Vystoupení

Jsem tu již třetí večer. Když jsem předevčírem přišel, byl jsem nervózní. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem něco takového chtěl udělat a měl jsem i možnost. Převlíknul jsem se do dámského prádla, oblékl košili a kalhoty a vyrazil na pódium. Věděl jsem jen jedno: jak tam vstoupím, nebude cesty zpět, ať se bude dít cokoliv.

Když jsem uviděl osvětlené jeviště i část ztmavlého hlediště, zarazil jsem se. Dorážela odtamtud na mne atmosféra i zvláštní odér specifický právě pro takováto místa. Váhal jsem, přeci jenom jsem se obával věcí příštích, ale má hudba již hrála, a tak jsem se přeci jenom odhodlal a vykročil. Začal jsem tančit. Když jsem se chtěl podívat do hlediště, byl jsem oslněn a neviděl jsem nic než tmu. Kdo tam sedí a dívá se na mne? Nu co, hlavně se odvázat a dát ze sebe to nejlepší.

Postupně, ale poměrně rychle ze mne všechny obavy a tréma spadly. Vždycky když tančím, zapomínám na všechny své negativní pocity. Tak to bylo i tentokrát, i když v takovéto situaci to bylo poprvé. Jak jsem se uvolňoval, do mého pohybu se čím dál tím víc dostávala vášeň. Když jsem se plně pohroužil do svého vystoupení, začal jsem rozepínat knoflíčky u košile. Dával jsem si záležet, aby to nebylo ani moc rychlé, ani pomalé. Nejdřív rozepnout rukávy, vyhrnout je a pak teprve ten zbytek. Když ze mne košile spadla, všechna světla zhasla, jen jedno, bodové, zůstalo a to mne pečlivě sledovalo a určitě nejen to.

Improvizoval jsem a až na poslední chvíli jsem se rozhodl, že dolů nepůjde jako další košilka, ale kalhoty. Ať je vidět, co jsem zač. Se sundáváním jsem si opravdu pohrál. Nakonec jsem přeci jenom udělal ten poslední krok a vystoupil z kalhot. Musel na mne být úchvatný pohled. Chtěl bych se v té chvíli vidět. Rozpálen tancem i vášní, která ve mne již bouřila, oblečen v bílé dámské košilce, zpod které prosvítala černá podprsenka, krajkové kalhotky, podvazkový pás, silonky a všechno v jedné barvě. Otočil jsem se zády, vystrčil zadek, roztáhl půlky od sebe a začal vrtět zadnicí, to vše v rytmu hudby.

Když jsem se otočil zpět, uviděl jsem, že po hledišti jdou světelné vlny. Umožnily mi tak spatřit plný sál, který měl kapacitu 15 stolků po 4 místech, bedlivě sledujících, evidentně nadržených hostů. Kam jsem se jen podíval, nemohl jsem najít jedinou ženu. Někteří, kteří byli v první řadě, již měli kalhoty na půl žerdi. Do ostatních řad jsem neviděl, tak nevím, kolik jich mohlo být. Chtěl jsem pokračovat ve svlékání, ale když jsem tohle viděl, rozhodl jsem se, že je ještě chvíli budu šponovat. Přidal jsem ještě tu trochu vášně, která mi zbývala, do svého tance a přestal sledovat hosty. Rozhodl jsem se, že se zaměřím pouze na první řadu. Šel jsem na kraj pódia a tam pokračoval v produkci.

Když jsem usoudil, že je již ten pravý čas, velice opatrně a provokativně jsem sundal košilku a tu odhodil k jednomu opravdovému krasavci. Měl kalhoty už dole a obřík byl v pozoru. Zachytil košilku a začal se s ní mazlit. Byl to macho podle mého gusta, ale nebyl tady sám, i ostatní chtějí trochu pozornosti. Byl jsem již řádně zpocen, když jsem ucítil, že mi do kalhotek párkrát ukápla šťáva lásky. Bylo mi jasné, že každý kousek mého prádla je velice zajímavý pro hosty, ale kalhotky se tímto staly nejzajímavější. Rafinovaně jsem sundal podprsenku a odhodil kamsi do sálu.

