Spolužák mé dcery 2

Ráno jsem se vzbudil v téměř euforické náladě. Jake ležel na zádech, vlasy krásně rozcuchané a vypadalo to, že už je taky skoro vzhůru. Odhodil jsem peřinu, a když jsem viděl, že má erekci, utvrdilo mě to v původní myšlence. Trochu mu zpříjemním vstávání. Přesunul jsem se do jeho klína a ještě jsem chvilku obdivně sledoval jeho tvrdý penis. Po celé délce se mu jemně vlnila k prasknutí naplněná žíla, žalud měl na pohled sametově hebký a momentálně nesměle vykukoval z předkožky. Nevydrželo mu to ale moc dlouho. Jazykem jsem se otřel o špičku a pěkně ji navlhčil. Obkroužil jsem žalud a uslyšel jsem lehký vzdech. V duchu jsem se usmál, zdá se, že budíček funguje. Zasunul jsem si žalud do pusy a uvnitř jsem ho dráždil jazykem. Potom jsem si zasunul celý penis až do krku. To už Jake nevydržel předstírat spánek a rukou mi zajel do vlasů. Na chvilku jsme to přerušil:

„Dobré ráno, jak se ti spalo?“ Zvědavě jsem se zadíval na Jakea, jako by teď momentálně nebylo na světě nic důležitějšího. Pochopil moji hru rychle, a tak se nadechl a začal:

„Skvěle, ani jednou jsem se nevzbudil a neuvěříš tomu, co se mi zdálo…“

Pak už jenom prudce vtáhl vzduch, protože během svého zdánlivě obsáhlého proslovu si natlačil mou hlavu zpět na své místo a já jsem ochotně začal sát. Jake nejdřív nechal všechnu iniciativu na mě, ale za chvilku už pánví přirážel proti mým chtivým rtům a hlavu mi pěkně pevně přidržoval, takže bylo jasné, že za chvilku bude ve finále. Nechal jsem teda na něm, v jakém tempu budem pokračovat, a rukama jsem si užíval hebkost jeho těla. Když mu začalo v penise škubat, ochotně jsem nasál všechnu smetanu, kterou vypustil. Potom jsem se přesunul k jeho rtům a začal ho hluboce líbat. Jake byl nejdřív překvapený, možná chtěl i protestovat, ale záhy zjistil, že má opravdu sladké sperma, a začal se se mnou o poslední trošky jazykem přetahovat. Když jsem si dosyta užil líbání, přidržel jsem si ho za bradu. Vlepil mu jednu teď už spíš přátelskou pusu a prohlásil jsem:

„Jdu nachystat snídani, klidně si dej sprchu, ručníky jsou v koupelně.“

Vytáhl jsem z lednice sýr, sušené maso a trochu zeleniny a začal chystat mini bufet. Všechno jsem pečlivě dával na tácek a k tomu vařil kafe. V zámku se ozval šramot klíče a já jsem málem omdlel úlekem. Lucy!

„Ahoj tati. To kino včera bylo perfektní, musíš si na to taky zajít, třeba bys mohl vzít Charlottu,“ a už mizela nahoře na schodech. Kdyby teď nešlo do tuhého, tak se asi zasměju dohazovačským schopnostem mé dcery. Nestihl jsem se ani nadechnout. Rychle jsem si utřel ruce a vyběhl za ní nahoru, ale bylo pozdě.

„Jakeu!“ uslyšel jsem v tom jednom slově úlekl, zklamání i vztek, „co to má znamenat? Ty jsi tady spal… spal s tátou? Ježiš, obleč se! A vypadni, hned!!“ zaznělo z jejích úst tak ledově, že jsem se až otřásl. Snažil jsem se aspoň zmírnit následky katastrofy, která se právě odehrála:

„Lucy, já ti to vysvětlím, prosím, nech mě…“ Třískla za sebou dveřma pokoje a dost rázně zamkla. Všiml jsem si akorát toho, že měla v očích slzy. Jake beze slova zmizel v pokoji a za chvilku už vyšel oblečený. Vypadal vystrašeně. Beze slova jsem ho objal, lehce se třásl a potom se tiše rozplakal.

„Neboj se, to bude dobré. Byl to pro ni šok, ale Lucy je dospělá, ona to pochopí,“ slyšel jsem se říkat, ale pravda je, že jsem asi spíš utěšoval sebe.

