Ruce

Vzal si den volna. Nemohl jít k soudu. Už taky nemusel, ale nedokázal jít ani do práce. Stejně by nemohl pracovat, kolegové by se neubránili otázkám nebo pohledům a všichni supi by stáli o rozhovor nejlépe s fotkou. Podíval se na hodinky, když teď zapne televizi, bude mít všechno z první ruky. Novináři si takovou kauzu nemohli nechat ujít. Složil hlavu do dlaní, všechno se s ním točilo.

Tim se po Alanovi rozhlížel už ode dveří. Věděl, že bude doma, jen ráno rychle vyrazil něco nakoupit. Nechtěně se zdržel, teď nechal tašky na zemi u vchodu. Očima pátral a rovnou i zavolal.

„Alane?“

Ticho mu bylo odpovědí.

Rychle vběhl do kuchyně, byla prázdná. Cestou k obýváku jen nahlédl do ložnice, ani tam nebyla známka po jeho příteli. Na gauči ho spatřil schouleného do sebe. Vrhnul se k němu, objal smutnou postavu, hlavu mu položil na rameno.

Hladil Alana po zádech, tiše šeptal: „Jsem u tebe, lásko, jsem u tebe.“

Alan se teprve teď rozplakal, sevřel Tima v náruči, všechno sebeovládání se vytratilo, slzy se valily po jeho tvářích, bolest a smutek však zůstávaly.

Chvíli ho nechal se vyplakat, bolelo ho to, stejně jako všechno, čím teď Alan procházel. Vzal tvář vlhkou od pláče do dlaní, jemně políbil víčka, tváře a pak rty. Nic neříkal, jen polibky odháněl všechno, co ubližovalo. Rozepnul Alanovi košili, přejel prsty po napjaté kůži.

„Time, nevím, jestli teď…“

Znovu ho umlčel polibkem, svlékal sebe i Alana. Když byli jen v kalhotách, opatrně propletl své prsty s jeho, vstal a vedl milého do ložnice.

V hlavě měl zmatek, změť pocitů vířila jeho myslí, byl tím vším pohlcen. Nevnímal ruch z ulice, neslyšel Tima přijít, ani když na něho volal. Až když se k němu přitiskl, objal ho, uvědomil si, že jeho milý je doma s ním. A najednou se rozbrečel, nedokázal pláč utnout. Svíral Tima, tiskl ho k sobě, držel se ho jako záchranného kruhu, jediné jistoty na celém světě. Letmé polibky pomalu volaly mysl zpět ze vzdálených míst, kam se uchýlil ve své bolesti. Uvědomil si, že má rozepnutou košili, ucítil laskající doteky. Na chvilku se ještě nechal ovládat smutkem, ale když ho Tim dovedl do ložnice, chtěl jediné, milovat se s ním. Opatrně položil Tima do peřin, poprvé po dlouhých hodinách zaostřil pohled. Černé oči se něžně upíraly do těch jeho, pohladil milovanou tvář. Svlékání jich obou dokončil snad během vteřiny, poté už se dokázal soustředit jen na Timův zrychlený dech, chvění těla. Ochutnal jemnou kůži na šíji, hrudníku i pevném bříšku. Na konec si nechal boky, bylo to Timovo citlivé místo, cukal sebou, pokoj naplnily vzdechy. Vztyčil se nad mladíkem, ten mu hned ovinul ruce kolem krku, stáhl si ho k sobě, jejich rty se setkaly. Zajel mu rukama pod lopatky, přitiskl se k roztouženému tělu, splynuli.

Leželi na boku, Tim Alana objímal, líbal na krku.

„Lásko, pojeďme pryč.“

„Kam?“ ztrápeně vydechl.

„Mám zaplacenou chatku v horách, daleko od všeho a všech.“

Alan se k němu otočil, hleděli si do očí.

„Jak jsi ji tak rychle sehnal? Je sezóna, většina lidí chce jet lyžovat.“

„No, já ji zamluvil hned, jak to začalo, a prostě jsem to vždycky prodloužil o měsíc.“

„To nemyslíš vážně?“ prudce se posadil. „To tě muselo stát strašně peněz.“

Tim se mu stulil v náruči.

„Neřeš to a pojeď, prosím. Než se na tebe vrhnou média.“

„Ty už jsi nám sbalil, viď?“ usmál se.

„Ano,“ líbnul Alana na krk.

„Dobře, odjeďme.“

Díval se z okna, krajina byla pokrytá sněhem, větve se pod jeho tíhou skoro lámaly. Mrzlo, v jejich dočasném domově bylo krásně teplo. Zíral do bílé nádhery, nedokázal zabránit vzpomínkám, aby se nevynořily a s nimi všechna bolest.

