Morální dilema

Šimon Richter stál před budovou nové školy a přemýšlel, zda má vůbec vstoupit. Studenti kolem něj procházeli a občas se někdo po tom vysokém klukovi se širokými rameny a nebesky modrýma očima ohlédl. Nakonec se odhodlal a vstoupil. Uvnitř to byla škola jako každá jiná. Centrální schodiště, busta Komenského, řady stejných dveří a nekonečné chodby naplněné mnoha nesrozumitelnými hlasy.

Těch nových věcí bylo v poslední době nějak moc. Stěhovat se na konci druháku z rodného města nebyla žádná sláva. Co se dalo dělat, když se Šimonovi rodiče jednoho dne rozhodli, že se rozvedou. Pro Šimona samotného to znamenalo opustit staré zvyky a s několika bednami odjet s mámou do Prahy, kde měl volně navázat. Jednoduché to nebylo. Součástí rozvodového řízení byl i rozhovor se sociální pracovnicí, protože byl dosud nezletilý. Ta doporučila návštěvu psychologa, aby netrpěl posttraumatickým stresem z rozvodu. Znal své rodiče. Ti si sedli, domluvili vše potřebné a bylo hotovo, takže k žádným stresovým situacím nedocházelo. Přesto mu paní Richterová sezení domluvila.

Psycholog byl sice sympatický a ohleduplný muž, přesto měl se Šimonem rychle hotovo. Jeho pacient mu stále bral vítr z plachet. Když doktor mluvil o tom krásném, hodnotami naplněném vztahu muže a ženy, na který by neměl zanevřít, Šimon mu s klidem oznámil, že když je gay, tak se ho to netýká. A s chlapem se vždycky nějak domluví. Vyhořelý doktor se chytl posledního stébla a zkusil pozitivní motivaci. Snad z obavy, aby se ze Šimona nestal narkoman, alkoholik a deviant z důvodu nestabilního domácího prostředí.

Byla to zbytečně ztracená půlhodina, kterou mohl využít mnohem hodnotněji. Jediná činnost, u které si kdy Šimon vyčistil hlavu, byl sport. Přesněji řečeno gymnastika. Od svých sedmi let, kdy docházel do gymnastického kroužku, se vyšvihl do soutěží celorepublikového významu. Točky, salta, vruty, rozpěry a stojky ho nikdy nepřestaly bavit ani po letech. Opustit svůj klub, trenéra a kluky z haly byla vůbec nejtěžší věc, kterou musel skousnout. Právě sportovní hala s gymnastickým sálem svítila na seznamu nutností hned na prvním místě. Šimon měl to štěstí, že jedno takové místo měl v docházkové vzdálenosti, a navíc ho místní trenér i část osazenstva znala z mistrovství. Zapadl okamžitě.

Ve všem tom zmatku, stěhování a zařizování se zapomnělo na Šimonovy osmnácté narozeniny. Jeho máma si toho všimla až s měsíčním zpožděním. To už to nemělo význam.

Šimon netušil, ve kterém patře je jeho třída. Na nástěnce visel plánek školy, ale nic konstruktivního na něm nebylo. Stačilo to, aby si ho někdo všiml a dlouhými kroky k němu zamířil.

„Seš extra virgin, což?“ ozvalo se náhle, až se Šimon lekl.

Stálo za ním dvojče nudle s něčím na hlavě, co vzdáleně připomínalo převařený květák. Usmíval se tak křečovitě, až hrozilo, že mu tlakem praskne ten velký beďar na nose. Mluvil podivnou směsicí staročeštiny, slangu pěti jazyků a výrazných sykavek. Nakonec se Šimon, překladem z mrtvého jazyka, dopídil k potřebné informaci o poloze jeho třídy.

Jednalo se o jednu z nejmenších učeben. Tabulka vedle dveří dokládala, že je to třída „bjůtyfla Litlforesta“. Tak pan Nudle popsal třídního profesora Radka Hájka. Šimon nebyl z těch, co by vyžadovali pozornost, ale mnoho lidí si ho všimlo. Shodil kapuci z blond nagelovaných vlasů a posadil se na místo, kde sedával vždycky – v první lavici u katedry. Během chvíle u něj stála celkem hezká dívka, ale beznadějná šprtka a doslovná ochránkyně školního řádu. Představila se jako Daniela – demokraticky zvolená předsedkyně třídy. Odškrtla si jeho docházku a předala složku plnou nějakých papírů, které si ani nepřečetl.

