Ostrovní deník I

Píp…

„Ahoj, my se asi ještě neznáme … Já jsem Tomáš.“

„Jakže? … Promiň, není tu moc slyšet. Jinak já jsem Carlos.“

„Bezva, Carlosi, … nepůjdem někam ven z toho hluku?“

„Co jsi říkal? … Jo, ven, jasně! Počkej, vezmu si pití, jo?“

„Jasně, ale dělej… Nemám na tebe celý večer.“

***

„No konečně je tady trochu klid. Kam půjdem?“

„Jak že jsi říkal, že se jmenuješ?“

„Není to jedno? … Jsem Tomáš.“

„Fajn, no já nevím … kousek jsou tu kabinky, co říkáš? Hele, jinak vypadáš fakt dobře, ještě líp než dole.“

„Dík. Ty jsi taky dobrej. Možná trochu moc malej, ale nic lepšího dnes neseženu.“

„Tak co ty kabinky?“

„Jo, můžem… Stejně mám chuť jen na jedno… Jsi doufám pasiv, nekecá to zas, že ne?“

„Buď v klidu. Už se těším, až mě protáhneš, borečku… Jestli máš péro stejně namakaný jako tělo, tak si to dnes užiju.“

„To si piš. Ale dost keců. Jsem nadrbanej jako prase. Víš, že mě ty vaše opálený zadky dost berou?“

„Nekecej, to říkáš každýmu… Už jsme tady… Doufám, že jsou volný… Jo, v pohodě… Tak pojď.“

***

„Ty vole, to je pták! Můžu ho pokouřit?“

„Nech toho, sakra, chceš ho mít v sobě, nebo ne? Sundej to ze sebe.“

„No jo… Dej na to dost lubrikantu, ať jsem dneska ještě použitelnej. Takovou kládu jsem v sobě už dlouho neměl.“

„Taky kecáš… Ale díky… Ty na tom taky nejsi na pasiva špatně.“

„No víš, … někdy to střídám.“

„To já nikdy… Myslím, že můžem. Roztáhni ty nohy pořádně.“

„Áááá… pomalejc, pomalejc, nebo mě roztrhneš.“

„Vždyť už jsem tam. Do toho by se, prosím tě, vešlo ještě jednou tolik.“

„Tsss… Ach…“

***

„Zrychli, zrychli, mrdej mě, borče, dělej… To je síla. Já už… ach!“

„Ty vole, to je mrdky… Ach… už… ach. Aááááá…“

***

„Uf, uhni, musím si lehnout.“

„Kolik’s toho do mě, proboha, vystříkal?! Jsi fakt super. Jak že se…?“

„Tomáš… Hlavně to, prosím tě, nezapomeň zapsat.“

„Neboj. Zopakujem to někdy?“

„Někdy… Hele, musím vypadnout… Ty to tady nějak uklidíš, že jo?“

„Hm. Nezapomeň triko…“

„To si nech na památku, vezmu si nový.“

„Díky…“

„Není zač. Ahoj, Karlíku.“

„Co…?“

***

„Tenhle celkem šel… Nebyl vůbec špatnej… No, tou dírou prolezlo už leccos, ale snažil se… Škoda, že je to jen šestka. Budu muset ještě dnes sehnat někoho dalšího. Teď už si ho ale nechám jen kouřit, jsem po dnešku nějak mimo…“

***

„Hele, není to…? Ahoj Vasile, jak se daří? Taky na lovu?“

„Zdar, Tome, to víš, musím plnit kvóty, je to dřina.“

„Nekecej, ty bys mrdal, i kdybys za to musel platit!“

„Máš recht. Jak to dneska jde? Nemáš nějakej tip? Ty vždycky dobře poradíš!“

„No tak, jestli to chceš fakt rychle, tak v támhletý kabince je pro tebe připravená díra jako prase. Už jsem ti ji dost načal.“

„Na to kašlu. Po tom tvým ptákovi je to totálně nepoužitelný. A stejně mám radši chuť na pořádnou kuřbu.“

„Tak to jsme dva… Hele, nechceš jít se mnou? Spolu máme větší šanci a navíc z toho bude víc bodů, co říkáš?“

„Proč ne?! Ale ne že se na tobě vyřídí a mě už bude jen šmudlat… Hezky na střídačku!“

„To beru. Kam půjdem? V baru už jsem byl, je tam děsnej hluk a osazenstvo nic moc.“

„Co zkusit to čínský bistro? Jídlo tam stojí za prd, ale takhle večer je tam dobrej personál, a po šichtě i pěkně nadrženej.“

