Doučování aneb Poprvé se spolužákem

Nastaly opět všední dny, zase to protivné ranní vstávání, škola, učení a stále dokola až do dalších prázdnin, ostatně jak to známe asi všichni. Já jsem se do vzdělávacího zařízení tentokrát kupodivu těšil, nicméně ani ne tak za účelem povznesení ducha, ale hlavně na setkání s Danem. Ve třídě jsem ho však marně hledal, několik dní chyběl, prý onemocněl. Nikdy dříve bych to asi neřešil, prostě bych si řekl, no co, spolužák je nemocný, však se zase vrátí. Ale najednou se v mém nitru ozvala jakási starost o něj. Rozhodl jsem se, že mu napíšu zprávu na to číslo, které mi svěřil po té mé hrozné noci, kterou strávil u nás doma a věnoval se ošetřování jednoho nezkušeného zhulence. Odpovědi jsem se však nedočkal rychle ani v následujících hodinách. Zkusil jsem ho kontaktoval znovu – a zase nic. Napadlo mě, že mu třeba opravdu není dobře, že nemá náladu na žádnou komunikaci. V duchu mě to trochu mrzelo. Nebo zklamalo?

Asi za týden jsem ráno vešel do třídy, když jsem se rozhlédl, srdce mi poskočilo radostí. Dan byl zpět v celé své kráse a evidentně v plné kondici. Stylově oblečený ve skejtových hadrech, volné džíny, značkové triko i boty, nechyběla padnoucí kšiltovka, tentokrát nasazená kšiltem dozadu. Při pohledu na něj jsem párkrát nasucho polkl. Zrovna kupodivu docela živě diskutoval s několika spolužáky a spolužačkami. Mě samozřejmě nenapadlo nic lepšího, než se hrnout k tomu hloučku. Jeho reakce mě, mírně řečeno, šokovala. Úkosem na mě pohlédl, zatvářil se docela chladně, ledabyle odpověděl na můj možná zbytečně nadšený pozdrav a dál se věnoval těm ostatním. Úplně mě tím zmrazil, honem jsem se snažil nedat na sobě nic poznat, odešel jsem na své místo, kde jsem si bezmyšlenkovitě začal vyndávat pomůcky na lavici. V hlavě se mi všechno motalo, ani jsem nevnímal spolužačku, která se ke mně přitočila a cosi povídala. Následně se urazila a kamsi odplula. Vyučování jsem doslova přetrpěl, upínal jsem naději k jeho konci, že snad bude šance promluvit si. To se ukázalo jako mylný předpoklad, protože Dan obklopený několika spolužáky vyrazil na cigaretu. Náhle jsem si připadal opuštěný, k ničemu, a raději jsem se loudal domů. Maximálně zdvořile jsem odmítl několik návrhů ostatních, ať si jdu zakouřit s nimi. Vymluvil jsem se na nějakou povinnost doma.

Po cestě i doma jsem marně přemýšlel, co se mohlo stát. Napadlo mě, že jsem mu třeba odporný po té noci, kdy o mně pečoval. No, nedivil bych se. Nebo že by třeba nějaká pomluva? To je přece v našich krajích oblíbená disciplína… Ten chlad z jeho strany pokračoval i v následujících dnech, a proto jsem pomalu dospěl k závěru, že žádné společné přátelství se konat nebude, že to bude všechno jen moje nenaplněná představa. Nemá to cenu, nebudu se přece užírat, řekl jsem si. Rozhodl jsem se, že vrátím svůj život do normálu, žádné vzdušné zámky. Abych pokud možno zapomněl, ve volných chvílích bez přítomnosti ostatních rodinných příslušníků jsem se poctivě věnoval své tajné zálibě ve skejtovém oblečení, kšiltovce s koženým kšiltem a v kombinaci se sledováním porna uvolňoval svoje tělo i mysl.

Dny a týdny ubíhaly, nastaly mi docela problémy, protože jsem začal těžce plavat v matice. Jednoduše řečeno, kurvil jsem, co se dalo, a celkový prospěch v tomto mém neoblíbeném předmětu zamířil k nedostatečné. Ať jsem dělal, co jsem dělal, prostě to nešlo. Jednou takhle před odpoledním vyučováním jsem na Messengeru objevil zprávu:

„Co se s tebou děje? Hodláš propadnout?“ Když jsem se podíval na odesílatele, zatrnulo mi. Byl to Dan. Očima jsem ho hledal po třídě, zachytil jsem, jak se jeho prsty míhaly po displeji telefonu, když se na tom mém objevila další zpráva od něj: „Ve čtyři před nádražím. Jestli máš zájem“. Bleskově jsem odepsal:

„Mám“.

