Setkání s Alfa samcem díl 1-4

(aneb v 18 na brigádě ve fabrice)

Kapitola první – Poprvé

Bylo mi 18 let a bydlel jsem s prarodiči v malém městečku ve středních Čechách. Mamča a táta odjeli, když jsem byl malý, za prací do Ruska a už se nikdy nevrátili. Babička říkala, že je tam zaměstnává vláda a nemůžou se vrátit zpátky, protože je to něco tajného, ale děda si myslí, že se na nás prostě vykašlali. A tak mě vychovávali oni dva.

Možná právě proto jsem byl trošku podivín. Neměl jsem žádné kamarády a nejraději jsem byl zalezlý doma u knížek. Občas jsem v duchu přemýšlel nad tím, proč tu vlastně jsem. Přesně taková ta otázka na „smysl života, vesmíru a vůbec“. Připadal jsem si sám a zbytečný.

Ve třídě jsem byl nejmenší ze všech. Kluci byli svalnatí a rostli jim už chlupy, zatímco já měl drobnou štíhlou postavu a nic… no fakt nic. Trochu jsem jim záviděl, ale nedalo se s tím nic dělat.

Blížil se konec roku a s tím i prázdniny. Nebylo to jen tak, protože jsem měl veliké plány! Hrozně moc jsem si přál nový počítač. A nejen tak ledajaký, ale herní! Ale byl tu problém. Babička s dědou byli finančně na všechno sami a takovou drahou věc jsme si nemohli jen tak dovolit. Děda mi poradil, abych si přes prázdniny našel nějakou brigádu a jeho slovy „na tu elektronickou kravinu si vydělal sám“. Weee, to byl bezva nápad!

Ale ejhle! Jakmile přišel konec roku a já se začal po nějaké brigádě poohlížet, zjistil jsem, že jsou všechny už dáááávno rozebrané a že je o ně doslova bitka už měsíc před ukončením školního roku. Teď něco shánět je jako hledat jehlu v kupce sena. Pffff…

První týden prázdnin byl už pryč a pořád ne a ne něco najít. Začínal jsem být zoufalý, až najednou jiskřička naděje. Dědův kamarád z nedaleké obří fabriky mi něco sehnal! Nebylo to úplně to, co jsem si představoval, ale byla to práce za penízky.

Hned druhý den jsme se tam měli jet podívat. A vskutku. Velká, stará komunistická továrna s obřími šedivými budovami lemovaná masivním potrubím klikatícím se jednou nahoru a pak zas dolu. Malé a velké komíny, z nichž se valila pára anebo zvláštně zabarvený kouř. Zkrátka něco jako Ocelové město od Buriana. Wow!

Hned u vstupu na vrátnici nás zastavil starý vrátný se služebním vlčákem.

„Kam to jdete?“ ptal se zvědavě a nastavil před nás ruku na znamení STÁT!

„Za Frantou Málkem,“ odvětil děda. To byl totiž ten jeho kamarád, který nám brigádu dohodil. Pracoval tu jako mistr chromovny, a to už bylo něco!

Vrátný se otočil za sebe do okénka vrátnice, natáhl se pro telefonní sluchátko pravěkého vytáčecího telefonu a vytočil záhadné čtyřmístné číslo. Chvilku si s někým povídal, a když konečně sluchátko zavěsil, tak s náležitým tónem povýšenosti řekl, že můžeme jít.

Procházeli jsme podél zaprášených nekonečných budov snad věčnost. Jednu budovu střídala druhá, a když už jsem si myslel, že jsme na konci celého areálu, vynořila se další a snad ještě větší než ta předchozí.

„Dědo, kdy už tam budeme?“ ptal jsem se už nervózně dědy…

„No je to až na konci, už tam budeme,“ odpověděl trpělivě děda.

A opravdu. Poslední budova byla trošku jiná. Měla spoooustu malých komínků, z kterých se linula hustá pára, a vzadu… vzadu bylo něco jako koupaliště. Koupaliště? Moc jsem nevěděl, proč zrovna tady a kdo se sem chodí koupat.

Pak už mělo vše rychlý spád. Děda mě představil panu Málkovi, moc milý starší pán jako byl děda, který měl celou tuhle ošklivou budovu na povel. To špatné na brigádě bylo to, že bych tu dělal odpolední směny, a to dobré, že to bylo docela prima placené a nebyla to velká dřina. Můj úkol byl fakt snadný. Z takových štaflovitých vozíků sundávat malinké součástky, navléknout je na snad ještě menší háčky a ty spolu zavěšovat na vodorovné tyče mini-jeřábku, kterým s nimi pak jezdil do zvláštních, bublajících van s horkými chemikáliemi. Důsledek toho všeho byl ten, že ty součástky se pak potáhly nějakou tmavou vrstvičkou, která nejen vypadala docela hezky, ale byla i pevná. Prima ne!?

A protože byla středa, dohodli jsme se na tom, že do pátku budu chodit na ranní, aby se pan Málek ujistil, že budu práci zvládat, a od pondělka mohl už pracovat sám. Uf, bylo to vzrušující. Vstávání v 5 ráno a pak hup na kolo a do mojí první „práce“.

Všichni spolupracovníci byli moc fajn. Zaučoval mě nějaký pan Šmíd a paní Mrázková. Jemu bylo tak 50 a jí asi i o něco víc. Práci jsem zvládal za půl dne a docela mě bavila. Jen to horko, to bylo fakt děsný. Léto, venku 30 stupňů a k tomu ty horký vany a spousta páry. No prostě mazec! Ze skladu jsem dostal takovou pracovní kombinézu. Byla tmavě modrá, z jednoho dílu a měla veeeelký zip od rozkroku až po krk.

V pátek po obědě si mě zavolal k sobě mistr a kamarád dědy, pan Málek.

„Tak co, od pondělka na odpolední?“ zeptal se s milým úsměvem. Já jsem jen kývl a vyslechl si ještě pár instrukcí o tom, kde jsou bezpečnostní tlačítka a co dělat „když…“ a že na mě stejně bude občas dohlížet Medvědář.

Medvědář… To byl divný chlap, až bych skoro řekl morous. Věděl jsem, že střídal usměvavého starého pána vesele švitořícího s kdekým, kterého měl každý rád. Ale Medvědář… to byl pravý opak. Chodil jen na odpolední směny a vždy zmizel v zadní části budovy. Vysoký, zhruba 47 letý habán s rozdrbanými vlasy a divně flekatými montérkami. Byl totiž něco jako chemik v provozu. Zalezlý vzadu v části haly, které se říkalo „Neutralizace“. Měla za úkol zneškodnit škodlivé chemikálie z odpadních vod chromovny. A proč Medvědář? No to s tím souviselo. Protože smrděl. Ne snad, že by se nekoupal, to ne! Ale chemie prostě zvláštně smrděla, a tak mu potají začali říkat Medvědáři.

Měl jsem před sebou volný víkend. Žádné plány jsem neměl, a tak to jistilo opalování na zahradě a k večeru nějaká práce typu sbírání jahod nebo angreštu pro babču do bublaniny. Byl to prima víkend a pěkně jsem se na sluníčku opálil. Skoro bych i zapomněl, že v pondělí musím do práce. Ráno ještě krátká opalovačka, pak rychlá sprcha, vzít si od babí balíček se svačinou, naskočit na kolo a tradá do továrny.

Všichni na mě byli zas moc milí, předali mi práci, a než bys řekl „KRLEŠ“, továrna ztichla a nikde nebylo ani živáčka. Jen vany tiše bublaly svou monotónní písničku, a tak den pomalu plynul. Odpoledne bylo tak neskutečné horko, že jsem se na šatně svlékl do naha a pracovní kombinézu od té doby nosil jen na holé tělo. Horko bylo o něco málo snesitelnější, a protože jsem byl v celé hale sám, tak to bylo jedno.

Medvědář se opravdu občas ukázal a zkontroloval, jestli jsem v pořádku. Zprvu jen prostrčil dveřmi huňatou hlavu, a než jsem si ho stačil všimnout, byl zase pryč. Jak dny plynuly, začal chodit čím dál častěji a zvykl si mě poňoukat.

Nejdřív jen tak slovně. Pak po mně hodil třeba i zmuchlaný papír, ale nakonec fakt dělal blbiny a třeba mě rošťácky jako by házel do vany s bublajícími chemikáliemi. Měl fakt zvláštní smysl pro legraci. Rozzlobit jsem ho nechtěl. Byl přeci jen dospělák, o hlavu a půl větší a měl na mě dávat pozor. Dělal jsem, jako že mě to jeho blbnutí baví, ale vlastně ani moc nebavilo a raději bych byl sám.

