Povídky

Po lehčím hraní a menší nehodě od Gimpa jsem se přesunul k jeho pomočenému rozkroku, ze kterého stále kapaly kapky moči. Rozepnul jsem mu tedy zip a zpod švů jeho obleku vytekly zbylé chcanky smíchané s olejem na latex. Koukal jsem na jeho zamčeného ptáka, ze kterého padaly kapky moči. Líbilo se mi, jak se Gimp stydí a snaží se chovat normálně a vžít se do role.

Slyším nějaké vzdálené pípání. Víčka mám ztěžklá, zkouším trochu pohnout prstem. Super, to jde. Pípání je stále blíž a blíž. Otvírám oči, zamžikám, abych si zvykl na světlo. První, co vidím, je bílý strop. Pootočím hlavu. Pípání mám skoro u ucha. Pěkně mě štve, doslova mi rve uši. Ale počkat, kde to jsem? Co se stalo? Proč jsou tu ty přístroje? Chci se zvednout, nejde to. Mám pocit, že na mně leží nějaká obrovská skála, která mě drtí.

Sednul jsem do auta a jel směrem k bydlišti, kde můj Gimp bydlí. Celou cestou k jeho bydlišti se mi stavělo péro a cukalo mi v něm. Představoval jsem si, jak tam bude Gimp stát celý v pozoru v latexu a bude čekat, než ho pán vyzvedne. Konečně jsem dojel k jeho místu bydliště dokonce 5 minut dopředu. Přitom Gimp už tam stál v pozoru, a když uviděl moje auto, celý zkameněl, asi mě chtěl překvapit, jak je poslušný.

Odemknul jsem to jeho staré CBčko a opatrně jsem z něj vyndal jeho péro, bylo vidět, že moc to CBčko pohodlné neměl. Sundal jsem z něj všechny ostatní součásti a začal jsem instalovat nové. Při prvním dotyku kovu na jeho tělo se Gimp natolik lekl, že povyskočil. Ignoroval jsem jeho poskakování a pokračoval v práci.

Když se Bohdan vrátil z Milána, rozjel naše randění naplno. Stále častěji na mě čekával před studiem a pak jsme se jen tak toulali Prahou, jindy jsme si zašli na večeři nebo mě pozval na koncert či hudební vystoupení. Já mu to oplácel lístky do divadla. Měl jsem rád veselohry a taky moderní balet. Ze začátku jsem našemu vztahu nepřikládal příliš velký význam, Bohdan byl přece o deset let starší, říkal jsem si, je to dobrá chemie, etapa kamarádství, která časem vyprchá, nechám tomu volný průběh.

Samuel zostal na brehu, akoby ho niečo zadržalo. Pozeral na Huga, na jeho široký úsmev a rozžiarené oči. Videl, ako mu voda steká po ramenách, akoby každý pohyb zdôrazňoval jeho krásu. Bolo to prvýkrát, čo si Samuel uvedomil, aký je Hugo nádherný. Jeho telo bolo štíhle, ale pevné, a jeho uvoľnenosť kontrastovala s napätím, ktoré Samuel cítil vo svojom vnútri.

Občas někdo přišel pozdravit klečícího a teď už i od mrdky špinavého zmrda u mých nohou, on však poslušně mlčel a dělal, že tam není. Jednou, když se podíval stranou a úplně přestal existovat po pozdravu našeho společného kamaráda, chytil jsem ho za vlasy a přitlačil mu hubu k jeho botám. „Neumíš pozdravit?“ „Dobrý den,“ a políbil mu obě nohy. Kámoš nevěřícně zakroutil hlavou a přisedl si. I s ním jsem probral celou situaci. Přiznal, že on na BDSM není, ale že on už byl fakt kurva, tak že mu to třeba prospěje. Asi hodinu jsme tam seděli a kecali – já, dominantní pán se svým novým subíkem u nohou, pak kámoš co mi před chvílí vykouřil a který ho poplival, a společný kamarád, který ho zná jako metrosexuála a ne jako špinavýho čokla.

Vytřeštil oči překvapením, ale mlčel. Sledoval tentokrát on jeho, jak mu popotahuje za křížky tkaniček. Cítil, že brusle konečně povoluje. Sundal mu ji. Jen tak, bez varování, mu stáhl brusli a položil nohu na zem. To samé zopakoval s druhou.

Marcel se tvářil, jako bych tam snad ani nebyl. Rozvázal tkaničky bot, ty si vyzul. Zatímco střídavě stál na jedné noze, sroloval z nohou ponožky, které do těch bot nacpal. Já jsem se ani nepohnul. Nevím, jestli proto, aby mi z toho představení neunikla ani vteřina, nebo z překvapení, že nedělá žádné okolky. A už tu byl poslední kousek oblečení, který následoval ty předchozí. Marcel si stáhnul i šortky a teprve pak se podíval mým směrem. „Co je? Ty se nechceš vykoupat?“

Dočkal jsem se. Pěkně namazaný žalud zvlhčený lubrikačním gelem mi pomalu vjíždí do mého nitra. Fanoušek je decentní a trpělivý, ale netrvá to dlouho a už mi se vzlyky rozkoše vráží svého macka až po varlata do mého zadku. Náhle vrcholí i on, cítím, jak v mém nitru mohutně cuká jeho úd a všechno semeno, co měl v sobě, už je ve mně.

Ríša už toho měl dost. Nasadil vražedné tempo, aby se od kamaráda dostal co nejdál. Za sebou slyšel smích. Pootočil hlavu. Chtěl na Járu vypláznout jazyk a udělat sprosté gesto, ten se ale v momentě zastavil a zařval: „Bacha!“ Ríša se stihl akorát podívat před sebe, když mu do cesty někdo vjel. Nárazu se nadalo zabránit, ani drsnému pádu obou lidí na led.

Hlavně jsem si totiž nebyl moc jistej, jak přesně to bere Vítek. Jestli je to pro něj prostě jenom večeře a je mu jedno, kde a s kým si ji dá, s kámošema v menze nebo se mnou v restauraci – nebo jestli se tam těší podobně jako já víc než jenom kvůli kusu žvance, a sice proto, že tam budeme spolu… Nedával mi holt nijak najevo, co a jak. A uznávám, že jsem si pochvaloval, že od něj nemusím poslouchat žádný balicí hlášky, no ale pravda je, že díky nim jsem vždycky aspoň hned věděl, na čem u toho kterýho kluka jsem. Kdežto u Vítka jsem si nebyl jistej vůbec ničím. Až do posledně. Do toho našeho loučení před jeho pokojem.