"Ahoj"

„Ahoj“

…

„Ahoj, jak se máš?“

…

A jéje si říkám zas, jak Dan takhle dlouho ťuká, znamená to jen jediné. Něco chce. V tu chvíli mám chuť celou konverzaci ukončit a tvářit se, že v této appce jsem nikdy nebyl a nikdy nebudu. Jenže nevydržím a čekám.

„Víš, já bych potřeboval…“ Nemusím číst dál, ty důvody jsou už i chvílemi trapný. Jednou jsou to sluchátka, jednou chce s kámoškami slavit narozeniny, jednou nutně potřebuje vrátit peníze tátovi, prostě důvod se vždy najde, aby chtěl půjčit prachy, normální zlatokopka, která si ve svých 18 nakopla trochu zlatou žílu, čili mě skoro čtyřicetiletého Alexe…

Od začátku jsem to věděl. Minimálně podvědomě už když jsme poprvé oba zjistili, jak na to jsme. Jako bylo to vtipné. Já jsem na rande, už se chystám domů a doufám v šeru paneláků, že můj první polibek na náhodném rande bude příslib hezkého sexu, o kterém jsme oba věděli, že bude jen dnes a už se nikdy neuvidíme, a najednou jde Dan po ulici. A protože je slušně vychovaný, tak jediný, co z něho vyletí, je:

„Jeee, dobrý den, pane učiteli!“ A já jen ze sebe vyloudím:

„Ahoj Dane.“ A ruce, které drží moji dnešní jednorázovku, se asi nechtějí pustit, takže pokud to nebylo jasné předtím, tak je to jasné teď. Minutu trapného ticha a někdo ji musí přerušit. Naštěstí Dan se probere jako první:

„Ježíš, to už je hodně hodin, musím letět.“ A zmizel. A jednorázovka na mě:

„Tak můžeme jít?“ A já po chvilce zaváhání:

„Ano, můžeme jít.“

Na bytě to byla klasika, oba jsme chtěli a oba jsme věděli, že to bude jen tato noc, i když muzikant (rád dávám svým objektům přezdívky, pamatuji si je dokonce líp než jména) to evidentně potřeboval a moc. Byl vášnivý a bylo to s ním super, samozřejmě na mrd nedošlo, protože nebyl připravený, ale protože mám rád to mazlení a vše okolo, tak jsem si to užíval. Trenky nic moc (jsem na to trošku úchylný, musí mu slušet, tohle byl ale šedý průměr), péro dobrý, ale neoholené jen ledabyle zastřižené, ale na kuřbu dobré, užíval jsem si ho, on mě taky nešetřil, ne že bych nezažil lepší kouření, ale to už chlap pozná, kdy ten druhý to umí a hraje to nebo kdy do toho dá taky vášeň a opravdu si to užívá a nebo je to jen děvka, která musí lízat tu tvoji mužskou chloubu.

Když jsme se dostávali do toho nejlepšího, tak jsem musel pořád myslet na Dana. Že by taky byl? Ne nevím, nikdy jsem takhle o studentech nepřemýšlel a ani si to nepřipouštěl, a Dan už je minimálně 2 roky ze školy, takže vzpomínky na něj úplně zevšedněly. No nic, máme tu práci a muzikant se tak snaží. Nesmím se nechat zahambit, takže udělal se mi krásně do pusinky a já na něj, trošku plýtvání si říkám, ale chápu, že ne každému to chutná.

Později večer na sociálních sítích jsem našel Dana a začnu klasicky:

„Ahoj Dane.“ Po chvíli:

„Dobrý večer, pane učiteli.“

„Myslím, že bychom si mohli tykat, za prvé tě neučím a za druhé po tom, co se dnes večer stalo…“

„Aha, tak jako ahoj?“

„Jo, ahoj Dane, já jsem Alex, jen jsem k tomu, co jsi dnes viděl…“

„V pohodě, každý v dnešní době to má nějak, to není přece problém :D To záleží na vás, jak to máte, eeech pardon na tobě.“

„To jsem rád, že to chápeš, hlavně myslím, že to není potřeba šířit dál, vzhledem k tomu, že se známe ze školy a tam by to ne všichni mohli pochopit, vyhovuje mi to takový, jaký to je.“

„Jo, já vás chápu, zas sorry. Tě chápu, já tě stejně vždycky obdivoval. Byl jsi borec, když jsi na nás zakřičel na těláku, tak mě nikdy nenapadlo…“

