Rocker 2

Vyzvedl jsem Tomáše v nemocnici. Byl na něj zoufalej pohled. Na cestu dostal ortézu a berle, protože na jednu nohu se sotva postavil. Nějak ji při tom pádu dostal pod sebe a natáhl a zkroutil si všechno, co se dalo i nedalo.

„Měl bych tě vozit na kriplkáře,” zlehčoval jsem to, ale trpěl jsem s ním. Viděl jsem, jak mu vadí, že není soběstačnej a nezávislej, jenže dělat jsem s tím nic nemohl.

„A já bych křičel: na Bělehrad,” ušklíbl se a pomalu se nasoukal do mýho pohodlnýho teréňáku.

„Fakt nechceš ke mně?” ujistil jsem se asi po desátý. Snažil jsem se ho několikrát přesvědčit, že mám pohodlnej velkej byt a rád se o něj postarám. Zbytečně. Chtěl domů a já mu vlastně i rozuměl. Aspoň zdání, že je pánem situace. Zbytek hrdosti vytaženej na stožár. Cestou jsem zastavil u obchodu a podle seznamu doplnil Tomovi ledničku. Ke všem anatomickejm částem krůty a králíka jsem u pultu s rybama přihodil lososa a pstruhy. Taky jsem koupil mrkev, jogurt a citron na skvělej dresing, co jsem okoukal v Zürichu. A brambory a smetanu na rösti, ať už jsme zeměpisně styloví.

Vařil jsem rád, ale ne pro sebe. Z lásky a pro někoho jinýho mi to šlo vždycky líp. Kuchyně byla jediná místnost, kam mi můj ex nelezl a necpal mi tam polštářky. Tu jsem si uhájil a ani jsem se nemusel moc snažit. A Tomášovi o berlích jsem nedal jinou možnost. Sice se bránil, že má plnej mrazák, ale moc přesvědčivý to nebylo. Zatímco se losos marinoval v bylinkách a citronu, pomohl jsem Tomovi se svlíkáním, aby si mohl dát sprchu. Dělal jsem, že nevidím spousty modřin a odřenin, který ho musely pěkně bolet. Ty nejhorší měl na zádech, prý od hrany schodů. Byla klika, že si nepřerazil žebra, nebo obratle.

Hladil jsem ho po svalnatým těle. Byl krásně opálenej, asi z tý práce v lese. Pevný, ale nijak přehnaně nabušený svaly se mu rýsovaly pod kůží. Nebyl to žádnej namakanej boreček z posilovny, co se cpe proteinama, aby nabobtnal. Sklonil jsem hlavu a políbil ho na rameno. Chytl mě kolem pasu a sevřel silou, jako by mě chtěl rozmačkat.

„Dík, že tu jsi,” zabořil mi nos někam pod ucho.

„Vždycky tady pro tebe budu.”

Našel jsem jeho rty a probojoval se jazykem dovnitř. Měl na sobě jen boxerky, takže mi neušla tvrdnoucí boule v jeho rozkroku. Přejel jsem po ní rukou a přitom mu sjel jazykem na bradavky. Opřel se o stěnu a já zaklekl. Zhluboka jsem nasál vůni jeho rozkroku a olízl přes látku tvrdýho ptáka. Hodně nasliněným jazykem jsem pokračoval, až byly boxerky mokrý a skoro půhledný. Podíval jsem se na něj. Měl přivřený oči a náramně si to užíval. Zhluboka dýchal. Usmál jsem se, kousek stáhl gumu boxerek a nechal vykouknout lesklej žalud. Objel jsem ho jazykem a špičkou pomalu přelízl uzdičku a dírku. Tom vtáhl vzduch mezi zuby a zavzdychal. Pomalu, centimetr po centimetru jsem mu osvobodil klacek i koule a pokračoval v důkladný práci jazykem. Přitom jsem ze sebe rychle rval oblečení.

Zapluli jsme do sprchy a já si do dlaní nalil sprcháč a začal Tomáše od ramen dolů opatrně mydlit. Hrudník, záda, břicho. Párkrát jsem mu obkroužil bradavky, zmáčkl je a lehce za ně zatahal. Sykal bolestnou slastí a jeho ruka mi přejela po podbřišku. Přitiskl jsem se k němu a políbil ho. Můj jazyk se mu tvrdě dobýval do pusy a ruce mu hladily záda a hrudník. Kolenem mi odtlačil nohy od sebe a vrazil mi ruku do rozkroku. Čekalo tam na něj mejch osmnáct centimetrů v plný polní.

