Pacient doktora Jurečky

Manželka mě požádala, abych ji objednal u gynekologa. Sice jsem nechápal, proč si tam nezavolá sama, ale když už jsem v areálu Mediky byl, není problém.

Po zaťukání jsem očekával sestru, ale ze dveří se vynořil doktor. Mladý, vysmátý, s jiskrou v očích a neskutečně sexy.

„D-dobrý den,“ zakoktal jsem se překvapením nejen z toho, že na mě nevykoukla nějaká blonďatá sestra.

„Dobrý, co pro vás můžu udělat?“ podíval se na mě, jako bych si spletl dveře.

„Manželka mě poprosila, jestli bych ji neobjednal na preventivní prohlídku,“ byl jsem překvapený, že jsem ze sebe vyloudil kloudnou větu. Přepadla mě strašná nervozita a vůbec jsem sám sebe nechápal. Většinou se chovám sebejistě, ale jeho postoj, pohyby i letmé pohledy jeho zvláštních očí mě znervózňovaly do té míry, že jsem si začal připadat jako malý kluk u zápisu do školy. Zajímalo by mě, jak na něj reagují ženské. Vždyť pod jeho doteky musí doslova stříkat.

Pousmál se, jako by mi četl myšlenky, a pozval mě dál. Po vysvětlení, že sestra má dovolenou, se zeptal na jméno.

„Tomáš Vyskočil,“ vyhrkl jsem bez přemýšlení.

„Myslel jsem jméno vaší ženy,“ uculil se a já myslel, že se mi podlomí kolena a studem se propadnu. „Dobrá – paní Vyskočilová, předpokládám,“ zadíval se do počítače a hledal termín. Nemohl jsem z něj odtrhnout zrak, jeho pohyby, svůdně sametový hlas i pomněnkově modré oči, to všechno dohromady z něj dělalo v mých očích poloboha, který mi pomalu, ale jistě měnil tok krve a pomalu ji vháněl do mého, dlouho opomíjeného ptáka.

„Jsem někde ušpiněný?“ zeptal se mě, aniž by spustil oči z displeje.

„Co prosím?“ nechápal jsem, ale vzápětí mi to došlo. Cítil můj zkoumavý pohled.

„N-ne, jen jste zajímavý…“ Ježíši Kriste, co to melu?

„Opravdu?“ tentokrát už zvedl své černé řasy, opřel se pohodlně do křesla, upřeně se na mě podíval a hodil pohodlně nohu přes nohu.

Zčervenal jsem až za ušima a sklopil zrak.

„Mám teď hodinu čas, mohl bych vám ukázat, jak moc zajímavý mohu být,“ zašeptal zhrublým hlasem, přistoupil ke mně, pozvedl hlavu a sžíravě sexy pohledem do mě propaloval díru. Jeho panenky změnily velikost a já jen fascinovaně zíral do rozšířených černých panenek plných chtíče, které téměř zastíraly modř jeho duhovky. Ovanula mě vůně parfému promísená s jeho vlastní, kterou jsem dlouhým nádechem nasál do plic. Chytil mě za zadek a stiskl. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem se dočista zbláznil! Mozek odešel na pastvu, já zapomněl na svou ženu, poddal se jeho blízkosti a vydechl z plic vzduch, který jsem bezděky zadržoval.

Přitiskl jsem tělo na bílý plášť, když jeho ruce vklouzly pod mé triko, bloudily po zádech, přejely přes lopatky a pomalu zkoumaly mou páteř obratel po obratli. V tu chvíli jsem věděl, že už není cesty zpět. Můj ocas byl v pozoru a jen se třásl na to, až se mu jemné ruce gynekologovy začnou věnovat stejně jako prohlubni uprostřed zad. On to moc dobře cítil stehnem, na kterém byl můj rozkrok přišpendlený, ale schválně si ho nevšímal a začal se věnovat mým půlkám. Hnětl je a zpracovával jako těsto a já vzdychal, až skoro sténal rozkoší nad tím mučením, kterým mě častoval.

Náhle přestal a zadíval se mi do očí.

„Opravdu to chcete? Máte ženu, co by tomu řekla?“ on si na rozdíl ode mě ještě uvědomuje, jaké mohou být z tohoto následky. Já už jsem to dávno hodil za hlavu.

„Naše manželství je omyl, uvědomujeme si to oba,“ hlesl jsem a naléhavě na něj pohlédl. Byl bych velmi nerad, kdyby si to rozmyslel.

