Povídky

„Mamíí, koupíš mi v krámě nějaký chipsy, kolu, malinovku, bagety, zeleninu a kuřecí maso? Kaká dělá večer na Volšáku nějakou oslavu, tak klukům udělám svoje bagety.“ Bagety s grilovaným kuřecím masem a zeleninou byl takový můj tehdejší majstrštyk a kluci se po nich mohli utlouct. Limči se hodily, jelikož mi bylo jasný, že přitáhnou jenom alkohol a na tohle nebudou myslet. A já se navíc budu tvářit jako vzorný synek, který nepije, i když už může.

Karel ho šel vyprovodit a díval se za ním, než zmizel za jejich zdí. Jako by zašlo slunce. V Jardově přítomnosti cítil velikou pohodu, klid, ale zároveň příjemné napětí. Musí všechno nechat na něm. Snad. Ví vlastně o sobě všechno a vypadá to, že budou skvělí kamarádi, ale dál? Šel se udělat do vany. Dřív to jinak nešlo, když sdílel pokoj se dvěma sestrami. To bylo jediné intimní místečko. Dnes má pokoj, ale ještě si nezvykl. Představoval si Jardu v květovaném kimonu i bez. I když je všechno na nejlepší cestě, kdoví?

„Jo, to zní rozumně,“ odepíšu… a po krátkým zaváhání přidám i usmívající se smajlík. A to je právě ono. Ten smajlík se na Tobiho usmívá, zatímco já se momentálně neusmívám. Tak snadný je někomu přes písmenka lhát! Achjo… „A tak… asi tě nebudu rušit, když máš toho hodně do školy, ne?“ nadhodím. „To sice mám, ale zase abych si s tebou nemohl chvíli povídat, tolik to vážně nehoří,“ objeví se mi na displeji.

Honza už byl taky nahý, ale trochu schovaný za jedním sloupem. „Julku, vezměte se vzájemně v pase.“ Jenže tahle vzájemná blízkost a doteky na intimních místech vyvolaly své. Jejich už zvedající se penisy si dělaly, co chtěly. „Hoši, zajdeme ven. Klidně na to vleťte, když je chuť. Bože to je krása.“ „Ale my spolu nechodíme, jsme jen v práci.“ Honza na sebe rval slipy. „Tak to je věčná škoda. Vašim miláčkům se vzájemně líbíte. No to je vaše věc. Tak kdy začneme?“

„Představ si, mám skvělou zprávu!“ zahlaholím nadšeně, jakmile zapnu na notebooku WhatsApp a zjistím, že Tobi je online. „Jakou?“ vybídne mě a přidá usměvavej a pak zvědavej emotikon. Na oplátku mu tam hodím jeden rozveselenej, takovej ten v tý narozeninový čepičce. Mám totiž úplně luxusní a přesně takhle rozjásanou náladu! Jednak jsme se ve škole s Jirkou zase udobřili, z čehož mám samozřejmě radost – i Tobi si včera všiml, že jsem nějakej míň hovornej než dřív, až takovej vliv na mě to dohadování s Jirkou má –, no ale hlavně jsme se dnes dověděli ve škole super novinku! „Dověděli jsme se dnes – “ začnu psát… A najednou mě něco napadne. Napadne mě, jak celou tuhle akci povýšit na něco lepšího.

Přicházíme do stáje, kde již ostatní koně dostávají večeři. Sami s Nerem se hlasitě dožadují svého přídělu. Trochu jsme se zpozdili, jim se to evidentně nelíbí. Jakmile vstoupím k Sami do boxu, kde už nervózně pochoduje, zastaví se u žlabu. Přendám jí žrádlo do žlabu. S chutí se do něho pustí, nabere si pořádnou dávku, přežvykuje. Něco, pro mě nepochopitelného, ji vyruší, chce se podívat, co to je. Natáhne krk, tlamu má plnou krmiva, hlavou přejede nad mojí, v tu chvíli jí část žrádla vypadne. Vidím, jak kolem mě poletují částečky jídla. Největší část mi dopadne na vlasy, ramena. Stejnou trasou se vrátí ke žlabu, na mě dopadá další várka.

