Alex

Jirka se moc těšil na odpoledne. Alex mu slíbil něco extra k večeři. Ten kluk ho rozmazloval nejlepšíma lahůdkama, ale hlavně svou nákloností. Když se potkali, byl jím uhranutý na první pohled. A Alex na tom asi byl stejně. Nikdy nezapomene na všechny ty nesmělé schůzky, první doteky a společné noci. Bezhlavě se zamiloval a o svou lásku zabojoval. Chvilku trvalo, než zlomil Alexův strach a odstup. Když se k němu Alex nastěhoval, byl šťastný a tenhle pocit ho hřál už půl roku. Takže, když mu zavolal David, byl nepříjemně překvapený. Chlap, který ho před víc jak třemi lety odkopl jako onuci, najednou zavolá a chce se vidět. Dlouho se dostával ze vztahu, do kterého dal všechno, a pak zjistil, že je v tom sám. David byl chameleon, způsob, jakým zneužíval lidi, ovlivňoval, ovládal, byl odporný. Těch pár měsíců bylo nakonec hodně výživných. Rozchod nebyl ani náhodou v klidu, neobešlo se to bez facek na obou stranách. Telefonát tomu taky odpovídal.

„Ahoj Jirko.“

Hlas poznal okamžitě a milé mu to nebylo.

„Co chceš?“

„Ale no tak, sejít se, trochu si užít. Pamatuju, jaký jsi dokázal být divoch.“

„Dvakrát do stejný řeky nevstoupíš. Tos neslyšel? Nehodlám opakovat největší chybu svého života.“

„Jak si přeješ,“ studený hlas.

Pachuť po rozhovoru zůstala, ale víc na to nemyslel. To byla chyba. Rychle zapomněl, jaký je David sebestředný, mstivý hajzl.

David se totiž vydal rovnou do Jirkova bytu. Neměl klíče. Jen předpokládal, že někoho možná najde. Byl zvědavý, s kým asi jeho bývalý žije. Když mu ale otevřel sotva dvacetiletý kluk, na chvilku ho to vyhodilo z rovnováhy. Rychle se ale vrátil do své formy a mladíčka si vychutnal. Pár narážek a posměšků. V bytě se choval jako doma, někdo, kdo se vrátil po dlouhé cestě tam, kam jednoznačně patří. Jeho mladý nedobrovolný hostitel chvíli odolával nátlaku a pak se rychle rozloučil. Utekl. Už neslyšel smích, kterým ho David vyprovázel. Byl si jist, že Jirku dostane. Nerad prohrával a rád dostal, co chtěl.

Alex strhl bundu z věšáku, čapnul batoh opřený u skříně a vyběhl ven. Stál na chodníku před domem, kam teď? Má svůj byt. Ten ale pronajal kamarádce a ta tam má přítele. A stejně by byl raději sám. V dlani tiskl svazek klíčů, podíval se na něj. Chalupa. Doploužil se na Florenc, stihl poslední spoj. Cestou koukal z okna, nebe se zatáhlo, počasí korespondovalo s jeho náladou. Když vystupoval z autobusu, drobně mžilo, než došel k chalupě, lilo už pořádně. Převlékl se do suchého, rozdělal oheň a usadil se do křesla. Bez pohnutí jako socha, oči upřené do plamenů.

Tichý pokoj, v krbu praskající polena, oheň vytvářel fantaskní obrazy na koberci. Mladík sedící v pohodlném ušáku hleděl do plamenů, téměř černé oči snad ani nemrkaly. Na stolku vedle křesla, na dosah ruky, se třpytila sklenka s hnědou tekutinou a sklenice vody. Postava se zdála nehybná, jen ruce se lehce chvěly. Alex se nehnutě díval do ohně, sevřené hrdlo, napnuté svaly. Co bude dělat, jak bude žít dál? Měl o něj víc bojovat, poprat se, ale copak to jde? On není žádný rváč, nikdy nebyl. To Jirka, ten byl dravec se vším všudy. Nádhernej chlap, kterému Alex propadl, okamžitě, zamiloval se a teď? Teď se tu zjeví jeho bývalý, jen tak si nakráčí do jejich života. Zavřel oči, slzy mu pomalu stékaly po tvářích.

Otevřel oči, jak dlouho už tak sedí? Nikde neměl hodiny, podívá se na mobil. Došel k batohu, vytáhl mobil a zapnul ho. Pípala mu jedna SMS za druhou, víc jak třicet zmeškaných hovorů. Všechno Jirka. Rozechvěle otevřel první zprávu.

„Alexi, kam si šel?“

Další:

„Alexi, nikdo neví, kde si. Prosím, zavolej.“

„Lásko, musíme si promluvit, prosím.“

„Mám strach, co je s tebou, alespoň napiš, prosím tě, Alexi."

„Jel si na chatu?“

„Jedu na chatu, jestli tam nejsi, dej mi vědět, kde tě najdu.“

„Alexi, zbláznim se z tebe, odpověz mi, prosím.“

Zabušení na dveře, mobil mu vypadl z ruky.

