Moje první komise

Na Ostrov jsem se rozhodl odcestovat ve svých osmnácti letech. Už od patnácti, kdy jsem si poprvé uvědomil, že jsem na kluky, jsem začal vyhledávat oficiální i neoficiální informace o tomto bájném místě. Doma mě nic nedrželo. Měl jsem jen otce, který si skoro každý den tahal domů nějakou jinou ženskou, a když se mi to nelíbilo, nadával mi do buzerantů, aniž věděl, jak blízko pravdě je. Když jsem se navíc na velvyslanectví Ostrova dozvěděl, že mi zaplatí skoro celou jednosměrnou letenku, protože prý ze mě bude určitě pěkná šestka, neváhal jsem ani den, ačkoliv jsem moc netušil, co tím vlastně mysleli.

Noc před odletem byl otec naštěstí u nějaké baby, takže jsem dost času sbalit si pár osobních věcí a nějaké to oblečení do začátku. Po nedbalém načmárání krátkého dopisu na rozloučenou s důrazem na slovech "Nehledej mě!" jsem vyrazil autobusem na letiště. V letadle jsem sice ještě nikdy neletěl, ale únava z probdělé noci a vize nového života mě ihned po startu spolehlivě uspaly. Přestup (už ani nevím kde) na další letadlo jsem prožil v naprosté rozespalosti, takže jsem si ani nevšiml, kdo všechno se mnou poletí.

O to větší moje překvapení bylo, když nade mnou najednou stál nádherný kluk s ležérně položeným dotazem, zda bych ho pustil na jeho místo k okénku. Zmohl jsem se jen na neartikulované žvatlání, a když jsem se pak rychle zvedal, abych mu uvolnil místo, praštil jsem se hlavou o prostor na zavazadla. Vesele se na mě usmál a prohlásil, ať si dávám pozor na hlavu, že ji budu ještě potřebovat. Zčervenal jsem a rychle jsem se zase usadil. Naštěstí už si začal listovat palubním časopisem a nevěnoval mé trapné situaci ani trochu pozornost.

Za to já jsem věnoval pozornost jemu. Mohlo mu být tak stejně jako mně, ale snad úplně všechno na něm bylo lepší. Měl nádherné tmavě hnědé kučeravé vlasy, jenž čas od času jemně prohrábl rukou, hluboké temné oči, jimiž letmě pročítal obsah článku, a souměrný obličej bez sebemenší vady, jenž jsem měl možnost celý vidět jen malou chvilku, ale vydržel bych ho sledovat hodiny. Přes těsné bílé tričko se jasně rýsovala přirozeně svalnatá postava, ruce i nohy, zakryté jen kraťasy a sandály, nepokrývaly žádné znatelné chloupky. Na zbytek jeho těla jsem ani neměl odvahu pomyslet.

Z mého dlouhého, ale stále nenasyceného pohledu mě vytrhl až stevard, snažící se zjistit, zda si dám kolu nebo džus. Než jsem stačil jakkoliv zareagovat, ozval se můj nádherný spolucestující s banálními, ale přesto úchvatně vyřčenými slovy: "Pomerančový džus, prosím." Znovu jsem ze sebe něco vykoktal, což stevard pochopil jako žádost o to samé. Začal jsem se zase cítit trapně, že nejsem schopný ani normálně si objednat. Bohužel vždy, když se mi tento pocit dostaví, začnu dělat blbosti, což se stalo i v tomto případě. Ve chvíli, kdy stevard začal podávat džus se slovy "Váš nápoj, pane," jsem se mu snažil vyjít vstříc, jenže to jsem netušil, že tenhle džus není určený mně, a tak se mi podařilo zavadit o jeho ruku natolik nešikovně, že se většina obsahu kelímku vylila přímo na mého krásného souseda.

