• Leckdo
  • ebit
Stylklasika
Datum publikace2. 8. 2013
Počet zobrazení12491×
Hodnocení4.47
Počet komentářů3

Byl to poslední školní výlet třídy, kam chodili taky nerozlučný kamarádi Jirka s Mirkem. Oba za ty čtyři roky nadělali takovejch hovadin, že se nikdo ani nedivil, když se teď společně potáceli totálně opilí do svý chatky. Byl to tedy spíš Jirka, kdo se snažil svýho spolužáka odtáhnout do postele, protože tušil, že by se za chvíli složil někde venku pod keřem a strávil tam klidně celou noc. Jak ho tak táhl, všímal si jeho roztomilýho, stále ještě rošťáckýho obličeje a začal znovu vzpomínat na celou tu dobu, co se spolu znali. Byli k sobě vždycky naprosto upřímný a kecali spolu o všem možným, ale jedno Jirka Mirkovi nikdy neřekl, protože se bál, že by to byl konec jejich pěknýho přátelství: Byl do něho každým rokem čím dál víc zamilovanej.

Ačkoliv bylo jaro, byl to jeden z těch dní, který se na chvíli promění v léto, aby se pak zase vrátily mrazy. Procházka s Jirkou směrem k chatce pomohla Mirkovi trochu líp vstřebat alkohol. Jirkův spěch přiměl Mirka myslet si, že má na chatce nějaký překvapení: Určitě si chytrák vzal ještě nějaký další zásoby, který spolužákům nenabíd', takže budem moct chlastat až do rána. Pak si ale uvědomil, že když se podívá nahoru na hvězdy, točí se mu hlava: Radši bych měl ale přestat.

Jirka otevřel dveře do chatky a svalil se i s Mirkem na jeho postel. Byl pěkně těžkej. Na rozdíl od něj na sobě pořádně makal a měl svaly, nebyl takový tintítko jako on. Měl pocit, že vůbec nevnímá a že bude nejlepší, když na něho jen hodí deku a nechá ho spát. Ale zase je to poslední noc, poslední příležitost ale pro co vlastně? Nikdy se k ničemu neodhodlal, tak proč by měl právě teď, když je navíc pořádně zlitej? Možná právě proto! Na mysl mu vytanula kacířská myšlenka, která se alespoň pro tuto chvíli zdála hodná jeho vlastního génia: Nemůžu ho přece nechat spát v botách a kalhotách! Myšlenka to byla prostá, ale jakejkoliv pokus o její provedení ho paralyzoval. Co když se probudí? Jak to bude vypadat? další a další otázky mu zabraňovaly cokoliv udělat, a tak tam jen stál a jeho pohled těkal z jeho roztomile ospalýho obličeje k jeho nohám, z kterejch alespoň virtuálně sundával kalhoty.

Mirek spokojeně vychutnával pohodlí tvrdý matrace, která vzhledem k počtu školních výletů, jež se na tomto místě konaly, jistě mnohé zažila. Cítil, jak mu mírně tepají spánky. Jeho mysl se dostávala někam mezi realitu a snění. Koutkem oka viděl Jirku, jak těká pohledem. V mozku se mu pomalu vynořoval nápad, kterej si již notnou dobu razil cestu z hlubin pivního moře. Zachycení Jirkova pohledu proces urychlilo: "Měl bych se asi převlíct, ne?". Pokus o posazení by se mohl zfilmovat jako scéna grotesky, ale podařilo se mu aspoň zvednout na lokty.

Mirkova náhlá promluva Jirku vylekala, a tak ze sebe vykoktal jen: "To bys měl" Na chvíli se odmlčel a stále na něj koukal, jak se snaží alespoň se posadit, když mu jeho ne snad ještě tolik zatemněná mysl prozradila, co má říct dál, aby se dostal byť o krůček k zatím jen matně tušenýmu cíli: "Nechceš pomoct?" V tý otázce bylo hodně nejistoty, ale jemný hlasový nuance teď Mirek rozhodně nemohl vnímat.

Jakmile Mirkův mozek Jirkova slova zpracoval, rozsvítily se mu radostí oči: "Hele, díky, to bys mi jako... fakt pomoh' přece nepudem chrápat jako prasata." Jirka je fakt supr kámoš, pomyslel si.