Zazvonilo na minutu přesně. Bouchly dveře a místností to zašumělo. Především něžné pohlaví si povzdychlo a Šimonovi spadla brada. U vchodu stál jejich třídní. Ten chlap měl všechno, a ještě něco navíc. Několika kroky zdolal vzdálenost mezi dveřmi a katedrou. Šprtčina ruka vylítla do vzduchu. Úspěšně ji ignoroval a věnoval se třídnici. Šimon ho měl před očima. Profesor byl muž zhruba stejné výšky, se symetrickou, ostře řezanou tváří a rovným nosem. Za černými obroučkami brýlí se schovávaly olivově zelené oči s hustým obočím, v jednom místě přetnutém malou jizvou. Hnědé vlasy házely nazrzlé odlesky a na holení už minimálně čtyři dny nesáhl. Tmavá košile fungovala jako druhá kůže, která vyrýsovala jeho trup do detailů. Kalhoty měl sice volnější, ale dokonale obtahovaly kulatý zadek.

Tiše odškrtával jména přítomných studentů, dokud nedošel ke jménu Richter Šimon. V jeho tváři se objevilo několik emocí naráz: zmatení, uvědomění, zvědavost. Pomalu otočil hlavou a pohlédl přímo na nositele tohoto jména. Očima ho zrentgenoval a Šimon z něj měl pocit, že jej během mikrosekundy svlékl, přeměřil, kde se dá, spočítal mu vlasy i krvinky. Spokojený s výsledkem zvedl koutek do úsměvu a zase se odvrátil.

K sexy chlapovi patří i sexy hlas. Jedna z holek sedící o lavici dál se své kamarádce přiznala, že neví, na jak dlouho jí vystačí prádlo, protože jen profesorův hlas je trhal na cáry. Nastaly tradiční formality, organizace školního roku a proslov ředitele z rozhlasu. Závěrem se profesor Hájek polovinou svého dokonalého zadku posadil na desku stolu.

„Poslední věc. Asi jste si všimli, že nám tu přibyl někdo nový. Já Šimona vítám mezi námi a předávám mu slovo, aby nám o sobě řekl několik vět.“

Šimon se zachvěl, když profesor vyslovil jeho jméno. Chtěl slyšet, jak ho v rozkoši sténá stále hlasitěji. Vzrušil se v nejnevhodnější dobu. Hodně se vzrušil. Obšírně se postavil a otočil se směrem ke třídě, která na něj upírala zraky. Neměl rád tohle veřejné představování a myšlenkovou exhibici. Mohli byste namítnout, že při sportu je hodně odhalený před celou halou. Ano, ale to byl sport, kde musí věnovat pozornost technice a dodržení všech cviků. Nemá čas přemýšlet, kolik párů očí ho sleduje.

Celou dobu cítil, jako ho profesorovy oči bedlivě sledují, a šel mu po zádech příjemný mráz. Nakonec si zase sedl.

„Jen bych tady vašeho kolegu doplnil. Byl druhý na juniorském mistrovství republiky. Jen ať víte, co Šimon umí.“

Zazvonilo a všichni se zvedli, až na Šimona.

„Pane profesore,“ začal opatrně. „Jak víte, že jsem vicemistr?“

„Je jednadvacáté století, Šimone. Sociální sítě už mají i učitelé,“ odpověděl profesor Hájek věcně. Vysvětlovalo to všechno. Profesor, zvědavý na nového studenta s povědomým jménem, prolustroval Facebook a Instagram, kde našel Šimonovy účty s fotkami z mistrovství. Totéž se rozhodl udělat i Šimon, ale profesor Facebook neměl a Instagram se ukázal jen přátelům. Požádat o přátelství se neodvážil.

Následující dny si Šimon užíval každou hodinu, kde profesor působil. Občas si vyměnili pohled nebo úsměv. Při zkoušení dostal do ruky zahřátou fixu, kterou si profesor přinesl v zadní kapse kalhot. Při podávání mu přejel po prstu. Jasný signál, že si sedli.

