Claudus homo dancing

Připoutal ho, David se nechal, neodporoval, naopak, napnul ruce a následně i stejně poslušně natáhl nohy, aby každá z jeho končetin mohla skončit zafixovaná v jednom rohu zdravotnické postele, na kterou si před chvilkou nahý lehl. Péro měl bez přestávky už nejméně dvacet minut napnuté k prasknutí, od chvíle, kdy se před Richarda nahý postavil, nechal se osahat, prohmatat a podvázat, mu poslušně trčelo před tělem, aniž by jevilo sebemenší známky ochabování. Nikdy se mu to až takhle prudce nestalo. Bolelo ho to, jednak ty koule mu podvázal opravdu natěsno, a pak ta erekce sama o sobě ho bolela. Sakra, co to vlastně vyvádí, zná ho jenom pár hodin a teď tu před ním leží, nahý, připoutaný, s trčícím podvázaným pérem, a netuší, co bude následovat, vydal se mu napospas. Projel jím neurčitý pocit strachu, nejspíš udělal pěknou hloupost. Možná by mohl začít křičet, snažit se vyprostit, snad by ty improvizované úvazy povolily, pak už by ho snadno přepral, nebo by mu alespoň bez problémů mohl utéct. Nakonec neudělal nic, ne, neublíží mu, jistě mu neublíží, celý večer byl tak milý a okouzlující.

Na penis i varlata mu připojil nějaký návlek, kulky se mu tím ještě víc v šourku napnuly a bolest ve ztuhlém penisu se dalším zaškrcením ještě zintenzivnila. Celý ten proces ho sice stále naplňoval obavami, ale zároveň ho od první chvíle i neskutečně vzrušoval. Ne, bude to v pořádku, v opeře nemohl přece potkat úchyla, tam žádný takový určitě nechodí. Z podvědomí se zhmotňující myšlenku na postavu Hanibala Lectera zaplašily drsné mozolnaté dlaně, které ho začaly pomalu, něžně hladit, ucítil nějaký gel, možná masážní, možná lubrikant, roztíral mu ho po břiše, prsou i z vnitřní strany stehen, a zjevně záměrně se vyhýbal jeho genitálu.

Rozkrok si očekávatelně nechal nakonec, drsná mozolnatá ruka v kombinaci s chladným klouzajícím gelem přejížděla přes jeho v šourku napnutá varlata, jemně je masírovala a stlačovala, druhá totéž prováděla na jeho napnutém penisu a opakovaně se s nepředstíranou záměrností zastavila těsně před jeho obnaženým žaludem. David měl pocit, že to trvá nekonečně dlouho, než se konečně ruka z těla penisu přesunula až na jeho špičku, uzavřel mu ho do dlaně a začal po krví napnutém vrcholu krouživě přejíždět, Davidovo vzrušení přesáhlo míru jeho dosavadních a zjevně nevalných zkušeností. Křečovitě se držel svých úvazů, měl obrovskou chuť začít křičet, aby to okamžitě zastavil, ale jeho vlastní vzrušení ho ovládlo, bylo to nesnesitelné, ale nechtěl, až hladově nechtěl, aby to někdy skončilo, a pokud by to snad mělo skončit, tak jedině výstřikem.

Bez ohledu na jeho pocit a možná právě proto, že si přesně toho byl jeho protějšek vědom, to po chvíli neočekávaně ustalo. Velké drsné ruce se z jeho údu stáhly a jediný vjem, který mu zůstal, byl prostředníček zasunutý do hloubky jeho zadku dráždící mu prostatu, dokud mu Richard stimuloval penis, ani nezaregistroval, že ho do něj vsunul. Jeden vzrušení způsobující vjem byl nahrazen jiným, prst uvnitř jeho těla pravidelně kroužil a tu a tam zatlačil z vnitřku na oblast jeho hráze, jakoby se pokoušel vtlačovat další krev do už tak překrveného Davidova údu.

