Přesčas

Jedenáct večer. Další přesčas, ale co, doma nikdo nečeká. Nemá ani kočku nebo psa. Když šéf zavolal, jestli si nechce přivydělat, byl vlastně rád, že z bytu vypadne. Výměna monitorů v kancelářích se plánuje už dlouho. A když je v pátek pozdě odpoledne dovezli, nikomu se nechtělo v kanclech tvrdnout do pozdních hodin. Tak mu Maloch zavolal, jo, vážně se tak jmenuje. A je to fajn chlap. Dost mu pomohl, i ten byt má jen díky němu. Zavřel oči. Už na to zase myslí. Je to rok, co se s ním Dan rozešel, a on se k tomu neustále vrací.

Poznali se v práci, Dan ho dostal na povel, aby se zaučil. A on se zaučil, jen co je pravda. Zamiloval se do Dana a všechno se zdálo perfektní. Tomáš prožíval svou první velkou lásku. Společná rande, poprvé se vodil s přítelem za ruku. Oba měli rádi divadlo. Po představení spolu většinou zašli na večeři a nakonec procházka městem. Po půl roce mu Dan nabídl společné bydlení, Tomáš byl nadšený, šťastný. Rodičům oznámil velkou novinku, jak o stěhování, tak i o tom, že má přítele. Jeho radost nezkalilo, ani když to doma nevzali dobře a v podstatě ho vyhodili z bytu. Měl Dana, měli společný život, plány, budoucnost. Následující půl rok byl Tomášovým nejšťastnějším obdobím, všechno se zdálo dokonalé. Alespoň si to myslel.

A pak jednou přišel domů a u dveří byly zabalené kufry. Že se prý na to Dan necítí, je mu to líto. Tomáš stál ve dveřích bytu, u nohou kufry a brečel. Slzy se mu nezadržitelně kutálely po tvářích. „Dane, takhle to nemůže skončit. Co se stalo?“

Dan ho nechal na chodbě jen tak, bez odpovědi. Ubrečeného, zraněného. Nestál mu ani za jedno slovo. Pozdější „promiň“ bylo málo. Sakra málo.

Teď ale neměl na vybranou, sebral kufry a šel, ploužil se, do hotelu. Rodinu ani nezkoušel.

V hotelovém pokoji se schoulil do klubíčka, přetáhl peřinu přes hlavu a znovu se rozplakal. Celou noc se utápěl ve své bolesti. Nerozuměl ničemu. Miloval Dana, upřímně a ze srdce. Ne že by se občas nepohádali, ale byly to jen maličkosti a usmiřování pak stálo za to. Možná, že k Danovi přilnul moc, i proto, že měl jen jeho. Nebo třeba… Hledal chybu v sobě, pak zas v Danovi. Nedokázal si představit, jak teď bude žít dál.

V práci to nešlo, všichni věděli, o co jde, a Dan se k němu choval jak k cizímu. Sekýroval ho, padlo i pár urážek. Tomáš to nechápal, jak se může někdo tak změnit. Nedával to a šéf mu nakonec naznačil, že by bylo lepší změnit místo. Rozhodl se, že půjde a raději i do jiného města. Ještě než našel práci a odstěhoval se, byl už u Dana doma někdo jiný. Takže takhle to je.

Nové město, práce, byt. Pan Maloch se na rovinu zeptal, proč z takové firmy odcházel. „Měl jste tam možnost růstu, přece jen, tady je to o něčem jiném. Jsme menší firma.“ A Tomáš mu řekl pravdu. Když nic jiného, bude to hned hotovo a ne dodatečně problémy. Šéf s tím byl v pohodě. Byl to vdovec, bez dětí. Všichni, kterým dělal vedoucího, byli jak jeho synové. Tomáš brzo zjistil, že se mu chodí svěřovat se svými starostmi a on je vyslechne, poradí a pokud to jde, i pomůže. I jemu dohodil podnájem v garsonce. Prostě se na jejich oddělení cítil moc dobře, byli skoro jak rodina. Přesto se mu občas vracely vzpomínky a bolestivě připomínaly ztráty. Rodina se o něj vůbec nezajímala. Dal jim vědět, že se stěhuje a kam. Adresu i telefon mají. Ale nic.

