• GD
Styltvrďárna
Datum publikace5. 5. 2022
Počet zobrazení1340×
Hodnocení3.68
Počet komentářů2

Byl začátek léta, ještě „včera“ bylo vlastně jaro, teploty rapidně stoupaly a Jardovi se rozhodně na ten třídní sraz nechtělo, bál se, že se vrátí to, co ho děsilo dosti dlouho a kořeny byly právě na základce. Svoji matku měl vždycky rád a to platilo i do dnešních dnů, ale také ji tak trochu nenáviděl. Oba rodiče dost dlouho nemohli vydýchat, že má Jarda své zájmy postaveny jinak, než bývá běžné. Hlavně teda ona, takže ho dlouho tlačila do svazku, který mu nebyl rozhodně vůbec příjemný, než konečně pochopila, že její snaha je marnost nad marnost. Co jí ovšem zazlíval do dneška, bylo, že ho volala Jaroušku, a to i před kamarády, dokud ještě nějaké měl.

Prakticky ihned se toto oslovení mezi nimi ujalo, začalo se šířit po škole a všechny děti ho takto brzy volaly. Netrvalo to až tak dlouho a přišla nová vlna oslovení, kde se původní oslovení změnilo na Jaroušku teploušku. I toto oslovení se velice rychle šířilo v celé škole a Jarda s tím měl dosti velké problémy až do konce své docházky. Pravda, sám tak trochu tomu zavdával příčinu, protože se vyhýbal kontaktům s děvčaty, pokud to bylo možné, a s přibývajícím věkem se tento odstup zvětšoval. Navíc vždycky spíše vypadal jako holka než kluk. V současné době to stále bylo nejvíce zřejmé na jeho zadku a tváři, kde mu v podstatě skoro nic nerostlo. Nebudeme si nic namlouvat, poslední roky na škole se vyhýbal úplně všem. Teprve mnohem později si uvědomil, že ženy mu opravdu nic neříkají. Jeho izolovanost měla ovšem jeden pozitivní dopad, a tím bylo naprosté soustředění na učení a po výšce na kariéru. V současné době byl na jedné z nejvyšších pozic nejmenované významné mezinárodní společnosti, a dokonce jeden z majoritních vlastníků. Měl tak všechno, jenom vztah, jakýkoliv, byl v nedohlednu.

Přes to, co mu život a škola přinesly špatného, neodolal vydat se na tento druhý sraz, tentokráte po dvaceti letech. Ten po deseti letech vyskrečoval různými výmluvami a nyní mu to už přišlo blbé, obzvláště když dostal pozvání od jediného spolužáka, s kterým se kdy v životě cítil dobře i přes všechny jeho urážlivé hlášky k jeho osobě. Když si vzpomněl na to, jak vypadal, když ho viděl naposledy, začal mít těsno v kalhotách. Vědomí, že během té doby, co se neviděli, zřejmě ještě více vyspěl, mu na klidu nepřidalo, spíše naopak.

Po příjezdu na místo srazu samozřejmě sotva vystoupil, všiml si ho On! Hned bez okolků před všemi přítomnými, což byla skoro celá třída, začal vykřikovat:

„Koukejte, kdo to přijel!! Náš Jaroušek teploušek!! Tak kde máš holku, buzničko?!!!”

Takováhle invektiva by ho rozhodila ještě celkem nedávno, ale v této chvíli už byl někde jinde. Měl sám v sobě jasno, úspěch se též dostavil, a tak přetékal sebevědomím natolik, že se nesesypal. Tahle situace měla jediný efekt na jeho kolík, který naprosto zdřevěněl.

„Ahoj. Cože? Ty nevíš, že buzničky nemají holky? A ty máš holku kde?” utřel ho Jarda.