Trvalo notnou chvíli, než se David uklidnil, i když se prst z jeho hloubky dávno stáhl. Překvapil ho pocit jakési neočekávané opuštěnosti, ty doteky mu až hladově chyběly, tázavě se podíval na svého trýznitele, ten na jeho pohled viditelně netrpělivě čekal, zjevně mu záleželo na tom, aby David viděl, co se chytá udělat. V ruce měl nějaký ovladač a v okamžiku, kdy se na něj David podíval, začal i on znatelně vzrušeně dýchat. Dlouze se podíval na svého zajatce a otočil ovladačem, v už tak bolestivě nalitém Davidově péru začalo projíždět intenzivní vrnění.

Bylo to nepopsatelné, Davidovým tělem začaly projíždět vlny extaticky krutého vzrušení, přitom ale nedokázal odtrhnout oči od pohledu na soustředěnou tvář muže, který jeho extázi jemným pohybem prstů na drobném posuvníku ovládal a určoval, po několika vteřinách se jejich pohledy spojily a už se nepustily. Sledoval jeho zaujetí a jakousi radost, která z něj sálala, v odpověď mu začal dávat jemnými pohyby očí najevo, že ještě a ještě a ještě může, intenzita se pomalu, ale setrvale zvyšovala a David začínal být tím procesem nečekaně pohlcený. Prosil očima stále o víc a víc, v odpovědi se mu od jeho trýznitele dostávalo konejšivého vědoucího úsměvu, který nad veškerou pochybnost říkal, psss, já vím, já vím. Když posuvník narazil na konec, počkal s ním na vrcholu několik vteřin dlouhých jako věčnost a pak neočekávaně stimulaci jediným krutým pohybem vypnul.

Davida znovu pohltila nečekaná prázdnota. Na druhou stranu díky tomu opět začal částečně vnímat realitu. Pocítil bolest v prstech, jak se už notně dlouho, ani sám nevěděl od kdy, křečovitě držel svých úvazů, až se mu popruhy vmačkaly do kůže a prsty se téměř odkrvily. Stejně křečovitě se pak držel i Richardova pohledu, jejich oční kontakt mu připadal v té chvíli jako nejdůležitější věc na světě. Už dávno se skoro nedíval, co jeho mučitel dělá, jenom se dál držel jeho pohledu, který se, aniž věděl proč, bál opustit. Proto pouze ucítil, jak mu do análu zavádí chladivý kolík, který jeho vzrušené tělo do sebe přijalo až s nečekanou ochotou. Stejně tak nepostřehl, že se v Richardově ruce opět ocitl ovladač, dokud neucítil, že započal další kolo jeho stimulace.

Jak návlek u kořene jeho penisu, tak i kolík uvnitř jeho análu začaly společně vibrovat a vysílat k sobě navzájem drobné elektrické impulzy. Oba, on i jeho mučitel, opakovali ve zjevném souznění jazyk a řeč beze slov, sestávající se z dokonale čtených pohybů a signálů očí. Richard se vědomě a s poživačnou sobeckostí nechal pokyny Davidových zornic prosit o posouvání ovladače stále více a více doprava, několikrát se ho očima dokonce zeptal, jestli opravdu a ještě víc, bylo vidět, jak moc ho proces vzrušuje a jak ho baví týrat ho jak samotným vzrušením, tak i jeho předstíraným odpíráním. David očima opakovaně zoufale škemral, ne však, aby to skončilo, naopak prosil ho, aby s tím nepřestával a dával mu víc a víc té omamující drogy. Jeho spoluhráč v této prapodivné hře mu toho, s pohledem velkorysého dárce, po malých dílcích blahosklonně dopřával. Trvalo to nekonečně dlouho, než kolečko ovladače narazilo opět na horní mez. David mezitím pomalu přivykl opakovaně se vracejícímu příboji stimulace, srovnal dýchání podle jeho rytmu a ponořil se do slasti, kterou mu to dopřávalo.