Radek měl hodiny ve své třídě stále radši. Brzy u Šimona vypozoroval jeho emoce a zvyky a nejvíc se těšil na čtvrtek. To tam měl dvě hodiny a jeho student nosil pod mikinou jen tílko, takže mohl nenápadně pošilhávat po jeho prsních svalech pokrytých kraťoučkými světlými chloupky. Hrobové ticho při testu protnulo jen slabé zavrzání židle, když si musel poposednout a snažil se pod stolem přerovnat přeplněný obsah svých kalhot. Zbytek dne se snažil myslet na cvičení.

V pátek odpoledne visel Šimon rozpažený z kruhů jen v upnutých šortkách. Ve svalech svázaných naběhlými žílami už měl půl druhé hodiny. Dneska makal víc než jindy, protože hlavou mu protékaly myšlenky na jeho profesora. Od prvního dne se mu tam zabydlel a griloval mozek erotickými představami. Nejčastěji ho viděl nahého ve své posteli, jak se probouzí po takřka probděné noci. Vlasy rozcuchané, tělo voňavé a zadek rozdrážděný.

Když už měl hlavu vydezinfikovanou lépe než sál v nemocnici, provedl svůj konečný seskok a tím pro něj trénink skončil. Popadl brašnu, odmávl trenéra a těšil se na dlouhou osvěžující sprchu. Nahý si ještě u skříňky kontroloval zprávy, když na lavici vedle něj přistála jiná brašna. Rozladěně se podíval na neohleduplného majitele a málem z lavice spadl. Stál tam profesor Hájek a tělo se mu lesklo krůpějemi potu. Spiklenecky mrkl na Šimona a sundal si tílko, kterým si otřel ochlupenou hrud a břicho členitější než Himaláje. Šimon měl štěstí, že mu ručník zakrýval, co měl.

„Ahoj, Šimone,“ pozdravil ho profesor.

„Zdravím, pane profesore,“ odvětil Šimon a snažil se, aby to znělo sebejistě.

„Jaký profesor. Nejsme ve škole a tady si všichni tykají, takže i my. Jsem Radek.“

Navzájem si podali ruku a bylo cítit, že to mezi nimi zbořilo nějakou neviditelnou bariéru a Šimon si vytvořil jasné stanovisko. Tenhle chlap určitě není na broskvičky a melounky, ale na okurky, mrkve a hlavně banány. Pořádně čerstvé banány. Jeho ruka byla pevná a jemná.

„Kde bydlíš?“ zajímal se Radek.

„Tady za sídlištěm.“

„Jdu ještě do sauny, tak co kdybys na mě počkal? Mám stejný směr.“

Nebyl to dobrý nápad. Všechno v Šimonovi křičelo. Vztah učitele a studenta je cesta do pekla. Co když se to provalí? Co když přeci jen není gay?

Najednou obrátil. Koneckonců, několik nocí až příliš silně snil o sexu s ním. Teď jsou mimo školu. Oba jsou muži. Tehdy varovná kontrolka přestala svítit a dostavilo se odhodlání. Zkusí to. Přinejhorším ho odstrčí.

Radek v sauně přemýšlel nad podobnou věcí, jen se v něm neprojevilo morální dilema. Pokukoval tam po něm jiný chlap se zřetelným zájmem. S ním by tohle řešit nemusel, a kdyby jen kývl, dá mu. Ale z toho blonďatého hezounka z jeho třídy nemá ani kousek. Když po něm začal sahat, radši odešel. Radek ty dny myslel jen na Šimona a na desítky scénářů, jak mu to o sobě řekne. Potěšilo ho, že na něj čeká v recepci.

Jedno poklepání na rameno vytrhlo Šimona z úvah. Společně se vydali na cestu přilehlým sídlištěm. Šli nejdřív potichu, ale pak zapředli rozhovor. Věkový rozdíl šestnácti let nehrál roli. Rozuměli si líp než mnozí vrstevníci. V jednu chvíli se rozesmáli na celé kolo, až je kdosi okřikl z okna bytovky. Hlavním tématem byl sport, ale Šimona celou dobu tížila nevyřčená otázka. Vypadla z něj náhle, když nastala pauza mezi tématy.