Zábava se rychle rozproudila, ovšem z větší části na jeho účet. Obzvláště si ho vychutnávala pánská část srazu, ta dámská brzy zjistila, že se s ním dá bavit o ledasčem ženském, ve většině případů i fundovaněji než s leckterou ženskou. Přesto, nebo možná právě proto ho to po pár hodinách přestalo bavit a chtěl odjet domů. Nemusel se obávat problémů, neboť nepil, ale zjistil, že nemá klíče od auta. Po chvíli hledání a kapánku vyšilování se k němu přitočil On.

„Jaroušku, neblbni! Ráno se najdou, uvidíš,” začal ho On přesvědčovat.

„Ty o tom něco víš, Dane?"

„Možná vím a možná nevím. To je přece jedno. Užívej si to a třeba budeš překvapen."

„To myslíš vážně? Mě to tady fakt nebaví."

„Klídek, Jaroušku! Dlouhá noc je ještě před námi a ubytování je zajištěno."

„Tak dobře. Když nemůžu odjet, tak půjdu tedy spát."

„Jak chceš. Když myslíš."

Jarda si šel na recepci pro klíče a nestačil se divit. Představil se a na jeho žádost o klíče se dozvěděl, že už je má Dan. Okamžitě za ním vyrazil.

„Dane, prej máš klíč od pokoje! Okamžitě ho sem naval!"

„Mám a nedám. Já jsem tady vrchní klíčník a já tady určuji, kdo a kdy dostane jaký klíč!"

Řekl to takovým hlasem, že se Jardovi málem podlomila kolena a měl pořádně tvrdo v kalhotách. Po kolikátý už to ten den bylo! Měl co dělat, aby své rozpoložení nedal najevo, a radši rovnou zamířil k baru, kde si dal na uklidnění pořádného panáka. Jenomže problém byl v tom, že Dan se motal skoro furt okolo něj, a tak se stalo, že to nebyl první panák večera a zdaleka ani jeden z posledních.

Když konečně zábava začala váznout a Dan zavelel ke spánku, bylo již dávno po půlnoci. Jarda se sice držel na nohou, ale bylo jednoznačně znát, že nikoliv bez problémů. Než se vyhrabal až do jejich pokoje v podkroví, už tam Dan byl rozvalený nahý na posteli. Světlo zde svítilo naplno, a tak viděl úplně vše. Jeho předpoklad, že Dan za ta léta ještě vyspěl, se mu potvrdil víc než dostatečně. Před ním ležel pořádný, velký a všude chlupatý chlap s pořádným obdarováním v rozkroku. Naprosto všechno bylo dobře vidět, pořádné koule evidentně natlakované, žilnatý, urostlý penis i růžovoučký svěrač, a s Jardou to zacvičilo tak, že stěží se nasměroval do druhé, volné postele. Alkoholové opojení mu rozhodně situaci nezjednodušovalo. Po čase se vzpamatoval natolik, že vnímal, jak Dan říká:

„Ty se nepřevlékneš? To budeš spát takhle?!”

„Jo, jo,” odpověděl opilecky, ztěžka se zvedl a vydal se ke dveřím s tím, že se převlékne v klidu a soukromí ve společné sprše. Narazil ovšem na překážku v podobě zamčených dveří.

„Dane, odemkni!”

„Už jsem ti přece řekl, že jsem klíčník. Odemknu až ráno. Radši se převlékni, ať už můžeme spát!”

To už zase seděl na posteli s hlavou v dlaních. Rozhodně se mu nechtělo zrovna před ním odhalovat svá intimní tajemství. Idol všech žen, v některých případech i mužů, určitě má celý harém na každém prstu a nepotřebuje k uspokojení muže a už vůbec ne jeho.

„Tak budeš se svlékat, nebo ti s tím mám pomoct?!” ozval se Dan zase tím hlasem plným dominance stejně jako dole, když mluvil o klíčích.

Jarda se jako zhypnotizovaný začal svlékat. Jak se při tom hodně styděl, tak to bylo vše pomalé a vznikl z toho neplánový striptýz jako ze zpomaleného filmu. Tímto stylem sundal nejdříve boty, pak kalhoty a pak jako další košili, když se ozvalo:

„Stačí, buzno!"

