Povídky

Stál tam v bílém baletním trikotu. Tak to bylo něco. Pomalu se otáčel a sledoval své obecenstvo. Bylo vidět, že oba je to hezky dostalo. Tělo v tomhle obalu je mnohem vzrušivější než nahé. Všechny linie svalů jsou zvýrazněny. Obliny zadečku, stehna i lýtka. Párkrát se otočil, pak pomalá pirueta. Sledoval své obecenstvo. Bylo vidět, že je dostal, kam chtěl. Trošku si zpříjemní pobyt doma. V sobotu je vytáhne na chatu a byl by v tom zakopanej pes, kdyby je oba nedostal. Vzal zavěšenou loutku Škrholy. Pomalu s ní tančil.

Jedu nočním Boltem z Vysočan do nikam a za oknem vidím vlastní obličej rozmazaný ve výlohách zavřeného Tesca,
promítnutý přes slevu na kuřecí prsa…

Cestou domov Marianova dlaň pevne stíska tú moju a popri tom mi jeho palec jemne hladí pokožku. Neprestáva ani na sekundu. Je to ako predohra. Minimálne môj vták to ako predohru chápe, a tak začína v úzkych džínsach tvrdnúť. Na ulici. A ešte k tomu cez deň. Kmitnem pohľadom na Marianov výraz, ale on sa tvári úplne normálne. Nezaujato. Akoby sme len tak normálne kráčali. V tom momente ma napadne, že to nerobí naschvál a ja som len príliš precitlivelý. Čo je vlastne logické vysvetlenie. Skoro desať dní sme nešukali. Týždeň pred maturou som strávil zavŕtaný v knihách. Spával som denne ledva štyri hodiny a na sex som si na vlastné prekvapenie takmer nespomenul.

První láska je čistá téměř vždycky. Dáte do toho všechno. Celých sto procent sebe. S každým dalším vztahem ale už máte štít. Do hry s láskou vstupujete pokaždý s tím, že už nikdy nedáte sto procent. Každej dospělej přece ví, že pohlcující láska s věčným slibem je spíše věc románových knih než reality. S každým dalším člověkem, který do vašeho života vstoupí, mu dáte o něco míň. Je to prostě čistá matematika zranění. Začínáte na stovce a postupně klesáte. To stejný máte se vším. Naučíte se třeba bruslit. Bruslíte bez chráničů a jste králi světa, dokud nepřijde první bác. Poté obvykle už přemýšlíte jinak, už víte, jak ta držka bolí, a že možná aspoň tu helmu a kolena by bylo záhodno mít v něčem schované. Zkrátka je to přirozený instinkt, bránit se před bolestí.

Popravdě, takhle jsem si závěr svýho středoškolskýho života teda nepředstavoval! Tohle je to velký finále? To grandiózní zakončení údajně nejlepších let mýho života? Jsem sám, bez rodiny, bez kámošů, bez přítele, bez peněz, bez střechy nad hlavou… A místo aby mou největší starostí bylo, jestli odmaturuju s pár dvojkama, nebo to uhraju na samý jedničky, tak tu bojuju sám se sebou a zkouším si v hlavě sumírovat věty, s jakýma bych mohl zítra na naše zazvonit. Protože ano, klíče sice mám, ale hanba by mě fackovala, kdybych si domů nakráčel jakoby nic… No, a ještě předtím se musím zítra ráno vrátit do třídy, kde se se mnou teda očividně kromě kliky od dveří baví ještě aspoň pár mých spolužaček, ale ani tak se to nedá srovnávat s tou vcelku srdečnou atmosférou, jaká mezi náma panovala po celý předchozí roky. No a nakonec mě ještě příští týden čeká konfrontace s Erikem…

Jenže dobrá nálada mě přejde hned, jakmile se z práce vrátí Riko. To už jsou Béda s Mončou samozřejmě pryč a já čekám, že se Riko začne se zájmem vyptávat, jak jsme si to tu užili, jenže on na mě místo toho spustí: „Dome, předpokládal jsem, že jsem se včera vyjádřil jasně, když ses mě ptal, jestli si sem můžeš někoho pozvat – a já ti řekl, že nevidím důvod, proč byste si nemohli dopřát saunu nebo nějakej film.“ „No… jo,“ přikývnu zmateně, protože vůbec netuším, kam tím směřuje. „Tak proč jsi je tahal po celým baráku? Co jim máš co ukazovat bar a vinotéku? A hlavně, jak si můžeš dovolit je vzít do naší ložnice?“ Nasucho polknu a přistiženě zčervenám.