Pohlcený sám ve své rozkoši, ucítil pichlavý váleček s mnoha drobnými hroty, kterým si Richard začal hrát na jeho těle, od jamek v podpaždí, ke ztvrdlým bradavkám, na kterých se dlouze zastavil a znatelně tam přitlačil, přes žebra a břicho k vnitřní straně stehen, i s pichlavou odbočkou v podkolenních jamkách. David s hrůzou vytušil, co bude následovat jako další zastávka na trase pichlavého válečku po jeho kůži. Předem chodidla v očekávání hrůzy, která se na něj chystala, co nejvíce napnul, i když dopředu věděl, že to bude zbytečné, od dětství byl na nich extrémně citlivý a především lechtivý. S prvním dotykem pichlavých hrotů na vnitřní straně klenby jeho chodidla se jeho tělo proměnilo v tětivu silného luku. Kroutil chodidly v marné snaze těm dotykům uniknout, ale jeho úvaz byl pevný, a tak sice v jednom místě před hrotem uhnul, ale jenom proto, aby na jiném mu sám tím pohybem šel naproti. Jeho trýznitel okamžitě poznal, jak obrovský potenciál téměř nesnesitelného vzrušení se v těch drobounkých dotycích skrývá, a dlouho si celý proces vychutnával, než se k Davidově neskonalé úlevě vydal s válečkem stejnou cestou zpět po jeho těle, aby skončil tam, kde původně začal, v podpažní jamce, kde s hravou rozkoší namotával na váleček jemné Davidovy chloupky.

Trpěl, trpěl vzrušující bolestí a trpěl nekonečným vzrušením, na druhou stranu ještě nikdy neměl pocit takové péče, trpěl a zároveň se cítil být středem světa. Ten pocit, jakým o něj ten muž pečoval, jakým ho něžně a zároveň s krutě rafinovanou vynalézavostí dráždil a jakým si vychutnával jeho reakce, byl opojně pohlcující. Nikdy, ještě nikdy neměl příležitost vnímat svoje vlastní tělo takto intenzivním způsobem, cítil se být polapen, připojen k muži, který ho zdánlivě mučil, a přitom ho obdarovával nekonečnou slastí.

Už několik minut ho očima prosil, aby to ukončil, vlastně ještě zoufale nechtěl, ale cítil, jak mu ubývá síla a ztrácí i poslední zbytky kontroly nad tím, co jeho tělo dělá. V pohledu jeho mučitele však byla hravost, tvrdost, vášeň a chuť týrat ho vzrušením a dělat to tak dlouho, jak bude chtít on. Uvědomil si, že přes všechnu rozpornost faktů a signálů je v rukou opravdu dominantního muže. Přes všechnu vnímanou něžnost pocítil náhlý záchvat paniky a začal sebou cukat v poutech, cítil se bezmocný, zbavený vůle, bezmocnější, než jak se kdy ve svých submisivních snech cítil, zmatený všemi těmi překrývajícími se vjemy. Pérem i análem mu stále probíhaly drobné, i když již znatelně méně citelné vibrace kombinované s elektrickým šimráním, které tu a tam přešlo v bolestivější impulz vyvolávající drobnou křeč v Davidových vnitřnostech, jeho mučitel možná trochu ubral na intenzitě, možná si on jenom stále více zvykal, nevěděl. Jeho protějšek ho upřeně pozoroval, jako by sledoval proces, kterým se David podvoloval svému vzrušení, kterým se podřizoval svému vlastnímu submisivnímu chtíči, kterým se tím vším podroboval i jemu a jeho vůli, a čekal, dokud nebude ten proces dokončený. David se opravdu nakonec vzdal, přestal vzdorovat sám sobě a odevzdal se tomu, definitivně ukončil pokusy tomu porozumět a přijal roli objektu odevzdaně ležícího ve středu svého malého světa.