Beze spěchu mi honil ocas a já mu kouzal namydlenejma rukama po celým těle. Záměrně jsem se vyhýbal jeho erekci. Jen občas jsem mu zapumpoval rukou po celý dýlce klacku a přejel dlaní po žaludu a uzdičce. Dejchal neslyšně s otevřenou pusou a zasněnym výrazem. Chtěl jsem ho vykouřit, ale ve sprše sotva stál na nohou. Zavřel jsem vodu a hodil mu na ramena osušku.

Sedl si na koš na prádlo a já se mu celej nedočkavej svezl mezi nohy. Zalapal po dechu, když jsem vzal jeho ocas do pusy, jako by to nečekal. Přejel jsem mu několikrát jazykem ocas a pak důkladně špičkou naslinil a olízal žalud a dírku. Vzdychal, oči zavřený a vlny rozkoše ho unášely někam do vlastního světa těch nejhezčích chlapskejch pocitů a nízkejch pudů. Koupelnou se šířil pach sexu, pach chtíče a stříkání.

Mazlil jsem se s jeho ohonem jazykem a rty a prsty mu přitom mnul koule a masíroval hráz. Posunul se, abych mohl i dál, a já toho hned využil a obkroužil mu nasliněným palcem díru. Zasykl a ocas mi v puse zacukal. Jeho nepřítomnej výraz mi říkal, že se blíží do centra vlastní galaxie slasti. Do tý orgasmický černý díry, která ho s každým zásunem ocasu do mýho krku přitahovala rychlejc a rychlejc. Sevřel jsem svůj ocas, protože mě to šíleně rajcovalo. Prožíval jsem s Tomem ty krásný pocity, co se mu rozlejvaly žílama, a když se celý jeho tělo napjalo, přisál jsem se k jeho rozkroku a v pár vteřinách ho na tom vrcholu dohnal. Vystříkal mi hlasivky s hlubokým hekáním. Zarazil mi žalud v extázi tak hluboko, že jsem měl co dělat, abych to zvládl. Vysál jsem ho do poslední kapky a držel v sobě, dokud našimi těly projížděly záškuby.

Zaryl mi nehty do ramen, ale nevěděl o tom. Měl v očích ohromenej výraz. Nechápal jsem to, dokud mi v kuchyni neřekl, že to bylo poprvý.

„Tebe ještě nikdo nevykouřil?” teď bylo ohromení pro změnu na mně.

„Vycvičil mě, abych chlapy kouřil já,” vypadlo z něj skoro šeptem.

Otočil jsem se na něj a málem si do rösti nastrouhal i prsty. Skoro jsem si vykloubil čelist, jak mi spadla brada. „Si děláš prdel?” Na víc jsem se nezmohl.

„Bejvalej,” přikývl Tom. „Jsem sub a měl jsem s ním dohodu. Nejdřív to bylo super a fungovalo to. Byl pozornej a dělal jen to, s čím jsem souhlasil. Bavilo nás to oba dva.”

„Co se změnilo?”

„Promiň, ale nechci o tom mluvit.”

Najedli jsme se mlčky a já ani nevnímal, jak losos se švýcarským dresingem chutná. Hlavu jsem měl plnou Tomáše a jeho předchozího vztahu. Toho chlapa, co ho zamykal ve sklepě a mlátil. Po očku jsem Toma sledoval, jak zamyšleně pitvá rybu. Taky nevnímal, co jí, myšlenkama někde na cestách časem do minulosti. Vůbec jsem si nedovedl představit, že mu nějakej hajzl ubližoval. Zrovna jemu! Oba jsme byli z předchozích vztahů plný šrámů na duši, ale Tom byl jak ptáče, vypadlý z hnízda. Cejtil jsem, jak moc potřebuje ochranu. Moji ochranu! Dělalo mi to děsně dobře, protože jsem do něj byl zabouchnutej až po uši.

„Co ty vlastně děláš?” prolomil jsem konečně tísnivý ticho. Uklízel jsem nádobí do myčky a Tomáš sledoval každej můj pohyb.

„Teď zrovna nic. Makal jsem na brigádě v lese, na kůrovcový kalamitě. Před deseti dny mi skončila.”

Ten den, co se objevil v klubu. Zvláštní, jak nás osud svedl dohromady. Asi nějaký znamení, že patříme k sobě.

„Nevypadáš jako dřevorubec,” kývl jsem bradou k jeho rukám. Neměl na nich jedinej mozol. Když mi jeho dlaně bloudily po těle, byly hladký a jemný.