Přes prvotní nadšení jsem se nakonec vypravil na místo schůzky s poněkud zvláštními pocity. Byl jsem přesný, Dan si zjevně dal záležet, protože už čekal. Pozdravili jsme se a ze zdvořilosti jsem se zeptal, jestli čeká dlouho. Zlehka zavrtěl hlavou. Snažil jsem se být přívětivý a vstřícný, nicméně on hned poznal, že v mém tónu nechybí náznak odtažitosti.

„Ty se na mě asi zlobíš, jak jsem se k tobě v poslední době choval. Chápu. Jednou možná nastane příležitost na vysvětlení. Třeba už brzy.“ A hřejivě se usmál a zlehka mě plácl po zádech. To už jsem začal pomalu roztávat. Dohodli jsme se, že půjdeme ke mně domů, kde jsem udělal něco k pití a vrhli se na ten odporný předmět jménem matematika. Seděli jsme těsně vedle sebe, cítil jsem teplo i vůni vyzařující z jeho těla, občas jsme se náhodně dotkli a já místy po očku mrkl na profil jeho tváře. Takhle z blízka to dosud nebylo. Všechny myšlenky jsem soustředil na jeho výklad a horečně jsem se soustředil, aby se v mém rozkroku neprobudilo nic, co by působilo nepatřičně. Až mě z toho chvílemi polévalo horko, ale zvládl jsem to. Dokonce se mi dařilo chápat to, co do mě hustil.

Asi po dvou hodinách rozhodl, že už to pro dnešek stačilo, a poprosil, že by si dal trochu kafe a cigaretu k tomu. Hned jsem nadšeně souhlasil, vyzval ho, aby se posadil na terasu, kam jsem za chvíli donesl pití a něco k tomu. Dan si zapálil, přičemž zjistil, že má u sebe poslední cigaretu. Já jsem samozřejmě byl švorc a neměl doma ani trochu nikotinu. Zasmál se a řekl, že se o ni podělíme. Tak jsme se střídali v potahování, přičemž jsem se vždy zachvěl, když jsem potáhl cigaretu, kterou Dan měl před okamžikem ve své puse. Bavili jsme se o běžných věcech, Dan se potom mezi řečí zeptal, kdy se vrátí rodina. Odpověděl jsem, že dnes jsem doma sám, ostatní se vrátí až zítra. Odpovědí bylo:

„Hmmm“. Naše pohledy se střetly a já měl pocit, že se v jeho očích nějak zajiskřilo.

Přesunuli jsme se dovnitř, v kuchyni stáli proti ani ne dva metry od sebe a klábosili o nesmyslech. Najednou nám jaksi došla řeč a jen jsme tak stáli proti sobě a hleděli si přímo do očí. Ač jsem si řekl, že bych se měl dívat někam jinam, nedokázal jsem odvrátit zrak. Dostal jsem strach, že se aktivuje ta moje věčně nadržená část těla a párkrát skoro hlasitě polkl to množství slin, které se mi začalo hromadit v puse. Dan mě stále upřeně sledoval a velmi pozvolně si otočil svou kšiltovku kšiltem dozadu a pečlivě ji urovnal. Pak už bylo všechno dílem okamžiku. Jedním skokem se Dan zjevil těsně přede mnou, využil toho, že jsem úlekem pootevřel pusu, a bleskově do ní strčil svůj horký a vlhký jazyk tak, že jsem ho cítil skoro až v krku. Chtěl jsem ho od sebe v první chvíli odstrčit, ale nedokázal jsem to. Šmejdil jazykem v mé puse, až jsem skoro popadal dech. Pak ze mě vyklouzl. Nadechoval jsem se, že něco řeknu, ale on přiložil svůj prst na mé rty, chytl mě za ruku a odvedl do obýváku, kde mě usadil na sedačku a sám si obkročmo sedl na mě. Mlčky jsme se dívali do očí, Dan mi beze slova posadil svůj snapback na hlavu, usmál se a řekl:

„Takhle to je super, budu ti muset pořídit taky takový jako dárek.“ Lehce jsem zaváhal a odpověděl mu:

„Možná to nebude tak nutné“. Mlčky jsem pohledem ukázal na skříň. Zasmál se, vstal, šel k nábytku a otevřel jej. V tu chvíli mě polilo horko, vždyť kožený kšilt nesl stopy mých hrátek. Bohužel už bylo pozdě, kšiltovku již ve skříni našel a se zjevným potěšením si ji prohlížel. Dal si ji ke svému obličeji, několikrát se zhluboka nadechl, rukou přejel svůj rozkrok a posléze si ji nasadil na hlavu. Vrátil se k sedačce, opět si na mě sedl a přisál svá ústa k mým. Trošku už jsem ztratil prvotní ostych, naše jazyky se přetlačovaly a sliny se promíchávaly. Bylo to něco nádherného a dosud nepoznaného, však se to také výrazně projevovalo v mém rozkroku. Měl jsem tendenci tam zajet rukou, ale Dan mi ji zachytil a nedovolil to, dokonce se zatvářil přísně a zavrtěl hlavou. Dan přestal svým jazykem rejdit v mé puse a následně se jeho jazyk zaměřil na mou tvář a krk. Cítil jsem to vlhké teplo na svém obličeji, nepopsatelné. Nezapomněl ani na ušní lalůčky, které jemně kousal. Rozdráždil mě tak na plnou míru, mým tělem projížděly vlny vzrušení, péro trčelo ve volných džínách a já cítil, že žalud doslova plave v touze. Ten mizera to moc dobře věděl. Najednou mě pustil, vstal a prohlásil, že už je docela pozdě. Chtěl jsem vyjádřit nesouhlas, ale on jen zvedl prst a přísně řekl:

„Jedno doučování stačit nebude“. Letmo mi vlepil kamarádskou pusu na tvář a s mou lehce poskvrněnou kšiltovkou na hlavě zmizel. Od hlavních dveří ještě zavolal: „Už rozumíš, proč jsem se k tobě tak choval?“ Práskly dveře a byl pryč.

Zůstal jsem na sedačce jako omámený a cítil jsem neuvěřitelný tlak v podbřišku. Serval jsem ze sebe džíny, péro se mi dmulo v boxerkách, na nichž se rýsoval velký mokrý flek. Svlékl jsem je, můj pták se vymrštil tvrdý jako kámen, špička temně rudého žaludu se drala z předkožky ven a vše se tam doslova topilo v touze. Přejel jsem žalud dlaní, na které ulpěla tekutina mého vzrušení. Rozetřel jsem si ji po obličeji tam, kde se před pár minutami pohyboval Danův jazyk. Mé tělo se chvělo jako v transu, stačilo několik tahů a následovala dosud nevídaná exploze semene. Neovládl jsem se a tlumeně vykřikl. První dávka proletěla kamsi za moji hlavu, druhá dopadla zčásti na obličej a krk, třetí skončila na břiše, následovaly další, i když už menší výstřiky. Proboha, taková dávka! Rukou jsem to pěkně posbíral, přenesl do pusy a spolykal.

S úsměvem mě napadlo, co by na to asi říkal Dan. Myšlenka na něj způsobila opětovné ztopoření. Lehl jsem si na záda, zvedl nohy, prsty setřel z těla poslední zbytky spermatu a bezděky zamířil k dírce. Jezdil jsem okolo ní ve stále menších kruzích až do chvíle, kdy jeden prst zajel dovnitř. Zažíval jsem slastné pocity, po chvíli dovnitř zajel druhý prst. Druhá ruka honila péro, prst přejížděl po uzdičce a pěkně klouzal po žaludu, který znovu rychle zvlhl. Synchronizoval jsem práci obou rukou, představoval si Danův jazyk projíždějící moji pusu, takže se brzy dostavila další extáze. Udivilo mě množství semene, které ze mě opětovně vyšlo. Samozřejmě toho bylo méně než poprvé, ale i tak… Pak už prsty opustily roztoužený zadeček, druhá ruka pustila ochabující péro a já, vyčerpaný zážitky toho pozdního odpoledne, zvolna usínal, aniž by mi v tu chvíli vadilo, že jsem prakticky nahý a celý opatlaný svým semenem…