Na jeho podvázané kulky začaly dopadat drobné, nejdříve lehké rány malou plácačkou, jedna za druhou však postupně zesilovaly a získávaly na rafinované intenzitě. Začal se kroutit, ale jeho trýzniteli muselo být jasné, že se kroutí více rozkoší než bolestí, zanořil se do toho pocitu, najednou zatoužil mu to dát, dát mu svoji bolest jako dárek. Povzbudil ho očima, zjistil, že ruce má povolené a úvazy se dávno uvolnily, držel se těch popruhů, i když už ho nijak neomezovaly, Richard si toho už také zjevně všiml, podíval se tím směrem, ale neudělal nic, stále pokračoval ve stimulaci jeho podvázaných kulek.

David se už úplně vnořil do nové role a náhle se v okamžitém impulsu rozhodl, že tomu dá novou dimenzi, ruku, která byla u Richarda, pustil z úvazu, kterého se dosud křečovitě držel, a vzal jeho dlaň do své, jemnými stisky prstů doplnil komunikaci probíhající očním kontaktem, Richard ho pochopil a mírně přidal na intenzitě. Bolest Davida pohlcovala, ne nepříjemně, byla tam, projížděla mu tělem, jeho podbřišek se stahoval svíravými impulsy, ale energie z ruky jeho trýznitele měla pro něj drogovou příchuť a odmítal se jí ještě vzdát. Vlastně chtěl víc jeho osobních nezprostředkovaných dotyků, tiše k němu mezi vzrušivými výdechy zašeptal:

“Rukou, zmáčkni mi je rukou, prosím.“

Vyhověl mu, dráždění vycházející z kmitavého bití napnutých kulek ustalo a David ucítil silný stisk prstů svírající se zvyšující se intenzitou jeho šourek. Původní vjem opakujících se impulsů přešel do setrvale se zvětšujícího tlaku, v reakci na nový druh stimulace se kompletně napnul a cítil, že se nekontrolovatelně třese, přesto zvládal dávat očima i rukou signály směrem ke svému mučiteli, aby pokračoval. Richard už zjevně vyhodnotil, že je za hranicí snesitelného vzrušení, jemně vysunul svoji druhou ruku z Davidova sevření a začal mu opět masírovat promodralý, žílami naběhlý, již notně dlouho vzrušením slintající a stále vzhůru trčící ocas. Tentokrát rychle po celé jeho délce, výstřik přišel téměř bez varování. David se již několik dlouhých minut snažil to co nejvíce oddálit, takže když to přišlo, dostal trochu křeč do břicha, která se spojila s prudkým orgasmem v jeden intenzivní vjem.

Elektrická stimulace se pomalu vytratila, neměl kapacitu vnímat, co se děje kolem něj, trvalo mu to nekonečně dlouho, než se vrátil zpátky z druhé strany, byl si jistý, že byl v jiné části vesmíru, minimálně toho svého osobního, a jediné, co ho vrátilo zpět, byla ruka, které se už znovu držel. Dokázal se soustředit jenom na to, aby začal opět dýchat, nejspíše nějakou dobu na kyslík zapomněl. Když opět zaostřil na reálný svět, viděl Richarda, který se vydýchával, jako by také právě prožil orgasmus, zhruba stejně se vždy vydýchávali chlapi, které do sebe kdy pustil, když se udělali. Uvědomil si, že se na sebe celou dobu dívali, že jejich oči se vzájemně už pěkně dlouho nepustily, viděl vlastně jenom je, a teprve teď se k nim opět přidal i obličej. 

“Co to bylo?“

Musel se na to zeptat, i když to vlastně byla nesmyslná otázka.

“Jsi hodně vnímavý, vylekal jsi mě, chvilku jsem se bál, že už se snad nevrátíš, promiň, asi jsem se nechal unést.“

Ne, nechtěl slyšet žádné omluvy, snažil se porozumět, co se to s ním dělo, protože to bylo úžasný.