Učím na fakultě matematiku a v září na mé první přednášce prváků seděl v páté řadě posluchárny Marek. Můj kolový, třeboňský Marek, se kterým jsem prožil vlastně jen jeden „erotický“ den. Už jsem učil a zkoušel děti mých kamarádů, spolužáků ze školy, kolegů z fakulty, jednu milenku známého z tenisu… Ale kluka, se kterým jsem spal, ještě ne.

Museli sejít ještě blíž k městu, než našli malou kavárnu. Obsazená tak z poloviny. Stolky, židle, malý bar a hudba z gramodesek. Zelený Veltlín v sedmičce. Docela dobře si popovídali. Nakonec dali ještě jednu a Víťa měl skoro až veselou náladu. V sobotu odpoledne přijde Leoš pokračovat. Raději trochu opilého kamaráda doprovodil domů. Stisk rukou byl nenucený a srdečný. Po cestě domů rozmýšlel o všem. Samozřejmě se nezbavil úvah o tom, kdyby byl jako on. Kluk má maturitu, ale on ji bude mít za rok.

Polibek, před kterým předevčírem uprchl, se vrátil i s úroky. Nebylo na něm nic dvorného. Zuby, dech a rok čekání, který povolil jako špatně stavěná hráz. Polynemos se do něj opřel celým tělem, vjel Feleasovi rukama do vlasů a rozpustil mu uzel, protože po tomhle toužil od prvního dne v zápasišti a hodlal si to vybrat celé.

No, někdy bych ho taky rád něčím ošarmil. Protože mi přijde, že tuhle roli zastává v našem vztahu výhradně jenom on. A že ve výsledku vlastně, když se to vezme kolem a kolem, vůbec nechápu, co na mně může vidět… Všechno vymýšlí, všechno zařizuje, všechno plánuje, všechno organizuje, všechno platí. A já se jenom vezu. Co z toho může mít? Na druhou stranu, kdo nic nedělá, nic nepokazí, ozve se ve mně mý druhý já. Zprudka a jakoby přistiženě otevřu oči a zahledím se do prostoru přede mnou. Něco na tom je, že? pokračuje mý druhý já v pošklebování… a já musím uznat, že… že jo. Že na tom něco je. Tři vztahy, tři rozchody. Třikrát jsem si vyslechl, co všechno jsem dělal špatně. Lukáš se s tím už vůbec nesral a vyčetl mi nejenom to, co jsem dělal, ale i to, co jsem nedělal…

„Ty si ani neumíš představit, jak děsně moc mě vzrušuješ a jak strašně se mi to líbí. A víš, co je nejhorší? Že přesně tomuhle se celou dobu vyhýbám. Jasně, každá slečna, se kterou jsem kdy byl, mě vzrušovala, chtěl jsem je. Ne že bych si hrál na lovce, když by mě lovit nebavilo. Jenže s tebou je to úplně jiný, a to mě tak děsí, až nevím, co s tím. Já nevím, co mám dělat.“

Odpoledne Dan stál před kinem o pár minut dřív. Nervózně koukal na mobil a přemýšlel, jestli to není celé jen hloupost. V tu chvíli se vedle něj objevil Tomáš. „Čekáš dlouho?“ usmál se. „Ne, právě jsem přišel,“ zalhal Dan a rychle schoval mobil. Šli koupit lístky a popcorn. V sále si sedli vedle sebe, trochu blíž, než bylo nutné. Film začal, ale Dan se nedokázal soustředit. Vnímal jen to, jak má Tomáš ruku položenou na opěrce, skoro se dotýkali. Po chvíli se jejich prsty lehce střetly. Oba na okamžik ztuhli. Tomáš se na Dana podíval a tiše se usmál. Dan cítil, jak mu hoří tváře, ale ruku nestáhl.

Tady Lukáš trochu zaváhal. Už chtěl říct jednu příhodu, ale rozmyslel si to. Láďa je žárlivý a nevěřil by mu. V tom Gottwaldově, kdysi Zlíně, spali. Právě protože se čekalo na převod valut. Krásný večer strávili na terase v baru. Jejich postele byly oddělené. René před ním klečel a prosil o společnou noc. Jen Lukáš nemohl překonat své zábrany. Myslel na Láďu, i když se rozešli jen s polibkem, a na ostatní, na rodinu kterou získal. Všechno by musel opustit. A kdo by zaručil, že ho do Francie pustí. Slyšel o spoustě případů, kdy úřady zabránily i svatbě.