Myslel i na Dana. Byl jeho první. První kluk, do kterého zamiloval.

Zatřepal hlavou, nesmí na to myslet. Pokračoval v práci. Po půlnoci hotovo. Teď ještě kancelář ředitele a je to. Prošel mezi stoly a otevřel dveře do ředitelny. Fakt, na dveřích byla kovová cedulka s nápisem ředitelna. Dostal ji od podřízených k Vánocům spolu s drahou whisky. Sice ředitel, ale pořád mladý chlap. Maximálně čtyřicet, sportovec a dost sympaťák. Všem nalil, připili si a cedulku si nechal na dveře přidělat. Byl přísnej, to jo, potrpěl si na přesnost, dodržení termínů. Nikomu nic neslevil. Vždycky říkal: „Bezchybná práce je naše vizitka. Dodavatelská společnost se musí prezentovat. A co víc nás prezentuje než dobře odvedená práce.“

Tomáš se přišoural k jeho stolu. Díval se na křeslo, ve kterém sedává. Přejel lehce rukou po opěrce. Usmál se sám pro sebe.

„Co to tu děláte?“

Vyděšeně se otočil. Ředitel stál ve dveřích, v ruce kafe. Sako už dávno sundané, kravata taky, košile u krku rozepnutá.

„Promiňte, pan Maloch mi volal, že je potřeba vyměnit monitory i u vás.“

„Dnes mě nerušte, mám toho hodně, ale v pondělí nebudu v kanceláři. To můžete kdykoliv.“

Tom se vydal ke dveřím, musel těsně kolem něj, ředitel se nehnul ani o milimetr. Cítil jeho vůni, uvědomoval si lehký dotek těl. Rychle vyklouzl. „Promiňte.“

Radim stál s kafem ve dveřích svojí kanceláře. Neodolal a za hezounkem se ohlídnul. Kruci, chlape, to je ale prdelka. Jen ji zmáčknout. Vyprovodil ho pohledem až na konec chodby. Pak se dovlekl do křesla. Kelímek postavil na stůl a mrknul na monitor. Jo, teď toho hodně udělá. Zavřel oči a opřel se o opěradlo. Klučina se mu líbil. Neposlušné černé vlasy a tmavé oči, krásně vysportované tělo. Vzdychl. To zas bude večer. Ozvalo se zaklepání. Překvapeně vzhlédl. „Dál.“

Tomáš vstoupil: „Promiňte, nechal jsem si na stole klíče.“ Kajícný výraz ve tváři a trochu polekaný pohled. Radim na něj koukal a neodpovídal. „Pane?“

Probral se: „Jo jasně, tady jsou.“ Vzal klíče a podával mu je. Tom k němu přišel a uchopil klíče, jenže Radim je nepustil. Stál u stolu, držel klíče a nevěděl co teď. Radim pohladil jeho ruku, čekal. Věděl, že je to hloupost. Zítra má jeho nadřízený na stole stížnost za obtěžování. Klučina polkl, ale nezdá se, že by chtěl teď hned utéct. Stiskl mu ruku a začal si mladíka přitahovat k sobě.

Tomáš si nebyl jistý, co se děje. To jako fakt? Ten nádhernej chlap naznačuje to, co si myslí? Vážně? Stisk ruky zesílil a on byl přitahován blíž. Udělal ten jeden jediný krok, který ho od křesla dělil. Podíval se do hnědých očí, sledoval křivku plných rtů, přes šíji, hrudník až k rozkroku. Boule v kalhotách dávala jasně tušit, o co tu jde. Ruka ho přitahovala blíž.

„Jak se jmenuješ?“

„Tomáš, pane,“ odpověděl automaticky.

Takhle ne, to nechtěl. „Jsem Radim, nevykej mi,“ stáhl si ho na klín. Zajel mu rukama pod tričko a hladil ho po zádech, ramenech, břichu. Hebká kůže, pod kterou se vlnily pevné svaly.

Tom mu rozepnul zbývající knoflíčky u košile a začal prsty hladit hrudník. Jemné chloupky ho fascinovaly, probíral se jimi, občas prsty přejel přes bradavky.