„Radši půjdu,“ řekl Jake omluvně, políbil mě a zmizel. Zůstal jsem stát na chodbě s hřejivým pocitem na rtech a se zmatkem v hlavě.

Lucy nevyšla z pokoje celý den. Volal jsem ji k obědu, ale nepřišla, tak jsem jí ho postavil před dvěře a houkl na ní, že ho tam má a že jdu pryč. Šel jsem si zaplavat, a když jsem se vrátil, oběd tam ležel tak, jak předtím.

„Lucy, prosím, otevři ty dvěře, nemůžeš zůstat navěky zavřená v pokoji. Nech mě, ať ti to vysvětlím. Nechtěl jsem, abys na to takhle přišla. Nenapadlo mě, že přijdeš tak brzy ráno.“ Opřel jsem se o dveře a potom se po nich sesunul na zem. Byl jsem rozhodnutý zůstat, dokud neotevře. „Lucy… Ne, že bych netušil, že se to stane, ale přece ti nebudu vykládat, že možná budu mít rande s tvým spolužákem. Já jsem si to nevymyslel, Lucy, prostě se to stalo. Jake tady tráví s tebou spoustu času a já jsem se do něj díky tomu postupně zamiloval. Nebyl to žádný úlet, ale plán to taky nebyl. Vždyť jsme oba dospělí, tak snad pochopíš, že si člověk nevybírá, do koho se zamiluje. Lucy, prosím, otevři už ty dveře,“ musel jsem už znít dost zoufale. Slyšel jsem za dveřma pohyb, tak jsem se bleskově postavil a čekal, až se otevřou.

Otevřela váhavě, potom mě ale objala a se strachem mi zahuhňala do trika: „A co máma?“ A zvedla ke mně tázavě oči. Vzal jsem ji kolem ramen a sedli jsme si k ní na postel. To je moje fantastická Lucy, bál jsem se, že mě zavrhne, protože jsem gay, že na mě bude naštvaná, že jsem jí „přebral“ spolužáka, ale ona je rozhozená kvůli mámě.

„Víš, máma byla moje první láska. Netušil jsem, že může být něco jinak. No, když ses narodila, měli jsme s mámou obrovskou radost, celý náš svět se točil kolem tebe. A já jsem začal tušit, že je něco špatně, až když ti bylo asi pět. Ale nikdy jsem mámu nepodvedl. Měl jsem ji doopravdy rád.“ Seděli jsme na té posteli dlouho a povídali si o mámě. Když se zdálo, že jsme se oba uklidnili, zeptala se mě Lucy tiše:

„Tati, proč jsi mi nikdy neřekl, že jsi gay?“ Povzdechl jsem si.

„Víš, nejdřív jsi byla malá a nepřišlo mi to důležité. Navíc jsem nikdy neměl tak vážný vztah, abych ti ho musel představovat. Netajil jsem to, jen nebyl důvod ti to říkat. Ty jsi mi taky nikdy neřekla, že jsi na kluky, ne?“ Lucy naklonila hlavu na stranu, zamyslela se a potom se uchechtla:

„No, to máš teda pravdu… A už jste s Jakem spolu dlouho?“ Zavrtěl jsem hlavou.

„První rande.“

„Tati? Já mám hrozný hlad.“ Tak teď jsem se úlevou rozesmál. Vzal jsem ji za ruku, vtiskl jí pusu na tvář a ruku v ruce jsme šli do kuchyně nachystat večeři. Po večeři se Lucy oblékla a odešla s tím, že si to jde vyříkat s Jakem. No, nemám já skvělou dceru?!

Všechno se zdánlivě vrátilo do normálu. Jake pořád chodil k nám domů. Někdy přišel za Lucy, většinou za námi oběma a občas nám Lucy nechávala soukromí. To potom vždycky předem důrazně a několikrát oznamovala, že nebude večer doma a že se asi zdrží přes noc tam nebo tam. Ze začátku jsme se s Jakem cítili trochu nesví, ale Lucy jako správná ženská nás organizovala podle svého:

„Tati, ty ani nedáš Jakeovi pusu na přivítanou? … Jakeu, klidně se k tátovi přitul, já jsem velká, už se k němu tulit nebudu. … Já jdu teď do koupelny, dám si sprchu a budu tam mít puštěnou hudbu hodně nahlas, jo? Nemůžu se už na ty vaše chtivé pohledy dívat.“ No prostě to trochu vypadalo, že bez Lucy bychom ani nebyli pár. Z Jakea se stal rychle zkušený milenec, skvěle jsme si rozuměli, přesně věděl, kam má sáhnout a jak mě má pohladit. Taky se velmi rychle naučil mě provokovat, až jsem z něj šílel. Klidně mi třeba uprostřed pracovního dne poslal svou fotku bez trička, kde si hladil rukou hrudník s nápisem: „Co bys se mnou teď chtěl dělat?“ Občas mi zavolal do kanceláře, a když se ujistil, že stojí někdo dostatečně na dohled ode mě, začal mi detailně popisovat, co by zase chtěl dělat on se mnou. Připadal jsem si zase jako bláznivě zamilovaný puberťák. Byl to krásný pocit, bylo mi tak lehko. Byl jsem do Jakea opravdu zamilovaný.

Ve čtvrtek v poledne mi zazvonil mobil. Jake. Zvednul jsem hovor a rozverně jsem pronesl: „Jakeu, ty rošťáku, je polední pauza a všichni šli na oběd.“ V telefonu bylo chvilku ticho. Hned mě přepadl špatný pocit.

„Pane Smith? Tady Rose Kellner, jsem Jakeova matka.“ Naštěstí jsem seděl, protože v tu chvíli se mi zatočila hlava. Tohle mohlo znamenat jen samé špatné věci. „Jakea srazilo dneska ráno auto. Jsme v nemocnici, můžete přijet, prosím? Jake by vás chtěl vidět.“ V hlavě se mi rozblikaly všechny varovné kontrolky a začala mi v ní houkat siréna. Jakea srazilo auto! Je v nemocnici! Je tam už od rána, to je dost dlouho! Přepnul jsem tělo na autopilota, a kdyby se mě někdo zeptal, jak jsem do nemocnice dorazil, nevěděl bych, co říct. Možná, že jsem dokonce jel autem, asi dost rychle. Vyjel jsem do 3. podlaží na traumatologii a na recepci jsem se ptal na Jakea. Než mi sestřička stačila najít v seznamu jeho jméno, z jedněch dveří nedaleko vyšla pěkně upravená žena.

„Vy jste pan Smith?“ Omluvně jsem kývl na sestřičku a pořádně se na ni zadíval. Byla to jednoznačně jeho matka. Měli úplně stejné oči a rty. Vlasy si sice barvila, ale i tak bylo poznat, že je taky blondýna. V obličeji byla bledá a vypadala celkově vyčerpaně. Podal jsem jí ruku:

„Já jsem Kyle, těší mě.“ Pevně mě stiskla:

„Rose, ale to už víte.“ Ustoupila trochu na stranu a postrčila mě lehce do dveří. V pokoji blikalo plno světýlek, stála tam spousta přístrojů a zpod plachty vyčuhovalo množství hadiček. Šel jsem jako v transu k posteli.

„Lásko…,“ zašeptal jsem a po tváři se mi začaly koulet slzy jako hrachy. Jake byl bílý jako křída, na jednom oku obrovský monokl, který mu sahal skoro až ke rtům, na druhé straně sedřenou tvář, měl fixační límec, ruku a nohu v sádře. Nepatrně ke mně natáhl zdravou ruku. Sevřel jsem ji ve své a něžně ji políbil. Opatrně jsem mu ji položil zpět na lůžko, ale nepustil. Jake přivřel oči, a co mu zranění dovolila, usmál se.

„Mami, Jake je můj přítel,“ řekl slabým hlasem a potom zavřel oči. Rose přiskočila z druhé strany postele a zkusila ho probudit, ale marně. Podle výrazu v jejích očích jsem pochopil, že je to špatně. Vyběhl jsem na chodbu a zavolal sestru. Když jsem se vrátil do pokoje, některé přístroje divoce pípaly a blikaly červeně. Za moment se přiřítil doktor a za ním dalších pět lidí. Nastal zmatek. Stáli jsme s Rose bokem, a než jsme se stačili pořádně vzpamatovat, houkl na nás doktor, že jedou na sál a že nám potom všechno řekne, a celý pokoj se mávnutím kouzelného proutku vyprázdnil. Zbyli jsme tam jen my dva. Rose se nahlas rozplakala. Už předtím jsme se strachy k sobě tiskli, tak jsem ji pevně objal a hladil po vlasech. Stáli jsme tam tak dlouho.