„Vystudoval jsem jadernou fyziku, ale už mi to lezlo na mozek. Skoro jsem nespal a pak jsem se složil. Potřeboval jsem pryč. Vyčistit si hlavu. Vyrazil jsem do hor a několik měsíců tam makal rukama. Od prvního budu ale na částečnej úvazek ve výzkumu.”

„Jadernej fyzik v lese?” nešlo mi to do palice. Moje představa končila u nudnýho vědátora v bílym plášti. Po lesích běhali tihle podivíni snad jedině v Černobylu s dozimetrama.

„Musel jsem někam, kde jsem mohl vyprat mozek,” díval se mi do očí, ale mlčel. Chvilku jsem čekal, ale schoval se zase do svýho atomovýho krytu. Budu potřebovat neutronovku, abych ho odtamtud dostal.

„A povedlo se ti to?” hodil jsem jen tak přes rameno.

„Jo.”

„Tak to seš šťastnej chlap,” nedal jsem najevo, že mu úplně nevěřim.

„Jsem,“ ztěžka se zvedl od stolu a připajdal ke mně. Berle nechal někde v předsíni, ale noha ho pěkně bolela. Opřel se o linku a obejmul mě. Pevně, jako by se chtěl ujistit, že tam jsem. Chlap z masa a kostí a ne přelud. „Dík, že tu jsi se mnou,” zavrkal mi do ucha. Nemyslel tím to, že se o něj starám a vařím. Chtěl mi říct, že se v tom bytě bojí bejt sám. Proto hned po návratu vyrazil do klubu. Mezi lidi!

Stáli jsme tam v těsným objetí u kuchyňský linky a mně s ním bylo hrozně dobře. Nejen Tomáš byl jak raněný zvířátko, co potřebuje lásku a něhu, i já jsem měl co dělat sám se sebou. Tragikomická dvojice chlapů, co tvrdě narazila držkou do zdi. On potřeboval mě a já jeho a v duchu jsem děkoval tý šťastný náhodě, co nás svedla dohromady.

„Asi by sis měl lehnout,“ navrhl jsem, když asi potřetí zasykl bolestí. Přikývl a nechal se uložit do postele. Zapnul jsem myčku, shodil ze sebe hadry a přidal se k němu. Přitulil jsem se a zajel mu rukou mezi nohy. Mazlení ve vodorovný poloze byla vždycky moje silná disciplína. Za chvilku jsem měl v ruce jeho tvrdej ocas a pusu plnou jeho jazyka.

„Vobtáhni mě,” huhlal jsem a vracel mu vášnivej polibek. Ztuhnul a zadíval se mi do očí. Chtěl něco říct, ale slova se tvořila kdesi v šedý kůře a ven se nedostalo nic. Chvíli jsme tam na sebe jen zírali a Tom se natáhl pro tubu s gelem. Klečel na posteli a ocas mu trčel do prostoru jak kopí válečníka. Trochu jsem si s ním pohrál jazykem, abych ho ještě víc nažhavil. Přelíznout zespod a vzít jednu a pak druhou kouli do pusy. Bod, odkud není návratu. Chtěl jsem ho mít v díře a nic mi v tom nemohlo zabránit. Roztáhl jsem si rukama půlky a ucítil váhavej dotyk žaludu.

„Tak dělej,” skučel jsem. Nemusel mi říkat, že tohle bude taky poprvý. Číst řeč jeho těla jsem zvládal na jedničku.

Měl z toho strach a přitom to hrozně chtěl. Váhavě ho do mě zasunul. Byl to úžasnej pocit. Přirazil jsem, aby šel hloubš, a zhluboka vydechl. Nádhera, mít ho v sobě. Ocas jsem měl tvrdej jako skála a přirazy dozadu Toma pobízel k rychlejšímu mrdání. Nepotřeboval moc, aby se zbavil zábran. Po pár tvrdejch přirazech už do toho šel naplno. Líbilo se mu to a mně taky. Řvali jsme u toho oba jak tygři v říji. Dva nadržený spokojený chlapi, co si užívaj vášnivej sex. Bez zábran, vášnivě. Rychlý tvrdý přírazy, zpocený těla přilepený k sobě, jak nejtěsnějc to jde. Vycákal jsem se první, svezl se na břicho a sevřel Toma v sobě. Nalehl na mě plnou vahou, párkrát přirazil a byl taky hotovej. Zůstal na mě vysíleně ležet a zhluboka oddechoval.

