Gay povídky
- Max Remotus





To už tu byl Hanzi a na tácku nesl sedmičku a tři skleničky. A hned za ním rozkošná panenka. Blondýnka, krátké mikádo, velice příjemná a milá, Růženka. Přema měl k ženám komplikovaný vztah. Samozřejmě mimo sex. Ale i tak ženskou společnost moc nemusel. Ale určité typy mu byly sestersky blízké. A jednu takovou má před sebou. Trochu ho to rozhodilo, ale i uklidnilo. Růženka mu určitě vadit nebude. Ještě nedopili sedmičku a už si povídali jako staří známí. Po zavíračce počkali na Hanziho. Pak se všichni vypravili ke Králíkárně. Byl to kousek, Přema bydlel jen o pár vchodů dál.
- Tychob





Škola se ten rok blížila ke svému závěru a Dominika i Robina čekaly závěrečné zkoušky na učňáku. Díky tomu dostali pár dní volna, něco jako malý svaťák, aby se mohli připravit. Oba prohlásili, že na přípravu prdí, že všechno umí a že by raději něco podnikli. Vymyslel jsem tedy, že my ostatní bychom se mohli v pátek ulít ze školy a vyrazit od pátku rána do neděle na takové putování přírodou s tím, že spát budeme někde v lese. Což se všem líbilo, a tak bylo rozhodnuto.
- Doublemo





Kolikrát se mi zdálo, že jsem najednou nahý na ulici mezi oblečenými lidmi, kteří mě míjí, jen na mě kouknou a nijak nereagují. Já se nemám čím zakrýt a tak musím pokračovat v chůzi, jet tramvají a prostě se tvářit, že je to tak v pořádku. Přitom se ale stydím, ale je to tak vzrušující… Teď by se to mohlo stát realitou. Vlastně už to realita z části je, když jsem tady nahý…
- Samaris





Vybereme hospůdku na Smíchově, před pařbou se musíme pořádně najíst, protože s těma dvěma to není na chvilku. To bude až do rána. Sotva sejdeme schody do sklepení a vejdeme do restaurace, moje oči v rychlosti prolustrují obsazení. Na jednom stole se zastaví o chvilku déle, než by bylo zdrávo. Ne, to není možné! Proč zrovna tady a teď? Moje mozkovna se zdráhá uvěřit tomu, co vidí. Mezi osazenstvem sedí i Darek, kámoš, za kterým občas, možná trochu častěji jezdím, abych uvolnil svým fyzickým potřebám. Jen kývnu hlavou na pozdrav, když se naše oči střetnou. Obsluhou se nechám odvést k volnému stolu. Vybereme si jídlo. Ohledně pití pokračujeme, na čem jsme začali, tedy bílé víno.
- Alianor
- King of Deathtown





Zamžoural proti slunci na zahradu a na chvíli měl dojem, že se o něj pokouší mrtvice. Zavřel oči, aby se uklidnil, a žádal někoho tam nahoře, aby to, co viděl, nebyla pravda. Byla. „Já toho psa oškubu jako slepici!“ zachrčel výhružně, otočil se a šel zpět do domu. Eda běžel za ním. „Vás taky!“ zastavil se a prudce se otočil. Toto Eduard nečekal a vpadl přímo do jeho náručí. Damian jej podvědomě objal, aby neupadl. Ovanula ho vůně slunce, dětského oleje a ještě čehosi, co vybičovalo jeho hormony k akci. Blonďáček mu visel na rukou, přitisknutý k jeho tělu, nechápavě se ošívaje, otíral se svým rozkrokem o ten Damianův.
- Max Remotus





„Víš, co se dnes říká, v tvém věku, vlastně už i v mém, je každý kluk ženatý, rozvedený, nebo šťastně zadaný. Nebo prožil nějakou tragedii, je nemocný…, nebo teplý.“ Přema se zasmál. „To poslední, ale pokud ti vadím, pásky si ráno vyzvednu a župan vrátím, můj jantarový klučino.“ „Tak mě ještě nikdo krásně neřekl, mám to vzít jako vyznání?“ „Vezmi to, jak chceš, všechno je na tobě.“
- Tychob





