Můj nový foťák

Focení mě vždycky zajímalo. Jak to ale bývá, člověk je skoro nonstop v práci, je rád, že obden stihne zajít do fitka a o víkendu se dvakrát otočí, aby zjistil, že je neděle večer. To pak ale najednou přijde karanténa, mnoho dní na home office a spoustu volného času, během kterého už vás přestane bavit i čumět na porno premium.

„Že bych si splnil sen a koupil si konečně pořádný foťák?“ rozhodl jsem se celkem náhle. Za hodinu už jsem totiž stál s roušku na Andělu ve frontě před prodejnou sloužící té doby pouze jako výdejna. Nový dělo Nikon bylo moje!

Jmenuji se Lukáš, bylo mi 25 a žiju celkem normální život – práce, fitko, sem tam nějaký objev na Grindru. Žiju sám, víkendy často jezdím za rodiči na Šumavu. Asi nic zajímavého. Proto se vrátím raději k foťáku. Hned jak jsem s ním přišel domů, samozřejmě započalo zkoušení, co všechno dokáže. Byl jsem naprosto nadšen. Dříve jsem fotil prakticky výhradně mobilem a focení na profi úrovni jsem měl zmáknuté pouze na teoretické hladině, především z YouTube videí. Jak tak karanténa postupně končila, začal jsem zkoušet fotit i venku, testovat clony, světelnost, ISO (ano, teď trochu machruju, že vím, co to znamená), a vtom mě napadla revoluční myšlenka…

Už od puberty obdivuji krásný kluky, a to především, když mají vymakaná těla. Já sice do fitka chodím, ale za svalovce se nepovažuji. Zato můj bývalý spolužák z gymplu, ten se za svalovce považovat rozhodně dá. Už ve škole bylo dost těžké s ním trávit hodiny ve třídě, zvláště v létě, když velmi rád chodil jen v tílku, nebo ještě hůře sdílet s ním šatny během tělocviku. Moc tomu nepomohl ani fakt, že jsme se spolu dost kamarádili. Já navíc patřil mezi „chytřejší“ studenty, kdežto on mohl být pyšný spíše na ty svaly, tudíž doučování po škole bylo celkem běžné. Běžné pak také byly prohoněné večery nad tím, jak mu skákaly bicepsy při pohybu propiskou nebo jak byl po celém dni ve škole lehce cítit potem, když si ráno zrovna zapomněl aplikovat deodorant. Až po maturitě jsem mu řekl, že jsem gay a že byla vždycky radost mu pomáhat s učením. Jeho odpověď trochu překvapila:

„Myslíš, že jsem blbej? To mi bylo jasné už od začátku. Ale je mi to fuk.“ Zajímavé je, že toto byl na dlouhou dobu náš poslední rozhovor. Alespoň tedy face to face. Já odešel do Prahy na univerzitu a on zůstal v Budějovicích. Od té doby uplynulo sedm let, během kterých jsme si sem tam napsali, jak se máme, s kterou zrovna chodí a co chystá za trip. A tím se vracím opět do současnosti.

„Co kdybych zkusil jen tak napsat Davidovi, jak se má, co dělá, a pak se nenápadně dostat k tomu, že bych na něm rád zkusil nový foťák?“ řekl jsem si pro sebe a během pěti minut s lehkou dávkou nervozity mu psal na messenger. Kupodivu odepsal velmi rychle a byl celkem hovorný. Dozvěděl jsem se, že má opět novou holku, že je z něho už pár měsíců pražský policista (což mi tedy už došlo na podzim z jeho Instagramu) a že je stále nasranej, protože se už od Vánoc připravoval na jarní kulturistické soutěže, které mu do jedné zrušily. To mi samozřejmě lehce nahrálo do karet.

„Takže jsi teď ve formě, jo? Hele, koupil jsem si foťák a moc rád bych ho třeba vyzkoušel na tobě. Když máš formu, určitě by z toho byly fajn fotky!“

„Ty jo, proč ne, aspoň se uvidíme a zkusíme něco nafotit… Co bych si měl vzít s sebou?“

Padaly na mě mdloby, představoval jsem si hned, jak ho mám u sebe a fotím ho ve slipech… Každopádně jsme se domluvili na pátek podvečer a poradil jsem mu, ať si vezme především nějaké spodní prádlo. Souhlasil.

V pátek už jsem byl v práci od rána nesvůj. V ložnici v rohu jsem měl již nachystané provizorní foto studio, bylo to totiž jediné místo z celého bytu, kde se našla holá bílá stěna. V 18:00 zvoní David, že stojí před domem. Odzvonil jsem ho a po třech minutách už klepe na dveře. Otevírám a mezi futry vidím obrovského chlapa v policejní uniformě s brašnou za zády.