Blížila se svačina. Pro tyhle účely se mi podařilo najít před pár dny fakt prima „jídelničku“. Byla to malá místnůstka v zadní části budovy, dál po točitém špinavém schodišti, o dvě patra nahoru, omšelou, leta opuštěnou chodbičkou s vrstvou prachu až na konec, a tam, tam to bylo. Sklad hadrových kotoučků, bůhví k čemu sloužících, nicméně se z nich dal poskládat pohodlný gaučík! Místnost byla jinak docela omšelá, spousta dalších kotoučků, malé špinavé okno, které ani nešlo otevřít, pár rozvrzaných dřevěných židliček s oprýskanou barvou. Tady nebyl nikdo mimo mě snad 10 let. Vypadalo to tu opravdu opuštěně.

Venku se začalo šeřit. Rozbalil jsem balíček od babičky, vyndal chleba se sýrem a šunkou a pohodlně se rozvaluje na improvizovaném gaučíku jsem začal baštit. Bylo tu fajn.

Když jsem dojídal poslední sousto, cvakla klika kumbálku a v nich se objevila rozdrbaná hlava vysmátého Medvědáře.

„Jo tak sem se zašíváš!“ řekl pobaveně a zas po mně hodil nějaký zmuchlaný kousek papíru, který pohotově vytáhl z kapsy. „Ha, ha, ha! A já kam vždycky kolem svačiny zmizíš!“

Vyskočil jsem z gaučíku a že: „Už jdu…“

Medvědář se se mnou ze srandy začal prát a hýkat: „Hej, hej , hej! To nemůžeš jen tak zmizet! Tě musím hlídat jako malý mimčo! … Hahaha!“ Trochu mě to šimralo, tak jsem se taky smál, ale něco se najednou stalo, a to změnilo celý můj život.

Jak mě chytil za rameno, ruka se mu po něm smýkla, ale oblečení v jeho velké tlapě uvízlo. Tím se na kombinéze rozjel jezdec zipu doslova běsnivou rychlostí směrem dolů a zastavil se až na samém konci. Vyklouzlo mi nahé rameno, Medvědář se lekl a kombinézu upustil. Ta se ladně sesunula k mým kotníkům, já zavrávoral, udělal krok dozadu, ale protože jsem měl žabky pod vrstvou sesutých šatů, vyzul jsem se i z nich a najednou stál před ním dočista nahatý a úplně bos.

Byla to trapná situace a ještě se vše zhoršilo tím, že jsem si všiml v Medvědářových montérkových kalhotách prudce zvětšující se boule. Bylo vidět, že jsem ho taky zaskočil. Sebral ze země moje montérky včetně žabek, rychle vykoukl z okna, pak přiskočil k dveřím a zamkl je zevnitř rezavým klíčem. Moje kombinéza i botky jakoby nic ledabyle odporoučel kamsi do kouta místnosti a mně se rozbušilo srdce v obavách, co bude dál. Klíč ze dveří vyndal a položil ho vysoko na zaprášenou polici, kam bych nedosáhl.

Zdálo se, že je jistý a ví přesně, co dělá. Přiskočil zpátky a já ucítil jeho velké ruce na zadečku.

„Pane Svobodo!“ hýkl jsem leknutím a naštěstí mu neřekl Medvědáři, aby se k tomu všemu ještě nerozzlobil.

Ale ten už myslel na jedno jediné. Silně si mě k sobě přitiskl a najednou měl kalhoty i trenky na zemi a rozepnutou blůzu. Byl oproti mně mohutný, o hlavu a půl větší a celý chlupatý. Když jsem pohlédl dolů, stál mu penis v plném pozoru a tiskl se o mé tělo. Nikdy jsem penis dospělého chlapa naživo neviděl, ale byl oproti tomu, co jsem měl já, alespoň dvakrát větší. Všiml si, že se mu na něj dívám…

„S tím si budeš vědět rady, ne?“ prohodil s lehkým úsměvem a chytil si ho perverzně do ruky a přetáhl kůžičku až dozadu. Podíval jsem se na něj a stále vyděšeně jsem zakroutil hlavou na znamení, že vůbec nevím, o čem mluví. Během následujících pár minut mi vysvětlil, že kluci jako já jsou drobní, mají hebčí a hladší tělo, mají menší pindíky a hlavně uvnitř těla mají prostatu o kapku větší a blíž k zadečku, a to proto si sex s alfa samcem užijou jako holky.

Byla to pro mě velká hromada překvapivých novinek a říkal je tak odborně a přesvědčivě, že jsem si ani nevšiml, že mě pomalu stlačil před sebe na kolena. Až když se mi do tváře opřel jeho lesklý naduřený žalud, jsem si uvědomil, co ode mě asi tak čeká.

„Ale pane Svobodo! Já si ještě nejsem…“ JISTÝ, to bylo to slovo, co jsem chtěl říct! Místo toho mi vklouzl mezi rty jeho žalud a zlehka pokračoval dál. Viděl jsem jen žilnatý penis, který mi mizí v puse, a mohutný chlupatý rozkrok, který se blíží blíž a blíž. Chtěl jsem něco říct, ale s plnou pusou to nešlo. Pomalu mně ho vyndával a vracel zpět.

„Vidíš, jak ti to sluší,“ řekl Medvědář a přejel mi žaludem po vlhkých rtech. Začal zas vysvětlovat, že klučík s ptákem alfa samce v puse je prostě sexy, že to k sobě od přírody patří. „No a teď ty sám!“ řekl rázně a o malinko víc se rozkročil, aniž by mi vyndal žaluda z pusy.

Poprvé mi ještě pomohl, ale pak jsem už pokračoval sám. Chválil mě, jak to dělám dobře a že to je v pořádku. Ani nevím proč, ale necítil jsem se až tak blbě, jak jsem si myslel. Nikdo mě tak nechválil a neříkal, že mi něco sluší. Poprvé v životě jsem byl před někým cizím dočista nahatý. A co víc, ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude hned napoprvé obrovskej chlap a já mu to ještě budu dělat pusou a dočista sám.

Po zádech mi při tom přeběhl mráz a vzpomněl jsem si na babičku, co by na to asi řekla, kdyby mě takhle viděla. Pan Svoboda začal vzdychat rozkoší a bylo opravdu vidět, že se mu to hodně líbí.

Penis měl dlouhý tak 18 cm a po pár minutách mi nevadilo, když mi vklouzl i hlouběji. Dokonce několikrát jsem na spodním rtu ucítil dotek jeho šourku, což pro mě znamenalo, že ho mám v puse už celý. Ve skutečnosti tam bylo ještě dost penisu, protože se mu pytlík jen zhoupl a dotkl se mi rtu. Měl jsem jen bujnou fantazii…

O chvilku později se občasné spokojené zamručení Medvědáře najednou skokem změnilo v přerývavé dýchání, na stehnech mu naběhly svaly a do ticha zatuchlého kumbálku zašeptal: „To je ono, prdelko, udělej mi to!“

Na to se mu přitáhl šourek k tělu a s hlasitým vzdycháním mu z penisu v mé puse vystříkla první dávku spermatu, která se okamžitě díky následným pohybům rozetřela po celém jazyku. Trošku jsem se vyděsil a ucuknul hlavou, takže mi penis vyklouznul a další dva výstřiky šly na tvář a rameno. Medvědář obratně zareagoval a vrátil mi ho do pusy, kde ještě dvakrát vystříkl.

Povolily mu svaly na nohou, jako by bylo vypětí u konce, a hlasitě oddechoval. Jeho penis jsem měl stále v puse, ale citelně začal měknout a zmenšovat se. Chvilku tam jen tak stál se zakloněnou hlavou, zavřenýma očima a relaxoval po úspěšném orgasmu.

Pak se ke mně sklonil a vyndal mi z pusy už hodně ochablého ptáka. Chtěl jsem něco říct, ale s plnou pusou spermatu to moc nešlo. Medvědář si ho v klidu zandal do trenek a natáhl montérky.

„To nebylo vůbec špatný, prdelko. To si brzy zopakujeme!“ řekl suverénně a odkráčel z místnosti pryč.

Klečel jsem tam dočista nahatý uprostřed kumbálku s pusou plnou jeho spermatu a po rameni a tváři mi stékaly další dva cákance. To z pusy jsem hned vyplivl na zem a z ramene setřel vnitřní stranou pracovního obleku. Ještě zbývalo to na tváři.

