A sametový byl hlas Harlekýna 1

Byl to přesně ten den, kdy se nic nedaří.

Zaspal do práce, vedoucí mu vynadala, zákazníci byli při pátku nepříjemní. Ale všechno má svůj konec. Konečně mohl zavřít a předat kasu. Doma se důkladně vysprchoval, neméně důkladně vydrhl a po malém zaváhání si provedl vymydlení a očistu svého nejtajnějšího zákoutí. Dnes se měl ve Starém parku sejít s Ronem. Sice mezi nimi nic víc než pár polibků a nějaké to mazlení nebylo, ale co kdyby náhodou?

Už dlouho před dohodnutou hodinou stál pod starým dubem, když uviděl známou siluetu. Srdce se mu rozbušilo jako po pětistovce. Ale stačil jediný pohled do Ronovy tváře a věděl, že je všechno špatně. Bylo.

Seděl pak na lavičce, v hlavě prázdno. Ani neplakal. Připadal si jako paralyzovaný. Na lavičku padl stín.

- Ahoj. Jsi v pořádku? Můžu ti nějak pomoct? -

Zvedl oči a překvapeně zíral do stříbrné tváře Harlekýna. První, co ho napadlo, bylo, že je to nějaký cvok. Vždyť kdo normální chodí po městě v Harlekýnově masce? A v tom uviděl, jak po schodech domova důchodců schází podobně postrojená skupinka. Někteří mávali směrem k nim. Aha, byli hrát divadlo a on k té skupině patří.

- Ne, díky. Nejvíc mi pomůžeš, když mi dáš pokoj. To bych fakt ocenil. -

Ale Harlekýn neodešel. Sedl si k němu na lavičku a položil mu dlaň na loket.

- Já vás viděl, tam z toho okna. Nechal tě, že? -

V jeho teplém hlase nebyl výsměch, jen soucit. Vztáhl ruku a bílou rukavicí setřel chlapcovy slzy.

- Jak se jmenuješ? -

- Robin. -

Harlekýn mu své jméno neřekl, i když pořád mluvil. Měl podivně hluboký, krásný hlas. Robin ho poslouchal a pomalu s ním začal mluvit. Nakonec mu o sobě řekl skoro všechno. Harlekýn o sobě neřekl skoro nic. Pak muž vstal a podal mladíkovi ruku.

- Pojď, půjdeme. -

Poslechl a šel a neptal se kam. Prostě poslechl, jako by ho ten krásný hlas hypnotizoval. I když kdo ví?

Nijak se nebránil, když mu hned po vstupu do bytu začal svlékat košili. Každý knoflík zaplatil dlouhým polibkem. Stáhl mu pláťáky až ke kolenům a pak je prostě nohou sešlápl na podlahu. Zdvihl polonahého Robina v náručí jako děcko a zanesl ho na postel. Klekl si, pokrčená kolena mu opřel o břicho a přes vystrčený zadek mu stáhl slipy. Přiměl ho, aby dal nohy od sebe, a začal ho hladit.

Robin ležel nahý na posteli a velkýma hnědýma očima se díval do Harlekýnovy tváře ještě pořád pokryté stříbrným práškem. Velké ruce bloudily po jeho těle a do detailu je zkoumaly. Chvěl se touhou i strachem. Co to dělá? Proč to tomu muži dovoluje? Vždyť před hodinou ho ani neznal. A když se to tak vezme, nezná ho ani teď. Ani jméno, ani tvář.

- Víš, jak si velcí kluci hrají na piráty? - Vemlouvavý podmanivý hlas. Jako samet, který vám jemně ovíjí tělo.

- … ne … -

- A chtěl by ses tu hru naučit? -

- … ano … -

- To se vezme lano a zajatec se přiváže k lodnímu ochozu. - Vzal pásek od županu a provlékl mu jej pod slipy, srolované u kotníků. Pásek potom přivázal o čelo postele. Jednu po druhé mu zvedl ruce a nechal ho, ať se chytí tyček, které klenuté čelo spojovaly s postelí.

- A pak přijde kapitán a dá zajatci na vybranou. Buďto bude patřit jemu, nebo vlnám oceánu. Co si vybereš ty? -

Harlekýn se sklonil nad "spoutaným" mladíkem. Ale v očích neměl hrozbu, jen nevýslovnou touhu.

- Chci patřit kapitánovi, - zašeptal náhle vyschlými ústy chlapec.

Poprve v životě ležel před nějakým cizím mužem nahý a bezmocně vystavený jeho pohledům. A jeho touze. Bezbranný vůči jeho vůli a jeho zkoumajíjícím rukám, které si podmaňovaly jeho chvějící se tělo. Ale on by se tak jako tak nebránil.

Pevné ruce ho popadly za boky a stáhly níž. S podivnou jistotou sáhl Harlekýn mezi chlapcova stehna a vysvobodil jeho mužství. Chřípí se mu zachvělo, když vdechl vůni mládí. Rty se začaly dotýkat jemné pokožky. S každým polibkem na něm zanechával jemné stříbrné stopy jako od pylu. Vztáhl paži a znovu svému zajatci připevnil nohy. Tentokrát ale na pevno. Usmál se úleku v hnědých očích.

- Neboj se, můj milý, je to jen hra. -

A než mohl mladík vznést nějakou námitku, Harlekýn poklekl a rozevřel svůj šat.