Koukl jsem po něm. Spokojeně se usmíval. Asi na mě byl skvělej pohled. Sotva jsem ho pusou obejmul a naučit se ho dostat do krku, mi trvalo docela dlouho. Teď už jsem byl v tomhle směru ale profík, protože Lukovi se to tak líbilo. Přitiskl jsem mu na ocas jazyk, sevřel ho v puse a začal dlouhými tahy kouřit. Rukou jsem si sevřel svý stojící péro a začal si ho honit. Bylo součástí dohody, že můžu. Luke mi nechtěl odpírat sex, to považoval za ponížení nejvyšší kategorie. Chtěl, abych si sex užíval stejně, jako on. V tomhle byl náš D/s vztah jiný. Nikdy mi nezakazoval dotýkat se sám sebe.

Na Dana to bylo dost rychlé, ale co, pořád po tom toužil, přece neřekne ne. Dál už neuvažoval a zcela se poddal Sváťovi. Klekl si podle pokynů a hned ucítil jazyk na svém svěrači. Nejdřív ho líbání trochu lechtalo, ale jeho druh stejně dlouho nevydržel. Nedočkavě přejel prsty s trochou krému a hned se snažil zasunout. To bylo dost jiné než tuba z umělé hmoty. Taky silnější a delší. Začal se přizpůsobovat a vycházet Sváťovi vstříc. Vzrušení obou hezky vrcholilo. Už se přerušit nedalo. Trochu si pomáhal se svým penisem, ale byl otočen, a jeho výstřiky zmizely v ústech protějšku.

Odsunul jsem z gauče polštáře pod záda, položil jsem ho vedle sebe, přetáhl přes něj deku a jen jsem ho tak kolíbal na svém těle. Zalezl mi pod tričko, jako by potřeboval cítit moje teplo a usnul. To už jsem věděl, že když se mu něco stane, potřebuje se z toho vyspat. A pak už je zas dobře.

Po lehčím hraní a menší nehodě od Gimpa jsem se přesunul k jeho pomočenému rozkroku, ze kterého stále kapaly kapky moči. Rozepnul jsem mu tedy zip a zpod švů jeho obleku vytekly zbylé chcanky smíchané s olejem na latex. Koukal jsem na jeho zamčeného ptáka, ze kterého padaly kapky moči. Líbilo se mi, jak se Gimp stydí a snaží se chovat normálně a vžít se do role.

Slyším nějaké vzdálené pípání. Víčka mám ztěžklá, zkouším trochu pohnout prstem. Super, to jde. Pípání je stále blíž a blíž. Otvírám oči, zamžikám, abych si zvykl na světlo. První, co vidím, je bílý strop. Pootočím hlavu. Pípání mám skoro u ucha. Pěkně mě štve, doslova mi rve uši. Ale počkat, kde to jsem? Co se stalo? Proč jsou tu ty přístroje? Chci se zvednout, nejde to. Mám pocit, že na mně leží nějaká obrovská skála, která mě drtí.

Sednul jsem do auta a jel směrem k bydlišti, kde můj Gimp bydlí. Celou cestou k jeho bydlišti se mi stavělo péro a cukalo mi v něm. Představoval jsem si, jak tam bude Gimp stát celý v pozoru v latexu a bude čekat, než ho pán vyzvedne. Konečně jsem dojel k jeho místu bydliště dokonce 5 minut dopředu. Přitom Gimp už tam stál v pozoru, a když uviděl moje auto, celý zkameněl, asi mě chtěl překvapit, jak je poslušný.

Odemknul jsem to jeho staré CBčko a opatrně jsem z něj vyndal jeho péro, bylo vidět, že moc to CBčko pohodlné neměl. Sundal jsem z něj všechny ostatní součásti a začal jsem instalovat nové. Při prvním dotyku kovu na jeho tělo se Gimp natolik lekl, že povyskočil. Ignoroval jsem jeho poskakování a pokračoval v práci.