Jirka si v duchu začal za ten skvělej nápad gratulovat, zvlášť když teď viděl Mirkův krásně vděčnej pohled. "No, jasně, co bych pro tebe neudělal!" prohlásil už sebejistě. A hlavně pro sebe, domyslel si. Samotná realizace ovšem nebyla tak jednoduchá, jak si ji naplánoval – přece jen už toho měl taky dost upito. Uvědomil si, že než se vůbec bude moct pustit ke kalhotám, bude mu nejdřív muset sundat boty, což tedy nebylo zrovna nic moc. Ale tohle byl ochoten obětovat. Začal mu nemotorně rozvazovat tkaničky, až to vyloudilo úsměv na Mirkově obličeji.

"Ty vole, dík. To je servis jak od maminky." Mirek sice byl navenek oblíbenej a přátelskej, ale přece jen si ostatní držel trochu od těla. S rodiči měl, jak už to v pubertě bývá, problémy. Kamarádů měl sice víc, ale s nikým si nerozuměl tak jako s Jirkou. V posledním roce si našel dvě holky, ale ani s jednou to dlouho nevydrželo. Nedokázal si to vysvětlit, a tak kvůli tomu často propadal depresím. To nezlepšovaly ani problémy ve škole a blížící se maturita. Světlým bodem byl pro něj Jirka, jehož právě s mírně poťouchlým výrazem sledoval, jak zápasí s jeho botami. Jak si tak mírně rozostřeným pohledem prohlížel jeho postavu, vytanulo mu na mysli, že Jirka je vlastně docela pěknej kluk. Takhle o něm nikdy předtím neuvažoval. Ty vole, jsem snad teplej, abych místo ženských začal hodnotit svoje kamarády? To je určitě ten chlast, pomyslel si.

Konečně se Jirkovi podařilo rozmotat ty tkaničky a pak mu sundal obě boty, z kterejch okamžitě vyvanul pach celodenního potu. "To je teda síla," prohlásil a kouknul zpět na Mirka. V jeho pohledu zaznamenal zamyšlení, ale nevěnoval tomu pozornost. Asi už zase někde lítá, pomyslel si. Pak se ale zastavil, aby následně začal přibližovat ruce k Mirkovu rozkroku, tedy spíš ke knoflíku jeho kalhot, jak se snažil v duchu oběma namluvit. Znovu ztratil jistotu a ruce se mu úplně rozklepaly. Naštěstí Mirek stále koukal někam do blba a nevnímal, co se děje. Konečně se mu podařilo chytnout knoflík Mirkových kalhot. Snažil se ho rozepnout, ale byl to dost boj – nikdy nikomu knoflík u kalhot nerozepínal, natož v tomhle stavu.

Mirek sebou mírně trhnul a podíval se na Jirku: "Počkej, to ještě zvládnu." Jednou rukou si sáhnul do rozkroku, kde chvíli nahmatával knoflík. Při tom se letmo dotkl Jirkových prstů, který tam ještě zůstaly. "Sorry." Konečně se k němu dopracoval a dobře naučeným pohybem ho rozepnul. "Teď je to na tobě," prohlásil Jirka a jeho rovnováha na loktech se rozpadla, takže padnul hlavou zpátky na polštář. "Po dnešku asi pěkně smrdim, tak promiň. Budu ti muset tuhle hrůzu někdy oplatit," prohlásil dívaje se do stropu. Opět se začal pohybovat někde na prahu bdění a snění.

To, že Mirek trochu smrděl, Jirkovi ani v nejmenším nevadilo. Magnetizoval ho pohled na Jirkovy trenky, pod kterejma byl tušit jeho pták. Ne že by ho někdy neviděl třeba na záchodě nebo v šatnách na bazéně, ale tahle situace byla úplně jiná. I přes svou opilost začal cítit vzrušení ve svejch kalhotách – to ten jeho dotek! Celkem přesně nahmatal zip a pomalu ho stáhl dolů, čímž odhalil ještě víc z Mirkovy boule. Musel se trochu vzpamatovat, a tak se rozhodl, že mu kalhoty stáhne taháním za nohavice. Přesunul se tedy tam, kde před chvílí skončil s botama, chytil rukama obě nohavice a začal tahat. Nejdřív mu to vůbec nešlo, ale pak najednou jedním tahem sundal celý kalhoty tak, že se s nimi málem svalil z postele. Když se trochu vzpamatoval, se zděšením si uvědomil, že spolu s kalhotama stáhl Mirkovi i trenky! Civěl na jeho ochablýho ptáka a mohutný koule jako na zjevení a nemohl od nich odtrhnout pohled.