Pak jsem si dal pauzu. Pouze jsem tančil, laskal bradavky a hrál si v rozkroku. Mám citlivé bradavky, fungují jako dva kohoutky. Navlhčil jsem ještě trochu kalhotky, ale už se blížil nebezpečný bod. Věděl jsem, že za něj nesmím. Měl jsem již vybráno. Po celou dobu, co jsem vybíral nového majitele kalhotek, menší barevné bodové světlo bloudilo po jednotlivých hostech, jako by někdo věděl, že si vybírám. Byly tu jen dvě bodovky, jedno velké zaměřené na mne a pak tahle bludička. V sále již nikdo neseděl na svém místě, všichni se posouvali směrem k pódiu. Všechny kalhoty ležely tam, kde jejich majitelé seděli. Byl to úchvatný pohled. Někteří již odhodili vše. Sundal jsem tedy pozvolna kalhotky. Můj semafor se vymrštil do polohy stůj. Nemám ho nějak malého, taky už se mi do kalhotek nevešel, a tak byl jistě rád, že je venku, ale když uviděl některé kolegy, určitě se styděl a připadal si jako trpaslík.

Když adresát zachytil zásilku a přičichl k ní, bylo mu vše jasné. Začal se usilovně tlačit k pódiu. To, co měl mezi nohama, je přesně ten objekt, kterému lze jeho kvantita jen závidět. Všichni se již mačkali pod pódiem. Muselo to být něco úchvatného být mezi tolika těly namačkaných na sebe. Zbývalo sundat ze mne punčochy a pás, ale dával jsem si záležet, abych tuto masu rozpumpoval. Na některých bylo vidět, že se neovládli a mají to již za sebou. Jistě někteří z nich v sobě měli vraženo maso toho za sebou. Na některých bylo vidět, že ho zasunuli do toho před sebou a snaží se o kopulační pohyby. Našli se i skupinky, které evidentně byly spojené sendvičově a to i vícevrstvě.

Přesto ještě celkem dost jich zůstalo sólových. Někteří se cíleně vyhýbali situacím, která by je do takovéto skupinky zatáhla. Všichni ti, kteří ode mne něco dostali, patřili mezi ně. Evidentně chtěli pouze mne. Vybral jsem si ještě tři neobdarované a nezapojené a těm jsem během několika málo minut hodil zbytky svého oblečení. Když jsem viděl tu skupinku nadrženců, bylo mi jich líto, ale profesionalita je profesionalita. I když tady? Podíval jsem se do zákulisí. Skryt před diváky, stál tam šéf. Byl se mnou evidentně spokojen, nadržen a měl úsměv na rtech. Když uviděl, že se tázavě dívám jeho směrem, pochopil, pokynul mi, abych pokračoval a přistoupil na okraj pódia. Věděl jsem, co jsem chtěl. Bylo to docela riskantní. Nemuselo by se to vyplatit a mohl bych skončit na krchově. Kdo ví, co ta nadržená zvěř bude se mnou dělat. Já to však chtěl taky.

Tančíc jsem se vzdálil od okraje, abych se později přiblížil o to ještě víc. Velice jsem dbal na to, aby můj tanec byl co nejvíce dráždivý. Takhle jsem to udělal několikrát. Bylo úchvatné je sledovat, jak jim vadí, že se vzdaluji, a pak tu nadrženou radost, když se blížím. Když to blíž nešlo, vystartovalo několik rukou a já je ucítil na svých nohou. Přeběhl mi příjemný mráz po zádech. Klesl jsem na bobek a nechal si šáhnout do rozkroku. Pak jsem se narovnal, otočil, klesl opět na bobek, vystrčil zadek a roztáhl půlky tak, aby má díra byla pěkně vidět. Cítil jsem, jak mi tam bodovka svítí. Uvědomil jsem si, že je nějak málo světla. Museli svítit pouze tou nejméně zabírající bodovkou. Osvětlen byl snad jen můj zadek.