„Cože? To jako, že jsi na chlapy? To nemyslíš vážně, můj syn…,“ otcův hlas byl zbarven odporem a vztekem.

Alan se od něho odvrátil, bylo mu třicet pět, je chirurg, ve své práci je dobrý. Měl obrovské štěstí na své první působiště, primář si ho oblíbil pro jeho zájem a nadšení. Dostal tak skvělého učitele a později i přítele. Na klinice byl spokojen a své soukromí si velice chránil. Několik známostí měl, ale ty vždy skončily tak rychle, jak začaly. Až nyní, když se mu v životě zjevil Tim, chtěl, aby jeho blízcí věděli, že je zamilovaný, šťastný a po svém boku má člověka, kterého chce hýčkat, starat se o něho, být s ním. Netušil, že až to doma řekne, bude to přijato takhle. Otec nikdy nic nenaznačil, v běžném životě i rozhovorech se nevyhýbal žádnému tématu. Alan se na tátu znovu podíval.

„Nikdy ti gayové nevadili, přece když jsme…“

„Ale ne můj syn.“

Prudce vstal, odešel z místnosti.

„Alane, dej mu čas, on někdy potřebuje moc času.“

„Mami,“ vzala ho za ruku.

„Kde jste se seznámili?“ náhle se zeptala.

„Přišel navštívit kamaráda, který byl po operaci. Musel ještě počkat, než byl čas návštěv. Rozhodl se dát si kafe,“ usmál se při té vzpomínce.

„A ty jsi šel na odpolední pauzu,“ hádala.

„Ano.“

„Ráda bych Tima poznala.“

„Za současného stavu bych ho sem nerad vodil.“

„Ne, to ne, ale co společný oběd? Bez táty.“

„Dobře.“

„Alane,“ kolem pasu se mu ovinuly Timovy ruce.

„Na co myslíš?“ přitiskl se k jeho zádům.

„Na nic,“ zalhal a propletl své prsty s jeho.

„Jsi napnutý, proč mi neřekneš pravdu?“

„Time,“ povzdechl si, „myslím na den, kdy jsem otci řekl, že jsem se zamiloval. A mé srdce patří úžasnému mladému muži.“

Mladík se uchechtl. „Přesně takhle jsi to určitě neřekl.“

Muž se otočil, stáli si tváří v tvář.

„Miluju tě.“

Pohladil Tima po tváři, palcem přejel po rtech. Přitiskli se k sobě, políbili. V chatce byla krásná ložnice, nedošli tam. Ne teď. Měkký koberec a krb jim stačili.

„Můžeme tu být, jak dlouho budeš potřebovat. Máme zaplacený měsíc, ale jsem už domluvený. Pokud budeme chtít, prodloužení není problém,“ šeptal mladík schoulený v mužově náruči.

„Máš svou práci, závazky.“

Ústa mu jemně umlčela ruka, hned ale sjela po bradě ke krku, až ho Tim něžně pohladil po tváři.

„Mám jen tebe, nic není důležitější, pro mě ne.“

Alan se díval do tmavých očí, skoro černých, žhnoucích a hřejivých. Věděl, že on je starší, ale ten kdo se staral, povzbuzoval a chránil ho, byl Tim. To on mu dával sílu, sevřel Alana v ochranitelské náruči, když to potřeboval.

„Bez tebe bych to nikdy nezvládl,“ řekl přiškrceným hlasem.

„Alane,“ jejich rty se spojily, na dlouho nebylo třeba slov.

Usnuli nazí před krbem, který je hřál. Alan se probudil, natáhl ruku a opatrně z gauče stáhl polštářek, kterým nahradil svou ruku pod Timovou hlavou. Došel pro deku, kterou milého přikryl. Nemohl odtrhnout oči od poklidné tváře, po níž tančily plameny. A ze tmy se vynořila další vzpomínka.

Zvonek u dveří ho vyrušil od čtení. Měl volný den, Tim se vrátí až pozdě večer, chtěl ho překvapit dobrým jídlem a malým dárečkem. Kdo to může být? Otevřel dveře a bezděčně couvl před nečekaným, a jak se mu zdálo, nebezpečným hostem. Muž, jenž se před ním zjevil, vypadal jako boxer. Nejen svou postavou, také nos něco takového naznačoval, hlavní však byla jeho tvář, budil strach.

„Co si přejete?“ skoro zakoktal.

„Musím s vámi mluvit, pane. Vím, že jste sám.“

Nečekal na pozvání, vstoupil a zavřel dveře, otočil klíčem, v zámku ho ale nechal. S neskutečnou samozřejmostí pokynul Alanovi, aby se posadil na gauč. Ten se neodvažoval tak neučinit. Těsně než dosedl, mu bleskla hlavou myšlenka, jak je dobře, že Tim přijde pozdě.

