Tohle se mu nebude líbit

Tohle se mu nebude líbit, pomyslel jsem si a v duchu jsem se pousmál. Byla to naše devátá schůzka a já se rozhodl posunout naše hrátky zase o kus dál. Tibor byl třicetiletý bisexuál. No tedy spíše heterosexuál, kterého braly výprasky. Dlouho nemohl najít žádnou správnou dominu, takže se rozhodl zkusit chlapa. Z mnoha různých důvodů výběr padl na mne, a tak jsme se začali scházet. Jeho hranice byly jasné – jde mu především o výprask. Nic moc jiného ho nebralo, a tak jsem s ním zatím neexperimentoval. Jenomže mě už to začínalo nudit.

Naše schůzky probíhaly podle jednoduchého, zaběhnutého scénáře. Jednou za čas po práci jsem se stavil u něj doma. Chvíli jsme si povídali, já mu řekl, ať se svlékne, on si klekl na postel, dostal na prdel a to bylo všechno. Do dnešní chvíle jsem mu vlastně sáhl jen na zadek, který jsem mu občas, mezi dobře mířenými ranami, pohladil. Ale to se právě mělo změnit.

Tou první změnou bylo, že dorazil ke mně. Jel odněkud ze služební cesty a projížděl nedaleko. Tak jsme se už dopředu dohodli, že se taky jednou podívá k nám na vesnici. Jako tradičně – přijel později. Prý se zdržel, pak musel tankovat a nakonec zabloudil. I když jsem jezdil k němu domů, tak jsem na něj párkrát musel počkat – zdržel se v krámě, v práci, neslyšel telefon a podobně.

„Zase máš zpoždění,“ utrousil jsem už mezi dveřmi a ani jsem se na něj neusmál. Věděl, že to je znamení, že nemám úplně nejlepší náladu.

„Promiň,“ vyhrkl ze sebe a začal sypat výmluvy.

„Svlékni se,“ přikázal jsem mu a ignoroval jsem vše, co se mi snažil říct. Trochu ho to překvapilo. Stáli jsme na prosklené terase, na kterou bylo ze silnice vidět. To, že kolem nás projede tak jedno auto za hodinu, nevěděl, takže znervózněl. S nahotou přede mnou už problém neměl, ale obecně byl velmi stydlivý. Chvíli se snažil odporovat, ale když jsem si ho očividně nevšímal, postupně ze sebe oblečení začal sundávat.

Chvíli na to už tu stál nahý. Přiměřeně štíhlé tělo, lehce ochlupené, péro menší, než by se mi u suba líbilo, ale vlastně jsem si neměl na co stěžovat. Byl fajn. Sáhl jsem do zadní kapsy kalhot a vyndal jsem složenou latexovou kuklu.

„Nasaď si ji,“ přikázal jsem mu a on vykulil oči. Nic takového jsem po něm nikdy předtím nechtěl. Vždy to bylo jen ve stylu ‚na prdel a domů‘. „Dávej pozor, jak si ji nasadíš; má jen dýchací otvory u nosu, tak ať se neudusíš,“ doporučil jsem mu. Bylo to tak, latexová kukla byla neprůhledná, bez otvorů na ústa či na oči. Nebyla to klasická deprivační maska, ale hodně se jí blížila. Chvíli s tím bojoval, ale nakonec se mu ji nasadit podařilo. Chytil jsem ho zezadu za krkem a nenásilně jsem ho začal směřovat tam, kam jsem chtěl já.

Vyšli jsme z domu ven do letního počasí. Venku bylo sice horko skoro na padnutí, ale já cítil, jak má na krku husí kůži a jak se lehce chvěje. Když jsem se mu podíval mezi nohy, tak jeho péro bylo ještě menší než před malým okamžikem. Bylo to jasné – styděl se. Došlo mu, že je nahý venku, a to nebylo úplně podle jeho gusta. Dlouhý výlet jsem ale neplánoval. Byla to sice vesnice, ale přece jenom pár sousedů máme. Nasměroval jsem ho tedy za barák. Mezi změtí původních přístavků tam byla stará garáž. Už dávno nepoužívaná, se zazděným vjezdem a jen malými bočními dveřmi. Používali jsme ji jako jeden z odkládacích prostorů, ale dneska mi poslouží jako improvizovaná mučírna.

Prostor jsem už dopředu připravil – vyklidil jsem nepotřebný bordel, od grilu jsem přenesl pevnou dřevěnou lavici a do jedné zdi jsem navrtal a na hmoždinky našrouboval několik ok. To bylo dnes jeho první stanoviště. Jakmile jsme byli uvnitř, bylo cítit, že se trochu uvolnil. Nahota venku pro něj asi byla náročnější než nevědět, co ho vlastně čeká, a pro něho naprosto neznámý scénář.

