Povídky

Pootevře ústa. Líbám, ale je to jiné než obyčejně. Rozpaluje ho to, uvědomuje si, co to s ním dělá. Zaslechne svůj sten. Do mozku mu pomalu dochází událostí celého dne. Wapashi! Odtrhne se od něj. Dívá se do černých očí vysokého muže. Je zmatený. Jeho první polibek od muže. Neví ani co říct. Stáhne pokrývku, posadí se.

Mladíkův obraz mu zůstal v hlavě, jako by si ten moment vypálil do mozku. Ruce pod hlavou, krátce střižené vlhké vlasy. Do zlatova opálená pokožka, z níž slunce kradlo kapičky vody a to včetně těch, co se třpytily na světlých chloupcích na hrudi a níž. Mokré plavky, přilepené k tělu prozrazovaly, že Vojtu příroda opravdu obdařila. Pak zvedl víčka, klidný pohled světle modrých očí, doprovázený milým úsměvem.

„Ruce za záda… a zavři oči,“ nařídil Kamil. Ben opět okamžitě poslechl… a vzrušeně polkl, protože už jenom poslouchat ty Kamilovy strohé příkazy mu znělo jako rajská hudba. Tak možná nejseš taková příšera. Jsem se možná unáhlil. Každopádně jedna nula pro tebe. Protože teď už udělám fakt COKOLIV, abys mě začal zase hladit… kdekoliv… všude… a abys hlavně už nepřestal…

Pak se k němu to nahé štíhlé tělo přitisklo a Tim věděl, že je ztracený. Možná, že po tom podvědomě toužil od okamžiku, kdy Damiena poprvé uviděl. Jeho štíhlá postava, kaštanové vlasy a velké modré oči. Byl krásný, to si Tim jasně uvědomoval. Chtěl ho nenávidět, kvůli firmě, kvůli otci, ale nedokázal to. Damien ho očaroval.

Ben si uvědomoval, že pro tuhle chvíli není ničím víc než jenom pouhou hračkou sloužící ke Kamilovu uspokojení – a neskutečně ho to vzrušovalo. A stejně tak ho vzrušovalo, jak ho Kamil dokonale ovládal. Bylo totiž plně na Kamilovi, kdy se Ben může nadechnout zhluboka a kdy může dýchat jenom tak plytce. Bylo jenom na Kamilovi, v jakém tempu a jak hluboko bude Ben sát Kamilův penis. A je jenom na Kamilovi, jestli se ještě vůbec někdy narovnám v zádech, že… nebo jestli mě dnes nechá se vystříkat… Všecko to má pod kontrolou on. MĚ má pod kontrolou on. A je v tom neskutečně dobrej!

V kuchyni jsem se trochu vydýchal, nicméně mé vzrušení úplně neopadlo. Když jsem si uvědomil, že v jeho blízkosti budu muset strávit ještě bůhví kolik dní, udělalo se mi trochu slabo. Pořád tady ale byla možnost, že bych ho mohl ukecat alespoň k nezávaznému sexu. Přece jenom je to taky chlap a má nějaké potřeby. Byla by to malá záplata, ale když už nemůžu utišit duši, alespoň tělo by nemuselo strádat. Důsledky, které by však mělo tohle tělesné spojení, na ty teď nebudu ani myslet, jsem silný a nějak se s tím smířím. Stejně dělá všechno proto, abych ho nenáviděl, takže láska jako taková nepřichází v úvahu. Je to stejně jen pobláznění, které nějak přetrvává z dob, kdy jsem jeho pravou povahu ještě tak moc neznal, či spíš nesetkal se s ní na vlastní kůži.