„Co, že můžu být na kluky, nevypadám na to? Já vím a vadí to?“

„Ne, právě je to super, že nejsem sám, koho znám, a že…“

„Počkej, jak to myslíš, že nejseš sám, ty taky máš radši…“

„Jo, jsem teplej, ale myslel jsem, že to víš. Holky to už věděly o mně v třetáku“

„Promiň, drby jsem nikdy nesbíral, a hlavně pravidlo, co je v domě, není pro mě, je svaté. Takže to je pěkný a už jsi někoho měl?“

„Ne, jen o sobě vím, že s holkami nic, dobrej pokec a tak, ale nic s nimi nechci mít a s klukem zatím nic.“

„A nechtěl by ses zítra stavit? Mám volno, je sobota a nevím, co děláš dopo, můžeme o tom pokecat a tak…“

„Jakoby nic, mohl bychom se vidět a třeba…“

„A třeba si dát čaj, že Dane, a pak se uvidí :D“

„Dobře, dobře, tak zítra, Alexi, nevím, jestli teď vůbec usnu.“

Konverzace pokračovala ještě minimálně hodinu, přitom jsme si oba zkontrolovali svoje noční trenky, které byly opravdu hoodně plné a slibovaly, že zítřejší den nebude začínat špatně. On Dan nebyl špatný kluk, vysoký skoro metr devadesát, hubená postava, ale dobře stavěná i bez sportování, hnědé vlasy už odbarvené na blond, takové smutné modré oči, do kterých by se člověk hned zakoukal. Prostě zajda, o kterém sní každý chlap, a později večer jsem viděl, že i dole to není špatně vybaveno. K mým 18 to nedosahovalo, ale bylo to pevné a hodně slibné.

Naše první setkání bylo krásné, zaučování do tajů mužského sexu miluji, rád krotím mladé hřebečky, kteří stříkají po pár dotykách, kteří tají, když jim promasíruješ jejich sexuální zóny, o kterých vůbec nevěděli. Miluji vůni jejich hladké kůže, která se jen třese, až se jí někdo dotkne. Pohrát si s jeho hladkými bradavkami, potahat jeho váček plný vášně a spermatu, které jen čeká na spolykání, a mlíčí mladých borců je přece vždy nejlahodnější. A když souhlasil, že ho můžu i skolit a že si chce na mě nasednout. Pak cítit, jak jeho stěny mačkají mého ptáka při jeho orgasmu, jsou zážitky, na které se nezapomíná.

…

Byl to čas, kdy se i leden mění v jaro a vše krásně zní a voní. Jenže nic netrvá večně a i u nás začaly se na nebi objevovat mraky. To že neměl náladu si povídat po sexu, to chápu, ale jak se mnou začal řešit, že má problém, že má zničený telefon a že nemůže psát, tak brzo pochopil, že jsem se chytil na udičku. Slova jako půjčka, vrátím, opravdu, nejde sehnat brigáda atd. mi už začala trošku lézt krkem, ale přesto, když se na chatu objevilo jeho „ahoj“, tak celou mojí páteří projelo vášnivé mrazení, které končilo dole v trenkách, a mozek hned začal pracovat v jiných hemisférách, i když jsme si xkrát řekli, že už je to za hranicemi, kam ho pustíme. Ne ne, tehle pan Rozum, který mě varoval, dostal hned takový GAG náhubek, že ho nebylo vůbec slyšet, blbý bylo, když jsem mu ho po Danově odchodu vždy sundal, tak výčitky jely jak na běžícím pásu.

ZPÁTKY NA ZAČÁTEK

„Potřeboval bych…“

Délku diskuze by bylo zbytečně rozepisovat. Ano, stalo se, že jsem uměl říct ne, ale to jsem nesměl mít na to náladu, jak začal vládnout v hlavně ten nezbedný kluk jménem Chtíč, který byl připojen rovnou dole na malého Alexe, tak bylo jasné, jak diskuze dopadne. Blbé bylo, že Dan pospíchal, ale já už dopředu věděl, že nějakou zálohu si od něj vyberu.

Přišel přesně. Hned jak se zavřely dveře od bytu, tak jsem mu předal peníze a ptám se přitom, jak mu koukám do těch pomněnkových očích:

„Opravdu pospícháš?“ a přitom naruším jeho komfortní zónu a chytím ho jednou rukou za zadek. A Dan ví, že nemá moc naději, jak utéct z mých medvědích tlap, které ale většinou jsou něžné a slouží spíš na mazlení, ale toho se dnes nedočká.

