• drsoul
Stylromantika
Datum publikace26. 11. 2012
Počet zobrazení8943×
Hodnocení4.51
Počet komentářů1

1

Lukáš i Pavel pocházeli z malého města v severovýchodních Čechách, chodili spolu do základní školy a potom i na střední. Byli nerozlučnou dvojkou a jejich přátelství vydrželo i potom, co se na jednom výletě v prvním ročníku gymnázia Lukáš Pavlovi přiznal, že je gay, vyznal mu dost nemotorně lásku a byl vlídně, ale pevně odmítnut. Naopak, ten večer, kdy spolu leželi ve stanu, Lukáš brečel a Pavel se ho snažil uchlácholit, je snad ještě více sblížil.

Po maturitě se jejich cesty rozešly, Pavel studoval v Brně architekturu a Lukáš odešel do Prahy, kde celkem snadno našel práci recepčního v jednom velkém hotelu. Původně chtěl při práci dál studovat, ale velice brzy ho pohltil noční život, gay bary a kluby, jejichž hvězdou se za krátkou dobu stal. I v práci měl možnost navazovat vztahy a brzy zjistil, že se sexem dají vydělat dosti značné peníze. Pravda, nebylo to někdy právě příjemné a často se musel hodně přemáhat, aby s hnusem neutekl, ale časem si vybudoval takovou pozici, že si mohl zákazníky vybírat, a možná, že tu sehrál svoji roli i zvyk. Když bylo nejhůře, zavřel oči a představoval si, že s ním právě v té chvíli je Pavel. V koutku duše pořád doufal, že snad přece jednou…

A náhoda mu nahrála. Po skončení studií si našel Pavel práci v Praze, a protože spolu byli pořád v kontaktu, nabídl mu Lukáš, aby bydlel u něj v jeho novém bytě. Měli tam každý svůj pokoj, společnou kuchyň a obývák. Oběma připadalo, jako by těch pět let, co spolu nebyli, ani neexistovalo.

A přece se něco změnilo. Jejich vzájemné spory sice pořád působily jako kamarádské popichování, ale přece jen bylo pod tím veselým povrchem pořád něco víc a víc vážného. Lukáš někdy doslova trpěl, když si uvědomil, že ve vedlejší místnosti je Pavel, ten, kterého vlastně nikdy nepřestal milovat, ale který je pro něj nedosažitelný, jako by byl na stovky kilometrů vzdálený, a někdy to jen těžko skrýval za zástěrkou bezstarostného cynizmu.

A zdálo se, že Pavlovi vadí Lukášův způsob života, že jím snad i pohrdá. Sám žádnou stálou známost neměl, někdy si přivedl domů nějakou chvilkovou milenku, ale žádná tam nebyla dvakrát. Ta poslední jeho milostná eskapáda právě vyvolala spor, který teď Lukáš hodlal řešit.

Vrátil se k ránu po dosti divoké noci a v koupelně našel opilou slečnu, která tam brečela, a když se pokusil ji odtamtud vystrnadit, začala být i agresívní. Naštěstí zasáhl Pavel, který ji jednoduše vystrčil na chodbu a vyhodil za ní její věci. Oba dva byli unavení a mírně opilí, bez nějakého vysvětlováni usnuli.

Až ráno po snídani se o tom začali bavit: „Ta holka s tebou přece spala, měl ses k ní chovat slušněji!“ vytýkal Lukáš Pavlovi. Toho ještě trochu bolela hlava a byl zvláštně rozmrzelý, tak jako často v poslední době, sám nevěděl, čím to je, a tak Lukášovi odsekl:

„Ale co, kurva to byla, to jsi mohl poznat sám, živíš se přece stejně, ne? Copak nepoznáš kolegyni?“

„Tak to tedy ne, kurva nejsem. Děvka prosím. Děvka je povolání, ale kurva, to už je charakter!“ rozčiloval se Lukáš, sedící u stolku s počítačem.

„To by mě dožralo,“ otočil se na Pavla, který se pohodlně rozvaloval ve velkém křesle u okna. Dlouhé blonďaté vlasy mu tím pohybem přepadly přes obličej, prudce je odhodil a v odhaleném obličeji zasvítily jeho modré oči.