Radim si ho přitáhl k sobě, jejich rty se setkaly. Něžné polibky se prohloubily, těla se tiskla k sobě. Tomáš byl zvědavý, jazykem polaskal Radimovu šíji, líbal ho na hrudníku. Chtěl ochutnat každý kousek. Když jemně zuby stisknul bradavku, Radim zasténal. Ale? Začal se jeho bradavkám věnovat s velkou pečlivostí.

Radimův dech se zrychlil a v kalhotách už měl pořádně těsno. Tak mu je Tom rozepnul a začal osvobozovat jeho chloubu. Hladil a laskal Radimovo mužství. Nejdřív jen rukama, ale pak se svezl na kolena. Jazykem přejel po celé jeho délce. Opatrně ochutnal a začal pomalu kouřit. Cítil, jak pod jeho péčí mohutní, slyšel Radimův dech, steny a jeho ruce ve vlasech.

Radim uchváceně pozoroval, jak si s ním Tomáš hraje. Nemohl od něho odtrhnout pohled. Nejdřív si ho prohlížel, že si připadal jak zákusek v cukrárně. Tak mlsně se na něj kocourek díval. A pak ho vážně začal ochutnávat. Jakmile objevil jeho citlivé bradavky, pořádně je potrápil. Pak mu rozepnul kalhoty a měl ho plnou pusu. Se zavřenýma očima si to nepokrytě užíval. A byl sakra dobrej. Rty se dotýkal až kořene, ani jazyk nenechal v klidu. Kruci, takhle bude za chvíli. Ještě chvíli si tu slast užíval, prsty zabořené v jeho vlasech. „Tomáši.“

Oba ztěžka oddechovali. Radim si ho za bradu přitáhl až k sobě. Tentokrát se líbali divoce, vášnivě. A Tom přišel o všechno své oblečení. Seděl na stole, vystavený Radimovu pohledu a dotekům. Ten se vklínil mezi jeho nohy, neopomenul laskat jeho mužství. Mnul ho a roztíral první kapky touhy po naběhlém žaludu. Tomáš zvrátil hlavu, sténal a chvěl se pod jeho doteky. „Je tak nádherný,“ pomyslel si Radim. Už nemohl čekat. Hladově svého milence políbil a pronikl do jeho těla. Trochu hrubě. Zůstal uvnitř a dával mu čas si zvyknout. Sledoval jeho tvář. Pootevřená ústa ho hypnotizovala. Pomalu ven a hned zase zpět. Tomáš se prohnul a vycházel mu vstříc. Radim nechtěl spěchat, snažil se kontrolovat. Když se ale Tomáš ozval: „Nezpomaluj, prosím,“ objal ho kolem boků a poddal se svému chtíči. Zvyšoval tempo, Tomáš se kroutil a vzpínal. Bral si roztoužené tělo mladíka, který se mu dával s živočišnou touhou. Kradl si jeho steny, vášnivými polibky. Hladil hladký hrudník, dlaní laskal pevné bříško, které se stahovalo a zatínalo v rytmu jeho přírazů. Cítil, že se blíží k vrcholu, přitiskl se k Tomovi a ucítil jeho vyvrcholení mezi jejich těly. Chvěl se a sténal v prožitém orgasmu. V tu chvíli i Radim dosáhl vrcholu. Líbali se, objímali, v opojení z prožitého.

Tomáš ležel na stole. Cítil váhu Radimova těla na svém. Ten ho uchopil za zadek a zvedl. Pomalu si sedl do křesla. Byli stále spojeni. Tomáš mu seděl na klíně a díval se do uvolněné tváře. Náhle ho něco napadlo a uchechtl se. Radim na něho udiveně pohlédl: „Co je k smíchu?“

Tomáš se mu šibalsky díval do očí. „Jen mě napadlo to tvoje: Co nás prezentuje lépe než dobře odvedená práce. Tohle byla, řekl bych, dobře odvedená práce.“

Radim se rozesmál. Objal Tomáše a přitisknul ho k sobě. Ten si položil hlavu na jeho hruď.