V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal, a to hned ze dvou důvodů. Nejdříve mě zavalila představa, co hrozného si o mně ten kluk musí myslet, a hned poté jsem oněměl úžasem, protože si začal sundávat mokré tričko, a dokonce i trenky se slovy: "Můžete mi, prosím, podat ze shora tu modrou tašku, kde mám náhradní oblečení, a donést nějaké vlhčené ubrousky, protože ten džus lepí? Děkuji." Moje oči přebíhaly z jeho nádherně vypracovaného těla na jeho obrovského ptáka a doslova jsem na něho zíral. Ještě štěstí, že jsem měl již vyklopený jídelní stoleček, jinak by určitě zaregistroval, jak se mi pod kalhotami začíná stavět můj, musím říct, také nemalý pták. Když se mu podařilo alespoň trochu setřít z těla lepivý džus, uzemnil mě otázkou. "To jsi nikdy neviděl nahýho kluka, že tak čumíš, nebo co?" A vzápětí dodal: "S tebou bude na Ostrově tedy sranda."

"Já jsem Michal," podával mi ruku ještě stále nahý kluk. "Tomáš," vypadlo ze mě po chvíli a odvážil jsem se opětovat pozdrav. Jeho ruka byla příjemně teplá a vůbec mi nevadilo, že byla ještě trochu ulepená od džusu. "Pěkné jméno, Tome. Letíš sem asi poprvé, co? Tak to se, myslím, ještě uvidíme." Byl jsem schopen racionálně zpracovat jen první část jeho sdělení, a tak jsem mu odpověděl: "Ano, moc se tam těším." "Máš určitě na co. Teď mě, prosím, omluv, rád bych se oblékl a ještě si musím něco zařídit."

Nevím, jestli se mi to zdálo, ale měl jsem pocit, že po této větě mrkl na stevarda, který již držel v ruce jeho modrou tašku. Jisté ovšem je, že jsem ani jeho, ani stevarda do konce letu již neviděl, což byla velká škoda. Zbytek letu už proběhl relativně normálně, pokud považujete za normální letět v letadle, kde jsou jen skoro samí hezcí kluci. Měl jsem tedy alespoň možnost prohlédnout si některé další spolucestující, ačkoliv nikdo z nich nebyl tak krásný jako můj soused, a také si přečíst krátkou brožuru popisující procedury následující po příletu. Jediné, co mě na ní zaujalo, byla jakási "komise, která Vám přiřadí kategorii a stupeň pro Váš počáteční pobyt na Ostrově."

Po dosednutí na zem jsem spolu s ostatními vylezl z letadla a chodbou prošel k výdeji zavazadel, kde jsem posléze odchytil to své. Poté se někteří vydali k východu s nápisem "Ostrované", já a většina dalších kluků jsme ovšem vyrazili za nápisem "Nově příchozí". Tam si nás hned rozebrali úředníci v podobě (jak jinak) celkem pěkných chlapů. Čekalo mě vyplňování hromady formulářů, lékařské vyšetření a hlavně ta záhadná komise.

Po absolvování prvních dvou částí, jenž proběhly relativně standardně, jsem dostal žeton na sprchu a instrukce, abych si na sebe vzal něco pěkného. Horká sprcha se po tom dlouhém letu opravdu hodila, zvlášť když jsem měl konečně čas srovnat si v hlavě, jaké nádherné stvoření jsem v letadle potkal. Kombinace obojího u mě způsobila dosti značnou erekci. Měl jsem sto chutí si ho tam pořádně vyhonit, ale pak jsem si uvědomil, že mě ještě čeká ta komise a že bych raději měl jít. Erekci jsem dočasně zažehnal značným snížením teploty vody a po důkladném utření všech částí těla jsem se začal přehrabovat ve svém batohu, abych našel nějaké reprezentativní oblečení. Nakonec jsem zvolil volné triko a kraťasy, kdyby se mi náhodou chtěl znovu postavit.