To trhnutí Mirka trochu probralo. "Já věděl, že to zvládneš." Chvíli přemýšlel, co není v pořádku. Zvedl se opět na lokty a podíval se do rozkroku, kde chvíli pohledem zůstal. "Počkej ale, já na sobě přece měl trenky." Snažil se zaostřit na Jirku, který tam překvapeně stál a ještě držel v ruce jeho kalhoty za nohavice. Z kalhot zrovna vypadly trenky na podlahu. "A jóó, tady jsou," prohlásil Mirek rozradostněnej z toho, že záhadu vyřešil. Pak si ale uvědomil, kam se Jirka dívá. Mírný údiv způsobil dostatečné vystřízlivění na to, aby dokázal dostatečně zaostřit na válec formující se na nohavici Jirkových kalhot. Než dokázal dostatečně zanalyzovat situaci, zareagovaly jeho pudy rychleji a cítil, jak mu pomalu vtéká krev do jeho údu. "Co to do prdele...," pomyslel si překvapeně.

Jirka dál nehnutě sledoval Mirkův penis, který teď nečekaně začal nabývat na rozměrech. Nemohl ani dělat nic jiného, protože ho to úplně hypnotizovalo. Jedinou reakcí jeho těla kromě už totálně tvrdého klacku byly červenající se tváře. "Heh, asi se zachytly za kalhoty," zareagoval na otázku, která byla aktuální asi tak před deseti vteřinami, což už ale bylo za týhle rychle se měnící situace zatraceně dlouho. Potom se mu podařilo odložit Mirkovy kalhoty a sehnout se k jeho na zemi ležícím trenkám, který teď držel v ruce. Stále mu ještě nedocházelo, co vlastně stojící Mirkův pták znamená, ale to po něm teď opravdu nemohl nikdo chtít.

Mirek měl v hlavě zmatek, opilost se náhle díky šoku rozplynula. Co mám dělat? Co to má znamenat? uvažoval. Zrychlenej tep způsobil červenání i v jeho tváři a také rychlejší stavění jeho penisu. Díval se na Jirku, jak v ruce drží jeho trenky, což ho ještě víc vzrušilo. Bylo to silnější vzrušení, než jaké zažíval u sledování porna. Vlastně tenhle druh porna ho nikdy ani vzdáleně nenapadlo vyzkoušet. Rychle se posadil a přetáhnul si přes ptáka tričko, což ale moc nepomohlo, protože byl přes něj pořád vidět obrys jeho ztopořenýho nářadí. "Promiň, já"

"V pohodě," začal ho uklidňovat Jirka, kterýmu se už taky podařilo vzpamatovat a kterej začal řešit, jak z nastalý situace co nejvíc vytěžit, "vždyť mně taky stojí," narovnal si ho pod trenkama a začal ze sebe taky sundávat kalhoty, "to je z toho chlastu a z toho, že jsme celý ty dny pořádně nehonili." Věděl, že musí na Mirka pomalu, přece jen se mu dnes poštěstí alespoň s ním zahonit, ale nesmí nic uspěchat.

"No, to jo, asi jo," šeptal Mirek. Líbil se mu ten pocit, kterej zažíval, ale stále to nechápal. Chvíli bylo ticho. Pak ho napadlo se zeptat: "Hele, a tobě se postavil ze mě?"

Mirkova otázka Jirku naprosto zaskočila. Hlavou mu lítaly všemožný zaručeně správný odpovědi, který by nepřiznávaly pravdu, ale zároveň by vedly k cíli, ale stejně ze sebe dokázal vyplodit jen: "Heh…, nevim." Jeho tváře zbrunátněly zas o trochu víc, pokud to bylo vůbec ještě možný.

