Mokrost – první část

Seznamky mají jasný účel, seznámit dva lidi, kteří by se pravděpodobně jinak nepoznali. Nebylo tedy žádné překvapení, že stačilo jen málo dní k tomu, abych se taky s někým poznal. Jsem totiž celkem pohledný kluk, to dokážu přiznat i já sám. Jsem míšenec, napůl asiat, protože moje mamka ráda cestovala a z cesty kolem světa si odvezla menší dáreček, mého otce. Díky němu jsem tedy byl více oblíbený, protože dost lidem se líbil lehký hnědý nádech na mé kůži a trochu jinačí rysy v obličeji. K tomu mi i výška celkem polichotila a nepatřil jsem mezi nejmenší, přesto jsem si vždy spíše hledal vyšší partnery a byl jsem ten, kterého si někdo bral.

Můj ideální typ? Samozřejmě musí být nějak k světu, vysoký a svalnatý, aby mě kdykoliv a jakkoliv dokázal udržet, ale zase ne úplná gorila. Takových bohužel na světě neběhá nekonečno, ale podařilo se mi jako náhodou narazit na jednoho, se kterým jsem si dokonce i nějak rozuměl a nevypadal úplně vypatlaně. A tak jsme se asi po třech dnech rozhodli sejít a to hned u mě doma. Musím přiznat, celkem hodně jsem si od toho sliboval a naivně doufal, že se z toho hned stane jednorázovka, a nebo klidně vícerázovka, s mým nadržením v poslední době bych se nebránil ani nezávaznému závazku.

Na sebe jsem tedy hodil jen černé upnuté tílko a světle šedé tepláky, zaprvé, aby toho bylo hodně vidět a za druhé, aby to šlo co nejlépe dolů, a doufám, že to se stane i co nejrychleji, nebo to moje koule nevydrží a explodují. Už jen z uvědomění, že ke mně dneska přijde, mi tvrdl v kalhotách, přestože jsem si ráno dal dvě ruční kola na výdrž.

Všelijaké myšlenky jsem za hlavu hodil až při zvuku zvonku, zhluboka jsem se nadechl a otevřel dveře, čekaje toho vysněného nabíječe, který… se tak úplně nedostavil. Přede mnou sice stál extrémně vysoký, hubený, ale zato svalnatý muž, přesto ale nevypadal jako ten na fotkách. Ten byl většinou totiž focený v posilovně, celý zpocený a nehorázně k sežrání, občas i bez trička, ukazující ty dokonalé nabušené buchty. Mezi těmi se pot tvaroval a udržoval tak dokonale, že bych to hladce a ochotně vysál jako ještě nikomu. Teď tu ale koukám doslova na nějakého slušňáka, kterému se sice napínala snad ta nejvíc obyčejná modrá košile pod náporem svalové hmoty, ale tlusté brýle na nose a ulíznuté vlasy už nebylo nic pro mě.

Moje nadšení hned opadlo, to je jasné, ale i tak jsem zachoval slušný výstup a řekl si, že když si nějak rozumíme, můžeme alespoň být menší přátelé. Pozval jsem ho tedy dovnitř, a když procházel kolem mě, přes to všechno jsem se neubránil nad slintáním nad jeho silnou vůní. Tu měl jako správný chlap a jeho výška byla ohromující o to víc, čím blíže mně byl. Odhaduji, že měl nejméně o deset centimetrů víc jak já.

***

Uběhla alespoň hodina, během které jsme posedávali na gauči a probírali všechno možné o životě. V pozadí nám hrála náhodná hudba jako kulisa. Všechno vlastně nenasvědčovalo tomu, že by se cokoliv peprnějšího mělo dít, dokud mu nedošla káva a já mu šel do kuchyně udělat čaj. A rovnou říkám, že jsme měli oba štěstí, že jsem držel v ruce zatím studenou vodu. Protože než jsem si dokázal všimnout jeho příchodu do kuchyně, už se objevil těsně vedle mě a přímo u ucha mi vyhrkl svým hlubším hlasem otázku: „Kolik ti vlastně je?“

V tu chvíli jsem totiž dostal lehký infarkt a tím leknutím se mi podařilo onu vodu vylít, bohužel celou na mě. Celý politý studenou vodou jsem se nevěřícně otáčel na něho, odlepuje si tílko z hrudi, aby tolik nestudilo. Překvapilo mě, že přede mnou stál bez brýlí, čímž mi trochu i vyrazil dech, protože hned vypadal lépe. Kvůli tomu jsem se chopil dokonalé situace a neodpustil si zavtipkovat: „Podívej, jak jsem kvůli tobě celý vlhký…, co s tím teď uděláš?“ o pár kroků jsem se k němu přiblížil, zvedaje na něj pohled s vyzývavým úšklebkem na rtech. 

