Džiu-džitsu

Bílý pásek, skoro dva metry, ale pořád malý kluk. Ani gram tuku navíc, delší vlasy. Radši nezjišťuju, kolik mu přesně je, devatenáct, dvaadvacet nebo klidně méně. Stejně by se mi líbit nepřestal, akorát bych z toho měl divný pocit.

Kvůli lockdownu trénujeme v malých skupinkách, ale o to vděčnější jsme za každou možnost si zasparovat. Normálně bychom asi ve dvojici nikdy nebyli, rozdíl věku i schopností je dost výrazný, ale došli jsme oba později, tak jsme na sebe prostě zbyli. Děláme, že i proto jsme tu zůstali poslední, hodina je hodina, že. Nikdo se nediví a klasicky se loučíme s ostatními ťuknutím pěsti, i když jsme ještě vlastně zaklesnutí v sobě.

Bylo by zajímavé, kdybychom museli vstát na nástup, ještě že na formality teď nehrajeme. Stojí mu totiž jako kláda už od momentu, kdy jsem na něj poprvé dosedl do mountu jako na koníčka. Technicky správně se brání a já také pokračuju, jak se sluší, ale s posledním bouchnutí dveří jen zkontroluju, že jsme sami, a místo symbolicky škrtící ruky mu konečně ke krku přitisknu obličej. Voní krásně, kombinace pracího prášku, šampónu a trošky čerstvého klučičího potu. Bože. Zvednu hlavu, dívá se mi přímo do očí. Usměju se, protože on se culí vlastně celou dobu. Toho jsem si na něm všiml hned ze začátku.

Tohle mě hodně bere, klučičí sebevědomí, nehrané, taková ta dravá drzost. Ani trochu ostychu z toho, co bude. Já bych v jeho věku kapku studu aspoň zahrál, ale teď je to jedno. Jsem sice asi dvakrát starší, ale taky mám co nabídnout. Opravdu luxusní tělo, neméně super zkušenosti a jsem vzrušený na maximum.

Konečně se k němu přiblížím rty a políbíme se. Chutná jako jaro. Je to patetické, ale jinak to popsat nejde. Pomalu se mě dotýká. Kdybych řekl, že jeho ruce byly všude, nevynikla by z toho ta něha. Drzost zmizela, jakmile mi přesunul ruku poprvé na pevnou hruď, zatvářil se jak zvířátko a začal ke mně přirážet, přestože jsem viděl, že se s tím snaží bojovat. Ale i moje klasická vášnivost je pryč a my se líbáme a mazlíme jako puberťáci. Vždycky mě tohle ojíždění „na sucho“ bavilo, ale teď jsem cítil, že se snad i udělám. Jezdíme po sobě už úplně bez zábran, jakou by mělo cenu se teď zkoušet krotit. Třu se o něj a místo vzdychání spíš jen hlasitěji oddechuju, abych se nepřipravil o jeho zvuky. Doslova skučí, občas mně do pusy, občas k uchu. Pevně zavře oči, chytí mě pod rameny, a i když to nevidím, cítím, že stříká. Oba jsme ještě v kimonu, sakra, takhle ani neucítím tu vlhkost, kterou doslova miluju. Ale mému tělu je to zřejmě jedno. Měsíce bez lidského kontaktu udělají své, naposledy k němu přirazím a jsem taky hotový.

Tak to bylo luxusní, jsem sice trošku zklamaný, že to bylo všechno, ale na druhou stranu jsem se přece udělal a třeba bude méně divné se nadále potkávat… Ale nakonec tuhle verzi společenského kontaktu po pettingu jak z bravíčka zřejmě neověříme. Zapomněl jsem na jednu z hlavních výhod jeho mládí. Péro neměkne a neklesá ani nálada. Na nic nečekám a rozvazuju mu kalhoty. Oči má teď pro změnu dokořán otevřené a ruce se mu klepou, když se snaží svléknout i mě.

Nechám být jeho tkaničky a sundám si už z pásku úplně vytahaný a napůl spadlý kabát od kimona a pak jedním tahem i triko. Sedím na něm a vidím, jak se mu líbím, cítím to i v zaškubnutí jeho rozkroku pod tím mým. To je rajc, moje nezkrotné já je zpět. Na chvíli se z něj zvednu a strhávám vše, co mi překáží. Co nám brání v kontaktu kůže na kůži. Pořádně teču a on taky.

