Hlava

V první chvíli po probuzení měl pocit, že mu odumírá ruka, tedy neklamná známka přicházejícího infarktu nebo mrtvice, věk by na to měl. Naštěstí sebou nezačal zmateně házet, a tak si stačil uvědomit, že to je jenom Vojtova hlava, pravděpodobně už dlouho ležící na jeho rameni, která mu svojí vahou trochu narušila krevní oběh. Letmý pohled na hodiny mu sdělil, že nedělní ráno už před nějakou dobou přešlo v dopoledne, bylo půl jedenácté. Přesto se ani nepohnul, ještě ho nechtěl probudit, pravidelné oddechování chlapce na jeho rameni ho naplňovalo směsicí pocitů, kterou ještě neměl chuť opustit.

Analyzoval si ten večer a noc, které měl právě za sebou. Bude o něm muset přestat uvažovat jako o chlapci, byť věkem by to mohl být jeho syn, je to víc než dostatečně dospělý muž a v jistém smyslu mu ukázal, že je vyspělejší než on sám. Byla to asi ta nejpozoruhodnější noc jeho života, nebyl to snad prvně on, kdo by řídil, co se bude dít, přestože byl tím, kdo byl teoreticky nahoře. Byl to Vojtěch, který se ho opakovaně zmocňoval. Byly to Vojtovy ruce, jazyk a ústa, které okusily snad každý kousek jeho těla. Instinktivně se snažil vzdorovat své vlastní objektivizaci, jeho machistická část mu dlouho odmítala dát svolení stát se pouhým nástrojem milencovy rozkoše. Definitivně to vzdal, teprve když Vojtův jazyk laskal jeho chodidla a on se dokázal pouze ze všech sil křečovitě držet pelesti, zatímco jeho tělo bylo zaplavováno slastí.

Dovolil mu, aby ho vedl po cestě ke zdánlivě temné straně, a ukázal mu, jakou rozkoš dokáže vytěžit z bolesti. Přestal mu vzdorovat, nechal ho, aby přivedl jeho ruce k těm nádherným ztvrdlým bradavkám, a nechal se přimět mu je mačkat, kroutit a drtit mezi prsty, až se vzpínal v bolestivých grimasách, přesto mu nezpochybnitelně dával posunky znamení, aby se neopovážil přestat. Malý jezdecký bičík s koženou ploškou na konci, který měl sloužit jenom jako neškodně výhružná dekorace na zdi, ho na nich v podstatě donutil použít. S rozkoší mu je nastavoval k mučení a bití až do okamžiku, kdy se jeho bolest náhle proměnila v orgasmus. Nikdy předtím nic takového neviděl, napnuté tělo pod ním se vzepjalo v prudkém záchvěvu, chroptěl, jeho dech byl mělký a zrychlený, kdyby mu jeho oči neříkaly jednoznačné nepřestávej, okamžitě by toho nechal.

I tak to téměř udělal, pak bez varování ucítil v otvorech chastity, které mu Vojta nedovolil v okamžicích, kdy ze sebe navzájem strhávali svršky, odstranit a na kterém mu nyní seděl svým rozkrokem, prosakující sperma. Pár vteřin po tom mu teprve povolující stisk milencových rukou na jeho stehnech, do kterých mu dosud bolestivě zarýval prsty, naznačil, že stačí. Zjevná křeč celého těla začala ustupovat, dech se vracel do normálního tempa, rychlé povrchové dýchání vystřídaly hluboké lačné nádechy, do skelných očí se vracela jiskra.

“To bylo úžasný,” dokázal hlesnout možná po minutě, možná po několika, i on sám ztratil pojem o čase. Celou tu dobu mu Vojta střídavě hladil a mačkal bolavá stehna, jako by u něj hledal oporu, zatímco tělem mu probíhaly záchvěvy následných orgastických vln, provázející další slábnoucí výtoky spermatu. Sklonil se nad něj, políbil ho a jediné, co ho napadlo říct, bylo:

“Děkuju.” Uvědomoval si, že byl skutečně obdarován, dokázal jeho vyvrcholení bezprostředně vnímat a co víc prožít ho souběžně s ním. Měl za sebou svůj první zprostředkovaný orgasmus, kdyby si nebyl jistý tím, že to právě prožil, nevěřil by, že je něco takového vůbec možné. Na krátkou chvíli se ze dvou těl skutečně stalo jedno, energie proudila oběma směry, i když měl nejasný pocit, že z konečné bilance vyšel jako poražený, pocit to byl i tak euforický. U žádného chlapa nikdy neviděl tak intenzivní prožitek z takové blízkosti, stálo to za to, i když si z něj ten upír jistě něco odsál pro sebe.

Využil chvíle, kdy byl Vojtěch ještě stále v hormonálním rauši, a osvobodil tentokrát již bez odporu jeho rozkrok. Téměř nedůstojně mu ho začal lačně olizovat, zabořil tam v rozkoši obličej a otíral to jazykem i tvářemi, trochu jako starý lev se potíral sekretem mladého samce. S vousy plnými spermatu a potu si na něj lehl. Ruce s dlouhými prsty si ho opět přitáhly, tentokrát to byl ovšem on, kdo dobýval jazykem milencova ústa, měl pocit, že se chutě lepkavé směsi slin a spermatu nedokáže nabažit. Znovu se mu vrátila erekce, byť byl v podstatě několik minut po orgasmu, cítil v podbřišku tlak až k bolesti, ocelový erekční kroužek i přes jeho masivní velikost s absencí jakýchkoli hran se mu zařezával do nejcitlivějšího masa, vztyčil se zpět, opět obkročmo seděl na něm a několika krátkými pohyby ruky přiměl svůj úd se vypustit. Jeho zahnutí způsobilo, že mohutný výron skončil tam, kam ho chtěl umístit už odpoledne, na prsou jeho partnera.

Svezl se vyčerpaně na postel, ležel vedle něj, díval se na jeho tvář a roztíral svoje sperma po jeho hrudníku, až dokud si Vojta jeho ruku nepřitáhl, nezačal ji objíždět jazykem a všechnu tu promísenou hmotu ho nepřiměl rozetřít i po jeho obličeji. Věděl, že už nikdy se na něj nedokáže podívat stejně jako se na něj díval ještě včera, už vždycky uvidí tohle, připadal mu překrásný, rozkošné rozkošnické čuně.

Vojtěchova pravidelně oddychující hlava mu nyní ležela na rameni a jedna jeho ruka si ho ve spánku majetnicky přidržovala. Překrásný motýl, který usedl na starý pařez a přiměl ho, aby obživl. Měl by mu být nejspíš vděčný. Svojí stále ještě brnící rukou ho i on objal, očekával že ho tím pomalu a něžně probudí, těšil se na to, jak se bude dívat do jeho procitajících očí.