Opatrně jsem se přetočil na bok. Pod Tomášem jsem skoro nemoh dejchat, ale chtěj jsem, aby ve mně ještě chvíli zůstal. Chvilka spojení, kdy se mě křečovitě držel kolem hrudníku a hlavu měl vraženou za mým krkem.

„Dík, to bylo úžasný,” řekl mi po chvilce. Pak se odlepil od mejch zad a s bolestným hekáním zamířil do sprchy. Zvedl jsem se, stáhl z postele pocákaný prostěradlo a šel za ním. Našel jsem ho sedět ve sprcháči.

„Co je?”

Zvedl ke mně uslzený oči. Zavrtěl hlavou, že o tom pořád nechce mluvit. Pomohl jsem mu vstát.

„Nebudu se tě ptát, ale čekám, že mi jednou všechno řekneš,” políbil jsem ho.

„Dáváš mi toho strašně moc. To si ani nezasloužim. Miluju tě,” zahnal slzy úsměvem. „A dneska namydlím záda já tobě,” vzal si sprcháč a začal.

***

Budíček se jmenoval pošťák a zvonil víc než dvakrát. Tomovi přišla obálka od poldů. Lidi, co ho našli v parku pod schodama, zavolali nejen rychlou, ale i pomáhače – chrániče. Tu nehodu viděl důchodce se psem, Tomáš věděl houby, co se vlastně stalo. Běžel parkem směrem ke schodům a najednou se probral na zemi. Až od svědka se dozvěděl, že ho zezadu sejmul chlap na kole.

„Chtějí výpověď,” Tom na mě zíral nad úředním listem papíru.

„A cos čekal?”

„Jenže já si nic nepamatuju a toho debila jsem ani neviděl.”

„Tak to neřeš. Řekni jim tohle a máš klid,” smetl jsem problém se stolu a šel dělat snídani. Měl jsem docela dost práce. Musel jsem do obchodu, pak vyzvednout Tomovi z eshopu novej mobil a večer mě v klubu čekalo docela početný publikum. Lidi si rychle zvykli na moje improvizovaný kytarový dýchánky, takže by mi kámoš zakroutil krkem, kdybych nedorazil.

„Přijedu za tebou do klubu. Vezmu si tágo,” loučil se se mnou Tomáš. Políbili jsme se na rozloučenou tak vášnivě jako s mým ex za celou dobu ani jednou. Otřel jsem se o něj rozkrokem a zjistil, že je celej nažhavenej na jednu rychlovku. Vrazil jsem mu ruku mezi nohy. Měl na sobě pořád tenký bavlněný kraťasy od pyžama. Byly dole jedním pohybem.

„Vošukej mě, dělej!“ otočil se čelem ke komodě.

Moc jsem se s ním nemazlil. Chtěl to tvrdě a bezohledně, tak jsem ho použil na vystříkání a ani nepočkal, až se udělá taky. Připadal jsem si hrozně, jenže to bylo jeho přání. Celou dobu to tak chtěl. Líbilo se mu to! Díval se na mě, jako by čekal svolení, že na sebe může šáhnout. Klekl jsem si a s chutí ho vykouřil, když tam tak stál s kraťasama napůl žerdi a s ptákem v pozoru. Když jsem se zvedl, objal mě a přilepil ke mně celým tělem.

„Promiň, ale já to mám fakt rád takhle. Klidně bych na sebe nešáhl až do večera, kdybys mi to přikázal.“

„A já mám zas rád, když je to při sexu fér,“ políbil jsem ho, teď už opravdu na rozloučenou.

Když jsem dorazil do klubu, bylo tam ještě poloprázdno. Posluchači se začínali trousit až po pátý hodině. Měl jsem proto čas hodit řeč s majitelem. Čím dál víc mě zajímal ten chlap, kterej z Tomáše vychoval poslušnýho subíka.

„Proč se nezeptáš Tomáše?” snažil se mě kámoš odbýt.

„Nechce o tom mluvit.”

„A já mám?”

Pokrčil jsem rameny a mlčel. Míchal jsem presso a lžičkou kreslil do pěny hvězdice a spirály. Děsná zábava.

„Ten hajzl ho tady prodával,” vypadlo z něj konečně.

„Si děláš prdel,” lžička mi vypadla z ruky a presso se rozcáklo po barpultu.

„Zval si sem chlapy, kasíroval a Tomáš je za rohem v parčíku musel vyhulit nebo jim podržet,” vyprávěl tiše, že jsem mu sotva rozuměl.

