V Brně není nuda

Řídil jsem už asi hodinu a půl a pořád jsem ještě měl domů daleko. Byla sobota kolem jedenácti večer. Dálnice se tvářila nekonečně. V hlavě jsem si představoval, jak už jsem doma, ve sprše, v posteli. Před spaním si určitě ještě vyhoním, pomyslel jsem si a uvědomil si, že mi v ptáku příjemně zavibrovalo. Jak dlouho jsem s nikým nespal? Už to pár týdnů, možná dva měsíce bude. Úplně jsem se z toho nehroutil, ale přiznám se, že chuť na pořádnej sex byla. Doma si určitě vyhoním. Možná už ve sprše.

Pták mi začal tvrdnout a hlásit se o slovo. Možná bych si nejradši vyhonil hned teď. Zastavit někde na benzínce, odskočit si na záchod a tam si ulevit. Rozhodl jsem se to ale vydržet až domů a naopak si na chuti ještě přidat. Levou rukou jsem držel volant auta, který jelo prázdnou dálnicí vpřed, a pravou jsem zalovil po mobilu. Chci se aspoň rychle podívat na něco vzrušujícího, abych se domů těšil ještě víc. Po očku jsem mrkl na pár fotek, co na mě vyskočily na internetu, ale to mi nestačilo. Číst si po očku povídky a u toho řídit mi nepřišlo jako dvakrát dobrý nápad. Naklikal jsem do prohlížeče odkaz na seznamku a klikl. Chtěl jsem si jenom pročíst pár inzerátů, mrknout na pár fotek a při řízení si jenom v duchu představovat, co bych s těmi ženami a dívkami mohl dělat, co by mohly dělat ony mně a co bychom si mohli dělat navzájem.

Po chvilce jsem klikl i na kategorii "On hledá jeho". Jenom kvůli fantazii. Celej život jsem toužil jenom po holkách a ženskejch. I všechny mý zkušenosti byly jenom s nimi. Ale občas jsem doma při dlouhých večerech koukal i do této sekce a musím uznat, že výsledek byl pro celoživotního heteráka trochu znepokojující. Kluci mě nikdy nepřitahovali, ale při brouzdání těmito sekcemi jsem se přistihl, že myslím na jejich péra, na to, jaké to asi je dotýkat se cizího penisu, kroužit po něm jazykem, brát ho do úst. A vzrušení se vždy dostavilo. Trochu jsem začal i cítit, že bych to třeba někdy rád vyzkoušel i ve skutečném světě než jenom s fantazií mezi inzeráty. Ale potřebu dobrat se až k činu jsem nikdy nepocítil.

Dálnice vedla pouze do další dálnice, přede mnou se otevíralo Brno. Jel jsem v autě, sedačka mě tlačila a kalhoty mi začínaly být těsnější a těsnější. Párkrát jsem si přejel rukou po poklopci a snažil se soustředit na cestu. V duchu jsem si začal promítat všechny ty nahý těla, všechna pohlaví, všechen ten pot a horkost, které jsem v posledních minutách zahlédl na internetu. Rozklikl jsem chatovací místnost. Čistě ze zvědavosti. Byla plná různých týpků. Mladí hledali starší pány, starší pánové hledali zajíčky, někdo se poptával po rychlovce, někdo po seznámení. Byl jsem z toho vzrušenej. Doteď přesně nevím, co mě k tomu vedlo – snad jenom snaha o další podnět k fantazírování, snad jenom kvůli té představě, ale přispěl jsem ve skupinovém chatu svou troškou do mlýna.

"Nechce někdo vykouřit? Brno!"

Mobil jsem odložil a snažil se soustředit jen a jen na cestu. Nečekal jsem žádnou odpověď. Takovejch jako já tam bylo celý množství. Většina mnohem konkrétnější nebo perverznější. Těšil jsem se domů. Na to, jak se doma svléknu, opláchnu se a vyhoním si. Najednou jsem si všiml, že mi na displeji svítí odpověď.

"Já bych se nechal."

