Fantazie se stala skutečností

Povím vám povídku, jejíž příběh je pro mnohé slastnou erotickou fantazií, ale která se mně stala během vysokoškolských studií.

NĚCO Z MINULOSTI

Že jsem gay, jsem zjistil někdy ve třinácti letech. Ale až do vysokoškolských let jsem se s tím svěřil jen pár lidem, kterým jsem věřil, a veřejně se to tedy o mně nevědělo. Na střední škole jsem si vždy užíval pohledy na penisy svých spolužáků ve sprchách po tělocviku a přitom nikdo netušil, jak moc mě zajímají. Všechny si je dosud pamatuji nazpaměť. Mezi nimi byl i můj spolužák a kamarád Damián. Přišel k nám do třídy později, protože přešel z jiné školy. Nebyl to typ kluka, do kterého bych se zamiloval, ale jako kamarád byl bezva. Chodívali jsme na pivo a zpívali spolu ve školním sboru. Je pravda, že to nebyl kluk, kterýho bych si představoval jako svého partnera, ale čistě tělesně mě přitahoval. Měl totiž rád fotbal a jeho tělo bylo tak akorát vysportované. Měl zkrátka dobrou figuru, což se mi na klucích líbí, navíc byl robustnější postavy, což vzbuzuje mužnost, a to se mi líbí. Kromě toho, že je Damián velkej sympaťák, a kromě jeho telesné krásy a urostlosti, měl ještě jednu perličku. Měl totiž opravdu velké péro, což pro mnohé nemusí být v sexuálním životě žádná výhra, ale mě to prostě vzrušovalo a na pohled se mi to líbilo. Nikdy jsem se nemohl ve sprchách vynadívat na jeho nádobíčko, které, ač v ochablém stavu, bylo tak velké a hezké. A taky se hezky pohupovalo, což mě fakt bralo. Nikdy jsem si ale nedělal naděje, protože Damián byl jasnej heterák a řešil jen holky. Cokoliv s ním mít bylo na rovině sexuálních fantazií. Jenže jak jsem tehdy mohl vědět, co se o několik let později stane.

PŘÍBĚH

Asi o pět let později se stal příběh, která vám chci povědět. Studoval jsem v Praze na vysoké škole spolu s Damiánem. Vybrali jsme si oba stejnou, ale já jsem první rok studoval jinde, takže po změně oboru jsem byl ročník pod Daminánem. Ve škole jsme se vídali, ale ne tolik, protože naše hodiny se různě míjely. Občas jsme ale zašli na pivo a pokecali.

Jednoho dne, bylo to na podzim, jsme byli na praxích v rámci pozemků univerzity a účastníci byli z více ročníků, takže tam byl i Damián. Stáli jsme spolu ve dvojici, protože jsme se znali nejdéle a nejlíp. Když jsme plnili jeden z úkolů, byl to Damián, kdo měl vylézt na žebřík a držet přístroj ve vzduchu, a já jsem odečítal hodnoty. Stala se ale nešťastná nehoda, protože štafle, na kterých stál, se asi z jeho nedopatření skácely na zem i s ním. Tragické na tom bylo to, že ačkoliv nestál ve velké výšce, dopadl i s přístrojem v rukách na betonovou cestičku a přelámal si obě ruce, konkrétně předloktí. Vedoucí docent okamžitě zavolal sanitku. Mezitím jsme Damiánovi pomohli vstát a ruce mu nějak zafixovat s pomocí lékarničky. Když přijela sanitka, dohodli jsme se, že s ním pojedu do nemocnice, protože jsme kámoši a vyučující musel zůstat se studenty.

Po příjezdu do nemocnice Motol následovaly klasické procedury. Vydezinfikovali obě ruce, zrentgenovali je a dali mu je do sádry. Když Damián vyšel z té místnosti, kde se lidem dávají ruce do sádry, musel jsem se smát. Moje první reakce byla hlasitá otázka, jak si jako dojde na záchod. V ten okamžik Damián zrudnul a došlo mu, že tohle nebude jen tak. Plácnul jsem ho po zádech a řekl jsem, ať je v klidu, že jsme kámoši a chodíme do jedné školy a že s ním prostě budu pořád a budu ho opečovávat. Teď se asi smějete, ale já to myslel vážně, protože jsme kamarádi a já mu opravdu chtěl pomoct. Věděl jsem ale taky moc dobře, že díky tomu uvidím, a nejen uvidím, věci, které by se mi jinak asi jen zdály.