Uvnitř hlavy mi začal vrtat čertík, který mi říkal: „Ochutnej to ještě“. Z jedné strany jsem nechtěl a cítil jsem se Medvědářem ponížený a zneužitý, ale na druhou stranu mě to lákalo ochutnat. „Ach jo! To není fér,“ řekl jsem si pro sebe a olízl cákanec z tváře. Chutnal tentokrát jinak. Nebylo to tak odporné, jak jsem si myslel. Vlastně to nebylo špatné. Pomalu jsem se oblíkal a uklízel nepořádek, který jsme tu udělali. Konec pracovní směny byl za rohem a jen tak tak jsem stihl všechno povypínat a proběhnout včas vrátnicí. Pak hupky-dupky na kolo a hurá domů, kde už všichni dávno spali. Rychle jsem si vlezl do sprchy, a ještě si našel na rameni kousek zaschlého spermatu pana Svobody. Až teď mi také došlo, že ten poslední ochutnávkový lízanec z tváře jsem vlastně spolkl a nepřišlo mi to ani divné.

Lehl jsem si do postele a zavrtal se až po uši do peřin. Dědovo chrápání rezonovalo stěnami až ze vzdáleného pokoje na druhé straně domku, ale mně se prostě usnout nedařilo. Napadlo mě, že si ještě před spaním udělám dobře rukou, a tak jsem si ho začal honit a myslet na pěkný holky. Nějak mi to nešlo a myšlenky těkaly pořád někam pryč. Najednou jsem si uvědomil, že myslím na to, jak klečím nahatý před chlupatým klínem pana Svobody a uspokojuju ho pusou. V ten okamžik ta myšlenka byla tak elektrizující, že jsem se udělal jako nikdy předtím. Protože to bylo něco nového, nebo protože se mi to vážně líbí? Měl jsem v tom guláš a byl jsem z toho trošku nešťastný a styděl jsem se sám před sebou.

Kapitola druhá – Zase nahatý

Další ráno bylo jako vytržené z knihy o zániku lidstva. Doslova příšerné počasí, prudký liják a blesky křižovaly oblohu. Ani v době, když jsem měl už normálně nasedat na kolo a vydávat se na cestu do práce, se počasí neumoudřovalo. Co naplat, do práce mě musel odvést děda autem.

Silnice byla pokrytá vrstvou vody, která odstříkávala zpod kol k nohám zachmuřených chodců s deštníky. I když bylo teprve odpoledne, bylo šero a svítily pouliční lampy.

„Dědo? A vyzvedneš mě zase večer?“ zeptal jsem se pro jistotu dědy, který byl stejně zasmušilý jako lidi za okny.

„Ale to víš, že odvezu…,“ zamumlal děda a zabočil k hlavní bráně továrny. „Tak šup, v půl jedenáctý tě tady naberu… a nezapomeň si deštník!“

„No jo, deštník!“ ten bych málem zapomněl. Natáhl jsem se pro něj na zadní sedadlo a vyklouzl ze dveří do hustého deště. Dědovo auto se pomalu rozjelo a já se kvapem vydal ke konec továrny. Déšť bubnoval na deštník tak silně, že mě z toho až bolely uši.

V hale už skoro nikdo nebyl. Jen mistr něco horlivě řešil s Medvědářem a oba u toho dramaticky rozhazovali ruce, jako by šlo o něco vážného. Zašel jsem do šatny se převléknout. I když pršelo, bylo dusno jako v běžném letním dni, a tak jsem si pod kombinézku zase nic neoblékl. Hned mě napadlo, jestli to je dobrý nápad, ale přece se nebudu zas celý den pařit v horku.

Když jsem vycházel ze šatny ven, oba tam ještě stáli a rozhazovali rukama stejně jako předtím. Až když jsem byl na doslech, zjistil jsem, co se vlastně stalo. Vytrvalý déšť naplnil nádrže s odpadní vodou už téměř po okraj a hrozilo, že by se kontaminovaná voda dostala z továrny ven. Mistr argumentoval s tím, že jestli to Medvědář okamžitě nezpracuje, hrozí ekologická katastrofa, a Medvědář zas oponoval, že to nemůže stihnout, že je na to všechno sám. Najednou se oba podívali na mě…

„On, on ti pomůže!“ rozkázal mistr, a než by kdokoliv stihl vznést námitku, byl pryč. Medvědář se plácnul dlaní do čela ve smyslu, že to asi stejně nepomůže, a mávnul na mě abych šel s ním.

Oba jsme se navlékli do tuhých gumových pláštěnek a vyrazili ven do deště. Byla to nepříjemná a otravná práce. Otevírat různé kohouty, přepouštět nádrže z jedné do druhé, vysýpat kýble s chemikáliemi a pak zase kohouty zavírat. Déšť neustal ani po západu slunce, ale po deváté hodině večer bylo hotovo! Voda vyčištěná a ekologicky vypuštěná… ufff!

Medvědář tam stál v hustém dešti s rukama v bok a spokojeně se culil na prázdné nádrže.

„Mno, to by bylo!“ oddechl si. Pak se otočil, položil mi tlapu na záda a popostrčil směrem k vstupním dveřím fabriky. „Tak jdem mladej, teď mě pokouříš a půjdeme domů,“ řekl jakoby nic. Ani nezměnil tón hlasu, nebo se na mě nepodíval, jestli s tím souhlasím. Prostě mi to oznámil…

Uvnitř budovy jsme došli do jeho dílničky plné sudů s chemikáliemi a spoustou dalšího harampádí. V továrně bylo zas naprosté ticho a tma. Pověsil obě pláštěnky na hřebíky zatlučené hluboko do zdi a zašel za roh, kde byl udělaný takový skrytý koutek se starým dřevěným stolkem a dvěma židlemi.

Zničehonic se svlíknul do naha a začal ždímat vodu z montérek. Když si všiml, že tam stojím celý zkoprnělý, hýknul na mě: „No, co tam stojíš jak tvrdý Y. Svlíkni se! Když jsem nahej já, tak ty budeš taky!“ Chvilku jsem se tam kroutil a nevěděl co dělat. Ale Medvědář ke mně přiskočil, dal mi pohlavek a sám mi rozepl zip a svlékl mi kombinézu až k zemi. „Zvedni nohy!“ zavelel, a když jsem to udělal, vytáhl zpod mých nohou také lehce omoknutý overal a hodil ho přes natažený drát, aby proschnul.

Bylo to trapné stejně jako včera. Zas nahatý před cizím chlapem. Tentokrát ještě horší, protože byl nahatý i on. Když se na mě otočil, usmál se a plácnul mě lehce po zadečku. „No vidíš, takhle je to lepší. Bude z tebe super prcinka.“ Zas jsem si všiml, jak se mu v něm začalo pocukávat a během několika vteřin mu stál v pozoru. „Vidíš! Líbíš se mu!“ ukázal na svýho velkýho bimbase a vesele se zazubil.

Sedl si s unaveným heknutím na židli, zavřel oči a opřel si hlavu o zeď. Chvilku bylo ticho a já se cítil opravdu trapně. Zakrýval jsem si klín dlaní a zdálo se mi až neskutečné, jak moc je proti mně jiný. Já jsem drobný, štíhlý s hladkým tělem a on tak velký, mohutný a chlupatý.  

Když oči otevřel, natáhl se po hrnku vystydlého kafe a celý ho naráz dopil. „Ahhh, to jsem potřeboval!“ Z vedlejší židličky sebral lehce omšelý polštářek, nejspíš domácí výroby, a hodil ho před sebe na zem. „Tak pojď…,“ mávl na mě.

Co jsem měl dělat… Šel jsem ostýchavě blíž. Jak jsem byl na dosah, uchopil mě za zápěstí a stáhl mě dolů do pokleku. Trošku jsem zavrávoral a doklekl na polštářek pode mnou. Když jsem spatřil svoje ruce položené na jeho nahých stehnech a před obličejem trčící penis, věděl jsem, co mě asi bude čekat. Jednou rukou si na penisu přetáhl předkožku a lesklý, zduřelý žalud namířil přímo proti mé puse, zatímco druhou rukou si mě na něj doslova natlačil. Chtěl jsem říct něco trapného, jako „že to asi není úplně nejlepší nápad a že bych měl raději jít pracovat“, ale medvědář měl jinou představu, co bych měl právě dělat. Sevřel mi hlavu do obou dlaní a pomalu mi s ní pohyboval nad svým rozkrokem nahoru a dolů.