To mi dodalo odvahy. Rozhodně jsem neměl v plánu se scházet s někým cizím uprostřed noci v cizím městě. Určitě to bude nějakej slizoun. Ale přiznám se, že mě lákalo si jen tak neškodně po chatu zaflirtovat. Vždycky se můžu zbaběle odhlásit a dělat mrtvého brouka. A odepsat mu přece ještě nic neznamená. Rozhodně nepřichází v úvahu, že bych někde zastavil a někomu neznámému jen tak vykouřil. Pták mi stál a napínal kalhoty k prasknutí. Musel jsem si po něm znovu párkrát přejet dlaní. Podíval jsem se na dálniční tabuli. Domů to bylo ještě minimálně hodinu a půl. Odepsal jsem mu. Rozhodl jsem se tu hru ještě chvilku hrát. Prohodili jsme pár zdvořilostních (aspoň tak zdvořilostních, jak situace dovolovala) zpráv. Vyměnili jsme si pár základních údajů o výšce, věku a tak. Řekl jsem mu pro jistotu falešný jméno. Jako slizoun rozhodně nepůsobil, spíš jako úplně obyčejnej týpek. V autě mi najednou začínalo být pěkný dusno.

"Už tě někdy někdo kouřil?" zeptal jsem se ho.

"Ještě ne, ale chtěl bych to zkusit. Ty už jsi někomu kouřil?"

"Taky ne, ale mám chuť to vyzkoušet."

Nelhal jsem. To, co měla být nevinná hra, se mi začalo nějak vymykat kontrole. Poprvé jsem si přiznal, že to, co se mi před chvilkou zdálo naprosto nemožné, začíná být reálné. Týpek zněl docela sympaticky a člověk má přece zkusit všechno. A doma jsem si to už několikrát představoval, tak proč nezjistit, jaké to je? V další zprávě mi poslal fotku svýho ptáka. Tak toho bych si rozhodně dovedl představit mít v ruce a v puse. Pěknej klacek to byl. Prej osmnáct centimetrů dlouhej. Vyholenej, příjemně tlustej. Takový jsem vždycky na internetu obdivoval. Tělo se mi chvělo. Věděl jsem, že bych to chtěl zkusit. Že do toho jdu.

"Napadá tě kde?"

"Můžeme ke mně domů, nebo u nás v podchodě."

"Hele, nezlob se, ale asi se necítím na to, abych šel k tobě domů nebo do baráku."

"Chápu. Tady za rohem je malej park, tak co tam?"

"To by šlo! Pošli mi adresu."

Zadal jsem do gpsky adresu, kterou mi poslal. Kalhoty už mi skoro začaly praskat. Byl jsem celej omámenej. Vážně do toho půjdu. Poprvé v životě vykouřím kluka.

"Navigace hlásí dojezd 23 minut."

"Dobře. Budu tam."

"Jak to provedeme?"

"Potkáme se. Ty zaklekneš, já vytáhnu čůráka a ty mě vykouříš."

Překvapivě mě tenhle jasnej stručnej scénář ještě víc vzrušil. Vůbec jsem to nechápal, ale věděl jsem, že jdu do toho. V nejhorším si to můžu ještě rozmyslet, omluvit se mu a nepřijít nebo včas odejít. Ale tak nějak jsem cítil, že se mi odcházet nebude chtít. Chci to zkusit. Chci lízat a sát cizí péro. Poznávací znamení zelený triko.

"Budeš i polykat?" byla jedna z posledních zpráv.

"To nevím. Asi ne."

"Chápu. Tak za chvilku naviděnou."

Držel jsem volant pevně v rukách, oči hypnotizovaný před sebe, nadržený jak snad nikdy. Já to fakt udělám. Projížděl jsem Brnem podle pokynů navigace a přemýšlel jsem, jaké to asi bude. Taky jsem si v duchu vymýšlel možnosti, jak z toho ještě vycouvat, ale mé tvrdé péro v kalhotách mi říkalo, že dělám správně. Na místo jsem dorazil první. Postával jsem u velkého křoví kousek od kapličky, u které bylo místo našeho setkání. Zaujal jsem strategické místo, abych své "rande" když tak viděl první a získal vteřinky na uskutečnění případného plánu b. Čekal jsem asi tři minuty, když jsem ho viděl přicházet. Od pohledu to byl sympaťák, strniště, krátký hnědý vlasy, zelený triko. Šel trošku nejistě, ale blížil se ke mně. Už mě zahlédl, jak tam na něj čekám, a vyrazil ke mně. Teď už se mi bude utíkat těžce, pomyslel jsem si.