Nasadil jsem mu na ruce i nohy široká kožená pouta a připoutal jsem ho ke zdi. Odhadované vzdálenosti mi vyšly skoro dokonale. Stál s roztaženýma rukama i nohama stejně tak, jako kdyby byl připoután na svatoondřejský kříž. Popošel jsem od něho pár kroků a kochal jsem se výhledem. Takhle jsem ho ještě neviděl – jeho tělo jsem vždy zahlédl spíše nějak mimochodem, ale teď byl krásně vystavený. Nechal jsem ho pár minut zvyknout si na novou pozici a pak jsem se k němu přiblížil. Začal jsem mu lehce přejíždět rukou po břiše. Takto intimní doteky ode mě nezažil, takže celý ztuhl v očekávání toho, co bude následovat.

Bylo jasné, že čeká jak a kdy začne nějaká bolest, a já ho o ni nechtěl připravit. Sáhl jsem tedy na stolek vedle sebe, vytáhl jsem kožené důtky a jednou ranou jsem mu je obtiskl na břicho. Hekl, jak jsem z něj vyrazil trochu vzduchu, překvapením nad zvoleným místem i nad nečekanou bolestí. Nedal jsem mu možnost jakkoliv se projevit a v rychlém sledu na stejné místo následovalo dalších šest ran.

Už u třetí rány přitiskl svá záda na chladnou kamennou zeď. Bylo vidět, že se soustředí jen na jediné – na to odhadnout či zaslechnout, kdy přiletí další rána, aby mohl zpevnit břišní svaly. Dal jsem si krátkou pauzu a znovu jsem si ho prohlédl. Co mě překvapilo, bylo jeho péro. Ne, nestálo mu, ale jak špička jeho žaludu koukala z předkožky, leskla se na ní kapička. Že by při trápení tekl, to jsem nečekal. Věděl jsem, že se mu párkrát při výprasku postavil, ale vzhledem k pozici, ve které jsem ho obvykle vyplácel, jsem jeho stojící péro nikdy neviděl. A najednou tohle.

Vzal jsem ze stolu rákosku a pomalu jsem mu s ní přejel od pupíku přes péro až ke koulím. Opět zaťal břišní svaly – nevím, zda strachem nebo tím, že nechtěl, ať se jakkoliv věnuju jeho intimním partiím. Měl ale smůlu, tentokráte rány směřovaly na přední stranu stehen. Přibližně v jejich polovině jsem mu během pár minut vytvořil červené fleky. Dával jsem si pozor, aby špička rákosky nepolechtala i jeho nádobíčko. Zase jsem nechtěl být úplná svině, ale stehna zabrat dostala. Bylo vidět, jak se mu nohy pomalu začínají klepat. Výprask byl nepříjemný, neměl žádnou šanci uhnout či se na ránu připravit.

Odpoutal jsem mu nohy i ruce a stále zaslepeného jsem ho dovedl k lavici. Chvíli trvalo, než pochopil, co po něm chci, ale nakonec se to podařilo – dotyky a postrky jsem ho nasměroval tak, aby si lehl břichem dolů. Nechtěl jsem na něj promluvit, bylo mi jasné, že teď je ve svém světě a že lidský hlas by ho mohl zbytečně vytrhnout z jeho prostředí. Když ležel, vypodložil jsem mu rozkrok pár polštáři. Díky tomu byl jeho zadek hezky vytrčený směrem ke stropu. Vzal jsem pár kožených řemenů a pečlivě jsem ho připoutal. Ruce, nohy ani břicho by teď z lavice nedokázal zvednout více než o centimetr.

Opět jsem vzal do ruky rákosku a přejel jsem mu s ní po zadku. Skoro se mi zdálo, jako by ho ještě víc vystrčil. Tohle bylo něco, co znal a co měl rád, takže teď se podával skoro dobrovolně. Pomalými, jemnými a skoro až něžnými ranami jsem mu začal zadek zahřívat. Minutu za minutou dopadaly na jeho hýždě rány, jejichž intenzita se pomalu zvyšovala. Když už jsem měl pocit, že je dostatečně připravený, přitvrdil jsem. Rány, které začaly dopadat teď, se už nedařily považovat ani za jemné, ani za něžné. Byl to skutečný výprask, po kterém se mu zadek začal vybarvovat nejprve do červena a pomalu více a více rudnul. Čím více jsem přidával, tím více se snažil uhýbat a bojovat s pouty, ale bylo to zbytečné. Nevím, kolik těch ran bylo – nepočítal jsem je, a jak jsem se později dozvěděl, nepočítal je ani on. Málo jich ale nebylo.