„Proč se vztekáš?“ protáhl se líně jeho společník, „poskytuješ sex za peníze, Lukášku, tak jsi kurva, s tím nic nenaděláš, kdyby ses i na hlavu postavil,“ zapředl jeho hluboký hlas s neskrývanou ironií.

„Náhodou jsem společník a placený doprovod pro zámožné pány, po dohodě možno více,“ zacitoval blonďák z upoutávky na svoje stránky, které právě upravoval.

„Víš, co mi to dalo práce propracovat se na tuhle úroveň? A ta je opravdu vysoká. Jsem profesionál, Pavlíku, už kolikrát jsem ti nabízel, aby ses o tom přesvědčil. Vůbec netušíš, o co přicházíš, “ pokračoval se zaujetím, které mu zabránilo vnímat dobromyslný výsměch v zelených očích jeho protějšku.

„A já ti kolikrát odpověděl, že na to nejsem. Mám tě rád, jsi můj kámoš už ze základky, jsi moc hodný a milý kluk, můžu u tebe bydlet skoro zadarmo, to je všechno pravda. Nic víc od tebe ani nemůžu chtít. Prostě jsem heterák, s tím nic nenaděláš.“

Při těch slovech Pavel vstal a začal se pomalu protahovat. Jeho podoba s ušlechtilou kočkovitou šelmou se tím stala ještě výraznější.

„Heterosexuální muži neexistují, to jsou jen ti, kteří mě zatím ještě nepoznali, to bys měl vědět a já tě o tom přesvědčím! A to tak, že teď a hned!“ vyskočil Lukáš ze židle. Zůstal stát proti Pavlovi, štíhlou postavu vypnutou, ruce v bok, modré oči se třpytily, tváře mírně zrůžovělé odhodláním.

„Ale jo, vypadáš dobře,“ musel uznat Pavel, „ale už jsi to na mě zkoušel mockrát a ani teď se ti to nepodaří. Já prostě na kluky nejsem.“ Vykročil ke dveřím svého pokoje.

„Ale houby, prostě mnou pohrdáš, myslíš si, že jsem kurva a flákač!“ křičel za ním Lukáš, „ale víš hovno o tom, co to znamená a jak je to těžké…“ hlas se mu zlomil a zmlkl, jeho postoj už nebyl vyzývavý, sklesl do křesla a oči se mu zalily slzami.

„Nedělej ze sebe chudinku!“ otočil se Pavel vztekle a vrátil se k němu.

„Zavřeš oči a myslíš na prachy, to je celá ta tvoje práce, kurvit se dokáže každý!“ zůstal zamračený stát nad Lukášem, zhrouceným v křesle.

„Každý?“ napřímil se Lukáš, „třeba i ty?“

„Já? To je přece… to není relevantní… to…“ koktal zaskočený Pavel.

„Jasně, řekl jsi každý. Takže i ty? Nikdy bys něco takového nedokázal! Jo, ohrnovat nos a tvářit se ctnostně jako farář s rukou pod sutanou, to umí každý. Zkus si to a pak se mi omluvíš, na kolenou budeš odprošovat!“ nabýval Lukáš postupně zpátky sebevědomí.

„Že bych to nedokázal? Tak to se vsaď, že jo!“ předběhla Pavlova pusa jeho mozek. Sice si ihned uvědomil, co řekl, ale už to nešlo vzít zpět.

„Supéér!“ vyskočil Lukáš z křesla, konečně měl Pavlíka tam, kde chtěl.

„Vsadíme se. Když to dokážeš, můžeš tu bydlet, jak chceš dlouho a zadarmo, a když prohraješ, tak…“ zaváhal.

„Tak co?“ opatrně se zeptal Pavel. Nejraději by si nafackoval, ale jeho hrdost mu už nedovolila obrátit všechno v žert, když to Lukáš bral tak vážně.

„Tak mi splníš tři přání jako zlatá rybka,“ kul Lukáš železo, dokud bylo horké. Nebo jedno, ale třikrát, pomyslel si, ale to už samozřejmě nahlas neřekl.

„To je ale poněkud nejasné, nemyslíš? I když co, beru to, já totiž neprohraju!“ dodal, ale neznělo to vůbec s obvyklou jistotou.

