Pak se zase přesunul za mě a já zaslechl nezaměnitelný zasvištění. Naskočila mi husí kůže jako pralinky. V hradním podkroví bylo chladno, ale tím to nebylo. Polila mě čirá hrůza.

Ležel jsem zrovna na břiše na pláži a vyspával divokej mejdan, když ke mně ten mladě vypadající blonďáček přišel. Teda přišel… On opravdu přilezl! Po čtyřech! Sedl si na paty a nesměle se zeptal, jestli mi může namazat záda. Nebyl jsem v tu chvíli ve stavu, abych zpracoval tak složitej dotaz, takže jsem se na něj jen nechápavě podíval. Můj neomylnej radar, nastavenej na kluky se stejnou sexuální orientací, ale vyhlásil okamžitej červenej poplach.

Mladík si ho prohlížel s neskrývaným zájmem, i když měl pořád strach. A Damien se najednou cítil nesvůj. Byl to pro něho dost neobvyklý pocit. Pohled zvláštních očí se mu propaloval kůží. Prudce vstal, ale vůbec si neuvědomil, že stále drží Mathiase za bradu. Ten byl tak nečekaně rychle a dost bolestivě postaven na nohy. V úleku pootevřel rty, zhluboka se nadechl, ale ani se nepohnul. V Damienovi se vzedmula vlna touhy, měl chuť se sehnout a políbit Mathiase. Rychle ho pustil, odstoupil. Uhranutě se díval na mladíkovo tělo. Nedokázal si pomoct.

Klekl jsem si na kobereček, protože pokud by mne Górdan našel jinak než vkleče s koleny od sebe, vystrčeným zadkem a s rukama za zády, bylo by to hodně zlé. Ocas mi pod břichem trčel jako svíce a já si nevítaně uvědomil, kolikrát za poslední tři dny jsem musel vzdorovat pokušení. Zákaz mého pána ale nebylo možné neuposlechnout. Sice bych mu mohl lhát, protože ověřit si pravdu nijak nemohl, ale to bych lhal zejména sám sobě, a navíc Górdan by to na mně poznal. Pokud jsem chtěl s Górdanem hrát D/s hru, nesměl jsem sám sebe podvádět, to by to pak bylo o ničem.

Náš vězeň začal řvát, protože si ho zatím nikdo nevšímal. Probudil se se spoutanýma rukama i nohama a s páskou na očích, takže se asi nijak dobře necítil. A nejistota mu taky moc nepřidávala, znal jsem to sám z vlastních zkušeností. Vojáci SAS byli sice na eventualitu zajetí připraveni, ale přesto jsem věděl, že mají strach. Vzal jsem si elektrický bič a zkontroloval, že mám pistoli v pouzdře u pasu nataženou. Pak jsem suverénně nakráčel do cely řvoucího vojáka a vrazil mu elektrický bič mezi nohy.

Jazyk mého milence se přesunul ze šourku na hráz a já jen slastně zavřel oči a vnímal škubání v ocasu, který na laskání toho citlivého místečka ochotně reagoval. Ach bože, ani ve snu by mne nenapadlo, že po těch elektrošocích budu nějaké sexuální aktivity schopný. Bolest koulí na mne ale působila stejně zaručeně jako vždycky.

Natáhl jsem se na břicho na lavičku, protože nohy mne nějak odmítaly poslouchat a představa jízdy na motorce se seřezanou zadnicí mne nijak nelákala. Hlavu jsem složil na předloktí a rozbrečel se čirým zoufalstvím. Bylo mi příšerně. Byl jsem celý bolavý, zdeptaný a ponížený, a navíc vyděšený z toho, jak všechno řeknu Górdanovi. Jasně, mohl jsem mu to zatajit, ale to bych nedokázal. Nemohl bych mu lhát, a navíc má jelita na zadku bych těžko nějak vysvětlil.

„Podívej se, není to nádhera?“ můj pán a milenec si zálibně prohlížel své dílo a pak mi natočil dveře skříně se zrcadlem tak, abych z toho taky něco měl. Vytřeštil jsem oči, protože má prdel hrála snad všemi barvami spektra mezi červenou a temně fialovou a pokrytá byla úchvatnými jelity.

„Neboj, brzo si spolu zase užijeme. Tentokrát už se odsud jen tak nedostaneš. Určitě znáš zákon o mimořádných opatřeních, takže víš, že tady nemáš žádný práva,“ informoval mě ten předseda fanclubu mé prdele a doprovodil to přírazy prstem hluboko do mého zadku. V tu chvíli bych nejradši umřel, protože ty pohyby mým tělem dopředu a dozadu tahaly za má varlata. Jenomže už ani na umření jsem neměl sílu.

Maty tiše pokračoval: "Když jsem byl menší a začal se koukat po klucích, tak jsem z toho měl takový divný pocity, jako že to je něco špatnýho, zakázanýho, nějakej hřích." Nahodil jsem takovej pseudoterapeutickej všechápavej (Sára by asi řekla 'retrívrovitej') pohled. Nechtěl bych se v případě nějaký zásadní svěřovačky přitrouble tlemit a udělat tim mýmu kámošovi na srdci další pidišrám: "A teď si myslíš co?" –– "Že je hřích nepoužívat to tvý skoro dvacítkový péro!"