Ostrovní deník II

„Ahoj Tome.“

„Ahoj Tede, tak jak to dneska vypadá?“

„Vítr fouká krásně od pobřeží, budou super vlny. Kde máš prkno?“

„Ještě ho musím navoskovat, minule jsem z něho děsně padal. To je super, chtěl bych se projet v nějakým velkým tunelu.“

„Tak to jsme dva. Mákni, za chvíli budou ideální podmínky.“

„Za deset minut jsem tu. Ještě se převlíknu. Koukám, že máš konečně pořádný surfařský šortky. Určitě po nima nic nemáš.“

„Jo, jo, měls pravdu. Je to lepší, nelepí se mi pak při čekání vosk za nohy.“

„A taky mě to víc bere… Tak já letím, ať neprošvihnu ty nejlepší vlny. Zatím.“

***

„Wow, to je úžasnej zadek. A to vyrýsovaný tělo. A ještě tomu blonďák. Toho jsem tu ještě neviděl. To musím mít… A sakra, je ještě v ochranné lhůtě, to bude těžký, i když… Ahoj kluci!“

„Ahoj Tome.“

„Čau Tome.“

„Hm, ani se na mě neotočil a už valí pryč. Hele, co to bylo za týpka, Kasune?“

„Líbí se ti, co? Je dobrej, ale je ještě pod ochranou, a navíc děsně namachrovanej. Chvástal se, jak sjíždí největší vlny, a přitom si ani neuměl namazat prkno. Dal bych si na něj bacha.“

„Hm, to už jsem taky zjistil. Ale uvidíme, třeba to půjde.“

„Ha ha, ty si taky pěkně věříš. Nechceš dát jedno?“

„Sorry, nemám čas, chci chytit velký vlny… a taky tohohle velkýho borce.“

„Jak myslíš. Budeme si muset vystačit sami, co Mihade?“

„Já ti dám vystačit! Ojedu tě tak jak Tomáš nikdy!“

„Samý kecy, naposled v té trojce úplně odpadl a musel jsem to vzít místo něj. Hele, kluci, nehádejte se, slibuju, že příště vám vypráším kožichy oběma. Užijte si to! Zatím!“

***

„Tak kde jsi?“

„Už jsem tu! Malé zdržení v šatně.“

„He he, znám ta tvoje malá zdržení… Se mnou ses ale už dlouho nezdržel…“

„Když tě teď vidím v těch šortkách, Tede, tak bych to měl určitě přehodnotit, ale teď jdem fakt na vodu!“

„Beru tě za slovo. Ještě si nandám legrope a můžem vyrazit.“

***

„Je teplejší než včera.“

„Kde je tak asi ten boreček? Co?“

„Co asi, voda. Já už lehám. Pádluj, ať jsme tam rychle.“

„Už mi zase hučí v klacku. Jestli z něho nic nebude, tak jdu dnes do Teda.“

***

„Tady je! Čeká na vlnu. Hm, je tu dost lidí, to se načekáme.“

„Koukni, Tome, to je dobrej borec. Toho bych mohl zkusit.“

„Ať tě ani nehne! Ten je můj!“

„Tak jestli si ho ulovíš…“

„Dělit se nebudu, i když uvidíme.“

„Tuhle beru já!“

„Jen si ji vem. Já čekám na větší. Musím se trochu předvést. Třeba to na něj zapůsobí... Sakra, zepředu vypadá ještě líp. Proč si sakra na sebe vzal jen speeda? To je nemožný! Ale stejně mě to bere. Rýsuje se mu tam pořádný péro… Do háje, musím se soustředit na vlny. Tahle by šla! Moje! Pádluj, pádluj, pádluj, … a už jsem na ní … teď v klidu vstát … pěkně se jede … Co to?! Hej, vypadni z mý vlny! Sakra, proč zrovna on? Je fakt divnej.“

„Já ji viděl první, máš smůlu.“

„Ty vole, mně už se blíží tunel… To nemá cenu, jsem v právu, ale on je mimoň. Tak si to užij, magore! Zrovna taková pěkná… Doufám, že ji alespoň pořádně sjede. Hej, kde je? Kde je?“

„Nevím, vjel na vlnu a teď ho nevidím. Se někde vynoří.“

„Sakra, nikde není, ani prkno nevidím. Ještě aby se někde zachytnul. Kluci, nevidím ani prkno, někde se musel zachytit. Podrž mi moje. Sakra, ten legrope se blbě sundává!“

„Co se děje?“

„Někdo je pod vodou.“

„Kdo?“

„Ten blonďák.“

„Zavolejte pomoc.“

„Tom ho jde hledat.“

„Musím ho vytáhnout. Sakra, nesnáším slanou vodu v očích… Vidím akorát bublinky... Támhle něco je! Zachytl se prknem o dno a snaží se odvázat, ale nejde mu to. Blbej legrope! Musím vyrvat to prkno, než mu dojde dech… Za co to sakra drží? Už mi dochází dech. Musím na hladinu.“