„Radku, vím, že mi do toho nic není, ale musím se zeptat.“

„Ano, jsem gay. To tě zajímá?“ dopověděl Radek. Nad tímhle scénářem neuvažoval. „Snad to není problém.“  

„Pro oba to představuje docela komplikaci, když jsi můj učitel,“ přiznal Šimon a nervózně si masíroval zátylek.

Radek se zasmál a zavrtěl hlavou. Přikročil k Šimonovi a bez varování ho políbil. Za zadek si ho k sobě přitiskl natěsno a lačně ochutnával mladíkovy měkké rty.

„Nehledej komplikace, kde nejsou,“ promluvil, když se odtrhl.

„Dobře, ale ještě mě chvíli přesvědčuj.“

„Výzva přijata.“

Opět se políbili a věnovali jeden druhému. Věděli, že tuhle noc k ničemu nedojde, ale společná chvíle odbrzdila vlak, který buď šťastně dojede do cíle, nebo se v první zatáčce vybourá. Na to nemysleli a jen si vášnivě vyměňovali jazyky, šermovali s nimi. Radek vlastně automaticky začal Šimona hladit v rozkroku. Bylo úplně jedno, že je nadržený a z koho to má. Důležité bylo, že se to původci líbilo a nechtěl, aby přestal. Zbytek cesty už se nepustili.

Od prvního polibku uteklo několik dní. Ve škole oba působili vyrovnaně a s vědomím, že o sobě ví. Ulevilo se jim. Jednou se sešli jen tak venku. Povídali si, a když padla noc, líbali se na lavičce dlouhé minuty. Psali si, dokonce se navzájem přidali do přátel na Instagramu.

V úterý odpoledne měli kluci plavání a tělocvikář chyběl. Nenahradil ho nikdo jiný než Radek, který sám nastoupil s píšťalkou, a jeho hodina byla pohodová a rychle utekla. Poslední tři měli uklízet kolem bazénu, ale profesor je rovnou nahnal do sprch a zůstal tam jen sám se Šimonem. Ve skladu se k němu lačně přisál a stáhl mu plavky. Krásně mu stál.

„Počkej na mě ve sprchách, přijdu tam za tebou.“

Šimon se sprchoval dlouho a smýval ze sebe celý den. Radek vešel nahý do sprch a prohlížel kabiny, dokud nenarazil na tu správnou. Zkontroloval, zda je zamčeno, a volně přistoupil k Šimonovi zezadu. Začal ho hladit po pevném kulatém zadku a líbal ho na šíji. Ruce mu pokračovaly přes boky a pas až na hrudník. Vzrušení na maximum zapomněli na svět.

„Už bez tebe nevydržím ani den. Moc tě chci,“ zašeptal Radek do Šimonova ucha a ten jen zavřel oči a poddal se dotekům svého profesora.

Voda protékala mezi ohyby nahých svalnatých těl. Jazyky roztančily divoký vášnivý tanec a dominantnější Radek se utrhl ze řetězů. Svými doteky způsoboval nepoznanou rozkoš a Šimon masíroval dva tvrdé k sobě přitisknuté údy. I on se rozvášnil a přesunul se z Radkových rtů na vystouplé bradavky, podle milencovy reakce pořádně citlivé.

„Šimone… áááaach… jó,“ sténal Radek. Tohle přesně Šimon potřeboval. O tomhle snil od začátku, jak jeho třídní sténá jeho jméno a nepřestává.

Překonal břišní osmitisícovky, ocenil neupravený podbřišek a jeho ústa začala ochutnávat průměrně dlouhý, ale nadprůměrně silný obřezaný penis. Menší rudý žalud svítil jako muchomůrka v lese a Šimon se nenechal dlouho pobízet. Okamžitě se přisál, až se jeho majiteli podlomila kolena. Když opět získal rovnováhu, položil ruku na plavovlasou hlavu a jemnými pohyby pánví přirážel hlouběji do krku. Šimon uchopil masivní koule, které opečovával ve chvílích, kdy Radek rozdýchával přiblížený orgasmus. Byly horké, těžké, plné. Radek dlouhou dobu neměl žádného milence a masturbace mu poskytovala jen minimální uspokojení. Teď měl u sebe krásného juniorského vicemistra republiky ve sportovní gymnastice. Dokonale rostlého modrookého anděla.