Uklidňovali se, dech se zpomalil. Tomovy ruce jemně hladily Radimův krk. Chtěl si užít každou vteřinu, než to pomine. Než mu bude naznačeno, aby se sebral a šel. Obava se mu usadila na hrudi. Co teď bude? Radim se mu líbil, chtěl to. Ale co teď. Ředitel společnosti a začínající ajťák? Asi ne. Lehce se pohnul a Radim z něho vyklouzl. Držel ho stále v náruči, hladil ve vlasech, po zádech. Jemně ho uchopil za bradu a přinutil Toma, aby se na něj podíval. „Máš nějaké plány na večer?“

Mladík se mu díval do očí. Překvapení bylo hmatatelné. „Ne.

Radim měl pocit, že musí vysvětlit situaci. „Tomáši, pochopím, když mě pošleš do háje. Já jen…,“ zhluboka se nadechl. „Tohle jsem nikdy neudělal, v kanceláři, v práci. Vím, že to bylo rychle. Rád bych tě poznal, dal nám šanci, jen mám sám obavu, že pro tak mladýho kluka jsem už přece jen starej.“ Chtěl ještě pokračovat, ale polibek mu zamknul ústa. Jazyky se propletly a vzrušení je znovu pohltilo. Tomáš zprudka oddechoval. „A kolik ti je?“ Jednoduchá otázka. Radim se usmál. „Třicet osm, a tobě?“ Další polibek. Tahle konverzace se mu začínala líbit. Jestli s každou větou dostane takovou pusu, je ochoten se bavit jakkoliv dlouho.

Když se rty odpojily, Tom mu zašeptal do ucha. „Dvacet tři. Vadí ti to?“

Radim se mu podíval do očí: „Ne.“

Tomáš se usmíval: „Mně taky ne.“

„Co se utřít a jet ke mně? Zvu tě na pozdní večeři.“

„Tak jo.“

Radim se rozesmál. Tak jo. Jak můžou být věci jednoduché.

Papírové utěrky z kuchyňky jim stačily. Oblékli se. Radim srovnal všechno na stole, co potřeboval, si hodil do tašky. Vrátí se k tomu v sobotu. Takovou šanci si nenechá utéct mezi prsty. Sbalil notebook a šel do garáže. Opřený o jeho auto na něj čekal Tomáš. Rozcuchané vlasy, milý úsměv. Měl na sobě džíny, tmavě modré tričko a rozepnutou bundu. V očích očekávání, možná trochu obavu. „Nezklamu tě kocourku, neboj,“ pomyslel si Radim.

Zatímco řídil, Tomáš usazený vedle něho se koukal z okna. Měl co dělat, aby se soustředil na provoz. Kalhoty se mu už zase v rozkroku napínaly a Tom si toho brzo všimnul. Nic neříkal, ale ty kradmé pohledy, způsob, jakým si olízl rty. To bohatě stačilo, aby ztrácel koncentraci.

Hned za dveřmi bytu přišpendlil Radim Tomáše ke zdi. Díval se mu do očí. „Můžeme začít prohlídkou bytu, jestli chceš.“ Při těch slovech se na něho tisknul celým tělem.

Tomáš cítil jeho vzrušení, vůni, dech ve své tváři. Díval se do hnědých očí, které planuly touhou.

„Možná bych se podíval na koupelnu,“ zašeptal.

Dlouhý polibek, sotva popadal dech. „Tu ti ukážu moc rád.“ Vzal Toma za ruku a vedl si ho do koupelny. Představa voňavé pěny na jeho nahém těle mu zvedla tep.

Sprchový kout jim poskytl dostatek prostoru. Jeden druhého namydlil, opláchnul a to včetně vlasů. Dotýkali se a laskali, líbali a tiskli se na sebe. Radim ještě před vstupem pod sprchu, nastavil napuštění vany, včetně pěny. Na tu se těšil moc.

Po osprchování tak rovnou zapluli do bublinek. Tomáš se potopil a vykoukl nad hladinu. Byl rozjařený a vzrušený zároveň. Pro Radima to byla kouzelná podívaná. Jen k Tomovi natáhl ruku. Ten se jí chytil a nechal se přitáhnout do Radimovi náruče.