„Takže příští týden něco domluvím a ty mi dokážeš, že umíš taky dělat sex za prachy. Už se těším, jak pohoříš!“ provokoval dál Lukáš, chtěl Pavla ještě víc vytočit, aby si to náhodou nerozmyslel. 

„Nikdy neprohrávám!“ uzavřel debatu Pavel a prásknul za sebou dveřmi svého pokoje.

2

„Nikdy neříkej nikdy,“ zašeptal si pro sebe Lukáš, posadil se k počítači a začal psát mail jednomu ze svých oblíbených zákazníků. Říkal mu zpočátku starý pán, i když mu ještě nebylo ani padesát let a navíc vypadl ještě mladší. Pocházel ze šlechtického rodu a restitucemi získal dost velký majetek. Byl jedním z jeho prvních zákazníků a svojí zkušeností Lukášovi hodně pomohl. Už ho nebral ani jako klienta, spíše jako přítele, často spolu jen seděli a povídali si, chodili na společné večeře a sex ani neprovozovali. Panu hraběti stačilo, když se mohl ve společnosti ukázat s krásným klukem, když ho potom v soukromí mohl políbit, pohladit nebo se třeba se jen očima pokochat krásou mladého štíhlého těla. Už si i tykali, jméno Rudolf se pro pana hraběte hodilo, ale stejně mu někdy, když byli ve zvlášť dobrém rozmaru, říkal Lukáš pořád ještě starý pane.

Právě s ním tedy domluvil schůzku hned na příští pátek u něj doma. Vysvětlil mu, o co se jedná, dohodli spolu i některé pikantní detaily, nad kterými se sice pan hrabě poněkud pozastavil, ale nakonec, když se dozvěděl všechny podrobnosti, byl všemi deseti pro.

„Napadlo mě ještě jedno vylepšení. Ale to až v pátek. Už se moc těším a přeju tobě i sobě, aby to dopadlo!“ Tak končila poslední e-mailová zpráva od starého pána.

„Tak to já se těším daleko víc,“ pomyslel si Lukáš, a protože bylo nedělní odpoledne a Pavel byl doma, zaklepal na dveře jeho pokoje a po vyzvání vstoupil.

Pavel seděl u počítače, kreslil něco v Solidu a mračil se. Od včerejšího ranního rozhovoru spolu pořádně nemluvili a Lukáš se trochu bál, aby Pavel nakonec ze sázky nevycouval. Proto začal zhurta:

„Tak už mám termín, ve kterém budeš mít možnost se ztrapnit. Příští pátek, osmnáct nula nula. Je to až za Prahou, takže si udělej čas tak od dvou odpoledne.“

„To je to až tak daleko?“ podivil se Pavel.

„To ne, pojedeme tak hodinku, ale musíš se připravit!“

„Připravit? Na co? Jak? A ,pojedeme´? Copak ty budeš se mnou?“ vysypal ze sebe překvapený Pavel.

„Tak po pořádku: připravit musíš sebe, to tvoje vymakaný tělíčko upravit, vymydlit a ještě jiné úkony provést. Když budeš hodný, tak ti s tím pomůžu, není to jen tak,“ smál se mu Lukáš do očí a pokračoval:

„Samozřejmě, že pojedu s tebou, vím že jsi rovný chlap, nicméně dodržuji zásadu ,důvěřuj, ale prověřuj´ a chci si být jistý, že svoji část sázky splníš.“

„To jsi celý ty! Ale klidně, já to beru. Můžeš se koukat, ať vidíš, jak má správný sex vypadat. A co to bude za dámu, to už víš?“ vytahoval se Pavlík.

A bylo to tady. Ženská! Toho se právě Lukáš obával, ale byl připraven:

„Jak jsi přišel na dámu? Šlo přece o mne a moje kurvení se, ne? To by se ti líbilo, viď? Parádně si zašukat a ještě dostat zaplaceno! Ani náhodou, je to chlap. A starej, abys věděl. A teď se kasej!“

„Tak to ne, holenku, to jsme si nedomluvili! Já přece…“ rozkatil se Pavel.

„Ty ses vsadil se mnou a já se ženskýma nic nemám. Musíš dodržet moje podmínky. Nebo to vzdáváš? Klidně můžeš od sázky odstoupit, když to nezvládáš!“ hrál na strunu jeho ješitnosti Lukáš. A tahle metoda se znovu osvědčila:

„Toho bohdá nebude, abych já ze sázky utíkal!“ parafrázoval Pavel slavného českého krále.