“Ne, bylo to skvělý, jsi skvělej.“

Bez ohledu na to, že byl extaticky šťastný, byl stále ještě trochu mimo sebe, slabý, vyčerpaný, a stále se trochu nekontrolovaně klepal. Richard měl v tom ohledu pravdu, vracel se do reality jenom hodně pozvolna. V mezičase, kdy se stále vzpamatovával, mu uvolňoval připoutané nohy a pak mu drobným pohybem naznačil, aby se na lůžku trochu posunul. Stáhl si postranice u svého vozíku do nižší úrovně, vzepřel se na mohutných silných pažích a přehodil se s jejich pomocí až s jistou ladností k němu na postel. Ty zatnuté svaly a žíly na těch mohutných pažích přišly v té chvíli Davidovi obrovské a silné, celý ten pohyb mu každopádně připadal neuvěřitelně sexy. Richard si srovnal bezvládné nohy, lehl si vedle něj a zašeptal mu do ucha:

“Můžeš si na mě lehnout, prosím?“

Poslechl, překulil se ještě trochu nejistě na něj a přilepil k němu svoje mokré břicho. Horní polovinou těla ovšem zůstal zapřený rukama, aby ho zcela nezalehl, měl pocit, že by se to snad nějak nemělo nebo tak něco. Ale přesně na to měl Richard viditelně chuť, jeho silné paže ho objaly a přitáhly si ho na tělo, pevně a silně si ho na sebe přitiskl. David si mimoděk vzpomněl na strach, který na začátku téhle jízdy měl, ne, nebyla to chyba, že se mu poddal, cítil se nejlíp, jak se kdy po nějakém sexu cítil.

“Můžu něco udělat i já pro tebe?“ Měl intenzivní pocit, že by mu to měl nějak vrátit. 

“Už jsi udělal.“

Bezmyšlenkovitě v automatické reflexi ho políbil, ty silné ruce si ho ve stejně instinktivní reakci přidržely na těch nádherně plných rtech a jeho jazyk se mu vedral do úst. Chutnal mu, vždycky považoval za důležité, aby mu chlap voněl a chutnal, tenhle mu právě teď moc chutnal, chtivě se podvolil a propůjčil mu jazyk na pomyslný souboj. První polibek, jo, měl s ním sex, byl-li to tedy sex, dřív než ho líbal, chtěl to dohnat, trvalo dlouho, než se tím oba unavili a uspokojili. Znovu se ho zeptal, jestli pro něj může něco udělat.

“Z toho, na co asi myslíš, spíš nic, a už jsi udělal opravdu hodně, věř mi, bylo krásné se tě dotýkat.“ Nikdy nad tím nepřemýšlel, až teď ho napadlo, že nejspíš tohle je intimita, ne sex, ne milování, ale intimita, to jediné slovo ho napadalo a nedokázal ho dostat z hlavy. Jeho filosofování nad rozdílem mezi sexem a intimitou přerušila Richardova tichá otázka.

“Zůstaneš přes noc?“ Zůstal, ani nemyslel na to, že by zůstat neměl.

***

Ještě dlouho se ho potmě před usnutím dotýkal a poslouchal, jak mluví, vyprávěl mu vlastně všechno, jak se až příliš snadno stane, že skončíte na vrcholu kariéry baletního sólisty ze dne na den, nejdříve hluboko pod jevištěm ve špatně zajištěném propadlišti, a následně už napořád na vozejku, a že místo tance budete už jenom jezdit na kolečkách, jak to rozdýchal a začal dělat choreografie, i když sám již nikdy tančit nebude. Jak moc je těžké se s někým seznámit a sblížit, když najednou nemáte metr devadesát a dokonalou sportovní postavu, na kterou jste celý život zvyklý, ale díváte se na všechny sotva z metru a půl. Vnímal, jak moc jeho protějšek těší k němu takto potmě mluvit, když on ho v té tmě poslouchá a dává mu to jemnými dotyky najevo. I jeho to těšilo, líbilo se mu ho poslouchat, měl tak krásný sametově smutný hlas, tak odlišný od toho veselého a zpěvného, kterým Davida zaujal v divadle, přesto však stejně okouzlující, který ho teď navíc uklidňoval až se zneklidňující samozřejmostí. David nakonec ani nevěděl, kdy v jeho objetí usnul.