"Ne, sorry, já tě nechtěl mně to příjde divný, protože když jsem se díval na tebe, tak se mi prostě začal ne, to jsem asi já divnej, promiň," soukal ze sebe Mirek a mísily se v něm pocity zmatku a viny. Díval se při tom do země někde pár centimetrů před Jirkovýma nohama.

Jirka chvíli nechápal, co se Mirek snažil říct. Pak se mu v hlavě objevilo celkem logický vysvětlení, ale to zas rychle zavrhl: Mirek? Blbost! Jsem mimo. Přesto se mu ale nezdál směr Mirkova pohledu a jeho slovo divnej, který se mu dralo na mysl během jeho života nejmíň tisíckrát, ale vždycky jen v souvislosti se sebou samým. Zatím netušil, jak na to reagovat, ale vycítil kámošovu nepohodu, a tak jako vždy v podobných situacích lakonicky prohlásil: "V pohodě, to je v pohodě."

"No, nevim, jak moc je to v pohodě. Já totiž asi nejsem moc v pohodě." Mirek přemýšlel, jestli má Jirkovi říct, co před chvílí prožíval. Věděl, že Jirka je jeho nejlepší kamarád. Nevěděl ale, jak se má zachovat. Bál se, že když se mu svěří, tak svého kamaráda navždy ztratí. Alespoň tak by asi ještě před pár minutami zareagoval on, kdyby mu někdo někdy řekl něco podobnýho. Přál si, aby se posledních několik minut nikdy nestalo.

"To máš pravdu, jsi úplně na mol," nepřipouštěl si Jirka stále, že se tímhle zážitkem mohlo v Mirkovi cosi změnit. Trochu se při tom zasmál, ale když uviděl jeho posmutnělej obličej, vrávoravě si k němu přisedl s otázkou na očích. Úplně teď zapomněl na to, že jim oběma stojí a že konečně mezi nimi mohlo alespoň k něčemu dojít, zajímala ho teď jen starost jeho nejbližšího přítele. "Ne, fakt, Mirku, děje se něco?"

Mirek zvažoval všechny varianty, který by mohly nastat. Nakonec se rozhodl být otevřenej, protože by stejně asi jeho přátelství s Jirkou bylo narušený. Kdyby mu nic neřekl, asi by s ním nedokázal mluvit tak jako předtím. "Jirko, já nevim, jak je to možný ale jak ses na mě díval a stál tam s mýma trenkama, tak mě to prostě vzrušilo. Promiň, klidně se mi za to můžeš smát nebo mě poslat do prdele je to stejně jedno jsem prostě divnej, sorry měl bych asi jít nejlíp někam hodně daleko nebo se rovnou zabít."

Jirka se teď opravdu rozesmál, ale ne protože by se chtěl smát Mirkovi, ale protože se smál celý týhle podivný situaci. Místo aby se konečně přiznal on jemu, že je do něj zamilovanej, tak se teď Mirek hroutí z toho, že ho vzrušuje. Je tohle vůbec možný? Není fakt tak ožralej, že už spí a tohle se mu jenom zdá? Když se podíval na Mirkův nechápavej a trochu zklamanej obličej, uvědomil si, že by si to Mirek mohl špatně vyložit, a tak udělal, co ho první napadlo, aby se tak nestalo: Objal ho.

Mirek byl překvapenej. Tohle fakt nečekal. Seděl na posteli jako socha. Pak se vzpamatoval a objal Jirku taky. Položil mu hlavu na rameno a pošeptal mu do ucha: "Díky, kamaráde". Původně si myslel, že se jedná čistě o přátelský objetí. Pak si ale uvědomil, že se mu to docela líbí. Vnímat Jirkův dotek a cítit ho tak blízko u sebe. Mít svoje ruce na jeho zádech. A taky začal cítit, že ho něco tlačí na stehně. Došlo mu, asi nebude sám, komu je tahle situace příjemná.