Posunul jsem se na okraj pódia, jak to šlo. Udělat ještě jeden sebemenší pohyb vzad, spadnu. Snažil jsem se být co nejníže. Náhle jsem ucítil projet čísi jazyk mojí rýhou. U dírky se zastavil a polaskal ji. Projela mnou vlna rozkoše. Můj anál je má nejsilnější erotogenní zóna a konkurovat mu mohou jedině bradavky. Vypadl jsem úplně z rytmu. Mé vystoupení skončilo. Klekl jsem na kolena, roztáhnul nohy a posunul se ještě o něco dozadu. Po mém těle běhalo několikero rukou i jazyků. Netrvalo dlouho a byl jsem uchopen a snesen, no spíše stažen, z pódia. Před mým obličejem se objevilo několik penisů, které se snažily dostat do mojích úst. Cítil jsem, že do řiti se dobývá další. Nebyl nejmenší, spíše naopak, ale cestu si proklestil. Byl to velice kvalitní buchar. Nebylo možné se udržet na všech čtyřech. Otočili si mne na záda a pokračovali v orgiích na mém těle.

Netrvalo dlouho a došlo u mne k výstřiku. Je pravda, že když se to u mne stane, tak odpadnu. Stejně tak i tentokrát, ale neměl jsem šanci uniknout. Bylo jich dost, kteří si to se mnou chtěli rozdat děj se co děj. Když už mne někteří nemohli ošukat, začali používat násilí. To je znovu nabudilo a ojeli mne znova. Tak se opakovalo znovu a znovu. Postupně se všichni vytratili a zbylo tam dvanáct neukojitelných, mezi nimi i mí favoriti. Nevím, kdy a jak se tam objevil bičík, ale najednou na mne dopadl. Nebyla to jediná mučící pomůcka, která na mne byla použita. Pódium se proměnilo za tu dobu, co jsem jej opustil, v docela slušnou mučírnu. Byl jsem vrácen na jeviště, tentokrát jsem na něm však nebyl sám. Posledních dvanáct vytrvalých tam bylo se mnou a řádně mi dávali zabrat. Bolelo to hodně, ale mne to vzrušovalo a opět jsem zvedal semafor na stůj. Byl jsem bit jak žito. Rány dopadaly tu na prsa, jindy na břicho, tu zase do rozkroku, nebo také na zadnici, to obzvláště tehdy, když ho do mne někdo chtěl vrazit. Střídalo se bití, znásilňování, roztahování análu, pálení voskem, skřipce a tak podobně. Roubík byl vždy jasný. Byl to jeden z přítomných údů.

Když jsem podruhé ejakuloval, podvázali mne a zavěsili zaváží. Pak pokračovali ve své zábavě. Mé genitálie měnily barvu, ale to nikoho nezajímalo. Byl jsem velmi zmučen a znásilněn. Můj anál byl přeplněn semenem, celé tělo mne bolelo, hrdlo i ústa jsem měl zalepené spermatem, v žaludku také nic jiného nebylo, stejně jako ve střevech. Byl jsem na pokraji sil. Hrozilo mi zhroucení. Nejspíš to poznali, protože poslední tři mne odvázali a nechali být. No nechali. Začali o mne pečovat takovým způsobem, že cíl byl jasně jediný. Hrát si se mnou tak, abych vydržel. Po prožitém pekle to byla příjemná změna. Byli tak neskutečně něžní. To, že mi ten největší kolík ucpává spodní díru a jen o trochu menší tu horní, mi ani nějak moc nevadilo. Byly ve mne, ale nehýbaly se a to bylo důležité. Třetí chlap si hrál ústy s mým ztrápeným chlapcem. Všech šest rukou bylo na mém těle a laskalo jej. Dvě s bradavkami, jedna s kulkami, ostatní se pohybovaly po zbytku těla. Bylo to strašně příjemné a já se trochu vzpamatoval. Byl jsem natolik při sobě, že jsem mohl opět vnímat své okolí. Ti tři, kteří vydrželi, byli moji hlavní favorité. Byl jsem rád, že jsem měl dobrý tip. Nakonec všichni odešli.