„Blech… Chycenej… je tam… musím zpátky.“

„Do prdele, už se nehýbe… Co mám sakra dělat? Zkusím rozvázat ten legrope… Má pěkný nohy… Na co to, kurva, myslíš?! Je to podělaně zaseklý… Konečně to povolilo. Vytáhnu ho nahoru… Má tak vypracovaný tělo… Fakt jsem mimo…“

„Hhhh… Rychle, pomozte mi s ním na břeh… Je mimo.“

„Co mu je?“

„Asi se napil. Musí na břeh. Dělejte!“

***

„Dejchá?“

„Co? Nevím… Musí ze sebe dostat vodu. Kde je sakra ten plavčík?“

„Nevím. Asi zas někde šuká.“

„Do háje. Co mám dělat?“

„Jestli má tep, tak umělý dýchání. Dělej, Tome.“

„První polibek jsem si teda představoval trochu jinak. Fúúúú. Dejchej, sakra! Fúúúúú. Prober se. Fúúúúú. Do prdele, nemůžeš chcípnout, když tě chci vojet.“

„Nepřestávej!“

„To fakt nehodlám. Fúúúúúú. Tak se sakra prober!!!“

„Eh,… eh,… blech,…“

„Probral se! Probral se! Musíš ze sebe dostat vodu, kámo. Pořádně to vykašlej.“

„Eh,… co se to… eh… kde mám…???“

„Kde máš co?“

„Prkno, myslím, že hledá prkno.“

„Tak to už je v pohodě.“

„To je fakt. Jdem zpátky na moře, ať ještě něco chytnem. Zvládneš ho, Tome?“

„Myslím, že teď už ho zvládnu, Tede. Teď už si s ním vystačím úplně sám.“

„Už je to dobrý…?“

„Uh, myslím, že … eh, eh, … už je to dobrý… Uh, díky, Tome?“

„Jo, jsem Tom. Je tedy zač. Nemohl jsem tě odtamtud vůbec vytáhnout. Co jsi blbnul? Jeho namachrovanej výraz je ten tam. Mám ho úplně v hrsti. Je tak sladkej…“

„Já jsem Peter. Promiň, já… eh… přijel jsem před pár dny. Vždycky jsem chtěl zkusit surfovat, u nás v Norsku to nejde a tady je to úplně skvělý. Akorát jsem si myslel, že to bude tak jednoduchý, jak to vypadá na těch videích…“

„Moc kecáš, brouku,… No, to chce měsíce tréninku, než vlezeš na velkou vlnu. Ale jsou i bezpečnější aktivity, které se dají na Ostrově provozovat. I když v mém případě tvůj zadek moc v bezpečí nebude, ha ha.“

„Co tím… aha. To je pravda.“

„Červenání ti sluší. Ale proč to neříct… Červenání ti sluší, Petere.“

„Díky, já,… totiž,… líbíš se mi.“

„To ty mě taky. Proč nad tím uvažovat? Prostě to řekni, když tě chce… To ty mě taky.“

„Líbil se mi ten polibek, i když jsem byl mimo.“

„Já jsem byl taky mimo. Budou se ti líbit i jiné věci… Šatny jsou kousek, pojď, chodit snad už můžeš, zvednu tě. Ten dotek je příjemnej. Už abychom tam byli.“

***

„Myslím, že ty plavky už jsou tady zbytečný, Petere. Zase se pěkně červená, ale poslechl, tak ho konečně vidím v celé kráse. Péro mu už nádherně stojí a je to fakt macek. Od něj bych se klidně i nechal, ale teď to bude tak, jak se mi to líbí nejvíc. Pěkný péro. Pojď se podívat na to moje. Nemusím ho vůbec přemlouvat. Už je u mě, líbá mě, jeho ruce jezdí po mém těle, dobývá se do mých šortek.“

„Máš super tělo.“

„Ještě mi při tom lichotí. A nejen to. Musím ho dovést na to správné místo… Šikovnej kluk.“

„To je ale něco! Můžu…?“

„Musíš! Ach. Tak tohle si vychutnám... Děláš to skvěle. Ne že by to uměl nějak skvěle, ale vypadá dokonale. Pokračuj, hezky až po kořen. Fakt se snaží, zasouvá ho pěkně hluboko. Nakonec by mě asi udělal, ale to nesmí! Zastav, stačí. Chci si tě pořádně užít.“

„Dobře.“

„Hezky vstaň. Vrazím mu zase jazyk do pusy. Kousnu ho do bradavky, možná i trochu olíznu to nádherný péro. Ale jen proto, abych pak dostal k… Otoč se, brouku.“