„V tom případě vás poprosím – odložte si!“ nečekal jsem na další pobídnutí a svlékal své svršky, jak nejrychleji jsem dokázal. Hnala mě touha a chtíč. Neskutečný syrový chtíč po mužském těle, které mi bylo roky odříkáno. Gynekolog seděl a pomáhal mi očima. Při vysvlékaní boxerek, jsem zabloudil ke jmenovce na plášti. Vždycky jsem rád sténal jména svých milenců, dokud jsem se jich nevzdal neuváženou svatbou.

‚MUDr. Štěpán Jurečka‘

„Štěpáne,“ ovanul jsem mu jeho jménem krk.

„Ano, Tomáši?“ řekl o poznání klidněji.

Jak zná, proboha, mé jméno? V zatemnělé mysli mi v tu chvíli nedošlo, že jsem se neúmyslně představil hned na začátku této zajímavé návštěvy.

„Posaďte se, prosím,“ ladně mávl ke gynekologickému křeslu.

Podíval jsem se na něj udiveně, ale představa, že mě ojede na onom křesle, mi můj penis prokrvila tak dokonale, že byl v okamžiku až bolestně tvrdý.

Sedl jsem si do křesla, do podpěrek vložil své nohy a vystrčil na něj dokonale oholenou zadnici. V záchvěvu chvilkového čistého rozumu jsem děkoval náhlému rannímu popudu, že jsem se do hladka oholil. Napnutý klacek mi ležel na břichu a cítil jsem, jak mi z něj stéká na břicho průhledná předmrdka. Ještě se mě ani nedotkl, ale tělo začalo okamžitě reagovat na přítomnost krásného mužského těla, které jsem tušil pod bílým pláštěm. Na pravou ruku si natáhl jednorázovou bílou rukavici a já fascinovaně sledoval jeho dlouhé prsty. Chtěl jsem je v sobě, hned teď! On však všechno dělal nesmírně pomalu a tím mě přiváděl k šílenství. Z úst mi vyšel frustrovaný sten, díra se mi stahovala a rozevírala touhou mít jeho dlouhé prsty hluboko ve mně a nejen je.

Vzal do ruky můj naběhlý pyj, párkrát po něm přejel a vazké kapky rozmazával po celém jeho objemu. Druhou rukou mi gynekologickým gelem promazával díru. Všechno pomalu a nevzrušeně. Jen v jeho planoucích očích jsem viděl, že ani jeho tato situace nenechává chladným.

Poté vzal do rukou nějaký přístroj, vypadající jako úzké plastové dildo, zapnul malou obrazovku a usmál se křivým úsměvem.

„Musíme se podívat, jestli můj pacient je zdravý i vevnitř. Pomalu do mě vsouval úzké dildo, které pojmenoval transvaginální sonda, a začal jím přirážet. S každým přírazem byla ve mně hlouběji, až narazila na mou prostatu. Vykřikl jsem překvapivou slastí, ale on tomu nevěnoval pozornost a zkoumal obraz mé prostaty na obrazovce, otáčel sondou, občas ji povytáhl a zase nekompromisně zarazil na to místo. Sténal jsem, kroutil se a věděl, že nebude trvat dlouho a budu stříkat jak Křižíkova fontána. Z klacku už mi chcala předmrdka proudem a já už se pomalu a trhaně nadechoval, aby mě orgasmus nepřipravil o všechen vzduch, když sondu vytáhl a penis mi silně stiskl u kořene. Málem mi vytryskly slzy, ale přesto jsem útrpně i natěšeně čekal, co si na mě vymyslí dál. Trápil mě, ale bylo to tak rajcovní…

Bože! Nikdy jsem nic podobného nezažil…

Sotva jsem se vzpamatoval z neuskutečněného výstřiku, jeden z jeho dlouhých prstů už s mlasknutím zajel do nitra a prozkoumával území, které ještě před chvíli okupovala sonda, a ve mně se opět rozběsnila bouře.

Druhá ruka opustila můj klacek, který už nějakou dobu pomalu honila, a začala se věnovat nalitým koulím. Hnětl je, natahoval a mačkal tak, že mě to pomalu začalo přivádět k šílenství. Byly plné až k prasknutí, přece jen jsem se v poslední době sexuálně dost odbýval a pod jeho doteky jsem měl pocit, že se mi tam vaří láva, která musí okamžitě ven, rozpíná se, a já věděl, že už ji dlouho v sobě neudržím. Vykřikl jsem a vytušil, že za pár sekund vybuchnu, ale on náhle přestal. Absence dotyků i jeho, teď už tří prstů, které mi vytáhl z nitra, ze mě vyloudil táhlý vzlyk plný zklamání. Než jsem ovšem stihl upadnout do sexuální deprese, jeho klacek bloudil mezi mými půlkami a připravoval se na vpád. To mě opět vzpružilo a snažil jsem se proti němu přirazit.