Zběžně jsme se pozdravili a hned jsme spolu zapadli do velkého křoviska, ve kterém jsem se napůl schovával, napůl čekal. Beze slova si začal rozepínat kalhoty. "Páni, ten na to jde rychle," pomyslel jsem si. Ale možná to nakonec bylo k dobru věci, neměl jsem čas si to rozmyslet. Celé tělo jsem měl vzrušením z neznámého v jednom ohni. Tohle by mě nikdy nenapadlo, že se stane, a teď je to tady. Jsem uprostřed Brna ve velkém křoví s týpkem, kterého jsem v životě neviděl, a se zvukem zipu na mě z jeho kalhot kouká jeho péro. Všiml jsem si, že se taky chvěje, těžko říct, jestli vzrušením nebo nervozitou. Možná obojím stejně jako já. Beze slova jsem mu sáhl mezi nohy a stiskl jeho péro poprvé v ruce. Hlavou mi probleskla vzpomínka na sedmou třídu, kdy jsem při basketbalu omylem hrábl spolužákovi do rozkroku. Občas jsem se k tý vzpomínce virtuálními toulkami po seznamkách vracel. A teď tu stojím a v ruce mám skutečnýho obnaženýho ptáka. Na první dotyk mě překvapilo, jak je to vlastně gumovej horkej kus svalu. Nikdy jsem si to neuvědomil, když jsem se dotýkal sám sebe. Cítil jsem, jak mi mezi prsty začíná tvrdnout. Zahodil jsem všechny zábrany a hladově jsem se sklonil hlavou k jeho rozkroku a poprvé v životě vzal do pusy cizího ptáka.

Nasál jsem toho krásnýho čůráka do pusy a cítil jsem, jak mi na jazyku začíná tvrdnout. Rozkrok toho týpka krásně voněl. V předklonu jsem ho začal pomalu kouřit a rukou jsem mu prohmatával jeho plný koule. Netrvalo to dlouho a z ochablýho nervózního ptáka jsem měl v puse parádně naběhlý péro. Slyšel jsem, jak týpek začal pomalu oddechovat, což mi dodalo kuráže v pokračování ve své činnosti. Pomalu jsem ho nechal vyklouznout z pusy ven a jazykem jsem přejel po obou stranách ke kořeni mezi chloupky. Těch osmnáct centimetrů bylo znát, a především byl krásně tlustej, až bylo těžký mít ho v puse, cítil jsem, jak mi to napíná koutky. Dal jsem si ho znovu do úst a hlavou začal pohybovat nahoru a dolů. Tak takovýhle to je. Byl jsem vzrušením celej rozechvělej. Tak jsem se soustředil na kouření toho klacku, až jsem přestal vnímat svoji erekci. Pravou rukou jsem ho držel u kořenu a rty jezdil nahoru a dolů. Najednou jsem začal mít pocit, že mu trochu ochabuje.

"Hele, tady je na nás docela vidět. Pojďme támhle," řekl nervózně týpek s krásným pérem, čímž se vysvětlilo ono měknutí.

Ani si nevracel péro zpátky do kalhot a schovali jsme se do pár metrů vzdáleného a mnohem hlubšího křoví. Bylo to tam mírně do kopečka. Týpek si sedl na zem a stáhl kalhoty. Já jsem jak nějaká levná děvka zaklekl před něj na kolena, chňapl znovu po jeho ptáku a začal ho pomalu honit. Na tomto schovanějším místě jsme se oba mohli více uvolnit a pokračovat v nekalé činnosti.

"Líbí se ti to?" zeptal jsem se rozechvěle.

"Joo," zavzdychal.