Dělal jsem si jen srandu, a tak jsem od něj nic nečekal, o to víc mě překvapilo, když si dlaní prohrábl vlasy a rozhrabal je, že už nadále nebyly ulíznuté a konečně se podobal tomu týpkovi, na kterého jsem se celé tři dny díval na fotkách. Než jsem na to stihl zareagovat, už byl zase o trochu blíž, taky s úsměvem na tváři a najednou s takovým pohledem, jakým by mě dokázal donutit k čemukoliv. Jen tohle málo stačilo, abych zase cítil napnutí v trenkách a sucho v krku, no po jeho větách jsem už i lapal po dechu a po rozumu, protože jsem právě viděl přeměnu jednoho člověka v druhého. 

„Hmm, buďto to všechno z tebe vysaju…, nebo tě smočím ještě víc, tak, že už ti to ani vadit nebude,“ vyslovil do mého obličeje a já cítil to stoupající napětí mezi námi a zvedající se teplotu v celé místnosti. A když se dva jeho prsty ocitly na mém boku a nepatrně mě na něm hladily, že jsem to skoro necítil a spíše to jen šimralo, už jsem se v hlavě modlil ke všem svatým. Myšlenkami jsem na něj křičel, ať už to ze mě strhne, ať už to na mě, pane bože, nehraje, a ať se nepřemáhá a prostě si mě vezme. Ať se mnou klidně hodí o zeď, o zem nebo přehne přes špinavou linku, ale ať už se mě dotýká a dostane ze mě to všechno napětí, které jsem neměl možnost tak dlouho ze sebe dostat.

V reálu jsem ale ani necekl, dýchal mi do tváře a já neměl najednou hlas, jen jsem se jednou rukou natáhl po jeho krku a chtěl si ho stáhnout k sobě dolů, abych už nás alespoň něčím spojil. On mě v pohybu zastavil, chytl mě za zápěstí, takže jsem kvůli jeho síle, podle které je opravdu poznat, že tu posilovnu miluje, jeho hlavu přitáhl jen o kousek blíž. Nevědomky jsem vydal nespokojený zakňučení, jak jsem byl zoufalý, kdy můj kamarád už stoupal a jeho obrys byl určitě zcela viditelný.

„Věk?“ zapředl jedno jediné slovo, které opakovalo jeho předešlou otázku, která toto celé začala, a upřeně mě propichoval pohledem. Hned jsem mu tedy prozradil, že mi je již šestadvacet. To ho jaksi potěšilo a s úchylným úsměvem od ucha k uchu a zvláštní jiskrou v oku pokračoval. „Dokonalé, vždycky jsem chtěl pořádně zřídit staršího chlapa. Je mi totiž teprve dvacet jedna,“ oznámil mi vítězně. A já jen vykulil oči neuvěřením a v klacku mi zacukalo, až jsem zarazil sám sebe, jak mě být ošukán takovým mládětem vzrušuje. Jak je možné, že vypadá takto v jednadvaceti letech a že jsem s ním hodinu byl v pohodě, když teď mě dostává do kolen snad jen dýcháním.

Po tomhle už mi to dovolil a dokonce si mě sám přitáhl do polibku, pořádně hlubokého, rychlého a horlivého. Po dechu jsem tentokrát lapal už doopravdy a jeho nacházení bylo těžší a těžší, jaké horko najednou všude bylo. Jeho ruce mě nejdříve objaly kolem pasu a pak pokračovaly na lopatky a zase zpátky, hladíc mě po celých zádech. Já mu zprvu prohrabával vlasy, do kterých se určitě dneska ještě hodněkrát vrátím, pak jsem se chopil jeho límečku a co nejrychleji mu chtěl rozepnout všechny blbý knoflíky, co si dneska zbytečně zapnul. To jsem bohužel nestihl, protože jeho rty mě pořád zaměstnávaly, až jsem se skoro dusil svými slinami, a ještě jsem byl tak rozklepaný a nedočkavý, že jsem je skoro ani rozepnout nedokázal. Takže skončil s jen napůl odhalenou hrudí, což i tak ale pro mě byla slastná podívaná. Jeho ruce si to nasměřovaly na moje půlky, které už se cítily zapomenuty, a po pořádném zmáčknutí si mě za ně vyhodil do náruče. To vedlo k mému nečekanému vzdychu. Nohy jsem rychle obmotal kolem jeho boků a touto polohou si svoji již plně naběhlou chloubu otřel přímo o jeho podbřišek. Tím si všiml, jak špatně na tom už jsem, a já měl pocit, že snad vybuchnu.