Když už jsem měl pocit, že začíná mít dost, přestal jsem. Odložil jsem rákosku a pomalu a jemně jsem mu rozpálený a naběhlý zadek hladil. Lehce jsem mu přejížděl po oteklých šlicech – chvíli jen bříšky prstů, chvíli i nehty. Co ale nemohl postřehnout, bylo, že jsem si mezi tím do druhé ruky vzal lubrikační gel.

V zadku ode mě ještě nikdy nic neměl. Zmínil se, že jeho bývalá domina ho párkrát vyprstila a že občas mu tam strčila nějakou malou hračku, ale fanouškem análních hrátek nebyl, a to rozhodně ne s chlapem. Dneska měl ale smůlu – roztáhl jsem mu opatrně půlky od sebe a na díru jsem mu kápl gel. Jakmile ucítil pocit studené vlhkosti, začal sebou opět zmítat, ale to bylo tak jediné, co mohl dělat. Vzal jsem si ze stolu malý anální kolík a pomalu jsem ho do něho začal zasouvat. Nespěchal jsem a dával jsem si na čas. Hračka byla tak malá, že bych mu ji tam vlastně mohl narvat i silou a nic by se nestalo, ale já chtěl, ať se přece jen trochu uvolní. Špička kolíku pomalu tlačila na jeho díru více a více, pak jeden rychlý pohyb – to jak se nejširší část kolíku dostala přes svěrač – a hračka byla v něm.

Celou tu dobu, co jsem do něho nedobrovolně pronikal, jsem ho pozoroval. Věděl, jak použít stopku i v případě znehybnění, a trochu jsem se při plánování dnešní akce bál, že tohle je přesně ten okamžik, kdy to utne. Nestalo se tak. Teď tedy stále ležel na břiše připoutaný k lavici, s vystrčeným zadkem, mezi jehož půlkami se rýsoval černý gumový konec kolíku.

Věděl jsem, že tohle nevydrží úplně dlouho. Odepnul jsem si tedy pásek z kalhot, cvičně jsem s ním švihl do vzduchu a pak jsem si začal užívat poslední dnešní kolo výprasku. Pásek jsem na něj ještě nepoužil a ani jsem nevěděl, zda tenhle typ bolesti zná. Bylo mi to ale jedno. Na jeho pozadí dopadla jedna rána za druhou a rudý zadek začal ještě více tmavnout. Při každé ráně bylo vidět, jak se jeho půlky i kolík zasunutý mezi nimi hýbou. Bylo mi jasné, že ho cítí o to intenzivněji. Po každé ráně totiž zadek automaticky stáhnul a následně uvolnil. Nebylo to úplně, jako kdyby ho někdo šukal, ale pro něho to muselo být pocitově obdobné.

Do pěti posledních ran jsem se skutečně opřel. Po každé z nich se mu rozklepalo celé tělo a já musel vždy pár vteřin počkat, než se zase uvolní. Nakonec ale jeho výprask skončil. Rozepnul jsem přezky na řemenech a nechal jsem ho opatrně posadit se na polštáři vyskládanou lavici. Původně jsem si říkal, že nejprve bych mu měl vytáhnout ten anální kolík, ale proč ho trochu nepotrápit.

Když si konečně sedl, celý se chvěl. Po těle mu běhala zimnice, ale co zaujalo mě, bylo jeho péro. Prvně jsem viděl, jak mu stojí. Mezi jeho nohama se leskl naběhlý žalud potřísněný snad potokem toho, co z něj vyteklo. Jak jsem si všiml, tak mokrý byl i polštář, co pod sebou měl. Ne, neudělal se, i když i to mě napadlo, prostě jen z toho zážitku intenzivně tekl.

Nechal jsem ho zvednout, dovedl ho ke stolu, nechal ho opřít dlaněmi o desku a vystrčit zadek. Evidentně se bál, že výprask bude pokračovat, ale já z něj jen chtěl dostat tu anální hračku. Pomalu jsem ji z něj tedy dostal – péro mu při tom opět splasklo do jeho běžné velikosti, odložil jsem jej k ostatnímu vybavení, které bude po dnešku třeba vyčistit, a odvedl jsem Tibora zpátky přes zahradu do domu.

Až v zešeřelém obývacím pokoji jsem mu sundal masku z hlavy – letní sluníčko by jeho dlouho zavřeným očím neudělalo nejlépe. Otevřel jsem birel, podal jsem mu ho do ruky a usadil na sedačku. Sedl jsem si vedle něj a on se ke mně lehce a stále nahý přitulil. Hladil jsem ho po zádech a po boku a cítil jsem, jak se mými dotyky pomalu uklidňuje, jak se přestává třást.

Nevím, co se mu na té sedačce honilo za těma zavřenýma očima hlavou, ale společně jsme mlčeli. Dlouho a spokojeně.