- Podívej se na mne! -

Poslechl. A mezitím Harlekýn pomalými krouživými pohyby otvíral branku v těsně sevřené růžici. Netlačil a nepospíchal. Upřeně hleděl do hnědých očí a čekal, dokud se Robinovo tělo neuvolnilo a samo se nepootevřelo. Pak palcem a ukazovátem zvedl varlata a do rýhy, která se udělala v pytlíku, nalil olej. Ten pomalu stékal k nedotčené dírce. Ještě jednou promazal vchod a do sténajícího chlapce vsunul hračku. A v zápětí spustil její vibrující srdce. Musel se zasmát Robinovu leknutí. První jeho reakce byla vytlačit vetřelce ze svého těla pryč. Harlekýn mu hračku jemně, ale nekompromisně zatlačil hluboko do zadku.

- Nesmíš odmlouvat. Jednou jsi se vzdal, tak jsi zajatec. Rozumíš? -

- … ano, pane … -

Muž se sklonil nad Robina a dráždil mu bradavky, dokud neucítil pod prsty dva tvrdé hrášky. Trhnutím uvolnil pásek, rozevřel Robinovi kolena a díval se, jak jeho tělo reaguje na to, co s ním dělá. Vibrující společník byl Robinovi zjevně nepříjemný a on se bál. Harlekýn přidal na síle vibrací a splatil to Robinovi polibky do klína. Kladl je vedle sebe, jako by spíš to mladé tělo ochutnával. 

- Neslíbil tu někdo, že bude poslouchat? - pomocí análního kolíku zasunul vibrátor, kam jen to šlo.

- Prosím tě, vyndej to. Dej to pryč. -

Poslechl. Ale hned vajíčko nahradil klasikou. To už nebyla hračka. Robin podvědomě vytušil, že tohle ho má připravit na to, co teprve příjde. Zatím se pohledu do Harlekýnova klína úzkostlivě vyhýbal, i když věděl, že je nahý. Teď se podíval. Tiše polkl. Nepochyboval, že tohle bude bolet.

Harlekýn mu vytáhl vibrátor a on kupodivu na okamžik pocítil jakousí prázdnotu. Pak muž jemně zvedl Robinovi pytlík a do rozdrážděného svěrače vetřel dávku lubrikantu. Klekl mezi chlapcova stehna a zatlačil… Vstupoval do naříkajícího Robina staženým svěračem a nutil jeho tělo, aby se poddalo a přijalo ho. Chlapec se kroutil a muž ho tišil jemným hlasem:

-  Ale jdi, už je to, už. Poprve to bolí, já vím. Proto ty hračky. Ale neboj se, brzy si zvykneš. Naučím tě lásce a tvé tělo tu lásku přijímat. Jenom se uvolni a věř mi. -

S každým proniknutím se do chlapcových útrob zasekla bolest i slast. Jako by do něj vnikla armáda mravenců a kousali a šimrali zároveň. Ucítil pulsující cukání. Jako by se v něm otvíral a zavíral květ leknínu.

- Co mi to děláš? - šeptal vystrašeně.

- Miluju tě. -

- Ale co to děláš se mnou? Co se to děje? -

- To znamená, že se to tvému tělu líbí. Ty to možná ještě nevíš, ale tvé tělo už ano. -

Harlekýn podsunul své ruce pod Robinovy paže, takže si nemohl sáhnout do klína.

- Ne. Dej tu ruku pryč. Chci ti to takhle udělat až do konce. Chci, aby ses udělal, když budu v tobě. A neboj se, jde to. Jenom to dlouho trvá. A to já právě chci. -

Po chvíli se chlapec začal kroutit a vzlykat. A muž věděl, že tentokrát to není bolestí. To se jen Robinovo tělo učilo poslouchat to jeho.

- Já už nemůžu, prosím, já už nemůžu… -

Aniž by opustil Robinovo tělo, postavil se muž na zem a chlapcův zadek tak přitáhl až k okraji postele. Silou mu otevřel kolena, co to šlo. Pohlédl do nahého klína, na pohlaví pohupující se v rytmu jeho přírazů, na nahý, jen pro něj vystrčený zadek s krásně klouzajícím, promazaným vstupem. Byl první, kdo jím směl vstoupit. Chlapec za jeho rozkoš zaplatil svou bolestí. Ale on mu dokáže, že je schopen dát i slast. Zrychlil. Robin cítil každý jeho pohyb. Ozval se zvláštní zvuk. Něco mezi vzlyknutím a prudkými, krátkými nádechy. Robin měl pocit, že se mu nedostává vzduchu. A pak to přišlo: drobné vlnky rozkoše se slily v jedinou orgasmickou vlnu, která ho znovu a znovu zaplavovovala. Muž ho pevně držel za zápěstí, ale nebylo to třeba. Horký bílý sekret mu potřísnil břicho.

- Mám přestat? - zeptal se tiše Harlekýn.

- … ne… ne… ne… prosím… prosím…, - vyrážel ze sebe Robin mezi jednotlivými stahy, které mu doznívaly v nitru. Nahé tělo se cukalo a svíjelo. V orgasmické křeči zaťal nehty do milencových rukou a do krve ho poškrábal. Harlekýn počkal, až se chlapec pod ním udělá. Pak teprve popustil uzdu i sobě. Robin ležel a těžce oddychoval. Cítil, jak v něm pulsuje Harlekýnův úd. Konečně muž padl vedle něj na postel. Zvedl ho v silných pažích a posunul nahoru.

- Děkuju, bylo to úžasné, - šeptal Robinovi do vlasů.

- Kdyby sis to chtěl někdy zopakovat…, - řekl nesměle Robin a náhle se ho zmocnilo jakési neblahé tušení.

- Myslím, že zatím ne. -

- Ty jsi ženatý? -

- Ne. Co tě to napadlo? -

- Tak proč mě nechceš? -

Paprsky zapadajícího slunce ozářili barevný Harlekýnův kostým na pelesti postele.

- Proč mě nechceš? To ti ani nestojím za odpověď? -

- Protože jisté věci jsou kněžím zapovězeny… -