„Skvělej nápad, Vasile, Číňani mívají pěkně hbité jazýčky. Pamatuješ, jak nám je jednou ten malej Číňan na pláži olizoval oba najednou? To bylo dost dobrý.“

„Jo, to bylo super. Když si na to vzpomenu, tak mi hned stojí.“

„To vidím… to je ale blbej nápad si brát těsný trenky.“

„Náhodou, od tý doby, co je mám, jdou úlovky ještě rychleji a těsnost je hned pryč.“

„Hehe, tak jdem, z toho tvýho ptáka už mi taky zase stojí. Škoda že nejsi pasiv. Už bych ho na tebe vytáh.“

„To by se ti líbilo, viď? Nech si zajít chuť.“

***

„Ten Vasil jen moc fajn, vždycky spolu skvěle pokecáme a často vymyslíme dost dobré akce. Jsem zvědavý, jak se to vyvine tentokrát.“

***

„Co si dáte, pane?“

„Ti asiati jsou úžasně úslužní. Tebe, brouku.“

„Ale, pane, já mám ještě práci.“

„Vždyť tu máš prázdnej lokál, tak nekecej.“

„Ale pane…“

Píp… Píp…

„Ha, pětka, tak ta půjde.“

„Oba dva?“

„To zvládneš, jen zalez po stůl a zbytek je jasnej, ne? Jo a zavolej nějakýho kolegu, mám celkem hlad.“

„Kam ten Vasil na ty nápady chodí? To je fakt originální! Začni tady u Vasila, on je na tom teď hůř.“

„Schválně, jestli na něm bude poznat, kdy začal… Jo, ten výraz znám. To bude kvalita. Přineste mi, prosím, rýžové nudle s kuřecím masem. A pro kolegu taky. Bude potřebovat doplnit bílkoviny. Díky.“

***

„Hmm… Za chvíli ti ho předám, jinak bych si to vůbec neužil. Dělá to fakt dobře.“

„Jen si ho tam ještě chvíli nech, já zatím něco pojím.“

***

„Je to celkem dobré, vystydne ti to.“

„Tak už jsi připravenej na střídání, jo? Moment…“

***

„Hmm… Ty jo, je fakt dobrej, na pětku fakt dost dobrej. To se divím, že Vasil ještě nestříkal. Asi už dnes taky něco měl. To si nechám líbit.“

„Jsem ti říkal, že to Čínani uměj. Nakonec ani to jídlo není zas tak hrozný.“

„K tomu už se asi dneska nedostanu. Uhm…“

„Moc nemluv a užívej si, za chvíli jdu zase já.“

„To není fér, tys ho měl dýl! I když… myslím, že počkám na příští kolo.“

***

„Ty vole, ten fakt jede… Uff… Už se těší, až… až dostane pořádnou dávku…“

„Hehe, jen mu to tam naper. Chci taky, aby mě dodělal.“

„To… nebude… dlouho… ach!“

„Neporaz stůl, kámo! Cha cha.“

„Tě chci vidět!“

***

„Uvidíš! Pojď sem! Kde jsi?“

„Myslím, že to ještě polyká.“

„To určitě, spíš si mu vypíchl oko. Už je tady.“

„Už ho tam máš, co?“

„Asi mám stejnej výraz jako on. Je fakt dobrej. Tohle bude rychlý.“

„Ani nedudáš, co? Hm, to jídlo už je studený.“

„Neřeš jídlo. Ach… Ten mi dává zabrat!“

„Taky nic nevydržíš.“

„Neštvi mě, nebo tě postříkám.“

„To by sis zkusil. Ale už tě nechám, ať si to…“

„Áááách, ach, ach… Ty vole. Uf.“

„Jak jsem říkal, je fakt dobrej.“

„Polez ven, kámo, jsi fakt dobrej. Měl bys bejt alespoň šestka.“

„Díky, pane, doufám, že se vám to líbilo.“

„Jo, jo, někdy zase přijdeme. Někdy…“

***

„Musíme se scházet častějc, Vasile. Z těch tvých akcí je vždycky hromada bodů a fakt si to užívám.“

„Jasně, s tebou je to taky fajn. U toho stolu jsi dělal děsný ksifty.“

„To ty taky. Tak se měj. Jdu se prospat. Zítra mě čeká náročný den.“

„To mě taky. Musím dát alespoň tři. Tak dobrou noc.