Robin se v Záboří začal objevovat pravidelně a dobře mezi nás zapadl. Když se zdržel, přespával u Dominika. Vždy, když měl přijet, jsem se na něj upřímně těšil, přinesl mezi nás takový svěží vítr, i když povahou byl tišší, něco jako já. Tři týdny po našem prvním setkání přišla sobota, kdy Robin neměl co na práci a já také ne. Konečně jsme se tak domluvili, že bych mohl přijet k němu do Vojkova zkusit si zastřílet z luku. Robin zval i ostatní, ale ti se samozřejmě věnovali svým drahým polovičkám, takže odmítli. Alespoň budu mít více času si to vyzkoušet, řekl jsem si.
- Doublemo





„…mám ho opravdu moc rád. Učaroval mi svou upřímností, rovností a tím, jak se ke mně chová. Je to kus chlapa, ale dovede být tak milý, citlivý, drsný a něžný zároveň. A líbí se mi, jak se ode mě také nechává hýčkat, přijímá moje něžnosti a úplně se mi oddává. Je to pro mě vše nové, nepoznané a naplňuje mě to láskou k němu a tím pádem láskou k celému světu.“
- Isiris





„No… ehm…,“ zmůžu se akorát na to, abych mu stiskl nabídnutou dlaň. Protože jestli by někdo mohl a měl dělat reklamu na fitko… a na cokoliv jinýho… Panebože, jak může být božstvo tak nespravedlivý? A nadělit někomu takovouhle postavu, a ještě takovej nádhernej úsměv, a ještě takový jiskřivý oči? A ještě mi někoho takovýho úplně kliďánko přihrát do cesty, abych se tu před ním úplně ztrapnil… a… a… uslintal?! Ne, mami, proč? Proč jsi po mně chtěla posílat ty zatracený balíčky zrovna přes tenhle proklatej podnik???
- Samaris





Tentokrát se k nám chce přidat i Klára. Rodiče nás ujistí, že týden to bez naší přítomnosti přežijí. Vítka napadne jet na stejné místo, kde byli se školou na lyžáku, mohlo by to Petrovi zase něco připomenout. Stále má ještě slepé body, ale už jich moc není. Nikdo nic nenamítá a Vítek jako muž činu okamžitě zarezervuje pobyt.
- Alianor
- King of Deathtown





„Eddie, bude tam opravdu hodně lidí a mezi nimi bude pravděpodobně i Julián. Pokud to půjde, vyhýbejte se mu, nerad bych řešil nějakou zběsilou scénu. Pokud si vás sám vyhledá, což si nemyslím, omluvte se a odejděte. Strašně nerad bych se dočkal toho, že by vás tam začal psychicky terorizovat. Omlouvám se, že to oznamuji až teď, jen jsem si říkal, že byste to měl vědět,“ usoudil a jen nerad se podíval do jeho očí.
- Max Remotus





Doplavali ke svým věcem a posadili se na kus trámu u vody. „Je to tady skvělé, divím se, že sem nikdo nechodí.“ „Odevšad je sem daleko, většina lidí o tom neví. Ale už jsem tu jednou potkal jednu dvojičku. Docela je to rozhodilo, jak se lekli. Ale pak v pohodě.“ „Taky jsme dvojička,“ usmál se Marcel. Prostě jejich blízkost udělala své. „Myslím, že máme víc jak lásku k přírodě. Vzpomněl jsem si na zprofanované heslo doby. Důvěřuj, ale prověřuj. To je náš případ. Naši miláčci nás proflákli. Ta krása, co vidím, je volná, nebo zadaná?“
- Tychob





Zase se mě chytil pocit zmaru, zklamání a uvědomění si, že jsem k ničemu. Znovu jsem se zaryl do polštáře a začal plakat. Přemýšlel jsem, zda má cenu dál plánovat svůj život, nemám absolutně žádnou budoucnost, všechno je v hajzlu. Přitom představy byly jasné, škola, zda další studia nevím, práce, manželka, děti a budu nejšťastnější pod sluncem. Vždy jsem viděl nejsilnější zázemí právě v rodině, bez které budu v budoucnu úplně sám a život tak ztratí jakýkoli smysl.
- Doublemo