Pusou mi projížděl jeho penis a zas se ozývalo takové to typické mlaskání rtů přejíždějící přes žalud. První minutu jsem se cítil děsně poníženě, ale po chvilce mi to už nepřipadalo tak zvrhlé, a když mi Medvědář řekl, abych pokračoval sám, tak jsem poslušně poslechl. Úplně jsem zapomněl, jak bylo fajn, když mě u toho chválí, jak jsem šikovný a že mi penis v puse sluší. Vlastně to pak tak špatné nebylo. Medvědář se pohodlně opřel, zavřel oči a tiše oddychoval. Na mě bylo pokračovat s tím, co jsme začali, a tak jsem poslušně klečel v jeho klíně a opatrně mu ho kouřil. Čas doslova letěl a obzvlášť v takovéhle situaci. V dálce zabzučel bzučák, který znamenal konec směny. Normálně by bylo asi vše v pořádku, ale dnes… dnes mě z práce odvážel děda.

„Děda!“ blesklo mi hlavou. Naštěstí byl medvědář už blízko konci.

„Udělej mě, udělej mě!“ hýknul přerývavě skoro až rozkazem, pevně se chytil rukama na krajích židle a lehce se prohnul. Obemknul jsem mu rty pevněji kolem penisu a začal i trošku sát. Alespoň to tak psali na internetu, že se to má dělat. A opravdu to zabralo. Penis ztuhnul ještě o trošku víc, varlata se přitáhla k tělu a dílničkou se rozezněly Medvědářovy vzdechy zmýtaného začínajícím orgasmem.

Tentokrát se mi to líbilo, protože jsem si uvědomil, že je to díky mně a že jsem šikula. Koneckonců teplá sprška spermatu v puse to potvrdila. Včera jsem to vše vyplivnul a pak mě to i trošku mrzelo, a tak jsem to tentokrát neudělal. Po prvním šplouchnutí následovalo druhé a nastal problém s místem, protože mi mimo toho v puse stále kmital medvědářův penis. Moc jsem nad tím raději nepřemýšlel a průběžně začal sperma polykat.

„Ohhh, jo! Já věděl hned, že jsi pro to ten pravej…,“ prohodil mezi vzlyky potěšeně Medvědář, když viděl, jak sperma polykám.

V ten okamžik se ale rozezvonil můj telefon. DĚDA! Hrklo ve mně… Na honem jsem Medvědáře dokouřil a ten mi telefon okamžitě podal.

„Dědo, dědo? To jsi ty?“ ptal jsem se trošku přihlouple.

„No kdepak jsi, kluku ušatá? Už je půl jedenáctý.“ A měl pravdu.

„Víš, já jsem se tu dneska zdržel, protože jsem musel ještě něco udělat…,“ vymlouval jsem se a zároveň chtěl omluvit svoje zdržení. Ještě, že děda nemohl vidět, že v ten okamžik, co s ním mluvím, klečím nahatý mezi stehny nějakého chlapa a o obličej se mi opírá jeho už povadlý penis, a to, co jsem musel udělat, byl právě ten velký penis přede mnou.

„No tak šupky-dupky, kluku, ať jsme už doma!“ pobídl mě děda a zavěsil telefon. Viditelně jsem si oddechl položil telefon na stolek.

Medvědář mi sundal ruce ze svých stehen a začal si navlékat kalhoty.

„Hezky jsi mě vykouřil…, prdelko,“ prohodil jakoby nic a pokračoval dál. Trošku jsem se zastyděl, ale uvnitř jsem se usmíval a měl jsem radost. Než jsem si oblékl slipy, byl už oblečený. Naklonil se ke mně a pošeptal mi do ucha: „Zejtra ti to udělám do zadečku…,“ a dal mi pusu na tvář. Prvních pár vteřin jsem nevěděl, co tím myslí, ale když mi to došlo, byl už pryč. Zbyl tu po něm jen průvan a trocha spermatu na mých rtech.

Děda! Zděsil jsem se dneska už podruhý. Čeká tam už víc jak 20 minut. Honem!

Oblékl jsem si tričko, ponožky a honem k hlavní bráně. Naštěstí už bylo po dešti, ale i tak bych měl smůlu – deštník ležel zapomenutý na šatně. 

„No to je dost, pionýre!“ prohodil děda vesele. Měl jsem kliku, že je děda, jaký je. „To byl dneska slejvák co? A jak jsi se měl v práci?“ vyptával se, ale v důsledku ho to vlastně ani nezajímalo, protože hned na to zapnul v rádiu komentovaný zápas Sparty se Slávií a celou cestu bedlivě poslouchal, jak Slávie dostávala na frak.

Doma nás babička už netrpělivě čekala: „Kde jste byli tak dlouho?!“

„Zdržel jsem se v práci, babi,“ odpověděl jsem a přemýšlel, co teď udělat, protože na mě babča našpulila svou tvář a chtěla, abych jí dal pusu na přivítanou. Normálka bych nad tím moc nepřemýšlel, děláme to často, ale dneska to bylo zvláštní. Před chvilkou jsem měl v puse penis chlapa a mám jí dát pusu? Není to pak jako by to babička dělala Medvědářovi taky? Ale nakonec jsem pokrčil rameny a pusu babičce dal.

Měl jsem hlad jako vlk, protože jsem mimo spermatu od oběda nic nesnědl. Dostal jsem makový koláče, teplý čaj a pak „umýt a spát“, jak s oblibou děda říká.

Až v posteli jsem si vzpomněl na to, co při odchodu medvědář řekl: „Zítra ti to udělám do zadečku.“ Ty jo, myslel to vážně? On vlastně myslí všechno vážně. Tedy alespoň to tak bylo…, všechno co řekl, tak udělal.

V pokojíčku už byla tma a děda zase hlasitě chrápal v ložnici prarodičů na druhé straně domku. Našmátral jsem telefon, rozsvítil jeho displej a do prohlížeče napsal slova: „Anální sex s klukem“. Woow… Načetla se mi spooousta videí a fotek, kdy mladýho kluka šukají kluci anebo starší chlapi. Vím, že to lidi dělají, ale nikdy jsem to neviděl. A co víc, zítra to někdo plánoval se mnou. Rozbušilo se mi srdce. Pustil jsem si první video, pak druhé a další… Nedokázal jsem si představit, že by mi opravdu strčil Medvědář do zadečku svůj dospěláckej penis a dělal to se mnou jako ti lidi na videu. Už jen proto, že jsem proti němu fakt drobnej kluk s malým zadečkem a jeho penis je tak velkej. Zaběhl jsem potichu do koupelny, zamkl za sebou, svlékl si pyžamo a postavil se před velké zrcadlo vedle umyvadla. I když mi bylo 18 let, měl jsem oproti němu tělíčko jako drobeček. Krátce po půlnoci jsem si to v hlavě urovnal takhle: „Medvědář zjistí, že to se mnou nejde, a místo toho mu to udělám pusou a bude…,“ a s touhle myšlenkou jsem usnul klidným spánkem.

Kapitola třetí – Jako holka 

Následující den mě probudila babička až krátce před polednem:

„Halooo, ospalče, vstávej! Oběd je na stole. Přeci neprospíš celý den!“ Otevřel jsem oči a mžouravě se rozhlédl po sluncem osvětleném pokoji.

„To je už poledne?“ zeptal jsem se udiveně a pomalu se soukal zpod prohřáté peřiny. A byla to pravda. Byl jsem tak unavený z včerejší záchranné akce na neutralizaci, že jsem prospal celý den.

„Kolik si dáš buchtiček?“ zeptala se babička.

„Buchtiček? Jakých buchtiček?“ nakřenil jsem udiveně pusu na babču, protože jsem ani zbla netušil, o čem mluví.

„No buchtiček se šodó přeci!“ A jo, buchtičky se šodó… oběd. Zas jsem zapomněl, že na dnešek je moje oblíbený jídlo. Sedl jsem si k talíři a babička mi nandala 6 velkých buchtiček, které pak zalila vanilkovým krémem, kterému se tak vtipně říká… ŠODÓ. Proč? Není to divný? Haha… Hned mě ale napadlo, že ta konzistence a tak je něčemu podobná. V hlavě mi hned naskočila scéna, jak klečím nahatý mezi stehny Medvědáře a z jeho pindíka stříká sperma, které vypadalo hodně podobně, jen tedy hodně bělejší. Jaké by to asi bylo, buchtičky se spermatem? Hmmm… nevím. Ale asi jsem koukal až příliš dlouho do prázdna, protože mi babča dala pohlavek a hýkla na mě, abych nezevloval a jedl. Úplně jsem se zastyděl, na co to myslím. Co se to se mnou děje? A rychle jsem začal myslet na jiné věci.

Naštěstí mě děda po obědě zaměstnal nošením dřeva od špalku, kde vytrvale sekal, do kůlny. Pečlivě jsem ho skládal do komínků, aby hezky proschlo a na zimu mohlo hezky hořet, a tak pěkně praskat v kamnech. No jo, ale už se blížil čas jet do fabriky na odpolední směnu. Ještě zbýval týden a pak výplata… a nový počítač! Weeee!

