Do gay klubu (ne)půjdu

S Davidem máme krásný vztah, prakticky bez hádek, ale pokud se na něčem neshodneme, tak je to návštěva gay klubů. Když na toto téma začne, vždycky mě vytočí. Nicméně i dnes to zkusil znovu:

“Hele, co kdybychom zašli do klubu? Kolega z práce si našel někoho a šel by s ním. Bylo by to takové dvojité rande. Co ty na to?” Nemusel jsem ani nic říkat a David jasně vypozoroval z mého výrazu, že se neměl ani ptát, a tak to zkusil vylepšit:

“A můžeš si vzít svou kamarádku. Magdičku. Svou nejlepší kamarádku…” Na chvíli jsem se zarazil, protože s touto novinkou jsem se ještě nesetkal. Nicméně ani toto mě neobměkčilo:

“Do žádného gay klubu nepůjdu.” Jenže jsem nakonec šel a věci se nakonec vyvinuly tak, jak nikdo nečekal.

Nastal večer V, a tak jsme se s Davidem vydali ke gay klubu, před kterým jsme se měli setkat s Davidovým kolegou a jeho přítelem. Tím kolegou nebyl nikdo jiný než Vašek. Už jsme se znali, protože byl delší dobu sám a David ho občas pozval na společný výlet. Bylo mu 28, takže byl přibližně v našem věku. Už když jsme se ke klubu blížili, někdo na nás zběsile mával, byl to samozřejmě Vašek. Vedle něj stál kluk, který nemohl být o mnoho mladší než my. Měl hubenou postavu, krátké blond vlasy a roztomilý výraz v obličeji.

“Ahoooj, tohle je Štěpán, můj přítel,” začal představování David. Seznámení proběhlo v rychlosti a už jsme šli dovnitř.

“Snad brzy dorazí i Magda,” problesklo mi hlavou.

“Proč dělají všechny gay kluby tak malé? Je to snad nějaký záměr?” pomyslel jsem si ihned, když jsme vstoupili dovnitř. Nebyl jsem v mnoha klubech, ale opravdu byly všechny strašně stísněné. Ani tento klub však ostatní, které jsem navštívil, v ničem nepředčil. Průměrná hudba a ty stejné typy kluků – pár normálních, pár vykroucených, “štamgasti” a starší zoufalci, kteří o sebe dávno přestali dbát a čekali nejspíš na zázrak. Nicméně na ostatních z naší skupiny nebylo nějaké znepokojení či zhnusení vůbec znát.

Sotva jsme se usadili a dali jeden drink, už nás všechny David nadšeně tahal na parket, mně se teda vůbec nechtělo, jenže můj kluk byl neoblomný. Naštěstí záchrana přišla právě včas, moje kamarádka Magda měla neustále a vždy zpoždění, ale pro dnešek jí budiž odpuštěno. Asi již nějakou dobu sledovala naši přetlačovanou, a tak velice empaticky proběhla se slovy:

“Čau kluci. Tak jsem tady, půjčíš mi na chvíli své zlato, Davide?” Nikdy jsem necítil větší pocit vděčnosti. Tancovat v davu teploušů se mi vážně nechtělo a hudbu je úplně zbytečné komentovat. S Magdou jsme si teda sedli a probírali nejdůležitější události posledních týdnů. Kvůli velké časové vytíženosti už na sebe totiž nemáme tolik času, jako když jsme spolu chodili do školy. Čas běžel, stejně jako množství vypitého alkoholu, občas zaskočili tři zbývající členové naší skupiny a já si užíval, že alespoň někdo mi je oporou na tomto místě. Užíval jsem si to tak moc, že jsem si ani nevšiml, že kromě těch tří se u našeho stolu objevila ještě jedna tvář, ale to jsem si vybavil až později.

Magda byla ještě natolik uvědomělá, že si uvědomila, že slíbila, že bude do půlnoci doma, a tak se kvapně rozloučila a zmizela. Naštěstí mi můj stav nedovoloval nijak moc protestovat, jinak by to pěkně schytala, že mě tam nechala samotného. Avšak kdyby zůstala, věci by asi měly úplně jiný směr.

Rozhodl jsem se tedy, že najdu alespoň Davida, abych mu navrhnul, že bychom už taky mohli jít domů, ale ať jsem hledal, jak jsem hledal, jako by se po něm slehla zem. Během mého pátrání po Davidovi jsem zahlédl pouze Vaška, jak se směje s nějakým klukem.

“Kde by mohl být?” honilo se mi hlavou. “No jistě, určitě bude na záchodě, půjdu se tam podívat,” naskočilo mi v mém alkoholem ovlivněném mozku. WC bylo mnohem prostornější než zbytek klubu a člověk měl pocit, že konečně může volně dýchat. Porozhlédl jsem se kolem, ale Davida jsem nenašel. Zbývají kabinky. Byly celkem tři a všechny zavřené. Nenapadlo mě nic lepšího, než se sehnout a kouknout zespodu. První kabina nic, mám co dělat, abych se nesvalil na zem. Po takovém množství lihu je vážně těžké udržet se na nohou, natož dělat nějaké “akrobatické kousky”, které právě předvádím. Druhá kabina také nikoho neukrývala. Třetí kabina – “Tady tě najdu”. A skutečně, sehnul jsem se po třetí a uviděl nohy, dva páry – nebo jen vidím dvojitě? Zatáhnul jsem za dveře kabiny a ty se kupodivu otevřely. Naskytl se mi pohled na dva kluky. Jednomu z nich vypadlo překvapením péro toho druhého z pusy a že to bylo pořádné péro. Tlusté a dlouhé skoro jako moje předloktí. Nicméně ani jeden z hochů nebyl David.