Před sprchami na mě již čekal mně přidělený úředník s deskami v ruce. Prohlédl si mě od hlavy k patě a vyzval mě, ať ho následuji. Procházeli jsme několik minut spletí různých chodeb s mnoha dveřmi, za kterými jsem tušil nějaké kanceláře, a postupně se ve mně čím dál víc mísily strach a zvědavost, co mě čeká za těmi, u kterých se určitě každou chvíli musíme zastavit. To se také stalo u dveří s číslem 351. Úředník se ještě pro jistotu podíval do obsahu desek, poté zaklepal, vstoupil a naznačil, ať jdu za ním.

V místnosti mě oslnilo prudké světlo, na které jsem si po tom několikaminutovém pobytu v temných chodbách, musel zvyknout. Přede mnou jsem rozpoznal dlouhý stůl, za kterým seděli čtyři různě staří muži, a jednu volnou židli. Ozval se úředníkův hlas oznamující moje jméno a další údaje: "18 let, imigrační i lékařská zpráva v pořádku, první kontakt přes naše velvyslanectví." Poté předal desky jednomu z mužů, uklonil se na pozdrav a odešel z místnosti.

Cítil jsem, jak mě všichni čtyři propichují pohledem, jezdili očima nahoru a dolů a snažili si udělat první dojem. Na zátylku jsem ucítil stékající krůpěj potu. Nevím, jestli to dělalo to světlo, ale bylo tam hrozné vedro. Pomyslel jsem si, že bych si nejraději sundal všechno oblečení a skočil do nějakého studeného bazénu. Netušil jsem, jak rychle se mi moje první přání splní.

"Odložte si, prosím," ozval se příjemným, ale přesto důrazným hlasem jeden z mužů. Asi jsem nahodil hodně nechápavý výraz, protože po chvíli svou výzvu zopakoval. Automaticky jsem povolil sevření ruky, v které jsem držel svůj batoh. Ten dopadl s žuchnutím na zem. "Jen v klidu, nikam nespěcháme," ozval se druhý z mužů. "Kolega myslel, abyste si sundal vaše tričko a trenky, abychom si vás mohli pořádně prohlédnout. Nebojte, nebude to nic nepříjemného," dodal.

Pomalu jsem začal chápat, co po mně chtějí. "Takže to je něco jako vojenská prohlídka? Ale já jsem sem nepřijel válčit, jen si užívat života, jak jsem o tom všude četl," pomyslel jsem si a začala se mě zmocňovat panika. Naštěstí se mi podařilo trochu se uklidnit. "Přece se to nějak vyjasní," probíhalo mi hlavou. V očích všech čtyř mužů jsem vyčetl nedočkavost, možná i částečnou žádostivost. Nechtěl jsem je již dále pokoušet a začal jsem se neohrabaně soukat z trička. Jejich pohledy zaznamenávaly každý můj pohyb. Odhodil jsem tričko na batoh a začal si sundávat sandále a posléze i kraťasy. Mé tělo zakrývaly už jen černé boxerky, které se mi v tu chvíli zdály nepatřičně malé, ale přesto mi bylo stále větší vedro.

Cítil jsem se trapně a začal jsem se dnes již potřetí červenat. Pohledy ovšem stále neustávaly, a tak jsem ze sebe pomalu sundal i ten poslední kus oblečení, přičemž jsem se rukama snažil zakrýt to nejdůležitější místo. "No tak, nestyďte se a pojďte se nám blíž ukázat," zvolal se zaujetím třetí muž z komise. Udělal jsem dva kroky vpřed a poté již následovaly přesné příkazy, které jsem jen mechanicky plnil: "Dejte si ty ruce podél těla..., otočte se kolem dokola..., můžete se předklonit?" Necítil jsem v tu chvíli snad vůbec nic kromě trochy studu a kapičky naděje, že to snad brzy skončí.