„Pane doktore, prosím vyslechněte mě. Nejsem zvyklý mluvit, ale potřebuju vám všechno říct.“

Alan nechápal, co se děje, a tak jen přikývl. Jediné co vnímal zostřeně, byly všechny jizvy, jimiž byl nezvaný host poznamenaný.

„Pane doktore, moje práce je vymáhat peníze z dlužníků, nedělám to domluvou, slovní domluvou. Jestli mi rozumíte.“

V neznámého tváři bylo soustředění, na čele se mu perlil pot. Alan se cítil jako myš vydaná napospas hadovi. Nikomu nedlužil, ale neměl odvahu se na cokoliv zeptat nebo ohradit.

„Taky si mě různí lidé najímají na špinavou práci. Pane, nevím, jak se něco takového dá říct, váš otec mi zaplatil, abych vám zpřelámal prsty. Měl podmínku, všechny a každý prst nejméně dvakrát.“

Upřeně se na muže díval. Měl pocit, že slova, která zazněla, nejsou skutečná, že se to neděje.

„Proč?“ vydechl, nedokázal dodat, „mi to říkáte.“

„Nesděloval mi své důvody, ale podřekl se při předání peněz. Z toho, co řekl, mi bylo jasné, že mu vadí, že jste gay.“

„Můj táta vám zaplatil, abyste mě zmrzačil?“

„Jo.“

„Proč mi to říkáte, proč jste…,“ došlo mu, na co se to ptá. Jak to, že to neudělal?

„Sledoval jsem vás, abych si našel vhodnou chvíli, a mezitím se něco stalo. Je jedno co, jen chci, abyste to věděl a věděl, že to neudělám.“

Vstal, bez dalšího slova rychle odešel. Jen na stole vedle gauče zůstal docela velký balíček bankovek.

Alan se na peníze díval, slzy mu stékaly po tvářích a mysl se stále ještě bránila pochopit, přijmout. Sesypal se do několika minut.

Večer ho tak našel Tim a nikdy víc nedopustil, aby byl Alan sám. Byl s ním i v den, kdy na obědě, kam je oba pozvala Alanova matka, peníze otci vrátil. Ona vůbec netušila, o co jde, otec bankovky vzal, s odporem a zlobou se na syna podíval. Vstal od stolu a odešel. Alan si oddechl, bylo mu hrozně, jen doufal, že se všechno alespoň uzavře.

„Alane, jsi studený. Lásko, co tě to napadlo.“

Ze vzpomínání ho vytrhl Timův hlas. Prohřáté ruce, které hladily jeho vychladlé tělo a balily ho do deky.

„Pojď, dáš si horkou koupel.“

Tim napustil vanu. Do horké, olejem vonící vody Alana odevzdal.

„Za chvilku jsem u tebe,“ dal mu pusu na spánek.

Vyběhl po schodech do pokoje, který byl ložnicí. Všechno připravil, už se chystal seběhnout zpět za Alanem, když se mu několik zrádných slz skutálelo po tváři. Rychle je utřel, ale hned tu byly další. Sedl si na schody, v tichosti chvíli plakal, pak se rychle dal do pořádku.

„Nerozpustil ses?“ zavolal, než vstoupil do koupelny.

Spatřil Alana, jak si suší vlasy, na sobě už měl župan, otočil se tváří k němu.

„Jsi na řadě,“ usmál se na Tima.

Mladík vklouzl do sprchy a pak hned do horké vody. Chytl se okrajů vany a zavřel oči. Po hrudi mu začala klesat ruka, všetečná a nenechavá, dychtící laskat jeho tajná místečka. Tiše sykl, oči nechal zavřené. Alan sedí na kraji vany, dívá se na jeho tělo ponořené ve vodě. Už tahle představa ho vzrušila. Doteky jen zvyšovaly jeho touhu, začal zrychleně dýchat. Náhle ruka zmizela, pozvedl víčka. Díval se do zlatavě medových očí, v nichž se odrážela jeho vlastní touha. Pomalu vstal, osušil se. Ruku v ruce vyšli po schodech k ložnici, kde se rychle zachumlali pod peřinu.

Alan si stáhl Tima do náruče, bezděčně přejel po dlouhé jizvě, na mladíkově levé paži.

Přiřítil se zpět do kuchyně s nožem v ruce.

„Udělám to sám, když to ten hajzl nedokázal.“

Zaútočil na Alana, ten vyskočil, couvl, zakopl o vlastní nohy a skácel se k zemi. Rána do hlavy ho na chvíli odeslala mimo realitu. Jakmile se vrátil, spatřil Tima kousek od sebe. Klečel, na levé ruce si držel mámin šátek, který nasakoval jeho krví. Otec ležel o notný kus dál asi v bezvědomí a svázaný. Máma s někým telefonovala. Až později mu došlo, že volala polici a záchranku.