Jarda se zastavil v půlce pohybu a zůstal vrávoravě stát.

„Koukám, že nosíš kompletní erotické prádélko jako správná kurvička."

Cítil se tak trapně, když tam před ním stál v silonkách na podvazcích, hruď zakrytou podprsenkou a s kalhotkami stěží schovávajícími jeho nezměrné vzrušení.

„Tak pojď, kurvičko, obšťastnit svého pána!"

Jarda šel na kolena zhypnotizovaný jak kobra fakírovou píšťalou, zabořil hlavu do rozkroku, vnímaje tu omamnou mužskou vůni nemytého těla, olízl to nejdůležitější z něj a vychutnával ty slastné chutě, které se mu na tomto místě nabízely. Když se takto nabažil, vzal nabízený nástroj slasti do úst, začal na něj hrát. Nikdy to ještě nedělal, vlastně ještě neměl nikoho, s kým by provozoval cokoliv třeba jen trochu sexuálního, ale přesto instinktivně věděl, jak udělat svému pánu dobře. Nebylo to při těch rozměrech nic jednoduchého, ale snaha byla odměněna postupným pronikáním do ústní dutiny a poznáním nepoznaného.

„Přestaň! Stačí!" s těmi slovy Dan odstrčil jeho hlavu ze svého klína.

„Na čtyři, děvko!"

Jarda tak učinil, jak nejrychleji to ve svém stavu dokázal, a už cítil, jak jsou mu zezadu stahovány kalhotky. Příprava jeho nadržené dírky netrvala až tak dlouho, jak by s ohledem na to, co ji čekalo, potřebovala, ale zase oddalovat tak dlouho její odpanění se jim oběma fakt moc nechtělo. Vzápětí ucítil pronikání vetřelce do svých útrob, to už si nemohl pomoci a začal řvát bolestí. Takřka okamžitě jeho ústa zakryla ruka.

„Neřvi, kurvo! Vzbudíš celý penzion."

Následovalo pár pomalých přírazů pronikajících do stále větší hloubky a pak začala pořádná šukačka. Netrvalo dlouho a Jarda si to začal neskonale užívat. Bylo to tvrdé, bylo to rychlé, bylo to hluboké a trvalo to neskutečně dlouho, než ucítil, jak se do jeho střev vyprazdňují Danovy semeníky. Ten pocit byl tak intenzivně rajcovní, že i ty jeho učinily totéž přímo pod něj. Když z něho Dan vyklouzl, lehl si na postel tak, aby byla přístupná i jeho dírka.

„Tak pojď očistit svého pána! Nezapomeň ani na zadní vchod."

Bylo to zvláštní, chutnalo to trochu jinak, než když něco podobného dělal před chvílí, ty chutě z obou míst si byly tak podobné a tak vzrušující, až to bylo k nevíře. Evidentně i Danovi se to líbilo a jeho kolík to dával rychle najevo.

„Nasedni si a jeď!"

Jarda tak učinil a bylo to neskutečný. Měl pod sebou něco tak božského, až se tajil dech. Trvalo to opět dlouho, už začínal být vyčerpán, když konečně se dočkal druhé nadílky a bylo to něco překrásného.

„Zhasni a lehni si ke mně, Jardo, prosím."