„Ale já…“

„Neboj, nic se neděje. Tohle bude jenom příprava. Hezky se předkloň. Zasunu mu jazyk do jeho krásně vyholený dírky a rukama budu masírovat jeho pevnej zadek.“

„Ach, to je krása, Tome. Prosím, nepřestávej!“

„To se opravdu neboj... Přidám jeden prst... Hezky vzdychá… Mám ho už pěkně načatýho. Odpor je marný… Je v karanténě. Ještěže mají ty šortky tu malou kapsičku na klíče, co v ní nosím kondom. Jako lubrikant holt musí stačit sliny... Teď přidat druhý prst… Hlavně nic neuspěchat.“

„Tome, já tě chci. Ach. Buď opatrnej… Já, já…“

„Neboj, budu opatrnej. Tak on to ještě nikdy. Já se z toho… Tohle mě fakt rajcuje. Už abych byl v něm. Rychle kondom. Flus.“

„Ach, Tome, Tome…“

„Miluju, když šeptají moje jméno, zatímco do nich vstupuje můj pták. Ta díra je fakt panická. Musím hodně pomalu, aby to nebolelo.“

„Bolí to, je to…“

„Tak to má být. Neboj, za chvíli to bude příjemný. Za chvíli už tam budu. Nejsem tam ještě ani z půlky. Je to skvělý pocit, když to takhle klade odpor. Za pár měsíců tady už takhle dobrý mít nebude. Ale zas se naučí jiné věci. Já mám v té hlavě fakt kraviny i ve chvíli, když ojíždím takového borce…“

„Je to úžasný. Prosím, pojď.“

„Mně rozhodně nemusíš pobízet. Teď to trochu zabolí.“

„Aaaachhhh. Au. Aaaaachhhh.“

„Teď už to bude jen příjemný, neboj. Miluju tyhle rozporuplný pocity bolesti a slasti, co v nich vyvolává moje péro. A tenhle boreček si to fakt užívá. Pomalu to začnu rozjíždět. Teď už z toho blonďáka můžu vyšukat duši. Ať na mě nikdy nezapomene.“

„Ach, ach, ach, áááchhh…“

„Nádherně se pode mnou to jeho namakaný tělo svíjí. Teď je jenom můj.“

„Ach, ach, já… ááááchh… už asi… to není… ááááááchhhhhh.“

„Ty vole, je to možný. Z jeho ptáka stříká neuvěřitelný množství mrdky. Tohle mě fakt bere. To už nevydržím dlouho. Jsi skvělej, kámo. Ach. Nebudu pozadu. Ach. Ááááách… Ty vole, stříkám, jak kdybych to týden nedělal. Dokonalý! Dokonalý!“

„Jo, dokonalý. Můžeš…, jo…, ech…, to není příjemný, ale jinak… Musím si lehnout. Mám toho dost.“

„To věřím. Držels pěkně. Jsi fakt borec.“

„Moc díky. Bylo to fakt úžasný. Ještě nikdy jsem… Myslíš, že bychom to mohli někdy…“

„Zopakovat? Určitě! K tobě si najdu cestu.“

„…prohodit?“

„Tak to sorry, jsem jen aktiv. Maximálně ti ho můžu kouřit.“

„Dobře, to nevadí, budu moc rád. Já tu jsem jen na čtyři měsíce, pak jedu nejspíš zpět.“

„Takže student? On je teď nový semestr? Přijelo vás víc? Studenti jsou skvělí. Jsou tu jen na krátkou dobu a to víc se to chtěj užít. To musím hned obhlédnout!“

„Jo, jo. Je nás tu hodně. Mám tam už nějaké kamarády. Můžu tě seznámit, ale…“

„Copak?“

„Abys pak ještě se mnou…“

„Neboj, jak jsem řekl, s tebou si to chci určitě ještě zopakovat, pár studentů k tomu navíc zvládnu hravě. To se zase pár týdnů ten můj pták vůbec nezastaví. Ale snad by mi to mohlo pomoct v dalším postupu… Uvidíme, nechám se překvapit. Hele, dal bych ještě jedno číslo, ale chci chytit ještě nějaký pěkný vlny a ty už máš obojího minimálně pro dnešek tady dost, co?“

„Máš pravdu, půjdu na kolej a povím o tobě spolubydlícím. Určitě se za námi stav.“

„To si piš, nejpozdějc zítra mě tam čekejte.“

„Jo a ještě jednou díky za tu záchranu. Bez tebe už byl někde v márnici.“

„Myslím, žes to teď dostatečně splatil, takže příště už úplně dobrovolně, jo?“

„Jasný, měj se, Tome!“

„Ahoj, Petere. Tedy, to byla dnes akce. Jdu si vyčistit hlavu na moře a zítra musím obhlídnout ty koleje. Bude tam určitě spousta pěkných zajíčků…“