Skočil jsem ještě do vany, usušit, učesat a pak už do garáže pro kolo a do práce. Bylo zas moc pěkně. Sluníčko svítilo, usměvaví lidi se vraceli z práce a vlastně nebyl důvod se mračit. Jen já se cítil trošku nesvůj. Cestou mě i napadlo se vrátit domů a do továrny pak zavolat, že mě třeba dneska bolí hlava, ale na druhou stranu jsem ty penízky potřeboval a třeba na to, co Medvědář řekl, už zapomněl.

Po půl hodině jsem se doploužil do šatny. Převlékl si pracovní kombinézu, kterou mi dnes babča čerstvě vyprala. Voněla jako želatinoví medvídci…, ach jo, taky mohla vybrat něco normálního. Na dílně bylo vše jako kdykoliv jindy. Lidi ještě pracovali, ale už se pomalu balili k odchodu domů. Snažil jsem se spíš schovávat, abych nebyl moc na očích a pozoroval jsem, jestli mě náhodou Medvědář nezmerčí. Naštěstí nic… Bylo tu zatím „bezmedvědářovo“. 

Po necelé hodině zela dílna prázdnotou a byl by slyšet snad i padající špendlík. Tedy až na lehký bručivý zvuk ventilátorů vysoko u stropu – bylo fakt vedro. Čas pomalu plynul. Práce mi šla hezky od ruky a v půlce směny jsem už měl hotovo. To byl totiž plán „A“. Chtěl jsem se co nejdřív zašít někam do tmavého kouta a přečkat do konce směny. Proč? Přeci aby mě Medvědář nenašel!

Zhasnul jsem světla, aby to vypadalo, že v dílně nikdo není, a potichu se chtěl vykrást zadními dveřmi ven. Jakmile jsem je ale otevřel, byl tam on. Medvědář…

„Ale, ale! Kampak to jdeš?“ řekl zvídavě a porozhlédl se po potemnělé dílně, která opravdu vypadala, jako kdybych se neměl v plánu vracet.

„No, já... já…,“ koktal jsem překvapeně a klopil zrak…, „já, já jsem už dneska všechno udělal, tak jdu ven.“ Pomalu jsem se šinul přitisknutý zády ke zdi, abych ho obešel. Zastavila mě jeho ruka, kterou se opřel tak, že mi jí zatarasil cestu. Sklonil se blíž ke mně a tiše zašeptal:

„Ne, ne, ne… ještě nemáš hotovo. Ještě jsi neudělal mě!“ No a tohle byl asi plán „B“. Natáhl se po klice dveří, které jsem měl za sebou, a stiskl ji. Dveře vrzly a já se ohlédl do tmavé místnosti připomínající další zapomenutý příruční sklad. Ucítil jsem, jak mi Medvědář položil ruce na ramena a tlačí mě dozadu do té místnosti. Dveře zacvakly a bylo ticho. Ne takové jako v dílně s ventilátory u stropu, ale opravdu ticho. „Svlíkni se a dej mi tu kombinézu,“ zaznělo klidným, ale rázným tónem v hlase.

Rozbušilo se mi srdce. Věděl jsem, že prvních pár okamžiků je to divný a vždycky se stydím, ale pak po chvilce to už není tak zlý, a nakonec je to docela fajn. Ale říkejte to mladému klukovi, který na takové věci není zvyklý. Obnažovat se před nadrženým chlapem jsem měl dělat dnes teprve potřetí. I jako předtím jsem celý zrudnul studem a začal se svlékat. Zabzučel zip kombinézy a pak jsem jí ze sebe ostýchavě svlékl a podal Medvědářovi. Ta rázem letěla kamsi do kouta a já dostal pokyn si kleknout. Bylo to trapné… zase nahatý. Všiml jsem si vlevo malého zašpiněného okénka. Naštěstí bylo tak špinavé, že i kdyby jím dovnitř někdo koukal, nic by neviděl. Srdce mi i tak pořád bušilo a cítil jsem se nesvůj. Medvědářova ruka mi projela ve vlasech a otočila mi hlavu zpět k němu. Měl už rozepnutý poklopec a z chlupatého klína mu trčel už ztopořený penis. Sklonil ke mně zrak a s klidem řekl skoro až s filozofickou vážností:

„Víš, přirozená věc pro chlapa jako jsem já je třeba sedět za volantem velkýho náklaďáku, nebo s pořádnou sekyrou kácet v lese stromy. Ale pro prcinku jako jsi ty, pro tu je nejpřirozenější klečet nahej před pořádným chlapem jako jsem já a hezky mu ho kouřit.“

Nevěděl jsem, co na to říct. Sklonil jsem se blíž jeho rozkroku a vzal si penis do pusy. Medvědář se pousmál a dodal:

„No vidíš, už víš, kde je tvoje místo!“ Zase jsem zrudl studem, ale nedalo se nic dělat. Pomalu jsem mu přejížděl rty po penisu jako už dvakrát předtím, ale už jsem tak trochu věděl, jak to dělat. Po chvilce jsem se už i přestal stydět a snažil jsem se, aby byl Medvědář co nejvíc spokojený.

„No vidíš, je to tak v pořádku, viď?“ ozval se shůry rozkročmo stojící medvědář. Jen jsem kývnul hlavou. „To proto, že pták do tvojí pusinky patří, ale patří i do prdelky.“ S úlekem jsem vykulil oči a zastavil hlavu kmitající po zduřelém penisu tak, že byl v puse zhruba v půlce. Medvědář se pro mě sehnul a zvednul mě tak překvapivě, že mi vyklouzl mlasknutím z pusy ven. Následně mě položil do kouta místnosti na hromadu hadrových kotoučů, kterých bylo v téhle fabrice kupodivu všude dostatek.

„No, víte, pane, já…, já se na to koukal na internetu a jsem na to oproti vám asi moc drobnej…,“ koktal jsem roztržitě s obavami v hlase, zatímco se Medvědář svlékl donaha, z kapsy vytáhl lubrikační gel, kterým si důkladně potřel penis, a pozvolna a sebejistě kráčel blíž. Klekl si přede mě na hromadu kotoučů a pevně mě uchopil za kotníky, které jsem choulil přitažené k tělu.

„S tím si nedělej starosti, prcinko. Příroda ví, že kluky jako ty budou šukat velký chlapi,“ a zvolna, ale silou za ně zatáhl a přisunul si mě k sobě tak, že klečel nad mýma nataženýma nohama a opíral se velkýma, chlupatýma rukama vedle mých ramenou. Sklonil se ke mně a zašeptal mi tiše do ucha: „Budeš kňourat blahem.“ Nohy mi přitáhl k tělu tak, že jsem měl kolena přitisknutá těsně na hrudníku, čehož důsledkem bylo to, že se mi vyšpulil zadeček přímo proti jeho klínu. Srdce se mi rozbušilo a zas jsem začal cosi koktat. Medvědář nic neřekl. Místo toho si hodil mé nohy na ramena a nalehl na mě. Polilo mě horko. Rukama jsem začal gestikulovat a vysvětlovat, že to nepůjde, ale místo odpovědi mně přitiskl ruce nad hlavu a druhou rukou nasměroval penis na správné místo. Došlo mi, že moje argumenty nemají valný efekt a že si prostě chce zašukat a já k tomu mám posloužit.

Ucítil jsem, jak mi přitiskl žalud na dírku zadečku a lehce zatlačil. Chvilku se nic nedělo, ale najednou se začal nořit dovnitř. Nejdřív pomalu, jen několik milimetrů, ale mezitím, co mě pusinkoval, se najednou žalud do zadečku schoval a penis pokračoval dál. Nevěděl jsem, že je docela hezký se nechat takhle pusinkovat. Připadal jsem si jako plyšová hračka, s kterou se někdo mazlí. Ale ve skutečnosti to mělo odvést pozornost od toho, že jsem měl v sobě už skoro polovinu Medvědářova penisu.

„Jsi takovej sametovej,“ pošeptal mi pochvalně do ucha. Ucítil jsem tlak pod pupíkem a to znamenalo, že je ve mně už hodně hluboko. A opravdu. Přitiskl jemně, ale s důrazem své boky na můj vyšpulený zadeček a to znamenalo, že je ve mně už dočista celý. Čekal jsem, že to bude nepříjemný anebo že to bude hodně bolet, ale nic z toho se nedělo. Jen jsem se cítil tak trošku rozněžněně od těch pusinek a ten penis v zadečku k tomu asi prostě patří.