Zrovna, když jsem byl otočen směrem ke vstupním dveřím, znenadání se otevřely a dovnitř naprosto neočekávaně vstoupil ON. "Dobrý den, pánové, promiňte mi to zdržení, ale musel jsem si skočit pro náhradní oblečení, jistě to chápete," uculil se. Instinktivně jsem znovu zakryl rukama své přirození. "Ale, my už jsme se dnes jednou potkali..., Tomáš, že ano?" rýpavě pronesl a začal mi podávat ruku. Když mi opětování jeho pozdravu trvalo ještě déle než posledně, uvědomil si asi moji situaci a začal se smát společně s celou komisí. "Tak koukat se kluk může, ale s ukazováním už je to horší, že?" pobaveně nadhodil otázku.

Mezitím se přesunul k prázdné židli, usadil se a začal listovat přinesenými dokumenty. V tuhle chvíli jsem začal litovat, že jsem si ho v té sprše nevyhonil. Pohled na toho skvělého kluka z letadla nenechal toho dole ani trochu chladným, a tak mi po chvíli ani mé ruce nestačily na zakrytí toho, co mi příroda nadělila. Ačkoliv jsem v tu chvíli chtěl utéct někam hodně daleko, stál jsem jako přikovaný. Nálada ostatních v místnosti se ale ještě zlepšila.

"No tak, jak to, kluci, vidíte? Tohle nám tady jen tak někdo nepředvedl. Já to vidím i vzhledem k tomu ostatnímu na doporučení na šestku." sdělil ostatním poslední muž, který ještě nemluvil. Místností se ozvalo souhlasné mručení. "Já myslím, že není co řešit, viď, Tome?" usmál se na mě Michal a začal razítkovat listy papíru. "Takže standardní postup. Nyní vám bude dočasně přidělen stupeň pět první kategorie, máte tříměsíční lehkou karanténu a stejně dlouhou ochrannou lhůtu, poté se dostavíte na příslušnou komisi a ta rozhodne, zdali budete zařazen na šestý stupeň. Rozumíte mi?" zeptal se nakonec první muž.

"Co je to ta ochranná lhůta?", vysoukal jsem ze sebe jedinou otázku. "V té lhůtě tě jednoduše nemůže nikdo ojet, pokud nechceš, a ta karanténa znamená, že pokud chceš, tak jedině s gumou." odpověděl mi lakonicky Michal, držíce v ruce kondom, kdybych snad nechápal, co tím myslí. Anebo to byla výzva?

"Výborně," pokračoval první muž a podávaje mi štos dokumentů v deskách pokračoval: "tady máte potřebné dokumenty, teď už si jen vyzvednete čip a adresu vašeho místa pobytu a nastoupíte na loď na ostrov, nejbližší jede myslím asi za 2 hodiny." "Tak a my pánové vyrážíme na oběd," vyzval ostatní komisaře. "Já s vámi nepůjdu, mám ještě nějaké povinnosti," vymluvil se Michal a jakoby spiklenecky se na mě podíval. "Nemusíš nic vysvětlovat," reagoval druhý muž, "tak hodně štěstí. Sejdeme se tu zase za dvě hodiny, doufám, že tentokráte dorazíš včas," pokáral Michala. Při této debatě mi už absolutně nikdo nevěnoval pozornost, a tak jsem hodil desky do batohu, oblékl se a potichu zmizel z místnosti. Postavené péro se stále hlásilo o pozornost, ale to už mě můj úředník zase táhl další spletí chodeb k snad už poslední destinaci.

Tam jsem dostal zvláštní hodinky s mnoha malými tlačítky a čipem, které prý musím mít celou dobu pobytu na Ostrově u sebe. Také mi byly sděleny instrukce k místu mého ubytování. Vzhledem k získanému stupni mi prozatím přidělili malý byt na předměstí jednoho většího města. "Vlastní byt," pomyslel jsem si, "konečně nějaká dobrá zpráva. Nakonec to tu bude určitě takové, jak jsem si to představoval."