Hned v nemocnici nastala premiéra. Damián totiž potřeboval čůrat. Šli jsme na WC a v ten moment už bylo jasné, jak to od tohoto okamžiku bude po následujících pár týdnů… Nuže, celý se chvěje, rozepl jsem mu poklopec, strčil ruku do kalhot a nahmatal – ano, tu anakondu, kterou jsem pět let neviděl. Vytáhl jsem ho ven. Damián byl studem mrtvý a já taky. Moje péro v kalhotech tvrdlo, on by zase byl nejraději, aby se tohle nikdy nestalo, ale moc dobře věděl, že jiná varianta není a že je lepší, když to bude dělat jeho kámoš než jeho bratr nebo táta. Když dočůral, oklepal jsem mu ho, zasmáli jsme se a šli jsme domů. V metru jsme se dohodli, že budu po dobu, co bude mít na rukách sádry, bydlet u něj doma a starat se o něj. Jeli jsme tedy nejprve ke mně, kde jsem si do batohu naházel nějaké oblečení a zbytek věcí do školy.

Po příjezdu do Damiánova podkrovního bytečku se najednou vyjevil zbytek věcí, které nás spolu čekaly. Pít ještě dokázal sám, když měl brčko. S jídlem to však bylo horší. Zjistil jsem, že musím být skoro u všeho, být s ním pořád. Krmil jsem ho, pak sebe, vařil mu čaj nebo kávu, skládal oblečení, psal za něj esemesky nebo věci do školy, které mi diktoval. Musím říct, že to bylo už jen první dva dny mnohem náročnější, než jsem si v té nemocnici myslel. Co vás ale asi bude zajímat více, jsou ty ostatní povinnosti, které se ukázaly být jako nezbytné. Tou nepříjemnou povinností bylo jistě utírání zadku po velké potřebě. Ano – to by asi nikdo nadšený nebyl. Na druhou stranu, už jsem s ním měl zkušenosti z asistence vozíčkářům. Hned první den večer ale nastala další věc, a to sprchování.

Damián měl opět rudou tvář. Věděl, že je to nevyhnutelné. Nějak zkousnul, že mu několikrát denně držím pinďoura na záchodě, ale že ho budu celého mydlit a sprchovat, to byl asi nějaký další level. Já na to šel s humorem a řekl mu, ať to tolik neřeší, že jsme nahatí pobíhali po sprchách celou střední a že teď už to není v ničem horší. Zabalil jsem mu obě ruce do pytlů na odpadky a šlo se na věc. Celého jsem ho osprchoval vodou a pak jsem začal mydlit. Sice jsem byl strašlivě nervózní, ale zase jsem si to tajně užíval. Nutno připomenout, že Damián nebyl mezi vyvolenými, kterým jsem se svěřil se svojí orientací, ale říct mu to teď by nic nevyřešilo a já byl asi až příliš plný choutek, které se vyskytly, a už jsem se o ně připravit nechtěl. Měl jsem ale poněkud horší svědomí, že je to ode mě sobecké a nesprávné vůči němu. Bohužel mě tehdy přemohly ty choutky.

