Povídky

To už tu byl Hanzi a na tácku nesl sedmičku a tři skleničky. A hned za ním rozkošná panenka. Blondýnka, krátké mikádo, velice příjemná a milá, Růženka. Přema měl k ženám komplikovaný vztah. Samozřejmě mimo sex. Ale i tak ženskou společnost moc nemusel. Ale určité typy mu byly sestersky blízké. A jednu takovou má před sebou. Trochu ho to rozhodilo, ale i uklidnilo. Růženka mu určitě vadit nebude. Ještě nedopili sedmičku a už si povídali jako staří známí. Po zavíračce počkali na Hanziho. Pak se všichni vypravili ke Králíkárně. Byl to kousek, Přema bydlel jen o pár vchodů dál.

Vybereme hospůdku na Smíchově, před pařbou se musíme pořádně najíst, protože s těma dvěma to není na chvilku. To bude až do rána. Sotva sejdeme schody do sklepení a vejdeme do restaurace, moje oči v rychlosti prolustrují obsazení. Na jednom stole se zastaví o chvilku déle, než by bylo zdrávo. Ne, to není možné! Proč zrovna tady a teď? Moje mozkovna se zdráhá uvěřit tomu, co vidí. Mezi osazenstvem sedí i Darek, kámoš, za kterým občas, možná trochu častěji jezdím, abych uvolnil svým fyzickým potřebám. Jen kývnu hlavou na pozdrav, když se naše oči střetnou. Obsluhou se nechám odvést k volnému stolu. Vybereme si jídlo. Ohledně pití pokračujeme, na čem jsme začali, tedy bílé víno.

Robin se v Záboří začal objevovat pravidelně a dobře mezi nás zapadl. Když se zdržel, přespával u Dominika. Vždy, když měl přijet, jsem se na něj upřímně těšil, přinesl mezi nás takový svěží vítr, i když povahou byl tišší, něco jako já. Tři týdny po našem prvním setkání přišla sobota, kdy Robin neměl co na práci a já také ne. Konečně jsme se tak domluvili, že bych mohl přijet k němu do Vojkova zkusit si zastřílet z luku. Robin zval i ostatní, ale ti se samozřejmě věnovali svým drahým polovičkám, takže odmítli. Alespoň budu mít více času si to vyzkoušet, řekl jsem si.

Tentokrát se k nám chce přidat i Klára. Rodiče nás ujistí, že týden to bez naší přítomnosti přežijí. Vítka napadne jet na stejné místo, kde byli se školou na lyžáku, mohlo by to Petrovi zase něco připomenout. Stále má ještě slepé body, ale už jich moc není. Nikdo nic nenamítá a Vítek jako muž činu okamžitě zarezervuje pobyt.

Zase se mě chytil pocit zmaru, zklamání a uvědomění si, že jsem k ničemu. Znovu jsem se zaryl do polštáře a začal plakat. Přemýšlel jsem, zda má cenu dál plánovat svůj život, nemám absolutně žádnou budoucnost, všechno je v hajzlu. Přitom představy byly jasné, škola, zda další studia nevím, práce, manželka, děti a budu nejšťastnější pod sluncem. Vždy jsem viděl nejsilnější zázemí právě v rodině, bez které budu v budoucnu úplně sám a život tak ztratí jakýkoli smysl.

Týden uběhne jako voda. Ani se nenaděju a je tu den soudu. V životě by mě nenapadlo, že se tam někdy podívám. Před začátkem procesu se sejdu s panem Koutským. Dodává mi odvahu. Nemám se ničeho bát! Tento případ je jasný! Musíme vyhrát! Jenže vždy je tu co když. Nesnáším myšlenky, co se mi honí hlavou. Člověk nikdy neví! Opravdu se bojím. Nikdy v životě jsem neměl takový strach! Potřeboval bych čertíčka vedle sebe. Jenže to nejde. Zahlédnu Beátu, jak se blíží i se svým právníkem. Nemám sílu se na ni podívat. Nastal čas našeho procesu.