„Time,“ chtěl vstát, ale nedokázal se zvednout. Strašně se mu motala hlava a chtělo se mu zvracet.

„Ne, ne, ne, lež, nehýbej se, za chvilku se o tebe postarají.“

Po kolenou se k Alanovi mladík došoural, byli u sebe.

Pak se všechno slilo, výslechy, neznámý Alanův host se nakonec sám přihlásil a přiznal, k čemu si ho otec najal. Máma, která Alana veřejně podpořila a postavila se proti otci. Bolest, strach, novináři, dny, týdny, měsíce.

„Alane, je to jen jizva, nech to být. Všechno už to nech za sebou, za námi.“

„Slyšel jsem tě plakat, když jsem byl ve vaně,“ zašeptal Alan těsně u jeho rtů, které si hned přivlastnil.

Tim hladil záda, boky, až sjel na pevné půlky, atmosféra z koupelny se vrátila, pohltila je oba. Mladík se vzpínal proti laskajícím rtům, v sevření něžných paží se odevzdával milenci, kterému už dávno cele patřil.

Ráno je vítalo slunce prorážející si cestu střešním oknem. Alan sevřel Timovu tvář ve svých dlaních, zadíval se mu do očí.

„Vážně si můžeme prodloužit pobyt?“ zavrněl mladíkovi do ucha.

„Na jak dlouho budeš chtít,“ upíral oči do zářivé, zlatavé barvy těch jeho.

„Tak dlouho, jak budeš chtít ty.“

Políbili se. Alan stáhl peřinu z nahého těla a Timovi naskočila husí kůže, olízl ztvrdlou bradavku.

„Přemýšlím o tom, kolik měsíců,“ usmál se.

Bylo mu dobře, lehce. S každým polibkem, který vtiskl na hladkou kůži, jako by se kousek jeho bolesti ztratil. Přiblížil se k důkazu Timova vzrušení, skoro až něžně se mazlil a jazykem dráždil citlivou kůži.

„Alane,“ vydechl Tim.

Vrátil se pro sladký polibek a pak se přetočil na záda. Milého stáhl na sebe.

„Je to na tobě,“ vyzval ho.

„Zvíře,“ pronesl hlasem podbarveným vzrušením.

Na nic ale nečekal, nasedl a prohnul se v zádech. Alan se nechal opanovat Timovou divokostí, s kterou se začal pohybovat. Spojili ruce a on mu vycházel vstříc. Jakmile se sladili v jednom rytmu, sevřel Timův penis v dlani. Tak, jak sám byl hnán k vrcholu, stejně on chtěl Timovi dopřát vše, po čem toužil.

Když ho probudil zvuk telefonu, jen neochotně se po něm natáhl. Podíval se, kdo volá.

„Mami?“

„Alane, jste s Timem v pořádku?“

„Jasně,“ musel se usmát. Máma si Tima oblíbila a starala se o ně oba.

„Říkal mi o té chatce. Kdybyste něco potřebovali, zavolej, ano? Jinak si dovolenou užijte.“

„Děkuju,“ chvíli byla pauza. „Mami?“

„Ano?“

„Je mi to líto.“

„Alane, to není tvoje vina. Rozumíš? Netušila jsem, s kým to žiju. Jsem ráda, že máš po svém boku partnera, který tě miluje a ty jeho. Budu se těšit na vás oba, až se mi vrátíte.“

Usmíval se čím dál víc.

„A Alane, přemýšlel jsi o té svatbě?“

„Mami, nechceš chvíli počkat? Co kdybychom to probrali, až se vrátíme?“ rozesmál se nahlas.

„Dobře,“ i ona se smála. „Mějte se hezky, pozdravuj ode mě Tima. Líbám vás oba.“

„Díky, mami.“

Odložil telefon.

„Mamka? Pořád nám plánuje svatbu?“ ozval se Tim, s tváří přitisknutou k jeho hrudi, ještě měl zavřené oči.

„Dobré ráno,“ popřál mu a pohladil ho po vlasech. „Ano, plánuje.“

„Je skvělá. Baví mě, jak jí je úplně fuk, že oficiálně svatbu nikdo neuzná. A myslím, že mluvila i o družičkách,“ usmíval se Tim přitisknutý k Alanovi. Ten ho vískal ve vlasech a byl šťastný. Všechno zlé bylo za nimi, cítil to, ta tíha na hrudi byla pryč.

Ještě na chvilku oba usnuli. Po probuzení si už rovnou dali oběd a vyrazili ven. Když se vrátili, dopřáli si společnou koupel.

Dovolená začala.