„V pátek ve dvě odpoledne jsem doma a pak uvidíš. Teď už mě nech, mám práci.“ Otočil se k počítači, považoval rozhovor za skončený.

3

„To je teda paráda! Perfektně opravená! A s citem pro styl!“ zapomněl na chvíli na svoji nervozitu Pavel, když je taxikář vysadil před nádherně renovovanou secesní vilou starého pána.

„Počkej, až budeme uvnitř, to teprve budeš zírat,“ zvonil už Lukáš. Zevnitř prosvětlená barevná sklíčka vitráže v mohutných vchodových dveřích ztmavla, jak k nim někdo zevnitř přistoupil a otevřel jedno jejich křídlo. Byl to mohutný černoch, který je uctivým gestem zval dovnitř.

„Dobrý den pane, ahoj, Lukáši!“ zaduněl jeho bas kupodivu perfektní češtinou a bílé zuby zasvítily v úsměvu.

„Ahoj, Simone!“ stoupl si Lukáš na špičky a letmo políbil jednu z jeho tváří, lesknoucích se jako mahagon.

„Pan hrabě už čeká, pojďte prosím za mnou,“ zavedl je Simon přes velkou halu do pracovny, kde už je očekával starý pán. V brokátovém domácím kabátku, šedé vlasy s pěšinkou jako podle pravítka, vysoký a štíhlý, vypadal, jako by vstoupil z nějakého předválečného filmu o dekadentní aristokracii. Přes jeho vyšší věk vypadal nesmírně elegantně a přitažlivě.

„Vítejte, pánové!“ mírně se uklonil.

„To je Pavel, pane hrabě,“ postrčil Lukáš mírně zkoprněného Pavla před sebe.

„Oh, I'm really pleased!“ sklouzl hrabě do angličtiny jako vždy, když ho něco vyvedlo z míry.

„Simon vás zavede do pokoje na … ehm … pro hosty a nabídne vám něco k pití. Vy, můj milý mladý příteli, zatím zůstaňte se mnou tady,“ obrátil se na Lukáše.

Sotva se za Pavlem a Simonem zavřely dveře, rozesmál se Lukáš na celé kolo:

„Tedy, Rudolfe, ty jsi mě dostal!“ sklesl vysílený smíchem do nejbližšího křesla.

„Kdes sebral ten příšerný župan? A kdo tě česal? Vypadáš jako Svatopluk Beneš, když hrál zhýralé šlechtice! A jak se ti podařilo přimět Simona, aby dělal sluhu? Vždyť když jsi ho přivezl z Ameriky, zařekl se, že už nikdy nebude grooma dělat! Je přece vystudovaný ekonom!“

„Přestaň, Luky, ale hned. Nemyslíš, že by mi bylo daleko líp v džínách a triku jako vždycky? Vůbec to nebylo jednoduché! Ten hábit je náhodou z Paříže, učesat si pěšinku umí z mé generace každý a Simon je mi zavázán. Mimo to nezkazí žádnou legraci, víš to dobře. Ale ten Pavel je vážně moc pěknej. Viděl jsi, jak na něj Simon zíral? To si ještě užijeme, pojď, dáme si panáka a ještě jednou mi všechno povíš.“

„Nalej zrovna tři,“ ozval se ode dveří Simon, „budu to potřebovat. Tedy, Luky, kde jsi sebral takovýho krasavce? Budu si s ním moct užít? Je nějakej rozklepanej, sedí tam jak hromádka neštěstí, nalil jsem mu vizoura a ani se ho nedotkl, jenom zírá jako před popravou. Koukej, jak mám narvaný kalhoty a on ani okem nezavadil o toho mýho zcela zjevně natěšenýho kolíka!“

Česky se tedy těch devět let naučil Simon perfektně. Přijel z Ameriky s Rudolfem, on ho tam vytáhl z nějakého maléru, tady ho nechal vystudovat a žijí spolu. Lukášovi se zpočátku nechtělo věřit, že spolu nic nemají, ale časem se přesvědčil, že je to pravda. Jejich vztah mu zůstával záhadou. Věděl zcela jistě, že ti dva k sobě něco cítí, ale Simon bere starého pána spíše jako otce, je mu nesmírně vděčný. Lukášovi se líbil a i on Simona přitahoval, ale oběma jim připadalo, že by starého pána podvedli, kdyby spolu něco měli, a tak zůstalo jenom u přátelství.