Několikrát se v noci poloprobudil teplem, které sálalo z těla spícího vedle něj. Spal zlehka, napůl se mu snově zdály a napůl se bděle přehrávaly útržky obrazů z podvečera, kdy do něj najel o přestávce v opeře neovladatelný elektrický vozík a svalil ho k zemi. Zpětně měl jisté pochybnosti, jak to s následnou nefunkčností toho elektrického vozítka vlastně bylo, možná i jak to bylo s celou tou nehodou, jestli to nebyl jenom neotřelý způsob, jak se seznámit, jak zkusit jeho reakci a třeba i jak ho dostat k sobě domů. Ne, nebude po tom pátrat, byl mu už v té první chvíli sympatický, přestože jako začátek čehokoliv to vlastně bylo komické. Válel se mu před tím zatraceným vozíkem, který se tak nějak nechtěl zastavit, a v první chvíli měl akorát vztek na toho vola, co neumí řídit. Jenomže pak se na něj podíval a jakoby celým tělem mu zavibroval pevný, ale zároveň melodický hlas s dokonalou dikcí a strojově přesnou intonací, láteřící omluvy, jako by deklamoval báseň.

Ne, ani trochu mu nevadilo doprovodit ho domů, když mu tedy nefunguje ten vozík. Nakonec mu šel ochotně sám naproti, když si o druhé přestávce posunul skoro třetinu řady, aby mohl sedět na kraji uličky vedle jeho vozíku, prostě jenom proto, že z nutkavé a logikou nepochopitelné potřeby chtěl být vedle něho. Vedlejší místo uprostřed řady, které před půl rokem na tohle dlouho vyprodané představení spolu se svým koupil, zůstalo beztak prázdné, ten, kdo měl sedět vedle něho, z jeho života zmizel o mnoho dřív, než přišel den uvedený na vstupence. Žádný z jeho důvěrnějších přátel nebyl zrovna single a nikoho z těch méně důvěrných neměl odvahu pozvat na baletní představení, kde se třetina čistě mužského souboru pohybuje na jevišti polovinu představení nahá. Ne, opravdu nebylo nijak těžké si domyslet, jak na tom mladík, který se právě dnes ocitl sám v divadle, je, a muž, vedle kterého si nechal vytvořit místo, opravdu nepůsobil jako hlupák. Na ruku, která se mu jakože náhodou a omylem ocitla ve tmě na koleni, tak nějak samozřejmě položil svoji. Od toho okamžiku už oba vědomě hráli tu hru a věděli, že je to jenom hra a že to nutně skončí něčím víc. To něco víc bylo nakonec něco mimo veškeré kategorie, něco mimo veškeré stupnice a hlavně něco, co chtěl bezpochyby zažívat znovu. Muž vedle něho pravidelně oddechoval a on si užíval teplo jeho těla, majetnicky si ho znovu objal, propletl si ruce s jeho silnými pažemi a poslouchal jeho dech. Opět se zlehka propadl do snění, ve kterém ho viděl tančit, nahý v plné síle se vznášel po jevišti a on v tom snu pohyby svých očí řídil jeho tanec. Tma je milosrdná i krutá zároveň, stejně jako sny, které přicházejí a klamou.