„Jak to dopadlo?“ ptá se mě tím svým vemlouvavým hlasem. „Jo, v pohodě, s kámošem jsme si dopilovali učení na zkoušku,“ blekotám. „Tak to je dobře. Hlavně, že se ti učení vešlo do toho batůžku, s kterým jezdíš na kolo,“ usmívá se potutelně maminka. Cítím, jak rudnu, červenají se mi určitě i uši a je mi jasné, že mě má maminka prokouknutého skrz na skrz. Do baťůžku by se mi ty materiály rozhodně nevešly. „Promiň,“ špitnu. „To je v pořádku. Byl si u něho? Jak, že se vlastně jmenuje?“
- Isiris





Když se co noha nohu mine docourám ke vstupním dveřím, uzavřu sázku sám se sebou: bude dneska za pultíkem ta sympatická černovláska, nebo ten podobně sympatickej hnědovlásek? No dobře, tak přiznávám, ten kluk je mi sympatickej víc… Ale zase on se na mě vždycky tak zářivě usmívá a… a já jsem si v jeho společnosti dost nejistej. Kdežto s tou holčinou zvládnu i pokecat… Sázku sám se sebou překvapivě vyhraju – na recepci dnes sedí ten kluk. Nedávno jsem si myslel, že se jmenuje Tomáš, protože na tom pultíku byla položená hromada vizitek s informací, že jako Tomáš = váš osobní fitness trenér a výživový poradce, no ale časem tam přibyly i kartičky, na kterých byly kontakty pro změnu na Míru = fitness trenéra na míru, haha, a pak na Vaška = soukromýho trenéra a fyzioterapeuta. Takže mi došlo, že ten kluk za pultem je prostě jenom kluk za pultem, a ne trenér.
- Samaris





Týden uběhne jako voda. Ani se nenaděju a je tu den soudu. V životě by mě nenapadlo, že se tam někdy podívám. Před začátkem procesu se sejdu s panem Koutským. Dodává mi odvahu. Nemám se ničeho bát! Tento případ je jasný! Musíme vyhrát! Jenže vždy je tu co když. Nesnáším myšlenky, co se mi honí hlavou. Člověk nikdy neví! Opravdu se bojím. Nikdy v životě jsem neměl takový strach! Potřeboval bych čertíčka vedle sebe. Jenže to nejde. Zahlédnu Beátu, jak se blíží i se svým právníkem. Nemám sílu se na ni podívat. Nastal čas našeho procesu.
- Alianor
- King of Deathtown





Damian jen prudce vydechl, obočí mu vylétlo nahoru a udiveně zamrkal. Na moment měl dojem, že u počítače usnul a tohle je jen naprosto ztřeštěný sen. Velmi rychle se vzpamatoval a promnul si tvář. Uvnitř se zachvěl. Nezajímaly ho boxerky, anebo ne tak docela – zajímalo ho spíš to, co bylo pod nimi. Lačně zíral na drobné půlky Edova pozadí, které přiléhavé spodní prádlo naprosto dokonale kopírovalo. Rovné, štíhlé poskakující nohy ho provokovaly natolik, že měl chuť vstát a popadnout ho za rameno, aby přestal skotačit.
- Tychob





Druhý den ráno jsem se probudil celý rozlámaný, nevyspalý, protivný a nenáviděl jsem celý svět. Zároveň mi bylo jasné, že budu mít milion nepřijatých hovorů a milion zpráv od zvědavých kumpánů. Jaké bylo mé překvapení, když telefon nic takového neukazoval. Byl jsem ale rád, vůbec nevím, co bych jim psal, nadržencům.
- BakerStreet





Takže musíme bejt na stejný vlně, a to mi řekni, že ne. Zamilovanej do jeho hlasu už jsem, ale stejně mě to hrozně vytáčí. Nadávám si za ten moment, kdy jsem si ho uložil jako Lívanec.
- Alianor
- King of Deathtown