Po opuštění poslední úřední kanceláře na mě čekalo překvapení. Místo úředníka, který mě celou dobu provázel, se na mě culil Michal a hned začal: "Dovedu tě k lodi a řeknu ti něco o tvém dalším pobytu, co ty na to?" Zmohl jsem se jen na tiché přikývnutí, zvlášť když jsem se byl schopen soustředit jen na tu bouli v jeho rozkroku. Po vybavení si toho, co jsem viděl v letadle, už mi ten můj zase stál v pozoru.

Nechal jsem se tedy Michalem vést a snažil se poslouchat, co mi říká o pravidlech na Ostrově, o tom, kam je nejlepší večer zajít, co všechno se dá přes den dělat apod. Místo těchto informací jsem ale spíš vnímal tón jeho hlasu, pohyb jeho úst a vůbec všech svalů na těle rýsujících se přes těsné tričko. "... no a vůbec nejdůležitější je mít stále dostatek bodů. S tím bych ti mohl pro začátek trochu pomoct, co říkáš?" vyřkl otázku, jejíž obsah jsem nechápal. Znovu jsem přikývl a on jen prohlásil: "Výborně, tak s tím můžeme začít třeba hned." V tom mě chytl za ruku, otevřel jedny z dveří, kolem kterých jsme procházeli, a zavedl mě dovnitř.

V místnosti bylo přítmí. Pomalu jsem se rozkoukával a rozpoznal jsem cosi jako postel a malý stoleček s šuplíky. Nejdřív jsem vůbec nechápal, co se bude dít, ale pochopil jsem ve chvíli, kdy jsem na zátylku ucítil Michalův horký dech a jeho ruku směřující po mém hrudníku a břichu dolů. Vzpomněl jsem si na tu ochrannou lhůtu, ale Michal nebyl někdo, před kým bych se chtěl chránit. Otočil jsem se a pohlédl do jeho temných očí, které mě fascinovaly už v letadle. Jeho obličej se přiblížil k mému a najednou jsem cítil naše proplétající se jazyky při tom nejkrásnějším polibku, jaký jsem kdy zažil.

Při tom jsem zaznamenal Michalovy ruce, které hbitě rozepnuly knoflíky mých kraťasů, jenž spadly na zem ve stejnou chvíli jako batoh, který jsem do teď stále držel v ruce. Moje volné ruce začaly prozkoumávat Michalovu nádhernou postavu. Cítil jsem příjemné teplo, které z celého jeho těla vyzařovalo. Po dokončení dlouhého polibku mi Michal obratně sundal tričko a jeho ústa se přisála k mému krku, do kterého mě střídavě kousal a olizoval jazykem. Tiše jsem zasténal, protože takovou slast jsem snad ještě nikdy nezažil, a to byl teprve začátek.

Po chvíli se přesunul k mým bradavkám. Vždycky jsem je měl citlivé a dost často jsem si je při honění mačkal, abych dosáhl většího uspokojení, ale tohle bylo naprosto nesouměřitelné. Nejdřív jen jednu z nich lehce olízl a poté začal s již osvědčenou kombinací kousání a lízání na obou z nich. To už jsem nevydržel a z úst mi začaly vycházet stále hlasitější steny. Cítil jsem, jak mi pulzuje krev v hlavě a především v mém totálně napruženém ptákovi, který už si mezitím našel cestu ven z boxerek.

Když už se začalo zdát, že by snad slast z této činnosti mohla začít klesat, odlepila se Michalova ústa od mých bradavek a pokračovala dál přes břicho až k mému trčícímu kolíku se silně naběhnutým žaludem. Jen jsem stačil zaregistrovat rychlé osvobození mého ptáka z vězení boxerek a už mi do mozku začaly přicházet silné impulsy z mého žaludu, kterého se právě dotkla špička Michalova jazyka. V tu chvíli jsem měl pocit, že z té intenzivní slasti snad omdlím. Instinktivně jsem se opřel o Michalovu hlavu, která mi v tu chvíli byla nejblíže, což ovšem Michal vyhodnotil jako signál k zahájení brutální kuřby.