***

Zažil to nejromantičtější probuzení svého dosavadního života. Probouzel se pomalu a zjevně dost pozdě, jeho noční bdělé snění si vybralo svůj čas ráno zpět. První, co uviděl, byl Richard sedící v křesle příčně proti posteli, s tužkou a skicákem. Několik vzácných chvil ještě dělal, že spí, nebo spíše že se jenom pomalu probírá. Nebyla to pravda, prohlížel si ho zpod přivřených víček, prohlížel si krásného muže, který seděl nahý proti němu, špičku jazyka bezděčně svíral mezi předními zuby a tužka v jeho ruce s nezaměnitelným zvukem energicky klouzala po drsném papíru. Jemně pootočená hlava na širokém krku se soustředěním naběhlými tepnami, měděně lesklé rozpuštěné vlasy sahající až na krásně vyrýsované prsní svaly s pečlivě pokráceným, ale stále patrným ochlupením, a až disproporčně mohutné paže, kontrastující s měkce a ochable ležícíma nohama, nepřiměřeně štíhlýma oproti horní polovině svalnatého těla, jejichž ochablost dávala vyniknout masitému penisu, který netečně ležel na nich. I přes nepřehlédnutelný hendikep mu připadal anticky oduševněle krásný. 

“Dobré ráno, co to píšeš?“

“Nepíšu, kreslím si tě.“

Usmál se, úsměvem, který byl šťastný a smutný zároveň.

“To umíš i kreslit?“

“Neumím, ale dělám to rád.“

Vstal, postavil se za něj, chtěl vidět tu kresbu. Byla úchvatná, alespoň podle něj, splňovala všechny atributy, které se daly shrnout do pojmu cudně vyzývavý mužský akt. Nahý spící muž, bez pochybností viděný očima jeho milence. Kdyby visela v nějaké galerii, byl by pod ní pravděpodobně popisek: ležící akt mladého muže, dvacátá léta dvacátého století, kresba tužkou, neznámý autor z okruhu skupiny surrealistů.

“Takhle elegantně určitě nespím.“

Nikdy se nepovažoval za krásného, viděl sám sebe jako hubeného, nanicovatého, zoufale průměrného a pro okolní svět neviditelného studenta dějin umění, nic víc. Nyní viděl tu kresbu, viděl sám sebe novýma očima někoho jiného, uviděl se jako nepochybný střed jeho krásného obrazu, byl jediným důvodem samotné existence té kresby, pochopil by to vyznání, i kdyby to byla první, jakou by v životě viděl.

“Co jsem viděl, to jsem nakreslil. Chci mít na tebe vzpomínku, i když odejdeš.“ 

Položil mu ruce na prsa.

“Proč myslíš, že chci odejít?“

***

Cítil se poctěný, když mu asistoval ve sprše, nejspíš úplně zbytečně, ale prostě bez ptaní šel s ním. Vzrušovalo ho, když mu pomáhal se odstrojit, stejně jako si užil ten pohled, když se Richard na pažích přehoupl z vozíku do sprchové židle uprostřed obrovského sprcháče. Se svojí latentní submisí si užíval, když mu nahý napůl myl a napůl masíroval nejprve krk a záda a pak prsa, břicho a následně jednu po druhé jeho vypracovanou paži. Poživačně si vychutnával pohled na jeho zvednuté ruce projíždějící mokrými napěněnými vlasy. Intrikánsky se chopil sprchové hlavice, aby mu mohl ty vlasy nekonečně a zbytečně dlouho přepečlivě oplachovat.

Klekl si k němu a položil namydlené ruce na jeho nohy, Richard slabě, beze slov, ale viditelně zaprotestoval. David jemným tlakem musel odsunout dlaně, které se chabě pokoušely mu v tom zabránit. Mlčeli, oba, jenom jejich oči provedly krátký souboj vůlí, který však Davidův pevný pohled vyhrál hned v prvním kole. Ne, ne proto, že by byl silnější, ale protože Richard chtěl prohrát, toužil prohrát, jeho ruce se s jemným dotykem konečků prstů po hřbetě Davidových dlaní stáhly a ponechaly vše bez masky a příkras. Prolomil tím poslední linii obrany před cestou do nitra muže, do kterého se až nečekaně snadno, ale zcela jistě zamilovával.