„Až tak nadržený jsi?“ uchechtl se a schválně si mě nadhodil, abych se o něj otřel ještě jednou. To jsem mu už zavzdychal přímo do ucha, objímaje ho kolem krku a vším vzrušením a napětím zavíraje oči bez vědomí, kam se právě rozcházíme. Znovu jsem je otevřel hned, jak mě položil na studenou zem, čímž jsem si uvědomil, že jsme udělali jen pár kroků a já teď jsem natisknut zády na kuchyňské lince, klečící, hned si uvědomuje, k čemu směřuje. Jeho pásek zařinčel a hned byl pryč, stejně jako jeho kalhoty, na které už jsem nečekal a dřív, než něco mohl říct, jsem se vrhl na jeho nářadí, které mě popravdě potěšilo. Hned jsem ho stiskl v ruce, obepnul rty a párkrát rukou zapumpoval, abych na jazyk dostal první jeho kapičky. A potom už jsem nevnímal, byl jsem v mlze opojení a chtíče, slyšel jsem jeho jemné steny a vzdechy, jak mu dělám dobře, a než jsem se nadál, pohlcoval jsem jeho péro stále víc a víc. Nedokázal jsem ho sám vzít do pusy celého, protože jsem ho cítil až na mandlích, vůbec mi to ale nevadilo a spíš jsem si s ním hrál jazykem, lízaje ho a saje ho nejlíp, jak jsem dokázal. A jak jsem slyšel i cítil, dělal jsem to moc dobře. Sám jsem začal slabě sténat s plnou pusou, protože jsem byl vzrušený až k prasknutí a různě jsem se v kleče kroutil, abych se trochu otíral o látku tepláků, které už byly s louží mé tekutiny, jak jsem se nebezpečně blížil k vrcholu.

Jednou rukou jsem si tedy musel sáhnout do klína a tím se přestal tolik soustředit na jeho věc, nýbrž spíš na tu svoji. Oči jsem měl silně zavřené a málem jsem se zadávil, když se mu to polevení na práci nelíbilo a sám mě chytl za hlavu, tlače mi do krku všechno, co má. A ó můj bože, dávicí reflex o sobě dával silně znát, ruce jsem mu hned zapřel za stehna, a už jsem ani nemusel na sebe sahat, vrchol přišel sám a já stříkaje si do vlastních kalhot jsem se rozklepal. Ochotně jsem mu párkrát ještě polkl penis, než i on toho dosáhl, přirážeje mi nos k jeho podbřišku a plně mi hrdlo lepkavou teplou tekutinou, což vedlo k mému lehkému dušení. O to jsme se ale ani jeden nezajímali, oba jsme v té vášni měli oči převrácené a tělo v dokonalé euforii.

„No páni—“ vydechl zadýchaně poté, co mi pomalu vytáhl svoji kládu z hrdla, otíraje mi zbytek špičkou o rty, „jsi zvrhlejší, než jsem si přál.“ Lehce se zasmál, po vyvrcholení z nás na chvíli opadla ta dravost se navzájem sežrat, takže jsme na sebe spíše házeli sladké a skoro zamilované pohledy. Poukazoval na to, že jsem se udělal také, přestože jsem k tomu nic moc nepotřeboval. Nad tou větou jsem se jen trochu zastyděl, cítil jsem, jak mi zahořela líčka, a postavil se. Trochu s nechutí, protože nadílka v mém oblečení nebyla úplně příjemná.

„Chceš ještě ten čaj?“ nabídl jsem mimo řeč, zasluhuje si sexy pozvednutí obočí s jeho pažemi znovu obmotanými kolem mě. Svoje kalhoty už odkopl někam do kouta a nám oběma bylo myslím jasné, že tam chvíli zůstanou. Znovu jsem se chopil rozepínání jeho košile a už úspěšně, odhaluje jeho pevný trup, na kterém musel makat hodně dlouho, a já na něj teď mohl bez ostychu a bez povolení civět, a to jak dlouho jsem chtěl.

Samozřejmě mi neunikl ani fakt, jak rychle se jeho chlouba znovu dostala do kondice, a to ve mně vyvolalo zděšení i vzrušení zároveň. „Teď už chci něco úplně jiného,“ silně si přitiskl můj krk k ústům a bolestivě se k němu přisál, dávaje mi najevo jeho úchylku a dostávaje z mého hrdla pro změnu bolestivý sten.

Tohle bude ještě zajímavé…