„Tak na náš plán!“ zvedl hrabě sklenku s koňakem, byl to Rémy Martin Louis XIII, na pití se tu nešetřilo.

„Není to moc kruté?“ zaváhal Lukáš, než se napil.

„Proč? Ať vidí, jaké to je. Já to znám, to se to takovým jako on káže o morálce.“ V Simonově hlase zazněla hořkost.

Lukáš se na něj překvapeně podíval. Věděl, že v Americe prožil Simon těžké chvíle, ale asi to bylo ještě horší, než si myslel.

„Všechno zlé je pro něco dobré,“ pohladil s nesmírnou něhou hrabě Simona po tváři a obrátil se na Lukáše:

„A tvůj přítel alespoň pozná, že nemá proč tebou pohrdat. A kdo ví, třeba se mu to i zalíbí. Tak krásného chlapa je věru pro ženské škoda!“ šibalsky se usmál.

„Tak, kluci, pustíme se do toho!“

4

Pavel si zatím prohlížel pokoj, kam ho Simon zavedl. Byla to menší čtvercová místnost s jediným oknem, zakrytým těžkou portiérou z tmavě modrého sametu lemovanou zlatými třásněmi. Stejně modré bylo čalounění dvou židlí u malého masivního stolku. To bylo spolu s toaletkou s velkým zrcadlem a taburetem veškeré vybavení. Stěny i strop byly pokryty modrou tapetou se zlatým vzorem, všechno v čistém slohu fin de siècle. Pokoj by působil až tmavě nebýt bílého koberce s dlouhým vlasem, který celkový dojem prosvětloval.

Místnosti vévodila obrovská postel, pozlacené dřevo ve světle lustru z barevného skla jen zářilo a zdůrazňovalo hladkou měkkou modř saténu, kterým byla čalouněna a z kterého byla i nebesa, která ji zakrývala z boku, vpředu rozevřena a zachycena těžkými zlatými šňůrami. Celá zadní část lůžka byla vystlána zlatými a bílými polštáři.

„Stylově čistý, ale jen luxusní bordel je to,“ potlačoval Pavel pocit vzrušení, který se ho navzdory obavám zmocňoval. Jedním rázem vypil sklenku s hnědavou pálenkou a hned si nalil další dávku. Glenfarclas, prohlédl si etiketu na lahvi. Je to skotská, docela dobrá, tu značku nezná. Ještě, že mu ji tu ten černoch nechal. Jak se na něj koukal! Jako na nějakou děvku! A jak mu strkal před nos ten svůj narvaný rozkrok! Nechutné, usoudil, a kopnul do sebe další koňskou dávku whisky.

Pomalu cítil, jak mu čtyřicet procent ušlechtilého alkoholu začíná rozpalovat krev. Zvedl se a došel k toaletce. Na ní vyrovnané nějaké parfémy, krémy a tohle, tohle je přece lubrikant, to zná, toho má přece Lukáš v koupelně mraky. A skleněná miska plná prezervativů, sakra, vždyť on sebou žádné nemá, ještě že tady jsou vybaveni, pomyslil si s úlevou.  Obrátil se k posteli, vyzkoušel její pružnou a měkkou poddajnost, uznale přikývl a natáhl se na ni. Po chvíli vstal, nalil si další dávku a se sklenkou se posadil zpátky na postel.

„Co se vlastně bude dít?“ zeptal se sám sebe.

To se ovšem měl dozvědět hned v příští chvíli. Dveře se otevřely a vešel ten starý hrabě, za ním se protáhl Lukáš s podnosem s lahví a napoleonkami a nakonec se objevil ten černý chlap. Pavel se na posteli prudce posadil. Hrabě i Lukáš vypadali normálně, ale ten černý byl nahý, tedy skoro nahý, měl na sobě jenom jakási kožená tanga pokrytá mosaznými cvoky, stejně jako přes hruď a záda překřížené kožené řemeny a silný obojek. Mohutné černé tělo se lesklo, pod ebenovou kůží bez jediného chloupku se vlnily zřetelně vyrýsované svaly, v tmavém obličeji zářily oči a ústa se zaleskla bílými zuby, když černoch znechuceně prohlásil:

„On ještě není připravený!“

„Opravdu, mladý příteli, koho jste nám to přivedl, vždyť je to zřejmě úplný amatér!“ otočil se s mírnou výtkou v hlase hrabě na Lukáše, který spolu s ním usedl ke stolku.