“Nebylo zamčeno,” vypadlo jen ze mě. Prozatím jsem neviděl nikoho jiného při sexu, teda pokud nepočítám tisíce hodin strávených u porna. Každopádně se mi to líbilo alespoň soudě podle toho, co se mi dělo v kalhotách.

“To je v pohodě, my se zamkneme,” ukončil jeden z mých nejerotičtějších zážitků jeden z kluků v kabince.

Takže co teď? Kde je David? Řekl jsem si, že se ještě porozhlédnu po klubu, když v tom jsem si všiml ještě jedněch dveří, na kterých byl symbol přeškrtnuté dámy. Netušil jsem, co to znamená, ale vzal jsem za kliku. Objevila se přede mnou chodba, kde slabě svítilo fialové světlo. Chodba zdánlivě nikam nevedla a nikde nebylo ani živáčka, ale jak jsem postupoval opatrně dál, ukázalo se, že prostor lemují kabinky. Ty ale byly bez dveří, nebyly to tedy další záchody, jak jsem si myslel. Hned v první jsem zahlédl kluka, jak sedí v křesílku a dívá se na obrazovku před ním. Kalhoty i trenky měl při tom stažené k zemi a pravou rukou si honil ptáka. Nebyl nijak velký, ale i tak mě ten pohyb hypnotizoval. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Koule mu při tom do rytmu poskakovaly a já opět cítil, že i můj klacek se staví. Po chvíli jsem se ale vzpamatoval a rozpomenul se, proč tady vůbec jsem. “Hledám Davida,” připomněl jsem v duchu sám sobě. “Tady ale určitě nebude. Nemůže být,” pokračoval jsem dál v myšlenkovém chodu. Nicméně i tak mě něco v mé hlavě tlačilo k tomu, abych prozkoumával tuhle chodbu dál.

Ten hlas v mé alkoholem ovlivněné hlavě byl natolik silný, že jsem skutečně dál pokračoval. Druhá kabina byla prázdná a jinak to nebylo ani v té třetí. Pomalu a potichu jsem se plížil k té čtvrté, srdce mi bilo vzrušením jako o závod a můj čůrák byl stále pevný jako skála. Čtvrtá kabinka je taky prázdná, ale ne, počkat. Za rohem vchodu je opřený o zeď kluk a u jeho rozkroku klečí další a poctivě mu hulí kládu. Všudypřítomné matné osvětlení mi ztěžuje rozeznat obličej toho, jež tu stojí opřený o zeď. “Ale počkat. Přijde mi povědomý. Je to…? Ne, to se mi zdá. Nebo ne? Jo. Je to on, je to Štěpán. Vaškův přítel. Ale Vašek je přece v klubu. Nebo ne?” probíhaly mi myšlenky hlavou o sto šest. “Ale jo, je to Štěpán. Ale kdo je ten kluk, co má jeho péro v puse? Ta košile… Tu znám. Tu jsem viděl dneska na… Davidovi?!” dál mi běželo v mysli. “Co mám dělat? Co mám dělat? Je to pravda? Jak mohl? Mám na ně skočit?” otázky mi vyskakovaly obrovským tempem. Chvíli jsem strnule stál a sledoval tu scénu, jak Štěpánovo péro mizí v puse mého přítele. Nemohl jsem odtrhnout zrak a po chvíli sledování jsem si uvědomil, že ani nechci.

Na tom, co jsem sledoval, bylo něco vzrušujícího a já si uvědomil, že můj pták je doslova tvrdý jako kámen a tečou z něj málem vodopády. Aby taky ne, Štěpán nebyl vůbec špatně vybavený. Jeho chlouba měla alespoň 18 cm a na šířku tak 5 cm, David i tak obratně hulil ten kůl až skoro na doraz. Štěpán si to očividně užíval, chytil Davida za hlavu a začal přirážet. Ten se snažil odtrhnout, ale Štěpán mu to nedovolil a dál mu mrdal krk. Bylo slyšet, že se můj kluk tím velkým ptákem dusí, a i při tom sporém osvětlení bylo vidět, jak Davidovi tečou koutky pusy sliny a kapají na zem. Štěpán na to nebral žádný zřetel a vzal Davidovu hlavu zezadu a přitlačil si ji na péro a držel. David se po chvíli začal bránit a bouchat Štěpána pěstmi do nohou, ale nebylo to nic platné. On stále držel a užíval si ten pocit. Když konečně povolil, David se prudce odtáhnul a začal lapat po dechu. Během toho se mi naskytnul perfektní pohled na Štěpánova ptáka. Tyčil se tam v 90 stupňovém úhlu a čekal, až jej opět obejme Davidova pusa. Ani jsem si neuvědomil, že si u té podívané mnu rukou svého čuráka, který už protekl skrz kalhoty. David doplnil zásoby kyslíku v plicích a opět se začal věnovat penisu, jenž měl přímo před obličejem. Tentokrát na to šel ale jinak. Vyplázl jazyk a přejížděl jím po celé délce toho klacku, zespodu, tam a zase zpátky. Pak se začal věnovat zvlášť žaludu. Kroužil po něm jazykem hezky pomalu, občas si jej vzal i do pusy, ale jen jemně, na chvilku. Takhle dráždil Stěpána, který teď jen stál, blahem zakloněnou hlavu a pravidelně oddychoval.

“Mám si ho vytáhnout a začít honit? Udělat se u tohohle porna v živém provedení? Mám se k nim přidat? Nebo se mám prostě sebrat, jít domů a sbalit Davidovi kufry?” přemýšlel jsem potichu.