Mirkova slova, teplo jeho těla, jeho vůně – z toho všeho se teď Jirkovi motala hlava. Chtěl by ho takhle objímat pořád. Už nepřemýšlel nad tím, že by to snad mohlo být jen z opilosti. Začínal tomu věřit. Najednou si uvědomil, že ho něco šimrá přímo na klacku. Chtěl se tam podrbat, ale zjistil, že je přitisknutej na Mirkově noze. A pak mu to došlo: vylezl mu z trenek a lechtají ho Mirkovy jemný chloupky! Musel se znova začít smát, přičemž se od něj trochu odlepil, aby se mu mohl podívat na jeho teď už taky usměvavej obličej. Všiml si přitom, že se kvůli jeho objetí Mirkovo tričko vysoukalo, takže teď byl vidět celej obnaženej pták. Nakonec se obrátil zpět na Mirka s jednoduchou otázkou v očích: Co s tím budem dělat?

Mirek zkontroloval Jirkův z trenek vyčnívající úd, krátkým pohledem zavadil na svým, šibalsky se usmál a pokrčil rameny. No co, jsme na tom asi oba stejně, pomyslel si. Položil mu ruku na stehno a začal ho hladit. Pohled měl přitom upřenej do Jirkových očí, ve kterejch se zračila spokojenost. Rukou zajížděl stále výš, až se dostal až k okraji jeho trenek. Nadzvednul obočí a pomalu ruku přesunul na Jirkův stožár.

Jirka lehce zasténal. Tohle si nepředstavoval ani v nejdivočejších snech. Doufal, že by snad někdy nakonec mohli společně zahonit, ale rozhodně ho nenapadlo, že by to bylo vzájemně! Vzájemně? Pro samou slast úplně zapomněl na Mirkovo tvrdě stojící péro. Pohladil Mirka po jeho pevnejch břišních svalech a chytnul svojí rukou jeho ptáka. Drželi si navzájem péra, uculovali se na sebe a pak si prostě začali jednoduchejma pohybama nahoru a dolu dělat dobře tak, jak to dovedou jen dva kluci.

Tohle je naprosto dokonalý! zhodnotil pro sebe situaci Mirek. Jistě, honil si ho za život nepočítaně. Tohle se však naprosto vymykalo i těm jeho nejlepším zážitkům. Po chvíli cítil, jak mu po ruce stejká kapka z Jirkova penisu, jenž nakonec spadla někam do záhybu trenek, který měl Jirka pořád na sobě. Druhou rukou začal Jirkovi hladit bok a dál se nechával hypnotizovat jeho pohledem.

Obě Mirkovy ruce teď dělaly Jirkovi moc dobře a ani on nemohl Mirka o svou druhou ruku ochudit. Vybral si k tomu ale místo, který ho fascinovalo už od prvního pohledu na Mirkův rozkrok: byly to jeho obří koule, který teď díky jeho přičinění navíc ještě ztvrdly. Nejdřív se jich jen lehce dotkl, ale pak se neudržel a začal mu je intenzivně hladit a mačkat. Mirkovy stále hlasitější vzdechy a silnější a rychlejší honění Jirkova péra dokazovaly, že to byl velmi dobrej nápad.

Jirkovy jemný ruce vykonávaly dokonalý dílo. Mirek byl nadšen z Jirkovy invence a rozhodl se jej také napodobit. Rukou zajel do nohavice jeho trenek a zprvu se ho zlehka dotknul na jeho koulích. Sám si rád při honění hrál se svými, a tak se rozhodl osvědčený metody použít i na Jirku. Hladil ho dlouhýma pohybama odspodu až ke kořenu penisu. Užívali si každý pohyb toho druhýho v dokonalý symbióze. Urychleným přejížděním se blížili vyvrcholení.

Dřívější opileckou malátnost naprosto vystřídala slast soustředěná do jedinýho bodu v celým těle. Jestli se před tím Jirka pokoušel omlouvat jejich stojící péra několikadenním půstem, vůbec nelhal. To bylo taky důvodem, proč se teď veškerý napětí za tu na mladé kluky nesnesitelně dlouhou dobu nahromaděný uvnitř jejich koulí, navíc teď tak notně drážděnejch, začalo až nekompromisně rychle uvolňovat. Kdyby teď snad některej z jejich spolužáků stál u okna, nevěřil by kvůli jejich hlasitýmu vzdychání, že jsou v chatce jen oni dva.