„Promiňte, je to opravdu ještě začátečník, já mu pomůžu!“ zkroušeně odpověděl Lukáš, ale v očích mu tančily pobavené jiskřičky.

„Není třeba, já se postarám!“ zarazil ho Simon, nenápadně mrknul směrem ke stolku a s nasupeným výrazem vykročil k posteli.

„Tak mladej, svlíkneš se sám, nebo ti mám pomoct? Nemáme moc času a můj černej pták už se nemůže dočkat tvý pusinky, koukej!“ strhnul jedním pohybem svoje tanga a vyděšenému Pavlovi se před očima zhoupnul obrovský obřezaný černý penis, napolo už ztopořený, pokrytý výraznými žilami, s velkým lesknoucím se žaludem.

„Pěknej, co?“ zazubil se Simon, „ale teď ukaž ty, co máš pro mě za překvapení, ukaž nám tu svoji bílou prdelku, předvedeš, co s ní dokážeš!

Přistoupil k Pavlovi, nepříliš šetrně ho povalil zpátky na postel, lehnul si na něj a začal ho drsně líbat a přitom mu rozepínat opasek a džíny.

„Ne, ne, já sám!“ sebral všechny síly Pavel, aby se vymkl zpod toho těžkého, zvláštně, jako po nějakém exotickém koření, vonícího těla. Nepociťoval ani tak odpor, proti své vůli cítil, jak se ho zmocňuje vzrušení. Posadil se na posteli, sundal si triko a džíny, pak boty a ponožky a zaklesl palce za gumu boxerek, ve kterých už se zřetelně rýsoval jeho probouzející se úd.

„Počkat, není třeba až tak spěchat!“ zarazil ho chladný hlas muže od stolku.

„Nechte nás chvíli vychutnat si ten pohled!“ zazněl příkaz a Pavel se postavil, fascinován tím klidným, ale rozhodným hlasem. Poslušen příkazů se otáčel, předkláněl, předváděl svoje sportem vypracované tělo, mohutná ramena, směrem k malému pevnému zadku se zužující široká záda, hruď pokrytou porostem černých chloupků táhnoucím se až k lemu jeho spodek, silná stehna s napruženými svaly, pěkně tvarovaná lýtka. Jeho pohyby se vyznačovaly zvláštní kočičí pružností, byly plavné a vyzařovala z nich ukrytá síla. Ostych i pocit ponížení z něj spadl, cítil na sobě upřené obdivné pohledy, vychutnával si, jak se mohl předvádět.

„Jako kůň na dražbě!“ prolétlo mu hlavou a musel se tomu usmát.

„Velmi správně, ten úsměv vám sluší, mladý muži, ale teď to prádlo dolů, a hned!“ vrátil ho do reality příkrý povel.

Předklonil se, stáhl spodky ke kotníkům, setřásl je z nohou a zase už znejistělý a s vracejícími se obavami zůstal stát, ruce volně spuštěné podle štíhlých boků, vyholený klín, překvapivě dlouhý úd volně visící přes koule, jejichž velikost byla ještě zvýrazněna bezvadným oholením.

„A do práce, už na tebe čekám!“ ozval se Simon, kterého Pavlova exhibice dokonale vzrušila. Posadil se na kraj postele, roztáhl nohy a nabídl mu svůj tvrdý penis, z jehož rozměrů šel až strach. Předklonil se, popadl Pavla za ruku, přitáhl si ho k sobě a přiměl ho kleknout si mezi své nohy. Pak popadl jeho hlavu do dlaní a přitlačil si ji do klína:

„Jen ochutnej, uvidíš, že se ti to bude líbit!“ přinutil ho otevřít ústa a doslova mu narval tu svoji obrovskou černou kládu do úst. Pavel se zakuckal, samozřejmě neměl s kouřením ptáka žádné zkušenosti, a začal se dávit.