„A Tom souhlasil?”

„Asi ne, jenže se toho sráče bál. Jednou se mu vzepřel a skončil zmlácenej do krve na hajzlech. Tenkrát jsem je vykop oba a vod tý doby se tu Tomáš neukázal. Hrozně jsem si vyčítal, že jsem na tu svini nezavolal poldy, ale já Tomovi nechtěl dělat problémy. Vyříkali jsme si to, až když sem zase přišel. Málem jsem ho nepoznal. Je z něj úplně jinej chlap.”

„Prej makal v lese,” dopil jsem presso a vzal si láhev vody. Jezdil jsem do klubu autem, takže jsem bořil mýty o rockerech a pivu. Majitel klubu se na mě zvláštně zadíval a pak jen rychle přikývnul. Zaťal jsem vzteky zuby. Věděl o tý lesní brigádě něco, co mi Tomáš neřekl.

Prvních pár akordů Knocking on Heavens door mě uklidnilo. Pokaždý to tak fungovalo. Všechny starosti byly fuč a zůstala jen hudba. Žil jsem v ní, byl jsem její součástí a tvořil ji. Improvizoval jsem podle nálady, takže každej vnímavější posluchač měl hned šanci poznat, v jakým rozpoložení se nacházim. Hrál jsem melancholický balady, jenže opepřený mým vlastním já. Ty lidi okolo jsem ani nevnímal, jen jim předával šifrovanou zprávu o stavu mý duše. Při Zahradě ticha se u stolku hned u pódia objevil Tomáš. Podíval jsem se na něj a mý oči ho doslova propalovaly. Ten vzkaz jemu byl jinej: chci vědět pravdu, jinak si mě nepřej. Nedal jsem Tomovi jedinou šanci to nepochopit.

***

Začal vyprávět, sotva jsme si doma zalezli do postele. Možná mu pomohla tma, možná blízkost mýho nahýho těla. Intimní chvíle v našem vlastním světě. Byli jsme propletený do sebe a ještě trochu udejchaný po sexu, když neochotně spustil:

„Seznámil jsem se s ním ve druháku na vejšce. Byl to přesně ten chlap, jakýho jsem chtěl, teda hned po tobě,” přitiskl se blíž, jako by nevěřil, že mě fakt má. Jeho prsty se mi zaryly do zad. „Do tebe jsem se zamiloval na prvním koncertu, ale byls z kategorie nereálnejch snů. Jednou ses mi podepsal na předloktí a já si to místo měsíc skoro nemyl. On byl ale živej a krásnej chlap z masa a kostí. Úplně mě zblbnul. Před ním jsem měl pár vrstevníků, ale spíš jen na sex. S ním jsem poprvý poznal vztah. Velikou lásku. Veřil jsem mu a líbilo se mi bejt jeho otrokem.”

Tom zasykl bolestí, tak jsem mu udělal víc místa, aby si mohl lehnout pohodlně. Pohmožděná noha mu dávala zabrat a jen těžko hledal bezbolestnou polohu. Natáhl se na záda a já mu začal jazykem dráždit bradavky. Sevřel mi pevně ruku, jako bych byl jeho záchrana nad propastí.

„Jednou přišel s nápadem, jak si vyděláme oba slušný prachy. Nesouhlasil jsem, ale byl jsem naučenej poslouchat. Trestal mě, když jsem se mu vzepřel. Zezačátku mírně, ale postupně se tresty zostřovaly a pak už byly fakt krutý. Řezal mě rákoskou, kopal do koulí, svazoval mě na dlouhý hodiny v takový malý místnůstce u sebe ve sklepě,“ Tomovi selhal hlas. Emoce si ho podávaly jak tenisovej míček. „Sebral mi doklady a prachy a pouštěl mě z baráku jen do školy a večer do klubu, kde jsem mu vydělával. Tvrdil mi, že má nějaký videa, který dá na net, když nebudu chodit s klientama. Začlo to parčíkem vedle klubu, kdes tuhle spal na lavičce, ale pak už jsem chodil k chlapům domů, a to bylo fakt drsný. Nutili mě dělat všechno možný a bili mě za každej prohřešek.”

Cejtil jsem, jak se Tomáš klepe. Vzpomínky s ním cvičily jak s motýlem vichřice. Neměl, jak se jim bránit. Letěl dál a hledal bezpečí před běsnícími živly. Nabízel jsem mu tolik bezpečí, kolik si jen mohl přát.