Nejvíc jsem si užíval mydlení. Vypl jsem vodu a nejprve jsem mu namydlil vlasy šampónem, takže musel mít zavřené oči a já si mohl víc prohlížet zbytek jeho těla. Pak jsem mydlil zbytek – záda, ramena, paže, hrudník, břicho… Ano, musel jsem mýt i intimní partie. Namydlil jsem mu nejprve zadek. Měl jsem u toho chuť zabořit prsty hlouběji… Pak jsem ho upozornil na to, že mu musím umýt i péro a aby se nedivil, že mu stáhnu předkožku. To je pro chlapa asi fakt síla, když je heterák a jinej chlap mu ve sprše stahuje překožku… Vlastně mi ho bylo trochu líto. V kontrastu k tomu to pro mě ale byla i slast… Ono když jsem ten penis myl mýdlem, musel jsem ho uchopit daleko pevněji než při čůrání. Najednou jsem cítil v ruce ten objem, daleko větší než objem mého vlastního péra. To jeho byl prostě had… A stáhnout tu předkožku, to už bylo na infarkt. Snažil jsem se mu namydlit jeho pindíka tak, aby to nevypadalo, že mu honím. Snad se to povedlo. Po namydlení zbytku těla jsem ho osprchul, osušil a bylo. Večer, když se šlo spát, upozornil jsem ho na to, aby mě v noci klidně vzbudil, kdyby potřeboval na záchod.

Jak vidíte, stačilo jedno odpoledne a vyzkoušel jsem si všechno, co následovalo skoro jako přes kopírák po následující tři nebo čtyři týdny. Každý den jsem mu několikrát vyndaval péro z kalhot, aby se mohl vyčůrat, a to jak doma nebo ve škole. Spolužáci se nám smáli, že jsme jak dvě hrdličky, když jsem Damiána ve školní menze musel krmit. Tím, že jeho zasádrované ruce viděl každý, tak už se ani okolí nepozastavovalo nad tím, když jsme oba stáli u mušle na WC a všichni věděli, že "venčím" Damiánova "trpaslíka".

TO BYL JEN ZAČÁTEK

Ano. Vše, co jsem doposud řekl, se stalo. A už jen z toho, co se dělo, jsem byl jako gay zamilovávající se do heteráků jako byl Damián v sedmém nebi… Každý den jsem se těšil, až budu večer mydlit jeho hada, jeho krásné péro. Po týdnu a půl od té nešťastné nehody se ale stala pikantní věc. Když jsem večer Damiána sprchoval, tak se mu postavilo péro. On se strašně styděl a nadával si. Pak se mi zase omlouval… Já se jen zasmál a řekl jsem:

"Tys asi dlouho nehonil, co?" A on se zasmál a řekl:

"No logicky, kámo. To je v prdeli…" Přešel jsem to mlčením a úsměvem. Ovšem pohled na něčí péro, které je v ochablém stavu pořád větší než moje v erekci, které se najednou postaví…, věřte nevěřte, já nikdy nic podobného neviděl. To byla prostě hasičská hadice. Je pravda, že se nezvětšilo o tolik, ale zvětšilo se a bylo to strašně sexy. Tehdy jsem byl nadrženej, a když jsem si pak sám dával sprchu, musel jsem si ho vyhonit, abych se uklidnil.

Problém se ukázal tehdy, kdy se následující den situace opakovala, a navíc tehdy mu to péro stálo celou dobu, co jsem ho sprchoval, a nechtělo přestat zlobit. Tehdy jsem si řekl, že to risknu, a řekl jsem Damiánovi:

"Hele, Damiáne…, vím, že celý tohle starání je pro tebe asi nepříjemný, ale tak jsme kámoši, známe se roky a jsem chlap, tak to snad není tak choulostivý, jako kdyby tě myla nějaká slečna. Ale ačkoliv to bude znít úchylně, tak kdybys chtěl, jsem jako tvůj kámoš ochotnej ti ho prostě vyhonit." Damián se začal jakoby smát, ale nebyl to úplně smích, protože šlo jasně vidět, že by to potřeboval, ale zároveň si nedokázal představit, že mu, jako čistýmu heterákovi, honí kluk péro. Věděl ale asi moc dobře, že buď se nechá, nebo to jinak nepůjde. Řekl jsem mu ještě: "Nebude to nic teplýho. Prostě si nemáš jak ulevit a snad když kamarád pomůže, tak to nebude nějaký gayský, ne? Stejně budeš mít ty ruce v sádře ještě dvě a půl tejdne… To je hodně."