Dlouhé vášnivé polibky. Muž se pohodlně natáhl ve vaně, rozhodil ruce a zaklonil hlavu. Když se na chvilku podíval do dychtivých Tomášových očí, zase ho napadlo přirovnání s cukrárnou. Opět se cítil jak zákusek. A těšil se na to, až ho kocourek ochutná. Znovu zavřel oči, zaklonil hlavu a uvolnil se. Mladík nezaváhal. Hladil tvář, ramena, hrudník muže, který se plně oddal jeho laskání. Ponořil ruce pod hladinu, sledoval, jak se nad nimi zavřela hladina a pěna je skryla. Prsty a dlaněmi přejížděl po pevném, svalnatém břiše. Vklíněný mezi Radimovy nohy se záměrně vyhnul klínu. Rukama pohladil svalnatá stehna a zatnul prsty do pevného zadku. Radimovi se z úst vydral sten, prohnul se v bocích a nad hladinu vyjelo jeho kopí. Tom po něm chtivě chňapnul, vsál ho a zakmital jazykem. Při tom se podíval na Radima. Ruce už neměl volně položené, křečovitě se držel okrajů vany, svaly se napínaly, břišáky zatnuté. Nabízel se Tomovi, celý a krásný. A mladíkovi hlavou blesklo: „Je můj, je jenom můj.“

Radim vstřebával každý dotek, krev se mu vařila. Teplo a vlhko Tomášových úst ho přivádělo pomalu ale jistě k vrcholu. On ale chtěl něco jiného. Zachytil ho za mokré vlasy, vyklouzl z dráždivého tepla a políbil ho. Dívali se do očí, zatímco rukama laskal mladíkovo tělo. Jako by věděl, po čem Radim touží, přetočil se Tom na břicho, teplá voda skryla paže, hrudník a bříško. Musel lehce zaklonit hlavu, aby se neoctnul tváří pod vodou. Radim se zatajeným dechem sledoval scénu před sebou. Zakloněná hlava s pootevřenými rty, křivka zad zakončená pevným zadečkem. Okouzleně pohladil dvě hladké polokoule, sklonil se a políbil milého na kříži. Jazykem stoupal podél páteře až ke krku. Rukou zajel do vlasů a ještě víc zaklonil Tomovi hlavu. Ten nechával stále ruce na dně vany. Lehce prohnutý, rozechvěle přijímal laskání. Cítil Radimovu touhu tisknoucí se mezi jeho půlky. Zakňoural. Rty mu zamknul polibek a Radim se do něj ponořil. Levou ruku ovinul Tomášovi kolem pasu, pravou stále přidržoval hlavu v záklonu. Tentokrát si vychutnával pomalé milování. Vzrušovaly ho Tomášovi steny. Mladík se chvěl, ruce vytáhl z vody a zachytil se okraje vany. V pokleku se otočil na Radima, který ho stále držel kolem pasu. Hlavu mu natočil tak, aby si mohl brát polibky podle chuti. Levá ruka se přesunula níž a uchopila tyčící se Tomášovo mužství. V rytmu přírazů mu dopřával slast, kterou mu dával i on. Tomáš sténal a vycházel muži vstříc. Oba zvyšují tempo milování. Koupelnu naplňují vzdechy. Zpocená těla ženou oba k vrcholu. Mladík se prohne, zasténá a skropí svou dávkou okraj vany, část se dostane i do vody. Několik přírazů a muž se v slastných křečích zhroutí na mladíkova záda. Plní Toma dávkou své horké šťávy. Líbá ho na krku a šeptá jeho jméno. „Tomáši.“

Seděli na gauči, popíjeli horký čaj. Tomáš se opíral o Radimovo rameno, cítil se tak dobře. Muž ho objal a přitisknul k sobě. „Tomáši, zůstaneš?“

„Do rána? Ano.“

„Ne. Já se ptám, jestli se mnou zůstaneš?“

Tom se díval do jeho očí, najednou v nich viděl i zranitelnost, obavu. Položil hrnek na stolek, vzal Radimovi i jeho a dal ke svému. Vyhoupl se mu na klín. Vzal Radimovu tvář do dlaní. „Chceš, abych zůstal?“

Radim ho pohladil. „Ano, chci.“

„Tak jo.“

Políbili se.