„Dobrou.“

***

„Už se těším do postele. Mám toho dnes fakt už dost.“

Píp…

„Cože? To ne… Osmička? Super, ale proč teď?“

„Ahoj, já jsem Andrew…“

Píp…

„Ahoj, my se asi ještě neznáme … Já jsem Tomáš.“

„Jakže? … Promiň, není tu moc slyšet. Jinak já jsem Carlos.“

„Bezva, Carlosi, … nepůjdem někam ven z toho hluku?“

„Co jsi říkal? …Jo, ven, jasně! Počkej, vezmu si pití, jo?“

„Jasně, ale dělej… Nemám na tebe celý večer.“

***

„No konečně je tady trochu klid. Kam půjdem?“

„Jak že jsi říkal, že se jmenuješ?“

„Není to jedno? … Jsem Tomáš.“

„Fajn, no já nevím … kousek jsou tu kabinky, co říkáš? Hele, jinak vypadáš fakt dobře, ještě líp než dole.“

„Dík. Ty jsi taky dobrej. Možná trochu moc malej, ale nic lepšího dnes neseženu.“

„Tak co ty kabinky?“

„Jo, můžem… Stejně mám chuť jen na jedno… Jsi doufám pasiv, nekecá to zas, že ne?“

„Buď v klidu. Už se těším, až mě protáhneš, borečku… Jestli máš péro stejně namakaný jako tělo, tak si to dnes užiju.“

„To si piš. Ale dost keců. Jsem nadrbanej jako prase. Víš, že mě ty vaše opálený zadky dost berou?“

„Nekecej, to říkáš každýmu… Už jsme tady… Doufám, že jsou volný… Jo, v pohodě… Tak pojď.“

***

„Ty vole, to je pták! Můžu ho pokouřit?“

„Nech toho, sakra, chceš ho mít v sobě, nebo ne? Sundej to ze sebe.“

„No jo… Dej na to dost lubrikantu, ať jsem dneska ještě použitelnej. Takovou kládu jsem v sobě už dlouho neměl.“

„Taky kecáš… Ale díky… Ty na tom taky nejsi na pasiva špatně.“

„No víš, … někdy to střídám.“

„To já nikdy… Myslím, že můžem. Roztáhni ty nohy pořádně.“

„Áááá… pomalejc, pomalejc, nebo mě roztrhneš.“

„Vždyť už jsem tam. Do toho by se, prosím tě, vešlo ještě jednou tolik.“

„Tsss… Ach…“

***

„Zrychli, zrychli, mrdej mě, borče, dělej… To je síla. Já už… ach!“

„Ty vole, to je mrdky… Ach… už… ach. Aááááá…“

***

„Uf, uhni, musím si lehnout.“

„Kolik’s toho do mě, proboha, vystříkal?! Jsi fakt super. Jak že se…?“

„Tomáš… Hlavně to, prosím tě, nezapomeň zapsat.“

„Neboj. Zopakujem to někdy?“

„Někdy… Hele, musím vypadnout… Ty to tady nějak uklidíš, že jo?“

„Hm. Nezapomeň triko…“

„To si nech na památku, vezmu si nový.“

„Díky…“

„Není zač. Ahoj, Karlíku.“

„Co…?“

***

„Tenhle celkem šel… Nebyl vůbec špatnej… No, tou dírou prolezlo už leccos, ale snažil se… Škoda, že je to jen šestka. Budu muset ještě dnes sehnat někoho dalšího. Teď už si ho ale nechám jen kouřit, jsem po dnešku nějak mimo…“

***

„Hele, není to…? Ahoj Vasile, jak se daří? Taky na lovu?“

„Zdar, Tome, to víš, musím plnit kvóty, je to dřina.“

„Nekecej, ty bys mrdal, i kdybys za to musel platit!“

„Máš recht. Jak to dneska jde? Nemáš nějakej tip? Ty vždycky dobře poradíš!“

„No tak, jestli to chceš fakt rychle, tak v támhletý kabince je pro tebe připravená díra jako prase. Už jsem ti ji dost načal.“

„Na to kašlu. Po tom tvým ptákovi je to totálně nepoužitelný. A stejně mám radši chuť na pořádnou kuřbu.“

„Tak to jsme dva… Hele, nechceš jít se mnou? Spolu máme větší šanci a navíc z toho bude víc bodů, co říkáš?“

„Proč ne?! Ale ne že se na tobě vyřídí a mě už bude jen šmudlat… Hezky na střídačku!“

„To beru. Kam půjdem? V baru už jsem byl, je tam děsnej hluk a osazenstvo nic moc.“

„Co zkusit to čínský bistro? Jídlo tam stojí za prd, ale takhle večer je tam dobrej personál, a po šichtě i pěkně nadrženej.“