Damián se nějak podezřele zamýšlel a já si řekl, že možná pomůže k rozhodnutí, když mu nedám na výběr. Stál tam namydlenej ve vaně a já prostě vzal to jeho velký vzpříměný péro a začal mu ho honit. Nejprve se strašně lekl a začal panikařit, ale překvapivě neudělal to, že by se třeba otočil nebo mi v tom nějak zabránil. Což bych čekal. Bylo vidět, že to potřebuje, ale zároveň nechce, abych si myslel, že jen tak snadno podlehne gayským úchylárnám. Držel jsem v ruce tu jeho – ehm – klobásu a prostě mu ho honil tak dlouho, než se vystříkal do vany. Byl jsem rád, že se mu to povedlo, protože bůhví co z toho stresu nebo studu mohlo být… taky se nemusel udělat. Dokonce to byl celkem masivní výstřik, což mě vzrušilo.

Když jsme pak večer leželi v posteli, smáli jsme se tomu. Začal to brát s humorem, a dokonce prohlásil, že když mu to dělá někdo jinej než on sám sobě, že je to daleko lepší. Tak jsem se zasmál a řekl mu na to:

"No vidíš vole. Ne, že bych byl z tebe nadrženej (to byla ode mě lež), ale jako kámoš nemám problém ti helfnout, když bude potřeba." Na což Damián odvětil už smířlivěji, že možná, že uvidíme…

Kromě různých drobných kolizí nebo komplikací, co se za tu dobu vyskytly, se dařilo být skoro pořád spolu. Damián se vyhýbal případům, kdyby byl zbytečně odkázán na někoho jiného. Nechtěl totiž, aby zbytečně museli takto intimní úkony vykonávat i jiní lidé. Co bylo ale pro mě samotného skoro až šokem, a to i po tom všem dosud neuvěřitelném, že Damián začal být víc v klidu se sdílením intimity se mnou. Nemohl jsem tomu ani po delší době uvěřit (zpětně), ale jednou, když jsme takhle leželi v posteli, že půjdeme spát – Damián má u sebe doma jen dvoumatraci na nízkém futonu, takže jsme tam spali vedle sebe – řekl najednou:

"Hele, Tome, mně je to takový blbý, ale když už mně každej den mydlíš péro, nemluvě o tom, kolikrát denně mi ho vyndaváš z gatí, abych se vychcal, nemohl bys mi ho zase vyhonit? Na mě už to zase přišlo…" Tak tomu jsem se fakt zasmál a řekl mu:

"No jasný, tak vzhledem k týhle situaci se to ani nedá brát jako něco úchylnýho nebo gayskýho, zvlášť když jsme kámoši." Nutno podotknout, že jako bonus bylo vidět všechno, protože v pokoji jsme měli rozsvícenou lampičku. Pravou rukou jsem mu stáhl trenýrky a požádal ho, aby nadzvednul zadek, abych mu je mohl líp stáhnout. Pak jsem mu pravou rukou uchopil péro, to bylo ještě měkké, a začal mu ho honit. Sice to nebyl žádný vysněný sex s heterákem, ale vlastně to byla pro mě výhra. Tohle by si kdekdo mohl tak akorát představovat ve snu. Jeho penis byl skvělý. Byl prostě tak strašně krásný a velký a skvěle se držel v ruce. Nebyl ani moc tvrdý, sice stál vzpřímeně, ale byl přijemně pružný. Zkrátka byl jsem nadržený jako bejk. Super bylo, když se udělal a vystříkl svou mrdku, na což mě předem ani neupozornil. Postříkal mi ruku a svoje břicho, a teprve když si to uvědomil, začal se smát a omlouval se mi. Pak jsem to těma jeho trenkama utřel. Damián vypadal spokojeně a ještě vtipkoval stylem:

"Ty vole, Tomáši, sice nejsem gay, ale my bychom byli bezva kamarádi s výhodama. (Dýchání) Sice je mi to trapný říkat, ale tohle bylo mnohem lepší, než když si člověk honí sám někde na záchodku…" A já jsem na to odvětil:

"Třeba si díky tvejm zlámanejm rukám zboříme všechny study v intimní oblasti a nakonec z nás budou hetero kamarádi s výhodama." Ale nevím, jestli to už nebylo moc nápadný a nepřehnal jsem to.