Klouzal namydlenýma rukama po měkkých ochablých stehnech a téměř jako reálnou existující věc cítil, jak se z těch dotyků splétá intimní pouto mezi nimi. Cítil, jak kdysi nejspíše neskutečně pevné a silné nohy tanečníka i přes nepochybně pravidelné cvičení a rehabilitace nezvratně atrofují. Něžně, dlouho a pečlivě mu je myl, od stehen přes lýtka až ke konečkům prstů na chodidlech, která paradoxně stále nesla známky dlouhých let tance. Přesto, nebo možná právě proto mu je políbil, věděl, že to neucítí, ale sám se díky tomu cítil obdarovaný, nedovedl si představit, že by někdy mohl zažít ještě něco intimnějšího a opravdovějšího, než byla tato chvíle.

***

Už ve sprše se ho pokoušel kouřit, místo neočekávaného zázraku se dostavilo něco jako poloerekce. Na obrovském letišti v jeho ložnici v tom pokračoval, bez valné změny na Richardově ocasu. Trochu se to zlepšilo, když mu sám jezdil v puse a dráždil mu do hloubky hrdla mandle. Richard odněkud zpod pelesti vykouzlil silikonový návlek na penis, ani nemusel Davidovi moc říkat, co s tím má dělat.

Pořádně mu ho naslinil a upevnil mu na něj tu věc. Z poloměkkého ptáka se stal tvrdý trčící klacek, na který David chtivě a obratně nasedl. Užíval si pohled do Richardových očí, když se na něm projížděl, mezi jejich těly sice byla silikonová vložka, ale na intenzitu Davidova prožitku to nemělo žádný vliv, vlastně to celé v tu chvíli vypadalo jako docela běžný sex. Jenom to, co viděl v očích, se kterými hladově udržoval kontakt, bylo jiné, viděl radost, viděl vzrušení, viděl hlad a viděl i vděk, který ho až zahanboval. A pak ty ruce, mohutné paže s drsnými dlaněmi, které mu hltavě hladily a třely tělo, zatímco on drsně vydráždil jeho trčící bradavky, a následně mu zpracovaly ocas až k dalšímu vzrušujícímu výstřiku. Ruce, jejichž dlouhé prsty si následně namáčel v bazénku Davidova spermatu na svém břiše, jako se zlatavé hranolky namáčejí do dresinku, s nepředstíranou slastí si je i stejným způsobem vkládal do úst a poživačně olizoval. 

Prohodili si role, stimulační elektrické udělátko se ocitlo na kořeni Richardova penisu a šourku, ovladač pak v Davidově ruce. Bylo to v mnoha ohledech neznámé a nové, ale přišel tomu na chuť, ten ovladač dával do ruky skoro magickou moc, nakonec nebylo zas tak těžké ho udělat. Dlouho sledoval pomalu probíhající orgasmus a poslouchal jeho vzrušené vzdechy, aby následně uspokojeně olizoval sperma vytékající z ležícího údu. Cítil se víc fajn, než když se udělal předtím sám.

***

Cesta na premiéru

“Kdo jsem?“

“Kdo pro ně můžu být?“

“Kdo budeš chtít!“

“Chci být ten, kdo tlačí vozík.“

“Tím už jsi!“

“Chci být tvůj milenec.“

“Tím už jsi!“

“I pro ně?“

“Budeš tím, kým budeš chtít být!“

“Pro tebe!“

“Pro mě!“

“Pro ně!“

Políbil ho,

všichni to viděli, museli,

milenec, tlačí jeho vozík,

všichni ho viděli, museli,

už z dálky.