„Čau,“ zmohl jsem se koktavě. David se stěží prosoukal s rameny a brašnou skrze dveřní prostor, odložil si a poručil si kávu. Půl hodiny jsme tak seděli a kecali po letech. Bylo to celkem zvláštní, na nervozitu jsem téměř zapomněl a spíše se myšlenkami vracel do období, na které už postupně začínám téměř zapomínat. David se navíc sice dost změnil fyzicky, v hovoru jsem ho ale bezpečně poznával. Stále stejný bohém, akorát nyní v policejní uniformě, ze které jsem při bližším kontaktu cítil tu stejnou vůni potu. A možná že mi teď voněla ještě víc než tehdy.

„Tak jdeme na to?“ řekl David náhle a pokračoval: „Jestli tedy nevadí, dal bych si ještě sprchu, páč jdu rovnou z práce.“ Samozřejmě že to nevadilo. Poslal jsem ho do ložnice, že tam se bude fotit a že si tam může nechat věci, a zůstal jsem v obýváku. Za chvilku jsem slyšel, že jde po chodbě do koupelny, a za sklem od dveří do obýváku se mihla silueta nahého těla.

„On si v ložnici nechal snad všechno,“ blesklo mi hlavou… Rozhodl jsem se vydat se tam. Hned za dveřmi u skříně ležela pohozená uniforma, na ní kalhoty, na nich košile a na košili bílé boxerky a černé ponožky. Voda z koupelny byla bezpečně slyšet natolik, že jsem si mohl dovolit menší průzkum. Klekl jsem si na zem, přiblížil se k hromadě oblečení a do ruky vzal nejprve bílé boxerky. Byly lehce zavlhlé a v oblasti koulí už celkem vytahané. Cítil jsem z nich nádhernou vůni chlapa a trochu moči. Poté jsem si vzal do ruky ponožky. Ty byly cítit po kožených botách. Čichám k jejich vnitřku se zavřenýma očima a myslím na to, že v nich měl David celý den svoje chodidla. Nutno dodat, že se nepovažuji za žádného fetišistu, ale v tuto chvíli a v kombinaci s „mým“ Davidem v koupelně jsem se dostal do jakési extáze. Když jsem pak vzal do ruky košili, jeho pot mi dal vysloveně ránu přes obličej a já se svíjel blahem po zemi s bušícím srdcem jak po hodině běhu. V tu chvíli přestala téct voda. Naštěstí jsem to zaregistroval i přes hluk svého srdce. Pomalu jsem odešel zpět do obýváku a věrohodně předstíral, že celou dobu čekám, až se pan policista umyje. Na následující okamžik jsem ale připravený nebyl…

David vylezl z koupelny a vydal se rovnou za mnou do obýváku. Přede mnou tak stál obrovský chlap, který měl na sobě pouze ručník, a to ještě jen ležérně pohozený na rameni. Jeho dokonalé tělo, na kterém byl vidět každý sval, podtrhovala neskutečně široká ramena, velký tvarovaný hrudník a na pohled doslova kamenné břišáky. Jeho péro bylo tlusté, žilnaté a viselo přes obří koule. Žíly pokračovaly po celém obvodu až do úplného konce relativně tenké předkožky, která zhruba ze dvou třetin pokrývala Davidův žalud, jež byl viditelně uvolněný z horké sprchy. Podívaná ale zdaleka neskončila. Davidovou předností vždycky byly nohy. Jeho stehna vypadají jako skála připravena prasknout. Lýtka podobně žilnatá jako zbytek jeho těla, včetně chodidel. Ta vypadala ještě lépe, než jsem si je představoval před pěti minutami v ložnici. Všiml jsem si také, že má David oholené úplně celé tělo. Nenašel bych na něm ani chloupek. To vím, že na gymplu o holení zase tolik nedbal. Je to navíc celkem tmavý typ, takže o chlupy nouzi nikdy neměl…

Než jsem se stihl oklepat a uvědomit si, že asi čumím až příliš, všiml jsem si, že David drží v ruce dvoje slipy.

„Hele, mám s sebou dvoje slipy – jedny tyhle bílý, ty jsou obyčejný, Calviny, ale mám je rád. No a pak tu mám tyhle na závody, ale zjistil jsem včera, když jsem si je po roce zkusil, že už mi nějak nejsou. Ale stejně jsem je vzal. Tak co myslíš?“

„Začal bych bílými a pak můžeme aspoň zkusit i ty tangáče, proč ne,“ dostal jsem ze sebe.

David si oblékl bílé slipy a šli jsme ke stěně do ložnice. Fotil jsem ho zblízka, z dálky, on pózoval, až se mi často nevešel do záběru.

„Líbí se ti to, takhle mě fotit?“ prohlásil nečekaně. Nevěděl jsem, co na to říct, tak jsem jen kývl, usmál se a fotil dál. Ruce se mi z jeho dotazu trochu klepaly, ale snažil jsem se působit profi.