Mirek zapomněl na myšlenky, který tížily jeho mysl před několika okamžikama. Jeho tělem projížděly vlny extáze. Vychutnával si každý Jirkův dotek a snažil se ze všech sil, aby se Jirka cítil stejně. Cítil, jak je jeho penis napnutej k prasknutí a každý přetažení kůžičky vyvolávalo neuvěřitelně slastný pocity. Zaklonil hlavu a nechal se tím naprosto ovládnout.

Kámošova kmitající ruka na péru, jeho vzrušený vzdechy, jeho slastnej pohled, jeho pronikává vůně – tohle všecko společně s přetlakem v koulích Jirka už nemohl dýl vydržet. Vydal ze sebe ještě poslední sten a pak už nepřetržitě zkrápěl Mirkovu ruku i tělo mohutnejma proudama svý horký mrdky. I v týhle extázi byla jeho ruka, byť už snad jen ze setrvačnosti, schopna po nepatrné chvilce dopomoct i k plnýmu uspokojení jeho nejlepšího přítele, a teď už dokonce i milence.

Jirkova mrdka stejkala Mirkovi po ruce a skapávala mu na trenky. Mirek cítil, jak se mu v péru ta jeho hromadí, ale ještě chvíli ji dokázal zadržet. Posledních několik chvil vnímal jako ve zpomaleným filmu. Jeho úd se propnul a on cítil stoupající příval slasti. Marně se snažil bránit svému tělu v nevyhnutelnýmu okamžiku. Naposled se podíval Jirkovi do očí a potom ty svoje přivřel. Mohutný výstřiky dopadaly Mirkovi na tričko.

Jirka se pomalu vzpamatovával z dokonalýho prožitku, kterej ovšem okamžitě vystřídal úchvatnej pohled na stříkajícího Mirka. Jeho ruka stále ještě kmitala po Mirkově péru a dostávala z něho veškerou šťávu až do poslední kapky. Ze všeho toho se mu znovu zamotala hlava a on se nehledě na všudypřítomnou mrdku svalil na Mirka a radostně ač vysíleně ho znovu objal.

Mirek se lepkavě objímal se svým nejlepším kamarádem? Položil ho na postel a lehl si vedle něho. Oba zpocení vysíleně oddechovali. "Díky Jirko, to bylo skvělý," pošeptal mu do ucha.

"Já děkuju tobě," otočil se k němu Jirka a vlepil mu takovou malou rychlou pusu. Než se Mirek vzpamatoval, Jirka dokončil to, s čím po příchodu do chatky původně začal – teď ovšem přikryl jednou dekou nejen Mirka, ale i sebe. Pořádně se k němu přitulil, položil přes něho svoji ruku, ještě jednou se jejich rty na moment spojily a pak už jen prohlásil: "Dneska toho bylo víc než dost. Musíme si něco nechat na zítra. Dobrou noc, Mirku." Ještě jednou se podíval do jeho radostnejch, avšak už i unavenejch očí a pak už se jen spokojeně nořil do prvního spánku v objetí svýho kluka.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (79 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (80 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (67 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (66 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (80 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor
Celé jméno-
Věk30
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #3 BezvadnéFilip Svlečený 2016-01-17 14:00
Samozřejmě, že je to celé nepravděpodobné, ale mně se líbí, že je to napsáno věrohodně, člověk tomu věří (chce věřit). Nějakým způsobem se mi líbilo i střídání spisovného a nespisovného jazyka v rovině vypravěče, asi to sem patří (jinde by mi to vadilo). A velmi mne zaujalo spojení vzrušení a romantiky. Byl jsem u čtení dojatý, ale měl jsem erekci...
Citovat
0 #2 Odp.: Poslední školní výlet 2015-01-02 07:56
Jde poznat,že je to vymyšlený.
Citovat
0 #1 PěknéFull.of 2013-08-11 22:47
Moc pěkné, kluci, dobře jste si poradili s tou romantickou situací. Osobně mi nevadí ani tvrdší scény, ale tohle mě dost bavilo :-)
Citovat