Radek si vytáhl Šimona k sobě a chvíli děkoval za krásnou kuřbu. Už ale nastal čas, aby splatil svůj dluh i s úroky. Opřený o zeď s rukama nad hlavou Šimon sledoval, jak mu horký, dlouhý jazyk bloudí po celém těle. Jak ochutnává světlé vystouplé bradavky, střídavě je nasává, bičuje a jemně drtí mezi zuby. Druhá ruka zajela hluboko mezi nohy a intenzivně dráždila měkkou zadní dírku.

Ozvěna sténání dvou mužů, vrnění a šepotu se odrážela od vykachlíčkovaných stěn, doplněná puštěnou sprchou. Neodtrhli se ani na minutu. Šimon si užíval, jak Radek zabořil nos a obličej do jeho podpaží a ochutnával každý kousek.

Šimon převzal otěže a pevně přimáčkl svého milence tváří ke zdi, prsty mu zajel mezi pevné půlky a pokračoval hluboko do profesorova análu. Dostal ho – už věděl, jak na něj. Dvěma prsty ho zevnitř masíroval a pohyby zintenzivnil třetím prstem. Šimon věděl, že je trochu obdařenější a Radek už není panic, ale když on si to tak užíval a chvílemi se na prsty sám napichoval. Takhle si ho alespoň krásně připraví. Nakonec přidal i jazyk. Líbal půlky a dostával se hlouběji do nejtajnějších míst. Radek držel a na celé kolo sténal.

Šimon penisem projížděl mezi půlkami. Zezadu objal opálené svalnaté tělo a prohnul ho, aby mohl Radka líbat. Pánví naprázdno přirážel a mezi prsty drtil tvrdé bradavky. Občas promasíroval jeho penis.

„Prosím, píchej mě. Chci tě cítit až na dně,“ zavrněl Radek a zrychleně dýchal. Ten sebevědomý profesor češtiny a dějepisu se v silné nadrženosti měnil v pichuchtivého pasiva.

„Chceš mě v sobě?“

„Ano, prosím.“

„Ale pro mě to je dneska poprvé. Nebude to perfektní.“

„Všechno, co jsi zatím předvedl, bylo bezkonkurenční, takže bude i tohle,“ usmál se Radek a začal Šimona líbat, zatímco si jeho žalud namířil na vstup. Šimon pak už jen zatlačil a ve společném výdechu přirazil na jeho dno. Chvíli počkal, hladil Radkovy boky.

Šimon se do rytmu a sladění dostal velmi rychle. Radek mu pomáhal protipřírazy a tím oběma způsoboval neskutečné vzrušení. Rychlost a hloubka se měnily. Když si byl Šimon jistý, pevně sevřel boky a začal divoce a hluboko přirážet. Radek byl na svůj věk pěkně úzký, což mu v podbřišku provádělo neskutečné věci. V jednu chvíli i částečně vystříkl, ale jen malou dávku, která v něm způsobila dvojnásobnou nadrženost. Věděl, že pokud exploduje, vyždímá to z varlat úplně všechno.

Říká se, že se sexem není kam spěchat. Vyplatilo se počkat. Teď Šimon sledoval, jak dlouhými a neúnavnými přírazy píchá nejúžasnějšího chlapa. Vzrušení bylo o to větší, když si uvědomil, kde jsou a jaké role by tu měli zastávat. Teď pomáhal bořit jeden velký mýtus, že sex mezi studentem a učitelem by být neměl. Cítil v penisu vzrůstající tlak. Chtěl to dodělat, ale v poslední chvíli se zastavil. A nejspíš včas i pro Radka.

„Ještě ne. Chci ti u toho vidět do očí.“

„Ideální volba.“

Pomalu se oddělili a Radek si lehl na záda a dal ruce za hlavu. Šimon mu roztáhl nohy a hlavu zabořil do rozkroku. Kouřil ho až po kořen, nasával koule a vylizoval lačnou dírku.