„Nebojte se, Jake je mladý a silný, zvládne to… Musí to zvládnout. Pojďte, zajdeme si pro kávu a něco k pití a počkáme u recepce, snad někdo brzy přijde.“ Rose se trochu odtáhla, otřela si oči kapesníkem a naprosto klidně řekla:

„Nevěděla jsem, že Jake má přítele.“ Šokovala mě. Jake to svou poslední větou vlastně oznámil, mě ale šokovalo, že to řekla s takovým klidem. Pamatuju si, když jsem já našim řekl, že jsem gay, a to jsem ani neměl kluka. Čekal jsem spíš nadávky, výčitky, vyhrožování. Neznám nikoho, čí rodiče by nebyli aspoň zaražení. Navíc jsem si uvědomoval, že je mezi námi dost velký věkový rozdíl, Rose byla skoro stejně stará jako já. Ale asi nás tenhle smutný sled událostí posunul někam do jiné dimenze. Vyšli jsme z pokoje. Rose se do mě zavěsila, vypadalo to, že potřebuje cítit živočišné teplo.

Dole v kantýně jsme si koupili kávu, něco k pití a bagety a rychle pospíchali nahoru. Bylo to naivní, trvalo nám to snad jen deset minut, ale oba jsme měli pocit, že musíme být co nejblíž Jakeovu pokoji. Posadili jsme se do křesílek a nejdřív jsme jen mlčeli. Prolomil jsem ticho jako první:

„A kde je pan Kellner?“ Rose ke mně nechápavě zvedla oči, vypadalo to, že ani nepochopila, že na ni mluvím, a už jsem myslel, že jsem šlápl do vosího hnízda.

„Odjel včera na čtrnáct dní do Číny na pracovní cestu. Ještě jsem mu nevolala, čekala jsem, jak se to bude vyvíjet. Nechci ho zbytečně strašit, navíc je u nich teď noc. Zavolám, až se Jake vrátí,“ na chvilku se odmlčela. „Můžeme si tykat, Kyle?“ Pokusil jsem se o úsměv.

„Určitě, budu rád, Rose.“ Vrátila se sestra z recepce a my jsme na ni oba asi vrhli dost zoufalý pohled, protože bez jediného slova přišla k nám a vysvětlila, že Jake má natrženou slezinu a ztratil plno krve, proto omdlel.

„Ale nebojte, doktor Timothy je tady asi nejzkušenější traumatolog.“ Snažila se nás uklidnit, když viděla naše vyděšené výrazy. Asi jsem se po jejím prohlášení netvářil zrovna přesvědčeně (byl na můj vkus dost mladý na zkušeného), protože ještě dodala: „Víte, on byl s Lékařema bez hranic už několikrát na misi, i v Afganistánu.“ To bylo chytré, protože moje hranice strachu se teď snížila kousek pod úroveň paniky.

„Děkujeme,“ usmála se na sestřičku za nás oba Rose.

Povídali jsme si dlouho. O Jakeovi vážně i nevážně. Když už nám to přišlo jako celá věčnost, konečně se chodbou začala blížit postel, ve které ležel Jake. Vedle něj šel doktor Timothy. Zamířil rovnou k nám.

„Vy jste příbuzní Jakea Kellnera?“ Podíval jsem se na Rose, ta mě chytla za ruku, povzbudivě se usmála na mě a potom doktorovi souhlasně přikývla. „Jakeovi se při nehodě natrhla slezina. Na prvním ultrazvuku to nebylo vidět. Ztratil spoustu krve, slezinu jsme už nedokázali zachránit, ale krev jsme dohradili, je teď ve stabilizovaném stavu. Určitě bude dlouho spát, měli byste jít domů a trochu si odpočinout. Bude vás zítra potřebovat.“ Zdrželi jsme se s doktorem delší dobu. Byl moc příjemný, ochotně nám na všechno odpověděl. Vyprosili jsme si od sestřičky krátkou návštěvu u něj. Oba jsme ho políbili na čelo a uznali, že má pravdu, moc bychom tu teď platní nebyli, Jake spal. Už měl lepší barvu, vypadal docela klidně a poklidné zelené blikání monitoru to potvrzovalo. Odešli jsme domů. Doma jsem se složil na postel a samým vyčerpáním usnul v tom, v čem jsem přišel.