„Skvělej nápad, Vasile, Číňani mívají pěkně hbité jazýčky. Pamatuješ, jak nám je jednou ten malej Číňan na pláži olizoval oba najednou? To bylo dost dobrý.“

„Jo, to bylo super. Když si na to vzpomenu, tak mi hned stojí.“

„To vidím… to je ale blbej nápad si brát těsný trenky.“

„Náhodou, od tý doby, co je mám, jdou úlovky ještě rychleji a těsnost je hned pryč.“

„Hehe, tak jdem, z toho tvýho ptáka už mi taky zase stojí. Škoda že nejsi pasiv. Už bych ho na tebe vytáh.“

„To by se ti líbilo, viď? Nech si zajít chuť.“

***

„Ten Vasil jen moc fajn, vždycky spolu skvěle pokecáme a často vymyslíme dost dobré akce. Jsem zvědavý, jak se to vyvine tentokrát.“

***

„Co si dáte, pane?“

„Ti asiati jsou úžasně úslužní. Tebe, brouku.“

„Ale, pane, já mám ještě práci.“

„Vždyť tu máš prázdnej lokál, tak nekecej.“

„Ale pane…“

Píp… Píp…

„Ha, pětka, tak ta půjde.“

„Oba dva?“

„To zvládneš, jen zalez po stůl a zbytek je jasnej, ne? Jo a zavolej nějakýho kolegu, mám celkem hlad.“

„Kam ten Vasil na ty nápady chodí? To je fakt originální! Začni tady u Vasila, on je na tom teď hůř.“

„Schválně, jestli na něm bude poznat, kdy začal… Jo, ten výraz znám. To bude kvalita. Přineste mi, prosím, rýžové nudle s kuřecím masem. A pro kolegu taky. Bude potřebovat doplnit bílkoviny. Díky.“

***

„Hmm… Za chvíli ti ho předám, jinak bych si to vůbec neužil. Dělá to fakt dobře.“

„Jen si ho tam ještě chvíli nech, já zatím něco pojím.“

***

„Je to celkem dobré, vystydne ti to.“

„Tak už jsi připravenej na střídání, jo? Moment…“

***

„Hmm… Ty jo, je fakt dobrej, na pětku fakt dost dobrej. To se divím, že Vasil ještě nestříkal. Asi už dnes taky něco měl. To si nechám líbit.“

„Jsem ti říkal, že to Čínani uměj. Nakonec ani to jídlo není zas tak hrozný.“

„K tomu už se asi dneska nedostanu. Uhm…“

„Moc nemluv a užívej si, za chvíli jdu zase já.“

„To není fér, tys ho měl dýl! I když… myslím, že počkám na příští kolo.“

***

„Ty vole, ten fakt jede… Uff… Už se těší, až… až dostane pořádnou dávku…“

„Hehe, jen mu to tam naper. Chci taky, aby mě dodělal.“

„To… nebude… dlouho… ach!“

„Neporaz stůl, kámo! Cha cha.“

„Tě chci vidět!“

***

„Uvidíš! Pojď sem! Kde jsi?“

„Myslím, že to ještě polyká.“

„To určitě, spíš si mu vypíchl oko. Už je tady.“

„Už ho tam máš, co?“

„Asi mám stejnej výraz jako on. Je fakt dobrej. Tohle bude rychlý.“

„Ani nedudáš, co? Hm, to jídlo už je studený.“

„Neřeš jídlo. Ach… Ten mi dává zabrat!“

„Taky nic nevydržíš.“

„Neštvi mě, nebo tě postříkám.“

„To by sis zkusil. Ale už tě nechám, ať si to…“

„Áááách, ach, ach… Ty vole. Uf.“

„Jak jsem říkal, je fakt dobrej.“

„Polez ven, kámo, jsi fakt dobrej. Měl bys bejt alespoň šestka.“

„Díky, pane, doufám, že se vám to líbilo.“

„Jo, jo, někdy zase přijdeme. Někdy…“

***

„Musíme se scházet častějc, Vasile. Z těch tvých akcí je vždycky hromada bodů a fakt si to užívám.“

„Jasně, s tebou je to taky fajn. U toho stolu jsi dělal děsný ksifty.“

„To ty taky. Tak se měj. Jdu se prospat. Zítra mě čeká náročný den.“

„To mě taky. Musím dát alespoň tři. Tak dobrou noc.

„Dobrou.“

***

„Už se těším do postele. Mám toho dnes fakt už dost.“

Píp…

„Cože? To ne… Osmička? Super, ale proč teď?“

„Ahoj, já jsem Andrew…“