Nechápal jsem, jak se mu můj dlouhý penis podařilo nacpat celý do pusy, ale v tu chvíli jsem nechápal víc věcí, třeba jak se mohlo stát, že mě tu kouří snad ten nejkrásnější kluk na světě. Jelikož jsem byl celý den neuvěřitelně nadrbaný, netrvalo dlouho a cítil jsem, že to na mě přichází. Michal to zjistil tak akorát, aby ho stihl vyndat, ale už nezabránil tomu, abych mu postříkal celý obličej včetně jeho kučeravých vlasů. Stříkal jsem snad možná půl minuty a doslova proudy mojí mrdky mu stékaly po obličeji a krku na kompletně propocené tričko. Můj řev při tomto výkonu musel být slyšet nejméně ve všech sousedních místnostech. Zmohl jsem se v tu chvíli jen na omluvný úsměv a dovrávoral jsem k posteli, na kterou se mi podařilo posadit, a pozoroval jsem, jak si Michal sundává zadělané tričko a otírá s ním alespoň částečně svůj obličej.

"To už jsi mi dnes zadělal druhé tričko," pokáral mě pobaveně. "To mi budeš muset ještě teď oplatit," nadrženě podotknul. Teprve teď jsem si všiml, co za tu dobu vzniklo z té, už tak dost velké, boule v jeho trenkách. Jeho pták mohl mít v tomhle stavu dobře přes dvacet čísel, což mě dost vyděsilo ve chvíli, kdy z šuplíku vyndal gumu a lahvičku s lubrikačním gelem. Úplně mi vyschlo v krku, nemohl jsem mluvit a dostal jsem strach, jak tohle dopadne. Na druhou stranu jsem sledoval, jak jedna část mého vědomí, dokola opakuje: "Vraž mi ho tam, vraž mi ho tam..."

Michal vycítil mé obavy a chlácholil mě: "Neboj se, Tome, nebude to vůbec bolet, já jsem na tohle specialista, věř mi. Užiješ si to ještě víc než tohle." Nedokázal jsem si představit, že by prožívaná slast mohla být ještě větší, ale strach se po jeho přívětivých slovech začal postupně vytrácet. "Jak...?" polkl jsem otázku. "Jen si tak, jak jsi, lehni na záda a já už všechno zařídím, dobře?" odpověděl. Uposlechl jsem a odevzdaně jsem očekával, co bude dál.

Slyšel jsem, jak si sundává trenky, nasazuje gumu a patlá na ni lubrikační gel. Poté jsem ucítil jeho ruce zvedající moje nohy kamsi nahoru a následně studený gel na jeho prstech pronikající do mého panenského otvoru. Nejdříve tam pronikl jedním, poté dvěma a nakonec třemi prsty. Moje díra se postupně uvolňovala a já začal cítit úplně jiný druh slasti, než který jsem zažil před chvílí. Můj pták na to okamžitě zareagoval a už stál zase plně v pozoru, jako by mu nestačilo, co si dnes již užil.

Najednou jsem v sobě ucítil prázdno, které chtělo být zaplněno, ale zároveň se toho obávalo. Koutkem oka jsem zaregistroval siluetu toho, co se za chvíli mělo stát mou součástí. Na zátylku mi znovu vyrašily kapičky potu, slabě jsem zasténal v očekávání. V tom jsem ucítil stále se zvyšující tlak v mé díře. Měl jsem vzrůstající pocit, že mě to roztrhne na malé kousíčky, které by se rozletěly všude po místnosti. Nakonec jsem ucítil poslední příraz. Všechny smysly mi napovídaly, že už je celý ve mně. Tlak se začínal snižovat, nastupovalo uvolnění a znovu se vrátila slast v té jiné, nové podobě. Ještě chvíli počkal v tomto nejbližším spojení dvou klukovských těl, při němž pulzuje obrovská energie oběma směry, aby se vydal na cestu zpět a zase tam a zase zpět...