Medvědář ho ze mě po chvilce začal vytahovat. Jak s ním vyjížděl ven, rozlil se mi po těle mravenčivý pocit, z kterého jsem byl nesvůj. Když byl ze mě skoro venku, mravenčení ustalo. Penis se ale začal vracet a mravenčení se vrátilo také. Mědvědářovy boky se zvolna rozvlnily a tím i jeho penis v mém drobném zadečku. Koukal jsem vystrašeně na to, co se děje, a začal se stydět. Ano, bylo to tak. Šuká mě dospělej chlap a já mu dělám holku. Penis hladce klouzal mým zadečkem, který mu vyšpuleně držel vstříc. V zadečku se mi děly nové věci. Z hrdla se mi vydral slastný vzdech a pak další pak zas a zas. Díval jsem se nad sebe na Medvědáře, který si se mnou užívá a na ramenou se mu třepou moje bosé nožky.

„Opravdu se to děje mně?“ blesklo mi hlavou. Vzpomněl jsem si na velkou nerezovou desku opřenou hned vedle sebe u zdi a podíval se na ni. Vše tam bylo jako v zrcadle. Čekal jsem, že mě to vyděsí, ale místo toho mě to vzrušilo. Spatřil jsem pohled na nás z boku v plné akci. Velký penis mizící v mém drobném těle a Medvědářův houpající se šourek. Po těle mi projela vlna slastného pocitu, který jsem ještě nikdy nepoznal. Napadlo mě, že je to nastupující orgasmus, ale hrozně jsem se bál, že by to tak opravdu bylo. To přeci nejde! Kdyby mě takhle Medvědář uspokojil, tak by měl ve všem pravdu! Cítil jsem, jak se mi zadeček kolem jeho penisu začíná stahovat v drobných stazích a s nimi přichází další a další silnější vlny rozkoše. Nemohl jsem si už pomoc a oddalovat nevyhnutelné. Místností se rozeznělo přerývavé klučičí vzdychání a já se začal pod nahatým Medvědářem chvět v orgasmu. Byl moc pěkný, ale i trapný zároveň. Vyšpuloval jsem zadeček ještě víc vstříc jeho penisu a chtěl jsem ještě.

„To je ono, čubičko, hezky si to užij,“ zaznělo mi do ouška. Víc se na mě natiskl a začal mohutně přirážet. Snad po pěti dalších přírazech mi začal hekat do ucha a mně bylo jasné, že už je taky v nejlepším. Po pár dalších křečovitých přírazech a hlasitém projevu se do mě udělal jako do holky. Chvilku byl klid a nic se nedělo. Jen tam na mně tak ležel s nohama stále na ramenou a tiše oddychoval.

„Tak co, budeš moje čubička?“ zeptal se pak Medvědář a pohladil mě po vlasech.

„Ano, budu,“ odpověděl jsem celý červený studem a díval se, jak pak ze mě vyndává už povadlý penis a ze zadečku mi vytéká bělavé sperma.  

Potřeboval jsem skoro třičtvrtě hodiny na to, abych nabral dost sil a mohl se postavit na nohy. Mezitím mi sperma naschlo na stehna, ale to nevadilo. Než jsem šel domů, dal jsem si sprchu a pro jistotu na mě Medvědář dohlížel, protože to na mě byl napoprvé docela odvážný zážitek. Kus před vrátnicí se ode mě oddělil, aby nás spolu nikdo neviděl, a pak nezbývalo než nasednout na kolo a hurá domů. Když už doma všechna světla zhasla a babča s dědou šli spát, ležel jsem v posteli na břiše a myslel na sperma, které do mě Medvědář nastříkal. Bylo uvnitř v bříšku a co dál? Nejspíš se vstřebá… nezmění mě to? Najednou pípnula zpráva na WhatsApp. Byl to Medvědář.

„Od dneška si ho nesmíš honit rukou! Do batůžku jsem ti dal robertka, smíš se udělat jen s ním do prdelky. Rozumíš!?“ Vyskočil jsem z postele a přesvědčil se, jestli říká pravdu. A opravdu, byl tam! Rychle jsem ho strčil pod peřinu a vzal si do ruky zpátky mobil.

„Ano, rozumím…,“ odpověděl jsem.

„Tak si ho tam zasuň a pošli mi fotku…,“ odpověděl. Bylo to docela vzrušující, tak jsem to udělal. Vklouznul do mě docela hezky, a když tam byl celý, vyfotil jsem si zadeček i s ním a poslal. Medvědář byl spokojený a nakázal mi, abych s ním v sobě spal až do rána. Oblékl jsem si tedy raději pyžamo, kdyby mně babča ráno nečekaně sundala peřinu, a nechal ho v sobě, jak si přál. Usnul jsem brzy i s telefonem v ruce.

Ne ale na dlouho. V noci mě probudilo divné svrbění v zadečku. Odkryl jsem peřinu, stáhl si pyžamové kalhoty, abych viděl na svoje půlky, a zjistil jsem, že robertek má režim vibrací a že se mi náhodou při vrtění v posteli spustil. Co víc, měl ještě další 4 stupně a každý další byl o kus příjemnější. Nebudu to natahovat. O pár minut později jsem tiše pokňourával slastí s robertkem hluboko v zadečku a myslel na pořádnýho chlapa, který mi to dělá. Nakonec jsem poslal fotku medvědářovi, jak mám popotažené pyžamové kalhoty, kde je vidět můj zadeček, z něhož vykukuje konec robertka, a troška vystříknutého spermatu z mého malého pindíka. Dostal jsem veeeeeelkou pochvalu, dokonce i virtuální pusu. Už teď bylo nadevše jasné, že se v budoucnu hodně věcí změní…, ale teď už honem na kutě.

Kapitola čtvrtá – Výlet 

Posledních pár dní v továrně bylo prima. Těšil jsem se, co se mnou zas bude Medvědář dělat a kde s tím přijde. Už si nedělal moc servítky a třeba včera mě svlékl donaha rovnou na dílně, položil na stolek a šukal mě tam, jako by se nechumelilo. A když bylo hotovo, tak mě pomazlil a zase zmizel jakoby nic. Přišel kdykoliv, odkudkoliv a dělal, co chtěl. Líbil se mi ten pocit, že kdybych snad nesouhlasil, tak by si mě stejně vzal. Byl jsem jeho šukací hračka, kterou měl kdykoliv na dosah. Bylo to tak roztomilé.

Nastal konec brigády a s ním i čas výplaty. „Weee, počítač se blíží!“, zajásal jsem pro sebe v duchu. Pan Málek, mistr chromovny, mi chlapsky potřásl rukou, poděkoval za odvedenou práci, a nakonec předal obálku s penězi a nějakým papírkem se soupisem odpracovaných hodin.

Ohhh, to ne. Bylo v ní totiž míň, než jsem čekal a hlavně… než jsem potřeboval. Bylo to zlý, hodně zlý, jelikož sehnat další brigádu bylo už dočista sci-fi. Nezbývalo než si sbalit saky paky a jet domů. Cestou k vrátnici mě ještě zastihl Medvědář. Všiml si, že jsem nějaký smutný, a tak jsem mu vše řekl. Šibalsky se usmál a nabídl mi řešení.

„Nooo, něco bych pro tebe měl, kluku…“ Významně zvedl obočí a trochu se pousmál. „Jako melouch jezdím v kamionu a zejtra odjíždím na dva dny do Běloruska. Jestli chceš, můžeš mi dělat závozníka a já ti ty drobný doplatím, bereš?“ Na krátko se odmlčel, podrbal na bradě a pak až skoro ďábelsky rozesmál: „Ale počítej s tím, že budeš mít skoro celou cestu mýho ptáka v sobě… hahaha!“ Byla to fajn nabídka, i když trošku nevšedni, to uznávám. Ale i tak byl počítač znovu ve hře a sex s chlapem se mi začal líbit. Navíc, kdy se budu moc podívat zadarmo do Běloruska?! Vesele jsem přitakal, že souhlasím, a poskočil si radostí. Horší bude vymyslet něco na babču a dědu, aby mě pustili na dva dny samotnýho. Co jim jen řeknu? Pravdu ne, to je jasný. Vzpomněl jsem si na kamaráda Petra, s kterým občas hrajeme online hry. Sice jsme se trochu pohádali, když si ze mě dělal srandu, že mám postavu jako holka, ale na výmluvu by asi vyhovoval. Babča i děda ho znali a to stačí, doufám. Vymyslel jsem si tak, že u něj budu spát a budeme celé dva dny hrát hry. Čekal jsem, že bude následovat spousta vyptávání, ale kupodivu to mělo hladší průběh, než jsem si myslel. Babí s dědou byli naopak moc rádi, že mám konečně zas kamaráda zpátky, a ať si to užijeme. Dokonce mi pro Petra přibalila bábovku s termoskou teplého čaje, a to už něco znamená!