„Trpělivost,“ zašeptal mi do ucha a hned poté se začal věnovat mým tvrdým bradavkám. Skousl je a natahoval, z čehož se mi slastí dělaly černé mžitky před očima, stále jsem však netrpělivě očekával vpád jeho klacku do mé úzké díry.

Plášť se šustěním dopadl na zem a já jen na sekundu uzřel to, co mi dneska protáhne můj komín. Ten krátký okamžik byl pohled pro bohy, dlouhý a široký klacek, kterému vévodil růžový žalud, sváděl k tomu, abych ho vzal do úst a ochutnal. Nicméně jsem si uvědomil, že si užije má, skoro už panensky úzká díra, a radoval jsem se jako malé dítě z velké porce zmrzliny.

S hlasitým zasténáním jeho jména jsem ho ochotně přizval hlouběji do mé úzké díry. Tak dlouho jsem v sobě neměl muže, že nejen bolestí, ale i lítostí nad ztraceným časem se mi zamlžily oči, ale doktor zkušeně věděl, jak mě zaměstnat, bolest odcházela jako zima v dubnu a já zažíval dávno zapomenutou slast, kdy má prostata byla týrána jeho nenasytným klackem, kterého jsem cítil snad až v žaludku. Nepáral se se mnou a přirážel do mě nenasytně a bezohledně, jeho koule smyslně pleskaly o můj zadek a já jsem opět dobýval vrchol rychlostí blesku. Vycítil, že i já preferuju pořádnou tvrdou šukačku, věděl, že nemusí brát ohledy, a bušil svým klackem do mé prostaty jak smyslů zbavený. A mé smysly byly zaměstnány jen jedním. Nádherný chlap vonící potem a drahou kolínskou, který sténal spolu se mnou sexuální symfonii pro dva. Netrápil jsem se, že nás někdo uslyší, jen jsem si užíval všechno, co mi dával. Chytil jsem svůj penis, ale on plesknul po mé ruce a zručně se jej chopil sám. Přirážel a ve stejném rytmu honil můj klacek přesně tak, jak to mám rád. Nejspíš mi četl myšlenky nebo jen dokonale znal mužské tělo a jeho erotogenní zóny, ale pokaždé sáhl, kousl, políbil nebo se přisál tam, kde jsem dotyk nejvíce potřeboval.

Každé to místo poté žhnulo a nakonec jsem se cítil celý v plamenech a hořící, jdoucí mílovými kroky k epicentru výbuchu, který nastal za malý okamžik. Mrdka mi stříkala až na obličej ve velkých dávkách, v neskutečném množství a já se v jedné velké křeči třásl v tak silném orgasmu, jaký jsem nikdy nezažil. Sotva se mi před očima rozednělo, měl jsem tu čest uvidět i jeho tvář staženou orgasmickou slastí a cítil jsem, jak jeho horká mrdka poctila mé nitro. 

***

„Manželka může přijít 13. února v 8.30 a vaši návštěvu bych naplánoval o den později v 11.45. Hodí se vám to?“ řekl s naprosto vážným výrazem, jen v jeho očích byl vidět čertovský plamínek. Já jen lapal po dechu. Ještě stále se mi třásly nohy a vlastně celé tělo tímto neočekávaným zážitkem.

„On si to chce zopakovat,“ pomyslel jsem si šťastně a uvnitř se tetelil blahem.

„Ovšem, kdyby se vaše ‚potíže‘ zhoršovaly, zavolejte mi, domluvíme se na bližší návštěvu,“ vložil mi do dlaně vizitku a jeho úsměv mi opět udělal z kolen sulc.

Vypotácel jsem se z ordinace s přiblblým úsměvem na rtu, který se změnil na vyděšený, když jsem uviděl plnou čekárnu.

„Dámy, která z vás je další?“ jeho neodolatelný úsměv, který jim věnoval, mi zasadil osten žárlivosti a já si uvědomil, že jsem si ani nevšiml, jestli měl na prstě prstýnek.