Jeho mrdání mě opět přivádělo do extáze. Celé moje tělo se prohýbalo pod jeho mužnými přírazy a snažilo se vycházet vstříc. Slyšel jsem jeho vzrůstající sténání přerušované pravidelným oddechováním. Byli jsme sladěni jako ti největší housloví virtuózové, byť s poněkud nezvyklými nástroji. Frekvence přírazů narůstala. Slast se blížila vrcholu. Aniž bych se jakkoliv snažil, cítil jsem cukání v mém klacku oznamující další mohutný výstřik. Stejné pulzování jsem pak ucítil i ve své díře.

A pak už to šlo ráz na ráz. Mrdka stříkala z mého ptáka všude kolem a v tom okamžiku jsem cítil, jak se plní moje díra. I přes gumu jsem cítil to rozlévající se teplo. Michal ještě stačil několikrát křečovitě přirazit, aby ze sebe dostal všechnu svou mrdku, pak se vzepřel za ruce o postel a dal mi nádherný nečekaný polibek.

Stále jsem ho v sobě cítil, i přestože ho po chvíli vyndal a snažil se ze mě ubrousky setřít alespoň to nejhorší. Posadil jsem se a konečně jsem si mohl pořádně prohlédnout to dělo, které mi přineslo tolik potěšení. Právě si z něho sundával kondom přeplněný jeho mrdkou, aby ho mohl společně s mokrými ubrousky vyhodil do koše. Ještě stále mu stál a já jsem zatoužil ho mít zase brzy v sobě.

"Měl by sis pospíšit, za chvíli ti odplouvá loď." pronesl Michal a začal se soukat do trenek. Při pohledu na své mrdkou a potem zadělané tričko prohlásil: "Tak buď mi nějaké tričko věnuješ, nebo budu muset jít bez něj." Ačkoliv bych ho alespoň chvíli ještě rád viděl bez něj, nakonec u mě zvítězila potřeba se mu odvděčit, a tak jsem mu řekl, ať si nějaké najde v mé tašce. Za chvíli z ní vytáhl jedno, co je mi trochu volnější, ale jemu sedlo akorát. Poděkoval mi a řekl, ať mu na moment půjčím své hodinky. Sundal jsem je z ruky, podal mu je a začal se také pomalu oblékat. On mezitím zuřivě mačkal tlačítka na svých i mých hodinkách a pak mi je vrátil zpátky ze slovy: "Za tohle bys měl dostat hodně bodů."

Poté ke mně přišel, políbil mě na tvář a řekl: "Snad tě zase brzy na Ostrově potkám, tentokrát už bez karantény. Ať se ti tu daří." Než jsem stačil cokoliv říct nebo alespoň vyjádřit dík za to všechno, co pro mě udělal, zmizel v chodbě a nechal mě v té temné místnosti samotného. Celá místnost byla prosycená naší mrdkou. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se ten vjem vtěsnat do paměti. V tom se ozval mužský hlas: "Opusťte, prosím, místnost, za několik minut dojde k automatickému čištění." Sice bych sprchu potřeboval, ale tohle by asi nebylo to pravé, a tak jsem se rychle dooblékl a vyrazil ven.

Michala už jsem nikde neviděl, a tak jsem se sám vydal podle značek na loď, která mě odvezla do mé cílové destinace. Ačkoliv jsem tu od té doby měl spoustu podobných zážitků s nejrůznějšími kluky, nic tak nového a intenzivního jsem tu doposud nezažil. Michala už jsem od té doby nepotkal, zůstal mi po něm jen záznam na čipu: "Partner: stupeň 8 / kategorie 1. Záznamy: líbání; pasivní dráždění bradavek; dokončený pasivní orální sex, výstřik na obličej; dokončený pasivní anální sex, výstřik uvnitř do kondomu, samovolný výstřik na tělo. Hodnocení: čeká se na zpracování..."