Chtěl jsem vstát, ale nohy nějak nesloužily. Klepal jsem se jak sulc. Chtěl jsem se odplazit. Pryč odsud. Najednou mnou projela bolest. "Kampak, kampak?" Otočil jsem se. Nade mnou stál urostlý chlap. Na první pohled bylo vidět, že je dominant. Byl členem personálu místního klubu. Popadl mne za nohy a odtáhl mne do vykachlíkované místnosti. Zde mne uvázal do kříže, zasunul mi do řiti hadici, druhou do úst. Za chvíli do mne začala proudit voda. Než jsem se naplnil, týral na střídačku mé genitálie a bradavky. Když jsem měl již pocit, že prasknu, uzavřel vodu. Hadici v zadnici vyměnil za špunt, v ústech za roubík a začal mne bít přes zadek plácačkou. Bylo to strašné. Chtělo se mi vypustit svůj obsah a prdel pálila čím dál tím více jako čert. Nakonec přeci jenom uznal, že to už stačí, odvázal mne, hodil mne do vany a vytáhl všechny ucpávky. Obsah mého těla se začal hrnout. Když jsem se vyprázdnil, ležel jsem v silně zapáchající břečce. Neměl jsem však sílu vylézt ven, a tak jsem tam musel zůstat. Nevím, jak dlouho jsem tam byl, ale nakonec přišel místní otrok, který mne vytáhl, umyl a uložil na kavalec, kde se mi věnoval a ošetřoval mne, dokud jsem neusnul.

Probudil jsem se nahý na palandě. Byl jsem celý bolavý a unavený, ale přesto jsem se cítil dobře. Když jsem se rozhlédl, zjistil jsem, že zde nejsem sám. Bylo tady několik nahých chlapů. Někteří seděli u stolu a hráli karty, jiní si spolu povídali a jiní leželi na vedlejších palandách. Byli mezi nimi někteří, kteří měli klenutou hruď skoro až žensky, některé ženské, takzvaná prkna, by jim mohli závidět. Také se tu nacházeli někteří, na kterých bylo vidět, že slouží k různým účelům.

Během času jsem se seznámil s celým osazenstvem. Všichni byli součástí personálu stejně jako od včerejška já. Den jsem strávil celkem nezajímavě, vlastně jsem jenom relaxoval po včerejšku a snažil si odpočinout. Když nastal večer, každý z přítomných dostal pro následující čas svou úlohu. Já jsem se měl stát servírkou. Dostal jsem podvazkový pás, silonky, minisukni skoro mikro a podprsenku. Bylo mi řečeno, že host je pán a jeho přání jsou rozkazem, tak ať se podle toho chovám. Poté jsem vyšel na plac. Obsluhoval jsem přítomné, nosil poživatiny a pití. Jak jsem procházel mezi stolky, plácla mi přes zadek hostova ruka nebo i bičík, který byl na každém stolku. Nezareagovat na to, necuknout a nic nerozlít bylo velice náročné. To nemluvím o tom, co se po několikátém úderu začalo dít mezi nohama. Některé ruce nemířily na mne zezadu, ale zepředu a zajely pod sukénku, kde silně zmáčkly mé orgány a podráždily je.

Ať jsem dělal, co jsem dělal, neúprosně jsem se blížil k nebezpečnému bodu. Utéct jsem nemohl, když jsem nebyl pro něco v kuchyni nebo v baru, musel jsem čekat na place ve vyhrazeném prostoru. Nakonec se stalo to, před čím nebylo úniku. Naštěstí to přišlo ve chvíli, kdy jsem měl volno. Program pokračoval, na pódiu se střídal účinkující za účinkujícím. Pak se to stalo. Když jsem se vracel na své místo okolo jednoho stolku, host zde sedící po mne šáhnul a donutil mne sednout mu do klína. Usadil mne tak, že jsem se napíchnul na jeho kolík. Jednou rukou si začal hrát s mými bradavkami, druhou pod sukénkou. Takto jsme sledovali představení, dokud se neudělal. Poté jsem pokračoval v obsluze. Ještě několik hostů během večera si vyžádalo moji pozornost, někteří z nich byli celkem tvrdí a jejich zájem docela bolel. Co se však dalo dělat? Zákazník náš pán!