Lukáš, celý rozechvělý tím, co viděl, se obrátil s němou otázkou na Rudolfa. Ten mu naznačil, ať ještě počká. Simon zatím přestal tlačit svůj úd hluboko do Pavlových úst a nechal ho vydechnout.

„Abys se neudusil, ty divochu, jen si to užívej pěkně pomalinku, můžeš si ho olíznout, no vidíš … táááák je to dobře … a nezapomeň na koule … áááách, to je ono, ještě!“ vzdychal Simon, který se položil na záda na postel a Pavla si přitáhl k sobě nahoru. Ten se snažil se zavřenýma očima vzít do úst celý ten obrovský černý klacek, myslel jen na to, aby to měl už za sebou.

Byl zaskočen tím, že mu ani nevadí, že uspokojuje chlapa, že ho daleko víc štve podřízené postavení. Tak takhle se asi cítí děvka, pomyslel si. To už ho ale Simon obrátil na břicho, nadzvedl mu zadek a začal se jazykem dobývat mezi jeho půlky. To bylo nesmírně vzrušující a Pavel začal vzdychat, hlavu zabořenou do jednoho z polštářů. Dva další mu zatím černá ruka stáhla pod klín a přitom si pohrála si s jeho penisem, který na to odpověděl okamžitou a mohutnou erekcí.

Ti dva u stolku vzrušeni a bez dechu pozorovali, co se před nimi odehrávalo. Až když Simon plácl Pavla po zadku a se slovy:

„Tak naše kurvička už je připravená!“ se natáhl pro kondom a lubrikant, vstal Lukáš a tázavě se podíval na Rudolfa.

„Ne, ještě to nevzdávej, věř mi, vyhraješ,“ zašeptal hrabě a nalil další dávku koňaku, jednu sklenku podal Simonovi, ten ji vypil jedním douškem, navlékl si kondom a začal ho potírat lubrikantem.

Pavel, tou krátkou přestávkou vytržený z omámení, se otočil a chtěl se narovnat, ale Simon ho jednou rukou za zátylek přitlačil zpět a druhou mu začal vtírat lubrikant do zadku. Nejdřív jeden prst, pak druhý, Pavel zasténal a chtěl se vymknout, ale Simon ho prudce otočil na záda, nabral jeho nohy na svoje ramena a prudkými přírazy se snažil do Pavla proniknout.

Pavel se najednou bolestí vzpamatoval, viděl nad sebou černou tvář staženou vášní, slyšel mohutné supění a zakřičel:

„Už dost, dost, vzdávám to, prohrál jsem!“

5

Na ta slova vyskočil Lukáš od stolku a snažil se odtáhnout Simona, který už byl tak rozvášněný, že Pavlův výkřik ani nevnímal.

„Simone, přestaň, prosím, to už stačí!“ cloumal s ním Lukáš, ale trvalo ještě chvíli, než začal Simon normálně vnímat, pustil Pavlovy nohy a skulil se, prudce oddechuje, na postel vedle něho.

„Kruci, málem jsem to nezvládl, promiň, kamaráde, ale jsi setsakra rajcovní!“ plácnul Pavla přes holý zadek. Vstal a posadil se na Lukášovo místo.

„A ty taky promiň, vážně jsem se nechal unést, ale já za to nemůžu. Viděl jsi sám, že … miluji tebe, a ty to víš, ale nechceš mě,“ omluvně se podíval na starého pána, který ho zastavil pouhým pokynem ruky. Zdánlivě klidně dál usrkával ze sklenky koňaku. Simon ho ale znal až příliš dobře na to, aby nepoznal, že je rozrušený, ruka se třásla, šedé oči se na něj dívaly tak zvláštně se směsí lásky a smutku.

„Víš, Simone, to je tak, chtěl jsem tě, vždycky jsem tě moc chtěl, ale bál jsem se, aby sis nemyslel, že zneužívám tvoji vděčnost, bál jsem se, že to uděláš jen proto, aby ses mi odvděčil. Jsem už přece starý…“ začal tiše vyprávět.

Lukáš mezi tím klečel na posteli vedle Pavla, který seděl, rukama si objímal kolena, schoulený a ještě celý rozechvělý.