„Jak ses z toho dostal?” klepal jsem se taky, ale vzteky, a tomu hajzlovi bych nejradši zakroutil krkem.

„Jednou mi dal občanku. Potřeboval jsem kvůli diplomce čipovou kartu do výzkumáku, tak jsem ji musel mít. Sice šel se mnou, ale já v tu dobu už chodil běhat, takže jsem mu prostě zdrhnul. Už mi bylo všechno jedno, všechny videa mi byly ukradený, a stejně se žádný neobjevilo. Prostě kecal! Já se ho ale pořád bál. Odjel jsem domů k rodičům a dost dlouho se tam schovával. V tý době už jsem finišoval na diplomce, takže ve škole mě moc často neviděli. Spíš jsem jezdil do toho výzkumáku, kam se bez čipový karty nedostal. Přespával jsem tam, protože to byla sichrovka. Jednou mě tam sice vyhmátl před vrátnicí, ale nic si netroufl. Byly tam kamery. Chtěl mě ukecat po dobrým, a dokonce mi přinesl i nějaký prachy, že prej jsem si je vydělal. Poslal jsem ho do prdele a tím to pro mě skončilo.”

„A pro něj?”

„Sledoval mě a vyhrožoval mi. Jednou mě dokonce zmlátil. Začal jsem dělat krav magu, abych si s ním poradil, ale stejně jsem se ho bál.”

„Pročs nešel na policii?”

„Vykládat jim, že jsem buzna, dobrovolně jsem dělal kurvu a pasák je na mě nasranej?” oči se mu zúžily vztekem. „Odkud si spadl?“

„Promiň,” zvedl jsem hlavu z Tomova svalnatýho hrudníku a políbil ho. Na tvářích se mu leskly cestičky slz. Bylo to určitě mnohem horší, než jak mi to servíroval. Zlehčoval, co to dá, ale hlas se mu třásl. To, nač chtěl zapomenout, ožilo v plný hrůze. Jizvy se znovu otevřely, jako by nikdy nebyly zacelený.

„Byl jsem s nervama úplně v hajzlu. Doktor mi napsal lexaurin, ale to nebylo řešení. Musel jsem z toho ven, takže jsem hned po obhajobě diplomky nasedl na hlaváku do prvního rychlíku a odjel. Bylo mi jedno kam, hlavně co nejdál. Zdrhnul jsem a byl to ten nejlepší nápad, co jsem kdy měl,” uzavřel svý vyprávění. Díval se na mě a čekal, co se bude dít. Myslel, že mu začnu nadávat, nebo něco podobnýho, a já přemejšlel, jak ho co nejrychlejc přivýst na jiný myšlenky.

„Nejlepší nápad jsi měl, když jsi sbalil mě,” zaculil jsem se na něj a znovu mu špičkou jazyka poškádlil bradavky. Zvedl jsem se a obkročmo si mu sedl na nohy. Odvážnej plán a já doufal, že se Tom chytí. Rychlejší způsob, jak mu vymazat starosti z hlavy, jsem neznal. Sklonil jsem se k jeho ocasu, který sice nebyl úplně ve formě, ale fofrem se do ní dostal. Stačilo párkrát zapumpovat a jazykem naslinit žalud. Za chvíli mi vyplnil celou pusu.

„Ani ve snu mě nenapadlo, že bys mě chtěl,” propletl mi vlasy prsty a přirazil hlavu do svýho rozkroku. Sotva jsem se stihl nadechnout, když mi začal rychlejma přírazama protahovat krk. Zlehka jsem si rukou přejížděl po ocasu, ale soustředil se na Tomáše. Jeho pocity pro mě byly důležitější než slast, co se mi rozlejvala tělem. Můj jazyk a moje pusa s ním dělala divy. Uměl si kouření neskutečně užít a já věděl, jak mu to udělat co nejlíp. Pěkně pomalu, nikam jsem nespěchal, jsem mu obdělával klacek od žaludu až je kořeni. Lízal jsem ho jako tu nejlepší zmrzlinu. Hekal, vzdychal, a nakonec už přecházel do řvaní, když jsem zrychlil, sevřel ho rukou a nechal si ho vystříkat do pusy. Rozdejchával to, zatímco já jsem se mu rychle vycákal na břicho, spokojenej, jak jsem ho dostal. Setřel si mý cákance prstama, olízal je a usmíval se u toho.