„Alexi, otevři, vím, že tam jsi! Vidím, že se svítí. Otevři!“

Mladík natáhl ruku, otočil klíčem, stiskl kliku. Dveře se prudce rozlétly a vstoupil muž. Promočený a rozčilený, zabouchl dveře. Byl vyšší než Alex a teď si ho měřil rozzuřeným pohledem.

„Málem jsem se zbláznil, když už trucuješ, nebo se zlobíš, můžeš alespoň dát vědět, že jsi v pořádku?“

Hnědé vlasy se mu lepily na krk, sundal si promočenou mikinu i tričko. Stál tam v teplákách, do půl těla nahý. Alexovi došlo, že přišel domů a tak, jak byl, hned odešel. Jirka do práce a z práce běhal. Oblek si nechával v kanceláři. Mladík couvl před hněvem svého přítele, narazil zády do dřevěné stěny. Takhle Jirku ještě neviděl. Ten k němu přistoupil, hněv z něho vyprchával, při pohledu na Alexe mu pohled změkl.

„Nemohl jsi chvilku počkat, to mi tak málo věříš?“

Alex sklopil hlavu.

Jirka ho chytil za ruku, přitáhl si chlapce do náruče. Hladil krátce střižené černé vlasy.

„David je manipulátor, perfektně člověka odhadne a pak si hraje jako kočka s myší. Nevím, co ti řekl, že jsi utekl.“

Uvolnil sevření, mladík se podíval muži do očí.

„Alexi, miluju tě. Chci být s tebou tak dlouho, jak dlouho mě budeš chtít. Nezastírám, že se občas bojím, když se dáš do řeči se stejně starým klukem jako jsi ty a ten ti dá najevo, jak se mu líbíš. Jo, bojím se, že mi odejdeš.“

Alex na Jirku užasle zíral. On se bojí, že ho opustí? Nikdy, přesto, že mezi nimi je vetší věkový rozdíl, nikoho jiného by nechtěl. Zamiloval se do Jirky a dnes, když tu seděl, neuměl si představit, že bude bez něho. Ne sám, ale bez něho.

Zajel prsty do mokrých vlasů, stoupl si na špičky a políbil ho. Jirka vzal Alexe kolem pasu, přitiskl ho k sobě a pak opřel hocha o stěnu. Jirkův jazyk se prodral mezi rty, polibek byl dychtivě opětován. Muž se usmál. Miloval chlapcovu živočišnou touhu. Alex mu rukama hladil záda, hrudník, který lehce tiskl, nakonec mu zajel do rozkroku. Bezostyšně si pohrával s tvrdnoucí chloubou, jemnými prsty přiváděl muže do varu. A moc dobře to věděl. Jirka mu to vrátil, rychle z něho svlékl oblečení. Zvedl si ho do náruče, pomalu kráčel ke krbu. Alex se držel Jirkovy šíje, jazyky se propletly. Za chvilku leželi nazí na koberci před krbem.

Jirka sledoval plameny tančící na nahém těle, sklonil se, jazykem kreslil cestičky na kůži. Z mokrých vlasů mu klouzaly kapičky. Vracel se k nim, slíbával je. Ve chvíli, kdy políbil Alexe na podbřišku, ten se lehce zachvěl.

Zastavil se, vyčkával. Mladík zakňoural. S úsměvem ho znovu políbil na stejné místo, ve vlasech ucítil Alexovy ruce. Hoch mu směřoval hlavu ke svému klínu. Jirka se vyhnul vztyčené touze svého milence, líbal ho ve slabinách. Rukou potěžkal sametové váčky, lehce je tiskl. Trhaný dech a steny ho vzrušovaly. Teprve teď se sklonil a vzal Alexe do úst.

Jirkovy rty a jazyk, jeho ruce bloudící po Alexově těle. Chlapec měl zavřené oči, vstřebával sebemenší dotek. Rukama se probíral mokrými vlasy, vzpínal se proti laskajícím rtům. Sevřel ruce v husté kštici, přitáhl si tvář svého milence k sobě. Znovu si vyžádal od muže polibek. Vnímal ruce, které mu zvedaly nohy, hladily stehna, zadek. Chvěl se v očekávání, tak moc ho miloval, chtěl. A když do něho Jirka vstoupil, slastně vydechl.

Muž ležel na zádech se zavřenýma očima, na jeho hrudi měl Alex položenou hlavu, tiskl se k němu. On hladil mladíka po zádech a krku.

„Už mi neutíkej, myslel jsem si, že se ti něco stalo. Šílel jsem strachy. Zavolej, nebo napiš, dej mi vědět, že jsi v pořádku,“ v hlase měl trochu smutku.

„Nezlob se, vykolejilo mě to, nevěděl jsem…“

Bradou se opřel o Jirkovu hruď, díval se mu do tváře. Pohladil začínající strniště, prstem přejel po rtech, které se pootevřely. Jirka otevřel oči a podíval se na něj.

„Miluju tě,“ zašeptal Alex.

Stulil se v Jirkově náruči. Pomalu usínali, na koberci před krbem.