Každopádně do sundání minimálně aspoň jedné sádry zbývalo víc jak týden a Damiánova stydlivost byla menší a menší, takže se odvážil mě požádat o vyhonění ještě dvakrát. Když mě jednou zase takhle poprosil (to už jsme si z toho dělali čistou švandu), odvážil jsem se i já a dopřál jsem mu víc. Sedl jsem si v posteli před něj do tureckého sedu, trochu mu – se vzájemným smíchem – roztáhl nohy a vyhonil jsem mu péro takhle zepředu. Ono se to líp drželo, a navíc jsem mohl dělat prstama vychytávky a udělat mu to ještě líp a příjemněji. Myslím, že to bral s humorem a ani ho už moc nenapadlo, že by to mohlo bejt tak úchylný, jako by si snad říkal na začátku příběhu v nemocnici.

Když Damiánovi konečně sundali první sádru, dokázal se o sebe postarat sám. Byla na levé ruce, tak to jako pravák nějak zvládal, ale pomáhal jsem mu ještě po škole třeba s nákupem a věcmi v domácnosti, a pak jsem šel vždy už k sobě domů.

A PŘÍBEH MÁ POKRAČOVÁNÍ

Po dvou měsících, co měl už Damián obě ruce v pořádku a vídali jsme se jen ve škole, jsme se potkali také na jedné oslavě narozenin našeho bývalého spolužáka ze střední. Popíjelo se, povídalo, hrál se kulečník. Jako většinou se to táhlo pozdě do noci a pak jsme šli v značně podroušeném stavu domů. Jenže já bydlel od hospody tři zastávky tramvají, kdežto Damián to měl přes Vltavu a ještě pěknou štreku do kopce. Navrhnul jsem mu, aby přespal u mě. Po příchodu jsme si jen sundali oblečení, nechali trika a trenýrky a zapadli do postele. Když jsme se ráno vzbudili, postavil jsem vodu na kafe a šel jsem se vysprchovat. Když jsem pak vylezl ze sprchy, Damián se taky vzbudil a rozhodl se dát si u mě sprchu taky, protože v sobotu nikam nespěchal a sprchu jsme po uplynulém dni opravdu potřebovali. Když se osprchnul, dali jsme si kafe a něco k snědku a jen tak si povídali o škole a o obecných věcech, o kterých se tak kámoši baví. V tom najednou se Damián zastavil a zamumlal něco ve smyslu, že je mu to trapné a že si rozhodně nemám myslet, že je gay, ale že jednoduše zjistil, jak jsem mu nějaký čas dozadu honíval péro, že je to vlastně od druhého člověka strašně příjemné a vzhledem k tomu, že nemá slečnu a nevede pořádný sexuální život, že by byl rád, kdyby mi nevadilo, že bych mu třeba zase vyhonil, i když obě ruce už mu zase slouží normálně. Říkal taky, že přemýšlel a že je ochotný mi ho taky vyhonit, že bychom mohli být takoví kámoši, co si prostě navzájem honěj jen proto, že ty pocity jsou daleko lepší… Řekl jsem mu raději, že od něj honit nepotřebuju, ale že jemu klidně vyhoním. Bylo to takové zvláštní…, prostě jsme jen vstali od stolu, šli do postele, on si lehl na záda, já si sedl zase před něj a prostě jsem mu to péro vyhonil jako předtím. Asi v tom chyběl cit a romantika, ale tak bylo jasné, že tohle asi nikdo nemohl čekat… Vystříkal se na břicho a moji ruku, jak měl ve zvyku, a já to pak utřel kuchyňskou utěrkou… Taky jako už tradičně. Od té doby uplynuly asi dva roky a za tu dobu se tohle opakovalo, myslím, čtyřikrát. Prostě jsme se někde potkali a při té příležitosti mě požádal o kamarádskou výpomoc. Za celou dobu jsem ale taky nepřestal pochybovat o tom, že je to čistý heterák. Holt zázraky se dějí…