Večer jsem vyrazil z domu směrem k nedalekému zchátralému venkovnímu koupališti, kde jsme měli s Medvědářem místo setkání. Čekal jsem docela dlouho, skoro půl hodiny. Už to málem vypadalo, že na mě zapomněl anebo si udělal srandu. Najednou tu ale byl! Obrovský černý tahač s obřím dlouhým návěsem a černou plachtou. Zaskřípaly brzdy, zasyčel stlačený vzduch a celá ta masa se přede mnou zastavila. Dveře se otevřely a z nich vykoukla rozježená, ospalá hlava a řekla:

„Tak šup, nasedat!“ Bylo to hodně vysoko, ale Medvědář mě chňapnul za ruku a doslova vtáhl do fakt velké kabiny. Ty jo, ta teda byla… fakt velká, skoro jako můj pokojík. Dvě masivní a pohodlná křesla, zářící palubní deska se spoustou hejblátek a páček, o kterých jsem neměl ani sebemenší ponětí, k čemu slouží, a vzadu dokonce rozestlaná postel. Fakt postel! No spíš tedy lehátko s polštářem a dekou, ale pro mě prostě postel.

Wow, všechno bylo tak velký. Motor zaburácel a já s úžasem jsem sledoval, jak se celý ten obří kolos na Medvědářovy pokyny plynule rozjel a přesně dělá to, co od něj chce.

Než jsme se vymotali z města, bylo ticho, protože měl plné ruce práce a já s úžasem sledoval, jak to celé monstrum funguje. Až po půl hodině, co jsme se napojili na dálnici, si začal povídat.

„Tak co, co to vlečeš v batůžku, karkulko?“ dobíral si mě, když viděl batůžek s bábovkou a horkým čajem.

„Bábovku, dáte si?“ nabídnul jsem mu a on s povděkem přijal. Za okny se krajina pomalu měnila a brzy jsme opustili republiku.

„Polsko! Ty jo, tady jsem nikdy ještě nebyl,“ kvíknul jsem radostně a díval se už do noční krajiny.

„Škoda, že je už tma, moc toho neuvidíš,“ opáčil Medvědář. Měl pravdu, ale co, jel jsem na výlet.

„Sundej si šaty, prdelko,“ řekl tím svým rázným způsobem.

„Cože? Tady a za jízdy? Vždyť mě někdo muže vidět,“ kontroval jsem ostýchavě. Medvědář měl ale jasnou odpověď:

„Podívej se z okna. Vidíš ty auta dole pod námi, myslíš, že sem někdo z nich vidí?“ A měl pravdu. Už jsem nic nenamítal a svléknul se donaha, jak si přál. Co víc, měl jsem všechny věci zamknout do skříňky nahoře nad mým křeslem, protože je prý až do Běloruska nebudu potřebovat.

Wow, bylo to vážně divný. Být nahatý v naprosto prázdné továrně, kde mě nikdo nemůže vidět, a pak naproti tomu v autě, které projíždí otevřenou krajinou a pod námi jezdí desítky a stovky osobních aut plných nic netušících lidí. Zprvu jsem se stydlivě choulil do křesla, ale brzy jsem si zvykl a užíval si naopak zajímavou, nahatou jízdu. Přelezl jsem si dozadu na postel a chvilku se v ní rochnil. Byla fajn, měkká a čistá. Napadlo mě trošku Medvědáře poškádlit a pošťouchnul jsem ho nožkou v rozkroku. Ne nadarmo se říká, že škádlit hada bosou nohou se nemá. Krátce na to totiž hodil blinkr na nejbližší odpočívadlo, zaskřípaly brzdy, a než jsem se nadál, ležel jsem na zádech, v zadečku mi dychtivě kmital chlapskej penis a moje bosé nožičky se mu zas třepaly na ramenou. Když bylo hotovo a já měl sperma v sobě, přelezl spokojeně na svoje řidičské křeslo a celý ten kolos se dal zas do pohybu. Už jsem ten systém dobře chápal a docela se mi líbil. Jsou ti velcí a silní chlapi jako je on a pak drobní klučíci jako jsem já, kteří jim mají bez řečí plnit jejich potřeby.

O dvě hodiny později…

Horší bylo, že se mi začalo chtít čůrat. „Nezastavíme? Chce se mi docela čůrat…,“ zaškemral jsem o čůrací pauzu. Pauza naštěstí byla. Sice ne na benzínové stanici, jak jsem předpokládal, ale na odlehlém odpočívadle. Medvědář mě poškádlil tím, že mi na vyčůrání nechtěl dát moje oblečení.

„Na co oblečení? Je tam tma, běž nahatej…,“ odvětil na moji prosbu o šaty a šibalsky se usmál.

„Uffff…,“ zamručel jsem odevzdaně. „Tak alespoň něco, moc moc prosím!“

„No tak dobře, vem si tohle,“ a podal mi moje žabky.

„Hahaha, tak to je tedy vtipný…“ Co se dalo dělat. Obul jsem si žabky a otevřel dveře náklaďáku. S vystrčenou hlavou jsem se rozhlédl po temném parkovišti, a když jsem se přesvědčil, že mimo nás tu opravdu nikdo není, vyskočil jsem nahatý ven. Rychle, přitom trošku legračně, jsem pelášil k nedalekému kraji malého odpočívadla, kde už začínal hustý les, a s úlevou začal čůrat na mohutný strom přede mnou. Sotva jsem byl s čůráním v půlce, ozval se za mnou hluboký hlas Medvědáře:

„Postav se na špičky.“

„Cože? Proč?“ Nechápal jsem, co to chce, ale udělal jsem to. Pevně se za mnou rozkročil, popadl mě za boky do svých tlap a zasunul ho do mě. Přirážení mě trochu znejistělo a bylo obtížné se při čůrání trefovat na strom přede mnou. Ono to s penisem v zadečku skoro ani nešlo. Když byl uvnitř, tak se téměř žádné čůrání nekonalo, ale když se povytáhl, tak proud znatelně zesílil. V zadečku mě zas začalo příjemně mravenčit a za krátko jsem byl odevzdaně opřený o strom a poslušně držel svému samcovi, který si to ve mně bezostyšně dělal. Ani jsem nezpozoroval, že zas hlasitě slastně vzdychám, a kdyby okolo někdo byl, určitě by nás slyšel. V ten okamžik mi to bylo docela jedno. Orgasmus mi zatemnil mysl, a když odezněl, měl jsem zas v zadečku nastříkáno a já se mohl konečně vyčůrat až do konce.

Medvědář mě ještě prevít vystrašil, když nastartoval motor a dělal, jako že mi ujíždí. To by bylo… sám, nahatej jen v žabkách a s ošukaným zadečkem. Naštěstí to byl fakt jen žert a zanedlouho jsme už oba pelášili dál po dálnici k Bělorusku. Cíl byl za rohem, a tak jsem dostal zpět svoje šaty. Weeee, to bylo divný po tolika hodinách se oblíkat.

Zboží vyloženo, naloženo nové a zas tradá na dálnici domů.

„Tak šup, svlíkat a zase všechno do skříňky!“ zavelel Medvědář, ale tentokrát jsem to udělal docela rád. Bylo to fajn jezdit na naháče.

Únavou jsem na pár hodin usnul a probudilo mě až kvílivé brždění brzd.

„Srnka, to byla srnka…, vběhla nám do cesty,“ řekl klidně Medvědář a pokračoval dál. Naštěstí se nic nestalo, ale bylo vidět, že je už taky unavený a chce se mu spát. „Potřebuju kapku probrat, pojď sem, pokouříš mě.“ Zvedl si pravou opěrku, rozepl kalhoty a vyndal penis.

„Co? Jako za jízdy?“ zeptal jsem se překvapeně. On jen pokýval hlavou, chytil mě za paži a přitáhl si mě nad svou sedačku. Věděl jsem, že hádat se s ním určitě nesmím, a tak jsem sklonil hlavu k jeho kalhotám a vzal si ho do pusy. Skoro okamžitě se mu postavil a já mu po něm začal jezdit rty nahoru a dolu. Motor monotónně hučel, míjela nás spousta aut a ani jedno z nich netušilo, že je uvnitř nahatý kluk, který za jízdy kouří řidiče. Zcela viditelně se mu uvolnily napjaté svaly na stehnech. Pohodlně se opřel do řidičského křesla, tiše spokojeně oddychoval a občas stiskl nějaký pedál anebo pootočil volantem.