„Pane, pane, počkejte.“ Otočil se za hlasem. „Pane, prosím, vezmi mne s sebou. Budu plnit všechny tvé rozkazy, přísahám.“ Mladíček, sotva dvacetiletý, tělo pevné, samý sval a šlacha. Vzpomenul si, kovářův syn. Jak se k němu otec chová, věděli v ležení všichni. Oči chlapci hořely očekáváním. „Jedu daleko, sám nevím, co mne čeká…“ „Pane, prosím, udělám cokoliv.“

Vejdu do domu. Rád bych řek, že mě tři patra schodů nějak uklidnily, ale asi ne. Najednou tam stojim. Tak jo. Natáhnu ruku, zmáčknu zvonek. Slyšim, jak zvoní. Zůstanu stát, už nemůžu zpátky. Stojim, čekám jako trouba. Nemám přece jen utéct? Půl minuta, minuta. Přijde mi to jako věčnost. Poslední šance se otočit. Ne? Notak co? Dveře se otevřou. Stojí tam On.

Potichu jde do kuchyně, kde by si něco dobrého zobl na ten další level. Má pocit, že tam zahlédl brambůrky, které jsou tam od jeho předešlé návštěvy, ale čert to vem. Vytáhne je. Sáček roztrhne, když ho něco pevného obejme a tlačí doprostřed místnosti. „Nech toho, Idire,“ namítne slabě, přestože celé tělo se mu chvěje touhou. „Co to děláš?“ „Polibek.“

Keď šli popri nich, zrazu Lukáš do Tomáša vrazil tak, že ten sa cez zvodidlo takmer prekotil. Než stihol zareagovať, Lukáš ho na zvodidle privalil, začal Tomáša hrýzť do krku, pod ktorým ho jednou rukou držal. Druhou sa mu začal hrať s jeho polkami, pekne obtiahnutými v tesných nohaviciach. Tomášovi to bolo príjemné, mal rád dominantných chalanov a niečo takéto rozhodne nečakal, takže prekvapenie tiež zohralo svoju rolu. Zrazu sa však Lukáš odtiahol, povedal len: "Prepáč," a išiel ďalej. Tomáš to nechápal, prečo ho prepána Lukáš takto naťahuje?

Jako by mi monstrum četlo myšlenky, když mě chytlo kolem pasu, položilo na zem, sehnulo se k mému tělu a svými obřími prsty mi sundalo zbytek oblečení. Ležel jsem nahý v lese, pár set metrů za domem a koukal ze země na svého hrdinu. Jako by mi chtěl jeho pohled něco říct. Rozkročil jsem nohy, koleny co nejvíc od sebe. Můj hrdina (říkejme mu už takto) si klekl ke mně, přiblížil obličej k mé nadržené prdeli a začal mi lačně vylízávat díru. Jeho jazyk měl takovou sílu, že se dokázal velmi snadno dostat přímo do mých útrob. Po chvilce mi jazykem jezdil přímo přes prostatu.

„Ahoj,“ hlesne. Nezměnil se. Je stále tak… mocný. „Kdo je to Michal?“ Libor se bez uvažování rozmáchne a jednu mu ubalí. „Už nikdy jeho jméno nevyslovuj!“ otočí se a rázuje k babiččinu domu. Trhnutí ho zastaví. Idir ho schová do svého objetí. Oba dva dešťové kapky ignorují. „Kdo to je?“ „Přítel. Našel jsem si přítele,“ řekne. V puse má sucho. „Proč? Nestačím ti?“ „Nic ti vysvětlovat nemusím,“ odsekne a vykroutí se z jeho náruče.

„Jen zkouší spojení,“ ujistil ho Dan. Vzal první židli, zapřel ji napříč přede dveřmi a na ní vybalancoval skleničku. Pokud bude kdokoliv zkoušet neslyšně vejít, tohle mu v tom zabrání. Zkontroloval zbraně, uložil je k jejich lůžku. Vysoká matrace, polštáře a velká peřina, vše v příjemných, krémových barvách. Podlaha se sestávala ze souvislé vrstvy čehosi, co nejvíc připomínalo linoleum, ale nebylo. Zbývající nábytek byla skříň, ve které nalezl oblečení v různých velikostech a osušky. Dvě vytáhl. „Omrkneme koupelnu?“