„Promiň, promiň, Pavlíku, já to tak nechtěl, to všechno ta hloupá sázka, můžeš mi odpustit?“ skoro vzlykal.

„Můžu si za to sám, ty si nic nevyčítej, jen mi prosím dej něčeho napít, musím se vzpamatovat,“ požádal ho Pavel. Lukáš vyskočil a nalil mu z lahve skotské, která stála na stolku. Při tom si sotva všiml, že Simon bere Rudolfa do náruče a odnáší ho pryč. Podal sklenku Pavlovi, ten do sebe hodil její obsah tak prudce, až se zakuckal, bezohledně ji hodil na zem a přitáhl si Lukáše k sobě na postel:

„Tohle nemuselo skončit dobře, přinejmenším jsem mohl mít pěkně natržený zadek! Mlč, nic neříkej!“ zastavil Lukáše, když viděl, jak se nadechuje k odpovědi.

„Jsi malý intrikán, víš o tom? Teď už je mi jasné, že jsi měl všechno pod kontrolou. Ale podařilo se ti to zastavit až na poslední chvíli. Ale docela vítám, že jsem to zažil. Jsou mi už alespoň jasné dvě věci.“

„Které věci?“vydechl překvapeně Lukáš, zaskočený tím, že mu Pavel nenadává, dokonce předpokládal, že bude muset vydržet i pár facek.

„Předně to, že já bych tedy děvku nikdy dělat nemohl, v tom jsi vyhrál. A potom, a to je důležitější – teď už vím na sto procent, že chci sex s mužem. Ale s mladým a něžným klukem, ne s nabušeným svalovcem, byť i byl sebepěknější. Celý život jsem o tom přemýšlel, bránil se tomu. Když mě takové myšlenky přepadly, sehnal jsem si nějakou babu, kterou jsem ošukal, abych se ubezpečil, že jsem správný chlap. Ale nikdy mě to neuspokojilo úplně, cítil jsem, že mi něco schází, že to není to pravé.“

Lukáš poslouchal, ani nedutal. Jen pomalu mu docházelo, co to vlastně slyší, a když mu to konečně docvaklo, celý se roztřásl.

„Proč jsi mi něco neřekl, já bych přece tak rád … několikrát jsem ti nabízel, že…“ vyskočil a šel nalít zase pro změnu sobě.

„Nechtěl jsem a nalej mi taky, ale z té druhé flašky! Dával jsem vinu tobě, protože to bylo tenkrát, tu noc ve stanu, když jsi brečel a já tě objímal, kdy jsem poprvé cítil vzrušení z dotyku s klukem. A taky promiň, vadilo mi, jak se chováš, vždyť ty nedokážeš milovat, jenom dělat sex, a to já nechtěl,“ natáhl se Pavel pro nabízenou sklenku.

„Já že nedokážu milovat! Ty zvíře, já miluju celý život, miluju jen toho jednoho – tebe, ty hajzle!“ zaječel Lukáš a sklenici po něm hodil.

„Nikdy jsem se nedokázal zamilovat do nikoho jiného a tys mě nechtěl. To tobě na truc jsem to všechno dělal!“ schoulil se Lukáš na zemi u postele a celé tělo se mu třáslo nezvládnutelným pláčem.

„Tak spolu začneme znovu a začneme hned!“ tiše šeptal Pavel Lukášovi do ucha, když ho zvedal k sobě na postel a začal ho pomalu svlékat.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (43 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (41 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (40 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (38 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (46 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk61

Věkem bych se na Ostrově zřejmě vůbec nechytil :-). Nicméně je mi jasné, že v gay komunitě je mládí conditio sine qua non. To plně chápu a respektuji, ale přesto doufám, že budu přijat shovívavě.Právě z důvodu svého věku nebudu popisovat svoji fyzickou stránku.

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+6 #1 Skvělá erotická zápletkaLeckdo 2012-11-26 23:28
Jsem moc rád, že ses zase pustil do povídkové formy. Myslím, že Ti jde stejně dobře jako rozvětvený příběh, a rychlejší spád a nyní i dokonce erotická zápletka dodávají Tvému psaní úplně nový rozměr. Doufám, že se mimo pokračování Tvého románu dočkám i dalších podobných kousků :-)
Citovat