Snídani udělal Tom. Nechápu, jak se mu to s jednou berlí povedlo, ale nic nerozlil, nic nerozflákal a ani se při krájení chleba nepořezal. Byl sice pátek, ale my nikam nespěchali a venku to vypadalo na další krásnej den. Přemejšlel jsem, kam vyrazit na výlet, aby Tomáš přestal myslet na svůj minulej život, když se vytasil s modrou obálkou od policajtů.

„Volal jsem tam, co po mně budou chtít. Snažil jsem se jim vysvětlit, že mám totální vokno a toho cyklistu jsem neviděl. Stejně se mnou ale chtěj mluvit.“

„O čem?“ zahuhňal jsem s pusou plnou šunky.

„Jak se to celý seběhlo. Prej je to trestnej čin. Neposkytnutí pomoci každopádně.“

„To asi jo, ale k čemu to bude dobrý, když‘s toho chlapa neviděl?“

„Třeba si myslí, že si na něco vzpomenu,“ krčil Tom rameny.

„Třeba,“ mávl jsem nad tím rukou. Nechtěl jsem, aby si dělal nějaký starosti. Večerní vyprávění s ním zamávalo víc, než jsem chtěl. Dlouho pak nemohl usnout, až jsem mu vnutil stilnox, kterej jsem našel v lékárničce.

„Taky jsem se s tím poldou domluvil na dnešní odpoledne. Ten původní termín výslechu mám kontrolu u doktora. Prej slouží celej víkend, tak se mu to hodilo. Říkal, že má i záběry z kamer.“

„Z jakejch kamer?“

Tom jen pokrčil rameny. Díval jsem se na něj, jak se nimrá v míchanejch vajíčkách. Vypadal děsně zranitelně. Zamlklej a zoufalej. Už asi stokrát jsem mu řekl, že ho nevopustim kvůli tomu, co ho jeho ex nutil dělat. Možná dvěstěkrát jsem mu řekl, že ho miluju a chci s ním žít. Přesto se bál kouknout mi do očí. Stilnox jsem do něj nacpal ve chvíli, kdy se rozberečel, že není víc než špinavá kurva. Že si mě nezaslouží a podobný kecy. Nevím, v jakým blbým melodramatu to vzal, ale každopádně to byly kraviny. I kdyby se prodával dobrovolně, nemohlo to nic změnit. Byl jsem ochotnej všechno přehlídnout, nádherně zaláskovanej, jak puberťák.

„Musíš dneska do práce?“ změnil Tomáš téma hovoru.

„Dneska budu celej den s tebou,“ ani ve snu by mě nenapadlo nechat ho jedinou minutu o samotě. Byl psychicky vyřízenej a potřeboval mě víc než jindy. „Doprovodím tě i na tu fízlárnu.“

„Tam jdu až v pět.“

„No fajn, tak zajedeme ke mně na chalupu. Už ani nevím, jak to tam vypadá. Tráva tam bude na kosu.“

„S tím ti moc nepomůžu,“ hodil bradou k berlím v rohu kuchyně.

„Ty si lehneš na terasu a budeš mi radit.“

***

Polda vypadal docela sympaticky a kupodivu mě pustil dovnitř s Tomášem. Asi viděl, jak se Tom celej klepe, jako by se toho výslechu bál. Nechápal jsem, co to s ním je. Usadili jsme se za stůl a dostali kafe a vodu. Kapitán byl v civilu a že prý to bere jako neformální rozhovor. Nejspíš jo, protože jsem nikde neviděl žádnej diktafon. Možná nechtěl Toma stresovat.

Po úvodu, kdy mu Tomáš zopakoval, že si fakt nic nepamatuje, otevřel polda notebook. Na situační plánek nehody žádná reakce, na popis pachatele taky ne. Kapitán dál klikal myší a hledal v počítači.

„Požádal jsem o fotografie cyklistů z okolí parku před i po nehodě a kamery zaznamenaly jen jedinýho chlapa na kole,“ otočil k Tomášovi displej a myší listoval záběry. Cyklista byl ale na všech záběrech z blbýho úhlu. Kamery byly moc vysoko a on měl helmu, takže do obličeje mu vidět nebylo.

„Nepoznáváte toho muže? Nemohl to být on? Neviděl jste ho někde v parku?“ zjišťoval polda a sledoval Tomášův zamračenej pohled.

„Já neviděl žádnýho cyklistu. Potkal jsem akorát pár pejskařů.“

„Ten muž vás musel sledovat delší dobu,” kapitán nasadil tvrdší tón. „Je na všech záběrech za vámi. Navíc ta cesta, kde vás srazil, končí schodištěm. Tam by nikdo na kole jen tak nejel.”