Konečně ucítím jeho pravou vůni. Jaro na druhou. Naštěstí sleduju jeho obličej, když ho postupně vsaju celého do pusy a s tím i zbytky jeho šťávy, která se zatím nikam nestačila vsáknout. Ten pohled si chci zapamatovat napořád. Dokonalá kombinace úžasu a štěstí. Tohle bylo určitě poprvé. V ten moment mi dojde, co musím udělat. Zvednu na chvíli hlavu:

„Prosím řekni, že už ti bylo patnáct.“ Trochu uraženě se ohradí, že jasně, že už mu je osmnáct, a to je to poslední, co mi chybí ke štěstí. Teda skoro to poslední. Dám mu na žalud vlhkou pusu, nadzvednu se, a když pomalu dosedám, už je to přímo na něj. Jo! Ten pocit spolu s jeho výrazem mi málem stačí k druhému orgasmu. Sevřu se kolem něj, nechám ho chvíli trochu moc rychle přirážet a poslouchám jeho vzdychání. Když mám strach, že už zas bude, vrátím ruku na jeho tepnu. Jenom na chvilku, jenom jako. Škrtit sice umím dost dobře, ale napoprvé to stačí takhle symbolicky.

„Šššš, zpomal trochu, líbí se mi to pomaleji a hlouběji, ukážu ti to.“ Kývne hlavou a zastaví se. Ruce teď zapřu o jeho prsní svaly, prohnu bedra a kloužu se po něm tam a zpátky. Cítím, že ho tím kapku mučím. Kouká na mě pořád jako na svatý obrázek, ale v očích vidím naléhavost, která mě vzrušuje ještě víc. Přesunu si jednu jeho ruku k puse, olíznu mu prsty a přesunu je na svoji bradavku. Pochopí a začne o ni pečovat. Ale jak! Nevím, jestli mě víc překvapila ta jemnost, nebo jak se mi to líbilo. Zrychluju svoje pohyby na to správné tempo a s tím i tření. Celé moje tělo, každá buňka, je tu jenom kvůli tomuhle.

Co se to děje? V normálním světě bych na takového kluka sexuálně ani nepomyslel a teď se mi tu začíná stavět péro chvíli po dostříkání a v hlavě tomu všemu říkám milování. Asi jsem se zbláznil, ale to je jedno, stahuju svaly, aby přestal odolávat i on:

„Už to nevydržím, můžu… do tebe?“

Než dořeknu, že musí, cítím, jak stříká. Jeden z mých nejoblíbenějších pocitů. Málem se z toho zas udělám a vnímám jen, jak ve mně měkne. Zalehnu ho celou vahou. Líbá mi krk, tvář i ucho, hladí ve zpocených, rozcuchaných vlasech a ptá se, jestli jsem v pořádku. Miláček. Jasně, že jsem v pořádku, kromě toho, že mi asi přeskočilo.

Když ze mě vyklouzne, donutím se od něj odlepit a lehnout si vedle, hlavu ale nechám na jeho rameni, cítím tu, jak mu bije srdce. Už ho zas očichávám a chci ho ještě aspoň jednou ochutnat. Zajedu do sebe prsty a přesunu je, snad nenápadně, aby se nevyděsil, do pusy.

„Můžu… to taky zkusit?“ Ano! Ano! Ano! Křičím v duchu. Nahlas ale celkem klidně řeknu, že jasně a naberu mu další dávku. Opatrně mi olízne ruku. Nevypadá ani nadšeně, ani znechuceně, zaslouží si za odvahu další polibek.

„S tebou je to mnohem lepší,“ zašeptá a odkloní se, což nechápu do doby, než ucítím nejdřív jeho prsty a pak i jazyk přímo na dírce. Je zase celý nesmělý, což by mému původnímu, cynickému já přišlo až vtipné, poté co mě tu tak kvalitně vyšukal. Ale moje nová a o poznání romantičtější verze se z toho málem zase rozplyne. A ukáže se, že nejen málem. Když pořádně olíže, co sám způsobil, přesune se na mé péro a jsem zase na pokraji.

Ležím na zádech se zavřenýma očima, oddechuju a snažím se zapamatovat si každý okamžik. Nasává mě opatrně, ale úplně suverénně. Že je to poprvé, poznám jen z jeho lehce neobratné dychtivosti. Vůbec mi to nevadí, naopak. Donutím se otevřít oči, sleduju celou scénu nějak mimo sebe a doslova za minutu mu vystříkám tu drzou pusu.

Tohle bylo mnohem lepší než jakékoli porno a chci si umět vybavit minutu po minutě, výraz po výrazu, všechny vůně i chutě. Když zas otevřu oči, sedí vedle mě a jen na mě kouká, asi taky zálohuje. Usměje se tím původním úsměvem, když si všimne, že si ho prohlížím a že jsem si všiml, že mu zase stojí.

„Půjdeme do sprchy?“