Tak tahle nečekaná věta ho naprosto dostala a všechny předešlé ústrky a urážky stály za tu chvíli a byly zapomenuty. Učinil, jak mu bylo řečeno, a dostalo se mu něco, co vůbec, ale vůbec nečekal. Dan se k němu přitulil a začal ho jemně hladit i líbat všude po těle. Jarda mu jeho něžnosti opětoval a obzvláště si užíval vískání jeho ochlupení různě po celém trupu. Tahle idylka trvala ani krátce, ani dlouze, až do okamžiku, než se vrátila Danovi potřeba se ukojit. Tak jak byli, Dan na něm, začal ho tvrdě bezohledně brát na misionáře, v podstatě znásilňovat, jen si jeho nohy hodil na ramena a začal si užívat. Když s tím skončil, opět vyprázdněn, zalehl ho plnou vahou a potichu spustil:

„Víš, Jardo, po tomhle jsem toužil, co tě znám, a je škoda, že k tomu nedošlo již dříve, aspoň na minulém srazu. Líbil ses mi už na základce, ale bylo mi brzy zřejmé, že jsi k tomu ještě nedospěl, škoda. Tak teď si to užijeme oba.”

S těmi slovy se přesunul k Jardově hlavě a svůj úd zasunul do nabízených úst. Za chviličku je mrdal až do dalšího výstřiku. Po tomhle výstřiku už Jarda přestával vnímat, co s ním Dan ještě dělá, a nakonec usnul naprostým vyčerpáním.

Ráno se probudil díky slunečnímu paprsku na své tváři. Vzápětí si uvědomil nevídanou bolest řitě. Teprve ta mu připomněla, kde je a co se tady dělo. Rozlil se mu blažený úsměv po tváři s vědomím, že se mu to hodně líbilo. Když se začal zvedat, došlo mu, že je naprosto nahý. Rozhlédl se po místnosti. Nacházel se v ní naprosto sám a jeho prádlo bylo rozházeno všude. Když ho začal sbírat, tak mu tento pohyb připomněl, že je něco špatně, jako by mu něco překáželo v rozkroku. Podíval se tam a překvapeně zjistil, že jeho ptáček je v klícce. Chytla ho solidní panika a začal pobíhat po pokoji. Trochu se uklidnil, teprve až na stolku uviděl klíče od auta i od pokoje. Když přistoupil blíž, uviděl, že tam leží i nějaký popsaný papír. Začetl se do něj a jeho dech se při tom zrychloval a prohluboval.

Ahoj, Jaroušku. Jak se ti líbila tahle noc? Mně teda strašně, chtěl bych si to zopakovat co nejdříve a nejlépe nejen jednou. Jestli to máš taky tak a chceš-li být mojí poslušnou kurvičkou na plný úvazek, pak se co nejdříve ozvi na níže uvedený telefon. To, že máš upravený rozkrok, je jen takový bonus, abys na mne nezapomněl. Neboj se. Nejpozději na Vánoce se ozvu, pokud tak neučiníš ty dříve, a přijdeš o to. Doufám, že je ti jasné, že je to všechno jenom mezi námi a nebudeš to nikde vytrubovat. Tvůj Pán Dan.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (20 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (20 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoGuy Izieu
Věk58

Můžu být rád, že po mně někdo něco občas chce, aspoň existuji. Když ovšem občas po někom něco chci já, neexistuji.

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #2 Odp.: SrazGD 2022-05-12 19:47
Děkuji Zmetkovi za jediný komentář. :D
To, že to považuješ za ambivalentní, mne těší. :-) Ty tečky za tím teda nevím co obsahuji, ale co se dá dělat. Nechápu co vidíš v tom co je psáno/řečeno za neuhlídane jazykj . Jestli to je různé oslovování Dana, což je úmysl - vývoj postavy, nebo něco jiného. Pochvala nápadu potěšila, ale opět hledám důvod tvého vyjádření, že je nedotaženej.
Ještě nevím zda bude pokračování, jestli ho zvládnu napsat. Rozhodně vím, že Jaroušek bude bojovat sám se sebou jak se zachovat, ale problém je jak to napsat a co dál.
Citovat
0 #1 Odp.: Srazzmetek 2022-05-05 22:35
Pro mě trochu ambivalentní...neuhlídanej jazyk v tom, kdo ke komu mluví...a jak. Ten nápad je hodně dobrej, fakt. Jen mi přijde pořád trochu nedotaženej. To pokračování,myslím, bude, že jo? ;-)
Citovat