„Šimone… jó, to je úžasný.“

Nemohl a nechtěl svého milence nechat čekat. Vzepřel se na rukou a opět pronikl až na dno. Teprve pak se na něj celý položil, spojili jazyky a svá těla do těsného objetí a Šimon nechal své tělo, ať si na Radkovi pochutná. Chvíli se nemohli pustit, až se náhle Šimon narovnal, chytil Radkova pevná stehna, zaťal břišní svaly a rychle do něj začal přirážet. Radek si to užíval a občas si svého uspokojovatele přitáhl, aby si odpočal, a věnovali si dlouhý polibek.

„Musí to ven,“ zašeptal Šimon.

„Já vím,“ usmál se Radek, „pusť to do mě.“

Šimon náhle rozpoutal řetězovou reakci. Pokračoval v tvrdých přírazech. S každým dotknutím dna narazily jejich koule do sebe. Radek je masíroval a druhou rukou si dráždil bradavku. Píchání jeho studenta bylo tak intenzivní, že bez jediného doteku na penis začal mohutně stříkat husté horké cákance bílého semene. Prohýbal se a sténal Šimonovo jméno. Z tohoto koktejlu zvuků, vůní čerstvého semene a perfektního výhledu na orgasmem se zmítající urostlé tělo se neudržel. Varlata se stáhla k tělu, v penisu několikrát zacukalo a pak se dostavila jen slast a agresivní výstřiky, kterými naplnil Radka až po okraj. To, co se nevešlo, pomalu vytékalo kolem. Šimon se klepal, sténající ještě několikrát tvrdě přirazil. Radek se spokojeně usmíval a přitáhl si ho k sobě. Překvapilo ho, že Šimon slízl trochu semene a spolkl ho, pak nabral bílou tekutinu na jazyk znovu a podělili se. Chutnali si a už na sebe jen nechali padat horkou vodu a obaloval je oblak páry.

***

„Dobré ráno, miláčku,“ políbil Šimon Radka na ucho a pohladil mu svalnatý zadek, ještě ulepený od večerního řádění. Radek spokojeně zavrněl a líně otevřel jedno oko. Šimon nad ním stál u své postele a vybavil si dávnou vzpomínku, kdy svého milence ještě měl jen za třídního profesora. Od té doby se dost změnilo. Ve škole byl jeden stále profesor Hájek a druhý student, ale mimo zdi školy spolu trávili čas. Chodili do sportovní haly, ale každý do jiné části. Radek většinou končil dřív, a ještě zpocený s naběhlými žílami sledoval Šimonovu soustředěnost. Společně pak trávili chvíle v kině, nebo u filmu, ze kterého viděli sotva pár minut, než se začali věnovat úplně jiným věcem.

„Pojď ke mně, ty lumpe. Že se nestydíš, takhle mě píchat,“ přitáhl si Radek Šimona do postele a hned se s ním začal mazlit.

„Zlato, jsem doma,“ ozvalo se najednou z chodby a oba se zarazili. Než stačili nějak zareagovat, vstoupila do pokoje paní Richterová a lekla se. Radek ze Šimona slezl a snažil se zakrýt.

„Co to? Jak? Kdo?“

„Mami, klid, já ti to vysvětlím.“

„Ty mlč,“ umlčela paní Richterová syna, „nech mluvit pána.“

Radek se rychle zvedl a přidržoval si polštář na rozkroku. Rozcuchaný, pomačkaný, voňavý, ale stále sexy za jakýchkoli okolností obešel postel.

„Zdravím, jsem Radek Hájek,“ podal dámě ruku.

„Jste mi povědomý.“

„Jsem Šimonův třídní, takže se asi známe z rodičovských sdružení,“ vysvětloval Radek a Šimona jeho otevřenost překvapila.

Paní Richterová byla žena, která milovala otevřené lidi, co se nebojí přiznat ani k takovým tajemstvím. Navíc na pána se dobře pohledělo a podle všeho její syn procházel velmi kvalitní životní zkušeností.

„Tak abych šla udělat snídani. Nebudeme se přece seznamovat hladoví,“ usmála se a elegantně vyšla z pokoje. Radek byl zmatený, ale Šimona reakce mámy hodně pobavila.

„Co teď jako mám dělat?“

Šimon vstal a láskyplně ho plácnul ho po zadku.

„Vezmi si trenýrky, fešáku. Dáme si snídani.“