„Děkuju,“ vydechl šeptem. Kdesi v dálce, snad v nějaké restauraci, hrála hudba. Byla tichá, pomalá. Cítil se jako ve filmu. Opírali se o sebe rameny, jelikož jinak to v malé loďce a pod jednou dekou ani nešlo. Tam, kde se dotýkali, jej černovlásek hřál. Chtěl říct, že děkuje za důvěru. Za to, že mohl jejich dovolenou naplánovat. Že si ji Damian vůbec vzal a dny v Amsterdamu prodloužil. Že ho vzal s sebou, myslel na něj. „Za tuhle dovolenou,“ dal nakonec všechno do jedné věty. Cítil, že se usmívá, přestože jej opět přepadl smutek, když si uvědomil, že zanedlouho bude i tento moment jen vzpomínkou.
- HonzaR.





V posteli si Toma přitáhl k sobě a dovolil si ještě poslední dávku svého suchého humoru: „Máme kliku, že Rusty je natolik vychovaný, že nejenom neštěká, ale ani nekouše. Měl jsem pravdu, že vyžly vůbec nejsou agresivní.“ Tom se s ním nechtěl přít, ale přece jen mu alespoň v myšlenkách mírně odporoval. Každý pes dokáže kousnout, stejně tak jako každý člověk dokáže ublížit. Záleží na okolnostech.
- Tychob





Sobotu i neděli jsem věnoval přípravám na zábavu, resp. na to, co přijde po ní. Myslím, že už jsem toho viděl hodně a kluci o tom také furt mluvili, ale nesmím to pokazit, tak jsem studoval dál. Rozumějte, koukal jsem na porno a sledoval, jak by se to mohlo Petře líbit, aby neřekla, že jsem úplný dřevo. Pustil jsem si i lesbické porno, říkal jsem si, že holky budou nejlíp vědět, jak to mají rády. Chvilku jsem na to koukal, ale začalo mě to nudit, chyběl mi tam ten mužský element. Vždy jsem těm borcům záviděl, jak moc dokážou slečnám naložit, často vypadali jak takoví alfa samci, kterým se herečky plně oddávají.
- Doublemo





Hodně se rozhlížím a udivuje mě, že v této blízkosti města je takovýto krásný kout světa. Jedeme mezi políčky a vysoko nad námi švitoří hlas skřivánka. Mám to moc rád, protože ve městě ho nikdy neslyším. Romantika jako z filmu „Seno, slunce, jahody“. Nezapomenutelná věta faráře (herec Kopřivy): „Kraji můj líbezný…“ a pak se vykokotil na kole mezi lány obilí. Nebo: „Panenko Maria Podsrpenská, vidíš to?“ vždy vděčné hlášky hlášky.
- Pirat





V notýsku se u prvního řádku ve čtvrtým sloupci usadilo hezký velký OK. Mě hřály půlky a kebule se mi toulala někde v tramtárii. Dostal jsem vyplacenej první trest. Juj, a jaký to bylo? Bylo to jiný než s Jirkou. Ještě jsem se ale definitivně nerozhodl, jestli lepší, nebo horší. Při tom výkonu mě stud postupně přecházel a dostávalo se to do jiný roviny. Líbila se mi ta hra, že něco udělám nebo neudělám a tím si vědomě podepíšu ortel. To bylo… to bylo éňo ňůňo. Vyloudilo mi to pousmání a mírnou škubatůru. Však počkej, pane boss, já začnu zlobit tak, že nebudeš stíhat! Hahaha. Tenhle hrdinskej postoj mě teda za chvíli přešel. Pomalu jsme dojeli domů a bylo to jak vrátit se z kosmický cesty zase na zem.
- Samaris





Rychlostí blesku je zpátky a vyrazíme ruku v ruce. V pokoji okamžitě připojím kameru k počítači. Společně projedeme, co jsem natočil, a začneme celkově upravovat. Při výběru hudby se dobře bavíme a dohadujeme, každému se líbí něco jiného. Marek je zákazník, takže nakonec hudební podklad bude podle jeho. Zatím se nám podařilo vytvořit pouze jeden klip, a to s Beátou. Chystáme se na další, když Markovi zazvoní mobil. Pouze poslouchá, vůbec nic neříká, obličej mu postupně koprní.