V duchu jsem si vzpomněl na všechny holky, které mi kdy kouřily. Zkoušel jsem opakovat to, co se vždycky líbilo mně. Chvilku jsem ho jenom pevně držel pravou rukou a tiskl čím dál pevněji, zatímco jsem jazykem projížděl štěrbinu na žaludu. Potom jsem nečekaně strčil péro do pusy, až jsem ho cítil vzadu v krku. Začal jsem se mírně dusit, tak jsem radši trochu ubral. Olízl jsem si rty, abych je měl správně vlhký, a pak jimi přejížděl po špičce mokrýho žaludu, zatímco jsem rukou pomalu honil a druhou mačkal koule. Očividně jsem to dělal dobře, protože se ten neznámej týpek začal chvět. Zrychlil jsem práci rukou a žalud si třel o jazyk. Chutnal dobře. Byl jsem úplně v transu. Nikdy by mě nenapadlo, že se to stane. A najednou se to dělo a bylo to ohromně vzrušující. A to velký péro mi spokojeně pulzovalo v ústech, v ruce i na jazyku. Byl jsem zvědavý, jestli se mi ho podaří i udělat. Podle toho, jak tiše vrněl, jsem začínal mít podezření, že by se mi to mohlo povést. Kolena jsem měl zabořená v listí a hlíně, můj penis mi tlačil na poklopec, ale jedinej penis, kterej mě v tu chvíli zajímal, byl ten v mý puse. Celý to bylo tak správně perverzní.

Začal jsem rty klouzat po penisu rychleji. Zůstávaly na něm mý sliny a jeho kapky vzrušení. Už začal sténat poměrně nahlas. Bylo mi jedno, jestli ho někdo uslyší nebo jestli nás někdo objeví. Byl jsem v cizím městě s cizím týpkem. I já jsem se choval jako někdo jiný. O tomhle doma rozhodně vyprávět nebudu, pomyslel jsem si a stiskl jeho pinďoura, jak nejsilněji jsem dovedl. Pusa mě už bolela, a tak jsem na chvilku přešel na pomalý honění. Věděl jsem, že ho tím trochu napínám, ale měl jsem připravené velké finále. Chvilku jsem pomalu přetahoval jeho předkožku nahoru a dolů. Týpek měl zavřené oči a ty mé byly fascinovány jeho lesklým nalitým žaludem. Věděl jsem, že ho napínám, ale přesně tak jsem to chtěl. Tak jsem to měl rád já. A já byl ten, kdo drží penis, takže jsem byl já ten, kdo velí.

Rozhodl jsem se přejít do ofenzivy. Nadechl jsem se a polknul skoro celý penis. Pravá ruka u kořene zrychlila honění. V puse mi zůstal jenom žalud, který jsem střídavě olizoval jako lízátko a střídavě sál. Z toho, jak sebou házel, bylo znát, že mi to na napoprvé jde docela dobře. Polknu to, jestli se udělá? Sám jsem si nebyl jistej. Soustředil jsem se jenom na to, aby se mu to líbilo. Rty jsem se přisál, špičkou jazyka se dotýkal jeho močové trubice. A potom jsem znovu přešel na taktiku s třením o rty. Pravačka poctivě honila a ptáka třela o navlhčený rty. A očividně tohle byla cesta k úspěchu. Vytrvalost byla na místě. Postupně mu začalo v čůrákovi víc a víc cukat. Věděl jsem, že se mu blíží orgasmus. Poprvé v životě kouřím týpka a rovnou až do konce. Kolena mě už začínala tlačit, ruka mě bolela, ale nepřestával jsem. Naopak. Soustředil jsem se na toho pulzujícího ptáka. A najednou to bylo. Zacukalo mu v něm nejsilněji. Reflexivně jsem si ho vytáhl z pusy. Cítil jsem, jak se mi po prstech obtočených kolem jeho čůráka rozlévá horká mrdka. Nakonec jsem to nepolknul, ani neochutnal, ale i tak jsem byl na sebe patřičně hrdej. Z žaludu mu ještě teklo. Měl jsem to na ruce. Otřel jsem si je do hlíny a do listí. Chvilku bylo zvláštní ticho, kdy jsme se oba vydýchávali.

"Tak díky," hlesnul, zastrčil umazaný péro zpátky do kalhot a zmizel z křoví. Chvilku jsem tam seděl a rozdýchával situaci. Doma jsem zjistil, že mám kalhoty celý postříkaný jeho mrdkou. Hezká vzpomínka, která skončila vypraná.