„Jen nepospíchej, máme čas, čubičko,“ řekl spokojeně a pohladil mě po těle. Kouřil jsem mu ho opravdu dlouho. Museli jsme najet snad 50 kilometrů a možná i víc. Moc se mi to líbilo. Pak se ale zapřel a s několika heknutími se vystříkal. „Polykej to, ať to nemám na kalhotech!“ stihnul ještě hýknout v orgasmu a já tedy vše hned polykal. Sotva si zapnul poklopec, rozeznělo se hlasité mohutné a dlouhé zatroubení. Zděšeně jsem se podíval, co se děje. K mému překvapení jel podél nás nějaký jiný kamioňák a nejspíš se na nás už nějakou dobu díval.

„Hej, hej, heeej! Tak to byla jízda!“ ozvalo se ve vysílačce hlubokým hlasem chlapa za volantem trucku vedle nás. Takovej blowjob od mladýho pěknýho klučíka bych si tedy taky dal líbit! 

Skrčil jsem se nahatý s upatlanou pusou od spermatu do zákoutí postele za křeslo, ale i tak jsem byl vidět víc, než bych si přál.

Medvědář vzal mikrofon vysílačky a odpověděl: „Jo, díky, je to moje prdelka.“

„Hehe, to věřím,“ reagoval neznámý kamioňák. „Nechtěl bys mi ho na chvilku pučit? Měl bych tu pro něj taky jednu nadílku… hahaha! A pro tebe bych tu taky něco měl!“ A zamával balením 6 piv. Medvědář k mému překvapení reagoval naprosto opačně, než jsem čekal:

„Hej, to zní jako zajímavá nabídka!“ Oba hodili blinkr a začali sjíždět na další potemnělé parkoviště.

„To ne, to nejde!“ vyděšeně jsem se na něj díval, co to zas dělá. Náklaďák zastavil v rohu odpočívadla, kde už čekal náš drzý čumil. Tak jsem mu pro sebe začal teď říkat… Drzý Čumil. „Přece to nejde, no ne!?“ kvíknul jsem už trošku v panice. Medvědář mi s klidným vysvětlením zavřel pusu.

„On je alfasamec jako já, ty jsi čubička, prostě mu ho vykouříš. O nic nejde.“

S masivním cvaknutím se otevřely dveře kabiny a dovnitř naskočil další velký chlap o něco starší než medvědář. Mohlo mu být tak 50-55, s trochu zarostlou vousatou bradou a malinko udělanější postavou, tak jak u kamioňáků bývá. Posadil se na sedadlo spolujezdce, natáhl tlapu na Medvědáře.

„Ahooj, já jsem Venca,“ zahlaholil a potřásli si pravicí. Ten se taky představil a pak ukázal na mě.

„No, toho mazlíka už znáš.“ Ostýchavě jsem mu také podal ruku, ale místo toho mě popadl a posadil si mě nahatého na svůj klín, jako kdybych byl malý kluk a on Santa Klaus.

„No, posluš si,“ pobídnul ho Medvědář a ukázal na mě. „Je fakt šikovnej a polyká.“ Venca se zatřásl radostí, položil na palubku balení 6 piv a sesunul mě z klína, aby si mohl rozepnout poklopec a vyndat ptáka ven. Místo toho si sundal úplně celý kalhoty a rozepnul košili. Když byl připravený, Medvědář mě přistrčil blíž a řekl, abych si kleknul a začal.

Bylo to tak divný a trapný. Byla pořád tma, okolo nikde nikdo, a když to po mně chtěli oba, tak co jsem měl dělat. Klekl jsem si tedy před něj, uchopil penis rukou a dal si ho do pusy. Hned jsem mu ho začal pomalu kouřit. Byl to druhý dospělácký penis, který jsem kdy viděl. Měl ho takového macatějšího, ale kratšího. Jako velký doutník a pod ním visel ještě o kousek větší šourek, než měl Medvědář. Drzý Čumil táhle a spokojeně vydechl.

„Joooo, to je moc pěkný, tohle jsem moc potřeboval, chlape!“ chválil si moje počínání medvědářovi.

„Nepospíchej, máme čas, prdelko,“ dodal Medvědář a otevřel dvě piva, které právě cizí kamioňák donesl, a oba začali v klidu popíjet, jako by se nechumelilo. Dělal jsem to ale přesně naopak. Chtěl jsem, aby byl co nejdřív, ale nedařilo se mi. Hladil jsem mu kulky, pusinkoval žalud, olizoval ho po celé délce a nechával ho vklouznout do pusy celý, nic. Držel a ne a ne se udělat. Medvědář se také pochlubil, že to mám rád do zadečku, a to byla pro mě další šokující zpráva. Dohodli se totiž, že ho udělám zadečkem.

Cizí kamioňák se zvedl ze židle a lehl si na rozestlanou postel za křesly. Bylo to trapné. Ležel tam dočista nahatý, nahoru mu trčel penis a opíraje se zády o vnitřní stěnu kabiny se na mě díval, jak si nad něj rozkročmo klekám a nasedám na něj. Penis mi pomalu vklouzl do zadečku a já zvolna dosedal dolů. Ucítil jsem dotek stehen, a to bylo jasné znamení, že je tam a je třeba se začít hýbat. Nikdy předtím jsem to nedělal, ale asi jsem to dělal dobře, protože kamioňák slastně vzdychal a mžoural oči.

„Hezky mu to udělej, prdelko,“ ozvalo se za mnou. Ohlédl jsem se, zatímco jsem poskakoval po kamioňákově nahatém těle s jeho penisem v zadečku, a uviděl Medvědáře, jak drží v ruce mobil a nahrává si mě. K mému překvapení Medvědářovi zase stál a byl z toho, co se mu děje v kabince, hodně vzrušený. Telefon položil na palubní desku tak, aby dál pokračovalo nahrávání a bylo vše dobře vidět. Sám se postavil vedle postele a k tomu všemu mi strčil svýho ptáka do pusy. Bylo to poprvé, co jsem měl v sobě dva penisy. Jeden mi samovolně kmital v puse a na druhém jsem dovádivě poskakoval.

„Joo, tak tohle je fakt dobrýýý,“ zahřměl rozdováděně cizí kamioňák a sevřel mi můj drobný zadeček do velkých rukou. Následoval zásun až po kulky a nechal ho tam. Místo poskakování si mě jen dychtivě posouval po klíně dopředu a zpět. To mělo za následek to, že měl celý pindík hluboko uvnitř hezky obemknutý zadečkem a žalud se mu příjemně tulil o stěny uvnitř bříška.

Medvědář byl tak rozdováděný, že za okamžik začal stříkat a já měl sperma po celé tváři a ramenou. Sotva si sedl zpět na své místo, začal cloumat orgasmus chlapem pode mnou. Pustil mi zadeček a pevně sevřel za kotníky podél svých stehen. Hlasitě hýkal a začalo se mu cukat břicho, což jasně znamenalo, že do mě stříká. Začal jsem zas po něm poskakovat, aby to měl hezké, a zdá se, že se to i povedlo. Medvědář už zas držel telefon a vše si natáčel v přímém přenosu.

O hodinu později jsme už jeli zas po dálnici. Cizí kamioňák už byl tatam a jediné, co mi ho připomínalo, byla opravdu pěkná dávka spermatu v bříšku. Cesta ubíhala a mně už ani nepřišlo, že jsem uspokojil naprosto cizího člověka. Byl tu oběd a čas se zase obléknout. Domů zbývalo už jen něco pod dvě hodinky. Medvědář mi opravdu dal zbývající peníze jako odměnu za cestu, a ještě něco malinko přidal. Vysadil mě tam, kde mě den předtím nabral, a tím byl výlet u konce. Ještě v posteli jsem si říkal, že to byl prima výlet a že by bylo skvělé, kdyby se to ještě někdy opakovalo. V tom pípla zpráva a v ní video od Medvědáře. Vůbec jsem netušil, co mi to posílá. Když jsem ji otevřel a video spustil, úplně mně to vyrazilo dech. Bylo to video s tím, jak na koníka uspokojuju toho cizího kamioňáka. Bylo jasně zřetelné, jak mi vklouzává do zadečku. Jak dosedám na ten velký šourek, který pod ním leží a ty velké kulky v něm se vždy po dosednutí vyrýsují. O několik minut později i cákance spermatu z Medvědáře na mé tváři a pak ten hlasitý orgasmus cizího chlapa, který se do mě nakonec udělal. Ty jo, tak to bylo teda něco! To jsem ale netušil, že to byl poslední den s mým prvním alfasamcem a Medvědářem vůbec. O pár dní později se totiž odstěhoval kamsi na druhou stranu republiky a tím veškerý kontakt ustal.

A co bylo dál? Další perverzní příběhy na trošku zaučeného mladíka teprve čekají. A jestli chcete další, dejte vědět 😉.