„No můžu se tak pět minut zdržet,“ a víc nemůže říct, protože už má pusu plnou mého jazyka. Kontrolou druhé ruky zjištuji, že tady se to taky líbí a že jeho trenky jsou zas pěkně těsné. Není to líbání, je to spíš divoká jízda mého jazyka v jeho puse. Občas k tomu i trošku zkousnu ret, ale ne moc, krev není moje oblíbená kapalina a Dan se mi poddává a přitom taky rukou začne kontrolovat kvalitu mého ptáka. Je tvrdý, je moc tvrdý a dnes za tu krátkou chvíli si ho chlapče užiješ dostatečně. Za stálého dýchání z úst do úst já pokračuji rukou vejš a vejš, a až ucitím jeho bradavky, hned si je užívám, jemně hladím, mačkám prstíkem, přitlačím víc a pak začnu mačkat, až uslyším, jak mi Dan sykne do úst, pak teprve trošku povolím. Jo, jedeme dál, nemáme moc času. Vytáhnu mu ptáka z kalhot a trenek a rychle pohoním, ať je Daneček víc nadržený.

Odtáhnu ho k posteli a povalím na ni. Jen s vytaženým ptákem tam leží a kouká na mě, co se bude dít, vždy byl spíš subka a k tomu taková ukňučená, když se mu to nelíbilo, tak jen kňučel, že nechce. Razantní ne nikdy neuměl. Nasednu mu na hrudník a vytahuji to své nadržené péro a hned mu ho strkám do pusy. Ze začátku ho nechám jen lízat, ať si na něj chlapec zvykne, a pak ho nekompromisně strčím až do hloubky, nemá už moc možnosti to regulovat, hlava na posteli, ruce fixované mými koleny, takže mu jen zbývá přijímat moji vůli.

„Ty děvko!“ zní v hlavě, ale měl bych to říct i nahlas, nic jiného si nezaslouží! Pořád nevím, jestli ke mně doopravdy něco cítí, nebo mě jen využívá, potřebuji to ze sebe dostat, potřebuji mu tu hubu omrdat, potřebuji cítit, jak ho ten pták dusí a jak se nemůže bránit… A on… A on si to užívá, vidím to na jeho očí, cítím to na jeho ptákovi, kterému dozadu šáhnu, a ještě víc mě to vzruší, a ještě víc si to chci užít. Mrdaní by bylo lepší, je úplně v mé vůli, ale řekli jsme si pět minut času a já vždy hraju fér na rozdíl od jiných kolem mě.

Poloha mě začíná unavovat a taky mu musím dát šanci se nadechnout. Slezu z něj a rozvalím se vedle něj a chviličku počkám, je to opravdu chvilička. Dan dnes ví, co má dělat, přetočí se, poklekne vedle mě a hned se pustí do práce jedna ruka si hraje s mými bradavkami přes tričko, jak to mám rád, a druhá honí jeho ptáka, jo taky si to chlapec užívá, má to rád, v této fázi to určitě nehraje. Nechám ho kouřit, ještě se musí hodně učit, ale pořádně kouřit jsem zažil jen párkrát a upřímně v top five mám určitě lepší věci ze sexu, ale dnes to musí stačit. Soustředím se, jak mi dráždí bradavku a svojí rukou si dráždím druhou. Jdeme do finále, není čas.

Nemám rád rychlovky, ale chtíč je chtíč, teď je ten čas a umím se udělat, když to potřebuji. Druhá ruka chytí tu jeho vlasatou hlavu a začne regulovat tempo, jako bych měl na ptákovi umělou vagínu a honil si ho přes ní, a Dan poctivě drží, protože ví, že nic jiného teď dělat nemůže. Zrychluji dech a začnu sípat, cítím, jak to přichází, miluji orgasmy, které si neudělám rukou. Je to tak neovladatelné. Pouštím mu hlavu a začínám cítit tu vlnu, která přichází od konečků prstů na nohou a stoupá a stoupá a přestávám ji kontrolovat. Zůstal a polyká, naučil se to celkem nedávno, ale má to rád. Doznívají ve mně poslední vlny orgasmu a začínám se vracet do reality. Rozumu povoluji pouta, zatím se rozdýchává, ale on se ozve a hlasitě. Dan se zvedne, dá mi ještě ukončovací pusu s chutí mého spermatu a začne se zapínat. Je zbytečné cokoliv říkat. Oblečený ještě ve dveřích říká ahoj a pak se zaklapnou dveře a já, jak s oblibou udělám svoji scénu z Vratných láhví, kdy se opřu oběma dlaněmi ve výši hlavy dveří a přitlačím hlavu mezi nimi a zas vysloví Rozum otázku: „PROČ? Stálo ti to zato?“ A já mlčím, uklidím binec, co tu zůstal, vezmu telefon a čekám. Čekám, až se někdy zas objeví na displeji:

„Ahoj“