Takže musíme bejt na stejný vlně, a to mi řekni, že ne. Zamilovanej do jeho hlasu už jsem, ale stejně mě to hrozně vytáčí. Nadávám si za ten moment, kdy jsem si ho uložil jako Lívanec.

Sobotu i neděli jsem věnoval přípravám na zábavu, resp. na to, co přijde po ní. Myslím, že už jsem toho viděl hodně a kluci o tom také furt mluvili, ale nesmím to pokazit, tak jsem studoval dál. Rozumějte, koukal jsem na porno a sledoval, jak by se to mohlo Petře líbit, aby neřekla, že jsem úplný dřevo. Pustil jsem si i lesbické porno, říkal jsem si, že holky budou nejlíp vědět, jak to mají rády. Chvilku jsem na to koukal, ale začalo mě to nudit, chyběl mi tam ten mužský element. Vždy jsem těm borcům záviděl, jak moc dokážou slečnám naložit, často vypadali jak takoví alfa samci, kterým se herečky plně oddávají.

Otevřel jsem oči a podíval se po pokoji, Dominik byl zachumlaný kompletně do deky a mně nad hlavou jen trčela jeho obrovská noha. Pucek ležel na zádech a ruce rozhozené do stran, jak kdyby byl ukřižovaný. Kaká byl stočený do klubíčka, měl asi divoké sny a hodně se převaloval a nějak si stáhl trenky pod zadek, a tak do místnosti svítila jeho maličká, ale velice pevná prdelka. Musel jsem se nad tím výjevem pousmát.

Sluneční paprsky lechtající obličej mě přivedou z říše snů do bdělého stavu. Cítím tělo, které se ke mně zezadu tiskne. Opatrně se pootočím. Marek ještě spí. Prohlížím si ho, prstem začnu kopírovat linie jeho tváře. Doputuji k rudým, od polibků opuchlým rtům. Zavrtí hlavou, chce uhnout.

Dojdu jim konsternovaně otevřít. Než se vzpamatuji, vše si na povel vezme Vítek. Vytáhnou gril, holky v kuchyni připraví pohoštění a já jen nevěřícně na vše koukám. Nenechal mě v tom, ne, oni mě v tom nenechali. Všichni se vesele baví, švitoří, občas se mě zeptají, kde co je, nebo si to sami najdou. Jejich dobrá nálada se přenese na mě. Donesou si i alkohol, jemu já se musím vyhnout. Přece jen prášky, co jsem měl včera, nejsou kamarádi s alkoholem. Chci jim pomoct, ale s díky odmítnou. Prý jsem jim poskytl útočiště, a to stačí.

Byli jsme čtyři, dá se poupravit název slavné knihy, kterou nám ve škole nutili, a tak jsem k ní měl přirozený odpor až do dospělosti. Parta kamarádů ze vsi na jihu Čech. Záboří je vesnice, která má necelých čtyři sta obyvatel a přímou úměrou si dokážete spočítat, kolik tam tak mohlo být dětí. My jsme však byli poměrně silné dva ročníky, kdy se za dva roky narodili čtyři kluci a dvě holky. Kluci i holky drželi separé svou partu, my kluci si do ní nikdy nikoho nepustili, další kluci byli buď o dost starší, nebo naopak o dost mladší a holky mezi námi neměly své místo.

Nero se Sami jsou až na druhém konci. Zapískám, abych si je přivolal. Nikdy mě neomrzí, jak se nejdřív zkoumavě zadívají naším směrem. Po ujištění, že jsem to já, se k nám začnou hnát tryskem, žádným cvalem, ale pořádným tryskem. Nechtěl bych na nich zrovna sedět. Už jsem několikrát zažil setrvačnost na koňském hřbetě, věřte, že ne vždy se to dá vysedět.