„Já nad těmi schody asi na moment zastavil. Běhám tam desetikilákový kolečko a tam vždycky dávám voraz. Je to půlka,” Tomáš jen krčil rameny a díval se na displej.

„To ale nevysvětluje, proč jel ten chlap za vámi. Stezka pro cyklisty ty schody objíždí.”

„Já nevím, třeba to tam neznal. Já ho fakt neviděl!”

Polda si Tomáše podezíravě změřil a dál listoval fotkama až k lepším záběrům ze soukromý kamery u banky. „Tyhle fotky přišly včera odpoledne, a hlavně kvůli nim jsem rád, že jste přišel už dneska,“ vysvětloval.

Rozuměl jsem mu. Cyklistovi tam bylo několikrát dobře vidět do tváře, takže měl šanci s vyšetřováním pohnout. Podíval jsem se na Tomáše, ale ten pořád strnule vrtěl hlavou. Zamračenej výraz se nezměnil, jen mi na tom najednou něco nehrálo. Byl jako stroj, kterej opakuje pořád stejnej pohyb. Rotace hlavou doprava, rotace hlavou doleva. Měl to v programu a vykonával to. Poctivě!

„Co to mělo bejt!“ vyjel jsem na něj, sotva jsme se usadili zpátky do auta. „Tys tomu policajtovi normálně lhal!“

Zavřel oči a celej se zhroutil do sebe. Zalezl do ulity, do svýho atomovýho krytu, jak vyděšený zvířátko do doupěte. Oči vytřeštěný a klepal se strachy.

„Tomáši, co se děje?“ chytl jsem ho kolem ramen. „Mně můžeš říct pravdu. Bude to lepší, když na to budeme dva. Poradíme si s tím.“ Byl jsem z jeho reakce pěkně vyděšenej.

„Přestěhoval jsem se, sotva jsem přijel z tý lesní brigády, a on mě zase našel,“ vyhrknul. „Asi na mě číhal u rockovýho klubu a sledoval mě. Viděl nás spolu!“

„To byl ten sráč? Ten hajzl, co tě mučil a zneužíval?“ zvyšoval jsem postupně hlas. Došlo mi, že proto se na fízlárnu bál. Asi podvědomě tušil, kdo na něj zaútočil. Anebo toho šmejda poznal a celou dobu kecal i mně. Byl podělanej strachy a já se mu nedivil.

„Jo,“ hlesl jen. Tekly mu slzy a vypadal že se každou chvíli složí.

„Tak se zvedej a okamžitě to oznam tomu poldovi!“

„To nejde.“

„Jde! Anebo ho chceš dál krejt a klepat se strachy? Zalejzat před ním do lesů jak zvíře? To chceš, aby mu prošel pokus o vraždu?“ rval jsem ho z auta, a nakonec se mi to povedlo. Vůbec jsem se s ním nemazlil, i když byl celej bolavej. Bylo mi ho líto, ale neviděl jsem jiný východisko. Nemohl jsem dopustit, aby ho ta svině takhle terorizovala. Jednou už to muselo skončit.

Vrátili jsme se do kanclu kapitána a Tomáš konečně kápl božskou. Mluvil skoro dvě hodiny a polda jen zapnul nahrávání a minimálně ho přerušoval. Pak mu řekl, že to bude muset předat kolegům z Kongresový, že je to několik trestnejch činů a kouká z toho pro útočníka pěkná paleta. Tomáš se celej klepal z představy, źe to bude muset vyprávět ještě dalším policajtům a chtěl vzít zpátečku, jenže pozdě. A mně začalo docházet, že ze svýho bytu bude muset okamžitě zmizet a že jsme možná v maléru oba dva. Jestli je ten jeho hajzl tak mstivej, že ho srazil se schodů, bude schopnej čehokoliv. Poldové sice slibovali vazební stíhání, ale sichr je sichr.

Hned z auta jsem zavolal kámošovi, co bejval v armádě a věděl, jak se nejlíp schovat. A pak jsem Tomáše postavil před hotovou věc, že se na pár dní stěhujeme ke mně na chalupu. Neměl ani sílu protestovat. Držel se mě kolem ramen a brečel. Přemejšlel jsem, že to vezmeme nejdřív k doktorovi, protože Tom byl zralej na něco na uklidnění. A pak rovnou vypadnem na moji samotu, kde nás ten jeho hajzl nebude moct vyčmuchat.