„Mám si vzít ty druhý?“ zeptal se, a aniž by čekal na můj názor, už si šel bílé slipy vyměnit za závodní.

„Ale fakt mi jsou malý,“ dodal se zvláštním tónem hlasu. No, opravdu. Když se mi v nich vrátil zpět na místo focení, gumička kolem jeho boku téměř praskala, zadní část mizela hluboko mezi půlkami a vepředu mu koule a péro nadzvedávaly látku tolik, že mu z obou stran byly vidět dokonale hladké koule.

„Tak foť,“ přikázal mi odhodlaně. Poslušně jsem opět začal fotit. Při jeho pózování mu občas lezlo ven úplně všechno a já začal ztrácet koncentraci. Začalo se mi hůře dýchat, ruce se mi třásly. David začal dávat ruce za hlavu, hladit si hrudník, podpaží, a po chvíli si dokonce začal strkat ruku do slipů a mačkat si v nich svoje péro.

„Líbí se ti to, takhle mě fotit?“ položil mi otázku úplně totožnou jako před chvílí. Já opět kývl, zatímco mi začaly z čela téct kapky potu do hledáčku foťáku. Davidovo péro bylo napůl tvrdé a většina z něj byla venku a snažila se obejmout jeho stehna.

„Mám pokračovat?“ položil mi další otázku, přičemž se mi zpříma díval do očí. Nevěděl jsem, co tím úplně mysli, ale opět jsem vyjádřil souhlas. David si sundal slipy a začal si ho před mým objektivem pomalu honit. Občas bylo dokonce slyšet plesknutí jeho koulí o tvrdá stehna. Pak se David otočil a začal si roztahovat půlky. Nechápal jsem, co se děje, ale občas jsem stiskl spoušť, když mi to zrovna křeč v prstech dovolila. To ale začala teprve show. David si začal strkat prst do zadku, zatímco vystrkoval půlky přímo před foťák. Na to že byl hetero, nějak snadno tam dokázal strčit prst až na úplný doraz. Dobrou půl minutu ho tam vydržel mít a pak ho pomalu vytáhl. Otočil se čelem ke mně, udělal krok k objektivu a onen prst mi strčil do pusy, zatímco se usmíval, jako bychom měli doučování po škole. Pokud jsem nechtěl omdlít, musel jsem už foťák odložit. Učinil jsem tak a opět padl do určité nepopsatelné extáze. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že jsem mu, s jeho prstem v puse, dokázal říct větu:

„Udělej si ze mě tu největší kurvu, prosím!“

David lehce zvedl obočí, vyndal prst z mé pusy a poručil mi, abych si kleknul. Já tak ihned udělal a čekal, co se bude dít. Napadalo mě toho spoustu, ale ne to, co přišlo. Zničehonic na mě z jeho polotvrdého péra začaly stříkat chcanky. Očividně v jeho tlustém péru vede i tlustá hadice, na mé oblečené tělo totiž David chcal dost široký proud moči.

„Kdy se tohle poštěstí znovu?“ řekl jsem si pro sebe, otevřel pusu a začal zuřivě polykat. Chcaní nebralo konce, já klečel v louži moči a bylo mi úplně jedno, že mám pochcanou ložnici.

„Sorry, fakt se mi chtělo!“ sdělil mi s klidem David a jeho proud stále neustával.

Když už jsem vypil dobrej litr a měl problém se vůbec udržet na kolenou, David mě celkem silně nakopnul do koulí. Svalil jsem se příšernou bolestí na bok, až mi obličej přistál na jeho pochcaných chodidlech. Když proud ustal, David se zeptal:

„Bolí tě koule?“ Jelikož jsem kývl, že ano, popadl mě kolem pasu, zvedl mě, chytil mi levou rukou hlavu a strčil mi ji celou do svého podpaží. Zřejmě ví, co dělá. Během pár sekund totiž bylo po bolesti. A co víc, dokonce jsem toužil po další bolesti. Řekl jsem si o ni.

„Stáhni si trenky,“ nakázal mi. Zatímco byl můj obličej stále zabořený do jeho podpaží, dával mi pěstí střídavě do koulí a do břicha. Moje péro přitom doslova klouzalo sem a tam po močí kluzkém stehni Davida. Ten své rány pěstí sílil a sílil, až mi do koulí vrazil takovou silou, že jsem se udělal a spadl na zem. Část semene tekla Davidovi po stehnu, zbytek mi vytíkal z oteklého péra ještě na mokré zemi.

Pokud si to pamatuji dobře, David si šel dát znovu sprchu, já se stále nemohl sebrat ze země. Za chvilku přišel, oblékl se a řekl mi: „Pak pošli, jestli se povedly nějaké ty fotky.“ Za chvilku bouchly dveře a David odešel.